Ing. Barbora Urbanová

Tohle je přesné. Znám případ, kdy byl policista obviněn ze znásilnění. Soud první instance ho chtěl zprostit obvinění s tím, že věc by měla být řešena maximálně jako kázeňský přestupek jeho nadřízeným (náčelníkem). S tímto závěrem se absolutně neztotožnil krajský soud. Ten naopak konstatoval, že důkazy o znásilnění jsou jasné. Policistu uznal vinným a odsoudil ho ke dvouletému trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na dva roky. Když jsem viděla závěr té první instance, napadlo mě, že to nechtěli udělat protože ten člověk už nikdy nebude policista. To samé si říkám u případu z Chebu, kdy se učitel doznal k sexuálnímu útoku na studentku. Dostal peněžitý trest, v okamžiku jeho zaplacení má čistý trestní rejstřík... a nebýt dětského certifikátu účinného od příštího roku, ten učitel tam s výmluvou "doznal jsem se abych neměl ze života peklo, ale já to neudělal" učil dodnes. Bagatelizace, kultura mlčení... a v konečném důsledku jsou ti lidé, kteří nemůžou uvěřit, že jejich kámoš/ka by tohle udělali, součástí systému, který netrestá pachatele ale vždycky potrestá oběť. Je to odporný.