← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 00: Good day. Welcome to the next episode of the podcast Luďka Nydrméra. We are very glad that Professor Švejnár has accepted our invitation today. Pan profesor je nejen profesorem na Kolumbijské univerzitě, ale je zakladatelem Pražského CERGE a je šéfem jeho výkonného a dozorčího výboru. Mluvčí 01: Vítejte v podcastu. Děkuji za pozvání, jen bych ještě taky dodal, že vlastně je to CERGE, pomlčka EI, abychom dali důraz taky na Akademie věd, protože to EI je vlastně Economics Institute, jak říkáme, což je Národosprávský ústav Akademie věd, čili Společné pracoviště Univerzity Karlovy. a akademie věd a myslím, že je jedna z nejlepších pracověští, které tu máme. Mluvčí 00: To bych potvrdil aspoň ze své zkušenosti v centrální bance i poté. Ale bavíme se přece jenom o trochu větším rybníku, než je ten náš. Bavíme se pár dní před americkými volbami, které budou mít vliv na svět a na jeho ekonomiku. Jak vlastně vidíte teď, chvilku před tímto okamžikem, který může něco změnit, jak si vlastně stojí světy? Mluvčí 01: Já bych řekl, že je na pokraji velkého rozhodnutí, které udělají američtí voliči, charakterizují to takto. Procházíme obdobím poměrně velké nejistoty a toto k tomu přidává ještě další dimenzi nejistoty, která může mít daleko sáhlé následky, protože jestli bude zvolen Trump nebo Harrisová, bude mít velký dopad na americkou ekonomiku, na americkou zahraniční politiku, a v tom smyslu to bude mít dopad potom na zbytek světa, to znamená na Evropu a potažmou i na nás v České republice. Takže myslím si, že opravdu během toho týdne uvidíme, co se stane, uvidíme taky, jestli bude potřeba přečít hlasy, jestli tam budou pochybnosti o tom, jak vlastně ta volba dopadla. No každopádně je to velká nejistota, která se může potom projevit v ekonomických aspektech, ať už to jsou do Voznicla, ať už to je přístup k investicím, ať už to jsou věci typu, jak nakládat například s velkými konflikty, jako je Ukrajina. Mluvčí 00: Jo, já si si podotnu, že se nebavíme o té bezpečnostní situaci, která je samozřejmě taky hodně komplikovaná. Nejenom válka na Ukrajině, ale blízký východ. The economic one is also quite complex, because America can export instability to the whole world in a situation, when the Chinese economy, after many decades, spoustu svých menších či větších krizí zvládala skvěle, tak nyní je ta situace úplně jiná, ne? Mluvčí 01: Je to tak. Nicméně stále ta čínská ekonomika roste takových těch čtyři až pět procent podle toho, jak to teda výjde. Takže už to není to, když rostla dvanáct, patnáct procent, potom devět procent, pak šest, sedm, osm procent, ale ona už je to druhá největší ekonomika světa, takže když druhá největší ekonomika světa pořád roste třeba čtyři až pět procent. No tak je to nicméně jako husarský kousek, protože je tak velká ekonomika, že by takhle rychle rostla dál. Takže bych to přidal k tomu, že vlastně 40 plus let už Čína rostla tak rychle, že se stala z nevyvnuté země jednou z mnohem píce vyvinutých zemí. A má to samozřejmě dopad na její konkurenceschopnost, má to dopad na kvalitu života velkého počtu lidí. Když si vezmeme rozvrstvení přímů na světě, tak se stalo mnohem rovnouměrnější. Proč? Činou. Většina zemí říká to nám nejde jako příklad, protože to se neděje u nás, to se děje v Číně, ale Čína byla schopná dostat tolik lidí z chudoby do střední třídy, že když se to vezmeje celkově a po celou země kvůli, tak máme rovnouměrnější rozvrstvení přímů. Mluvčí 00: Tak on se málo mluví o tom, že i z toho globálního pohledu, kdy jsme v město se baví opravdu o tom celém světě rozloženém na ty bohaté, na ty američenka, na ty chudé, tak těch nejchudších zemí a těch lidí je relativně málo. Nikdy jsme v téhle situaci nebyli, což je bezesporu věc, která je skvělá. Mluvčí 01: A zase je tu ta nejistota, která může dolehnout právě na ty, kteří se snaží dostat z té chudoby, a je otázka, jestli budou zastaveni tím, co se stane. Mluvčí 00: No tak teď se dostaneme k té Americe, kdy potenciální prezidentka Hrisová by byla asi kontinuiteta politiky, která ale zase taky nebyla úplně kontinuitou s tou politikou v horizontu řekněme desítek let, America fest nebylo jenom heslo Donáta Trumpa, ale i fakticky. Bidenová administrativa udělá některé opatření, zejména v oblasti cel a protekcionismu, které jsou docela silné, ale Donald Trump samozřejmě nabízí něco, co je dramaticky větší opáka. My jako ekonové oba víme, zavedení drastických tarifů, snížení pracovního trhu masivními deportacemi, to je všechno ekonomicky úplně špatně. Jak je možné, že tolik voličů toto považuje za agendu, která jim bude vyhovat? Mluvčí 01: No tak je to populisticky zajímavé, takže pro mnoho lidí říkají si dobře, že Amerika bude great again, že pro nás bude lepší, že nás vlastně ochrání od zahraniční konkurence, ať už to je levná pracovní síla, která by přišla a začala nahrazovat nás, kteří bychom tím byli oblivněni. A samozřejmě vždy je poprávka pro protektionismu ze strany podniků a i zaměstnanců v těch oblastech, kde jsou ohroženi zahraniční konkurencí. Takže ten Trump to dobře ví, on na to hraje, je schopný v této oblasti, No a je neuvěřitelné nicméně, že i přes všechny jeho další výkřiky a excesy, že vlastně polovina lidí je ochotná ho volit a že to vypadá, že má šanci, že by mohla dokonce vyhrát. Mluvčí 00: Nakonec to vypadá, že část lidí z toho jeho týmu politického se snaží z té jeho neúplně konzistentní a nevždycky srozumitelné politiky vytvořit jakýsi systematický mindset, který vytváří Že vlastně je to skvělé, my vybereme peníze, přes ty peníze vám snížíme daně, takže vy z toho budete benefitovat, i když to možná bude trochu drncat. Jak si na to díváte, na vytváření alternativních teorií, které nemůžou obstat při trochu víc rigorovému pohledu? Mluvčí 01: Takže on říká jenom polovinu, to je pravda, nebo polovinu reality zobrazuje. Říká, že všichni na tom budete líp, nebudete mít tu zahraniční konkurenci, nebudete muset platit daň z příjmu, nebo mnohem nižší daň z příjmu, na to lidé slyší samozřejmě. To, že se jim zdraží spousta věcí, tím, že budou vysoká dovozní clá a že některé věci nemusí být vůbec k dostání, tak to už je takové sekundární vlastně v jejich myšlení a zvláště, když to přijde takhle na rychlo, na konci kampaně, tak je to najednou výkřik, který se řadě lidí může zdát velmi zajímavý a v tom smyslu já myslím, že on vlastně, když se to podíváme, jeho kampání je řada výkřiků. On dokonce i nemá souvislé věty a nebo odstavce. On prostě začne s něčím, pak přijde na něco jiného a samozřejmě, jak říkáte, jeho noxledové, jeho podpůrci a jeho analitici to pak přetaví v něco, co zní víc konzistentně. No ale on v tomhle má svoje charisma a to charisma opravdu je, jak se ukazuje, dostačující. Mluvčí 00: Co je na tom zajímavé, Analitici z USA říkají, že není pochyb o tom, že celý nebo velkou část toho plánu by realizoval, protože už ví jak na to a má na to lidi, ale pak třeba se dojete takovou věc jako, že Elon Musk jeho velký podporovatel, který teď se hrává velkou roli při mobilizaci potenciálních voličů Donalda Trumpa, je člověk, který těží z globalizace, který vlastně první velký podnik Tesla je v Šangaji, další je v Evropě. Jak by se on tváře na to, kdyby mu Donald Trump zavadil 60% dovoznícla na Tesly, vyrobené v Šangaji? Mluvčí 01: Ano, tak tam je otázka, jestli by to ten Trump opravdu udělal, nebo jestli Musk se domnívá, že měl nějaký speciální režim pro sebe, protože je velkým podporovatelem a jedním z hlavních podporovatelů. Takže tak, jako by Trump neúchodil svým ekonomickým zájmům, jako úzce definovaným, tak by mohl nějakým způsobem pomoci někomu, jako je maska. A na druhou stranu si myslím, že ten mask si myslí, že nakonec k tomu jako z velké části nedojde, že on bude vyrábět třeba v Číně pro Čínu a bude vyrábět jinde v Evropě pro Evropu a tak dále, že bude de facto... Což snižuje efektivitu, protože samozřejmě efektivnější je využívat ty kapacity jaksi globálně a že to by nebyla pro něj tak velká škoda. Možná, že to vidí, že by tam byly ještě další přířednosti, že by dostal přířednost na další věci, že on chce osídlovat Mars a má velké myšlenky, a jestli by byl schopen od Trumpa získat velké vládní peníze na projekty, které jsou v jeho fantastickém myšlení, to, co bude jeho prioritou, tak možná se ubírá i touhle cestou. Ale tady bych zúrazněl to, co jste změnil, že si musíme ovědomit, že z ekonomického hlediska jsme na tom všichni hůř, pak když nebude volný obchod a pohyb spoží, pohyb lidí, pohyb kapitálu, než když se zavěrují vysoká cla a vytvoří se takzvaně tvrze. Tvrz jako Amerika, tvrz Evropa a tvrz jeho východní Azie, jak východní Azie je definovaná, tak oni to jsou tak velké celky, že přežijí. ale za cenu toho, že ta životní úroň bude nižší, než by byla, kdyby dál pokračoval volný obchod a spolupráce všeho možného typu a konkurence se s tím spojená. Takže tam si to lidé neuvědomují a je to něco, co učíme samozřejmě v základních vědemských kurzech a nicméně to není vžité celkově v obyvatelstvu jako takovém. Mluvčí 00: Navíc je to občas zkoušel a ukázal se, že to nefunguje. Vrátím se ještě k té číně, kdy jste říkal, že vlastně ten výsvědek minimálně spohledu minulých dekát je opravdu úctvíhodný ze díska ekonomie. To, že v těch posledních letech je to vyváženo přitahováním šroubů ze díska lidských práv, to je asi nějaká reakce čínských komunistů na to, že ztrácí kontrolu, ale vlastně ty první odhady hovoří o tom, že nějaké 60% taryfy by devastovali čínský export do Ameriky. Já jsem viděl odhád pokles o víc než 80%. Jak by na to mohla Čína reagovat a do jaké míry bychom se stají opravdu situace velmi vážné obchodní války. Mluvčí 01: Tak Čína je teď velice efektivní, takže musíme si uvědomit, že je důležitým dodavatelem a spotřebitelem západních a evropských výrobků a tak dále. Čína s tom politicko-ekonomickém, strategickém pohledu se snaží hrát na obě strany. Takže na jedné straně je sputinem a dodávají věci a obchodují a tak dále, na druhé straně to dělají tak částečně, aby nestratili aspoň prozatím americké a evropské trhy. Mluvčí 00: Protože ta váha je tam plně jiná. Trhní síla BRICů vs. Ameriky a Evropy. Mluvčí 01: Ano, přesně tak. Takže je to otázka, jestli budou schopni toto udržet a jestli by to byli schopni udržet za Trampa. Dopostud já bych řekl, co je zajímavé na té americké vnitřní politice, je, že vůči Číně demokrati a republikáni byli a jsou celkem za jedno. Že vidí Čínu jako důležitýho oponenta, že tam je potřeba opravdu mít nějakou soustředěnou hospodářskou politiku, i politiku, teda politickou, ale nicméně myslím, že Trump je v tomto ohledu, jak jsme už zmiňovali, mnohem víc razantní, which could be much more far-reaching and could have a strong impact on China. Of course, China is already diversifying to the third world, which is much more, for example, in Africa, Latin America and so on. So then it would depend on how the whole world transforms itself in terms of who gives to whom, under what conditions and so on. Mluvčí 00: But there is no purchasing power, which Europe and America have. Mluvčí 01: Exactly. So in that sense, I don't think China wants to lose. EU nechce stratit Čínu, je to důležitý trh pro něj. Takže je tam vlastně takové to váhání s obou stran. Mluvčí 00: Akorát a story toho 60% fixního cla nebo plošného cla je něco úplně jiného, než ty selektivní bezpečnosti víceméně vysvětlované kroky v minulosti, čiže to je úplně jiný kalibr. Ale poslíme se do Evropy, jste sám říkal, že teď trávíte v Evropě víc časů, píšete také z kolegy ekonomické texty. Jak si stojí Evropa? Já bych začal bomotem, že když jsme měli diskluzi s šefem ekonomie v MĚF, tak říkali zjednoduše řečeno, že Amerika překvapivě je silnější, než se čekalo, Evropa nepřekvapivě je slabá. Is it like this and what is the way out of it? Mluvčí 01: I would say that it is surprising in the following sense. Around the year 1990, we were, of course, dealing with the transition from communism to the economy and democracy, vlastně diskutovalo to, že Evropa a Japonsko plus mínus dohodili Spojené státy ekonomicky. Od druhé světové války prostě dotahli a ta diskuze byla, kde to Japonsko a Evropa vlastně ty Spojené státy předstihnou, kdo bude první v čem atd. No a co se stalo, bylo to zcela neočekáváné, že po těch třiceti pěti nebo čtyřech letech vidíme, že Amerika šla kupředu, poměrně velmi rychle, Evropa šla kupředu, ale pomalu a Japonsko spíš stagnovalo smírným lůstem sem tam. Čili najednou ta Amerika je mnohem dál, než vlastně byla v 90. letech před Evropou a Japonském a částečně je to, Amerika opravdu sadila na vývoj a použití, využití zvlášť digitální technologie, zatímco Evropa ne. Takže kdybychom šli zpátky do roku 1990, tak z těch největších 20 firm bude 6-7 evropských. Mluvčí 00: Průmyslových. Mluvčí 01: Přesně tak. Teď tam není ani jedna, respektivě je tam LVMH, což je luxusní, to není technologická firma. A takže v Americe, i když v těch 90. letech, já to viděl, že jsem učil třeba i na business škole, jsi student a všechno, tak tam byl takový elán a investoři tam dávali takové peníze, někdy až nesmyslné. A nicméně se z toho v té dot.com bublině takzvaně vytvořili řada těch nových velkých frém a potom další následně. No a Amerika prošla silně ku předu a je to zajímavé, protože když se internet vyvíjel, tak samozřejmě bylo to v americkém ministerstvě obrany, pak to přišlo na univerzity a jakmile to bylo komerciově vznatelné, tak to šlo do podniků sokromých, ale v Evropě, v Cernu a jinde se taky tato technologie vyvíjela, akorát, že nerošlo k tomu přechodu v té druhé a třetí fázi. Takže to je já myslím použné v tom smyslu, že opravdu vlastně už Simenc a se Abrán Bovery už nejsou to, co bývaly a když budete učit, tak řekněte studenti, vytahněte své evropské telefony. Kde je Ericsson, kde je Nokia, kde jsou všichni? Možná vnačka Alcatel existuje někde. Ale je to příznačné i pro ty mladé lidi, že si vlastně uvědomí. že nemají technologií, která je evropská a kde byla předtím, kde to existovalo. Takže v tom smyslu opravdu je to ve studiích, jak říkáte, sofistikované analýzy, ale je to na tom každodenním pořádku takté, že vlastně si uvědomujeme, že Evropa nebyla schopná alokovat zdroje a mít investiční předpoklady takové, jako to bylo v Americe. A jak znovu zůrazně, Amerika nebyla úplně efektivní. tam byly mejdany v New Yorku, kde se vědělo šampanské a kaviář, protože ty podnikatelé mladí nevědějí, co s tím dělat. To nebylo jenom, že to bylo úplně efektivní, nicméně tam vznikla nová technologie, nové věci a tak dále, které byly schopné přežití a vývoje, no a je to i to instituční prostředí, právní systém, je to schopnost pohybovat se z jednoho státu v Americe do druhého úplně volně, což v Evropě pořád ještě není. A Dragýho raport nám to vlastně i dále jako označuje. Mluvčí 00: To jste přesně nadnačili dvě věci, které vlastně je v tom Dragým, když to čte člověk podrobně, se dají taky najít. Ten první zajímavý poznatek pro mě byl, že evropský firmy investovali zhruba podobný podíl příjmu do inovací jako americké. Akorát největší investor v Evropě byl automotiv, či pravděpodobně vývoj čistého dízlu, který se ukázal neúplně čistý, zatímco v Americe vznikl Google, Amazon, Facebook a druhá věc, která je spíš s dělným meznárodním měnového Fundet a mě odhadují, že překážky pro pohyb zboží uvnitř EU na jednotém trhu jsou někdy akvivalentem až 40% a překážky pro pohyb služeb jsou ještě vyšší až ke 100% a vlastně existuje určitý koncenzus, že ten motor přes společný trh je nejjednodušší realizovatelná cesta koživení evropských ekonomiků. Mluvčí 01: My děláme výzkum právě s lidmi z Evropské investiční banky v Lucembursku, Deborah Revoltal, hlavní ekonomka a Kristoph Weiss a spolu s profesorem Jurým Rodničenkem na Berkeley. Máme vzorky podniků z celé Evropy, ale taky z Ameriky a tam se díváme právě, jak dobře se pohybují moje pracovní síla a kapitál, aby šla tam, kde má prostě vyšší hodnotu atd. No a není to příliš dobré, Amerika v tom není perfektní, ale je mnohem lepší. Takže my odhledujeme, kdyby ta Evropa byla jen tak neefektivní jako Amerika. Takže evropské HDP bude o 30-40 % vyšší, než je není. Mluvčí 00: Což je teda obrovský číslo. Ale jako ta cena za to nefungování to společného druhu je velká. Třeba často zaznívá, že v Evropě nejsou peníze pro rizikové investice. a data ukazují, že jsou akorát investované v Americe, protože tam ten trh je hloubší a ty investice se jednoduše efektivněji provádí. Mluvčí 01: Já bych řekl, že ty investoři se pohodí po celém světě, takže kdyby tady viděli možnost, tak sem ty peníze budou z Ameriky, ale oni se dívají na Japonsko, na Čínu, na Evropu, všude a nakonec investují víc v Americe. Mluvčí 00: Žádné ceny za druhé místo. Mluvčí 01: Být místní, být dobrý. Ano, vítěz bere skoro všechno, neví úplně všechno. Mluvčí 00: A posluňme se do té Evropy, protože já mám občas pocit, že my víc hledáme ty chyby v té Evropě. než, abychom si říkali, co máme zlepšit my, abychom se mi dost to jako vzdál, protože ten vývoj v poslední době, vzajeme na porovnání vývoje české a polské ekonomiky, přestože Polsko nemělo štěstí, alespoň z mýho pohledu na úplně skvělé vlády, ale ten rozdíl je opravdu až dechberoucí. Jak vidíte českou ekonomiku a jak dobře nebo špatně na tom jsme podle vás? Mluvčí 01: Já si myslím, že jsme hluboko pod svým potenciálem. A začál bych úplně jako od počátku, že před druhou světovou válkou, po druhé světové válce jsme byli na úrovni Německa, Rakouska, ať už vzběhujeme produktivitu, mzdy, všechno. To je jedna z 12 nebo 15 průmyslových ekonomik světa. A tudíž pro nás po těch 40 letech komunismu byla čistě otázka se navrátit relativně zpátky, kde jsme už byli, kde to známe v úvozovkách, protože to naši předci, otcové, dědové, že ho udělali. Poláci ne. Poláci tam nikdy nebyli. Čili pro ty to byla výzva, jak se dostat někam, kde nikdy nebyli. A ukazuje se, že byli schopni za těch 35 let opravdu růst mnohem lépe, investovat mnohem lépe, využít evropské fondy mnohem lépe. Všechny dálnice, které vidíte v Polsku, jsou vystavěny do velké míry za evropské podpůrné peníze. My jsme měli stejný přístup, akorát jsme to neudělali. Tak jako, jak se říká, rozhledný v údolí, já nemyslím, že je to paradoxně jen převedeno, ale nitméně nemáme ty rychlovlaky, nemáme dále jisté dálníce. Přitom pro nás by to bylo strašně, strašně užitečné, protože jsme kompaktní země, ne jako třeba Chorvatsko, roztažené do velké míry. Takže tady, kdybychom měli systém opravdu kvalitních rychlovláků a dánic, tak jsme prakticky jeden nebo dva prolínající se regiony. Želi nemusíme pak dělat regionální politiku, už vytříjeme spoustu peněz, protože máme jeden nebo dva regiony a v tom potom lidé mohou bydlet tady a pracovat tam, kdekoliv. To slepší je samozřejmě situace, co se týče bytů, domů a tak dále, které jsou v dispozici. říká, že by to pro nás mělo mnohem větší efekt, než pro Polsku, ale nejsme toho z nějakého dobu schopni užít. A u těch Poláků já bych řekl, že máte pravdu, já jsem překvapen, jak mám tam spoluautory, jak tam často jezdím politicky. Ty se bijou a jsou tam velké problémy, které všichni jsme si toho věděli v těchto letech, ale v té ekonomické otázce a v tom, jak jí postoj a jakou to si vydovidou ve světě, jsou mnohem lepší. A to jsem viděl i u těch třeba Slovenců, když je méně než dva miliony, velká vřeva politická, neuvěřitelně, jak je to tvrdý boj. A když potřebují něco do cíly, tak třeba vstoupit do eurozány. tak v tomhle ohledu složí zbraně, spení to a pak se to zase říct politicky dá, že? Mluvčí 00: Máme trošku problém se občas shodnout na tom, co je nají zájem, protože je to slovo český národní zájem, ono se strašně snadno řekne, Každý si po těm představuje něco úplně jiného. Na závěr, kdyby jste hledal, kde jsou největší brzdy české ekonomiky k tomu, abychom se dostali tam, kde objektivně bychom měli být, kde byste hledal? Mluvčí 01: Já myslím, že máme strašně složitý právní a nedostatečně funkční právní systém. The state news in this system is not very functional. We have public news, which is complicated. We have a lot of units, which are smaller than it would be optimal. Even some countries have to connect to demand EU funds. So we are not effectively organized. And then it is difficult to do business and it is difficult for both local capital and foreign capital. Já dám vám takový příklad, že vezměte si Maxa Webránu, německého sociologa 19. století, který popsal fantasticky ve své eseji jak byrokracie, jak to může být efektivní systém, jako jsoukoliv v důležitém stroji, všichni si předávají informace, všechno funguje perfektně. a u nás Kavka popsal, jak to může být nefungční a mám takový dojím, že jsme si vzali trochu víc z Kavky, než z toho vebra. Mluvčí 00: No to tak někdy je, člověk má pocit, jak bychom byli taková potěmkinová země, která všechno formálně má, ale skoro nic jako nefunguje. Poslední věc, že vy se celo život vlastně zabýváte vzděláváním a zaznamená jsem takovou zajímavou diskuzi na téma Dragil zpráva atd. říká, že část lidí věří, že k té vyšší produktivitě se dostaneme státními investecemi a jiná část říká, že to v rozvědnutém světě 1. a 20. stovetí v tržní ekonomice není úplně jednoduchý, proto ten stát neví, do čeho investovat a naopak akcentuje, kdybych to chtěl zjednodušit, vzdělání. kvalitní vzdělání, prostupné vzdělání, tam máme velkou výhodu proti Americe a třeba mobilitu pracovní síly, která taky souvisí s housingem, se schopností lidí najít si nové bydlení, když se chtějí odstěhovat za práci. Kde vy vidíte ten největší akcent, kdyby jste měl volit? Mluvčí 01: Už jsme se o tom do určité míře bavili, že opravdu pro nás, dáno, že jsme kompaktní země a tak dále, ta investice do infrastruktury, kterou většinou stejně musí dělat stát, by byla velmi blahodárná, takže tam bych dal velký důraz. Investoři pod pojmem infrastruktura vidí i lidský kapitál, to znamená, jak říkáte, investice do velmi kvalitního vzdělání. To, že pořád ještě máme univerzity, které nejsou v ranku opravdu těch předních univerzit ve světě, to znamená, že hodně věcí, které děláme, ať už je to ve výjimce, ať už je to ve výzkumu, není to nejkvalitnější. A navíc přištíme síly, kterých opravdu máme. A vlastně svět se změnil v tom, že kdysi být průměrným výrobcem nebo průměrným člověkem a co se týkalo productivity, celkem se dalo uplatnit. Nyní s tou celosvětovou konkurencí, moderními technologií a tak dále vítěz bere všechno nebo skoro všechno. Čili se nevyplácí dělat věci jak všetobýzkum nebo výuku, která je, když to použijeme, to nebude slovo mediokryta, ale řekněme prostě průměrná. Opravdu musíme dát důraz radši méně a vysokou kvalitou, než jinak. Tady se vrátím k tomu úvodu. My jsme ukázali v námci CRG a náročnosti CRG AI, že můžeme vytvořit něco, co je úplně na světové úrovně. Naši ekonomové, kteří tam působí, jsou editoři nejlepších časopisů na světě, publikují v těch nejlepších časopisech, jsou zvaní, dostávají nabídky, takže ano, můžeme. To není, že to musí být jenom v ekonomii, to může být v termikonu v hoboru. a je dobré, aby naši mladé lidé měli možnost studovat tady, na úplně nejlepší úrovny a jsou část vývoje infrastruktury. Pak, které ještě bych jenom doplnil to, co vidíme třeba v Americe, ten Inflation Reduction Act, který tam vláda opravdu cílevědovně se snaží jako podpořit, aby se investovalo a šlo do zelené technologie a nejdelej to nařízenými, nebo ne do velké míry nenařízenými, ale podněty. Takže tam jsou daňové úlevy, po případě nějaké dotace. Mluvčí 00: V podstatě daňová politika, hladné záporné daně. No, tak je to takový obvyklý obrázek. Je to na nás a to je otázka, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva. Mluvčí 01: Ano, je to tak doufěme, že je dobrá zpráva, ale je to opravdu potřeba si vzít rozum do hrsti a ani tak neobjevovat znovu v Ameriku, jsme byli v Americe, ale to je obrazně, protože, jak říkám, my jsme tam kdyžsi byli, tak jestli to naši dědové a pradědové a bebičky byli schopní docílit, tak proč ne my? Doufíme. Moc děkuji pane profesore, že jste přišel. Přeji vám příjemný akademický pobyt tady a vám děkuji za to, že jste nás poslouchali a doufám, že budete poslouchat i další podcasty Luďka Nydrmajera.Kopírovat text

Jak zásadně ovlivní nadcházející prezidentské volby ve Spojených státech nejen americkou, ale i globální ekonomiku? Jaká je současná situace ve světě a co potřebuje Evropa i Česko k posílení své konkurenceschopnosti? Na tyto otázky jsme odpověděli v novém díle mého podcastu s ekonomem Janem Švejnarem, profesorem na Kolumbijské univerzitě, zakladatelem pražského CERGE-EI a předsedou jeho výkonného a dozorčího výboru. Tento podcast byl natočen s podporou Evropské lidové strany.

Screenshot není k dispozici