← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 01: Good day, you are listening to another episode of Luďka Nydrmajer´s podcast. Today´s podcast is a little bit celebratory. My guest is Břetíš Vrychlík, who was elected as a senator a few weeks ago and is in the top 9. So Břetíš, a huge blessing. Thank you, thank you for the invitation. Mluvčí 00: And how does it feel? Now I was called to some conference in the Constitution of the Republic of Czechoslovakia and when someone says to me, Mr. Senator, I´m still healing. Já opravdu, já jsem si vůbec na to nezvykl, tuhle jsem přišel do takového bufetu v Brně, já prostě jsem tak motávám různě po světy a ty ženy za pultem říkají, náš nový senátor, neaby jste zklamal Moravu, musíte tam bojovat jak liv. A já se říkám, no tak jsi jako Orl nebo Orlice a oni říkají, no to je jedno, je hlavní bojovat. Takže vždy se léknu, ale já si to tak nepřipouštím. Moje žena říkala po těch volbách a říkala prosím vás, jste měli jiný vrcholi v životě. Mluvčí 01: tyhle dvě tři nad sebou, pak jsi hodně točil dokumenty, scénáře, režie a teď se jsi rozhodl zkusit tu politiku, co tě k tomu přivedlo. Jsem větě aktivní v roce 1989, velmi možná, že ne každej to ví, že jste byl jedním prvním, kteří z veřejní údálosti 17. listopadu jste první. a pak si jel v té kulturní lince, občanské lince a tak dále a teďka najednou, tak co? Já myslím, že já jsem jako homopolitik už celý život. U nás se doma pořád o politice mluvilo. Bylo to dáné tím zázemím, že jsme měli všech větvých lidí, kteří byli v odboji za války. to byl úplně jiný ty vlastenectví, než dnes ti hudá vlastenci, protože to byly lidi, kteří opravdu riskovali životy. Měl jsem stříce, který byl v Gulagu a přišel ze zahraniční armádou díky Heliodoru Píkovi, který ho vytáhl jeho a jeho bratra z Gulagu a pak přišel ze svobodou a měli jsme vždycky u nás doma se vedli politické řeči. Já myslím, že to bylo něco, co mě celý život hrozně bavila, ta politika. A nejen před tím listopadem, ale i po tom listopadu jsem pořád měl dojem, že musím do něčeho stakat nos. Ale současně jsem byl hrozně šťastný, že máme tu svobodu, kterou já vytýkám vždy, před jakékoliv deva tého společnosti vytknu svobodu, lidskou svobodu a svobodu té společnosti. svržení těch totalitních pout a náhle jsem se odstoupil v nějakém si věku, kdy jsem se začal od tu sobodu nějakým způsobem více strachovat pod vlivem toho, co se děje v okolních zemích, co se stalo hlavně na Slovensku, to mě hluboc dotřásno, protože já jsem moravský slovák ale máme skupinu přátel z slovenských, s kterými se kolem 45 let přátelíme, jezdili jsme nahoře, stýkáme se pořád a to byly zase lidé, kteří dělali vlastně ten převrat na Slovensku. A nebo se prostě občanským vždycky angažovali a to byl takový jeden, jak by člověk řekl, takovýho pošťouknutí, ale potom jsem byl oslovený mladýma lidma z Topky a když jsem to konzultoval Mluvčí 00: lidma, kterých si vážím, od Elišky Váglinové přes Petra Piráta až na konec po mého zvětšněného přítele Karla Schwarzemérka, tak hlavně ten teda. and I would be happy. Our last talks in the hospital, when I found out from the book of conversations with Jiří Peňáz, when he already suspected that it was irreversible and our last talk before the departure to Vienna, so he was still planning meetings at Drevíčí, with various people, that we will prepare my campaign, so it was a link from which a man must not give up. Mluvčí 01: Ale svým způsobem je to teda smutné, protože ti do té politiky nepřivedlo to, že by si říkal, tak teď jsem nakumuloval tu moudrost a pomohu tomu tak trošku, ale je to takový pocit, že ne všechno jde dobře a že by to dokonce mohlo jít ještě hůř, je to tak. Mluvčí 00: No je to jedna z rovin, další rovina je samozřejmě, že člověk si říká, že prostě hold by se neměl nechat přemlouvat, že se měl zachovat odpovědně, protože já jsem od 40 let byl zároveň přemluvený různýma lidma, i Václavem Mavlem, abych šel do senátu a tak dále. Já jsem si pořád připadal jako člověk, který je cennější jako občanský, aktivní. Mluvčí 01: A taky, jak teď záhy zjistíš, je to taky pohodlnější, upřímně řečeno, protože jestli něco, jako se rýmuje s tím, s tou politikou, zejména pro ty, kteří tam chtějí něco udělat, je nepohodlý. Mluvčí 00: No je to, říkal můj kamarád Petr Minařík, šef zakátrovství větrné vlídy, ale to tež psale Jeliška Váhnenová, tak on to dělal pořád, akorát teď to bude mít jinou platformu. Otázka, jestli já, nebudu nepohodlný těm senátorům, protože já jsem docela tvrdohlavý člověk a některé moje úvahy a témata, která bych do té politiky rád vnesl, možná to pohodlně rozbíjejí. Já určitě nebudu uhýbat z věcí, které prostě dlouhodobě prosazují, mnohem jsou blízké tobě, včetně tolik proklínaného tématu té politiky ochrany přírody, Což vlastně se v Čechách zůžilo úplně na nesmyslnou debatu o spalovacích motorech, ale to je přece mnohem víc, to je i prostředí kolem nás, ve kterém žijeme, to není jenom rozšiřování národních parků, nějakých prostorů a nejsou to spalovací motory, to je mnohem obsáhlejší. I zjišťu, že je to v posledních týdnech stále složitější, ten veřejný diskurs je úplně antievropský, je zvrácený proti Evropě a řekl bych trendují ve světě. Takže to nebude určitě jedno nuky a myslím si, že velký zápas bude taky sveden svobodu těch veřejnoprávních vzdělovacích prostředků při nejmenším podle toho, co už teď připravuje ano a pan Babiš. Mluvčí 01: K tomu se asi vstávám, protože ty říkáš, že to je jedna z oblastí, ve které chci být aktivní v Senátu, ale kdybychom se podívali teď opravdu na těch třicet plus let, za chvíli budeme slavit další výročí, What are the biggest things that have succeeded and what didn't? And why are we there, that quite a lot of people are afraid that things will go the wrong way. Mluvčí 00: I think that the collapse of the principle, which I perceive, I started to be restless already in 1993, I must say. and with the rise of politics, which was represented by Václav Klaus and social democracy, which was forced by Milos Zeman, the politics was very distant and I think that the break was created in the year 1998 with the creation of the opposition. tam je velký průšvích, tam já to vnímám opravdu jako vznik kartelové dohody, která rozbila, řekněme, do té doby mnohé struktury od bezpečnostních až pro pokus ovládnout televizi. Mluvčí 01: Vy jste se mohl angažovat v výšném světě, což či patří bez zporu velký díl. Mluvčí 00: Taky jsme byli se ženou jediný dva, kteří byli vyhozeni z televize a nesměli se k tomu vrátit dva dny před čtěrým dnem. Za což teda děkuju, protože my jsme opravdu, já jsem pak jezdil pracovat na Slovensku a museli jsme se postavit na vlastní nohy oba dva. Měli jsme malý děti, zrekonstruovali byt, museli jsme splatit půjčku, všechno to byla velká škola. a já vždy si myslím, že to tak má být. Ale proč to říkám, že já se takhle dohrabávám k tomu, co se stalo. Tam si myslím, že byl nějaký velký průšvih a vedlo to taky k takovému strátu důvěry jisté části společnosti v tu demokraci, protože najednou měli dojem lidi, že byli mnohem obejití, A současně si myslím, že se zadělávalo na další průšvihy a jeden z těch velkých průšvihů byly ty prezidentské volby, hlavně první volba Miloše Zemana, kdy opravdu zvítězil, takže se mu podařilo rozdělit společnost a dokonce, jak víme, už dnes prokazatelně na základě lží a ztrašení lidi a ukázalo se, že ta politika je úspěšná. politika nebezpečně populistickýho řeš rozdělí společnost s tím, že dehonestuješ protivníka, což byl v tomto případě Karol Schwarzenberg a současně dáváš lidem najevo, že je spasíš a nespasíš je samozřejmě. Jako to je jeden z nejzbytečnějších, podle mě, prezidentů v něj jinak. ale to říkám úplně natvrdo, ale vznikl... Akorát se z toho teď stala trochu praxe. Praxe a to chci říct, že ta praxe vlastně dala jakoby nějaký karty do rukou lidem, kteří to úplně s tou demokrací nemyslí dobře. Ale zase spoustu věcí se na těch třicet let povedl. No jo, já jsem začal tím negativním, víš, aby jsem si, aby jsem si jako ne, ne, ne, úplně nelibuji, ale nech si to takhle sváděl a myslím si, že je to rozdělení té společnosti. a to rozještvávání té společnosti je rizik, který se ukázal jako dokonce i trend ve světě dneska, toho neusím pochybovat. Mluvčí 01: Můžeme ještě něco vrátit, abych na to nezapomněl. To je zajímavé, že my se shodneme na jednu věc, na kterou se jako ne každý shodne a to je, že ty kořeny určité nedůvěry a určitých věcí v té společnosti, které nejsou úplně fajn, než jí v 80. letech, ale v 90. letech. Ta důvěra byla zklamána zbytečným a brutálním způsobem a to si nese teďka ta generace čtyřicátníků, možná i dvadesátníků a taky tohle, kdo doma říká svým dětem samozřejmě. Věci, které byly nepředstavitelné, já jsem zrovna teď jel a hned řeknu, co se povedlo. Teď jsem byl s kolegou Cyrillem Drozdou, což je slavnej herec Miloš Černoušek a kolega za divadla smějeli, Dobrům a bylnice, postopách sekiry, ikonického dělení Lubíka Vaculíka. A já jsem mu vyprávěl příběh, jak v 90. roce, kdy se za námi přišel člověk, který se jmenoval Karel Urbánek. Ale nebyl to ten zimní tajemník, který ještě v den generální stávky štval proti občanskému fóru za povodství jestebáku v Kladně. Výdelně SOMP, ale byl to řezník, který si otevřel řeznictví, nádherné dole brdě pod zem, nějaké ikonické místo trhů a tak. A on udělal, třeba Karel Urbánek a lidi mu tam nechodili, protože si mysleli, že je komunista. A to byla taková hamba, takže my jsme dokonce vydali nějakou zprávu, ať tam lidi chodí a kupují si jeho výrobky, jeho klobásě, salámy a jeho maso. To byla tak strašná hamba. A kde z toho hamba není? To je jedna věc. A na druhé straně dokonce se ukazuje, že tady je ve společnosti jistá tendence podle mě ale strašně špatným metodickým způsobem venené ankety, kolik lidí by si přálo pevnou ruku a kolik lidí si myslí, že to bylo lepší. Ty otázky byly hrozně špatné a nevím, kdo tuto metodiku dělá. Ok, ale tak, co se povedlo? Myslím si, že se povedlo několik klíčových věcí, že se ten parlamentní život rozhrůstl senát, já považuju za velkou věc, protože vidím, že na Slovensku to nefunguje mimo jiný, protože nemají senát. Vstup do Evropské unie, NATO. Díky vás, Slavu Havlovi, by jsme do NATA vstoupili úplně bez čehokoliv, jenom na základě jeho pověsti, když to vezmu tak, co musím podniknout na jiné země. V tuto chvíli, s válkou na Ukrajině a sputinem za humny je to jedna z klíčových věcí. Další věc, která se povedla je podle mě řekněme jakýsi systém, který dnes se ukazuje z hlediska financovaně špatné, ale přece jenom tím, že učím na vysoké škole, tak si uvědomuji, že ty vysoké školy jsou svobodné, že ten model těch vysokých škol není vedený systém zprávních rád přes nějaký lidi, kteří ty školy sponzorují, protože to bych považoval za nebezpečné, to je téma pro soukromé školy a tyhle typy škol jsou vysoké, jsou vedené snad dobře, teď jde o to, aby měly ještě jednou úroveň a byly jinak financované. Myslím si, že se podařilo kůpodivu udržet i ta veřejnoprávní média, Mluvčí 00: za ta léta a nevíme, jak dlouho to vydrží, ale vidíme, co se stalo ve Výšekrádu, Polsko, Maďarsko, Slovensko, to je otřesný případ tuto chvíli. Snad ještě by si člověk na mnohé věci vzpomněl. Mluvčí 01: Já už říkám jednu možná, která podle mě se na ní shodneme a to je fungování občanské společnosti, protože konec konců ty a taky část tvé rodiny, ty jsi vlastně to, že si šel do té politiky, je to trochu tak trochu tlak občanské společnosti, protože čím dál tím víc lidí se zajímá o to, jak věci fungují a snaží se ji udělat lepší a to já považuji za obrovský úspěch, kterýmohodem dá se náš společný oblíbenec Václav Klaus správně vchopil, že to je přesně to, co on nechce. To jsem totiž zrovna se chystal říct, že vznik toho neskutečného množství všelijakých spolků, hnutí, organizací, občanských společnosti, těch vysmívaných neziskovek a takových, řekněme, toho, já jsem o tom když jsi psal komentář pro BBC Pravy v reakci do Václava Klauze, že konzervativní oblek je barví pepře a soli v Anglii a co je solí demokracie? Občanská společnost. Občané, jakmile jim někdo začne pohrdat, tak v podstatě dává na jeho velmi negativní stránky své osobnosti a ta občanská společnost mnohdy drží řadu věcí a já, když byl covid, kdo najednou začal fungovat. Kdo to byl? Byli to scouti, ten návrat scoutingu ještě považující jako scouze jedné úplně skvělé věci. Byli to scouti, byl to člověk tísný, ale byli připraveni. Ukazuje se taky, jaká si bych řekl ještě docela výborná vlastnost. Ale je to jen v době katastrof, že Češi se semknou třeba, což byly teď povodně v minulosti. Jsou solidární, jaký si typ solidarity, který ale jsou části tého našeho bytí. I love the word Solidarity from the beginning of the Polish Solidarity and from my trips to Poland and I have a number of friends there who were part of the Solidarity and that is an unprecedented word and I think it was one of the greatest jako inspirací v těch osmdesátých letech do vzdory později Stanevu, právu a tak dále, když my jsme se dostali do složitý debaty, jestli byla to šance Polska zabránit tomu, abychom vtrhli vojska, maršavské smlouvy a tak dále, protože Jaruželský na druhé straně věděl, že by ho Poláci při svých povahových vlastnostech asi v budoucnu popravili a snažil se tomu zabránit, Mluvčí 00: ale to je jiné téma, ale chci říct, že tohle je taková vlastnost, kterou mám rád a já věřívám občas to, že ta lidská společnost má silnější stránky, jakkoliv občas propadám hrůze z toho, kam se ty věci říkají. a to teď nemyslím úplně jako ochraň bůhů, já nejsem žádný apokalypt, mě to naprosto vzdálené, ale čemu jsou všech, k čemu lidi jsou schopni věřit a tak dále, tohle je myslím jedno z velkých tématů ohrožení demokracie, dezinformace a cílenými ataky na mysl lidí, zmatení lidí, kteří se nejsou úplně schopni orientovat v tom světě, který je prostě složitý. Mluvčí 01: To se přibliží k tomu, o čem jsem říkal, jestli chci na to zeptat a to je otázka médií v dnešním světě, kdy je na jednu stranu, ty jsi už mluvil o tom, že bychom měli být rádi, že se nám podařilo uhájit opravdu slušnou kvalitu veřejnoprávních médií, na druhou stranu klasická média typu novin jsou na tom, řekněme, a opatrně je hůř a hůř. Velkou roli hrají různá internetová média, obrovskou roli hrají sociální sítě. Jak si se dneska to stojíme a proč si myslíš, že tohle je důležitý témat a proto taky v Senátu se chceš tohle věcí zabývat? Mluvčí 00: Principu, když si člověk představí, že by vyšel jistý plán v době opoziční smlouvy, zprivatizovat jedničku, a navrhnout ty dády tehdy američanům za ukradení nový a nechat jenom dvojku jako ten veřejnoprávní benčínový kanál, lidi si už moc nepamatuje, byly jenom dva kanály. Dvojku, která bude plnit tu veřejnoprávní funkci, budou tam kulturní pořady a koncert a promenšiny a tak. Tak kdo by dneska mohl tu jedničku třeba vlastnit? Přes skryté firmy to mohly být klidně Rusové nebo Číňany. Mluvčí 01: Ano, nebo by to mohl být nějaký oligarcha, který je jako atomový kufřík, což konec konce jeden z nich prohlásil, že to je důvod vlastnění médií. Ano, atomový čevodán, jak to znamená z ruska, kde můj, atomový čevodán, říkal Opil Jelcinov, pohřbující karabina Václavu Havluvi. Autentická příhoda, Opil se a nemohu říct atomový čevodán. Není to radostné. No a veřejnoprávní média z principu si občané platí proto, teď mluvíme o té politické rovině, jako řekněme nástroje kontroly nad politiky, čili v tuto chvíli nad námi dvěma, to je jasné a našimi kolegy, ale současně v sobě mají řadu funkcí, na které se ve veřejné debatě zapomíná. Právě těch funkcí, které pomáhají třeba lidem se orientovat ve světě a to je Obrovská tradice tady skvělých dokumentů, animovaných filmů, koprodukce filmů, které jdou do KIN a hlavně koproduce dneska česká televize. Je to velká, neskutečná taková tradice všelijakých dětských pořadů, kterou tady máme. Jsou to právě pořady pro menšiny, koncerty, vážná hudba, něco, co privátní televize nedělají. zázdavy divadla, něco, co uchovává kulturní paměť toho národa, přenosy z nejrůznějších kulturních akcí, ale je to taky součást záchranného systému České republiky. To se ukazuje při různých krizových situacích počinoje povodněm, které by měly být varováním pro ty, kteří se vysmívají k klimatickým změnám, protože byli tři povodněn během několika let a stále horší a horší během covidu atd. TV se během covidu se chovala skvělé, včetně školky, včetně kanálu pro důchodce, to je i součást z mého dopisování. s Andrem Babišem, který musel přiznat, že, a to je dopis, který mám v dispozici, že on si myslí, že to na televize opravdu nesalhala a tak dále, což byl trošku rozdíl proti lidem, které oni tehdy nanomivali do rady České televize a ty tam, řekněme proti zákoně, pač porušili zákon s náma odvoláním Dozorčí rady, což je rozhodnutí nejvyššího soudu, ty tam proti zákoně je, kteří sedí doteď. Měly by být parlamentem odvolání, proč parlament jako zákonodářný sbor nemůže snášet přece porušení zákona, to je tak na okraji, aby bylo vidět, o čem budu mluvit v senátu. Ale to chci říct, že to je, co si má, ještě to má výhodu, tím, že se to platí občané, nemá to jednoho pána, není to žádný oligarch a není to ani nastačená firma a současně ti občané mají mít nárok na to, aby jakýmsi způsobem měli své zástupce v těch radách. což je velké téma, systémově nedořešené. Doteď já jsem patřil v té skupině lidí, která se tím 20 let zabývala, byl jsem jeden z základatelů svobodu médií, kde jsme se mozeli prostě lidi z demokratického světa, aby ukázali, jakým způsobem fungují rady tam. U nás je to pořád politická věc a nesystémové a rozdělení teda, že dvě třetiny byla sněmovna třetinu senát, když už to chtěli udělat systémově, mohlo to být 50 na 50, ale to je jenom dlouhý okrem. Takže ta televize, rozhlas a ČTK jsou součástí, jako bych řekl, života společnosti tak, že nedovedu si představit, že by někdo se je pokusil znárodnit, jak teď plánuje Andrej Babi, že to udělá jako na Slovensku, že vezme ty peníze těch koncesionářů, který si tam nataléta nastřádali v té televizi a udělá to jako součást vlastně daňového systému a současně to bylo dále zřízeno vládou, takže tam tady vznikne státní medium, což je třeba v Rusku nebo v Bělorusku. Deli vládní. Tohle je něco, kvůli čemu by občany měli výjít do ulic a nedat to, nepustit to. Ono se to těžko taky obhajuje právě při různých výkivech kvality toho programu, kterému já jsem strašně kritický. Řekl bych i k výkivům těch vedení, těch médií, ale to gro to je stále pevné a současně se mě zdá nepředstavitelné strašit lidi. Já jsem to říkal i v kampaní své protikandidáce, platbou 50 halířů na den, tolik vychází totiž výšení poplatku, to přece musí urazit každého důchodce. Vybuchodě mám takovou historiku, jak jsem před pár lety byl s Vítem Klusákem na letní firmové škole v hradišti a byl tam minister kultury Baxa a debatovali jsme soukromě v restauraci. o tom zvíšení poplatky o 30 korun plus nějaká inflační doložka a tak dále. Měl by to být standardní, systémový krok a neměl by se to řešit ad hoc jednou za 15 let a tak dále. Zkusili jsme v restauraci zjistit s Vítem Klusákem, co se tam dá koupit za 30 korun. Pozor, nebyla to žádná dobrá restaurace, normální restaurace v Uherském hradiště na náměstí. za třicet konů se dá pořídit jenom krabice na pizzu. Jídlu nic. A teď si představ ještě, co se dá za třicet konů kulturně pořídit. Kolik stojí lístek na konce, do divadla, na sport, nejakýkoliv sport. A to máš 24 hodiny, ne? Na několika kanálech máš tento service. A zase, můžeme se bavit o kvalitě toho service, bavit o tom, co nás tam štve, ale to je součást veřejné diskuze, oprávněné A současně je tady jedna hranice a to je to, že ti politici by neměli prostě do těch veřejoprávních vědejích zasahovat a ovlivňovat je, nebo je strašit a nebo je mít takhle v rukou, jak to plánuje pan Babiš, tím, jak já říkám, znárodněním, koncesionářské televize pro spěch své strany ano v domění, že tím ušetří důchodcům 50 milířů, kde je moje, 97 letá, teď už v lednůvodem 97, stále 96 letá matka mi řekla, že jí to uráží. Mluvčí 00: Ono už je nechodící a televize je pro ně jediné spojení se světem kultury, všechno sleduje od filmů pro pamětníky, po nějakých koncertů, vážno hudební a to, co má ráda. a tohle myslím, že je velký zápas, který čeká českou společnost, nejenom nás v tom sedátu a vadí mě upřímně, že za tři roky teda vlády, koalice, která měla 108 hlasů, se to nepodařilo systémově vyřešit. Vadí mě to, protože to bylo ve vládním prohlášení, hlasy na tom měli, sílu na tom měli. Mluvčí 01: Já doufám, že se ještě něco nakonec povede, ale jakou roli hrají soukromý média, protože zase to není jediná součást toho mediálního světa a jsou to soukromý média, který hodně formují názory lidí někdy dobře, někdy ne úplně dobře. Tak veřejno právní média mají řekněme tu roli, o které jsme se bavili, ale soukromá média jak které a jak kdy. ale samozřejmě soukromá rádia, těch je jako hůb podeští, je tady, jsou různě zaměřená, ale u všech těch soukromých médií je hlavní, to je obyl, totiž, že si je neplatíme, my si je platíme vlastně tím, že tam je hlavní, co je financuje inzerce, tak se to projevuje v cenách výrobku pro lidi, to je samozřejmě jako ekonom, takže to je obyl, že 50 haliřů ušetří něco důchodcům. ale myslím si, že je to jako když na Slovensku různě zanikaly noviny a tak dále, tak zase vzniklo třeba N, denník N, který je velmi kvalitativně silný, po vraždě novináře Kuciaka se jakým způsobem zpamatovala i jiná privátní média. Já želím zániku značky lidových novin, neželím jejich podoby v posledních letech, od doby, kdy je měl Andrej Babiš a to jsem taky pak přestal tam do nich psát, ale to nebezpečí je v té oligarchizaci, řekněme, toho mediálního prostoru, to si myslím, že něco, pardon, že to je něco, co já si musím napít pivu, já vím, že to snímáte, protože představová, že by tady vzniklo více takových hodnou babišů, kteří by prosazovali svoje biznesové zájmy prostřednici médií, nejen politicko-mocenské, Mluvčí 00: tak mě trošku děsí, protože není to šťastné a obtížně se tomu taky konkuruje, ale řekněme, že to je regulováno nějakým úřadem, který tu je, jmenuje se Hrada pro zvláštní televizní vysílání, ta reguluje privátní média, televiz je rozhlas. To, že ale vznikají nejrůznější taky servry, které jsou zase zaměřené jinak a snaží se dělat poctivou žurnalistiku, to že v řadě taky těch zbývajících tištěných médiích jsou novináři, kteří jsou kvalitní. Já opravdu se děsím takových útoků na ten novinářský svět. slavný, ten slavně obludný výrok Miloše Zemana při návštěvě Putina, že novináře je třeba střílet, nebo to, že přijal jako dar samopál, kde jako hlavní kůlovetný zdroj nebo co, zdroj těch nábojů byla Becherovka, že ano, a byl to samopál na novináře a to mu dali jeho fanoušci, to je něco, co měl okamžitě odmítnout, neměl vůbec tyto věty vyslovovat. Mluvčí 01: A on je tam ještě jednou rizikou, že čím jsou slabší soukromý média, tak jim je víc atraktivní ovládnout veřejno prázdní, pak ten kanál veřejnosti je hodně otevřený. Mluvčí 00: To tak je, to je takový pravidle, jako čím je slabší levice, tím je slabší pravice a když pak místo levice a populistické hnutí, tak musí ta pravice se snažit to nějak dohánět a dohánět to obykle právě taky občas příkladem, jak je musí. takovou sledovní populismu, ale abych to dokončil, že se mi zdá, že ta situace je obecně velmi u nás nakloněná a to bude jeden z rozhodujících zápasů, protože se ještě uvědomuje tady obrovská podpora, těch nezinformačních médií je tady obrovská podpora toho, co sem posílá podle veškerých zpráv bisky, ale i analýz světových se posílá Putín. To je obrovská síla a pak jsou tady lidé, kteří jsou tak či onak Putinovi zavázaní, či placení, nebo jsou tak hloupí, nebo jsou tak odporní, že to, co ten Putín dělá, oni šíří jiný vyslovy. Pak jsou tady lidé, kteří by nás rádi vytrhli ze společenství demokratických států, to je Evropská unie nebo NATO, opět šíří nejrůznějšími směry informace, které jsou nebezpečné, takže ten zápas je složitý, ale současně máme úplně neuvěřitelnou svobodu slova. Kdo tvrdí, že ji nemáme, neví o čem mluví. Mluvčí 01: To je vidět, mě to dělá hroznou radost, jak jsi odhodlaný a jak víš, čeho chceš dosáhnout, ale tak jako poslední věc na závěr bych se ptal jedné věci. Přece jenom ta volební kampaň, to bylo něco jiného než ten normální život. To je něco jiného, když na ulici potkávají známého herce, a něco jiného, když tě tam potkávají jako člověka, který říká dejte mi váš hlas a nedávejte ho tamto. Jaký jsou vlastně zážitky z toho? Podotěkám jenom, že ten úspěch byl velký, protože si úspěl hezky v prvním kole a ve druhém dvě třetiny hlasů, což je opravdu velmi silný výsadek. Co jsi z toho odnesl jako z té kampani? Já jsem si odnesl hlavně závazek, protože když jsem s lidmi mluvil, já jsem dělal kampaň takzvané D2D, jak vždycky bylo předpisu na ten den, čili door to door a já jsem se snažil hodně s lidmi mluvit a měl jsem i takový pokojíček vlastně na rohu Moravského náměstí a parku, I was in the city, where I had a chair and I was there. Sometimes I was getting up in the morning and I was talking to people and so on. I realized that if people talk to you, or if they take your favourite news, they start to think about you. To znamená, že věci, který tam máš napsaný, se musíš snažit splnit s plným vědovým, že politika je kompromis, že jeden člověk nic nedosáhne, musí si získat pro svoje myšlenky taky kolegii a přesvědčovat dál. A nesmí být pocit posledního spravidlivého v obci, paždo by byl fanatík, ale odnesl jsem si taky zážitky z toho, mě lidé napadají, úplně na ulicích ne, ale párkrát se to stalo a a hlavně ty útoky byly vedeny z Babě, ale třeba přes sociální sítě a oni okamžikem utichli, tenovým uchodem, okamžikem zvolení, to v podstatě okamžikem zmlklo, či jsem si říkal, proč nevpíší lidi s Peříbou nebo s Kladna nebo tak a to bylo zřejmě cílené, ale já jsem do toho byl zvyklý právě za ten občanský aktivismus, byl jsem zvyklý na to, třeba v době té televizní krize, kdy třeba ve dvě, ve tři v noci telefonovali k novou, různě výhružné telefonáty se odehrávaly, ať si dávám bacha, že mám malé děti a tak dále. A Monika byla nová, já jsem byl 52 dní v Praze, opravdu jsme měli malé děti. A tohle všechno jsem jako zažil. Zažil jsem taky v debatách, který vedu, já jsem člověk, který má rád a hospody, kterým se dříve říkalo čtvrky a já se s lidmi rád debatuji, já jsem umanutý, takže jsem zažíval tohle všechno a zažíval jsem to i po natočení mnohých svých dokumentů třeba o slušných lidech v Brně, to jsou ty náckové, kteří vtrhli v divadle na provázku a během festivalu divadelní světa přerušili představení a já jsem dělal o nich dokument atd. Vyslíkli se pro mě video, kdy mě vyhrožují a tak. Já jsem celkem tohle znal, ale ten hlavní zážitek je závazek. Já totiž takhle nevypadám. Je vždy říká Karl Steigen, že jsem král Bohemů, ale současně jsem extrémně odpovědný člověk. A ta odpovědnost je něco, co byl takový hrací motor v mém životě. A nakonec mě tehdy dohnul až tady do té politiky a teď sedím tady v kanceláři ODS v Praze a děláme spolupráce. Mluvčí 00: v kancáři Topky. To byla myšlenka na to, jak jsme se předtím bavili o těch některých negativních věcech v tom pristupovém vývoji, ale zase to byly věci, který si lidi zvolili, byl to vývoj. Já jenom prostě věřím, že ty demokratické síly v té společnosti najdou nějakou schopnost se spojovat, mluvit sebou spolu a najdou hlavně schopnost mluvit s občany a přesvědčovat je o tom, proč by zrovna jim měli dát svůj hlas, když se vrátíme k té poslední otázce. Dobře, jsi na to extrémně dobře připravený, jsi taky připravený na to, I think that not everyone is ready for it. I would like to wish you something that happened to me this morning after all the storm on social networks. I was walking around Václavák in the morning to my first meeting and now a young man comes up to me and he says thank you for what you are doing for us. Thank you for coming, listen to us and I will be glad if you will watch next episodes.Kopírovat text

Jak se režisér stane senátorem? Jakým problémům se chce v Senátu věnovat? A co se podle něj za posledních 30 let, od sametové revoluce, podařilo? Nejen o těchto otázkách jsem si v novém dílu podcastu povídal s Břetislavem Rychlíkem, jedním z iniciátorů divadelní stávky v listopadu 1989. Tento podcast byl natočen s podporou Evropské lidové strany.

Screenshot není k dispozici