← RNDr. Luděk Niedermayer

Vítej většinou. www.hudba.cz www.loukane-hudba.cz Vítej většinou. Mluvčí 02: www.loukane-hudba.cz Pánové, chtěl bych říct posaďte se, tak ti, kteří ještě mohou se posaďte a ostatní postujíte. Moc děkuji, že vás tady tolik přišlo dneska večer, se mnou Luděk Nydrmajer a já a můj tým jsme vás sem pozvali na dnešní diskuzi, ve které klíčovou osobou nejsem já. Není ani Ludo Odor, můj kamarád a kolega v Evropském parlamentu, ale je Aneta Zachovák, která ji bude moderovat. Mluvčí 05: Aneto moc díky a tím vám předávám slovo a je to na vás. Já moc krát děkuji za přivítání a za zahájení této naší diskuze, diskuze dvou ekonomů v politice. Mluvčí 00: Jak bylo řečeno, tak já se jmenuji Aneta Zachováj, jsem šef redaktorka serveru EURACTIV.cz a těmi dvěma ekonomy v politice jsou tedy zde přítomní pan Ludovít Odor, zřejmě víte, že pan Odor je tedy bývalým víceguvernérem Národní banky Slovenska a také bývalým předsedou úřednické vlády Slovenska v roce 2023 od května do října, pokud se nepletu a nyní tedy stále ještě poměrně čerstvě zvoleným europoslancem za progresivné Slovensko, takže vítejte zde na debatě. Mluvčí 05: Děkujeme pěkně za pozvání. Mluvčí 02: a hostitele debaty asi není nutno představovat, ale přesto Ludik Niedermayer, europoslanec za TOP 09 a také rovněž bývalý více guvernér ne tedy Slovenské národní banky, ale České národní banky, ekonom a jak už jsem tady říkala, tak organizátor této dnešní diskuze.., dobrý den. Mluvčí 05: Ještě jednou děkuji, že jste přišli., Mluvčí 00: Teď pár organizačních záležitostí, prvně projdeme nějaké moje připravené otázky na oba dva pány, samozřejmě potom ráda prostor i vám pro vaše dotazy, možná i třeba nějaké komentáře k tomu, co tady zazní, budeme se na ně těšit, takže k tomu se taky dostaneme, ta debata potrvá zhruba hodinu a půl, jinak pokud byste si potřebovali odskočit, tak toalety se nachází vlastně v muzeu naproti, musíte být z tohohle krásného skleníku dát se doleva, tam jsou takové deštníky, slunečníky a tam je chvat do muzea a tam najdete toalety, takže důležitá organizační záležitost, takhle na začátek debaty. A budeme se tedy dnes bavit o tom, jaké to je vlastně být ekonomem v politice. Budu se ptát pánů, co je vedlo k tomu, aby tak to řekněme překročili z jednoho břehu na druhý. Jaké to je třeba nyní prosazovat ty své ekonomické myšlenky vlastně v té tvrdé politice. Budeme se ale i věnovat budoucnosti EU, protože víme, že EU teď má za sebou volby do evropského parlamentu. které nám tím evropským parlamentem povněně dost zamíchaly, vidíme spoustu národních voleb a jejich výsledky, které nám také něco říkají o tom dalším směžování EU, takže i o tom se budeme bavit a samozřejmě si dostaneme i k té ekonomice, konkurence schopností k tomu, jak Evropu a Česko a Slovensku posunout ekonomicky vpřed, abychom vyřešili ty problémy, které nyní právě ty ekonomiky čelí. Takže tímhle vším se budeme zabývat, já jsem moc ráda také, že jsme se tady sešli v tak toho jiném počtu a samozřejmě zdravím nejen vás tady v Mendlově z Kleníku, ale také všichni, kteří nás sledují online přes facebookové stránky a další kanály, i vy jste velice, velice vítaní, byť tady sedíte doma u svých obrazovek. Pojďme nyní tady na věc. Moje první otázka je, Tak trochu na odlehčení, jak jsem vlastně zmiňovala, tak vy tady máte ten ekonomický background, nyní jste v Evropském parlamentu, dokonce jste oba ve výboru pro hospodářské a měnové záležitosti, ještě místo předsedy tohoto výboru, takže vás spoluje skutečně mnohé a ten můj první dotaz zní, Co vás vlastně baví nebo bavilo víc, jestli být tím ekonomem, ať už více guvernérem Národní banky, nebo právě tím europoslancem mít tu politickou funkci? Pane Odore, začneme u vás. Mluvčí 05: Co vás baví víc? Já začnem tak, že pro mě byl velmi zajímavý ten střed politiky a ekonomiky. Celé to obdobě, co jsem a i na nějakých reformách na Slovensku, lebo to je jedno, že čo si myslíme my jako ekonomové a je jedno, že jaký skvělý nápad máme, když to nepřejde cez politický proces, který to může legitimizovat a dát vlastně do praxe, tak nič nedosáhněme a v zásadě od začátku, jako jsem vlastně vyšel zo školy a robil jsem na nějakých změnách, tak tam jsem odpozoroval od těch matadorů politiků, a dost často už ty samotné návrhy třeba tak trošku koncipovat, aby jsme smerovali postupně k nějakému konsenzu, takže já jsem vždy měl v hlavě to, že odbornost je síce jedna věc, ale ten politický proces tomu potřebujeme, ale jeden příklad tomu hovorím, že málo kdy se stává v různých krajinách, že přijme tě ekonomický zákon ústavnou věčinou tak, že zo všetkých poslancov přítomných jen jeden se zdrží a toto se stalo u nás na Slovensku, kdy jsme hovorili o zákoně a rozpočtově zodpovědnosti a to naozaj bylo třeba tak politicky zpravit, takže já mám rád, ani jedno, ani druhé, ale skvěle tam, kde se to střetává, že jako to dát do praxe, jako ten most spravit pevnějším. Mluvčí 00: Takže to, co vás vedlo k tomu, abyste se dal do politiky, bylo právě i to, vlastně být u té realizace některých těch ekonomických myšlenek nebo reform. Mluvčí 05: Ano, do minulého roka jsem byl skvěle na té druhé straně, ale při té realizaci a teda z té politické, ale ta skutočná změna přišla až s to úradnickou vládou, lebo když tak člověk raz zkusí tu rolu premiéra, tak něje taky jednoduché se vrátit opět čisto do nějakého odborné praxe, takže po tom, že je to nějaká nutnost, že ta politická nálepka už mám na chrbtě, tak se snažím využít přesně proto, aby jsme přesadili nějaké věci tentokrát v EU. Mluvčí 02: Děkuji moc, pane Liedmejre, vy jste v politice už další dobu, poslancem evropského parlamentu jste se stál poprvé v roce 2014, teďka už máte svůj třetí mandát, tak když zazpomínáte na to období předtím, když jste vstoupili do evropského parlamentu a porovnáte to s tou vaší prací právě teď, tak co vás bavilo víc nebo co vás naplňovalo víc? Dá se to porovnat? Já jsem o tom hodně přemýšlel, protože jsou to dva rozdělený světy A oboje ta práce je hodně zajímavá. Řekl bych, že ten velký rozdíl mezi centrální bankou a tím parlamentem je v tom, že ta centrální banka má relativně úzkou zodpovědnost. a o tom, jak pokračovat v tomhle nebo jak se rozhodovat v tomto relativně úzkém spektru, se bavíte s úzkým spektrem lidí, kteří jsou více či méně odborníci. Či podle toho ta debata vypadá a zároveň se snažíte ten výsedek komunikovat vůči celé společnosti, protože Centrální banka je taky jako součást ekonomické teorie se snaží řídit očekávání tak, aby v souladu s tím, co ona očekává, to zlevňuje realizaci měnový politiky, takže vy vlastně zjednodušeně řečeno chcete, aby vám lidi důvěřovali. Všichni, čím víc, tím líp. Ta politika je neskutečně komplikovanější tím, že to spektrum problémů je takřka nekonečné, to zahrnuje úplně všechno a ty rozhodování nejsou přijímány ve skupině lidí, kteří jsou na to odborníci. A to ne proto, že by tam chodili nějací tulpasové, ale proto, že prostě nikdo nemůže být odborník na všechno. Tí lidi jsou třeba skvělý doktor, který je výborný na medicínu, ale zároveň není odborníkem třeba na lidská práva. Někdo je dobrý na lidská práva, ale zase vůbec nevidí ekonomii a tak dále. A celý tenhle sbor přijímá ty rozhodnutí. A zároveň vy nemusíte nutně jako povědy komunikovat ke všem, vy chcete komunikovat ke svým potenciálním voličům. Což já osobně nemám úplně rád, ale takhle ta politika funguje. Vás nezajímá úplně názor toho, kdo vás určitě nechce volit, vás zajímá názor toho, kdo vás možná chce volit a chcete si udržet ty, který vás volí. Čili to jsou úplně jako jiný směry. Zvědiska toho, co má vliv na naše životy, jakkoliv v té centrální banci, co si fakt myslíte, že jste centra toho světa, tak to tak není. Je to prostě ta politika. No a já jsem se k tomu dostal trošku generický postupně tím, že jsem přišel do té banky v době, kdy to nebyla úplně typická centrální banka a ona kecela do všeho, takže jsem si na to tak trochu zvykl, když jsem vběhl v té bance, mě bavilo psát, tak jsem psal třeba do noviny, takový populárnější články, ne tak skvělou knihu jako Ludo, ale komentoval jsem Let's Loss a snažil jsem se jako vysvětlovat. A postupně jsem se stával součástí jako té občanské nebo veřejné společnosti, pak mi se tam někdo navrhl, abych šel do vlády, třeba Andrej Babiš mě strašně chtěl ministrem finance, já mám pocit, že už asi ne, ale měl jsem tu smsku dlouho uloženou, protože byla zajímavá a já jsem vždycky věděl, že to fakt nechci. Mluvčí 05: A v jednom momentu jsem si říkal, jestli je to fair říkat, jak ti lidi to dělají špatně, A sám si drže ten odstup a jenom je prostě pranýřovat, když dostávám nabídku na to, abych se na tom podílel. A když mi pak tehdy Topka Karel Schwarzenberger klousek navrhl, abych kandidoval do Evropského parlamentu, tak jsem si říkal, tak buď to přestaneš s tím pranýřováním, anebo to jako zkusíš a kde jinde, než za stranu, se kterou hodnotově si rozumíš, a zároveň do instituce, o které si myslíš, že je prostě hrozně důležitá. Či takhle jsem se k tomu dostal. Hele upřímně, jestli to bude dobrý nápad nebo špatný, ten můj názor na to jako po někud fluktuje, tak bych to řekl. Mluvčí 02: Když jste hovořil o těch voličích, tak stalo se třeba někdy, že byste musel ustoupit ze svých nějakých těch svých ekonomických přesvědčení proto, abyste uspokojil ty svoje voliče. Mluvčí 05: Jako úplně exaktně ne, ale člověk stejně tak jako Stotylu, kdo říkal, musí brát ho hledat na to, co je prosaditelné a jak. Či třeba mohl bych jako úplně nejjednodušší příklad naše rozpočtová situace, do které jsme se dostali jako sérii chyb, tak jako ekonom vidím clear cut řešení, jak během pár let to dostat jako pod kontrolu, jako politik vidím, that the Clearcut solution is not entirely plausible and that I should get rid of it. I would probably be able to get rid of it a bit, but probably not much. So you have it in your head a bit. Actually, it's a more general question, which started to follow me. když jsem vlastně pochopil, jak to všechno tak trochu aspoň funguje a to je hledání rozdílu mezi dobrým a špatným kompromisem. Politika je vždy o kompromisu. Nikdy to nebude tak, jak ty chceš, jak já chceš přesně. To prostě takhle nikdy nebude a je to tak asi dobře, protože víc hlav víc ví, či hledáte kompromisy a to je dobře hledat ty kompromisy, ale pak v jednom momentu se dostáváte do kompromisu, který je prostě špatný a který je dobrý odmítnout. a to hledání toho rozdílu mezi těmi dobrými a špatnými kompromisy, to je vlastně to, co se mi zdá úplně nejsložitější. Mluvčí 00: Pane Odore, zatím vaše zkušenosti s hledáním kompromisů, narazil se také někdy na to, že jste musel tady se vzdát těch svých ekonomických představ o reformách např. právě ve prospěch nějakého politického koncenzu, vaše zkušenosti, ať už ty čerstvé z evropského parlamentu nebo za časů tedy vřednické vlády na Slovensku pod vaším vedením? Tak ty čerstvé ještě nesou velmi, když ještě není nová komisia, ještě nepřišli do parlamentu naozaj nějaké ekonomické témy, o kterých bychom museli hlasovat a potom člověk je postavený a mědzimlínské kameně toho, že áno, ekonomicky to dává zmysel, ale možná politicky to v té situaci nedává zmysel. Toto jsem ještě nezažil, ale to, co jsem zažil mnohokrát i v minulosti, že to, co i ti, kteří tvoří politiky nebo píší, já jsem byl aj na ministerstvě financí, aj v různých poziciách jsme robili té reformy, tak my musíme pochopit ten politický proces a k tomu se potřebujeme rozprávat s luďmi a dost často se stávalo, že ta politická realita na začátku byla taková, že tak to jen cez moji mrtvolu hovorili politici nebo premiéry předtím, A nakonec přece jen při nějakou argumentaci se podařilo najít dobrý kompromis. To je pro mě důležité. Já nehládám kompromisy, kdy to určitě vidím dost často v různých organizacích, že když urobíme dobrý kompromis, tak to se ani nedá čítat, lebo to už je tak vykostěné, že povíme, že já nevím, tento skleník je přihladný. No tak je, ale to je jediný kompromis, který vědíme povědat, tak to nestojí za to. Takže já jsem vždy tak provokoval a jsem se snažil i těch politiků vyprovokovat k tomu, Že vět chcete něco zanechat za sebou, že potom můžete být hrdý na to, že něco jste urobili. tak jakože jsou různé metody, jako to urobit. Já možná povím jeden taký, že úplně konkrétní příklad, který jsem zažil jako čerstvý člověk na ministerstvě financí, ještě když jsme robili ty 2003-2005 reformy a já jsem měl na starosti vlastně vypočítat, že jaký ten daňový systém by jsme mohli mát. Mluvčí 05: No tak jsem přišel k ministrovi a hovorím, Že podle mě by jsme měli mít 19 a 19, jedna sáce by byla na Dánském příjmu a druhá na DPH, no a vtedy minister hovoril, že dobře, tak zítra ohlásíme 20 a 20. Ale věděj, já jsem vám hovoril 19 a 19. Počkej, počkej, počkej, my ohlasíme 2020, kresťanský demokrati budou chtět znižit tu jednu sacbu z 20 na 19 a zase maďarská koalice tu druhou sacbu z 20 na 19 a nakonec to bude 19 a 19. Přesně tak to se stalo, jakože nejbližší týždeň, A toto ukazuje, že ta politicko-ekonomická hra je také taková strategická hra, že jako vůbec čít, co jsou politicky příchodné věci a to si do dnes památám, protože odtedy vždy rozmyšlím o těch motivacích. Mluvčí 02: Když jste nyní v politice, posloucháte někdy své kolegy ekonomy, snažíte se naslouchat svým kolegům právě ekonomů a třeba promítat do těch svých politik nějaké názory jiných ekonomů, než jste právě vy, pane Niedermajere? Tak já myslím, že to máme jednodušší, protože vlastně Evropská unie funguje tak, Je tam legislativní monopol Evropské komise, ty návrhy to nejsou návrhy skupiny poslanců, nebo já nevím, kdo všechno má u nás legislativní iniciativu. Či vlastně ty návrhy sami o sobě jsou docela dobře zpracovaný, obsahují různý impact assessments, ty různý, jak se to říká, regulatory impact assessments a tak dále. a či jsou relativně kvalitní, kromě toho k těm návrhům se vzpořádají různý hearingy, kde neže já jako Niedermayer si zvu nějakýho nováka jako šikovnýho ekonoma, ale třeba ta skupina si pozve jako pět opravdu vynikajících ekonom nebo zástupců business sektoru. and this is more or less how it works. But I sometimes cooperate with various smart economists. In my team, I have one economist who helps me with all these files. But in the Parliament, the basic knowledge of the problem do velké hloubky se dá dostat relativně jednoduše, ten největší problém je, že se tam to odehrává takový neskutečný množství, že vy si musíte rozhodnout, na co se soustředíte a ten zbytek jde tak trošku stranou. Či nedostatek informací tam není, akorát pak musíte počítat v tom, že když dojde na to hlasování nebo na tu diskuzi, jak se tom postaví ta politická skupina, tak tam diskutují lidi, s níž někteří mají velmi hluboký vhled do toho a někteří, kteří mají nulovej vhled a někteří, kteří mají vhled, který jim přinesl nějaký lobbysta. Mluvčí 05: A teď je to, o čem mluví Ludo, jak to uhrát. Když ta informace je tam zjevně asymetrická a není to úplně snadné. Ale říkám, v té evropské politice ta první věc dostat se k tomu penzlu těch informací, aby si člověk, který se shodou okolností v tom odvětví pohybuje, si na to mohl udělat kvalifikovaný názor, to je relativně jednoduché. Mluvčí 00: Děkuji moc, pojďme se posunout kousek dál. Já vzpomínám, že v loňi byla jsem součástí delegace premiéra Fialy na Slovensku. Pamatuju si na setkání pana Fialy právě s vámi ještě v době, kdy jste byl úřednický předseda slovenské vlády. a už tehdy vlastně koloval nebo nevím, jestli už byl přímo navržen, ale už se řešil konsolidační balíček veřejných financí tady v Česku a pokud se nevím jiným, tak vy jste třeba při tiskové konference pochválil českou vládu za to, že se tady pustila do konsolidace veřejných financí, že do toho jde s nějakým velkým odhodláním. Když se teď na to podíváme potom roce, Jak podle vás se daří konsolidovat ty veřejné finance? Chápu, že nebo nevím, jak dobrý vhled máte do situace tady v ČR, ale i třeba na Slovensku, v Česku. Daří se nám, řekněme, zvládat ty problémy, které jsme tady viděli v těch úplně jiných letech spojené s pandemí, s válkou na Ukrajině, s tím velkým zadlužováním, které třeba v Česku dlouho nebylo, řekněme, zvykem. Tak jak hodnotíte ty snahy těch vlád se z toho nějakým způsobem vyhrabat? A naozaj, možná lidé ví víc povědat o konsolidaci tu, jen my jsme v zásadě takhle 15-20 rokov neměli velkou chuť robit těž nějakou podstatnou konsolidaci a aj teda ta vláda, která je momentálně u nás, tak rok čekala, nevěděla, že co a teda přišla s takým balíčkou, který pro nás, ekonomů, the best, so what can be praised is the effort that we are finally doing something, but unfortunately maybe those goals will not be fulfilled, because I was at two rather difficult consolidations in 2003-2004 and 2010-2011, A my jsme na to išli tak, že neměli jsme před sebou jen to číslo, že máme nějaké číslo a musíme to znižit na nějaké jiné číslo, ale hladali jsme i ten optimální způsob, že jako možno čo nejméněji ublížit i ekonomike a jako čo nejméněji možno ublížit i životné úrovně tých, kteří jsou odkázaný na pomoc štátu, takže těto dvě, tři věci spolu a momentálně se zdá, že na Slovensku jednak robí to způsobem, který extrémně škodí ekonomiké a na druhé straně dost zasahují i některé rodiny, které už teda mají, povedal by jsem, existenčné problémy, takže my to tak hovoríme na Slovensku, že robí tak nahul váta, nevím, neje to představitelná tuto slovenskou do češtiny, ale možná něco podobné máte i vy. Já myslím, že máme nahulovat, tak to poznáte. Celý ten profesionální život jsem se snažil, aby jsme předcházeli týmto problémům, lebo když to člověk robí pomalý, postupně, rozumně, A tak, jako to poznáme z té rozprávky Cvrček a Mravec, že když jsou dobré časy světí slonko, tak třeba trošku odkladať na té horší časy. A my jsme to furt robili naopak, furt. Když byly dobré časy, tak to rozdáme, co přijde a když jsou zlé časy, tak zase šetříme na těch investicí, které jsou extrémně důležité proto, aby ekonomika prospěrovala. Takže my jsme to robili dost často naopak a bylo velmi těžké přesvědčit, Vtedy aj politické garnitury, aby do toho postupně jišly, lebo pomalu dělej zajdeš, si zvykněme hovorit na Slovensku a to platí v těchto mnohých politikách, že potom nemusíme říct, jak se staráme o dvouchodkový systém, každý rok postupně něčeho málo meníme, tak nemusíme raz za 10 rokov výrazně něčeho zmenit, buď seknout dvouchodky, zvyšit odvody nebo menit dvouchodkový vek. Mluvčí 05: Takže já jsem velký zástanca toho, aby jsme mali ty politiky, které, když o ničem nerozhodujeme, tak málinko zlepšují ten systém. že jako keby nepotřebujeme aktivný zásah od politikov, jako např. navězení dvochodkového věku na nějakou očekávanou dluhsku života, po mesiacech, po týžděch se to mení. Že to je vždy lepší, než očekávat, že některé té nepříjemné věci budou muset politicky přesadit. Mluvčí 02: Děkuji, pane lidé debajere, zohlasit je třeba s tím, co tady bylo řečeno, případně jak vyhodnotíte ty snahy o konsolidaci veřejných financí tady v České republice, případně i třeba v Evropě. Jsme na tom trochu líp, než Slovensko, bych řekl, číselně jako viditelně líp a to, že ta vláda získala odvahu a něco udělala, vychází jako pozitivně i zejména ze dneska toho meznárodního srovnání, kde ta konsolidace prostě není sexy. Některé země, typicky Amerika, se dostávají do oblastí takových hrozných deficitů, že tam vlastně vzniká určitý politická dohoda, že moc se o tom nebavíme a ani o tom neříkáme. Proto je politicky, když ten deficit je moc velký, tak vlastně to je, jak se v Američině říká lůs lůs, na tom se dá jenom prodělat, protože vy s tím začnete něco udělat. You will improve it a bit, not so much from a distance, so that it looks impressive and at the same time you will also get angry, like everyone else. We will probably agree, there is nothing like consolidation without pain. To prostě neexistuje, protože jak mé ty peníze se do ty ekonomiky nepouští, někoho to bolí. Jak se z nich víc vybírá, někoho to bolí. Neexistuje nic despolestnýho a bohužel v tom světě to vypadá tak, že někdy ten problém toho rozpočtuje takový, že vlastně to tomu nikomu nechce. A tady je pak rozdíl mezi Amerikou, pokud jste největší světová velmo, co se jednoznačí největší rezervní měnou, pokud jste Česko nebo Slovensko, jako i Slovensko je feurozorně, tak to je spíš taková věc, která odkládá ten problém, než by ho řešila a prostě hrozí vám, že jednohodné ten zdroj financí vyschne. Co jsem hlavně chtěl říct, já jsem na začátku s vámi řekl, že číselně to u nás vypadá docela slušně, protože zdá se, že k nějakým třem procentům plus mínus změřujeme, což je takovýto minimum, bychom měli být někde na jednom procentu strukturálního deficitu, ale je furt lepší být na třech, než na šesti, ale myslím si, že je mnohem horší obrázek, jak je řediska struktury. že je vidět, že ty úspory, že se k ním dochází, jsem tam nějakými trošku jako brikulemi, jsem tam tím, že z toho rozpačtu vypadnou věci, které by tam měly být a nevypadnou ty, které by vypadnout měly a myslím si, že před tou otázkou, jak postavit ten rozpočet líp strukturálně ještě jsme, což souvisí s tím, Žádná země si nemůže dovolit utrát si tolik, kolik by si politici přáli, jenom známe ten bonot z minulosti, nikdo vám nedá tolik, kolik já vám můžu slíbit, tak to je hodně špatná cesta a proto jediná možnost, jak ten rozpočet řídit tak, aby tu ekonomiku, co nejvíc podporovali, že musíme být schopni posoudit, který výdaj dává smysl a který nedává. A pokud možno maximálně potlačit to, že tenhle výdaj chce jedna strana a tenhle výdaj chce druhá strana. protože pokud nenajdu tu rovnováhlu mezi politikou a ekonomikou, tak uváznu v nějakém rozpočtu, který je úplně špatný. A Ludo tady zmiňovala, já jsem se na tom taky v Čechách podílal, vlastně bychom fakt potřebovali nějaké pravidla, které tu politiku dostanou do situace, kdy se shodneme, že je výsocně politickou otázkou, jaká je struktúra rozpočtu. jaká je struktura daní, jaká je struktura výdajů. Mluvčí 00: A nemělo by být politickou otázkou, jestli já drasticky navýším deficit, nebo ne. Proto je ten svět, ve kterém vlastně ta výše toho deficitu je politickou vůli. Teďka mluvím o deficitu, upravený o ekonomický cyklus a blablabla. Ale v okamžiku, kdy ti politici berou tu výši deficitu jako otázku politické volby, tak se dostáváme do světa, kdy nikdy nedojde k té konsolidaci. a můžeme skončit jako Japonsko, který vždy dotlačí svůj šílený schodek do nějaké přijatelnější úrovně dál od nějakých 6, blíž nějakým 3. Když se jim to povede, tak na ně spadne nějaká krize, může to být covid, může to být něco jiného, což jim to zase vystřelí těm 6-8%. Či místo toho, aby to lítalo někde kolem té nuly nebo kolem jedničky, ono to lítá někde kolem 5% a kumuluje se dlouh, kumuluje se dluh, kumuluje se, ono to chvíli jde, když máte dobrý zdroj financování. ale jednohodná je z toho fakt jako hodně velký problém. Já jen zvykněm hovořit, že konsolidace, jako když máte v krčmi napísané, že čapujeme zadarmo zajtra, tak vlastně na ministerstvách financí by mohl být takový nápis, že konsolidujeme o dva roky. Přijdete o dva roky, zase je tam ten istý zápis, že vždy nejlepší obdobě urobit něčeho je o dva roky neskůr, nebo o tři roky neskůr, a bohužel to je problém, ale poznáme to i my z našich životů, lebo určitě už pomaly jde konec roka a vždy toho 1. januára nebo na silvestre máme takový osobný představ zatím, že v novém roku toto už budeme dělat jinak, sportovat a potom to vydrží tak dva týždě, nebo měsíc a to je ten problém i v těch verejních financích, co trošku načal lidek, že my potřebujeme Také, že silnější pravidla, které jsou aj očakávané od politiků, které trošku jim stěží tu cestu povědat, že až o dva roky, že to odkladáme. Mluvčí 02: A to neje jednoduché, lebo my musíme najskor přesvědčit politiků, nebo teda i nás politiků, že musíme něco odhlasovat, který nás bude obmedzovat. a to není taky úplně jednoduché. My jsme se to snažili na Slovensku urobit s častočnými úspechmi, ale samozřejmě je to poměrně náročné. Mluvčí 05: Já ještě teda doplním, že nám se to k upodivu v tom minulém období v Bruseu povedlo. My jsme ty pravidla, které přesně fungovaly na té bázi za dva roky, to udělám, protože ty pravidla vám vždycky o dva roky později řekly s jistotou, že jste to dělali blbě. ale to už není důležitý. My jsme se o těch pravidel, které fungovaly teoreticky dobře, ale prakticky neomezovaly, toho spodření dostají do pravidel, který by měly fakticky, pokud byly ho respektovány, aspoň trochu omezovat a já to považuji za docela velký úspěch a já doufám, že my si vezmeme trochu víc inspirace a ty naše pravidla jinak postaneme tímhle směrem v Čechách a jednak přeci jenom fakty budeme brát vážně a nedělat z toho trhací kalendář. Mluvčí 00: Pokročíme v té evropské úrovně, protože i evropský rozpočet je velice zajímavá téma, my tedy nejen, že příští rok bychom tady měli vidět návrh Evropské komise směrem, řekněme k tomu dalšímu výceletému finančnímu rámci. Procházíme teď tím již schváleným nebo existujícím výceletním finančním rámcem, který nám přinesl velkou novinku třeba v plánu obnovy, to znamená taková ta nástavba toho klasického evropského výsledce v jinační rámci reakce na COVID, velká společná půjčka. Pane Ódore, takhle řekněme s lehkým odstupem, jak vy hodnotíte právě řekněme to založení toho fondu obnovy na evropské úrovni, tu společnou evropskou půjčku? Byl to dobrý krok a zároveň otázka, měla by v tom EU pokračovat? Říká se, že Evropa rastí od krizy k krizi a v každé krizi vymyslíme něco, na čem se potom dá stávat do budoucnosti, tak něco podobné a i plán obnovy, lebo v zásadě až tak velké peníze jsme z toho ještě nerozdali. a ta pandémia je už trošku za námi a my jsme vlastně v té pandémii išli pomáhat tým krajinám, které byly největší zasáhnuté. Ten samotný cíl už nesplníme, ale má to některé velmi inovativné aspekty, které jsou zaujímavé. A jeden takový inovativní aspekt je ten, že krajina musí urobit něčo, aby dostala peníze, takzvané ty mílníky, nějaké reformy. And also the money can not use anything, but it should mostly be used for some green and digital transformation. The optimal world is such that we still get some resources from the EU every year, that we ourselves would like to want reforms měli cít reformovat na zelenou a digitální ekonomiku, ale když už to nerobíme, tak aspoň to je také, že druhé, třetí řešení je, že EU nám ty peníze dá, ale za jistých podměn. A toto nemohlo vzniknout něco také, že Evropa si požičí na spoločné úrovni před 15. rokem právě proto, Někdo nechcel, nejméně Německy a jiné krajiny, dotovat zase cest transfery jiné krajiny, ale ten covid byl speciální v tom, že oni za to nemohli, proto bylo možné urobit ten mechanismus. A já by jsem byl rád, kdyby jsme této inovace postupně představili do dalších finančních nástrojů a ještě by jsme mohli jít i dělej. Mnohé, např. oblasti, kde Evropa rozděluje ty peníze do 27. krajů nedávají velký zmysel, jako např. v té digitalizaci, implementovat digitální technologie, ano, ale vymýšlet, aby Europa vymýšla 27 různých technologií, já bysom dalo větší peníze na té vědecké projekty, které jsou celou evropskou a tak jisto by som podměnil i mnohé peníze, které dostáváme z EU. aj tým, že něco zpravíme, nebo když už nic nezpravíme, tak aby jsme nepůrošovali té základné principy, na kterých stojí Evropa, že to je pro mě něco, ta novinka, kterou plán obnovy přiněl, lebo my jsme dostali jako Slovensko čisté 20 miliardů za 20 rokov, Mluvčí 05: za 20 miliardů jsme mohli, já nevím, poslat posádku na Mars několikrát, nevím, koupit si 20 inovativních jednorostců z celého světa, ale co jsme urobili, my jsme to nějak tak utopili v té ekonomike, že to velmi ani nevidno a musíme to robit jinak. Poslední věc, kterou k tomu povím, že já bychom byli rád dokonce, kdyby ty peníze z velké části išli i do těch regionů, lebo podle mě, když to jde cez vládu a cez jeden kanál, tak dost často nereflektuje to, co potřebuje Brno, co potřebuje Humana nebo Košice a nějsou to vždy ty jisté věci, co potřebujeme. Někde chybá cesta, jinde možná potřebují na nějaký věděcký park a tyto špecifika trvá lepši zohladňovat. Mluvčí 02: Děkuji, pane nýdromére, Váš názor na nějaké pokračování toho fondu Obnovy 2.0 nebo alespoň převzetí toho systému. Něco splníte a za to nebo na to dostanete z evropského rozpočtu peníze. Je to podle vás dobrá cesta a zároveň je na to v Evropě nyní řekněme politická vůleň, nějaký takovýto princip uplatňovat nadále? Kdybych to měl zkrátit? Ano, ne, nevím. Tak by jsi to dál zkrátit, ale tak já to teďka zase trošku prodloužím. Zatím je docela velký úspěch. Země se velmi rychle a parlament dohodli, že po tom covidu je třeba popostrčit ty ekonomiky a pomoc jim v některých strategických oblastech vznikla bezprecedentně rychlá politická dohodla, což je skvělý, protože lidi se dohodli na něčem, co je smysluplný, Plně souhlasím s lidem, že zásadně je to podmínění reformama, jak se říká no money for nothing, či musí být reformy, jinak nejsou peníze a jsem moc rád, že je to tvrdší ty peníze. Buď to to uděláte a nebo peníze nedostanete, což mochodem nás bude bolet, jako třeba Česko. Tehdejší vláda vymyslá různý věci, je postaví špitál a naplního doktory a pacienty, no v Čechách se to nedělá v horizontu 5-7 let, co na to máme. A pokud ten špital nebude stát, tak ty peníze propadnou, čili to bude ještě docela zajímavý, ale je to tak správný, bez zporu. Co je špatně? Špatně byla ta ekonomická kalkulace. The economy after COVID was much stronger than we expected. On the contrary, it generated high inflation. But unfortunately, almost all economists, including probably us two, were wrong and they thought it would be a good support. So there was a misjudgment here, I'm not saying it's tragic, but it wasn't there because it wasn't necessary. A druhá věc je, že RRF, jak se tady tahle věc jmenuje, to neřeší problém evropského rozpočtu, naopak ho zvětšuje. Protože ten fond musí být splácený z budoucího rozpočtu a ten rozpočet je strašně maličkej, ne v eurech, ale v procentech HDP. Evropský rozpočet je kolem 1% HDP. Členské země mají rozpočet oběhem 40% HDP. And Czech countries are very enthusiastic about the fact that the calculation is possible and they are very reluctant to send money to it. So RRF is not a solution for the calculation. We need a solution for the calculation, which is a solution for the calculation. But otherwise, in an ideal world, Když ty země pochopí ty prioryty, například pochopíme, že pro nás je prioryta větší zvýšení kapacita elektrického vedení do Německa nebo do Polska, tak si sednou ty vlády a řeknou, tak dáme do toho ty peníze a uděláme to. Realita je taková, že ty země si řeknou, že je to prioryta, ale pak se sestaví všichni ty politické prioryty a s hodou okolností to vedení je právě pod čarou. takže se nikdy nepostaví. Stejně tak se nepostaví funkční vysokorychlostní železnice, nejsme schopni financovat společný výzkum a tak dále a tak dále. Čili buď to ty členské země dostanou tak trošku víc rozum a řeknou si, my nepotřebujeme větší rozpočet EU, ale budeme společně investovat do toho, co je společná priorita a je to hrozně důležitý. A nebo budeme muset jít tou cestou těch ALA a RRF, což se zdá být nyní jako smysluplnější a například si řekneme, tak je důležitý, abychom měli víc společného trhu s elektřinou, protože to sníží cenu elektřiny a zvýší bezpečnost. A protože víme, že ty ženské země by to nezaplatili, tak na to dáme evropský prachy. Chceme víc vysokorychlostních železnic a víme, že by to skončilo metodou jako naši dálnice pár desetikilometrových vysokorychlostních úseků, což nefunguje. Takže jako něco z toho zafinancujeme. Mluvčí 05: Potřebujeme zvýšit naši obrany schopnost, dobrá cesta je přes výzkum, společně zafinancujeme třeba něco jako Evropskou výzkumnou agentůru na to i tohle. Obávám se, že tohle, já neříkám, že to je second best, obě varianty jsou možný, ale to, co je špatná varianta, že neuděláme nic. A myslím si, že Evropská komise si uvědomuje, že jsme dojeli jako nakonec s tou dnešní rozpočtovou logikou, ten rozpočet do budoucna jsme zatížili takovým množstvím pladeb, že se prostě nedá udržet, takže doufám, že bude na stole hodně otevřená diskuze o tom, jak dál a že bude málo zemí, které budou držet pozici, kterou tak důvěrně dobře známe a ta říká ne, ne, ne, ne. Mluvčí 00: Vy jste zmiňoval, že členské státy mají mnohdy velké požadavky směrem k tomu evropskému rozpočtu, který je ale velice omezený. My víme, že teď z řady členských států, včetně Česka a Slovenska, z ní musíme podpořit konkurenceschopnost. Víme, že třeba Ursula von der Leyen v tom svém červencovém projevu na půdě Evropského parlamentu zmínila i jakýsi fond pro konkurenceschopnost. Máme tady dragýho zprávu, zprávu Maria Dragýho, o konkurenceschopnosti, kde jsou nějaké konkrétnější body, vyčíslení investic, které jsou zapotřebí, ale i nějaké další body, jako jsou třeba nějaké ty společné půjčky, abychom tady ty investice mohli zafinancovat. Pane Odore, jak Vy vnímáte právě tu diskuzi o té evropské konkurenceschopnosti, co je potřeba udělat i v kontextu toho, co je vlastně realistické udělat? protože my víme, že i třeba řada těch zpráv nebo expertů říká, nebo to je alespoň můj pocit, že velice často ty zprávy končí tím, je potřeba se více integrovat v některých oblastech, ale členské státy to často nechtějí, tak jak z toho ven. Nemotáme se jenom v kruhu, že jenom říkáme, pojďme být konkurence schopností, ale vlastně tím, že to je stále rozčleněno na těch 27 členských států, tak to zkrátka bude velice obtížné, neli nemožné. Souhlasím s vámi v tom, že některé věci, ty problémy, o kterých hovoríme, nejsou ty fundamentálné problémy, ale dost často ten fundamentální problém, který máme, je to rozhodování. Že v žádné firmě nerozhoduje 27 řaditelů, že to je velmi těžké. A potom, když naozaj vždy se pozeráme jen na té národné záujmy, tak v zásadě aj ty rokování o rozpočtě vyzerají tak, že každý si zobere ty čísla a pozřeje se na to, že podle těch nových praviděl, či vlastná krajina dostane o 10 milionů věc nebo méně a jen na baze toho rozhoduje, a vůbec se nepozívá na to, že kdyby jsme ty jisté finance použili víc na nějaké spoločné projekty, či už infrastrukturné, alebo věděcké, alebo obranné, jako hovorí luděk, tak Evropa by byla ovělá silnější a ovělá lepší, alebo každý ten účet pozerá a vůbec, jako kdyby jsme ignorovali a i my v středné Evropě, že ty krajiny nám sem už poslali nějakých teda k nám těch 20 miliárd a teda zhandlkovat o 10 milionů hore dole a přitom by jsme mohli něco spoločné urobit pro Evropu. Takže já se uhlasím s vámi, že to je gro tých problémů, ale to, říká, že zčastí aj proto Europa neje tak konkurencí schopná oči Číně nebo oči Spojeným štátem v některých sektorech. Já jsem jako teda ekonom velmi rád, že tato téma teda zrezonuje, lebo si myslím, že je nějaká politická vola z mnohých částí Evropy, aby jsme s tím něco urobili. ale nechcem tak dopadnout, jako byl takový seriál, když je Yes Minister, takový komediální seriál BBC a tam vždy, když povědali, že potřebujeme něco urobit, tak toto je něco a a urobíme to, že potřebujeme trošku věc rozmyšlet, proto jsem rád, že teď o nějaký týžděň a budou přicházet budoucí komisáry k nám a na výbor, kde budeme přesně jich trošku grillovat, že čo oni vědějí urobit za těch pět rokov, že čo jsou ty priority, lebo dost často mám pocit, že Evropa, kdyby jsem vyjmenovala v Dragého zprávě všechny priority, tak to je možná nějakých 200 položík, A my potřebujeme také tři, čtyři, o kterých potřebujeme jít dopředu. Problém Evropy je ten, že nevědí identifikovat priority. Identifikovat je strašně velký priorit, problém je, že my nevíme povědat ne na různé věci a toho firma někdo musí vědět, kdo to říká. Mluvčí 05: Takže to říkání a prioritizace jsou pro mě klučové dva nedostatky, které brzdí nás konkurenceschopnosti. A tu třetí věc, čo vzpomením a samozřejmě ludek může potom to rozvinout ještě věcej, že my v skutečnosti ještě stále nemáme jednotný trh v mnohých oblastích služby, finance, výzkum a vývoj. A i při pohybě lidí, jako v zásadě je nemožné pre někoho, aj u nás, my v Národnou banku jsme chtěli zaměstnávat lidí z Evropy a byl to velký problém, protože nevěděli jsme, jak se platí odvody i vo Finsku, Švětku, takže je tam v tom takový guláž, takže ten jednotný trh, to může být naozaj také nízko vysíjací ovoce, které potom dokáže naštartovat a i evropskou ekonomiku. Mluvčí 02: Pane nítrmajere, bylo tady zmíněno, že je potřeba prioritizovat a že bychom si měli v Evropě stanovit nějaké ty, ne tady 200 priorit, ale ideálně nějaké ty hlavní, tak dovedete si nějaké představit konkrétní, na co by se teda měla Evropská unie zaměřit? a také zatmělo tady ten problém vnitřního trhu, já vím, že vždycky česká vláda, ať už je jakákoliv tak říká, budování vnitřního trhu je ta naše priorita, ale vidíme, že stále se to nedaří vlastně dobudovat nebo ho vybudovat v těch nových oblastech, jak jsme říkali pan Ódor, tak proč, čím to je? It looks like people are looking at my shoulder, when I have been researching and writing about it for four weeks, or Google is looking at my shoulder, because one of the words I keep repeating there is prioritization. Fungish people have such a nice word... We agreed that I will say that later. Well, a little bit. Fungish has the word nice to have, that it would be fine to meet. Zapomeňme na nice to have, musíme se soustředit na věci, které prostě fungují. A to jsme se nedohodli, já jsem se svým kamarádem komisařem, je docela vysoko postavený, jsme měli nějakou diskuzi a on mě teď vyjmenoval, co všechno udělá akční plán, tady jako nějaký book a tak dále a tak dále. A já jsem říkal na konec, tak víš co, tak udělej na mě dojem, řekni mi tři nejdůležitější věci v tom tvým portfoliu. To mě jednápadlo se na to takhle podívat a říkal, že po týdnu mi je přinese, tak ještě trošku čekám. Úplně základ je jako prioritizovat. Fakt musíme jako prioritizovat a to, co je nice to have, prostě počká. Ale tady je potřeba říct jednu věc a to zjistíš, až budeš v tom parlamentu, každej si myslí, že je ta priorita něco úplně jiného, což bude jako velký problém. Ale začal bych o toho, s čím jste vy a na to začla, ta diskuze o tom, jestli potřebujeme ročně 700 nebo 800 miliard, to jako nepomáhá, ta diskuze. To je diskuze, která vede k rozdělení, myslím si, že je rigorovně ekonomicky, to není jakouplně podložený, ale hlavně to zapomíná na to, že většina těch investicí, trtivá většina musí do soukromého sektoru. Firmy neustále investují, akorát je třeba investovali víc smysluplně a jako víc produktivně. Čili tahle diskuze, to je prostě diskuze, která není dobrá. S jednou věcí bych s tebou nesouhlasil podle mě, The common market is not a fruit that hangs low and it is not a minimum. I have been in America for three days now and I really discussed it with the top economists and they said there is such a huge potential for accelerating growth, increasing competitiveness and increasing priorities. They said they guess that we have one market here and you are an employee of someone from the EU, you really allowed it. Those obstacles for the business are enormous. They guessed that for example for the tax it is sometimes 40% of the total, for the service it is sometimes up to 100% of the total. We have such obstacles on the common market. If we would move away from this, it would be a huge, huge move. But you said it correctly, that the Czech Republic always says, that the market is our mantra. So let's go into detail. For example, a completely essential completion of the banking union. Bankovní unii, moji bývalé kolegové z ČNB považují jako za docela zlo a vůbec ne, že bychom do nich chtěli vztoupit. Unie kapitálových trhů, no nepodporujeme, co to je, co si tady kdo na nás vymýšlí. Unie energetická, která byla důležitá, fungování jednotnýho trhu, vzpomněme si před pár roky, jak jsme chtěli stříhat dráty, abychom měli jako levnější elektřinu. Já to neříkám kvůj tomu, že bych chtěl říkat, že my jsme ti špatní, ono je to tak úplně všude. Většina zemí říká, my chceme společnej trh, chceme ho prohloubit, chceme odstranit překážky. A když dojí na to k diskuzi, a do tohle mi nesahejte, no tohle na to vůbec zapomeňte, no tohle to ani nezačínejte, to se nám jako nepovede. A to je ten problém. Ve skutečnosti taky z Městního měnového fondu jeden ekonom říkal, ta zpráva je skvělá, i když říká to, co všichni víme a co navohuje nový, je jako docela sporný. To, co je asi docela sporný je, Pokoušet se vyrábět nějaký evropský šampiony, že si řekneme tak, my tady potřebujeme firmu, která bude dělat dobrý kanóny a bude to tahle. To nefunguje. Nevěřím na to, je to drahý, vede to k omezení konkurence a vede to k horším produktům. Stejně tak si nemyslím, že bychom měli umě se snažit vytvářet větší firmy. Špatná velká firma není určitě lepší, než dobrá střední nebo o trochu menší firma. Mluvčí 00: Myslím si, že bychom do té ekonomiky měli poslat nějaký podpory, ale to pouze v těch oblastech, kde vlastně tlačíme na urychlení nějakých procesů kvůli klimatickým cílům. Já myslím, že je strašně důležité, abychom ty emisy dostali pod kontrolu v Evropě a v celém světě, protože je to opravdu boj o kvalitní život našich dětí a těch, co přijdou pro nás. To znamená tlačíme na rychlejší technologickou změnu, než který by jinak došlo a tady by mi dávalo smysl určitou míru podpory dávat. ale vybírat nějaký odvětví, do kterých začnou sypat ty peníze, tak to se mi nezdá. Či vlastně ta hlavní agenda je pro mě single market, to je věc, která je bezesporná, která nic nestojí, minimálně nic nestojí. Mluvčí 02: Proto je to nízko vysíjace ovoci, lebo velmi lahko tam věme udobit vela výsledků za málo efortů a nezávisíme od nikoho. Mluvčí 05: No přesně, to je klíčový, protože bychom chtěli víc exportovat, ale co američani zavedou nám, co číně ani nezačnou taky vytvářet, to jsou všechno věci, které jsou mimo naší kontrolu. Tohle je v plně naší kontrole, akorát mám pocit, že koukáme na strom, na kterým vysí to jabko a když se přiblížíme dřív, blíž, tak zjistíme, že je tam ostnatý drát, pod ním je vykopaná obrovská díra, ještě je zalitá vodou, že když tam šlapnete, tak se utopíme. Ale pokud se prostě neposuneme dál, pokud nezačneme tyhle věci, které jednoznačně mají společný zájem řešit, tak to budoucnost fakt nebude růžová. Mluvčí 02: Děkuju moc, já mám se řešit ještě spoustu otázek, ale myslím si, že je čas dát prostor i zde naším hostům ve Skleníku. So if someone has a question, you can ask me. I can see the first question. Please introduce yourself. Mluvčí 03: And then you work on gender balance, because that's how we usually work. So we call only men to ask. Mluvčí 02: Hello, my name is Vilém Raška and I would like to ask you two questions. a odlehčená a to, kdyby vám Filip Turek nabídl jízdu autem, tak jestli byste ji jako pan Vondra přijal, nebo ne? A vlastně to je možná otázka i na oba, protože by mohl nabídnout i panu Odorovi a chtěl bych se zeptat i, to je trošku víc jako domestická otázka ohledně vlastně kroku, vy jste říkali, že vlastně v tom roce 2014 vás do toho parlamentu pozvali pan Kalousek a Schwarzenberg, tak jak vnímáte to, že vlastně pan Kalousek nedávno praskl dveřmi v Topce a jestli tomu jako rozumíte, nebo je to jako podle vás ta cesta, kdy se seká možná, to je jeho představu v tom sekání a ta koncentraci je jako příliš ostrá a proto vlastně je lepší tak, jak ta vláda vlastně jde teď. Mluvčí 00: Děkuji, tak... Nechci začít s tím, s kým bys jel a s kým bys nejel outem. Mluvčí 02: Já vůbec nevím, o koho se jedná. Mluvčí 00: Na Slovensku máš různé alternativy, kdo by ti navrhl autostop. Mluvčí 05: With some people I have to travel by plane to Strasbourg and to Brussels and sometimes I feel like sitting at least three rows further, so it's not an easy discussion with everyone, but I don't know the gentleman, even though he's probably asking some enlightened young man under the lamp, but ale bohužel já nepoznám, ale zase na druhé straně, když jsem se rozprával s panem Ficem nebo s Borisem Kollárem, Vždy tam byl nějaký normální, ludský rešpekt, že nebylo to něco agresivné, že dost často je to také divadlo pre voličů, že dá se rozprávat a i s opoziciou, alebo s tými, kteří s námi nesuhlasí. Len dost často to nevěme robit tak kultivovaně a to bychom se měli naučit se rozprávat a i s názorovými oponentmi kultivovanějšě. Mluvčí 02: Děkuji jenom pro kontext, Filip Turek je nově zvolený, nebo čerstvě zvolený poslanec Evropského parlamentu z Česka za stranu přísaha a motoristy a nyní je ve fraxi patriotů pro Evropu. Mluvčí 00: Ludo dál do jedné věty, že občas, když vedle někoho je člověk posazenej v tom letadle, tak si říká, abych chtěl sedět někde jinde a zároveň se snažím s většinou lidí bavit, pokud je to možné, ale u mě by to spíš bylo tak, že já bych si do toho fosilního auta úplně sednout nechtěl a spíš bych nabídl to svoje elektrický, ale u některých kolegů jsem narazil na to, že oni potřebují během cesty kouřit a tam zase mám strictní politiku, že v mém autě se fakt nekouří. ale já mám tu většinu vytížených kolegy nebo stážisty, takže ten autostop to nefunguje. Co se týká Mireka, Mirek udělá spoustu dobrých věcí v politice, určitě má výborný instinkt, je výborný retor, ale politika není jenom o fiskálním shodku. A reálná i dobrá ekonomická politika je o rozumném snižování a ne o nějakým ekonomickým harakiry. Jasně, ta vláda je tady jako za očekáváními. Bychom asi našli spolu určitě s údem nějakou lending zónu snižování strukturálního shodku půl procenta v nějakých jako normálních časech, což je takový mezinárodně uznávaný benchmark. The government has a bit of a goulash in the structural conclusion. I think that it is a worthy criticism, but I think that the criticism could have its limits, but everyone is happy with the third party. Mluvčí 02: A už je to tady jen top 0,8? Mluvčí 05: Ne, nás je víc než devět, takže to není číslovka počtu členů, takže to s tím nesouvisí. To je rok vzniku, takže to topka bude držet. Ale jinak, pojďte se, neustále je možné fragmentovat tu politickou scénu. Dva lidi obvěkem mají tři názory, čili bez zporu můžou založit dvě nebo tři politické strany, ale asi by bylo fajn, kdyby to... Kdybychom spíš hledali k sobě ty mosty. Mikolaj Žurinda řekl moc hezkou věc ke Slovensku, že doufá, že se tam postaví dostatečně silná pozice, která fit se porazí. Myslím si, že zejména v některých situacích je důležitý hledat ty mosty spíš, než je věc za sebou pálit. Mluvčí 01: Děkuji. Máme dotaz nějaký další, ideálně dámy, pokud mají nějaké otázky. Mluvčí 05: Můžu cítit jako žena nebo jako dítě. Já velice rád slyším, že se vracíte k důležitosti institucí a institucionálního rámce. a což nabil jsem v nedávné minulosti dojmu, že máte čím dál větší tendenci z toho centrálního pohledu dirigovat, které obory ekonomiky jsou progresivní a které je potřeba podporovat a které jsou dobré pouze k tomu, aby ty progresivní obory financovaly. Já jenom se chci přímluvit za důležitost mikropohledů. Ten institucionální rámec je podstatný pro každý ten jednotlivý subjekt a podstatné při té reformě institucí, které skutečně jsou ať už na národní nebo na evropské úrovni po více než 15 letech zralé k reformám tak jaký je cíl těch reform a já jsem přesvědčen, že by to v téhle té globální konkurenci měla být podpora toho, aby se vyplácela práce, aby se vyplácela iniciativa, ať už je to v privátní nebo veřejné sféře. Ten vývoj poslední doby jde protitomu. Práce pochopitelně pro ten veřejný sektor není téma, konkurence ve veřejném sektoru neexistuje, nefunguje, je potřeba veřejný sektor a speciálně státní zprávu výrazně omezit. aby bylo prostředí rovné, spravedlivé a podněcovalo, motivovalo k aktivitě. Mluvčí 02: Děkuji moc, chtěl byste to okomentovat? Mluvčí 05: Já bych na to reagoval ve dvou bodech. Ten první je, já úplně si nemyslím, že potřebujeme menší stát nebo větší stát, já jsme si potřebujeme kvalitně fungující stát, což je něco úplně jiného. protože ten svět 21. století klade obrovský nárok na kvalitu rozhodování, sebelepší politik, geniálnější. neumí udělat ty správný rozhodnutí, ty správný rozhodnutí a stát prostě dělá nějaké rozhodnutí, jsou dobrý tehdy, pokud jsou dobře zanalizovaný, dobře připravený a myslím si, že jeden z problémů a já jsem o tom, že to dohodace před dvěmi týdny psal velký čánek do hospodářských novin v reakci taky na udělení Nobelovy ceny za ekonomii, tak my postrádáme instituce, které by umožnili politikům dobře rozhodovat a myslím si, že to postrádáme systematicky, a proto z pohledu běžného voliče ty rozhodování vlády zejména v té domácí ekonomické oblasti nepůsobí kompetentně. Neproto, že ti lidi by to umyslit dělají špatně, ale že prostě to rozhodování je hrozně náročné a ty podklady prostě nejsou dostatečně kvalitní. To je první věc. Druhá věc, kdybych se s váma jako shodl, We had a very interesting discussion about it, I think we have been to it at least three times during the discussion in America with the world's leading economies on the topic of how to increase productivity. Dragý says that in order to increase competitiveness, we have to increase productivity and some people think that we will increase it by investing somewhere. We know where to invest, we will invest there, we will spend more money there and so on. A nejenom já, ale taky většina těch ekonomů je tady to mohet skeptický, protože jak jste říkal, ten stát neví, kdo jsou ti šampióni. A druhá možnost, ale není jako rezignace, že je to jedno, ale jsou některý politiky, který jsou zásadní a teďka top of my head tři z nich. Vzdělání. Tady my si nestojíme tak hrozně jako Česko, i když to není nějakou plný zázrak. Víte třeba, kde ve světových tabulkách leží naše univerzity. Máme si představu, jak produktivní je náš vývoj. Není to katastrofa, ale, Ludo, ty jsi to myslím říkal, na té diskuzi předtím v dnešním světě nejsou žádné ceny za druhé místa. A my nejenom, že nemáme ty druhé místa, my soutěžíme o 56. místo. Za to fakt nejsou žádné ceny. Čili, ale nejsme na tom tak špatně a mochodem je to velká konkurenční výhoda Evropy proti Americe paradoxně, protože máme mnohem prostupnější systém vzdělání. I lidi jako s rodin s nižšími přijímy a s horší situací mají lepší přístup k vzdělání, než kdekoliv jedné. První poetika. Druhá poetika, flexibilní pracovní trh. vznikaly pracovní místa a hlavně, aby lidi rozuměli, že pokud si chtějí polepšit životě, musí občas to pracovní místo zlepšit. Nečekat, až se z toho Volkswagenu stane nejlepší firma na světě, ale když prostě neplatí tu mzdu, tak hledat to místo někde jinde. A třetí věc, o které se hodně málo mluví, ale je hrozně důležité, je dostupný bydlení. protože velmi často ta pracovní nabídka, která je atraktivní nejen pro vás osobně a která by popostrčila tu ekonomiku dál je hold v jiném městě a nebo může být dokonce za nějakou hraniční čarou. A ty dnešní ceny bydlení jsou nejenom jako nějaký sociální problém, nejenom dobrý téma pro média, ale je to něco, co opravdu podvazuje tu ekonomiku, podvazuje tu její flexibilitu, My jsme v tom jako na špici, jako Česká republika, ani jinde úplně ta situace není dobrá, takže myslím si, že pokud stát chce přispět vyšší produktivitě, tak na místo hledání šampionů, hledání penězovodů a selektování oblasti bychom se měli soustředit na kvalitní vzdělání, na podporu prvotřídního vědy a výzkumu, zajistit fungování pracovního trhu a zapracovat na tom, aby bylo snažší si najít bydlení, i když se člověk chce posouvat z jednoho místa na druhý. Mluvčí 00: Děkujeme moc, pane Odore, chtěl byste také k tomu to něco doplnit i třeba k těm institucionálním reformám, které tady zazněly, nebo k tomu, co tady teď zmíněl pan Jidlmajer. Mluvčí 02: A to je můj život. Já jsem vlastně rozběhal na Slovensku analitické instituce na ministerstvách, projekt Hodnoty za peníze, právě proto, aby politici nestřelali z brucha řešeně, že toto spravíme, aby ty řešeně byly podloženy dátami a podloženy analýzami. Můžete se i tak rozhodnout, jakokoliv chcete, jen minimálně, abychom měli ten podklad, že v různých alternativách, co spraví, Ty odborníci nejsou proto, aby povědali politikům, co mají urobit, ale aby jim dali alternativy, že když urobíš A, B, C, tak jaké to bude mát efekty a nech si vyberu politici na základě toho, co chcou a za čo potom měsí z odpovědnost. Takže to je pro mě něco absolutně důležité a proto jsem mají velmi rád, že presně ta nobelová cena na zpoměnku Alfreda Nobela išla teda na této institucionálné reformy, že bez toho... Oni jsou s námi tým, že dali, lebo dost často hovoríme, že ano, severským krajinám se darí, ale darí se jim proto, lebo už jsou bohaté, tak si můžou dovolit něčeho financovat lepšie. A tyto pány povědali, že ně je to celkom tak, že důležité je mát dobré instituce, dobré si spravovat spoločnost, formálné, neformálné pravidla, dvouvěra spoločnosti, a když to máte dobré, tak věc méně je garantované, že ta krajina půjde smerom k prosperitě, že je tam taková náhodná závislost, koreláci, ale je tam taková uzalita. a já v to naozaj věřím a to jsem se snažil dělat celý čas. Ještě k jedné otázce se vyjadřím a to je, že vyberat víťazů. Já to vnímám trošku komplikovanější v otázkách inovací, že samozřejmě vyberat jako firmy je absolutně nezmysel z mojej strany. Podle mě to, co si věme vybrat, jsou nějaké oblasti, které budou důležité ať o 10 ať o 20 let. Já si nevím představit, že umělá inteligencí nebude důležitá o 10 rokov, alebo zelené technologie nebudou důležité o 10 rokov, takže si myslím, že to, co robila i Amerika, že štát financoval a vypísoval různé projekty v tých oblastích, které byly perspektivné, To musí štát robit, lebo je tam také riziko, že dost často to ten soukromý sektor na seba nevě převzít, ale nemůže rozhodovat štát ani o firmách, ani o konkrétných technologiách, že většinou to musí být technologicky neutrálné, já nevím, při těch zelených technologiách, skleníkových efektů, jako tu to máme, Vlastně nemáš tady diktovat, či to má být vodík, slněčna, ale jakože dát rovnaké podměnky a to, která technologia zvítazí a ví nejlepší a nejlacnější zabezpečit, tak je to fajn, ale při těch inovacích, jak se mi zdá, že ten samotný trh Tento problém neví celkově dobře vyřešit a i všechny ty digitální firmy, které teda vidíme, tak vyrastaly vlastně na těch inovaciách, co zafinancovala americká vláda ještě v 80. a 90. roce, že jako kdyby tamta spolupráce z úkromného sektora a verejného nějaká musí být. Mluvčí 05: Já si těším, že je ta situace celá komplikovaná, protože ta mišanka těch evropských superšampionů nevisí ve vzduchopráznu. Je tady jeden příklad a to je Airbus, kde Airbus pronikl na trh, který byl dominovaný někým úplně jiným a teď, když se na to díváme z hlediska dnešní situace a opravdu až neuvěřitelně hlubokých problémů toho druhého hráče Boingu je teď jako dominantním hráčem a to byl obrovský úspěch Evropanů Airbus. To je obrovský nejenom ekonomický, ale úspěch kooperace. A je otázka, jestli z toho je dá udělat v 21. století, kde já jsem o tom trošinenku jako skeptický. Druhá věc, co se týká toho výzkumu, o kterém já domluvíš, my každý rok dáváme miliardy korun na vše možný granty, na vše možný výzkumný projekty, z nich velká část jako postrada, jakoukoli jsme sluplnost. Či co brání tomu státu nenutně vybírat ty vítěze, ale aspoň nefinancovat ty evidentně poražený, a uvědomit si, že žádný ceny za 56. místo nejsou, oni nejsou v podstatě ani ceny za to 2. místo. A třetí věc, kde vlastně ten Dragi dává do hry ty strategický sektory, To není nutné o tom, že by se mějí financovat. Ono je to o tom, že pro ty strategické sektory bychom měli zajistit, že nebudou čelit neférové konkurenci. To on tam říká u některých těch čistejch technologií typu turbín větrných, teplných čerpadel, elektrolyzérů a říká, proto je tohle věc, ve které my si myslíme, že bychom mohli úspět a bylo by fajn, kdyby ty země třeba tam dávaly nějaké ARNDy peníze, tak se musíme postarat to, aby ta Čína s tou velkorysou státní podporou nám ten trh nepotrhl. A zatímco v jiných sektorech, ve kterých tu ambici nemáme, těžko asi někdo začne teďka vyrábět jednoduchý solární panele levněji než Čína, tak by bylo vlastně zbytečný ten sektor bránit nějakýma cláma, proto je mnohem úžtečnější levněji ty panely z Číny kupovat. Mluvčí 06: Děkuju moc, opět máme prostor pro dotazy, vidíme i dámy, takže ano, prosím. Děkuju moc. Mluvčí 05: Já rovnou navážu na tu čínu a Znižování naší závislosti není, já jsme koukaly, že to máte jako jeden z hlavních bodů. A moje otázka je, jak velký pushback cítíte na tohle témat na Evidovské unii, protože v Čechách je to hodně hmatatelný, ať už jde o činu samotnou nebo různé lobbystické skupiny vystřívatelkov, provajdři. Tak jak se tohle projevuje v Evropě? Mluvčí 02: Děkuju moc, pane Odoř, pane Jitma. Mě by zajímalo, jak se na to ty díváš, no ona to je jako hodně složitá otázka, protože na jednu stranu Není vůbec pochyb, že Čína nehraje podle fairových pravidel. A navíc ještě nejhorší, že dělá to dobře. V řadě sektorů. Proto se dostali do technologické dominance v průmyslu, o kterém jsme si mysleli, že patří nám a američanům. A jako sorry, oni ty auta dělají dobře, což je šokující poznání. Nedávno bylo nějaké velké jednání expertů na techniku v Japonsku, který rozebírali spousty aut. a zírají na to, jak ty auta jsou dobře nadizajnovaný. Je tam obrovská inspirace samozřejmě Teslů, ale oni dají dohromady dvě věci, že oni jsou velmi flexibilní v softwaru a rychlí v softwaru a zároveň vsadějí na baterie. No a když máte baterie a když máte software, tak jsme je učili 20 let, jak to auto postavit. A oni ho mají. Čili, co chci říct, na jednu stranu My si říkáme, že musíme chránit ten trh, na druhou stranu ta ochrana toho trhu znamená, že naši spotřebitelé nebudou víc přístup k levnějším a konkurenceschopným produktům. A pak je tam ještě třetí strana, která je globálně nejdůležitější a to je to, že Evropa je stále světová exportní velmoc. A v okamžiku, kdy velký světový export rozpoutá nějakou tarifní válku, tak se tak trošku jako střílí do nohy. proto ta evropská komise třeba s těma autama byla tak jako opatrná, zatímco američani na čínský elektromobil napáli 100% slo, což je jasný, že to je politický gesto, 100% slo. který vlastně likviduje ten obchod, tak evropská komise se začala hrabat v tom, kdo dostal od čínské vlády jaké podpory a vlastně vyroby, tuším, od 8 do nějakých třiceti něco procent, jako výrazně odstupnovaný, že jsou to spíš nějaké kompenzační, než jako likvidační, ale Evropa stále, jakoliv já si osobně nemyslím, že je možné udržet ten koncept exportně orientované ekonomiky, ten dnešní svět tomu nepřeje, tak stejně je naším jednoznačným zájmem zachránit, co se dá. No a teďka to ještě můžeme posnout o level víc a bavit se o tom, jak bude vypadat konec příštího týdne. A to znamená po amerických volbách. Protože to, co Donald Trump říká a o čem nám řekli všechny think tanky, se kterými si bavují politickými, on bude chtít uskutečnit, je nepředstavitelný zvýšení tarifních překážek. Analytici nám odhadovali, ukazovali nám, že si myslí, že průměrná americká cla kleslí z nějakých 5% ke 3% dneska v horizontu pár let a ten jeho původní plán v plném rozsahu je navýšení těch cen na 23%. Odhad je, že vlastně čínsko-americký obchod vymizí. Klesne třeba na 20%. A teď ta Čína, která poprvý za mnoho dekád je fakt v hodně špatný situaci, v velmi komplikovaném ochodě. Dopolučuji vám, ty z vás, který trochu zajímá na ekonomie, se podívat na trajektory jejich dluhu, který proti tomu Amerika je fiskálně opatrná země, když to trošinem kupře ženů. Tak teďka otázka, co v případě, když se třeba polovina tohohle naplní, jaká bude reakce. To, že celý svět to zpomalí, to, že to vytvoří pravděpodobně recesi, to, že to vytvoří vysokou inflaci, ta vysoká inflace zvýší americký úrokový sazby, americký úrokový sazby vytvoří krizi, zejména v těch hůdčích zemích, který se financejí přes dolár a tak dále, o tom jako není pochyb, ale co to bude znamenat třeba pro Evropu ve vztahu k Americe a ve vztahu k Číně, to je jako prostě velká otázka, ale co tím si řícte, Já jsem třeba podporoval ty, co mám na auta, nebo kdyby byl ten, kdo by o tom spourozhodoval, tak bych to podpořil, protože to vytvoří nějaký krátký dýchací prostor pro ty evropské automobilky, aby ještě rychleji začali dohánět tu ztrátu a zejména dostají na trh modely, které budou nížší a které nížší cenu a budou jako jako víc dostupný, ale je to dočasný řešení a musí to být řešení takový, který sníží pravděpodobnost, že z toho vznikne nějaký konflikt obchodní, protože stále platí, že vzájemu Evropě je podpora svůbodného, volného vzájemně výhodného férovýho obchodu. Mluvčí 05: Ale jinak ještě dále k té Číně, to není jenom obchod, to je taky politika, to jsou taky bezpečnostní hrozby. My v Evropě vidíme méně, než je vidí v Americe, tam je vidí jako intenzivněji, ale tohle riziko se samozřejmě nedá podceňovat. Čili a to teďka nemluvím o obchodu s Čínou, mluvím o závislosti na Číně, tak to je něco, co potřebujeme dostat pod kontrolu. Né to eliminovat, že všechno si budeme vyrábět sami, ale potřebujeme mít takovou diversifikaci těch dodavatelů, abychom nebyli závislí na zemích, které jsou navíc do budoucna nepredikovatelný. Mluvčí 00: Pane Odore, jak Vy vnímáte závislost EU na Číně, jak ji omezovat? Ľuděk hovoril vlastně o všetkých podstatných věcích, tak zbytečně by som opakoval některé. Skor vyzdvihněm ty, které já považujeme za extrémně klučové a to jsou v zásadě ty dvě věci, které zpomenul na konci. Že pro mě je absolutně klučové, aby jsme tým, že žijeme v trošku jiné geopolitické realitě jako před děsětými rokmi. Něje to síce studěná vojna 2.0, ale naozaj ty bloky, ty kontury těch bloků jsou jasnější a v takovémto prostředí my nemůžeme mát absolutnu závislost. Viděli jsme to a vo vojně, když Rusi napadli v energetiku a to jisté můžeme vidět ve některých kritických surovinách nebo čípůch a dalších záležitostí. Takže to je pod jedno, co je pro mě důležité, že třeba diverzifikovat, nemůžeme být závislí od jedné krajiny, která neje v oči nám velmi prijatelská v mnohy oblasti. A druhá věc, čo chcem zdůraznit těž, to je politika toho dorovnávání, Tím, že Evropa je velmi otvorená mezinárodnému obchodu, američaní a zdělekaně, oni mají velmi větší část HDP z domačí zpotřeby, tak my bychom ztratili největší, kdybychom išli do naozaj otvorené obchodné vojny. Takže to, co my potřebujeme urobit je dorovnat to, co momentálně existuje a skvěle působit cez světovou obchodnou organizaci, aby jsme nějaké pravidla znovu zavědli, protože teď je to nefunkčná organizace, která která v zásadě neponúká nič, keďže krajiny porušily to, co se dalo a nemáme nějaký nový konsenzus, takže my potřebujeme trošku i tu obchodnu diplomaci uříšit, lebo my nemůžeme být ti, kteří budeme dávat ty prvé úděry. My se můžeme bránit, vyrovnávat tu hru, ale to je všetko, co Evropa může. And there was also a question, how do we see it politically also in the European Parliament, so it seems to me that there is a relatively large will to solve these issues in the European Parliament. Mluvčí 02: Of course, there are always different groups, but unfortunately we are not from the same group, despite the fact that it is called the European People's Party and I am a people, but I am in the EU, a pritom při těchto otázkách večinou jsme součásti od toho jistého kompromisu. Ludovci, Renew Europe a sociální demokrati, takže proto velmi rád i diskutujeme s dalšími ekonomami, lebo myslím si, že když ty spoločné jsou problémy, tak je rěšeně, aby mohly být spoločné. Mluvčí 05: Brzy ti dáme na bytku určitě, fakt by ses tam hodil. Mluvčí 04: Děkuji, máme ještě nějaké otázky, tamhle vidím, takže poprosím o předání mikrofonu. Mluvčí 05: Dva dotazy, první se týká, teď mluvíme o Dragýho zprávě, před létem to byla Letyho zpráva, proč se pohybují v oblasti výzkumu, tak teď je zase hejterová zpráva k FP10 a hodnocení Horizon Europe, když si vzpomenu, V podstatě na stejnou situaci před sedmi lety, kdy se plánoval předchozí rozpočet, předchozí programy, tak byly zase jiné jména, jiné zprávy, co z toho vlastně zbylo, z vaší zkušenosti a co si myslíte, že zbyde z té drahého zprávy. A druhý dotaz je, rozpočtový Luděk Niedermayer mluvil hodně o vzdělání výzkumu, a v podstatě každoročně se opakuje přitom, kdy Evropská rada navrhuje nový rozpočet na další rok, takže jsou tam škrty právě v oblastech vzdělávání, ferazmu, v oblasti výzkumu, Horizon Europe teď, čím to je? A pak ten hodný evropský parlament to vrátí a řekne, a to přece nejde. Mluvčí 00: Děkujeme moc, takže první otázka, co nám zbyde z drahého zprávy. Pane Odore, jestli můžete začít. Mluvčí 02: Je pravda, že je velmi velká zpráva, co leží někde v knižnici vzadu a už nikto si nezpomení, jako je Lisabonská strategie, kterou jsme chtěli být nejkonkurenceschopnějšou časťou světa v roku 2010 a právě vtedy, kdy jsme my napísali tu Lisabonskou strategiu, vtedy jsme začali v té konkurencí schopnosti opět zaostávat, takže to je takový paradox. To, co já vnímám, že může být drahýho zpráva, že to časování je podle mě velmi dobré, že kreuje se nová komisia a ta většina v Evropském, proevropská většina v Evropském parlamentě chce vidět něco, nělen na papěry z drahého zprávy, ale i v realitě. A přesně ty vypočuvaně, které budeme mít čo chvíle, budou i o tom, aby ty budoucí komisáry krvou podpisovali, že něco z toho bude. Jinak měl jsem rozmyšlet nad tým, že čím to je, že většinou talianské premiéry píší této zprávy. A potom jsem přišel na to, že asi proto, lebo Taliansko až nejde úplně synonymem krajiny pre reformy. ale keď to robí nějaký velký známý italianský bývalý predseda vlády, tak si to přečítají i v Italiánsku možná, lebo to se dostane do domácej tlače. Ale to je na odlakčeně. Ale myslím si, že je tu momentum, že to časování je dobré, každý vidí, že je problém. A Dragito poňal i komplexnější, nehovorí jen o čisto tých ekonomických problémů, ale trošku i o tých bezpečnostních, které can be quite relevant about the week or two after the US elections, also for Europe. Takže to je k té prvé otázke, k té druhé otázke, tak já jsem spokojný, že my jsme za toho pekného, že my tam vracíme ty peníze, ale to nerejší ten problém. Problém je většinou v tom, že nikto by nikdy nedesignoval ten rozpočet EU tak, jako je, kdyby mal prázdný papír. Problém je, že my vždy máme minulý rozpočet a se snažíme robit odchýlky od toho, a vlastně to nám robí obrovské problémy, lebo zoberte si jen polnohospodářstvu, třetinu dáváme na polnohospodářstvu, a v ekonomiké pohoda hospodářstvů zohrává úlohu 3-4% a něje věc, takže normálně někdo ekonomicky rozmyšlející by povedal, že to má být naopak, že 30% majíc na výzkum a vývoj a 3% na pohodu hospodářstvů, ale to politicky jednoducho nepřichodné, takže proto vrátím se té myšlenky, co jsem hověděl na začátku, že dost většina těchto problémů, které chceme říct, má koreně v rozhodovacích mechanismů v rámci Európy a my se musíme rozhodnout, kde chceme více Európy, kde nechceme mít více Európy a bez toho se velmi nepohněme do prdele. Co z toho zbydeno, já si myslím, že tentokrát trochu víc a vlastně ten klíč k tomu je v těch prvních stránkách, ty drahého zprávy, protože on říká, ano, mi 20 let, We are losing competitiveness and productivity compared to the United States. It is not completely black and white, let's take it this way. But there are trends that helped us. One of these trends was a great export performance, especially to the Asian market. And the second of these trends was a very good macroeconomic environment. And both of these are gone. Makroekonomické prostředí začíná hodně drncat a ty trhy té Azii, některý se chrání různým protekcionismem a ta Čína je schopna vyrábět zjednodušeně řečeno produkty, který jsme tam dřív dodávali my. Čili to znamená, že to, co maskovalo tu ztrátu v některých odvětvích, mohlem, ta ztráta produktivity není ve všech odvětvích, ta se týká zejména nové ekonomiky a některých služeb, tak to, co to kompenzovalo tu ztrátu, je pryč. My už to teď vidíme v celý nahotě a vidíme, že stále víc zemí k tomu, aby vlastně doručili politici občanům tu stabilní životní úroveň, tak se musí stále více zadlužovat a to prostě nikam nevede. Čili my jsme opravdu, já neříkám, že je zajímavý, že kolem té drahého zprávy lidi jako já věnovali velkou energii v parlamentu a úspěšnou, aby to neskončilo na polici, protože to vypadalo, že se to někam odloží na polici a nic se s tím nebude dělat. So we created the sense of urgency and it succeeded, but it also managed to pin it to the situation, when someone said, look, now we are completely high and there is nothing we can do about it. So this is also a certain problem with balancing, but I think there will be a fair effort to get further and I hope it will focus on the common market, na rozpočet, někdo se tady taky ptal, nebo na ty minuly, na nějaký priority. Jedna z priority pro mě je zajištění levnější elektřiny napříč Evropou přes dobrý investice, přes single market a tak dále. Čili já jsem v tomhle jako větší optimista než dřív, protože tohle není nějaká zpráva někdy, to je zpráva v konkrétní době. Paní Uršula je velmi chytrej, velmi zdatnej, nesměrně efektivní politik, podívejte se, co se ji podařilo v těch posledních pěti letech, napsat a prosadit. To je extrémně efektivní a one vědějí, proč si to objednává. Mario Draghi byl jasná volba, protože není dost takových ekonomů s tak obrovskou reputací. A k těm Italům, já si zpomenu na svýho času, jak když jsme se bavili daňovýma otázkama, tak nám vlastně řekl je nejkvalitnější výzkum na vše možný problémy ve fiskální oblasti. Má Itálie, protože vlastně všechno už vyzkoušela, všechny ty průšvy, účetní triky a tak dále. A tudíž to tam má jako docela dobře nastudovaný. No a k té druhé věci, ten tlak třeba na Horizont jednak, já myslím, že v té vědě a výzkumu musíme taky najít jako cestu k té koncentraci a k té high value added, žádné ceny za šestapadesáté místo. ale myslím si, že ten tlak na to snížení vychází z toho, že náš rozpočet není připravený na neočekávané věci a jedna gigantická nás potkala a to je konflikt na Ukrajině. a v tu chvíli se hledají peníze všude, kde to jde. A je to vlastně logický, protože to je opravdu pro nás životní priorita podporovat Ukrajinu, či všechno ostatní prostě jde dolu a bohužel ta lobby, která stojí za těma dvěma největšíma skupinama výdajů EU, KOHZ a zemědělská politika, ta lobby je neskutečně drsná. Mluvčí 05: A jakoliv, myslím si, Practicky všichni se shodnou o tom, že ta efektivita těch výdajů je prostě hrozně malá, aby stačilo mnohem míň peněz efektivněji vydaných k dosažení stejného nebo lepšího cíle. Tak ta obraná ludo to tady říkal, vlastně je mi úplně jedno, jak ten rozpočet vypadá, ale zkuste mi dát o milion míň a já vám to prostě rozsekám, tak takhle to bohužel funguje. A paradoxně ty položky, které by tu Evropu mohly posunout dál, and then they lose the political battle. That is why we need a deep reform of the budget and that is why I would call together with Dragým for a larger share of R&D to be financed centrally, either by pooling state money or even by European money. Not everything, of course, but a larger part, so that we can be sure that it meets the goals of the EU. Děkuji moc, já si ponechám ten luxus poslední otázky a poprosím vás už o krátkou reakci, by to téma není úplně jednoduché. My teď v celé Evropě, v Česku i na Slovensku vidíme, že nám roste popularita politických stran, která říkáme nenabízejí tu zodpovědnou politiku, nenabízejí řekněme ta řešení třeba, o kterých jsme tady dnes hovořili, ale nabízejí naopak ta zkratkovitá hesla pouze populistické narrativy a tak podobně. Jak tomu z vašeho úhlu pohledu čelit? To se dá udělat proto, řekněme, I ty středové strany dokázaly oslovit ty voliče, chápu, že nemůžou soupeřit některou skupinu obyvatelstva. Nicméně vidíme, že i nějaké voliče, kteří jsou zhruba na tom středu, tak často ztrácejí tu důvěru třeba v ty tradičnější politické strany, nebo v ty strany toho středu. Mluvčí 02: Co s tím, jak k tomu čelit? Mluvčí 00: Tak Ludo, to jsem na tebe fakt zvědavej. Mluvčí 05: Minutně potřebujeme radu tady. Všichni potřebujeme. To, co podle mě funguje, je to, jak naozaj věme nějaké výsledky preukázat, lebo hovorit jen o nějakých evropských hodnotách a o tom, že my to věme dělat jinak, nestačí, že Evropa trošku rezignovala na některé hmatatelné výsledky, a potom právě ty populistické strany můžou hovoriť. V zásadě v EU kampaň jsme počuvali jen ty témy, že Brusel se rovná byrokracia a to je něco, co rezonuje cez celou Evropu a to je trošku aj na nás, abychom věděli ten narrativ trošku změnit v tom, že čo EU reálně přináší, co je alternativa, A druhý lěk je čas. Čas podle mě velmi jednoznačně ukáže, že těto strany, jinak my jsme měli takový experiment na Slovensku, že v jednom kraji zvítazili nahoře i pomaly fašistické síly, ale potom lidé zjistili, že oni, ne, že nedokázali kraj zpravovat lepši, ale o velmi horši, tak už potom otěl vymysly. In my opinion, we need a moment of time, when people will really find out, that these avant-garde solutions do not lead anywhere and only the situation gets worse and then you have to be prepared to act and do what you have to do. Mluvčí 02: Thank you very much, Mr. Lindemář. Mluvčí 05: I can think of three such things, which I took up in politics during that time. První věc je, že ty z odpovědný strany, zejména když čelí něčemu jako je Robert Fico, tak se hodně soustředí na to, aby vyhráli, nebo u nás taky vznikly koalice, který porazili Andreje Babiše, ale trochu zapomnějí na to, jak by se měli připravit na dobré vládnutí a připravit se na to dobře vládnout, to je prostě hodně velký problém, zejména když nemáte ty kvalitní instituce. a velká část nedůvěry v té společnosti v politiku a vlastně nakonec už ze všeho, díl, že to nekončí u toho, že země je placatá, je tím, že ty politiky, od kterých máte ty vysoké očekávání, vás stále znovu a znovu zklamávají. a pozor jako na populismu s přebíraný těma zodpovědnýma, řekněme středovýma stranama. Já si pamatuji, a to už bylo na začátku mojeho politické kariéry, jsme se bavili s nějakými opravdu špičkovými politologama a oni to hodně zjednodušili a řekli a já to snad nepopletuji, že nepopulista populistů v populismu nepřepopulističtí. Jinými slovy, když se ten mainstream vydá na cestu populismu, tak pravděpodobně začne doručovat hlasy těm skutečným populistům, protože to je ten originál, to není ta kopie, která se na to hraje. Takže já si myslím, že já to tak dělám a nevím, jestli to může fungovat větší míř, takže se snažím říkat, co a proč dělám a vysvětlovat to, a ne jako se uchylovat k nějakým velkým manévrum. A třetí věc si uvědomit, jaké máme možnosti. A ono to není teď tak složitý s tou vědomití. Já jsem hodně zvědavý na to, jak vlastně bude vypadat přístup tady těchto strán typu patriotů a tak vlastně k tomu, k těm výsledkům té drahého zprávy, která nám jasně říká, že pokud chceme tu Evropu postavit na nohy, tak musíme v některých oblastech, nejnutně ve všech, začít mnohem intenzivněji spolupracovat. And now what will politicians do about it, who said, look, they are doing it stupidly, they are still solving something together, we will do it better, we will do it differently. So I'm actually curious how it will end up here and I hope it will end up well, but I'm not sure about that. tak jako máme referenční bod, jeden z referenčních bodů je Brexit. Jestli nějaká země měla šanci relativně hladce s relativně nízkými škodami opustit EU, tak to byl UK, který stále jednou nohou byl tak trochu jako mimo EU už od 70. let. A podívejte se, jak to dopadlo. Velká ztráta prosperity, obrovská destabilizace politiky, jeden z nejrychlejších nárůstů dluhu, To není prostě žádný happy end. Pokud chcete nějakou ilustraci toho, že společně, i když s tím kodrcáváním a zatáčkama to zvládneme líp, než každej zvlášť, tak tu evidence teď máme. Mluvčí 02: Děkuji vám moc, děkuji moc Ludovítu Ódorovi, děkuji moc Luďku Nýdemerovi za skvělou diskuzi, za jejich pohledy, ať už ekonomické nebo politické. Děkuju samozřejmě i vám za vaši pozornost a za vaše dotazy a dovolte mi ještě vás tady pozvat na krátký neformální networking, kde ještě si můžete popovídat nebo třeba dotázet se na nějaké další věci, které vás zajímavý. Takže vám moc jim děkuju, kdo jste přišli sem do Mendelva z Kleníku a děkuji i vám hostům online, že jste nás dnes večer sledovali. Já moc děkuju vám Aneto a abych jenom neděkoval, tak já musím poděkovat svýmu ofisu, pokud by se o to nepostala moje kancelář, že to vzniklo, tak bychom se i dneska nepotkali. Takže Anete dávám kytku. Díky moc. A Ludovítově dám jeho knihu, kterou napsal, protože ho požádám, aby pro Anetu tady podepsal. A všem vám ji doporučuji. A ještě jednou moc vám díky, že jste přišli a někdy nashledanou.Kopírovat text

Debata s bývalým slovenským premiérem Ľudovítem Ódorem o české a slovenské politice, plánech na oživení evropské konkurenceschopnosti i o tom, jak tomu mohou přispět dva ekonomové, bývalí viceguvernéři centrálních bank Česka a Slovenska a již delší dobu politici. Moderuje Aneta Zachová.

Screenshot není k dispozici