← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 00: Dobrý den, posloucháte další díl podcastu Luťka Nydrmajera. Moje pozvání dnes přijela Marie Šabacká. Marie Šabacká pracuje v Centru polární ekologie na Přírodovězské fakulty, také na Přírodovězské fakultě Univerzity Karlovy a je, myslím, troufnu si říct asi nejznámější český polární vědec. Vítám vás v podcastu a díky, že jste přišla. Mluvčí 01: Děkuji za pozvání. Mluvčí 00: My jsme se sešli v lednu, v lednu by bylo krásné, kdybychom tady za okny v Prazem měli sníh, místo to tady máme máme jarní počasí. Před chvíli bylo zveřejněno, že průměrná teplota v roce 2024 převýšila 10°C v ČR. Jak se takhle cítí polárník v této světě? Mluvčí 01: Tak je to, jak říkáte, je to trošku neobvyklé, já ten nejsem ani klimatolog, ani meteorolog, takže já nedokážu úplně mluvit o tom, jaké jsou ty české zimy, ale vidíme to, myslím si, že i jako pocitově to lidi hodně vnímají v těch posledních letech, že ty zimy se opravdu oteplily a data to ukazují, že máme mnohem méně těch, řekněme, polárních dní, kdy jsou teploty vlastně klesají pod nulu, tak těch nám neustále ubývá, že ubývá nám sněhu Vidíme to, že je teplo. Mluvčí 00: Když jsme se opakovaně setkali, tak jste mi říkal, že existují rovníkové ledovce a takové věci, abych se stále držel toho, co je přece jenom víc viditelné. Vy jste zmiňovala tuším v jednom článku, že někdy o polovině 19. století změdzila polovina alpských ledovců a že vlastně i v případě, se nám podaří zabrzdit to tempo produkování sklenikových plynů, tak zachráníme zřejmě jenom část z toho, co teďka existuje. Je to jenom smutné nebo je to hodně špatné a závažné? Mluvčí 01: Tak záleží, jak se na to díváte. Ledovce, jejich jako přirozená vlastnost je během času nějakým způsobem ubývat a růst. To dělali v minulosti a dělají to i teď vlivem samozřejmě klimatických změn. Myslím si, třeba úbytek nějakých konkrétních ledovců nemusí mít jako zase tak jako třeba výrazné dopady na lidi, ale je to takový jako symbolický ukazatel toho, že se něco děje vlastně s naší planetou. Myslím si, že vlastně ten ústup ledovců je vlastně nejlepší vizuální důkaz o tom, že se klimatická změna probíhá, protože to je něco, co si většina lidí nedokáže moc představit, když řekneme, že se oteplilo o nějakých 1,2 stupně a v České republice o více jak dva stupně, tak těště lidem to nic neřekne nebo těžko si pod tím něco představí, takže když vidíte ten dramatický ústup těch ledovců nebo dokonce úplnou ztrátu ledovců, které tam byly třeba ještě před 50, před 60 lety, tak nám to ukazuje, že se opravdu s tou planetou něco děje, co potom vnímáme i vlastně v jiných, nejenom tím, že někde zmizí ledovec, což třeba může mít dopad na konkrétní ekosystém nebo na lidi, kteří tam žijí, protože přijdou třeba o zdroj pitné vody nebo vodu pro zemědělství nebo pro jiné účely, ale je to jenom jeden z faktorů, jakým se projevuje klimatická změna na naší zemi. Mluvčí 00: S těmi ledovci je možná problém, že spoustu lidí nejezdí k ledovci, nevidí to a možná si myslí, že to je nějaký izolovaný jev. Já se vás na to ptám a vlastně jsme se dostali k tomu klimatu velmi rychle. Vy jste před dvěmi lety dostala cenu od OSN za komunikaci o klimatu, což je úžasná věc. Já jsem rád, že to děláte a jsem rád, že to taky je oceněno. Je to teda velký problém vysvětlovat lidem, že to, že někde tajou ledovce, mimo jiné, v jiných rozhovorech se jste popisovala, jak se změnilo počasí na špitsberkách a tuším někde jste říká, že to ještě není ten největší problém a největší problém je, když se oteplí v Indii, protože se stane vlastně to klima nežitelné de facto pro lidi. Jak je složitý tady tohle komunikovat, protože my tady furt máme pocit, že stupeň sem, stupeň tam, nic se neděje. Mluvčí 01: Rozumím, je to komplexní otázka, zkusím to trošičku rozbalit a dostat se k těm částem, o kterých jste zmiňoval. Obecně přesně chápu to, že když mluvíte o tom, že třeba ta je arktida, ta je ledovce někde, tak v lidech podvědomě vzniká pocit, že se to děje někde daleko, že se jich to netýká a potenciálně, že nás se to třeba týká někdy v budoucnosti. Takže samozřejmě já se věnuji tomu, co říkáme kriosféra nebo těm polárním krajům, takže o tom hodně mluvím, ale na druhou stranu si uvědomuji, že když chcete mluvit o klimatické změně, tak potřebujete možná víc mluvit o tom, co se vlastně děje třeba v České republice, aby si to lidi víc dokázali představit a víc si dokázali uvědomit, že se klimatická změna děje tady a teď a že se jich týká. Potom byste měli vlastně obecní dotazy o tom, jak je těžký vlastně mluvit nebo jak je těžký to lidem právě představovat. Na dru ten vizuální ukazatel těch ledovců si myslím, že je relativně přesvědčivý, že lidi si pod tím dokážou něco představit, ale samozřejmě, když potom chcete mluvit o klimatické změně, nebo možná, když to ještě takhle zobecním, tak samozřejmě mluvit o klimatické změně je trošku těžký, protože vždycky se dostáváte do toho, že mluvíte o věce, kde nejste odborník, protože to je téma, který je tak strašně komplexní, který zahranuje obrovský množství vědních disciplín, kdy vy potřebujete mít nějaké znalosti v těch vědeckých aspektech, zároveň se to týká klimatických politik, týká se to spousty aspektů našeho života a spousty věcí. To znamená, že vlastně neexistuje člověk, který by byl jako úplný odborník na klimatickou změnu. Vždy se vždy budete mluvit o věcech, které máte nějakým způsobem načtené, i když se jako by věnujete vlastně tomu tématu hodně, tak nikdy nebudete vědět všechno. A je to téma jako hodně komplexní, takže je těžké o něm mluvit, to přiznávám. Mluvčí 00: Ale příjemně si vám to daří, jinak byste tu cenu nevystala. Vy jste v rámci vašeho výzkumu, jste tuším víc než 20 polárních expedicí, ale byla jste i na místech, kde by člověk polárníka nečekal, byl v Africe a tak. Kde vlastně jste viděla ty změny, které jsou nejzávažnější? Možná ne nejvíc impresivní, jakože byl tady bílej kopec a už není bílej, ale kde jako už jste viděla, že to začíná mít velký problém na kvalitu života? prostě povede k tom, že lidi se budou muset někam přestěhovat, protože ty podmínky nebudou k žití? Mluvčí 01: Nebo jsou vůbec taková místa, jak už? Jeho je pravda, že já hodně jezdím do míst, kde zase tak moc lidí nežije. Takže když mělo jistě hodně do Antarkty nebo jezdím hodně na Špitsberky, kde teda žijí obyvatele, ale žijí prostě v hlavním městě a v pár drobných osadách neží úplně blízkosti těch ledovců. To znamená, že dopad ústupu ledovců je samozřejmě největší třeba v Andách, kam já se trachystám, ale zatím jsem tam nedělala výzkum, nebo právě v místech, které jsou více obývané, nebo třeba v Himalajích, ale i třeba v Alpách. A víc záleží na tom, jak bohatý je ten region a jak dokáže se přizpůsobit té ztrátě ledovců. Aby jste vlastně viděli ty změny, tak tam potřebujete vlastně na jedno místo jezdit dlouhodobě. Zároveň vždy je samozřejmě důležitý chápat to, že jedno pozorování z jednoho místa, jednoho člověka je prostě jeden pozorovací bod. Proto je potřeba se vždy koukat na nějaká dlouhodobá data. Já jsem třeba jezdila v Antarkti na místo, které se neopak nějaký čas ochlazovalo. Třeba jednu dekádu ochlazovalo. trošku jako zneužívané třeba jako v americkém kongresu takovými těmi popírači klimatu, že vlastně je to důkaz toho, že se planeta jako neotepluje, takže přesně nemůžete vlastně vycházet jenom ze svých osobních pozorování, to si myslím, že my všichni chápeme, ale třeba na Špitsberkách, kam já jezdím jako dlouhodobě, tak tam opravdu se Když říkáme, že v ČR se oteplilo dvakrát rychleji než je celosvětový průměr, tak tam se oteplilo třeba čtyřikrát rychleji, protože tam se především právě letní měsíce a zimní měsíce se hodně oteplily a to klima se opravdu výrazně změnilo. A třeba i to hlavní město právě zažívá takové věci jako velké sesové půdy, nebo byly tam laviny, které třeba dřív nebyly a takové dochází k velkým změnám, je méně sněhu, je méně mořského ledu a spousta věcí, která tam samozřejmě ovlivňují ty lidi. Na druhou stranu špitsvrky jsou pod zprávou norská, velmi bohaté země, dokáže se třeba těmhle těm věcem přizpůsobovat. Mluvčí 00: No to je právě to, na co jsem se chtěl zeptat, protože v souvislosti právě s klimatem padají dva termíny, cizí slova adaptace a mitigace. Ta adaptace znamená, že se přizpůsobujeme a ono se to dobře přizpůsobuje, když člověk má hodně peněz a ta mitigace znamená, že chceme snížovat zatížení klimatu skleníkovými plyny. Jak vidíte vlastně tady tuhle balanci, protože spoustu lidí říká, tak nemitigujme, je to drahý a adaptujme se. proti tomu logický argument je, že pokud se nebudu dívat na to, kolik těch sklení, kolik plynů budu vypouštět, tak jednoho dne už se jako nebudu schopný prostě adaptovat, protože to oteplení půjde tak rychle a ty změny budou nevratný, že to prostě bude nějakou plná katastrofa. Jak se na to díváte, na ty tři proměny mitigace, adaptace a peníze? Mluvčí 01: Tak určitě já myslím, I intuitivně každý ví, že ta prevence je vždycky levnější a jednodušší a bezpečnější, než potom řešit až ty následky. A ukazuje to i spousta studií, které jsou víc z vašeho oboru ekonomických studií, že opravdu ty investice do nějakého rychlého snížení emisí jsou výrazně levnější, než potom řešit vlastně ty následky dopadů klimatické změny. Prostě na jednoduchém případu typu povodně, kdyby jsme tady měli povodně toho typu, která byla vlastně loň v září, to znamená, která stála asi 70 miliard a to ještě to byla povodeň, Relativně ty následky byly relativně malé, díky tomu, že jsme měli perfektní předpovědi relativně dlouho dopředu a zároveň už se investovalo hodně peněz do nějakých protipovodňových opatření, zároveň zafungoval ten záchranný systém. a tak dále, tak pořád je to prostě obrovský výdaj, samozřejmě stálo to nějaké životy, prostě spoustu lidí to ovlivnilo, tak kdyby jste měl řešit něco takového vlastně každý rok, tak vyjde mimořádní výdaj, tak to stojí prostě obrovské peníze, to znamená, že to je Ta mitigace je klíčová. Na druhou stranu adaptace je extrémně důležitá také, protože česká republika už se oteplá. To znamená, že už teď máme jiné zimy, jiné počasí, to znamená, že my se na to musíme adaptovat a třeba oteplení o dva stupně znamená třeba v centrech měst oteplení třeba o tři stupně, znamená to, že máme vlny veder, které trvají třeba týden, čtrnáct dní, které ovlivňují zdraví lidí, ovlivňují prostě kvalitu ovzduší atd. Zabíjí lidi. V roce 2003 byla v Evropě velká vlna vedr, která zemřela předčasně asi 70 tisíc lidí. Já vím, že teď byla i nějaká studie, která byla přímo na Českou republiku, která se právě koukala nad úmrtí, pouze vzhledem k tomu, že dochází k oteplení nebo velkým vlnám vedr. Mluvčí 00: Dokonce švýcarské seniorky vyhrály soukřejště švýcarským státem.. Mluvčí 01: musíte vlastně adaptovat, můžeme adaptovat a musíte, dokonce třeba z téhle vlny vedr se vlastně Evropa poučila, my víme, že je spousta věcí, jakým můžete prostě, jako jsme se poučili s těch prvních povodníků, můžete mít prostě lepší systém toho včasného zabezpečení nebo toho varování, máte proškolený personál třeba v domech pro seniory, které právě jako ty seniory hlavně v noci ovlivňují ty vlny vedr, přes den vlastně vy se dokážete, třeba si to uvědomujete, dokážete se ochladit nějakým způsobem, když to v noci, když spíte, tak prostě k tomu nedochází, takže ano, adaptace je klíčová, ale zároveň ta adaptace má svoje limity. Když půjdeme mimo Českou republiku, tak pokud to je ostrovní stát a ten ostrovní stát bude zaplavený, tak samozřejmě k tomu jsem Mluvčí 00: Těžko se na to adaptovat. Mluvčí 01: Pětina nebo záleží jak to počítáte, když je to do nějakých 100 metrů nadmorské výšky, tak myslím si, že pětina obyvatel žije do nějakých 100 metrů nadmorské výšky. Mluvčí 00: Zjednutí oceánu likviduje zásoby pitné vody, či to má mnohem víc zůstatku? Mluvčí 01: Určitě, plus to způsobuje, já nevím, i třeba nějaký no jako by přívalový vlny a počasí, který není příjemný na to žít vlastně v blízkosti toho. Mluvčí 00: A když říkáte, že cestujete tam, kde nejsou lidi, tak se vás nemůžu zeptat, co tam ti lidi říkají, ale přece jenom jste v kontaktu s celosvětovou komunitou vědců a i vědeci občan. Myslíte si, že to lidstvo zvládne, že jsme naladění na to, abychom ten problém z přijatelnými náklady dostali pod kontrolu, což jsem mimochodem v minulosti povedla s podobnými problémy. Já v poslední době často uvádím problém freonů, který sice byl mnohem jednodušší na řešení, ale kdyby tehdy lidstvo nepřijalo tak radikální rozhodnutí, jakože je přestane používat, tak by to vyústilo v něco, co by bylo extrémně nepříjemné. Jste spíš optimista nebo pesimista? Mluvčí 01: Ano, jsem spíš optimista nebo optimistický realista. Já myslím, Asi jinak by to nešlo, jak přesně říkáte, vždycky, když byla nějaká velká výrazná hrozba, tak se to lidstvo dokázalo spojit a dokázalo tomu čelit. Můžeme říct i třeba covid, nějaký menší příklady jsou třeba populace verli, kde taky vlastně zafungovalo to. Mluvčí 00: A ty freony byly zajímavý příklad, protože to bylo velmi rychle a velmi úspěšné. Mluvčí 01: je tam řada faktorů a hráčů. Spousta zemí má svůj biznis založený na fosilních palivech, která jsou tím hlavním strujcem toho problému, ale myslím si, že už je to těžké. Já mám v tomhle trošičku schizofrenní myšlení, že občas, když se na to podívám, tak to cítím velmi pesimisticky, když o nějaké malé jednoduché věci elektromobile, se s někým bavíte specificky třeba na sociálních sítích, tak se okamžitě navalí ten odpor nebo nějakým každým drobným věcem říkáte si, to je jenom malý dílek té skladačky, když se nedokážeme shodnout ani na tomhle, jak budeme řešit, já nevím, dekarbonizaci všech odvětví, což potřebujeme, my vlastně potřebujeme snížit emise na nulu. ve všech odvětlích. Na druhou stranu, když se se uvědomím, že celý svět, včetně zemí jako Afganistán, Čína a zemí, které mají úplně jiné kulturní hodnoty a jiné nastavení, se dokázal shodout na tom, že klimatická změna se děje, co ji způsobuje do určité míry. Já vím, že se tam často neříkají ty fosilní paliva, ale dejme tomu ty emise. A co musíme dělat? Zároveň už dneska na to ty technologie máme. Víme, jak to dělat, víme, že to funguje, z mojeho vědeckého pohledu si to děje příliš pomalu a příliš pozdě, ale na druhou stranu si zase uvědomuji, že to asi tím, jak nejde, že je vlastně nepředstavitelný, že by třeba před 100 lety se opravdu celý svět na něčem takovémhle shodnul, takže v tomhle jsem optimistická a hlavně si uvědomuji to, co mě naplňuje títo pozitivní motivací, do určitý míry způsta těch zelených řešení začíná být mnohem ekonomicky výhodnější. Specificky v energetice. Kdy vlastně my vidíme ty benefity toho, když nepálíme ta fosilní paliva, kterými z velký části nemáme, nebo my jako ČR máme akorát to uhlí, který nám taky dřív nebo později dojde, tak si uvědomujeme ty benefity toho, když si můžeme tu energii vyrábět doma, nemusíme ji prostě nakupovat od nějakých diktátorských režimů, nemusíme můžeme ji prostě levně vyrábět doma na svém vlastním domě nebo v nějaké komunitní energetice a vidíme prostě spoustu těch výhod toho vlastně té zelené energetiky, takže se to podle těch predikcí celosvětových o nástupu všechny solární a větrné energie, tak to všechno jde mnohem rychlejší, než se očekávalo. do určité míry naplňuje optimismem. Mluvčí 00: Protože se to stalo díky tomu, že byly technologie rozvíjeny, protože po ní vznikla poptávka a začala klesat jejich cena a jejich účinnost. Jste z mýho pohledu hrozně odvážná, protože se půjčíte i do podpory takzvaného Green Dealu. Já to slovo nemám rád, já jsem si ho snažil nepoužívat, ale ono se nám zase vrátilo oknem nebo komínem zpět a zase rezonuje jako takový strašák a symbol toho, co všechno je špatně. Proč je to tak těžký vysvětlit, že bychom mějí dělat to, co je správný a navíc, že s toho budeme mít prospěch. Jaký máte pocit s té komunikace? Určitě si to velmi často odnášíte a komunikujete. Mluvčí 01: Já myslím, že většina lidí, která kritizuje zelenou dohodu Green Deal ji nikdy nečetla, protože je to relativně krátký dokument a on není až... A vlastně na to jsou i výzkumy Honzy Krajhandzla, které myslím, že jste tady měli v podcastu 2050, které ukazují, že když se lidí zeptáte na Green Deal, tak opravdu tam i vidíme posun vlastně za posledních pár let, kdy řekněme třetina lidí dříve byla proti, třetina lidí nevěděla, co si o tom myslet a třetina lidí byla pro a dneska je třeba polovina proti a třetina pro, že tam vidíme výrazný posun toho, že lidé nechtějí zelenou dohodu nebo k ní mají nějaké výhrady. ale zároveň, když se potom lidí zeptáte na konkrétní body z té zelené dohody, tak je tam třeba 80% schoda, že lidé vlastně chtějí všechno to, co říká ta zelená dohoda. Mluvčí 00: Akorát mají pocit, že ty opatření jsou příliš invazivní do jejich života. Mluvčí 01: Ano, já si myslím, že problém je v tom, že vlastně o té zelené dohudě moc politiků nemluví, že jo, jako mluvíte o ní, ale většina politiků o ní mluví vlastně v negativních termínech a často o ní vlastně šíří do určitý mír nějaký dezinformace nebo svádějí na to třeba z velké části prostě na emisní povolenky, které to určité míry vycházejí vlastně z paříhské dohody a prostě z Green Dealu zváděli třeba výšenou cenu vlastně energii prostě v době před, nebo ta vlastně začala na konci roku 2019, 2020, žejo, před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu, žejo, což jako s tím nesoubiteli. Mluvčí 00: Oni tvrdějí, že to je čistý důsedek zelené dohody a pak, když se po pár měsících ukázalo, prokázalo, že to byl výsledkem manipulace Ruska, se zásobami zemního plynu, tak já jsem neslyšel jediného proponenta této myšlenky, že by se umluvil, že to je dělat. Ale proto je to tak hluboce jako ukotvené tady toto. Ale vy jste stále jako relativně optimistická, já jsem dokonce zaznamná někde, já jste říkala, že si myslíte, že už diskuze není o tom, jestli se to děje, ale co s tím dělat? Máte stále ten pocit? Bavme se pár dní předtím, než Donald Trump nastoupí do Bílého domu, jako jednu z prvních věcí udělá, že opět už po druhé odstoupí z pařížské dohody. Je jedno z jeho volebních hesel Baby Drill je zkomplikované tím, že Joe Biden na konci svého mandátu rozhodl o tom, že by se někde drilovat nemělo ve většině pobřežních vod. Myslíte si tedy, že z vědiska toho poznání už jsme tak daleko, že ten sport se vede o tom, jaká opatření, ale ne o tom, jestli to nanechat být. Mluvčí 01: Myslím si, že do určitý míry ano. Jednak mě k tomu právě vedou ty výzkumy právě institutu 2050, který ukazuje, že těch lidí, kteří nevěří, že se klimatická změna děje, nebo že se stane v nejbližších třeba pěti, deseti letech, tak je třeba nějakých 6% populace, nebo třeba do 10%. Samozřejmě vždycky záleží asi, jak se těch lidí ptáte, já když pak Já nevím, mluvím o klimatických změních na sociálních sítích, tak mám ten pocit, že je to obrácení, že 90% lidí vůbec ještě nedospělo do toho bodu, že by věřilo, že klimatická změna je něco reálného, ale myslím si, že to tak není. A zároveň si myslím, že je důležitý by o tom tak mluvit, že je to něco, co už je fakticky prokázané. když třeba nějaký odborník na klimatickou změnu jde do rozhovorů, tak neptat se ho první, děje se klimatická změna a opravdu za ní může člověk, protože to pak dává pocit, že o tom je nějaká nejistota a zároveň si myslím, že už to není úplně konstruktivní o tom takhle mluvit, na druhou stranu si myslím, většina populace by měla chápat, že klimatická změna se skutečně děje a nemusí o něj vědět příliš moc, ale měla by vědět třeba nějaké základní údaje. Základní údaje o tom, že se planeta oteplila, že to způsobují skleníkové plyny, které jsou hlavně ty fosilní paliva a že ty potřebujeme přestat používat, máme na to technologie, máme na to peníze a nějaké, pokud to nebudeme řešit, tak důsledkem jsou třeba povodně nebo vlny, vedr a takovéhle věci. To by měla být nějaká základní znalost a tu možná ještě úplně ta poplace nemáme, nebo to třeba i vnímám, že to třeba nemají úplně ty novináři nebo politici. Mluvčí 00: Taky nám chybí podle mě kultivovaná diskuze v tom, že pokud někdo řekne tak, jak vy navrhujete, abys to dělal té blbě, takže pod ním nikdo nechce, jak to dělat dobře. To bude, no. A my jsme vedli právě velmi intenzivní diskuze o tom Fit for 55, to znamená naplnění té ambice snižovat emise. Tak já jsem do toho říkal, že já nejsem expert na to, jestli tolik se má odehrát v námořní dopravě, tolik v letectví, tolik jinde, ale pokud jsme se dohodli, že to snížíme o nějakých 50-55%, tak pokud to máme napočítaný zhruba na tuhle sumu a pokud někde ulevíme, tak jinde musíme ty emise snížit víc. tak nechojte jenom s tím, kde dělat méně a řekněte, kde dělat víc a v tu chvíli ta diskuze většinou jako končí, ale je to otázka, že ta diskuze není dostatečně kultivovaná a to znamená to křičení s tím, takhle je to blbě, ale já vám neřeknu, jak to tady hodně žije. Mluvčí 01: Jasně, je to tak, že slyšíte politiky, který říkají jako klimatickou změnu nemusíme řešit, přechod na zelený energie by byl příliš drahý a už neřeknou to B, tak jak budeme řešit to, že tady bude sucho a nebudeme mít dostatek vody ve studních? jak budeme řešit vlny vedr, jak budeme řešit povodně a zároveň, jak budeme řešit to, že nám do určitý míry ujede vlak ve smyslu, že všechny ty ostatní země mění ten svůj energetický míst a budou transformovat ekonomiku a my tady zůstaneme zkanzený. Mluvčí 00: Pokud si díváme na ten výzkum Honzy Karajanského, on byl velmi dobře medializovaný, čili člověk nemusel čít dlouhé stránky, rozhlas to velmi dobře zpracoval, tak to skoro ve mě vytváří jako dojem, že ta politika je spíš tou brzdou, než tím, kdo by to vysvětloval, protože ti lidi jsou docela naladěný tímto směrem, nejsou naladění pro jedno každé opatření, ale uznávají, že se má něco dělat a z té politiky spíš vycházejí ty varující signály, není to tak? Mluvčí 01: Já to tak taky vnímám trošku do určité míry To, že lidé říkají, že třeba chtějí, aby se klimatická změna řešila, ale když jim ty věci dají ten recept a řeknou, jak to udělat, tak řeknou, no, ale takhle ne, přijďte s něčím jiným, s něčím míň bezbolesným, něčím lepším. Mluvčí 00: Akorát se to hodně těžko hledá, jakoliv já jsem rád, že vy vlastně pracujete taky v té komunikaci s tím argumentem, že říkáte, Tohle měla být řesta k tomu, že životní úroveň nebude klesat. Že ta životní úroveň fakticky poroste. Nebo tak je kvalita života. Mluvčí 01: No jasně, určitě. Tak já myslím, že ten jeden z hlavních důvodů, proč by jsme chtěli řešit klimatickou změnu není proto, že lidstvo vymře. To si nikdo nemyslí. že si chceme minimálně zachovat stejnou kvalitu života a chceme ji zachovat pro další generace. Mluvčí 00: A nechceme právě zatížit ty další generace. Přesně tak, že to jsou velmi pragmatický důvody. Nakonec mi to nedá, vrátím se znovu k tom ližování. Vy teď máte malé dítě, co si myslíte, že pro něj bude znamenat ližování? Mluvčí 01: My jsme se hodně bavili o ližování krkonojších. No je to těžká otázka, vlastně to budeme muset za pár let řešit, jestli vůbec dává smysl investovat. Já bych samozřejmě ráda, aby jsi zažila sjezdový ližování nebo snowboard, protože my všichni jsme vyrůstali, ať už na sjezdovkách nebo na běžkách a na jiných ližích a je to něco, co máme rádi, ale myslím, že nejsem na tohle vůbec expert, ale vidíme to, Vidíme to, jaké jsou u nás zimy, ale i třeba v Alpách, kolik vlastně alpských středí se zavírá, jsou na to i studie, které se koukaly i třeba na ta střediska, ve kterých se odehrávaly zimní olympijské hry v posledních sto letech a myslím si, že 90% z nich by nemohla pořádat třeba olympijské hry bez umělého sněhu a často jsou třeba i bez skandinávy nebo v těchto místech to znamená, To běžické ližování bude hodně závislý na umělém sněhu a pak už je ta otázka, jako asi na kolik. Mluvčí 00: Ale je to smutný. Mluvčí 01: Je to smutný, no samozřejmě. Mluvčí 00: Tohle vlastně člověk, aspoň já to považuji za zhoršení kvality života, ale tohle už je pozdě řešit. Mluvčí 01: Tohle už je pozdě, no to nezvrátíme, no stejně jako by třeba nějaký ten ústup ledovců, to nejsou věci, které zvrátíme, no bude to, prostě samozřejmě, vždycky lidi, kteří si to budou moc dovolit, budou moc jít ližovat někam, kde ten sníh bude a on samozřejmě tady sníh bude, akorát to, co vlastně ta klimatická změna, jak ovlivněje, ona ovlivněje vlastně vodní cyklus ve smyslu, že třeba množství srážek jako takový zůstane třeba stejný, ale bude bude období suchá a pak bude období třeba přívolových dešů, je to méně předvídatelný a to znamená, že budeme mít třeba týden, kdy najednou napadne velké množství sněhu, nebo budeme mít, přesně tak, a nebo přijdou prostě velké jako mrazy, protože pojďte dojde k oslabení jet streamu a vpádu vlastně jako v studeného vzduchu z Arktydy, to znamená, že najednou prostě budeme mít teploty mínus 20 stupňů tady třeba nějaký týden a pak se zase oteplí, ale v průměru vlastně ty zemi budou teplejší a bude Mluvčí 00: Takže samozřejmě sjezdové ližování není to, co určuje kvalitu života, ale bohužel lidstvo asi reagovalo příliš pomalu. Možná, že ty technologie mohly být vyvěnuty dřív a mohly jsme ty emise začít snižovat dřív. Teďka asi děláme, co se dá, ale některé bitvy už jsou prohrané, tak asi je to o tom neprohrát ty bitvy, které se dají vyhrát. Mluvčí 01: Souhlasím, určitě to je trošku jako by lidi, kteří argumentují, kterým se třeba nelíbí ta zelená transformace, tak říkají, jako je to příliš prudké, jako potřebujeme prostě do roku 2050 snižit emise na nulu, to je moc, ale zároveň, ano přesně, my jsme jakoby doůř promarnili ten čas, kdy ty emise stoupaly posledních, já nevím, 40 let, na druhou stranu, já si zase jako uvědomuji, že jakým způsobem jako otočit ten parník opravdu jakoby trvá, Vy jste politik, tak já si vlastně říkám, že v té demokraci člověk musí jít trošku tou salámovou metodou a měnit ty věci pomalu, protože když dojde k nějaký příliš radikální změně nebo změně, kterou ti lidé nechápou nebo mají pocit, že je nějakým způsobem pro ně nevýhodná, tak potom se rozhodnou nevolit demokratické politiky nebo dojde k nějakému nástupu populismu nebo jako radikalismu. A já mám trošku strach, že i teď to vidíme, přestože si nemyslím, že ta zelená transformace je nějakým způsobem radikální nebo pro lidi nevýhodná. Tak proto je důležité, abyste dělali to, co děláte, protože část politiků, myslím si, že každý politik musí poslouchat lidi, ale na základě toho, co slyší, se má rozhodovat to, co je správné a je hodně lidí, které tu druhou fázi nedělají, čili je důležité, co si o ní budou myslet. Já jsem rád, že to vidíte taky tak, že můžeme uspět, máme všechno k dispozici a nesmíme dělat zbytečné chyby, tak si přejeme pro vaše děti, pro moje děti a pro ty ostatní, aby to nakonec takhle bylo, ale bez toho, že se lidi jako vy a spoustu jiných bude snažit získávat podporu pro to, co je vlastně správné a užitečné, tak nám to asi nepovede. Tak moc díky, že jste přišla. Přeji vám hodně úspěchů na dalších cestách a doufám, že ten optimismus bude posilovat na úkor toho pesimismu. Až se za pár let potkáme, tak si říkáme, že jsme měli pravdu. Přece jenom to, jakž tak zvládneme a nejdi z daleka pěknost. Tak moc díky. Moc díky, Marie. Bylo mi potěšením. Budu rád, když si ten podcast poslechnete a budete sledovat také další naše podcasty..!Kopírovat text

Co jsou to tropické ledovce? A věděli jste, že od půlky 19. století zmizela celá polovina alpských ledovců? O nich, o klimatu a o tom, že ani současné děti možná nezažijí lyžařské výcviky jsem si povídal s Marií Šabackou, bioložkou a polární výzkumnicí oceněnou OSN za komunikaci vědy. Tento podcast byl natočen s podporou Evropské lidové strany.

Screenshot není k dispozici