← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 00: Dobrý den, posloucháte další díl podcastu Luďka Nydrmajera. Mým hostem je dneska Ondra Špřiběla, zakladaté Synctanku fakta od klimatu a mimo jiné teoretický fyzik. Vítejte v podcastu. Dobrý den, zdravím posluchače. Jsem rád, že jste přišel. První otázka, možná, když jsem vás četl, prý jste se dostal k této práci přes čísla a ne přes nějakou výrobu, že máme mít zdravější květinky a modřejší nebe, je to tak? Mluvčí 01: Já bych řekl, že k fyzice klimatů jsem se dostal tak, že mě zajímaly komplexní systémy a možná takový moment, kdy jsem si říkal, že tohle je zajímavý, byl, když jsem četl Dunu od Franka Herberta, to, co teď vyšlo jako krásné filmy a tam bylo povolání planetolog. Mně se to hrozně líbilo, takže jsem si říkal, že budu studovat planetologii a nejblíž tomu byla fyzika a nakonec velmi teoretická fyzika, já jsem byl hodně do tématiky. No ale pak mě zlobylo, že se na fyzice neučí fyzika klimatu. a tak jsem se snažil o to, aby se učit začala a snažil jsem se tak dlouho, až jsem ten předmět najednou dostal. Mluvčí 00: Vy jsi na to díváte ale hodně exaktně, jak ty věci fungují a mě to taky jako matematika fascinuje. Mluvčí 01: A mě to přijde hrozně krásný, takže ta krása těch hrovnic, krása toho systému, jak funguje a tak to je prostě ta... Krása molekůl se nabídí a to je jinde, Mluvčí 00: Ale jak teda pak snášíte, když vidíte, jaký nesmysly o tom existují ve veřejném prostoru a jak svěřepě lidi zatím stojí? Mluvčí 01: Tak když se s tím nemusím potkávat a hádat, tak celkem dobře. Lidi si říkají různý věci a to, co si lidi říkají o světě, neovlivňuje tu fyziku. Jako naštěstí, jo? Mluvčí 00: Ale ta fyzika bude ovlivňovat příliš, stále víc se nás. Mluvčí 01: No to jo, ale to je pováz světa, vlastně by se dalo říct, že máme tady nějaký narrativní svět příběhů, který si vyprávíme a to si může vyprávět úplně cokoliv a ovlivňuje to rozhodování, to je důležitý, protože ty příběhy, který si vyprávíme ovlivňují to, jak se rozhodujeme o světě, ale zároveň tady máme nějaký fyzikální nebo materiální svět Tam je trochu jedno, co si lidi říkají a ten svět funguje podle vlastních pravidel a mě přijde hrozně fascinující vidět tyhle dva světy, jak se nikdy neovlivňují a vlastně si říkat je trochu jedno, co si lidi říkají. Mluvčí 00: Mně by jsi to líp sledoval z jiný planety, než být tím částí toho. Mluvčí 01: To si nevyberem teďka. Mluvčí 00: Začněme u toho, jak se v posledních třeba roce cítíte ohledně vývoje, diskuze a toho kurzu snižování emisí a snahy o zbřdění klimatických změn. Mluvčí 01: Já bych řekl odhodlaně a to se nemění. Vlastně si myslím, že stojí za to si uvědomovat nebo i jako v médiích ukazovat to, že na cestě k dekarbonizaci, k zastavování klimatických změn jsou nějaké úspěchy. To, že se prakticky zastavuje nárůst emisí a světová energetická agentura říká, že peak emissions by měl nastat do roku 2030, pravděpodobně mnohem dřív, možná už příští rok. Je vlastně docela dobrá zpráva, když si můžeme říkat tohle před deseti lety, kdy se podepisovala pařížská dohoda, tak jako nebylo na radaru, že by se to mohlo takhle rychle povést. Stejně tak zlevňování technologií, teď myslím elektroautá. Myslím si, že vlastně v době, kdy elektroauta budou levnější, než spalováky, tak ta diskuze o nich vymizí hrozně rychle. A do toho budu se blížíme. Takže je tady spousta takových věcí, které podle mě stojí za to ukazovat a říkat si, podívejte, ty věci se hýbou. a připomínat si, že to je v naší moci s věcma hýbat, mít nějaký progres. No a pak jsou tady samozřejmě ty zprávy, když si člověk říká, sakra, to je zlý a teď myslím konkrétně třeba letošní rok 2024 bude opět rekordní v Česku a bude to první rok, kdy roční průměrná teplota přesáhne 10°C. V 60. letech byly roční průměrné teploty někde kolem 7°C, takže ten náruš teplotní je tady velký. Nepříjemné na tom není uvědomit si, že tento rok je rekordní, ale že tento rok z pohledu následující 20-30 let bude ten chladnej. I see some good things, some bad things, but in the end I return to it as a good chess player. I see threats on the chessboard, I see good moves, opportunities, but still the game depends on how I do the next move. A ten si potřebuji rozmyšlet a to není moc o emocích, to je prostě o odhodlání hrát a dotáhnout tu hru do koncovky. Mluvčí 00: Pojďme podrobněji do toho, co se daří a proč. Mluvčí 01: Přemýšlím, že si dokážu jít výrazně podrobněji, než to jsem říkal. Co se daří a proč. Vlastně, myslím si, že potřebujeme dlouhodobý pohled, takže nebudeme se bavit o tom, co se daří v posledních dvou letech, ale co se daří třeba v posledních třiceti letech. A ta věc, která je podle mě důležitá změnit je pařížská dohoda. Je to sice už 10 let, ale vlastně to, že se všechny státy světa zhodly na tom, že máme velký problém, že ho potřebujeme řešit a že je potřeba usilovat o to, aby oteplení planety nepřesáhlo 2°C, je vlastně velký úspěch. To, že od té doby, že pak byla pár let pauza v nějakém výrazném dění, ale okolo roku 2020, 2021 a přišla řada států s tím, že si dala závazky dosáhnout uhlíkové neutrality. Momentálně 90% světových emisí skleníkových plynů pochází ze států, které mají závazek uhlíkové neutrality. To, že mají závazek ještě neznamená, že mají plán nebo dobrý plán a že toho plánu dosáhno. Tady samozřejmě vidíme nějaké gapy, ale to, že je tady vlastně velká shoda na tom, že ten problém je a že je potřeba ho vyřešit a že technologická řešení jsou a teď bych se dostával právě k tomu, a obnovitelné zdroje jsou a auta začínají být levná. Tak to jsou všechno jako úspěchy po cestě, které vlastně ukazují, že ten problém je řešitelný se současnýma technologiema a že vlastně to, co potřebujeme, není nějaká velká nová inovace, ale jako lidi se skoordinovat a mít vůli se s tím problémem potýkat a vyřešit ho. Mluvčí 00: Tak taky potřebujeme, aby ty technologie, které už existují, byly co nejvíc nasazené, protože to je pak cesta k tomu, aby se zlevnili. Ale kdybychom si podívali po těch sektorech, tak víme, že energetika hraje zásadní roli, průmysl, tak tam máme věci jako doprava, bydlení a zemědělství. co jsou teda podle vás to silné místa, co jsou spíš ta slabá místa, když jsme to máme přes sektory. A je rozdíl Evropa vs. jiné části světa, abych to ještě zkomplikoval do takový matice? Mluvčí 01: Jejda, tak budeme pokrývat spoustu polí matice. Aspoň některé. Ty rozdíly tam jsou a když bych to vztahl úplně na Česko, Tak v Česku nějakých 33% emisí je výroba elektřiny a teplá a dalších nějakých 28% emisí průmysl, průmyslové výroby a 16 je doprava 10 soubudovy. Takže to je většina toho emisního koláče. A vlastně myslím, že je důležitý se dívat na ty jednotlivé sektory z pohledu hráčů, kteří tam hrají, kteří mají nějaký význam. a z pohledu nějakých blokrů nebo omezení, který omezují tu hru v tom sektoru. Takže kdybychom šli postupně po těch sektorech a zůstaňme chvíli v Česku a pak se můžeme podívat na jiný části světa, ať nehrájeme příliš mnoho čachových partí paralelně. Tak, v energetice klíčový hráč je stát a pár velkých energetických firm. Stát skrze to, jaký nastaví pravidla, a vytvoří strategie a ty energetické firmy potom skrze to, jakým způsobem budou dodávat energii. V průmyslu opět, ti velcí aktéři jsou státa velké firmy. Akorát těch velkých firm tam bude o trochu více. V dopravě už jsou mnohem podstatnější aktér domácnosti. Schválně říkám domácnosti na jednotlivci, protože přece jenom ta jednotka, o které má smysl uvažovat, je spíš ta malá skupinka, která se vzájemně trošku koordinuje než ten jednotlivé. A stejně tak v bydlení nebo budovách obecně, protože to nejsou jen ty budovy, ve kterých bydlíme, ale i ty školy, úřady, kanceláře a tak všechny ty budovy, které jsou provozovány. A tak tam hrají v těchto dvou sektorech, v dopravě a v budovách už hrají nějakou podstatnou roli domácnosti, ale když by jsme se podívali na to, jaká je tam ta transformační cesta, tak je to skrze investice, ne skrze změnu životního stylu. Takže když bych z toho zkusil trošku jako a udělat pár kroků dozadu a podívat se na celou věc z takového nadhledu. Zásadní pro dekarbonizaci, to znamená zastavení klimatické změny, je najít úspory energie tam, kde je možné je najít a realizovat je, elektrifikovat všechno, co elektrifikovat jde a vyrobit dostatek čisté elektřiny. Tyhle ty tři pravidla, můžeme jim říkat třeba ABC dekarbonizace, uspoří nějakých 65% českých emisí. A uspoří je ne proto, že by se lidi museli zásadním způsobem omezovat ve svém životním stylu. Vlastně na každodenním životě to nemusíte poznat. Uspoří je proto, že se promění ta společnost. Takže když bych to stavěl do kontrastu ještě trošku jinak, v tom, co si lidi říkají o klimatické změně, o jejím zastavování, jeden z těch pohledů je, nesmíme jíst maso, nesmíme lítat, nesmíme jezdit autem, nesmíme topit. Za prvé to nefunguje, kdyby jsme tohle všichni dělali a tak to úspoří nějakých 20-30% emisí, ale hlavně to jsou velké zásahy do životního stylu a ta reálná dekarbonizace půjde mnohem víc přes energetické úspory elektrifikaci výrobu čistý elektřiny, Tohleto lze dosáhnout se současníma technologiema a uspoří to nějakých 65% emisí, který se netýkají toho životního stylu. A já se vracím ještě zpátky k... Změnil jsem dopravu a budovy, kde mají domácnosti svou roli. Domácnosti tam mají roli skrz investici, to znamená, až budete, když bych to chtěl říct do nějakého návrhu akce, až budete kupovat svoje další auto, protože jednou za časy je potřeba auto obnovit, tak je dost možný, že už budou levnější elektromobily, tak zvažte si koupit elektromobil. A až budete jednou rekonstruovat svůj byt nebo dům, tak zvažte udělat tu rekonstrukci pořádně, tak aby měla velký energetický úspor. ty velký akce, kterýma můžou lidi přispět. A ten zbytek je na státu a velkých firmách, pro který to může být docela složitá hra, ale zase je to hra docela hratelná. Teď jsem se pokusil pokryt ty sektory a trochu říct, jak by mohla vypadat dekarbonizace. Zajímám mě, kam mě povedete otázkama. Mluvčí 00: Každé to opatření má jinou návratnost. Do jaké míry by se ten stát měl snažit upřednostňovat nejdřív ty efektivnější? I wrote down all the steps, which we do in our household, because I am also a fan of those numbers. a je opravdu zajímavý, že velká část z nich velmi dobře vychází a s výjimkou třeba zateplení domů, který ty investice do té energetické efektivity vycházejí jako z toho hlediska ne úplně dobře. Snaží si ty státy upřednostňovat to, co nejenom je málo invazivní z hlediska životního stylu, ale taky to, co rychlej má důpad na to snižování, my si nebudeme nějakou takovou metodou spíš nekoordinovaných kobercových náletů. Mluvčí 01: Těžko zobecňovat a vlastně si myslím, že ta otázka, kterou kladete je i trošku metodologická, protože to, co stát dělá, nastavuje to prostředí pro podnikání. Vlastně vytváří pravidla, co se může dělat, co se nemůže dělat, to jsou ty tvrdý regulace a pak vytváří nějaké pravidla pro to, co bude zatíženo daněma nebo zvýhodně. A já vlastně nevím, jakou metodou posluzovat takového opatření z hlediska nějaké návratnosti nebo efektivity. Protože to je o nastavování toho systému. Mluvčí 00: Tak dá se tam poměřovat třeba kolik jste ušetřil elektřiny za vydanou korunu nebo euro. stejně tak se to dá taky jako samozřejmě dopočítat na ty emise. To určitě jde? Mluvčí 01: Samozřejmě, že jde a má to podle mě dva metodologické problémy. Jeden je dlouhodobost, protože v okamžiku, kdy se bavíme o investici, která je na 2-5 let, tak můžeme počítat s nějakou inflací, vlastně trochu víme, co děláme. V okamžiku, kdy se bavíme o investici do jaderné elektrárny Dukovany, která tady bude fungovat následující 60 či více let, tak najednou to posuzování skrze kapitál, který se na to musí počítat, tak vlastně začíná být, já nevím, jestli říkat složitý, nebo těžko posouditelný. I takovýchhle projektů je vlastně hrozně málo, takže je těžký je mezi sebou poměřovat. Takže to je jeden důvod, proč si myslím, že to je metodologicky těžké. Vlastně proto, aby se nějaká proměna dělá, je potřeba mnohem víc faktorů, než jenom nějaká ekonomická výhodnost. Ale potřebujete taky pracovní sílu a když se budeme dívat třeba na dekarbonizaci budov, to znamená vlastně na zateplování, tak to, co brání vyššímu tempu zateplování, nejsou větší investice, ale dostatek lidí, který by realizovali tu práci. Mluvčí 00: A to souvisí s jednou věcí, ke které se chtěl dostat, tak se na to zeptám rovnou teďka. Do jaké míry prediktabilita toho konání státu, který píská ty pravědla a v některých případech je chybatelem toho přes přímou regulaci kladné záporny. Do jaké míry je třeba udržet nějaké poměrně velmi stabilní prostředí, A do jaké míry naopak, buď to podle politické poptávky, nebo kdo ví, čeho ty věci neustále otvírat a doladěvat. Protože potom se není docela hodně volá. Mluvčí 01: Já na to nejsem odborník, takže to, co teďka říkám, je spíš nějaký nabraný dojem z toho, jak se bavím s různými businessy, bankami a jinými aktéry tady v dekarbonizaci. Já si myslím, že předvídatelnost prostředí je naprosto zásadní. Ono musí být nějakým způsobem... Bavíme se o proměně, bavíme se o transformaci, to znamená i to prostředí se musí měnit. Není to tak, že si člověk zastabilizuje prostředí, protože ono by pak zastabilizovalo i ten systém. Takže musí být nějakým způsobem postupně proměné. ale zároveň předvídatelný, aby se do toho dalo investovat. Aby platilo to, co jsem řekl. Ano. Mluvčí 00: Protože jinak na tom někdo prodělá. Mluvčí 01: No a jinak je vlastně strašně těžký rozhodovat. Představte si, já vlastně nevím, já jsem v té situaci nikdy nebyl, ale představuju si, že kdybych byl šéf nějaké velké společnosti, ať už energetické nebo průmyslové, a šel za boardem a řekl, podívejte, já tady mám takovýto návrh toho, do čeho bychom měli investovat. A může to být velká dekarbonizace ocelárny, může to být nový větrní elektrárny, nebo nová kogenerační jednotka. Vždycky před tím boardem, před rozhodovací partou, já budu muset obhájit, že to je dobrý nebo nejlepší rozhodnutí. Je aspoň trochu proveditelný v prostředí, který je předvídatelný, ale v okamžiku, kdy to prostředí je nepředvídatelný, tak vlastně každý může říct, to je ale velký risk do toho investovat. Protože co když to další vláda nějakým způsobem změní. Takže já si myslím, že ta stabilita, nebo spíš předvídatelnost, aby jsme byli přesní, toho prostředí je hrozně důležitá. Otázka je, jak ji dosáhnout a to je politika a to já moc nevidím. Mluvčí 00: No a je to paradoxní, když o tom říkáte, protože taky jsem setkal s ČB firem, kteří před dvěmi lety říkají něco úplně jiného, než říkají teď a zatím se někdy je to stabilita, tak jindy je to naopak nestabilita, jako dynamické vzměny a pak se na to hodně těžko reaguje, ale vrátím se zase na začátek, když jste říkali, že vlastně relativně nám to nějak jde. Jak si vysvětlujete to, že přece jenom teď ty tlaky na změnu nebo opuštění té cesty, aspoň vám si vříte své politické zkušenosti, výrazně vzrostly. A už to není jenom kritika, to, co vy jste udělali, to fakt není hezký. My to změníme a třeba zásadně to změníme. Kde se to vzalo a co to podporuje, jaký to je postup, podle vás? Mluvčí 01: Myslíte hejtování Grindýlu, jo? Mluvčí 00: No, ale už nejenom takový to abstraktní hejtování, ale tohle upravíme, tohle zrušíme, tohle nebude..! což právě se pak brutálně nabourává do té predictability a to zrovna v situaci, kdy Dragi, který o něj všichni se hlásí, k jeho zprávě říká, že ta Evropa se k vyšší produktivitě a růstu dostane přes vyšší investice, tak zároveň tady tenhle camp říká, ale teďka raději předělejme všechny pravidla hry a to je cesta k té konkurenceschopnosti, což zní úplně paradox, ale ten názor jako sílu. Mluvčí 01: S ním je to zvláštně a Já na to nemám odpověď, nejsem sociolog ani psycholog, ale přemýšlel bych vlastně znovu o narativech a o tom, že naratyvy můžou znamenat občas něco jiného, než to vypadá, že znamenají. Odkud to beru? Já jsem nějakou dobu dělal mediační práci, to znamená práci s konflikty v organizacích. A jeden takový krásný příklad byl, když v jednom velkém korporátu chtěli zjistit, proč mají velký disengagement zaměstnanců, takže v zásadě otrávený zaměstnance v práci. A my jsme začali chodit po té firmě a ptát se, co tady tak řešíte, o čem si povídáte. A jednou z témat, který se objevovalo hrozně často je, že tady je hrozně špatný kafe. Což podle mě objektivně nebyla pravda, v roce 2015 měli poměrně pokročilé, ze dnešního pohodu, ale tehdy tam měli objektivně dost dobrý kafe. A tak jsme potom v focus groupách se ptali, když říkáte, že je tady špatný kafé, je to zástupná konverzace pro, doplňte tři tečky. A z těch asi devítí tehdy focus group vyšla poměrně konzistentně, že to je zástupná konverzace pro to, že se tady cítíme jako korporátní otroci. Což je těžký pojmenovat, ale tím narativem si to můžeme sdělat. V lidských společenstvích občas funguje to, že si sdělujeme nějakej příběh a ten příběh má nejen tu rovinu významu, jako je to špatný kafé, ale tu rovinu významu potřebujeme nadávat na místní prostředí, něco se nám na něm nelíbí, ale dělá se to těžko a proto si vybereme formu, kterou to můžeme dělat, kterou si dokážeme sdělit. To se projevuje například v té komunikaci okolo klimatické změny nebo dekarbonizace tím, že si lidi budou říkat, musíme přestat jít s masou, protože je to krásně představitelný a nebudou se bavit o státní politice ochranný klimatů, protože je to dokument, který má 400 stránek, který je těžko čitelný. Jinak řečeno ty narativy, který se šíří jsou ty jednoduchý, nenutně ty pravdivý. Stejně tak, když se podíváte na Green Deal, to, co je jediná věc, která je na něm zřetelně kritizovaná, jsou spalovací motory, i když těch opatření, které tam jsou navrženy, je asi další 20. Proč spalovací motory? Protože to je jediná věc, kterou novinář dostane do 15 sekundovýho spotu, protože cokoliv jinýho by se pokusil pojmenovat, bude příliš složitý, bude to muset vysvětlovat. Jinak říkám, že to jsou ty narrativy, které se nedokážou šířit. k nějaké hypotetické odpovědi na otázku, proč se to tak děje. Protože jsou to narativy, příběhy, které se momentálně docela snadno vykládají a nasedají na nějakou náladu, která ve společnosti je. Ale to vůbec nemusí znamenat, že se týkají toho policymakingu. když se podíváte na kampáně k volbám, tak oni už prakticky nejsou o tom policymakingu, o těch opatřeních. Oni jsou o tom, jakým způsobem ta osobnost politika nasedne skrze příběhy, který vypráví na tu náladu, která v jeho voličstvu je. Mluvčí 00: V kolem od svých a útocích na oponenty. Mluvčí 01: V zásadě ano. Možná to, co se děje, je, že v tom narativním prostoru se pro spoustu politiků ukazuje jako jednoduchý označovat nějakého nepřítele. Označují jako nepřítele EU, protože to je momentálně jednoduchý způsob, jak to dělat. a oni by ji nejspíš označovali jako nepřítele, i kdyby dělala úplně něco jiného. Mluvčí 00: Ale tak přes ty narrativy pak vzniká ten vztah. Mluvčí 01: Přes narrativy vzniká vztah a to ovlivňuje v důsledku ty volby a to rozhodování. Mluvčí 00: A pak to i ovlivňuje ten postoj těm dalším rozhodnutím a kdybychom se podívali na takové dva narrativy, se kterýma je jako politik hodně bojují a jeden teda by jsi toho zmiňoval, to jsou ty spalovací auta, který se dostá teďka do situace, na jedné straně na té úrovni jednotlivýho člověka a vy mi chcete vzít možnost jako individuální mobility, což naopak cílem je přesně opak, aby ta individuální mobility byla udržitelná a druhá, když to uděláte, vy zrušíte konkurenceschopnost Evropy, protože Evropa a jejich konkurenceschopnost stojí na spalovacích motorech, či to je jeden z těch narrativů a druhý, který se přímo lidi nedotýká, je ten přes obnovitelný zdroje, který říká ten, kdo chce větrníky a panely, tak chce blackouty, protože přece z toho nemůže být nic jiného, než blackout. Jak se tedy proti tomhle dá působit? Když vezme v úvahu, že ty průzkumy ukazují, že lidi podporují v obecné rovině tu dekarbonizaci, což půjdu za normální, kdo chce, aby jeho děti žili v mizerném světě? ale tady třeba tyhle narrativy to posouvají do situace, kdy stále víc politiků volí odtažitost od toho, aby náhodou nebyly ti, kteří stojí za něčím, co přece, jak je jasně vidět, buď to ublíží mě osobně, nebo ublíží všem. Tak jak s těmi dvěmi si poradit? Mluvčí 01: To je skoro snaha vymýšlet nějakou taktiku v služitý šachový situaci. Mluvčí 00: Tak to a na té šachovnici děláme, já taky hraju. Já taky vždycky zoufám, jestli se snažíte z toho dostat nebo získat nějakou výhodu. Mluvčí 01: No ale myslím si, že okolo aut se spalovacími motory vlastně ta hra v tom narrativním světě není zajímavá. Oni se nějakou dobu budou něco říkat. ale v důstatku za chvíli a to jsou jednotky roků dojde k tomu, že elektroautá budou levnější než spalovací auta. A tím pádem z hlediska individuálního rozhodování. na jednou začnou být zřetelně víc nakupovaný. A bude tady zřetelně větší podíl elektroaut, zřetelně silnější zkušenost s nimi. A ta zkušenost potom sama bude nějakým způsobem vytvářet a formovat ten narrativní prostor. A lidi se možná budou ještě dlouho říkat, jak krásné jsou ty spalovací motory a jak dobře ten motor zní. Ale ta proměna bude nejspíš v něčem jiném, než jaký příběhy si o elektroautech nebo spalovácích říkáme. A z druhé strany, to jestli přežijou nebo nepřežijou evropské automobilky není moc závislý na tom, co EU udělá s tím místním trhem. Mluvčí 00: No ono paradoxně trochu je, protože jeden z těch scénářů je, že opravdu začneme štěpit tu regulaci, že ji začneme upravovat s neplatními a tak dále. V tý chvíli vznikne více nejisté prostředí pro ty automobilky, který naopak paradoxně proti tom, co říkají ti odpůrci té dnešní cesty může vést k tom, že oni ztratí tu konkurenční schopnost, protože budou se to rozkládat investice do různých technologií, zniž některé ty investice v dlouhodobým horizontu nebudou dávat smysl. Mluvčí 01: A nezávidím těm automobilkám, ale já jim nezávidím tu situaci, která už je teď, protože ztrácí jí světové trhy. Vlastní chybou? Do nějaké míry vlastní chybou a do nějaké míry progresivním vývojem v Číně. Když nebudou mít možnost vyvážet na světové trhy, tak si nemyslím, že bude možný udržet tolik velkých automobilek v Evropě. Takže ta hra tady je stejně rozehraná, nezávisle na tom, jestli ten konec palovacích motorů tady bude nebo ne. Myslím si, že udržet to stabilní prostředí je lepší krok, než se to snažit nějakým způsobem nabourat. ale ty automobilky si myslím, že budou muset tu strategickou úvahu udělat nezávěstě na tom, jaký zákony budou v EU. To, co bude účovat ten boj o přežití, bude světové dění netolik evropské dění. Mluvčí 00: Ono je samozřejmě těžké optimizovat nebo doinvestovat se do té své konkurenční pozice ve velmi krátkodobém horizontu a zároveň ve středním horizontu. To často může být trochu v konfliktu, ale poslední věc, protože čas strašně rychle běží a jak teda, co s tím narrativem zelená elektřina se rovná blackouty a další mizerie? Mluvčí 01: Já bych na to chtěl mít taky recept, protože když se na to podíváme analyticky a teď, koho by to zajímalo, můžu odkázat na studie, které máme na webu Fakta o klimatu, kde jsme si dívali na krátkodobý výhled elektroenergetiky, tak to, jaké tady budeme mít ceny elektřiny, v dlouhodobém výhledu je nejvíce určeno tím, kolik se tady podaří instalovat větrných elektráren. To je ten robustní faktor, který nezávisl na tom, jaký scénáře si do toho budete zkoušet vymýšlet, tak nám nejvíc ovlivňuje cenu. Jak to vysvětlit lidem? Nevím. Řekl bych, že to můžou ovlivnit úspěšné projekty. Takže ten jeden faktor, který by bylo potřeba, je mít tady nějaké úspěšné projekty. A ten druhý faktor je vlastně si dívat na to, co těm úspěšným projektům brání. A to je o něco méně vůle v referendech, vůle těch lidí. a o něco více schopnost ty projekty realizovat v dobrým čase a připojit. Protože momentálně Česko má ten zásadní parametr, který ovlivňuje investice do větrných elektráren, že doba schvalování projektů je něco jako devět let. Do toho jako investor prostě nechcete jít. A jedním z těch úzkých míst je to, jestli se to podaří nebo nepodaří připojit do distribuční soustavy. A to jsou věci, které jsou poměrně málo ovládaný narativy lidí. Mluvčí 00: Tak už příští rok, fakt co je v račních zónách, bychom to měli zvládat za 12 měsíců, tak uvidíme, jak nám to půjde. Už to asi víc nestihneme, ale myslím si, že to, co tady Ondra říkal, vás všechny navede, že pokud se chcete o tom dozvědět víc, tak si podívejte na opravdu velmi kvalitní komunikaci a velmi kvalitní analýzy, které fakta o klimatu dělají. když se mě jediné něco ptají, tak obvyklé skončím u toho, nebo skoro vždycky skončím u toho, že odkazuji na vaše webové stránky. Čiže vám patří opravdu obrovský dík, protože bez vás by to bylo ještě určitě mnohem těší, než to je. A doufíme tedy, že uspějeme. Takže moc díky, Ondra, že jste přišel a přeji vám hodně štěstí do další práce. Mluvčí 01: Díky za pozvání. A to byl další díl podcastu Luďka Nydrmajera, poslouchejte i další. Děkuji.Kopírovat text

Jaké jsou na cestě k zastavení klimatických změn úspěchy a v čem musíme zabrat? Jak si z hlediska emisí stojíme v České republice? A proč k jejich snížení není nutné zásadně měnit životní styl? I o tom se zakladatelem a ředitelem think tanku Fakta o klimatu Ondrášem Přibylou v novém díle mého podcastu. Tento podcast byl natočen s podporou Evropské lidové strany.

Screenshot není k dispozici