← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 03: TITULKY Mluvčí 02: CITRÍN www.hradeckrajin.cz and and and Czech Republic, Prague www.hradeckrajin.cz Vyjíždějí děti. Czech Republic, Prague www.hudba.cz Vyjíždějí děti. Mluvčí 11: www.hudba.cz We should run it. 31. Good evening, good day. I would like to welcome you today in this beautiful space in the Opera. I am very glad that you came to our discussion about Dragý správě. I am Jiří Nádov and I will be the speaker of the evening. I would like to welcome our dear guests, Viktora Daňka, deputy director of Think Tank Europeum, which is trying to bring European ideas to the Czech Republic. Mluvčí 12: Good evening. Then I would like to welcome Helen Horská, chief economist of Raiffeisen Bank and member of National Economic Council of the Czech Republic. Mluvčí 11: Good evening. Mluvčí 09: And I would like to welcome EU representative Luďka Niedrmajer, whom you all know and who is the initiator of today's event, because when it comes to the topic of expensive news, if I understood it correctly, she is trying to take over a position for the whole EPP faction, but it is a task that exceeds the possibilities of one evening and one day. And one person. And one person, yes, so that's why we're here, to discuss it. I would like to ask you, maybe at the beginning, as we agreed, Mr. Dromajer has prepared a quick presentation about something we are all waiting for, so that we can summarize what the expensive message is about, because we probably didn't read it all. So, after some introductory words, we would discuss here for a while and in the last half hour there will be a space for your questions, so please prepare them. At the same time, I would like to point out that this whole event is being recorded, it is being streamed somewhere, so it will also be documented somewhere, just so you know. And now I would like to ask Lučka about some intro about Dragý zprávě. Thank you and I would like to thank Jirka for moderating our event again. Thank you to our guests and of course to you for coming. I will try to concentrate the message, which has 400 pages, into 7 slides, including what I think about it, which is a bit of a challenge, but the attempt is successful and now I have to make an attempt to translate it. Ta první část je zajímavá tím, že na ní existuje prakticky naprostá shoda. Nepotkal jsem se s ekonomem, který by řekl, že to, co tam Dragy píše, je špatně a to, co tam píše, to není úplně hezký. 20 let ztrácela postupně stále víc produktivitu za Spojenými státy a zároveň se drahýho zpráva potkává se zprávou jiného, bývalého itánského premiéra Lety, která se zabývá vnitřním trhem, zároveň jsme za tu dobu ani nedobudovali náš evropský trh. If we continue like this, the economic and social model of the EU will not be sustainable, which is quite a strong coffee. Why did we not notice it for 20 years? Well, because it was uncomfortable to notice, but mainly also because Všečásti naší ekonomiky se dařilo, exportní firmy zvyšovaly svůj export, pomohla k tomu výrazně poptávka v Ází a vůbec to celkové prostředí většinou z těch 20 let, kdy jsme těch krizí zažívali dost, bylo docela příznivý. A teď se ta situace opravdu mění, to prostředí není příznivý, Exporty se stále hůř prosazují díky dostoucímu protekcionismu a díky také výšší konkurenceschopnosti firm z Číny, které jsou schopny vyrobit prakticky cokoliv. V mezidobě, když jsme relativně úspěšně, i když zaostávali, jsme si navíc vytvořili řadu strategických závislostí. Ty závislosti ve větším příporu nevytvořili státy, ale firmy, které preferovaly levné dodávky od někud nebo přemístění výroby. Takže jsme teďka v situaci, kdy například ta energetická krize odhalila, jak moc tyhle závislosti stojí a zároveň ten stimul, který vyrovnával to určité zaostávání evropské ekonomiky, je pryč. Not everything is as bad as it seems at first glance and this is not the case in Dragýho zprávě, although the first part is there. Největší díl toho zaostávání číselně je v sektorech spojených s digitální ekonomiku, ve které Evropa brutálně je zaostala. V jiných sektorech ta naše konkurenceschopnost vypadá, že je s Amerikou srovnatelnější, semotamo je dokonce lepší. Na rozdíl od Dragyho, který jehož zpráva končí daty z roku 22, když si podíváte do roku 23, zjistíte, že evropští exportéři znovu nabrali vítr do plachet a ty exporty máme docela dobrý. Zároveň se možná překvapivé pro většinu lidí, kteří jsou v modetech urozený. Evropa je velmi úspěšná v exportu služeb. Zatímco všichni se koncentrujeme na soustruhy, auta a turbíny, tak se nám daří u vývozu služeb. Druhá věc, která v Dragils právě není, ten vyšírůst Ameriky se zároveň odehrává, řekněme to opatrně takhle, v době, kdy Amerika drasticky zvýšila svůj fiskální shodek, na rozdíl od Evropy. Kdybychom vzali v úvahu, že existuje nějaký multiplicátor fiskální, tak bychom asi mohli říct, že část těchto peněz pomohla Americe vybudovat větší HDP, ale to není úplně dobrá zpráva. A druhá věc, která je zajímavá, opět není v té drahého zprávě, když se podíváte na performance na vývoj v jednotlivých zemi EU, zjistíte obrovské rozdíly. Nikoliv rozdíly mezi nutně severem jihem východem a západem, jsou země, kterým se daří skvěle, z těch bohatejch třeba Švédsku, z těch méně bohatejch Polsku a jsou země, který nejsou zas tak daleko a kterým se jako úplně nedaří. Bohužel mezi těmi středně bohatými je to tak trochu i naše země, i když existují. je horší příklady, což teda na jednu stranu taky otvírá hypotézu, jestli tím výnikem toho špatného vývoje je to, ty pravidla evropský, nebo kolik z toho máme hledat uvnitř té domácí politiky. Bod tři, tady jsme u diagnozi toho, co Dragisi myslí, že by nás posunulo dál. První je pokusit se přes inovace nabýšit produktivitu, nejenom přes inovace, taky přes snížení nákladů na biznis, lepší využití peněz pro R&D atd. The second thing is the plan for decarbonization, which is very ambitious and at the same time quite precise. It should be supplemented by what will enable companies to achieve this goal. To tam zatím totiž nemáme, protože členské země se dohodly na evropských cílech a řekly, že ty evropské cíle budou doprovázeny národními politikami a v řadě zemí se ty národní politiky jaksi nekonají. Já jsem přesvědčen a v Dragého zprávě to taky najdete, že pro podporu investici zásadní, aby cíle byly stabilní a prediktabilní a ne, aby se neustále měnily. Třetí bod, vysoké náklady na energie, to je prostě velký problém. Je třeba vzít úvahu, že tím, že Evropa nemá spoustu nerostných surověn, tak existují určitě limity, ale i při těchto omezeních se můžeme dostat mnohem, mnohem dál. The fourth point, which emphasizes drugs in this case, is security, both physical and strategic. And I would like to add two more points, the first one is about the social market, the deepening of the social market. se jméma po diskuzi s americkými ekonomy poslední tři dny v Meznárodním jménovém fondu mám pocit, že tohle měl být hravní driver přesunu naší ekonomiky na vyšší rychlost a můžeme o tom za chvílku mluvit a nutně potřebujeme reformovat evropský rozpočet, z důvodu, o kterých budu mluvit. Zároveň budeme čejit spoustě překážek, aby to nedopadlo tak, jak se říkalo v Kremlu, to znamená, že mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždy. ale k tomu, aby to dopadlo líp, než by to jinak dopadlo, si musíme uvědomit, co jsou ty překážky. Za první musíme se mnohem víc koncentrovat. Takový to, jak angličani říkají, nice to have, na to teď prostě není čas. Mělo by si jít po relativně malém počtu věcí, který zajistí tu deltu, který zajistí to zlepšení. Druhá věc, plítváme strašně společnými zdrojmi. Evropské státy na R&D dávají zhruba tolik, co Amerika, ale je to tak zoufale fragmentovaný do 27 národních programů a upřímně řečeno jsme v Evropě připravení dávat ceny nejenom za druhé, ale i za šestapadesáté místo a víme, že ten dnešní svět funguje tak, že cena je pouze za první místo a ostatní nic neberou. Čeji to je prostě další velký problém a samozřejmě je to i problém s rozhodováním. To rozhodování je trošku složitější, protože žádný přepis pravidel nenahradí společnou vůli a bez společné vůle se prostě nepohneme. Proto Dragy, ten poslední citát je plus mínus něho, který říká, že není to o nějakém kobrcovém náletu jedné metody, ve spoustě věcí se můžeme posunout evolučně, v některých revolučně a v některých může převážit subsidiary a to znamená přesun těch pravomocí na úroveň čelských zemí. 5. blížíme se ke konci, kde na to vřít peníze. To, že tam Dragý napsal ten odhad, že potřebujeme stovky miliard, čímž 7-8 miliard ročně investic, tak to zavedlo tu diskuzi podle mě na špatnou kolej. Už taky proto, že on vycházel z nějakých odhadů ECB dávných, nikdo neví. V tom dnešním světě nikdo neví, kolik ty věci stojí a v žádném případě neplatí, že jedno euro investovaných do možná zmysluplných investic vytvoří to samé euro, nebo euro a něco přidané hodnoty. Takže podle mě základem je, že trtivá věc na těch investic musí přijít z privátního sektoru a to znamená, že privátní sektor musí být motivovaný k tomu, aby investoval. Tam, kde to nevychází a zároveň ty investici jsou potřeba např. do čistý energetiky, do dekarbonizace, je potřeba, aby stát identifikoval ten rozdíl, který tam chybí a vymyslel způsob, jak jim překlnout ten rozdíl, aby ten byznyskej začal vycházet. Existují taky modely, ve kterých financujete věci, které padají pod odpověď na státu, třeba propojení elektrických gridů, které nejsou financovaný rozpočtem, protože ty jsou financovaný poplatkem za službu a když je ta investice smysluplná, tak se zaplatí a ten poplatek za tu službu je výrazně nížší, než jaký je benefit té služby. A poslední věc je, že ano, některé věci se můžou financovat rozpočtově, ale v tom můžu říct jenom dvě věci. Ta první je, že pokud je něco prioritou, tak je to to první, co rozpočet platí a nikoliv to poslední, jak je to obvyklé, protože ze mě říkají, tak vy jste tady vymysleli nějakou prioritu a my, abychom ji do toho rozpočtu dali, tak navyšujeme deficit. To je úplně špatně, protože tyhle VDA jsou přece ty první. A nejlepší čest, jak zvýšit tu VDA kapacitu rozpočtu je provést domácí reformy, urychlit ekonomický růst, který navýší přímě státního rozpočtu a vytvoří větší fiskální prostor. Takže této jsou velmi relativně obecné věci a teď, jak se dostat k těm konkrétním, máte ten skutečný challenge. Dragita má 10 industriálních kapitol, 5 horizontálních kapitol, v každé z nich je obvyklé víc, než 10 doporučení, či se bavíte o obrovské kvantě věcí, které někdy bývají také jako docela obecné. Já jenom tady mám prostě velmi krátký, indikativní seznam, co je zatím na tom mé menu, ale vůbec netuším, jestli tohle bude korespondovat s mými kolegy. Jedna z těch věcí je koncentrovat se na to, abychom napříč Evropou zlevnili elektřinu, což je dosažitelné, propojit tu klimatickou politiku s ekonomickou politikou, umožnit firmám úspěch, finanční bankovní trh, čili to znamená dokončení bankovní unie, fungující unie, unie kapitálových trhů. Pravděpodobně největší benefit a neříkáme si, že to bude snadné, je podpořit společný trh, možná se k tomu dostaneme v té další diskuzi, využití digitalizace, zejména tam, kde to má největší přidanou hodnotu. Musíme bohužel reflektovat dnešní stav světa v obchodní politice, ale stále přivědomit, že Evropa je exportní velmoc a proto potřebujeme podpořit Mluvčí 11: globální obchod. Potřebujeme zvýšit naši bezpečnost a potřebujeme to udělat chytře a efektivně. Jak říkají naši američtí přátelé, dáváte na obranu třetinu toho, co my a dostáváte se hluboce pod třetinu obrany schopnosti, jakou máme my, to znamená jinými slovy, plítváte penězi. Musíme hledat rychlá, efektivně společná řešení, pokud nám to nepovede, tak se vracíme k tomu momentu, že ten model nemusí být udržitelné a potřebujeme, podle mě, reformovat evropský rozpočet. Takže dobrá práce 400 stránek do šesti slidů, tak to je zhruba všechno. Mluvčí 06: Tak díky moc za ten rychlý úvod, to bylo vzorně stručné. Heleno, jak vidíte vy, tady drahýho zprávu, nebo než se dostaneme k nějakým jednotlivostem, tak co by se slušilo k tomu říct obecně, jak tohle věcí naložit. Ještě jednou dovolte mi poděkovat za příležitost tady se vyjádřit v Dragého zprávě. Já, když jsem ji poprvé viděla, tak jsem si prvně vzpomněla Dragý. Rovná se whatever it takes. I have often mentioned discussions, which can lead to very low and restrictive economic conditions. So should I start a little bit from the side of macroeconomists? I have a feeling that Dragý's message is perhaps his effort to improve his reputation among macroeconomists. protože on bývá právě určen za autora těch nízkých úrokových sazeb a za spoluautora také toho, proč možná ta produktivita v Evropě není tak vysoká, jak by bývala mohla byla. Protože se ukazuje, to jsou studie Bank of International Settlement, takzvané BIS, která ukazuje, že právě nízké úrokové sazby způsobili to, že v Evropě se šíří takový ten pojem zombí, společnosti, zombí, company, které přižívají jenom díky tomu, že jsou nízké úroky a levné úvěry. Ale pojďme k Dragého zprávě, protože naprosto s čím já souhlasím, co tady Ludik říkal, ta zpráva je skvěle popisná, skvěle nastavuje zrcadlo toho, jak ekonomika Evropy vypadá. Takže za mě je to super popis, Já, co si od toho odnáším, je, a to tady už také bylo zmíněno, velký důraz na existenci a nepokrytí velkého investičního a vlastně inovačního gapu vůči Spojeným státům. Mě tam zaujalo, protože já mám ráda čísla, tak mě tam zaujalo, když mě toho, co už Luděk tady zmiňoval, ten odliv kapitálu v objemu a to číslo nikdy nezapomenu 300 miliard EU ročně. odtéká z úspor evropských domácností mimo Evropu, většinou do Ameriky a my vlastně financujeme americký růst z našich úspor. Takže 300 miliardr euro ročně a když se Ludka ty zmiňoval ten objem, ano, oni se všichni soustředili na to číslo 800 miliardr, které potřeba ročně investovat do evropské ekonomiky, tak vlastně, kdyby z těch 300 miliardr našich úspor zůstalo na našem kapitálovém trhu, tedy evropském kapitálovém trhu, který vlastně neexistuje, tak by jsme měli nemalou část té investiční potřeby pokrytou. Ale ještě jednou se budu dře u těch investit, protože tam byla také velmi zajímavá zpráva, že vlastně cílem evropských zemí nebo taková ta ambice by měla být, aby míra investit byla na úrovni zhruba 27% hrubého domácího produktu. a je zhruba kolem 20, si si pamatuju dobře. A hádejte jenom tak pro vás, jakou máme míru úsporu v České republice. Právě těch 27%. Takže my jako by splňujeme ten cíl, ale máme tam to ale. Ono totiž nezáleží ani kolik zase těch peněz vydáváte a ludě už to taky trochu zmiňoval, ale jak efektivně a kam ty peníze jdou. Vy můžete vydávat miliardy, ale oni se ty miliardy nemultiplikují, protože dáváte spíše do spotřeby a nebo do něčeho, co je nice, ale ne must have, něco, co nevytváří budoucí přidanou hodnotu, nevytváří tu kompetitivnost a nevynákládá vlastně nebo neotvírá prostoru pro růst firm. Takže za mě není to jenom otázka peněz, ale je to také otázka do čeho a jak investujeme. Takře to za mě další věc, která mě velmi zaujala je a to vlastně taky zmínil, že je tam důraz na to, pojďme pochopit tu zelenou tranzici jako příležitost, příležitost ale k růstu to nestavit zelenou tranzici, nebo já mám spíš radši povím udržitelnou tranzici, udržitelnou tranzici do protikladů konkurenceschopností. Pojďme vzít tu příležitost, protože vlastně celý svět se posová někam té udržitelnosti. Pojďme to vzít jako příležitost pro Evropu a pojďme využít ty technologie, ty sektory, které v té Evropě máme a využít náš prospěch. Já tady využím česká data a já rovnou přiznám se, že jsem využila data z druhé ekonomické transformace, protože kolegové si dali práci. a našli, že Česko má právě v té takzvané zelené nebo udržitelné transformaci docela velkou příležitost růstu. Protože Česko je mimochodem v mezinárodním žebříčku Climate Data mezinárodního měnového fondu jako třetí nejvyšší v podílu udržitelných zelených výrobků v exportu v podílu na HDP. To znamená, my jsme země, která už nyní exportuje, Třetí pořadí největší objem zboží, které lze považovat za ekonomicky a ekologicky udržitelný zdroj a jsme v tom dobří. Máme taky velkou zaměstnanost v těch oborech, které lze považovat za řekněme udržitelné s nějakou nízkou uhlíkovou stopou a máme taky velký potenciál v těch sektorech, které mají šanci. sustainable transition to share it. That means the Czech Republic, we are talking about the Czech Republic, so we also see a lot of potential there. And what also interested me, because I am a person from the financial market, tak já samozřejmě jsem si poctivě studovala tu část týkající se kapitálových trhů, proto si tady celkem pamatuju ta čísla odlivu kapitálu z Evropy a přílivu, nebo pod investiční potřeby a za mě to řešení, jak se dragy jako tak trochu naznačil, neříká, jak, tak za mě to řešení se těžko bude realizovat v případě třeba toho kapitálového trhu top down, to znamená, že nám někdo v úlozovkách z Frankfurtu, z Bruselu bude diktovat, že se budeme nutně spojovat, akciové trhy budou stejné, naše investiční listy nebo nabídky budou úplně stejné, ale spíš ze spoda začít nějakými minimálními pravidly, protože znám situaci jak z banky, tak ze strany investora, že vlastně ty jednotlivé trhy, které v Evropě máme, jsou opravdu fragmentované a vlastně pracují v banci, která působí na různých zemích v tomto regionu, ale v různých zemích a my vlastně v současné době Mluvčí 11: Každé té zemi emitujeme vlastní, třeba ISG dluhopis nebo vlastní dluhopis. To znamená, neemituje se skupina jako společný dluhopis, ale každá ta network banka si emituje vlastní dluhopis a samozřejmě to váže lidské zdroje, kapitál a není to úplně efektivní. Tak, abych nemluvila dlouho, tak jenom tohle to já vykopávám za mě, jak já jsem měla drahého zprávu a děkuju. Mluvčí 08: Vy, které se zabýváte evropskou politikou, bavili jsme se tady o tom, že kde je vůle, tam je cesta. Existuje dneska v Evropě vůle nebo chuť tenhle recept vzít, nějakým způsobem aplikovat, domluvit se na nějaké společné akci, nebo převáží nějaká tady roztěkanost nebo neschoda Can Europe cooperate at all today? Ještě jednou dobý večer, moc děkuju za pozvání, kterého si velmi vážím. Já myslím, že pozbudivé je, že ta Dragyho zpráva zatím, nebo už teď vidíme, že neleží na stole, ale že se opravdu něco děje. Tady v tom českém kontextu mám pocit, že to nebylo úplně vidět, ale v Bruselu, když to Dragy představil, tak to bylo to hlavní téma nejen dne, ale týdnu a je to tak neustále a promítlo se okamžitě do prioryte Evropské komise, která se stále sestavuje, ještě není úplně schválená. ale každý z těch jednotlivých komisařů dostal od Ursula von der Leyen, tak jak to bývá pravidlém od předsedů komise, zadání pro těch příštích pět let, politické zadání a každý dostal zadání nějakým způsobem tu příslušnou část drahýho zprávy do těch jednotlivých priorit promítnout, což je zcela jistě dobře. Ale to, že je to v prioritách Evropské komise ještě neznamená, že se to pak představí i v realitu, Bohužel dosti rychle jsme také viděli, že se stalo to očekávatelné. Dragýho zpráva je z mého pohledu hrozně přínosná tím, že ona není ani tak objevná, tam je spousta věcí, o které jsme tušili, že tak jsou, ale on udělal ohromnou práci v tom, že to všechno dal do jednoho dokumentu, který má těch 400 stran, ale protože Dragý je starý praktik, tak vytvořil i výrazně kratší verzi pro ty, kteří nejsou ochotní to číst. celé, grafickou, se spoustou krásných grafů a obrázků. Ještě se to nejvíc moc příjemně doporučuje. Ta kratší verze má ještě v sobě takový úvod na začátku, který to celkem pregnentně vystěhuje na čtyřech stranách. Tak alespoň to, kdyby si přečetli čeští politici, tak to by bylo super. A teď jsem se trošku ztratil v té myšlence. Aha, přestože je to takhle krásně podané a napsané, tak se z evropských mnoha států okamžitě ozvalo reflexivní ne, aniž by si evidentně kdokoli dal práci to pročíst. A my jsme bohužel jedním z těch příkladů, který jsou úplně ilustračním důkazem prostě proto, že nejsme úplně ochotný jít do politicky složitých řešení, tak je intelektuálně snaží ned němi vůbec nepřemýšlet a přeji k tomu reflexivnímu ne a zabe. Vzhodna Česká republika je specifická tím, že naše národní strategie v EU je dlouhodobě tažená tím, že na všecha říkáme ne, čímž se diskvalifikujeme s debat a teprve, až když se ten kompromis zdá nevyhnutelný, připojeme a zjištěme, co to teda vlastně je, co na nás brzy dopadne. A ta drahýho zprávám odhaluje hned několik takových důležitých bodů, které budou určitě v tom českém kontextu drhnout. Kromě mnoha jiného, drahý říká, že Evropa nemůže fungovat tak, jak funguje míněno jako evropské instituce, musí být nutně efektivnější, takže se nevyhneme debati o reformách a jaká je česká pozice, hrdé nevíme, my se snažíme, co můžeme, už dosti dlouhou dobu si o tom hlavně nic nemyslet ani jak se do těch debat, alespoň na politické úrovni nezapojovat. because we are very worried about what the voters will say about it. As Mrs. Horská already mentioned, the whole green transition, or as she calls it now, the pure transition, is described there as an opportunity. As an opportunity, it is an area where we can be competitive, where we have a lot of patents, important patents and interesting innovators and companies, which are not only able to scale so that they can become global players, příležitost tedy na tom vlastně zbohatnout a vydělat na zelené tranzici, ale my žijeme ve státu, který neustále marní debaty s hřepým bojem vůdči elektromobilitě, jsme ve státu, kde vláda vyjednala rozšíření emisních povolenek do bydlení a dopravy a teď brání se čmůže tomu, aby je implementovala ve svém vlastním státě. a takových příkladů je nesčetně. Takže v takovém prostředí je, obávám se, velice těžké to reflexivní neprolomit a začít na tu drahýho zprávu přemýšlet, protože ona, přestože je možná na první pohled jako složitá vztřeba v tom, že nám dává tu nepříjemnou zpravu, v jak velkém hlubokém problému se nacházíme, ten úvod je popisté situace, kdy on říká, že si musíme uvědomit, co pro nás znamená demografická změna. Demografické změny, kterými procházíme, historicky poprvé Evropa vstupuje do éry, kdy hrůz HDP nevidí možné táhnout hrůz pracovní síly, naopak, až do roku 2400, pokud si dobře pamatuji, tak on vypočítá, že se dva miliony lidí zmizí z trhu práce v Evropské unii. což vede nutně k debatě o tom, co to bude znamenat pro naši ekonomiku. Pokud by ten pokles pracovní sýry neměl následovat i hospodářský pokles, tak musíme logicky zvýšit produktivitu práce. Thank you, thank you, that is innovation and so on, I will not go into it, it is rather my two colleagues on the podium, but although we could say, well, that's terrible, the message is actually encouraging, because it offers a lot of practical solutions, both from the outside, Mluvčí 11: a neznamená to nutně, že to jsou jediná správná řešení, ale bojím se velmi toho, že si státy z toho vyberou jen těch několik málo, které jsou politicky snadno prosaditelné a tím si nad tím budou moci umít ruce, vyslyšeli jsme drahého zprávu a ty, možná ještě důležitější, které jsou hůře politicky prosaditelné, tak zůstanou oslyšeny, protože jsme nad nimi odmítli vůbec byt jen přemýšlet. Mluvčí 09: Tak ta demografie, to je výborná téma, já jsem měl na jazyku jen na to navázet v dalším kole otázek a odpovědí What should we take from the news in the first place here in the Czech Republic? I don't want to divide it somehow, because it is, of course, a news about what the whole continent should do, but what are the most important topics for us? First of all, I would like to emphasize the general non-optimism. I have a feeling that we really like to look at what is the problem of Europe and we look at what is the problem at home and I have a feeling that we even have a bigger problem than the rest of Europe. který je stále maskovaný tím, že máme relativně levnou pracovní sílu a proběhlo tady jako opravdu hodně investic, čiže my jako můžeme jít dál, to je to, jak tady těho 20 let, tak pro nás je to třeba jako o chvílku dýl, ta evrze vůči změně, to je něco, co je prostě strašně nebezpečný. Já jsem měl už o tom opravdu čtyři týdny vlastně tu věnu energie a možná bych trochu upravil, že to stálo hodně velkou energii, aby se z té dragého zprávy stalo téma, protože jestli si pamatujete ty věci ve Financial Times sepsali, tak další zpráva, která jde do poličky, protože nikdo se o tom nechce bavit a nakonec to podařilo zlomit a vzajímavě na to naše skupina se k tomu hlásí, ale častost taky k tomu hlásí z důvodů, které nejsou úplně dobré, ale ta averze, který změně, to je problém. Při těch diskuzích jeden ekonomi řekl, no ta Evropa je fenomenální v tom, že technologii z konce 18. století doladila do dokonalosti. Ale to je typický příklad, za který teďka... To není ani ta cena za 2. místo, to je to 6. a 50. místo. Další takový střípek, that European companies invested similar money into innovation as American companies, but the adoption in Europe was dominated by automotive. So we invented a clean diesel for that money, which turned out to be not so clean. Fine, then we invented a genius scrubber for years, like in Víček Nádrže, but Americans invented Google, Amazon, Facebook and developed Apple. And it turned out that it has a noticeably higher added value. No a třetí věc je, mě překvapilo, meznárodní měnový fond to už má v jedné z práv a bude to publikovat, jejich odhady říkají, že bariéry pro obchod zboží uvnitř Evropské unie na společném trhu se někdy dají odhadnout na výši vysoko přes 40%. Že ty obtíže obchodování mezi zeměmi odpovídají tomu, že by tam bylo celovýši 40%, což je ještě furt lepší než služeb, kde ten odhad říká, že to je až 100%. Či jiný jsou ten společný trh, ke kterému se všichni hlásíme, on je docela společný, ale není zdaleka společný a tady musím bohužel pokračovat v té vaší pozici, protože jestli v něčem je ČR konzistentní, tak v tom, že volá pro dokončení společného trhu a to je skvělý. A teď máme tam tři trhy, které jsou největší překážka. Unie kapitálových trhů. ČR je opatrná a je proti. To dokončení bankovní unie, někteří mi bývají kolegové z ČNB to považují za čisté zlo, čiže samozřejmě, že jsme proti a hlavně do toho nechceme vstoupit. A třetí je energetická unie, vzpomeňte si, že vždycky, když zahrmí, tak chceme stříhat dráty, protože jinak to zvládneme sami. Mluvčí 11: A já to neříkám kvůj tomu, že bych chtěl říjet, my jsme ti špatní, ale oni jsou takový všichni. Či na jednu stranu máte ty slogany, ano, chceme vyšší růst, vyšší produktivitu, chceme společnej trh, ale nechceme tohle, nechceme tohle, chceme zachovat tohle a tak dále. A to je to, co je nebezpečný a my jsme v tom prostě nadprůměr. Ta naše ekonomika, to naše vidění světa je prostě zaměřený do minulosti. A ve spoustě věcích jsme dobří a ještě chvíli budeme dobří. ale pokud nestihneme tu změnu, tak tam není žádná cena za druhé místo, když budete dělat tu transformaci po té, co ji provedou ti ostatní. To prostě nemusí dopadnout, nebo to by nedopadlo dobře, takže musíme to nějak zabránit. Mluvčí 06: Tak když jsme nakousli ten kapitálový trh, tak Helenovi myslíte, že kdyby se bankáma otevřeli více hranice, ten trh se více zintegroval, otevřel, tak to je cesta k prosperitě a pokud ano, proč se to neděje? Já, když budeme se mluvit čistě o kapitálovém trhu a jeho integraci, já tam vidím cestu hlavně přes vytvoření opravdu společného velkého kapitálového trhu pro akci a dluhopisy. Tam by to začalo, protože jakmile by naši zákazníci, ale i my jako banky, by jsme viděli, že je možnost někde investovat a někde i emitovat a získávat prostředky, tedy kapitál levněji, než na lokálním trhu, tak možná i ten bankovní sektor by se zespoda měnil, protože by ty banky tlačili na centrální banku, že to vlastně chtějí. Teď v současné době ten bankovní sektor je vlastně takový, jako nám ty národní pravidla vyhovují, my nějak s tím umíme pracovat, není to ideální, ale umíme s tím pracovat. Takže já bych začala opravdu u toho kapitálového trhu jako takového, to znamená možná ne v toho bankovního trhu, že tam si myslím, že ty centrální banky mají tendenci si uchovávat tu schopnost řídit si banky, mít ten dohled pod kontrolou, zaměřit přesunu likvidity z jedné do druhé a začala byt čistě u toho finančního trhu, který vlastně umí nakoupit i toho jediného človíčka, který bude investovat na nějakým větším kapitálovým trhu, protože kdo tady z vás investuje na Pražské burze, no tak to je čes. A mimochodem, když se bavíme o tom, co vlastně naše vláda dělá a nedělá, tak ona taky vlastně ve všech těch materiálech, ať to byl návrh nervu, 38 opatření na podporu důstů, také jste tam měli podporu kapitálového trhu, taky tam byla podpora. To mimochnem v drahého zprávě také je změnit třeba i motivaci penzijní fondů, aby i penzijní fondy v Evropě byly více aktivní, více vlastně v té investiční strategii agresivní, jinými slovy méně konzervativní, aby šly do těch startupů, aby se financovaly takzvané projektové dluhopisy, to znamená výstavba strategických investit, ať jsou to gridy, to znamená energetická soustava, ať jsou to dálnice, ať je to dostupné bydlení, mohla bych pokračovat dál. Do toho můžou mimochodem investovat i penzijní fondy. V Kanadě to dělají, v Austrálii to dělají, v Americe také trochu, ale Kanada a Austrála je tady v těch projektových dluhopisech nejdál. Tam je taky obrovské množství peněz, které by se dalo do té ekonomiky otočit a investovat. Takže já tam vidím velký prostor a tenhle ten společný kapitálový trh, za mě je Frankfurt asi ideální místo, by byl super, protože my jsme přišli o ten Londýn. Londýn už není s námi a najednou už nemáme ani Londýn. Takže je to pro Evropu hodně velká výzva. A mě se ještě mohu, protože mě krásně Luděk nahrál, že já jsem tady mluvila o té zelené tranzici, že to je něco, čím se můžeme mi inspirovat, kde my vidíme jako českou příležitost. A já ještě jednou věc, která mě zaujela v té drabýho zprávě, je hezká kombinace bezpečnosti a ekonomické nezávislosti. Luďko, ty jsi to zmiňoval, to znamená, to je jedna z mál ekonomických zpráv, která dává dohromady i ekonomickou bezpečnost, to znamená o mezi závislost na dodávkách velmi strategických surovin, energie od jednoho dodavatele, ať je to kdokoliv, ale prostě jeden dodavatel bude vždycky jako riziko. a spojit to vlastně i s příležitostí, i s defense, tedy s obranou. A tam také máme obrovskou příležitost. Za nás, za banků, klidně tady budu kritizovat bankovní sektor, my zase ale musíme pracovat s uvěrovými politikami, protože banky ještě do posud nechtěly financovat defense. tak se trochu opatrně stavíme k jádru, takže i tam je velký prostor a s čím by se mohla i Česká republika inspirovat, kromě té zelené tranzice, tak tam se také vlastně hovoří o tom investičním gapu, co všichni víme, já jsem kdysi před ještě covidem také počítala, jaký máme my investiční důh a bylo to tehdy v tehdejších cenách 600 miliardů korun, protože nebyly dokončeny a nejsou dokončeny dálnice, vrtky, vysokorychlostní tratě, nejsou dostupné bydlení, potřebujeme posílit gridy, to znamená energetickou soustavu. Tam všechno je, ale když si přečteme i tu poslední hospodářskou strategii vlády, tak tam máme posílení energetické, soběstačnosti, ale je tam soběstačnosti, posílení gridů, to znamená napojení na ten trh, i tam podpora těch inovací. Co mě mrzí na tom Česku i na té poslední strategii, že pořád zůstáváme zakořeněný, že jsme ta průmyslová země. A mě se to jako mezi náma nedá říct čelindžovat. A už jsem některými představiteli hospodářské komory a Svězu průmyslu a obchodu obvinována, že jsem fanatik služeb. protože já dekoliv přijdu, tak řeknu, pánové, automobilní průmysl super, 9% HDP. Mluvčí 11: A víte, kolik dělá procent HDP ICT, e-commerce a tyhle nové moderní služby? Už 7% HDP. A kdo o těch službách tady mluví? Nikdo. Všichni jenom se bavíme, že automobilový průmysl kejchá. No ale máme tady ICT, máme tady telekomunikační služby, ale ty také potřebují nějaké podmínky pro svoji expanci a málo kdo o tom mluví a já jsem ráda, že lidem někdo zmínil, že služby jsou pro Evropu velkou přiležitostí, jak se rozvíjet a tam je ten rozdíl, ale máme problém, že nám nefunguje ten společný trh služeb, protože chceme-li rozvět služby, tak my ale potřebujeme ten společný trh služeb. Mluvčí 06: One more question back to the industry. Let's go to one of the basically unpleasant. So we have in the news clearly written that one of the problems is expensive energy. If we should take today's discourse in the Czech Republic, I would guess that a lot of people, a lot of ambassadors, a lot of industrialists would see the problem in that we just went too far with the green transition, everything is too expensive, energy is expensive. a že bychom tohle měli celé přehodnotit. Tohle je možná v kostce to, jak vnímá většina lidí v Česku dneska vztah k EU, tak v čem je tohle omyl, když nám drahý říká, dekarbonizace může posílit konkurenceschopnost, pokud bude dobře provedena. Zelená politika je teda něco, co Evropu poškozuje, nebo co je příležitost, jak ji zlepšit, jak to celé je. Mluvčí 11: řekne, že toto jsme se bavili o tom společném energetickém trhu, že já na to pak navážu, jestli můžeme, že my jsme se o tom bavili už spolu. Mluvčí 06: Viktor taky chtěl mluvit o energetici, takže pojďte do toho. Mluvčí 09: To je strašně zajímavé téma a já k tomu taky mám postřehu, ale Loděk má ten úvodník, to je určitě důležité. Mluvčí 06: To se dá vzít jako z mnoha dimencií, ale ty jste právě říkala, že u nás chceme single market a zároveň chceme být energeticky, elektricky soběstační, což je což je samozřejmě protivů, stejně tak je zajímavý, že chceme být soběstační, ale mluvíme jenom elektřině a většinou ti, který propagují soběstačnost v elektřině, chtějí co nejvíc spalovat svých aut a tudiž dovážet co nejvíc ropy, což taky jako samozřejmě, samozřejmě nefunguje, ale zásadní moment toho propojení je, že my nejsme Amerika, nemáme velké těžiště zemního plynu, nemáme velké naleziště, My musíme pracovat s tím, co máme. A zhodou okolností nejlevnější elektřina, která se dá vyrobit, je elektřina s obnovitelných zdrojů. Velký solární parky, velký větrný parky. Tak té nízké ceně elektřiny se dostaneme tehdy, když co nejvyšší podíl té elektřiny a co nejvyšší cenotvorba té elektřiny se odehraje v těch nejlevnějších zdrojích. A pak je tam druhá věc, o které jsme se bavili a to jsou právě ty investice do gridu. Samozřejmě, že ty investice do krydu nejsou levné postavit jako větší propojení do Polska, do Německa, ale pokud výsledek té investice je, že budeme, když bude foukat, dovážet víc čisté elektřiny z větrníků v Baltském moři, nebo z Německa, tak ono to pro spotřebitele, pro firmy i pro lidi sníží tu cenu o tolik, že ten poplatek, který zaplatí za tu investici do krydu, bude výrazně nižší, než ta úspora v té ceně. A poslední věc, ta energetická debata je z mýho pohledu úplně, jak se to říká, vymknutá z kloubů, protože na jednu stranu říkáme, že chceme bezpečnost a ta bezpečnost je samozřejmost. Já neznám jedinou vládu v civilizovaným zemi, která by neřekla, že chce bezpečné dodávky elektřiny a plus minus se o to snaží. ale ty bezpeční dodávky musí být prostě co nejlevnější. To je důležitý pro tu ekonomiku, proto já to tam mám jako tu prioritu trochu provokativně, i když to vypadá jako malinký kousek v porovnání s těma ostatníma. Teď si pojeme na tu českou cestu, my chceme snížit cenu elektřiny tím, že do mixu zapojíme jaderný zdroj, který ekonomicky, bez těch státních subvencí, produkuje za 150 EUR. a když přidáte do toho mixu zdroj, který bude produkovat za 150 euro, tak tu cenu k těm 70 eurům fakt nesnížíte. Vy naopak tu cenu zvýšíte. Proto říkám, že jako té iracionality v té diskuzi je hrozně moc a nechci ti vůbec říct, že je to nezbytně špatné rozhodnutí, ale musíme se opravdu soustředit na cenu ty elektřiny, protože to je hrozně důležitá věc a ta levnější elektřina se v Evropě dosáhnout dá. Mluvčí 09: na rozdíl od pana drahýho, já právě tu cestu k té levnější a vlastně svým službem bezpečné energii vidím přes to propojení, protože ta investice, kterou mimochodem i tato vláda se přihlásila, jsme měli dobře 8 miliard korun jít minimálně teď v horizontu několik a myslím, že čtyř let právě na propojení energetických sítí a za mě to propojování je ta cesta. A není to vytváření lokálních energetických trhů po Evropě, to znamená Španělsko, Portugalsko je jeden ostrov, Severska je za mě další ostrov, ale naopak propojování. Tady lidi, jak už to krásně zmiňoval, my z Polska, z Německa a navzájem propojovat z Rakouska, mají i ty vodní elektrany, můžeme posílat přebytek, oni to tam budou posílat do kopců a z kopců přes vodní elektrany, pak nám to zase pošlou zpátky. Budování vlastně moderních technologií, protože velké investice i do baterií, které umožní na krátkou dobu alespoň uložit přebytečnou energii, takzvané ty nezávislé zdroje, že už vznikají tady ty obce některé, které sdílejí si elektřinu, má tohle všechno podporovat. Takže vlastně trochu paradoxně, když to zjednoduším, za mě ta cesta k té bezpečné a levné energie, naopak přes propojování a přes více udržitelné energie, ne naopak. Mluvčí 11: A přes společnej trh. Mluvčí 08: You agree? There is no cheaper way to stop the emission restrictions, to burn coal as before, to use combustion engines instead of those expensive electric cars. We all know what the majority of society thinks about it. Mluvčí 11: Drahého zpráva je za mě cena nejen v tom, že odhaluje ty slabiny českého ne, ale taky, že nás správně přistňuje přičinu, když si tady v té české národní debatě často vykládáme pohádky a to je právě jedna z nich. Já si pamatuji, že v Bruselu jsem působil jako novinář v době před ruskou invazí, kdy už tehdy začaly rychle růst ceny energie, dostalo se to až na to nejvýšší jednání premiéru na samitech. A všichni tam chtěli mluvit o tom, co se děje s ruským Prynem, jen český premiér tam chtěl mluvit o tom, co se děje s emisními povolenkami. A vyžádal si dokonce studie, kterou museli potvrdit, protože se rozhodl jednoduchostí všichni ostatní na tom samitu, že se teda vznikne nezávislá studie, která prověří, že se nemanipuluje nad Ruskou s emisními povolenkami a za to zdražení nemůžou oni. Well, it turned out unexpectedly, that the market does not manipulate the prices of the emissions, and that for the rejection of the emissions, but they can completely about the country and the dominant factor was the skyrocketing prices of the Russian gas, for which the Russian gas could. A tady mám obavu, ale že jsme z tohoto mentálního prostředí ani přes toto poučení, které nikdy nevystoupili a kdykoliv se tady objeví jakákudy debata o vysokých cenách energie, tak nevyhnutelně se tam ta povolenka znovu dostane, přes to, že my jsme vlastně byli zatím poměrně dost uchránění skrz bezplatné povolenky jakéhokudy efektu, ten Dragito tam taky píše, že to je vlastně jenom o krajová záležitost. Já mám někdy pocit, jak rád přirovnávám EU jako činžovnímu domu, takovou životní zkušenost, jestli jste viděli film Vlastníci, tak je to, myslím, dost podobné, prostě 27 různých bytů, kteří si sebe vzájemně nevybrali, ale musí spolu nějak, bohužel, koexistovat a teď mají porouchanou střechu, z kterou zatéká a musí se všichni dohodnout na tom, že ji opraví a teď je tam jeden zatrzelý nájemník někde v prvním patře, v přízemí, který mu vadí, že hrozně bouchají ty vchodové dveře, tak to teda první. A v takové situaci je velmi těžké, aby toho dotyčného někdo bral vážně a my se do takové pozice bohužel velmi často takovými absurdními debatami dostáváme. právě tím, že nás přitom načapává, odhaluje tady tuhle naši podivnou vymknutost z těch kloubů, jak to řekl Luděk Niedermayer a nabízí tam ale zase konkrétní řešení. Podívejme se jednak na reformu trhu s elektřinou, aby se ten nejdražší zdroj plyn nedostával až do těch koncových cen elektřiny. Podívejme se na to, odkud a jak elektřinu dovážíme a my jsme bohužel geografickými podmínkami naprosto závislí na dovozu fosilních paliv, no tak logická cesta je snižovat jejich zpotřebu. ne naopak a tak dále. Nejsem si ale jistý, jestli tenhle přístup je něco, co může v české debatě uspět a přitáhnout pozornost voličů. A mimochodem ještě jedna poznávka dneska, kdy jsme mluvili o té přenosové soustavě, tak ČEPS vydal, jak se to jmenuje, Mluvčí 08: MAF, co to jmenuje. Mluvčí 11: Takže už od příštího roku se můžeme připravit na to, že budeme dovozci energí. Ono to zaplat PAMBU není vůbec špatná tragická zpráva, protože máme liberalizovaný trh s energiemi v Evropě, tak to prostě dovezeme a když to jako hodně provokativně hyperbolou třeženou, tak ty námi nenáviděné německé vrtulníky nám naštěstí tu levnou elektřinu sem dopraví. Ale nejsem si jistý, jestli jsme na to mentálně připravený, že my ty dlouholetý vývozy energie najednou ji budeme dovážet. A ten důvod, naše uholky jsou prostě nekonkurenceschopné a promeškali jsme tu dobu, těch 20 let, co ty emisní povolenky existují téměř 20 let, tak jsme promeškali dobu na to, aby jsme investovali do nějakých jiných přechodních zdrojů, do paroplynových, nebo alespoň do modernějších uhlek. A zejména do těch obnovitelných zdrojů energie, které, jak se dnes ukazuje, jsou prostě levnější. Mluvčí 09: Tak pomalu přichází čas na vaše dotazy. Jeden mi tady přistál elektronickou cestou. because part of the stream is also that we can ask questions in the distance. We are in the competition of technology, we are a bit behind. So here is the opinion that global economy is a competition, to succeed in the competition, you have to try. We need a hard competition environment and not that we care about everyone in Europe. So I don't know. What do you think? Inspirativní dovětek k drahého zprávě? Mluvčí 11: Za mě do určitý míry ano a je to důležitý, protože tady mluvíme moc hezky o tom drahým a já s toho mám radost, ale taky jsem zaznamená takový trochu drsnější postoj, který říkal, že to, co je tam skvěle sepsané, vlastně není nic nového a pak je tam pár nápadů, které jsou nový a ty nejsou úplně dobrý. Because I would also like to welcome him in Dragýho zpěv někdo to čte jako zvýšení protekcionismu, větší ochrana celní a tak dále a myslím si, že ta naše ambice má být opravdu podpora vzájemně výhodného fairového obchodu a maximálně zajištění level playing field a to tam to znamená rovných podmínek a ten Dragý tam ještě správně píše a to jenom tam, kde jsme ochotně konkurovat, pokud Číny ani zadotovaly výrobu solárních panelů do míry that they are extremely cheap and they can't be produced anywhere else, so let's be glad, that we value them cheaply, but let's not play with protectionism. They also talk about the fact, that Europe could be started on the fact, that we will succeed in some fields and someone reads it like this, that we should choose some national champions or European champions a ty si máme vykrmit a to budou ty budoucí hvězdy. Já jsem velký skeptik. Jedna schopnost vládet predikovat, co jsou ty období odvětví, které za 50 let budou hrát velkou roli, a vlastně exekuovat tu strategii, aby fungovala. Ono se to povedlo Číňanům. Ti Číňani jim se to podařilo v těch zelených technologiích v několika případech. A ono to není tak levné, jak se na první pohled zdá, ale já v této nevěřím. Samozřejmě proti tomu jde třeba dnešní situace Airbusu. Ti dva, kteří svědujete průmysl Airbus, Boeing, to je zajímavá story, protože bojink prochází spektakulární krizi, byste čekali, že ta krize bude na téhle straně Atlantiku a ne na té opačné, zatímco z toho politicky vytvořenýho Airbusu je nyní jasně dominantní firma, ale nechtějíme tady tohle opakovat, čili proto já souhlasím s této poznámkou, nevím jak moc bych to dotahoval na úrovně jedotlivce, protože my tady máme nějaký sociální model, And now I am not talking about how big should be social taxes and so on, but I am comparing in principle America and Europe and European accessibility, for example education systems and so on, some minimal social security. And I think that this is a part of our DNA and we should not change it. ale myslím si, že to cesta k té výkonné ekonomice jde přes omezení státních zásahů pouze tam, kde jsou velmi dobře zvýhodněny a naopak stavění na ostré konkurenci. Součástí toho poslední věc je ale vysoká prediktabilita. Ať máme jasné pravidla a třeba ten vojenský průmysl, to je taková věc, která je napomezí toho trhu a toho Airbusu, ale tomu vojenskému průmyslu by bez zporu pomohlo to, kdyby země nastavili nějaký stabilní systém zakáze, který vytvoří tu perspektivu nejen na následujících pět let a na následujících dvacet let. Mluvčí 09: Co bychom měli dělat s těmi automobily? Tak nastavit tvrdé soutěžní prostředí, jak tady říká náš divák, nebo teda nasadit 40% cla na ta lepší auta z Číny a bránit tomu? Co s tím? Mluvčí 06: Já jsem tady toho jako s určitým váháním podporoval ze dvou důvodů. Víte, že Amerika zavedla 100% slad, což jasně ukáže, že to je politické rozhodnutí. Protože člověk, který vidí titulek v novinách, administrativa zavedla 100% slad na čínské elektromobily, tomu rozumí. Evropa zavedla slad už i mezi 8 a nějakými 30. Já si myslím, že ta komise asi má důvody, protože se snažíla kvantifikovat tu státní pomoc, ale najeme si čistého vína. Je to vytvoření nějakého dýchacího prostoru v horizontu, řekněme dvou let pro evropské automobilky, aby začaly prodávat elektromobily, které budou na trhu uplatnitelné ve vyšším množství kusů. státních dotací, které nejsou fairové, protože technologicky se dostali tak daleko, že bohužel my za níma ztrácíme, ale ty automobilky každá jinak se snaží a tady tohle jim vytvoří dvouletý rámec než ty nejúspěšnější čínské auta. Tam dají takovou obrovskou konsolidaci, oni tím, že se pokusili tenhle průmysl nakopnout, tak tam je víc než 30 výrobců, značek je tam mnohem víc. Během pár let to bude možná o jedna ruka, maximálně dvě budou stačit, o pár dalších let fakt bude stačit ta jedna, ale někteří tam bezesporu uspějí a budou velcí globální hráči a ti globální hráči to tady budou vyrábět. A stejně tak, jako my jsme rádi, že máme v Nošovicích Hyundai, Slováci Kyu, francouzi Toyota, my taky Toyota, tak stejně tak jednoho dne tady asi budou čiští výrobci, pokud budou efektivní, ale teďka tady vytvoříme nějaké malé dýchací prostora a ty automobilky musí hrozně pohnout. Já bych s Luďkem souhlasla v tom, že opravdu já ta cla v ní mám jako vyrovnávací cla a za mě Ačkoliv jsem přivrženec opravdu volného obchodu, tak situace, kdy čelíte konkurenci, neférové konkurenci, protože je postavená na státních dotacích a tak trochu i na hloupé politice nás, Evropy a Ameriky, že jsme tam volně dováželi technologie a naučili jsme je ty technologie a teď se dívíme, že ty technologie nám dováží sem do Evropy, tak pořád je za mě lepší variantacilo, než dotace. Já to vidím jako tržnější ochrana něčeho, co obvažujeme jako neférové, protože je to prodotovaný, ale lepší než zase zvolit, tak my tady budeme taky dotovat své automobilky, tak to by byla cesta do většího pekla. A když se vrátím teď drahýho zprávě, tak mě také mimochodem a to také ráda pochválím, mě zaujalo odstavit s týkající se právě omezení dotací a snaha prostě oddotovat evropskou ekonomiku, protože ono mimochodem americká taky, protože když se podíváme na takzvaný anti-inflationary act v Americe, tak co to je, to je prostě normálně dotační, nebo spíš oni to mají daňový, daňový investiční program, podpory investic a vývoje produktů v konkrétních oborech, je to vlastně nová podoba nové průmyslové politiky pro průmyslové politiky v podobě spíše daňových úlev, ne dotací. Takže za mě, pokud by Evropa chtěla přemýšlet, tak místo opravdu dotací, kterými Evropa je prošpikovaná a které se ukazují, že jsou neefektivní, tak pojďme hledat tržnější cesty a za mě CLA, je tržnější a za mě i danové pobítky jsou určitě tržnější, než dotace. A další věc ještě k té Drahého zprávě, zaznamenala se tam také snahu o deregulaci. Je tam dokonce regulace pause, ale já to v tom textu vnímám jako deregulace a hlavně na malé a střední podniky, protože na koho regulace dopadá, ty velké firmy se s tím nějak vypořádají, prostě zaměstnají tým lidí, který se zabývá regulacemi, no ale co ten malej a střední podnikatel, ten dělá učitnictví, ten dělá, nevím, dotace teďka zrovna nebo něco, nemá čas. Takže ty malé a střední podniky, které jsou dlouhodobě tahounem evropské ekonomiky, ty nejvíc potřebují deregulaci a možná děkují o tom daleko více, já jsem občas byla nějak přítomná diskuzi, myslím, že je iniciativa severských zemí, která tlačí právě na tu deregulaci a v Dragého zprávě je velmi dobře zaznamenáno, že od toho diktování od někud z kanceláří by měl být veden velmi intenzivní dialog a to slovo se mi moc líbilo, dialog mezi byznesem, Mluvčí 11: a vlastně řekněme státem, či regulujícím subjektem, aby když už teda vytváříme regulace, aby ty regulace byly jasné, srozumitelné a co nejméně jako disruptující, to znamená, aby nedělali víc nepořádku, než užitku. A to si myslím, že je velmi zajímavé i v té drahýho zprávy. Mluvčí 08: Would you like to add anything? A lot of things. Maybe I will focus on the last one, so I do not go back to the topic. Existuje něco, čemu se říká efekt Petra Pana, který je hrozně zajímavý, jestli znáte pohládku Země nezemě, tak to je něco, co se používá, líbí se mi ten příměr pro fenomen, který v Evropě máme, kdy malé firmy se prostě bojí vyrůst, protože růst znamená více byrokracie, více překážek, často je to téměř nemožné pro ně s tím, že je to malá firma, tak s tím rozpočtem. Teď přeskočím z drahýho zprávy k letově a ten ten přichází se zajímavým nápadem, aby firmy nebyly, protože vnitřní trh není dokončený, jak už tady zaznělo, tak když firma roste a chce expandovat na celý evropský trh, tak aby nebyla nutná de facto expandovat na 27 různých malých trhů. tak pojďme vytvořit 28. virtuální společný federální trh a doplňme ho příslušnými regulacemi tak, aby jedna expanze znamenala expanzi opravdu všude po celé Evropě. To mi přijde jako docela zajímavý inovativní návrh, který nejsem si jistý, jak v praxi bude uskutečnitelný, protože zase narazí na spoustu reflexivních ne, ale možná to je cesta k upředu. je to opravdu problém. V té drahýho zprávě se to taky píše, že polovina malých a středních podniků v Evropě v průzkumech udává, že regulace je ten problém, který jim brání v dalším růstu a v další expanzi. Takže to je nepochybně něco, čemu se musíme věnovat, jenom nevím, co to znamená deregulace, co si taky pod tím si každý může představit něco různého. Já se obávám, že zase v tom českém kontextu někdo si pod tím představí, pojďme to přestat dělat na té evropské úrovni, my si to uděláme sami tady l Což ale by výsledku zase znamená těch 27 národních regulací a to určitě není cesta kupředu. Ta cesta kupředu jednoznačně je regulovat společně na té evropské úrovni, ale lépe. Takže já bych řekl regulovat, ale lépe, chytřěji a ne to, co se děje a co tam zase popisuje Dragy, kdy třeba DSA jako regulace, která měla vlastně pomoct firmám v tom technologickém sektoru, v tom IT sektoru tím, že bude třeba jeden ten, kdo jako udává výklad toho zákona nebo té normy, že v každém státě vznikne jeden úřad, který bude mít pravomoci rozhodnout a bude to platné pro všechny. No v praxi se ukazuje, že tak jednoduché to není a že možná, když se i v mnoha ohledech vlastně zkomplikovalo situaci firmám v těchto sektorech, protože je to neuvěřitelně složitá regulace a není to jediná regulace těch zrovna v tom IT sektoru, v poslední době těch regulací vzniklo hned několik, Mluvčí 11: and the situation was more or less unpredictable than the opposite. So I would say at the European level definitely yes, but better than deregulating, because it's hard to say what to imagine under it. Mluvčí 07: Great, that was good. So do you have any questions? So the gentleman in the back was the fastest. But please hold the microphone for a second. We decided that two microphones... Yeah, sure. Vlastně tady necháme, dva necháme kolovat. Mluvčí 06: Malinký dotaz, možná bych nebyl tak skeptický k tomu objivatelstvu té zelené dohodě. Teďka vyšel nedávno v českém rozhlasu Průzkum klima 2050 a to měly docela zajímavé záběry, tam bylo, že více než 80% objivatelstva by si přálo moderní ekologický stát, moderní ekologický stát, samozřejmě tam je spousta kontradikcí. Ono to nakonec končí tím, že všichni si přijí, jakou si dokonce i ty odpůrci, nebo ti, kteří v podstatě odmítají klimatické změny jako působení člověka, už se přiklání jak si těm OZN, ale ta kontradakce je v tom, že končí to tím, že vlastně všichni odmítají dáce spalovacích motorů. Takže teďka je spíše o to nástav politiků nebo ekonomů vysvětlit těm vůbec lidem, o co v tom, v té zelené cestě, nebo se říká francouzsky, ale v tom grým dílu, anglicky, vlastně vůbec jde. Myslím, že spousta lidí ani politiků to vůbec nečetlo. Vlastně vůbec neví, co v tom vlastně je. Co si o tom myslíte? Nebo o tom průzkumu vůbec, jste to slyšeli. Mluvčí 09: Já budu jenom krátce reagovat. Mě tyhle průzkumy vždy přijde, my všichni všechno chceme, ale když pak se začne bavit o naší kapse, o dopadu na naše chování, tak začneme couvat a říkat, ne, to nechci. Takže já tady tyhle průzkumy mám ráda, ale jenom to ukazuje ten rozford mezi tím, co chceme a co jsme ochotní pro to udělat. A tamto, co jsme ochotní pro to udělat, přesně tak dopadly evropské volby, co jsme ochotní pro to udělat. To samé je s fiskální konsolidací, takže všichni shodneme, že chceme, aby byl vyrovnaný státní rozpočet, že jo? Ale když pak začneme se bavit, kde se začne šetřit, nebo kde se teda budou zvedat ty příjmy, tak všichni říkají, ne, ale u mě ne. Not in my, not from my pocket, takzvaně, nebo nimba, jo? To znamená, já tohle mám ráda, ale pak vždycky mě chybí to, a co jsme ochotní proto udělat. Mluvčí 08: Dvě poznámky, já jsem ten průzkum třeba četl taky jako spíš pozitivně, protože ty podíly těch překvapivých, těch pozitivních odpovědí právě na ty otázky, kdy to něco stojí, ty nebyly úplně nízký, ty auta z toho vystřelili, protože taky tady hodně lidí odpracovalo na tom, aby lidi byli přesvědčení, že za prvý to hoří, za druhý to někam nedojede a za třetí to vždycky bude strašně drahý, což ani jedno není Ani jednou není tak úplně pravda, ale to to jako ponechme stranou, ale naopak ta podpora tam byla v řádu mnoha desítek procent lidí, kteří říkají, že jsou ochotní a buď to zcela nebo částečně, ale já myslím, že bychom fakt do té rovnice měli přidat to, co se stane, když to nebudeme dělat. Já jsem předevčírem dělal podcast se zakladatelem fakto klimatu, panem Přibilou, který je úžasný populizátor té situace, říká, že pravděpodobně průměrná teplota v letošním roce se dostane poprvé v historii na 10 stupňů, což vás asi jako neoslní. Před pár lety to bylo 7 stupňů. To je, to tempo je prostě strašně rychlý, nese to sebou jako katastrofy nebývalýho charakteru jednorázový, podívejte si, co se teďka děje třeba ve Španělsku, ale ano i ten postupný to vaření té žáby, v té horké vodě prostě na konec má jako nějaký dopad, čili to není jako to snižování emisí, to není jako to, že se rozhodneme, že bílou přebalujeme na černou a černou na bílo a je to nějaký rozhodnutí, který můžeme a nemusíme udělat. Já tady prostě tu alternativu nevidím, ale bohužel částy politiky a bohužel je to z mého pohledu spíš rostoucí než klesající část ekonomiky, politiky se tváří, že prostě máme jako nějakou stupno nějaký stupně ty volnosti. Jasně, bychom teoreticky nemuseli mít emisní povolenky, pokud bychom nechtěli snížovat emise, ale pokud chceme snížovat emise, tak ty emisní povolenky jsou jako superiorní, chytrý, tržně konformní nástroj. Či v okamžiku, kdy tohle z té diskuze odděláme, tak to najednou vypadá, že je jako spoustu variant, ale to je prostě obrovská chyba, tragická chyba, kdybychom to udělali. Můžu taky krátce zareagovat, tak já ten průzkum znám a znám data z tému podrobně, protože oni sledují dlouhodobě ty trendy v české společnosti a jsou zajímavé a já to dám tu sklenici, budu vidět spíš poloprázdnou. protože těch rozporů je tam víc, z toho průzkumu tam třeba taky vychází, že Češi jsou vlastně ve velké většině pro besemisní energetiku, ale nesmí to být ani větrníky, ani soláry a ono to dohromady přestává dávat smysl. Problém je v tom, co si pod tím představíme, když říkáme jako ochrana životního prostředí nebo zelená politika a Martin Bohtík, sociolog, to vždycky zjednodušuje, že Češi chtějí ty tuňky a remízky, tak se na to špatně neparafrázuji, And they don't want the big things like fight against climate, it seems to us that it is far-fetched and it shouldn't concern us. We support anything that touches us, let someone else do it, let someone else pay for it. Mluvčí 11: A z toho se jde těžko ven, protože já a to vidím tu sklonici poloprázdnou, já tady vidím ohromný deficit v té veřejné debatě, protože tady schází někdo kredibilní a měli by to být politici ideálně, kdo vysvětlí, proč se děje, co se děje, proč to na nás dopadne a na nás ta dekarbonizace a Green Deal dopadne opravdu těžce jako stát, který má silnou nadpromo odporční zastoupení těžkého průmyslu, jako lidé, kteří máme prostě rádi ty dýzly. tak pro nás to pro všechny bude velká změna a v mnoha ohledech je těžká dopravní chudba, to je něco, s čím se asi budeme potýkat uhelné regiony, protože to bude obzvláště těžké. ale tady chybí jakákoliv ochota vysvětlovat, proč se to tady schvaluje a co se s tím dá dělat a ty obavy vysvětlovat těm lidem, nepovízet je naopak, tady mám pocit, že se spíš přidává ještě do toho kotla a zneužívá si toho strachu místo to, aby se cíleně snižoval a vysvětlovalo se, že přesto, že to je těžké, tak z toho existuje nějaká realistická cesta ven a když to ti politici nebudou dělat, tak kdo, nevím. Mluvčí 10: Tam se dobil dotaz, pak půjdeme sem a vy jste taky měl dotaz. Mluvčí 11: Dobrý den, já jsem se chtěl jenom zeptat, jak to bude za rok, když tady bude úplně jiná zase politická situace a budou vládnout ti, kteří dnes říkají to, s čím my tady asi nějak nesouhlasíme, že? Nebo přímo podporují to, co vy nepodporujete. A když někomu něco chci vysvětlovat, tak se musím bát tam někde na té moravě, aby mě nerozbili hubu, takže... Prosím vás, o čem mluvíme, že... Tak jsem to trochu myslel s těmi povolenkami předtím, proč si to vlastně všechno zdražujeme, když se tady bavíme o té konkurenceskupnosti. Mluvčí 09: By se někdo mohl ptát. A někdo by mu mohl nabídnout nějaké řešení, které je vlastně populární. Mluvčí 11: I was in Moravia yesterday and I felt very good there. I mean, I was in my native Brno, so I would be a little careful in this. I don't know if this government has a problem getting enough support because it would be too green. I don't think that's exactly the problem. I recently wrote an article to a host taky nad laureáty Nobelovy ceny, že problém naší země jsou nekvalitní instituce. A ty nekvalitní instituce nejsou schopny předložit politikům takový potkary, na základě kterých přijímají rozhodnutí, který aspoň takže fungují. A to je prostě náš problém, který se s náma prostě tahne. A myslím si, že pokud tenhle problém nebudeme dostatečně adresovat, tak to s těma růžovýma zítřkama bude horší, když ta Evropská unie nám dává úžasný prostor si podívat po té Evropě, kde to funguje a pokusit s toho kopírovat. A to je ta alternativa toho, že máte ty instituce, jestli ty řešení půjčíte od jinů. Ale jestli nás čeká v příštím roce nějaký vzlom nebo ne, já doufám, že ne. Spíš bych řekl, Over the last 20 years, almost 30, Czech politics is very stable. Maybe it surprises you. Compare it to Slovakia, maybe. Mluvčí 00: You had a question? There is a microphone somewhere around. Thank you. Mluvčí 11: Dobrý den, já se věnuju 20 let takzvaně strukturálním fondům nebo politice soudržnosti regionální, kohezní jakkoliv a pracovala jsem na všech úrovních, včetně v České státní zprávě, ale i v anglické státní zprávě, takže mám trochu srovnání. And there, every seven years, they deal with how ineffective it is and how it didn't reach what it was supposed to and so on. But the dog in the system, that is, which institutions, which subjects will share the implementation, toho, jak ty peníze se vlastně dostanou do těch regionů, ale o tom se nemluví ani doma, ale ani Evropská komise o tom nemluví a vlastně to docela přiznává veřejně na těch evaluačních konferencích, že teda systém se nějak jako by hodnotit nebude nebo nehodnotí. A mě by teda vlastně zajímalo, jestli u té drakého zprávy, u těch návrhů, těch upatření nebo teda těch myšlených, těch vykopnutých myšlenek, bude někdo zpracovávat nějaký konkrétní kropli, kterými by se to mělo implementovat, to za prvý a za druhý teda zpátky k té regionální politice, když se má nějakým způsobem měnit ten evropský rozpočet, tak ta kohezní politika spolkne dvě třetiny, nebo je to prostě velká částka, říká se, že teda největší, tak jestli tohle se bude nějakým způsobem upravovat při nové finanční perspektivě. Mluvčí 09: Tak to je pro znalce. Tak já si začnu, on tam o tom mluví, protože říká, že ty politiky jsou strašně fragmentovaný, jsou tam velký překryvy mezi jednotlivýma programama, mezi národníma programama, evropskýma programama. Vlastně to vždycky tak vypadá, že když si objeví nějaký problém, tak vytvoříme nějaký novej program, protože nemáme víc peněz, tak to sebereme z těch ostatních. Já si to aspoň vysvětluji takovou věc, Jde nejen o to říct, čeho bychom chtěli dosáhnout a zamyslet se, jestli ten nástroj, který vojíme, je dostatečně efektivní. A tam jedna ty fragmentace, to je prostě velký problém. Rozpočet se reformovat musí, pokud nechceme, aby ta Evropská unie dospěla do nějaký kryze. A to proto, protože členské země a taky parlament byl ochotný peníze utráct s tím, že v budoucnu se splatí. ale rozpočet je nastavený tak, že ty příjmy, jako ta politická dohoda je kvůli toho 1% a v okamžiku, kdy ten rozpočet jednoprocentní zatížíme s plátkama toho Next Generation EU, covidového fondu a tak dále, tak tam prostě ty peníze zbydou na hrozně málo věcí. Myslím si, že zásadní je, že ten rozpočet musí směřovat po větší přidaný hodnotě. Teď ta COHAZe hodně funguje tak, že členské země s velkým odporem do toho Bruselu nějaký peníze pustí, buď to ve formě GNI nebo ve formě vlastních zdrojů a pak co nejrychleji si to z toho vytáhnou a ještě navíc chtějí, aby do toho nikdo nemluvil. A tahle cesta jako dál už prostě jako nefunguje. Z toho dízka si myslím, že dobrý prediktor té budoucnosti je ten covidový fond, který je přísnější v této. Za prvé spojuje požadověk na reformy s možností využívat peníze a za druhé ta možnost využívat peníze je hodně striktní. jsou tam deadline, žádný T+, 2, T+, 3 jsou tam deadline a pokud ty země nesplní ty závazky, který si sami přijeli, u nás to bavá André Babiše, pokud řekne, postavíme za pět let špitál, budou tam doktoři, budou tam pacienti, budou tam přístroje a pokud tam nebudou, tak my ne, že dostaneme půlku těch peněz, protože půlka toho špitálu bude stát a my dostaneme nic. Myslím si, že tady tenhle větší tlak je prostě potřeba a to je můj odhad, kam to jako dál půjde. Myslím si, Pokud třeba u té vědy a výzkumů země nejsou schopni se domluvit, že budou koordinovat ty programy a mě je větší přidáno hodnotu, např. že v Evropě vznikne DRAPA, obdova americké agentury, která se zabývá vědou a výzkumem v oblasti obraných technologií a která je drajverem mnoho inovací i v civilním sektoru. Pokud se nedomluvíme, že to společně založíme a společně to budeme financovat, tak ta druhá varianta je, že se to bude financovat přes evropský rozpočet, ale bude se to muset financovat způsobem, že někdo do toho evropského rozpočtu ty peníze dá. Čili ta diskuse podle mě bude hodně hodně složitá a stejně tak, jako pokud se lžeme u toho společného trhu, tak to nemá alternativu. Ta jediná alternativa je, že uvázneme v pomalejším růstu, v pomalejších inovacích. Pokud nevyřešíme ten rozpočet, tak může dojít k nějakému rozkližování EU. Ještě jsem chtěl říct jednu poznámku. Helena tady velmi dobře popisovala tu slabost finančního trhu na straně nabitky peněz, ale máme i problémy s tou poptávkou. Mluvčí 11: Třeba existují evropský peníze, který chtějí investovat do rizikového kapitálu, ale oni se seberou a odejdou do zpěvných států, protože ten trh je tam hlubší, je tam efektivnější, je tam jednotnej. Či tam nejsou úplně jednoduché fixy. Potřebujeme prostě tu ekonomiku prostě dostat do toho jednodvacátého století a velká část ji tam bohužel dneska není. Mluvčí 08: Prosím, tady vpředu. Mluvčí 11: Maybe I can make a short introduction, when we opened the grant. Mluvčí 08: But take the microphone, just to be sure. Mluvčí 12: So we, as a bestseller on Dragý zprávě, in the next financial framework, which will start to be negotiated next year, Tak jako tak čeká debata o budoucnosti kohezní politiky, protože máme to štěstí, že bohatneme, ale nás to nevyhnutelně přibližuje situaci, kdy si na ty kohezní peníze budeme moci sáhnout čím dál méně a budeme se muset přeorientovat v té půvozovkách snadné závislosti na dotacích, přeorientovat na jiné finanční nástroje, které jsou výrazně složitější a to na ten kovidový fond ukazuje, Jak v tom si lháváme, jak fungují přesně instituce v Česku, jak nezvládáme digitalizace a tak dále a tak dále, to jsou čistě naše národní problémy, za to Aramdo Brusel nemůže. Takže to se stane tak jako tak a myslím si, že to bude mít zajímavý efekt i v tom ohledu, že až se s naší pozice staneme čistými přijemci, tak najednou věci, které nás nikdy moc nezajímaly, třeba dohled nad tím, jak se ty společné evropské peníze utrácejí, tak nás zajednou začnou velmi rychle a hodně zajímat, což si myslím, že bude jedině dobře. Mluvčí 09: Jestli už můžu. Podle mého je klíčové právě to tržní prostředí, ten vnitřní trh a včetně toho kapitálovýho, ale zatím jsem o tom slyšel jenom v tom smyslu, že je to potřeba. ale to, že je něco potřeba vůbec neznamená, že to nastane, že se to podaří. Jsou tedy nějaké, buď to v té drahýho zprávě, nebo jako bych řekl vaše, nebo mezi ekonomi, představy o tom, jak toho dosáhnout, protože já mám tu zkušenost, že většina zpráv, včetně možná i té drahýho, kterou jsem nečetl, popíše, jak to je špatné, ale nikdy se tam nedovím, co s tím vlastně dělat. Ještě když už jsou hodně vizionářský, tak čeho chceme dostáhnout, ale jak, to jsem prostě v životě neviděl. Máme tady dva opačné póly. Jeden je z té velké věci. Třeba v tom bankovním sektoru už tady dlouho běží bankovní unie, dohled na velký instituce z jednoho místa. Pravidla regulace všude stejný. Pravidla krizovýho řízení, všude stejný. Chybí kvůli odporu jedné velké nejmenované země, společný fond pojištění vkladů a jinak jako většina toho je hotový. Trochu větší trik je unie kapitálového trhu, kdy všichni říkají, že to chtějí a zároveň si chtějí pěstovat svoji malinkou burzu a svoje pravidla pro insolvence, pro spekty a tak dále a tak dále a možná, že jednou z řešení je ten 28. regulatorní režim, já nevím. Toho je netriviální. Energetický trh, my jsme Bavte se z jedma energetiky, jak sofistikovaný teď tady ten trh je a jak je opravdu zaměřený na to, aby ta nejlevnější energie pomáhala jako snižovat ty ceny. Dá se tam udělat mnohem víc. To je ten big, ta big picture. Stejně tak se mluví hodně o telekomunikacích, kde, co jméno my v Česku, víme, kolik platíme za služby, za který se platí někde úplně jinak a určitá část toho problému je, že ty trhy jsou národní Operátoři si užívají tu postititlu toho tlustého kocoura, toho lokálního oligopolu a naše regulace s tím desítky let není schopna něco udělat, což taky ukazuje kvalitu instituci našeho státu. A pak máte ty malé věci. Tak třeba zmíním vám jednu iniciativu, tady jako často zaznívá, že přes deregulaci my se dostaneme k fungování trhu, ono to vždycky neplatí. Teď v Radě bohužel blokováno jednou pobalskou zemi. Jedna iniciativa, která posouvá ten trh dál, která se týká například toho, že firmy budou mít jen jednotnou registraci na daň s přidané hodnoty. Zaregistrujete se v jedné země a bude to zároveň zajišťovat registraci například celou EU. Nemusete se registrovat jinde. Druhá velmi důležitá věc je nastavení standardu elektronické fakturace. Budou určeny formáty, jak má vypadat faktura. a v okamžiku, kdy se mě to zavedou i do vnitrostátního systému, já nevidím důvod jediný, proč to neudělat, tak to otevře cestu k plné digitalizaci účtování profilem, otevře to cestu pro efektivní daňovou kontrol a velký snížení nákladů. Vysí to v radě, blokuje to jedna pobalská země, ale věřím, že na tom bude dohoda. Další věc, která už se začíná dělat, Změna regulace s direktiv na nařízení. Namísto direktivy, která znamená, že čenské země udělají 27 interpretací toho, co mají udělat, každý to udělá jinak, jsem tam to někdo takzvaný goalplayeduje, to znamená posílí. Třeba ve věci, kterou jsem já dělal, praní špinavých peněz platí, že pravidla pro subjekty, který zopovídají za praní špinavých peněz pro soukromý subjekty jsou stejné napříč EU. protože jsou určeny evropskou regulací a ne 27 transpozice a tak dále a tak dále. Velmi často ten overlap národních a evropských pravidel vytváří tu obrovskou fragmentaci toho vnitřního trhu. Velmi často je to ta transpozice, možná Česko netransponuje spoustu věcí, prostě to neudělá. My si tady bavíme o 8 miliardách investice do gridu. To, že jsme nebyli schopni zavést úložiště a agregaci, znamená, regulací elektrického trhu děláme tím, jak rychle házíme uhlí do kamen. K radosti ČES a dvou jsou kromě jejich elektrárníků a mohl by být ten náklad na ty regulační služby je tuším 20 miliardů ročně, nebo kolik byl v roce 2023, Jirka se tím hodně zabývá, tak mohl by být ten náklad, který mohl klesnout třeba na čtvrtinu klidně. Některé ty služby s využitím těch baterií stojí desetinu proti těm, když házíte těma lopatkama do těch kamen. tak je květně možné říct, že za dva roky bychom ušetřili ty peníze, který velkory se chceme dát do regulace gridu, čili bohužel ono často nepřijetí nebo špatné přijetí toho, co se docela smysluplně a není to ve všech případech v tom Bruselu jako dohodné, to má s sebou tak velkou cenovku, že vůbec o tom nemáme představu. Mluvčí 11: Ale vůbec nechci tvrdit, že to bude snadný a že to uspěje. The common will is really hard to find, but it also depends on us. We also participated in the decision. Mluvčí 13: So here we have two questions in a row. Sure. So you grabbed the microphone as a right-winger. Mluvčí 11: Good evening. Thank you for an interesting debate and the message was certainly very qualitatively summarized by Mr. Míra Majer. a mě na tom zaujelo pár věcí, tak řeknu dvě. To, co říkal pan Daněk ohledně toho, co nějaká ta studie, co zvyšuje cenu energie a že se myslelo, že je to těmi emisními povolenkami. Já jsem si taky myslel, že tam určitý vliv jako významný mají, ale jste říkal, že ne, že nejvýznamnější vliv na tom má drahý ruský plyn. Já si vzpomínám, že před nějakými dvěma, třemi lety všichni, skoro teda všichni bojovali proti závislosti na levném ruském plynu a říkalo se, že levný ruský plyn je velký špůdce. To si myslím, že asi takhle je. No ale teďka já to rozumím tak, že my jsme se zbavili asi nějakými těmi opatřeními na levném ruském plynu, ale jsme závislí na drahém ruském plynu. Takže abych to tak řekl, že mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky a já to hned navážu, trošku mě zaujelo to, co říkal pan Niedermayer ohledně těch cél na čínská elektroauta. Zjednodušeně řečeno, bojujeme za snížení uhlíkových stopy, posílení elektromobility, Číně nám nabízejí levné elektroauta My tam zavědeme cla, přestože vědíme, nebo ekonomové vědí, že clo a volný trh k sobě přeci nepatří. Ale zkusíme to, jak říkal paní Drdmajer, na dva roky a uvidíme. A já zase mám obavu, aby jsme si za ty dva roky neřekli, myslí jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Omluvám se, že jsem to trošku provokativněl a já si myslím, že v diskuzi to patří. Děkuju. Mluvčí 08: To je výborné, to určitě patří, tak pojďme do toho. Mluvčí 09: Jo, tak já si na začátek asi opravím, jestli jsem to řekl takhle, tak jsem to řekl velice netřesně, tak se za to omluvám, jde o to, že to, co Rusko provedlo, bylo to, že nikdy, že dodávalo drahý plyn, ale že záměrně manipulovalo, řekněme, strem, tak, aby ty celkové ceny na trhu rostly na tom spotovém trhu. Tím, že třeba schválně Gazprom, který měl prvně nějaké zásobníky různě po Evropě, tak nenaplněl, aby ho bylo málo na tom trhu, aby byla nízká nabídka, tím pádem vyšší cena. tím, že různými způsoby vyvolával nejistotu a paniku na těch trzích, že nájdou přestat dodávat napární dodávky plynu a tak dále. Čímž ty ceny tak jako takové stouply, oni zase teďka klesli, ale ten problém, který nastal je, že kvůli tomu, že se Rusko ukázalo jako extrémně nespolhlivý dodavatel plynu, který se nás zjevně snažil a inzeroval to i v reklamách v ruské státní televizi, snažil se nás nechat umrznout během zimy. tak jsme logicky museli přejít na nějakého jiného dodavatele a tím, že v Evropě těch zásob není mnoho a Norsko to celé neutáhne, tak ho musíme od někud dovážet a dovážíme ho teď dominantně skapelněný, Evropa je největším dovozem skapelněného plynu na světě a logicky tím, že plyn vytěžíte, musíte ho skapelnit, musíte ho převést v případě Spojených států přes Ocean se ten plyn stává dražší, takže my jsme z levného ruského plynu byli nuceni přejít teď na drahý, skapalněný plyn ze Spojených států, ale i odjenut, z Alžířska, z Kataru a tak dále, ale nemáme prostě alternativu a on levnější nebude, jako za náš hezký úsměv, přestože jsou američané naši spojenci, zatím tady uvidíme příští týden, tak přesto nám to prostě nebudou dodávat pod cenou samozřejmě, takže naše jediná alternativa je se prostě závislostí, a není to jenom plyn, závislosti na fossilních palivech se zahraničí, pokud možná zbavovat. Tak to jsem to myslel, omluvám se za tu netřesnost. Já ty auta vnímám tak, že Čína těma státníma dotacema vytvořila obrovskou nadprodukci. Ta nadprodukce chtěla částečně směřovat do Spojených států, kde byly zavedeny 100% cla a tam se setkávají vlastně podle mě teďka dva faktory. Ten první je, že, jak Hána říkala, to je spíš snaha dorovnat ty podmínky, čili ta komise o různých těch firem se snaží jako rozkódovat, jaká tam byla podpora, která by v Evropě byla nepřijatelná a tady tohle a tady tohle dorovnat a pak je to opravdu vytvořit prostě ten dýchací prostor. Ta poptávka díky té neskutečně volatelní politici členských zemí ve vztahu k té elektromobilitě, který konec konců politika, to jsme a premiéři zemí vytvořili, řekli automobil, kam investujete do toho a teď, když všichni do toho najinvestovali a jsou schopni produkovat, tak se řekne tak trochu jako apríl. Tak uvidíte, možná, že za rok z toho bude prodávat víc. A teď z tohohle koláče by samozřejmě ujedli velkou část čínských aut, který získali určitou míru, státní dotace a zároveň, a to si řekněme ferově, They benefit from the fact that they are more effective. While we are still trying to remake a combustion car into an e-car, they, BID, produce cheap batteries or buy them from KALT. At the same time, China is very flexible in IT. I believe they don't have better IT, but they are much faster in IT. What do they have? Software, they have batteries and the rest we learned to produce ourselves. Či prostě ty jejich auta jsou jako efektivní. Před tuším týdnem byl nějaký čánek o tom, že v Japonsku byl nějaký sympozium techniků a právě se zabývaly rozložením toho, jak vypadají některé ty auta. Říkali, že ta neuvěřitelná míra efektivity, jak je to naprojektovaný. To my prostě nemáme. Já si vzpomínám, když jeden člověk, který natáčí na YouTubeu seriály o tom, že rozbírá ty auta, tak ukazují tu džungly pod těma plastovejma krytam a třeba zrovna pamatuju si jeden americký elektromobil, kde tam bylo čtyřicet různých trubek se spojkama, kde oni pospojovávají ty díly, který umí a znají z těch fosilních spalovacích aut. a teď z toho dělají elektromobil, zatímco tý čínění má jeden kompaktní celek, který nahradí 8 různých separátních dílů, které jsou ve spalovacích motorech. Mluvčí 08: Takže já neříkám, že je to black and white, ale myslím si, že z těch dvou variant udělat nebo neudělat bylo lepší to udělat. a po těch pár letech to přestane hrát roli, protože oni to tady budou vyrábět a já odmítám jako diskriminovat jednoho výrobce na našem společným trhu, protože pochází z téčího nezemě. Oni budou fungovat v rámci našich regulatorních pracovních pravidel, budou zaměstnávat zdejší zaměstnance podle dnešního našeho pracovního práva a podle mě nebude možný je jako diskriminovat. Mluvčí 11: No já jsem si jenom zpomněl vlastně ještě k tomu předchozímu dotazu, že jsem se vlastně vybavil grafem, na který jsem si teď zpomněl, takže jsem si donesl graf jako do otázek Václava Moravce, je špatně černobílé vytěštěné, nikdo neuvidí, jako otázká Václava Moravce, ale je tam vidět, že rostete na elektřiny a jsou tam i takové dva podgrafy, ten jako tučnější růst, je to celý růst těch měsících těsně před invazí, ten výrazně tučnější růst je růst cen plynu na trhu a ten malinký růst dole je růst cen emisních povolenech a opravdu tam je vidět ten trend ze stupní, že rostou, ale jako úplně minimálně, ale dramatický narůst těch cen toho plynu. Mluvčí 09: Já myslím, že ten dotaz trochu směřoval k tomu, že zase zpátky putuje znovu ten ruský plyn, ale to můžete probrat potom tam u Sklenky ve finále. Mluvčí 11: Jiří, já vím, že máte obsesy s těma povolenkama. Mluvčí 09: Ne, ne, já už teď mám obsesy ohledně času, tak ale povídejte. Mluvčí 11: Některé povolenky se neplatí samozřejmě na větrníky, na soláry, neplatí jederná energetika, platí se na plyn, či klíčový je, aby ta elektřina s plynou určovala tu cenu elektřiny v co nejkračší dobu, protože to znamená, že ta průměrná cena bude nízká. Mluvčí 01: Můžu poslední dotaz poprosit tady. Mluvčí 11: Určitě děkuju, děkuju za debatu, děkuju za docezy a budu taky trošku kontroverzní v tom dotazu. Já si cením tě toho ekonomického a politického náhledu dneska. A jelikož nejsem ani politika, ani ekonom. Nicméně zajímal by mě váš pohled na věci se týče té právnické stránky věcí. Už jsme tady měli tu problematiku těch struktur, které teda pokud budeme chtít mít méně fragmentovaný jednotný trh, tak jeden z těch základních otázek, které musíme zodpovědět je, pokud je jednot jsme limitováni samozřejmě v tom, jak tu fragmentaci můžeme limitovat. Pokud tady bychom potom nabízeli, že tu kompetenci, tu sílu těch regulací a kontrolu na to jednotného trhu dáme jako exkluzivní kompetence Evropské unie pod článkem tři SFEU, ten problém je, že de facto mluvíme o reformě a nové smluvy. A moje otázka je, jste řekl, že posledních 20 let jsme tady měli trend, který nás dovedl až do toho bodu, kde tady Dragý musel představit vlastní zprávu. Poslední 20 let zároveň a potom, co se lhala ta jednotná ústava pro Evropskou unii a měli jsme teda ten kompromis té Lisabonské smlouvy, jsme zároveň měli ten posun k tomu intergovernmentalismu, že Evropa je vlastně celek spolupracujících členských států někde nějaký supranárod, který je tedy řízen centrálně. My otázka je v návaznosti na to, co dnes bylo řečeno, jestli si myslíte, že jsme v nějakém bodě, kde pokud tohle app budeme efektivně defragmentovat ten trh a budeme mít tu kompetitivnost a konkurenceschopnost zaručenou, tak jak jste si myslím dle mého chápání popisovali, Jestli potřebujeme další reformu. A pokud potřebujeme další reformu, tak je tady ten problém ústavní, kde přejdeme před všech, před populace 27 členských států a řekneme jim, my chceme dále centralizovat evropský projekt. A to si myslím, že všichni zhruba tak asi tušíme jako eurocentristi v místnosti, jak by dopadlo. Tím pádem, co teď? Jak budeme defragmentovat jednotný trh, pokud se jedná o sdílenou kompetenci a jak tu defragmentaci strukturálně můžeme dělat? bez smluvní reformy celé evropské unie, která by podle mě byla politickým fiaskem, co se týče toho přístupu k bližší centralizaci. Děkuji. Mluvčí 08: Výborná otázka, děkujeme. Mluvčí 09: Tak já tady nechci hajit federalisty, ale správný federalista by vám řekl, že federalizace nerovná se centralizace nutně. Federalizace znamená, že na federální úroveň děláte to, co dá vás mysl dělat federálně a to ostatní naopak decentralizujete na tu lokální úroveň. což je něco jako docela rozumný princip, řekl bych, na kterém by se klidně dalo fungovat. Zařadit oblast budování dříhého trhu mezi výlučné pravomoci je v skutku neortodoxní nápad, který by určitě efektivitě rozhodování pomohl, ale myslím si, že je to poslední, co Evropa v této situaci zhoršujícího se globálního klimatu, myšleného jako politického klimatu, kdy to není jenom zdaleka Čína, kde je Čín dal asertivnější, kdy máme hluboké vnitřní problémy. V Evropě tak to poslední, co potřebujeme a ještě když se lámou chlebi kvůli digitální a zelené tranzici, tak to poslední, co je, je zahladit se teď na několik let sami do sebe a do našich vnitřních problémů a řešit vyjednávání nové smlouvy. Situace je teď taková, že Lisabonská smlouva nabízí ohromnou flexibilitu, kterou ještě zdaleka nevyužíváme. My jsme ještě vůbec nevyužili to, co se odhlasovalo kvůli našemu vstupu do EU, respektive po tom, co nedopadla EU ústava. Takže z mého pohledu nedává vůbec žádný smysl v době, kdy jsme nevyužili ještě to, co už umožňovala Lisabonská smlouva, se dívat na nějakou smlouvu jinou. Tak to jenom vytknu před závorku, jak v takové situaci, ale fungovat lépe, to už je politická otáz Mluvčí 11: Aha, první věc, jako mnohem důležitější než změna smlouvy nebo změní smlouvy je společná vůle. Pokud není ta společná vůle, tak vám nepomůže, když je to tam jako napsaný, čili já myslím, že je o tom, jestli to uspěje nebo ne, rozhodne, jestli bude dostatek společný vůle. Já myslím, že ti, kteří umí číst, tak jako rozumí to message, že čas vypršel a že se prostě něco musí jako změnit. Druhá poznámka, proto jsem tam dal ten plus-minus citáct toho Dragiho, něco se dá řešit evolucí, něco vyžaduje trochu revoluce, něco naopak vyžaduje použití subsidiarity, což tady pan Daněk říkal, protože ono se to těžko hledá, ty momenty, o kterých se stále tady mluví, jako v Čechách posuneme ty pravomoci zpět, ale určitě takové místa jsou a určitě to není vyloučený. To je druhá poznámka a teď se vrátíme na to, o čem jsme se bavili. Tak třeba dokončení bankovní unie, předpokládá doladění filu o krizovém managementu, se kterým se strává poslední rok a půl svýho života a se kterým teď začneme vyjednávat, což neváží, to není žádná revoluce, tedy o to jenom vyvážit jako často neúplně šťastné zájemy různých aktorů. Společný fond pojištění vkladů, parlament se opět odhodl k tomu, že už my k tomu máme nějakou pozici, všechno to stojí na Německu, který z toho udělal něco, co to prostě absolutně není a od té doby, po té, co to vytvořili, tak se to prostě hodně těžko odblokovává, ale to se dá prostě tady tohle doladit, pokud se bavíme o energetickém trhu, to stále, jako ten vlak jede a jede možná rychleji, než si myslíme, Či jde o toho nasměrovat hlavně na ty koleje, který přinášejí nejvýšší přidanou hodnotu. Když jdeme zpátky dohodnout se, že když budeme vytvářet novou regulaci podobnou jako třeba praní špinavých peněz, půjdeme cestou na řízení. To už komise minulým obdobím slíbila. Takové věci, které opravdu podpoří, společný trh, jednočíslo vatky, elektronická fakturace, digitalizace všech možných procesů. To jsou vlastně jako relativně technický fajly, ve kterých se bohužel stane, že se občas někdo jako zablokuje, čiže já to nevidím, že tohle je to, co vyžaduje nějakou drastickou změnu, tohle je to, co vyžaduje tu společnou vůli, ale či to takhle zní jako dobře, Ale zase se vrátím k tomu Dragim, ten Dragi tam jako naznačuje, že ta situace je tak vážná, že pokud se nedohodnou všichni, tak postupují ti, kteří se dohodnout umí. A tohle je velká hrozba pro budoucnost Evropy a zejména hrozba pro země, jako jsme my, protože bychom mohli proměškat nějaký moment, který se pak ukáže, že je prostě hrozně důležitý. Či platí to, co já často říkám, říkám to studentům, Je to na nás. A teď je otázka, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva. To si rozhodněte každej sám. Mluvčí 08: Výborně, tak já děkuju za tuhle. Mluvčí 11: Možná ještě si můžu krátkou notickou, pokud už nepřetékáme do basketbalu. Mluvčí 08: Přetekáme hodně a to byla taková hezká helovýnská tečka, takže děsiva, ale povídejte, povídejte. Mluvčí 11: Tak budu přetekat jenom krátce a já se budu snažit být pozitivní, protože pohled na to v české politice často, bohužel, fungovalo tak, že příslušní minister, který jel na radu o něčem roz se teprve v letadle po cestě tam dozvěděl, o čem teda bude rozhodovat a v tu chvíli zjistil, proboha, tohle nechceme, což už ale dost pozdě. Potom, co třeba rok, se vede nějaká diskuzie, Česko ji něco vyjednává a najednou je všechno jinak a vypadáme pak jako šešci s proměnutím. Ale zrovna drahého zpráva bych řekl, že otevírá ohromnou příležitost právě pro stát jako Česko, který vždy říkalo, pro nás je vnitřní trh stěžení důležité téma. My jsme stát střední velikosti, nemůžeme mít ambici být ten jako hlavní aktér, který promluvá do úplně každé politiky, ale měli bychom si vytipovat několik málo, ale pro nás stěženích a klíčových, kde budeme ti, kterým se volá, jako mají Estonce Digital, my by jsme měli být vnitřní trh A tady je pro nás ohromná příležitost přestat to jenom opakovat jako prázdnou mantru, že chceme vnitřní trh a čekat, co ostatní vyjednají, ale být těmi, kdo přináší ty návrhy v době, kdy o ně ostatní stojí. Teď o ně všichni stojí a my bychom měli klepat jako zběsilí na všechny dveře a přinášet konkrétní návrhy, kde konkrétní firmy narážejí na konkrétní problémy. Děláme to. Myslím si, že s touto vládou se v některých oblastech začala situace měnit k lepšímu, But we don't do it from a distance, as if it would be profitable. But I think it's positive, isn't it? That was great. Thank you very much. Mluvčí 09: Well, tell us, come on. Mluvčí 11: To the common market. And that's almost like a monologue. To the common market. The Czech position to the EU is best defined by one quote, which was used by Karl Schwarzenberg. We say yes, but. And the but is often even bigger than yes. At SingleMarket, we need it to end with yes. To buď to prostě je a potom ty překážky odstraňujeme, odstraňujeme všude, kde se to dá udělat a nebo je neodstraňujeme. A ta česká pozice tam je to ano, ale já věřím, že se neschopně posunou do toho ano a vzhledem k tomu, že podle všech ekonomů, se kterými si mluvíme v Americe, to je to, co je schopný zajistit jak produktivitu, tak prosperitu evropské ekonomiky, tak já bych považoval za úplně nepochopitelný, kdybychom tady toho nedosahli. If it will shake, at least we are on the right side of history. Thank you. Mluvčí 05: Thank you very much. Viktor Daněk, Helena Horská, Luděk Niedermayer. Thank you very much. Mluvčí 04: Thank you. Mluvčí 05: Vítej věděj CITRU CZR Mluvčí 04: CITRU For Gold Drive made by Vorel. Vítej většinou. For Gold Drive made by Vorel. For Gold Drive made by Vorel.Kopírovat text

Ekonomická debata: Jak vrátit Evropu mezi ekonomickou špičku: od vizí k realitě Debata o posílení evropské konkurenceschopnosti i naší budoucnosti s hlavní ekonomkou Raiffeisenbank Helenou Horskou a zástupcem ředitele Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Viktorem Daňkem, moderace se ujme ekonomický redaktor ze Seznam Zpráv Jiří Nádoba.

Screenshot není k dispozici