← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 00: Dobrý den, vážení diváci a posluchači podcastu Luďka Nydrmajera. Dnes se potkáváme s panem europoslancem na Pražském Žižkově. Moje jméno je Kateřina Novotná a vítám vás u dnešního dílu. Mluvčí 01: Já vás taky vítám a díky Kateřinové se ptáte, uvidíme, jestli je příjemnější odpovídat nebo ptát se. Mluvčí 00: Ano, dnešní díl se jmenuje Ptejte se vy, takže dnes se budu ptát já za vás. Podíváme se na platformu Instagram X and we will look at what you asked, Mr. EU ambassador, you, so let's go to the first question and we'll start with a light one. If you went back to high school, would you be happy with your career or would you expect something else? Mluvčí 01: Já jsem čekal něco jiného. Na začátku střední školy, na konci základní se chtěl být elektrický inženýr, mám pocit, že jedno I jsem tam popletl, když jsem to psal a tak to jsem opustil. Pak mě dost dlouho držela, že bych rád byl matematikem, což se mi podařilo vystudovat a začal jsem se matematikou vědecky zabývat, ale pak to nabralo ten směr, který mě nakonec dovedl tam, kde jsem. Či je to určitě úplně jiné, než bych si představoval, jestli jsem spokojený, nebo ne. No to záleží, jak se ráno probudíme, jak ten den probíhá. Řekl bych, že to fluktuuje. Mluvčí 00: Kariera je fluktující. Mluvčí 01: Ano. Mluvčí 00: Spokojenost také. Mluvčí 01: Spokojenost je velmi fluktující, ale na druhou stranu já jsem hrozně rád, že jsem to aspoň zkusil. Mluvčí 00: Dobře, děkuji za odpověď. Máme tady další otázku z Instagramu, tentokrát od Jakuba. Jakub se ptá na váš názor na Otto von Habsburka a vůbec pan Evropu a děkuje za vaši práci. Já tady jenom připomenu možná pro posluchače a sledující, že Otto von Habsburg je vlastně poslední korunní princ rakousko-uherský, nebo byl, on zemřel v roce 2011. a byl také předsedou pan Evropské unie, takže jaký je váš názor na něj? Mluvčí 01: To je asi složitější. Myslím si, že intelektuálně by stalo se zamyslet na to, jak by ta společná Evropa měla vypadat. Vzdále by třeba neměla být nebo nemohla být více institucionalizována, ale v dnešní poetické realitě vlastně nemá úplně smysl se na touto otázku příliš zabývat. protože my řešíme ty problémy tady a teď a na ně bychom se prostě měli soustředit. A u mě je tady sympatický výrok Maria Draghiho z té jeho zprávy, kde vlastně říká, že některé ty problémy, které bychom měli vyřešit, tak se dají řešit, nebo měly by se řešit evolucí, to znamená vývojem toho dnešního stavu. Některé vyžadují tak trošku revoluci a některé se vyřeší tím, když přesuneme pravomoce zpět z EU na členské země, to znamená způsobem subsidiarity. jinými slavy on říká, že neuzavírajme se do nějakého myšlenkového modelu řešení, víc Evropy, méně Evropy a tak dále, ale hledejme, jak vyřešit daný problém v dané situaci a to je mi sympatický. Nicméně, když bychom to zase zarámovali obecně, tak v tom dnešním světě, který hodně funguje na základě síly, jak ekonomické, tak politické, tak vojenské, tak je jasné, že pokud Evropa chce prosazovat ten svůj postoj při formování vývoje světa, tak musí mluvit co nejvíce společným hlasem. Stýně tak ty konkrétní problémy, které jsme řešili v minulých letech pandemie, energetická krize, válka na Ukrajině, migrační krize, to všechno má řešení pouze, když to řešíme společně. Já bych vlastně jenom spíš apeloval na lidi, aby se neuzavírají do myšlénky federální Evropa, nikdo pořádně neví, co to je, nebo naopak jiná Evropa, ale abych v okamžiku, když máme nějaký problém, který bychom měli řešit společně, aby podporovali nebo přinejmenším aspoň akceptovali, že budeme hledat o společné řešení, protože to řešení par partes, každý podle sebe většinou není řešení a nevede to k tomu, co lidé od dnešního světa, od společné Evropy očekávají. Mluvčí 00: Hmm. Takže ta společná myšlenka toho jednotného řešení, to máte asi s Otto von Habsburgem společnou. Mluvčí 01: Asi myslím, že intelektuálně by to bylo v pořádku, ale já občas uvádím, a ona je to teda pravdivá historika, že jsem jednou byl pozvaný na obědovou diskuzi klubů evropských federalistů v evropském parlamentu a myslím si, že tam byly tři takové zástupce, byly to vysrce postavení dlouholetí politici Evropské unie a já jsem nikdy neviděl nikoho se tak pohádat o tom, co to je federální Evropa jako tři federalisty. Já jsem hodně opatrnej v tom používat nějaké lajbly, slovíčka typ federální, protože velmi těžko si člověk představuje nebo dva lidé si pod tím představují tři věci a vlastně velká lekce vždycky je, když řešíme s našimi americkými přáteli některé problémy v Americe, tak zjistíte vlastně, že ta americká federace nebo unie je v některých věcech více decentralizovaná třeba v oblasti regulace finančního systému, než dneska evropská unie. Spíš bych se soustředil na to řešení těch problémů a hlavně toho se nebát a nestrašit tím, že budeme ty věci řešit společně, protože to je většinou jediná cesta, která ty opravdu velké problémy umí řešit. Mluvčí 00: Možná i společný jazyk, abychom věděli, o čem se vlastně mluví. Mluvčí 01: Ale ten my máme, to je ta špatná angličtina, to je až výborný společný jazyk. Mluvčí 00: Může být. a je to pravda, že bruselská angličtina je specifická. Nicméně pojďme na další dotaz, tentokrát od Zdeňka z Platformy X. Jakou vizi má Evropská unie v oblasti energetiky i v souvislosti s elektrifikací dopravy na příštích 20 let? Mluvčí 01: Ta vize v oblasti energetiky je docela jasná. Potřebujeme energi, která bude samozřejmě bezpečná. Nikoho nezajímá energetika, která občas nefunguje. Musí být dostatečně čistá, protože zrovna ta energetika je oblast, ve které se daří velmi dobře snižovat emise a ta elektřina měla být co nejlevnější. A k tomu potřebujeme jedna z cest k tomu, jak zajistit, aby byla jak bezpečná, tak levná je společný trh. Myslím si, že ani většina politiků vlastně neví, jak už daleko jsme pokračují s fungování společným trhem s elektřinou. Ten trh opravdu velmi efektivně funguje z hlediska, řekněme toho krátkodobého, technologického. To, kde ještě máme určitě rezervy, je větší propojitelnost. Ta propojitelnost by vlastně umožnila, že v okamžiku, kdy v nějaké části Evropy umím tu elektřinu vyrábět levněji, tak z toho bude benefitovat jiná větší část Evropy. A ten hlavní problém já vidím v tom, že ta schopnost zemí podporovat tu transformaci k té udržitelné levné energetice se jako docela líší. Protože třeba Česká republika v tom bohužel jako poměrně zaostává a je to k naší škodě. A jinak, co se týká dopravy, Ta výhoda vlastně té elektrifikace dopravy, jak v případě železničních, tak v případě automobilů, nebo autobusu, nebo kamionů, je v tom, že vlastně spalovací motor, jakoliv je to, bezhle spolu jeden z přelomových vynálezů 19. století, které v 21. století evropské firmy asi přivedly k dokonalosti, ale jinak je to zůfalé neefektivní technologie. Vy se velmi těžko dostáváte na nějakou účinnost té technologie, kvůli tomu k neúčinnosti 60%. a ten přechod od spalování ve spalovacích motorech k elektrické trakci, to znamená přímém napájení těch vzdel elektřinou, to znamená obrovskou energetickou úsporu. Čiž ze dneska energetické bylance si samozřejmě výrazně pomůžeme, ale zas to znamená, že budeme potřebovat vyrábět více elektřiny, ale tady člověk musí být opatrný, protože různí tzv. čeští experti, neustále tvrdí, že jako zpotřeba elektřiny půjde strašně vysoko nahoru. a vždy, když se po pěti letech o té, co řeknou tyhle prognózy, to nestane, tak řekne tak fajn, tak těhle pět let byla výjimka, ale pak to znovu začne růst. Či vlastně ta predikce neustále připomíná nějakou hokejku. A je jasné, že pokud více otočíme třeba vytápění na elektřinu, pokud dostaneme víc elektřiny do dopravy, že to povede k navýšení zpotřeby elektřiny, ale určitě to není tak, že by to šlo ruku v ruce k HDP, který roste Já vždy nejraději ty věci sám vyzkouším, než je autoritativně tvrdím, tak my jsme například u nás v domě máme zhruba 20 let starý dům, postavený opravdu levně, nepříliš kvalitně, je vytápěný elektřinou, funguje výhradně na elektřinu, tak jsme provedli nějaký řetězec opatření, abychom snížili tu spotřebu a teďka jsme v situaci, kdy vlastně nakupují stejné množství elektřiny na provoz domu jako v minulosti, ale zároveň za tu elektřinu provozujeme dvě elektrická auta a neprovozujeme žádné fosilní auto. Čili jinými slovy jsme snížili tu naši celkovou spotřebu elektřiny o více než polovinu, díky tomu, že jsme vlastně snížili tu spotřebu toho domu a tu elektřinu, kterou jsme ušetřili, používáme na to, že nabíjíme ta elektrická auta. Čili já bych nepoceněval to, ten potenciál těch úspor může být velký, ale zase není nekonečný, či určitě zpotřeba elektřiny poroste, ale jestli to bude tak rychle, jako my to malujeme, že vždycky řekneme tak a za deset let bude potřebovat 25% elektřiny víc, tím si nejsem úplně jistý. V každém případě poslední věc k tomu, To, jak se to může vyvíjet, neodhadují jen české země EU, ale zároveň probíhá takový koordinovaný odhad. U nás má docela publicitu, co dělá ten propočet ČES, tzv. MAF. který se týká elektřiny. Před pár týdny to vyšlo, ale tady tohle cvičení probíhá po celé Evropě, ten evropský regulační úřad Acer se na to dívá a ten by začal vysílat varovné signály, kdyby to vypadalo. že v té Evropě mohl systémově dojít k nedostatku elektřiny, čili myslím si, že spíš než tak si teďka říct, tak já vím, jak to bude těch dalších 40 let, což by možná náš tazatér rád slyšel, tak je to spíš takový řízení auta, teďka se tam objeví zatáčka taky, jakou musíme vybrat, ale věřím, že pokud, kdybym řekl, čím méně politiky se do toho zavede, tak tím lépe to bude fungovat. a více trhu, to pomůže. Mluvčí 00: Ano a toho je vlastně i důkazem ta roztoucí poptávka vlastně na spotových trzích a vlastně propojení na těch krátkodobých trzích už funguje velmi dobře, vy jste to zmiňoval a Evropa má dokonce i cíle pro propojení na té úrovně vysokého napětí, takže tohle je nějaký předpoklad. Mluvčí 01: Stejně tak jako k tomu, abychom využili našeho exportního potenciálu, vyrábíme spoustu věcí, máme velký obchodní přebytek, tak tomu potřebujeme nějakou silnici, abychom to vyvezli, nějakou železnici, abychom dovézli to zboží a nebo aspoň nějakou obchodní otevřenost, abychom vyvezli třeba služby, tak stejně tak, abychom využili toho potenciálu toho, že někdo tu elektřinu hold, protože je dobře investoval, má dobrý přírodní podmínky, vyrábí levněji, tak je dobrý, aby z toho benefitovala co největší část Evropy. A tím směrem se hýbeme, pokud do toho nezačnou sypat písek nebo něco většího někteří politici, tak tak a budeme pokračovat. A díky tomu vlastně trh předjímá, že bude docházet neustále k poklesu ceny elektřiny. Pro nás je relevantním vodítkem německá burza, která vlastně z ceny na příští rok, tuším do roku 2028, ty ceny klesají zhruba o nějakých 10 EUR ročně, to znamená, že kvůli toho roku 2028 ty spotový ceny jsou někde nad 70 EUR, což je docela slušná cena, když si uvědomíme, kolik ta elektřina stále, zajímavě nabijeme, energetické krize. Mluvčí 00: So, let's go to the next question and this time we are moving out of Europe and we are moving to Russia. We have a question from Ondra from Instagram. How to fight hybrid actions of Russia on our territory and what to do with disinformation of troll farms? Mluvčí 01: No, to je taková, samozřejmě v té otázce je velký paradox, protože všechny tady tyhle systematicky lživý mechanizmy typu těch trolých vlastně benefitují z toho, co je velký výdobytek dnešní společnosti a to je svoboda slova. Takže já jsem hodně opatrný v tom, že bychom měli zasahovat do svobody slova. Protože jak jsme prostě řekneme, tohle jako se nesmí objevit, protože to je desinformace, tak vidíme, jak se bohužel z toho Ruska předlhla do celého světa jejich strategie, která byla založena na tom, že oni neříkají, co je pravda a co je nepravda, oni říkají, co je naše pravda. Vzpomínám, když rusové se střeli to malajské letadlo, tak oni vygenerovali okamžitě asi 10 verzí, co se stalo. Těch 10 verzí nezahrnovalo zapojení samozřejmě rusů do sestření tohle letadla. A tím cílem nebylo těm jedem vysvětlit, že nějaká úplně amatérská malůvka, grafická, která tam namalovala nějaký střílící letadlo, že je pravdivá, ale cílem bylo vytvořit jako chaos, ve kterém ti lidi si řeknou, my to nikdy nezjistíme a vlastně zrelativizovat tu pravdu. Ale kdyby jste se snažila nějakou regulací nebo něčím zamezit, jako to, že tyhle věci se budou objevovat v jeřejném prostoru, já myslím, že by to bylo špatně. Samozřejmě pokud pokud někdo sponsoruje nekalým způsobem třeba nějaký média, to způsobem třeba přes praní špinavých peněz nebo něčím, co porušuje zákony, tak to je dobrý, jako tady tohle vidět, ale myslím si, že ta hlavní obrana je, People will be educated, they will be able to verify the information, they will be interested in verifying the information, which is important, and at the same time we will try to make the media work. z mého pohledu nekvalitních médií, aby fungovaly ty kvalitní média, které budou poskytovat dobré informace, na které se bude dát spolehnout. V České republice jsme se dostali do poměrně komplikované situace, kdy ze den k tom, že ty soukromý a tradiční média nejsou příliš získový, tak jsou postupně zkupována lidmi, kteří je nemají proto, aby dělali dobrý média, ale proto, aby je používali na svoji ochranu a to není moje fabulace. jeden z prvních těch nákupů českými oligarchy byl jako doprovozen vyjádřením, kupuji s to jako jadarný kufřík, kdyby mě někdo chtěl napadnout, abych mohl učinit odvetu, což ukazuje, že v tu chvíli to médium, já neříkám, že je nevěrohodné, protože já si myslím, že i ty média, které možná někdo drží z těchto důvodů, jsou schopni dělat kvalitní novinařinu, To jsou asi momenty, kdy tam někdo prostě zavelí a proto je důležitý, abychom měli kvalitní veřejnoprávní média, ale hlavně nic nemůže nahradit to, že prostě lidi budou přemýšlet, budou hloubaví, neskočí na špek nějakým evidentním úletům a budou si uvědomovat, že je důležitý snažit se aspoň trochu tom světu porozumět. To nemá žádnou náhradu. A jinak ještě poslední věc, abych úplně nerezignoval na tu regulaci, tak samozřejmě ti obrovští hráči pomocí prostřednictvím třeba Digital Service Act a tak dále mají nějaké povinnosti, což je podle mě adekvátní. V okamžiku, kdy přesahnete nějakou velikost, a to znamená vlastně stanete s nějaký společenský aktor, tak byste měli dodržovat nějaká pravidla Transparence, což je mochodem oblast, ve které se třeba Evropa dostává do křížku s bývalým twitterem, jehož majitel právě zrovna nevyznává nějakou zodpovědnost za to, co se v tom jeho médiu odehrává. Mluvčí 00: Takže skutečně tím vaším návodem by byla nějaká bazální nebo nějaký základ v té existující legislativě a potom tedy kritické myšlení, vzdělávání. Mluvčí 01: Samozřejmě, že je důležité, aby stát měl odborník na nějakou strategickou komunikaci, protože občas se dějí věci, které jsou tak důležitý, že nechat jim plně volný průběh a nesnažit se nějakým způsobem reagovat na tu informační válku by mohla mít velké důsledky, to třeba byl případ anexe Ukrajin. Zdá se, že naše země to jakž tak zvládla, ale vidíme evidentně, že třeba na Slovensku tady tohle nezvládli, ale taková ta snaha o fine-tuning, že někdo někde bude vykousávat, co je dezinformace a co ne, a bude s to snažit nějak utlumovat, já na toto nevěřím, zásadní je ta informace. A plus teda, když nějaká legislativa existuje, tak se musí dodržovat. Evropa bývá šampion v tom, často vygeneruje legislativa, která je zdůvodněná, která podle mého názoru má své místo, ale pak ta legislativa není vynucována. A to je velmi tragický výsvědek, protože na jednu stranu v úvazovkách něčím, co fakticky nefunguje, zaplevelíte právní systém a za druhé vlastně tím, že nepostupujete podle té legislativy, vytvoříte jakýsi chaos, který předznamenává, že ti lidé budou očekávat, že ta legislativa se nemusí dodržovat a to je prostě úplně špatně. Raději regulovat méně, ale samozřejmě dobře, ale hlavně to opravdu vynucovat. Když tam ty povinnosti dám, tak musím dohlížet na to, že budou splněny. Nechtějí jich méně, ale jsou vynucovány. Mluvčí 00: Tak jak jednou vypustím regulace nebo dezinformace, tak už se to těžko stahuje zpátky. Mluvčí 01: Jo, ale většinou ty věci, třeba i hodně teď bude řeč o online obchodnicích, ta neříká, že online platforma, která prodá fejkové zboží, že jako má být. potřestána, exekuována, zakázána, ale že musí prokázat, že přijel dostatečné opatření, aby se aspoň ten samý případ neopakoval. Čiže ty věci nejsou napsané špatně. A to počítá s tím, že se bavíme o tom posouvat ty věci nějakým směrem, který je podle mého názoru v zájemu společnosti, např. že přes nějaký online platformy se nekupují padělky, nekupují se vboží, který je nebezpečný třeba, ale zároveň samozřejmě vím, že ten jeden každej případ se mi nepodaří vyřešit, ale v okamžiku, kdy vidím, že ten provozovatel prostě nemá dostatečný zájem ten problém řešit, tak potom by měly nastupovat ty sankce, které jsou často nastaveny jako opravdu hodně vysoké. Mluvčí 00: Let's go to Russia. Mluvčí 01: Každý z nás si dovedl představit, že to nejsou nastaveny ekonomické podmínky, které umožňují, aby ekonomika prospěrovala. Paradoxně možná, že taková ta jednoduchá najední představu je, že když se ekonomika dostane do války, tak to sníží ekonomickou aktivitu, ale to tak není, protože ty země velmi často nadluh rozjedou velkou zbrojní výrobu, přesměrují firmy s nedostatečně lukrativní výroby polobotek na výrobu raket, které kupuje od nich stát, to znamená jim zajistí odbyt. To Rusko se opravdu transformovalo na tu vojenskou ekonomiku a pro mě je překvapivé, že ruská populace tady tohle akceptuje, protože to samozřejmě snížuje dostupnost toho zboží, který by si asi lidi kupovali raději, než aby vláda jich jménem kupovala rakety, ale v každém případě je to evidentně vedlo k přehrátí ekonomiky. K tomu přehrátí samozřejmě taky pomohlo, že stovky tisíce lidí jsou odvedeny do armády, zniž vysoké desítky tisíce už nikdy nevrátí buď to do žádného života, nebo do aktivního života. Či to podvázalo tu nabídkovou stránku, či není překvapení, že ta ekonomika je přehřátá. Zároveň myslím, že někdo z nás pořádně neví, jak to tam vypadá, protože myslím si, že důvěřovat ruském makroekonomickým datům asi není úplně radná. V každém případě ten dopad do té životní úrovně lidí v těch velkých městech, kde ta životní úroveň byla vysoká, asi není tak velká, jak by člověk čekal. Protože ruské firmy nacházejí způsob, jak různé zboží dodávat a bohužel řada evropských nebo západních firm jim pomáhá, protože tu svoji aktivitu tam neutlumily, ale já si myslím, To přehrátí je ještě ten méně špatný problém. Myslím si, že ten nejvážnější problém bude v okamžiku, kdy, jak všichni věříme, jednoho dne ta válka skončí a jednoho dne ta ekonomika se bude přepínat do toho nevojenského režimu. Taky asi vidíme, že Rusové nevyrábí tak kvalitní zbraně, jejichž výroba mohla pokračovat a oni by je exportovali. Ty zbraně se samozřejmě vyrábí nadluh. a v okamžiku, kdy ta ekonomika se bude zpětně transformovat do té normální podoby, kde většina firm uspůje soukromou poptávku nebo investiční poptávku firm, tak se projeví si myslím ta katastrofa, kterou způsobili sankce, kterou způsobila nutnost se orientovat na Čínu, kdy vlastně spoustu těch věcí dováží přes Čín vnoutř, auta se vyrábejí čínsky a tak dále. a myslím si, že ta transformace těch firm na nějakou konkurenceschopnost bude další, mnohem hlubší šok. A když si ještě uvědomíme, že ten společenskopolitický režim udržuje tím, že vlastně podporuje nebo je propojen s těmi oligarchy, tak ta oligarchy ohládaná ekonomika není zrovna ta ekonomika, která je vysoce inovativní a která bude schopna se rychle transformovat. Či to přehřátí je závažný problém. Kdybych nemluvil o Rusku, tak bych musel říct, že mám respekt jeho centrální bance, protože mám pocit, že její šéfka, která mohl jen chtět odstoupit po té invazy, ten zedisk technokratického odvádí opravdu kvalitní práci a snaží se tom přehřátí bránit a to samozřejmě vede k tomu, že ta privátní ekonomika je zadušena těmi úrokovými sezbami, ale to je teprve ten jeden problém a ten druhý problém přijde jednoho dne. až tady tahle noční můra zvaná ruská agrese na Ukrajinu skončí, protože postupně vracet tu ekonomiku do funkčního stavu bude prostě obrovský problém, i kdyby nedošlo k nějakým společensko-politickým problémům, které se taky nedají vyloučit. Abych to schválil, pokud někdo tvrdí, že to Rusko vlastně z té války hrozně benefituje, nebo jak mu to skvěle jde, tak myslím si, že je potřeba se zamyslet nad těmi čísly přece jenom trošku hloubě. Mluvčí 00: Já si tady dovolím jenom krátkou doplňující otázku. Myslíte, že mluvíte o tom, že ten největší problém nastane, až se Rusko přepne do toho, řekněme, standardního režimu z toho válečného stavu. Nyní. Ale myslíte si, že tohle bude mít nějaký přímý dopad na Českou republiku potenciálně? Mluvčí 01: Ne. Že je ten obchod vlastně jako skončil. Jako obchoduje se obchodový se suroviny, který je pravděpodobně koncem té války. by se začíl obchodovat, protože ono z mýho pohledu a víte, že já jsem velmi skeptický hodně Ruska. Tragická byla situace, kdy jsme se stali závislí a Vadim Putinstov pokusil na začátku války využít a my jsme zvládli skvěle ten manévr, že jsme se zbavili té závislosti, ale to neznamená, že nemůžeme dovážet, pokud nebudeme závislit. ale jestli před tu krizi si často mluvilo o zastarávající benzinové pumpě, tak teď to bude platit ještě víc než tehdy, protože si myslím, že tam nebudou produkty, které oni budou schopni nabídnout a ta transformace z té válečné ekonomiky do té fungující To bude téměř jako mission impossible, možná sepletu. Celý svět by asi radši viděl bezpečné, spolupracující a prosperující Rusko, pokud by něco takového mohlo existovat. Myslím si, že je to bezpečné spolupracující, jako prakticky nyní vyloučeno, ale myslím si, že to bude nějaký obrovský problém. V podstatě to vypadá, že se z toho stále ekonomicky určitý anex Číny, který Číny ani dovédně využívají všemi možnými prostředky, ale pochybují, že by měli jakýkoliv zájem na tom, aby tahle část jako prosperovala. Plus ten velký demografický problém, který už tam byl před tou válkou, To znamená drastický zhoršení demografie, která je spojená s tam jíživotní úrovny, do kterého ještě teď jako šok vstoupí ty desítky tisíc, tisíc mrtvých lidí a těch pravděpodobně desítek tisíc, kteří utekli a je otázka, jestli se budou chtít do Ruska vrátit. Mluvčí 00: Já děkuju za exkurs do Ruska. Mluvčí 01: Pojďme radši někam jinam. Mluvčí 00: Pojdeme někam jinam, ale možná ne tak daleko. Máme tady dotaz z Instagramu od profilu Toto není Páv. Jak by měla Evropská komise postupovat vůči členským státům, které soustavně porušují principy právního státu? Mluvčí 01: Tak myslím si, že to nejdůležitější je postupovat podle pravidé toho právního státu, protože často ten postup vyvolával podle mě neprávěm dojem, že se neměří všem stejně. Takže je třeba měřit všem stejně. Musíme se vrátit k tomu, že vlastně, když se díváme do těch smluv, na také, který vznikla Evropská únie, tak v těch prvních článcích není společnej trh, ten seč a vyvíjet až desítky let potom, ale jsou tam hodnoty, jsou tam věci jako princip právního státu, svůboda médií a tak dále. A Evropská únie a Evropská komise, která je vlastně strážcím dodržování těchto smluv, It has to proceed differently, but it must always be able to justify why it takes these steps and why the process is fair. Já neříkám, že tomu takhle nebylo, ale s tím, jak přibývá tady těhle epizod, tak je třeba, aby v tom ten postup nevytvářel obavy, že to není korektní. Já bych byl nejradši, kdybychom se o tom nemuseli bavit, protože ten problém by neexistoval. On bohužel existuje, ale klade to obzvláště vysoký nárok na to, aby ten postup byl korektní a neprůstřelný. Spoustu věcí, které jsme v minulosti udělali, jsme je udělali za pět dnů a za platbu, že jsme je udělali, je jedna z nich ta kondicionalita čerpání evropských peněz, což se ukazuje jako ta efektivní zbráně proti věcem jako je zneužívání evropských fondů, nevytvoření právního prostředí, které zajistí, že to právo je nadržováno a tenhle mechanismus funguje docela dobře, ale znovu říkám, musí Evropská komise, i třeba v případě, kdy rozhoduje rada, musí o zvláštní pozornost věnovat tomu, aby vysvětli, že ten princip je fairový a že se všem stříhá stejně a nikoliv, To, co neprojde jednomu, projde někomu jinému. Mluvčí 00: Když se jeden stáz nelíbí, tak se k němu přestupuje jiný. Mluvčí 01: To by bylo úplně špatně, jako ohýbání nějakého práva pro to, abychom něčeho dosahli. Mluvčí 00: Máme čas na poslední otázku. Možná by to stalo za samostatný podcast, nicméně Zkusme to obsáhnout v několika zbývajících minutách. Máme tady dotaz od Jaroslava z Platformy X. Rád bych znal váš názor, proč se více neprezentuje mediálně a politický směr, kterým by se mělo technologicky a ekonomicky Česko ubírat? Mluvčí 01: To je fakt dobrá otázka, ona s to netýká jenom Česka tady tohle. Já jsem to tady tak trošku nakousil, když jsem říkal, že spalovací motory jsou důležitá technologie, nicméně vynalezená v 19. století, kterou jsme pravděpodobně v Evropě dovedli k dokonalosti, ale akorát tady tahle dokonalost nemá velkou cenu, protože ta technologie prostě díky té vysoké mířené efektivity, vysokým skleníkovým plynům atd. nemá úplně velkou perspektivu v dnešní době. I mám pocit, že my tady často věnujeme jako mediální, ale taky politickou pozornost určitý části ekonomiky a ignorujeme jinou část ekonomiky, která možná skýtá větší potenciál k tomu růstu, který samochodem všichni politici přejí. ale proto, že si to neuvědomujeme, taky zanebáváme. Uvedu třeba dva příklady, první, o kterém byste mohli mluvit lépe než já, je cirkulární ekonomika, což není jenom, jako často si vidíte, představují, že je to nějaká buzerace, že něco budou muset dělat a bude to náročný, ale zároveň je to obrovská cesta k tomu, abychom nezasvinili životní prostředí, abychom potřebovali dovážet méně surovin, což nás ekonomicky zatěžuje a často to má politický konotace. a zároveň k tomu, aby vznikla ekonomika, která bude jeden z driverů toho růstu. Takových případů se dá najít mnohem víc, mě se hrozně líbí to, co zrovna v Čechách, jako vidíme, a to je ta opravdu až obsese právě s těmi spalovacími auty, kde jistě je dobře, že to technologie si vyvíjela, proto je to vedlo k úsporám, vedlo to prostě k lepšímu produktu pro ty zákazníky. ale ten potenciál pro to další zlepšení je hodně omezený a je to docela drahý a když teď přemýšlíte o tom, že byste chtěla snížit náročnost, jak ekonomickou, tak životního prostředí, nákladní dopravy, tak ta tradiční evropská cesta by byla, tak rozeberme ten motor toho tahače a zkusme vymyslet, kde tam dodat nějaký další šoupátko, aby to snížilo zpotřebu třeba o 1% nebo co můžeme udělat s pneumatikama, víc je nafouknout A výsledkem toho po obrovském úsilí se dostanete k jednotce procenta jako zvýšení efektivity. A proti tom třeba i v Čechách působí jedna firma, která se zabývá IT řešení té dopravy. Či snaží se lépe využívat ty existující vybavení, zjednodušit tu logistiku, zajistit mnohem efektivnější vytěžování těch kamionů. A zatím jsou ty první cesty, ty inženýrsky, kterou my tak v Evropě máme rádi, se po velkém úsilí pravděpodobně dostanete na jednotky procent, tak tam se pravděpodobně jste schopni dostat na desítku procent. A to je právě rozdíl mezi tou evropskou a americkou ekonomikou. Když Draghi porovnává v té své zprávě Kdo byli největší firmy, který vydávali peníze na inovace v Americe a v Evropě, tak vlastně zjistí, že v Evropě v posledních 20 letech to byly prakticky vždycky tři automobilové firmy a myslím jednou jedna strojírenská firma, zatímco Amerika začala s firmami z autoprůmyslů, pak tam nastoupily farmacie a pak tam nastoupily IT technologie. A teďka v Americe tří největší investoři jsou samozřejmě tři velké technologické firmy, ale i před deseti lety tam byly dvě technologické firmy. Zatímco u nás stále tím největším inovatorem je automovelý průmysl, který, jak se ukázalo právě v těch inovacích, v té klíčové, efektivní a v budoucnu levné elektromobilitě zaspal. Neznám tu odpověď na otázku, jak to změnit, ale myslím si, že pokud se zbavíme těch emocí, který to v Čechách provází, tak si asi uvědomujeme, že ta politická pozornost je věnovaná jenom části tý ekonomiky a místo toho se nám pod rukama vývíjí, roste a vytváří potenciální část ekonomiky, o kterou se obrazně řečeno nestaráme. Ale možná, že je to dobře, že se o ní ta politika nestará, ale když pak politici, třeba řada českých politiků, kteří si ještě před pár lety myslí, že nejdou ještější, aby co nejvíc mladých lidí studovalo učňovské obory, protože budou jednohodně vyrábět ty autodíly, tak to je prostě, co potom má nějaký důsledky, protože když se tady rozjel ten IT business tak, jak se rozjel, tak by nemusel mít jako dostatek kvalifikovaných lidí, protože ti by se učili montovat autobrzdy, i když je to samozřejmě důležitá věc. Takže myslím si, že by bylo dobré, kdybychom se znovu podívali na tu ekonomiku s určitým odstupem, podívali se, co jsou ty silné sektory a snažili se o to, aby ty silné sektory uspěly. Mimochodem, když teď probíhalo to nedávné srovnání, toho srovnání 100 zemí na téma, která z těch zemí má největší potenciál v tom benefitovat z rozšíření poptávky po čistých technologií, tak v té stovce zemí ČR byla číslo dvě, což je úplný paradox, že podle této analýzy, která mě se zdá, že byla slušně udělaná, tak v našem zájmu je, aby ten svět začal být co nejvíc zelený, protože potom bude poptávat to sboží, které my budeme schopni dodávat, a když se podíváte ten diskurs české politiky v poslední době je takřká opačný, čili chtělo by to do toho přece jenom víc jako racionality, ale samozřejmě, že platí, že nejlepší je v té ekonomice vytvořit takové podmínky, že můžou prosperovat i ti z těch sektorů, o kterých si politici myslí, že tam je to skvělé i tam, kde si myslí, nebude úplně tak skvělý, protože samozřejmě ti politici stejně jako každý jiný se můžou úplně mílit a proto je potřeba, aby ty podmínky pro podnikání byly dobrý pro každého. Mluvčí 00: Jsme skončili na takové pozitivnější notě a skutečně ten potenciál v Česku je. Možná i v oborech, kdyby to lidé standardně nečekali, takže já doufám, že se ho podaří naplnit. Mluvčí 01: Ono i v Evropě ten potenciál možná je jinde, než kde ho vidíme, protože já když jsem analizoval tu drahýho zprávu a dohledával jsem některá data, která tam jako uvedena nebyla, tak jsem třeba ke svýmu překvapení zjistil, že v poslední době, když se dívám na data Eurozony o vývozech, tak se nám daří velmi rychle navyšovat vývozy služeb. zatímco ten tradiční pohled je na to, že Evropa musí být vývozní lokomotivou, ale ten produkt musí být ta lokomotiva, nebo to auto, nebo ten soustruh. A najednou koukáte na ty data a zjišťujete, že jsme velmi úspěšní ve vývoze služeb, který z politiků nebo i novinářů se ve větší míře zabýval tím, jak se nám vyvíjí servis služeb, to je vnímaný jako nějaká taková sekundární kategorie, protože stále tam existuje ten mindset, že já bych chtěl vidět tu továrnu, chtěl bych tam vidět ten komín, ze kterého se kouří a jako tam vyjištějí ty výrobky. A ta ekonomika toho 21. století je jiná, i když samozřejmě je potřeba, aby někdo to sboží vyroběl, ale zdá se, že ta přidaná hodnota, ta největší přidaná hodnota a ten potenciál je buď někde jinde nebo taky někde jinde. Mluvčí 00: Máme před sebou asi nesnadný úkol vysvětlit v nejprůmyslovější zemi Evropy, že právě služby nás mají do budoucna zajímat. Mluvčí 01: Aniž bych to chtěl prodlužovat, jeden taky z paradoxů je, že my máme u nás spoustu velmi důležitých odvětví, kterým se tady daří. Jedno z nich je třeba odvětví teplných čerpadel, ve kterém jsme opravdu evropská velmoč. a to odvětví má velký problém, protože v té energetické krizi si výrazně zvýšila poptávka po těch teplných čerpadel, protože lidi nechtějí spalovat zemní plyn, také ve většině zemí to bylo podpořeno různými dotačními programy a výsledkem tohle, že vzniká nějaká poptávková vlna, která samozřejmě upadla. a to odvětví je zatížené nyní jako velkým problémem, kdy se srovnává s poklesem té poptávky. Oni vyvíjejí a mají produkty, které dávají velký smysl, jsou velký teplný čerpadla pro třeba centrální vytápění atd. Ale nedaří se nahrazovat ten výpadek té poptávky a teďka srovnejte, jak často se mluví o takzvané krizi v autoprůmyslu, jak často se mluví o krizi v oblasti teplných čerpadel. Čili mám pocit, že ten fokus politiků není rozdělený korektně a bohužel ty média tomu jdou tak trochu naproti, že nepokládají ty otázky, jestli ještě někde jinde náhodou. O jiných věcech bychom se neměli bavit, ale tak je to také na nás na politicích, abychom se aspoň snažili tady tohle trošinenku nějak balancovat. Mluvčí 00: Tak my aspoň budeme mít nové téma pro další díly podcastu. Já moc děkuju Luďku Niedermejrovi za dnešní podcast a loučím se s vámi a budu se těšit zase někdy příště na viděnou a naslyšenou. Já taky děkuju.Kopírovat text

Co si myslím o postupu EU proti Rusku nebo elektrifikaci dopravy, je asi všeobecně známo. Ptali jste se ale třeba i na to, čím jsem chtěl být jako středoškolák nebo jestli bych si rozuměl s Otto von Habsburgem. Odpovědi najdete ve speciálním dílu mého podcastu "Ptáte se vy!", který moderuje šéfredaktorka portálu CSRD.cz Kateřina Novotná. Zeptejte se i příště na cokoliv, co vás zajímá, a třeba jste to ode mě ještě neslyšeli. Otázky mi můžete posílat přes e-mail ludek.niedermayer@top09.cz. Podcast byl natočen s podporou Evropské lidové strany.

Screenshot není k dispozici