← RNDr. Luděk Niedermayer

For Gold Drive made by Vorel. Vítej většinou. For Gold Drive made by Vorel Vaping Film For Gold Drive made by Vorel. For Gold Drive made by Vorel Vaping Film www.hradeckraji.cz For Gold Drive made by Vorel Vaping Film Mluvčí 03: www.hradeckraji.cz Mluvčí 02: CITRÍN For Gold Drive made by Větší hudba Vyjížděj. For Gold Drive made by TITULKY Vyjížděj. Mluvčí 14: TITULKY We have to run it. 31. Good evening, good day. I would like to welcome you today in this beautiful space in the Opera. I am very glad that you came to our today's discussion about Dragý správě. I am Jiří Nádov and I will be the speaker of the evening. I would like to welcome our dear guests, Viktora Daník, deputy director of Think Tank Europeum, which is trying to bring European ideas to the Czech Republic. Good evening. Then I would like to welcome Helen Horská, chief economist of Raiffeisen Bank and member of the National Economic Council. Good evening. And then I would like to welcome EU representative Luďka Niedermayer, whom you all know and who is the initiator of today's event. Because when it comes to Dragého zprávě, if I understood it correctly, he is trying to take over a position for the whole IPP faction, but it is a task that exceeds the possibilities of one evening and one day. And one person. And one person, yes, so that's why we're here, to discuss it. I would like to ask you, maybe at the beginning, as we agreed, Mr. Drmajer has prepared a quick presentation about something we are all waiting for, so we can summarize what the expensive news is about, because we probably didn't read it all. So, after some introductory words, we would discuss here for a while and in the last half hour there will be a space for your questions, so please prepare them. Mluvčí 13: At the same time, I would like to point out that this whole event is being recorded, it is being streamed somewhere, so it will also be documented somewhere, just so you know. And now I would like to ask Lučka about some intro regarding Dragého zprávě. Thank you and I would like to thank you again for moderating our event and I would like to thank our guests and of course you for coming. I will try to concentrate the message, which has 400 pages, into 7 slides, including what I think about it, which is a bit of a challenge, but the attempt is successful and now I have to make an attempt to move it. Ta první část je zajímavá tím, že na ní existuje prakticky naprostá schoda. Nepotkal jsem se s ekonomem, který by řekl, že to, co tam dragy píše, je špatně a to, co tam píše, to není úplně hezký. 20 let ztrácela postupně stále víc produktivitu za Spojenými státy a zároveň se trávního zpráva potkává se zprávou jiného, bývalého italského premiéra Lety, která se zabývá vnitřním trhem, zároveň jsme za tu dobu ani nedobudovali náš evropský trh. If we continue like this, the economic and social model of the EU will not be sustainable, which is quite a strong coffee. Why did we not notice it for 20 years? Well, because it was uncomfortable to notice, but mainly also because Všečásti naší ekonomiky se dařilo, exportní firmy zvyšovaly svůj export, pomohla k tomu výrazně poptávka v Ází a vůbec to celkové prostředí většinou z těch 20 let, kdy jsme těch krizí zažívali dost, bylo docela příznivý. A teď se ta situace opravdu mění, to prostředí není příznivý, Exporty se stále hůř prosazují díky dostoucímu protekcionismu a díky také vyšší konkurenceschopnosti firm z Číny, které jsou schopny vyrobit prakticky cokoliv. V mezidobě, když jsme relativně úspěšně zaostávali, jsme si navíc vytvořili řadu strategických závislostí. Ty závislosti ve větším příporu nevytvořili státy, ale firmy, které preferovaly levné dodávky od někud nebo přemístění výroby. Takže jsme teď v situaci, kdy například ta energetická krize odhalila, jak moc tyhle závislosti stojí a zároveň ten stimul, který vyrovnával to určité zaostávání evropské ekonomiky, je pryč. Není všechno tak špatné, jak se na první pohled zdá a tady toto úplně v té dragýho zprávě všechno není, i když ta první část tam je. Největší díl toho zaostávání číselně je v sektorech spojených s digitální ekonomiku, ve které Evropa brutálně je zaostala. V jiných sektorech ta naše konkurenceschopnost vypadá, že je s Amerikou srovnatelnější, Samotamo je dokonce lepší. Na rozdíl od Dragyho, který jehož zpráva končí daty z roku 22, když si podíváte do roku 23, zjistíte, že evropští exportéři znovu nabrali vítr do plachet a ty exporty máme docela dobrý. Zároveň, co je možná překvapivé pro většinu lidí, kteří jsou v modatech urozeny, Evropa je velmi úspěšná v exportu služeb. Teď, když se všichni koncentrujeme na soustruhy, auta a turbíny, tak se nám daří u vývozu služeb. Druhá věc, která v Dragils právě není, ten vyšírůst Ameriky se zároveň odehrává, řekněme to opatrně takhle, v době, kdy Amerika drasticky zvýšila svůj fiskální shodek, na rozdíl od Evropy. Kdybychom zajeli v úvahu, že existuje nějaký multiplicátor fiskální, tak bychom asi mohli říct, že část těchto peněz pomohla Americe vybudovat větší HDP, ale to není úplně dobrá zpráva. A druhá věc, která je zajímavá, opět není v té drahého zprávě, když se podíváte na performance, na vývoj v jednotlivých zemi EU, zjistíte obrovské rozdíly. Nikoliv rozdíly mezi nutně severem jihem východem a západem, jsou země, kterým se daří skvěle z těch bohatejch třeba Švédsku, z těch méně bohatejch Polsku a jsou země, který nejsou zase tak daleko a kterým se jako úplně nedaří. Bohužel mezi těmi středně bohatými je to tak trochu i naše země, i když existují. je horší příklady, což teda na jednu stranu taky otvírá hypotézu, jestli tím výnikem toho špatného vývoje je to, ty pravidla evropský, anebo kolik z toho máme hledat uvnitř té domácí politiky. Bod tři, tady jsme u diagnozi toho, co Dragisi myslí, že by nás posunulo dál. První je pokusit se přes inovace navýšit produktivitu, nejenom přes inovace, taky přes nížení nákladů na biznis, lepší využití peněz pro RND a tak dále. The second thing is the plan for decarbonization, which is very ambitious and at the same time quite precise. It should be supplemented by what will enable companies to achieve this goal. To tam zatím totiž nemáme, protože členské země se dohodly na evropských cílech a řekly, že ty evropské cíle budou doprovázeny národními politikami a v řadě zemí se ty národní politiky jaksi nekonají. Já jsem přesvědčená a v Dragého zprávě to taky najdete, že pro podporu investici zásadní, aby cíle byly stabilní a prediktabilní a ne, aby se neustále měnily. Třetí bod, vysoké náklady na energie, to je prostě velký problém. Je třeba vzít vůvahu, že tím, že Evropa nemá spoustu nerostných surověn, tak existují určitě limity, ale i při těchto omezeních se můžeme dostat mnohem, mnohem dál. The fourth point, which emphasizes drugs in this case, is security, both physical and strategic. And I will add two more points, the first one is about this year's social market, the deepening of the social market. Se jméma po diskuzi s americkými ekonomy poslední tři dny v mezinárodním měnovém fondu mám pocit, že tohle měl být hravní driver přesumu naší ekonomiky na vyšší rychlost a můžeme o tom za chvílku mluvit. A nutně potřebujeme reformovat evropský rozpočet, z důvodů, o kterých budu mluvit. Zároveň budeme čejit spoustě překážek, aby to nedopadlo tak, jak se říkalo v Kremlu, to znamená, že mysleli jsme to dobře a dopadlo to jako vždy. But in order to make it better, we have to realize what the obstacles are. First of all, we have to concentrate much more. Takový to, jak angličani říkají, nice to have, na to teď prostě není čas. Mělo by si jít po relativně malém počtu věcí, který zajistí tu deltu, který zajistí to zlepšení. Druhá věc, plítváme strašně společnými zdrojmi. Evropské státy na R&D dávají zhruba tolik, co Amerika, ale je to tak zoufalé fragmentovaný do 27 národních programů a upřímně řečeno jsme v Evropě připravení dávat ceny nejenom za druhé, ale i za šestapadesáté místo a víme, že ten dnešní svět funguje tak, že cena je pouze za první místo a ostatní nic neberou. Čili to je prostě další velký problém a samozřejmě je to i problém s rozhodováním. To rozhodování je trošku složitější, protože žádný přepis pravidel nenahradí společnou vůli a bez společné vůle se prostě nepohneme. Proto Dragy, ten poslední citát je plus mínus něho, který říká, že není to o nějakém kobrcelém náletu jedné metody, ve spoustě věcí se můžeme posunout evolučně, v některých revolučně a v některých může převážit subsidiary a to znamená přesun těch pravomocí na úroveň čelských zemí. 5. blížíme se ke konci, kde na to vzít peníze. To, že tam Dragý napsal ten odhad, že potřebujeme stovky miliard, čímž 700-800 miliard ročně investic, tak to zavedlo tu diskuzi podle mě na špatnou kolej. Už taky proto, že on vycházel z nějakých odhadů ECB dávných, nikdo neví. V dnešním světě nikdo neví, kolik ty věci stojí a v žádném případě neplatí, že jedno euro investovaných do možná zmyslů plnejch investic vytvoří to samé euro nebo euro a něco přidané hodnoty. Takže podle mě základem je, že drtivá věc na těch investic musí přijít z privátního sektoru a to znamená, že privátní sektor musí být motivovaný k tomu, aby investoval. Tam, kde to nevychází a zároveň ty investice jsou potřeba např. do čistý energetiky, do dekarbonizace, je potřeba, aby stát identifikoval ten rozdíl, který tam chybí a vymyslel způsob, jak jim překlnout ten rozdíl, aby ten byznyskej začal vycházet. Existují taky modely, ve kterých financujete věci, které padají pod odpovědnost státu, třeba propojení elektrických gridů, které nejsou financovaný rozpočtem, protože ty jsou financovaný poplatkem za službu a když je ta investice smysluplná, tak se zaplatí a ten poplatek za tu službu je výrazně nížší, než jaký je benefit služby. A poslední věc je, že ano, některé věci se můžou financovat rozpočtově, ale já k tomu můžu říct jenom dvě věci. Ta první je, že pokud je něco prioritou, tak je to to první, co rozpočet platí a nikoliv to poslední, jak je to obvyklé, protože ze mě říkají, tak vy jste tady vymysleli nějakou prioritu a my, abychom ji do toho rozpočtu dali, tak navyšujeme deficit. To je úplně špatně, protože tyhle výdaje jsou přece ty první. A nejlepší česta, jak zvýšit tu výdajovou kapacitu rozpočtu je provést domácí reformy, urychlit ekonomický růst, který navýší přímě státního rozpočtu a vytvoří větší fiskální prostor. Takže tady tohle jsou velmi relativně obecné věci a teď, jak se dostat k těm konkrétním, máte ten skutečný challenge. Dragita má 10 industriálních kapitol, 5 horizontálních kapitol, v každé z nich je více než 10 doporučení, či se bavíte o obrovské kvantě věcí, které někdy bývají také jako docela obecné. Já jenom tady mám prostě velmi krátký, indikativní seznam, co je zatím na tom mé menu, ale vůbec netuším, jestli tohle bude korespondovat s mými kolegy. Jedna z těch věcí je koncentrovat se na to, abychom napříč Evropou zlevnili elektřinu, což je dosažitelné. Propojit tu klimatickou politiku s ekonomickou politikou, umožnit firmám úspěch. Finanční bankovní trh, či to znamená dokončení bankovní unie, fungující unie, unie kapitálových trhů. Pravděpodobně největší benefit a neříkáme si, že to bude snadné, je podpořit společný trh, možná se k tomu dostaneme v té další diskuzi, využití digitalizace, zejména tam, kde to má největší přidanou hodnotu. Mluvčí 14: Musíme bohužel reflektovat dnešní stav světa v obchodní politice, ale stále přivědomit, že Evropa je exportní velmoc a proto potřebujeme podpořit globální obchod. Potřebujeme zvýšit naši bezpečnost a potřebujeme to udělat chytře a efektivně. Jak říkají naši američtí přátelé, dáváte na obranu třetinu toho, co my a dostáváte se hluboce pod třetinu obrany schopností, jakou máme my, to znamená jinými slovy, plítváte penězi. Musíme hledat rychlá, efektivně společná řešení, pokud nám to nepovede, tak se vracíme k tomu momentu, že ten model nemusí být udržitelné a potřebujeme, podle mě, reformovat evropský rozpočet. Takže dobrá práce 400 stránek do šesti slajdů, tak to je zhruba všechno. Mluvčí 09: Tak díky moc za ten rychlý úvod, to bylo vzorně stručné. Heleno, jak vidíte vy, tedy drahýho zprávu, nebo než se dostaneme k nějakým jednotlivostem, tak co by se slušilo k tomu říct obecně, jak s touhle věcí naložit. Ještě jednou dovolte mi poděkovat za příležitost tady se vyjádřit v Dragýho zprávě. Já, když jsem ji poprvé viděla, tak jsem si prvně vzpomněla Dragý, rovná se whatever it takes. I have often mentioned discussions, which can lead to very low and resistance lessons with the economy. So should I start a little bit like here from the side of the macroeconomist, so I have a feeling that Dragýho zpráv je možná jeho snaha trošičku si vylepší reputaci mezi makroekonomii. protože on bývá právě určen za autora těch nízkých úrokových sazeb a za spoluautora také toho, proč možná ta produktivita v Evropě není tak vysoká, jak by bývala mohla byla. Protože se ukazuje, to jsou studie Bank of International Settlement, takzvané BIS, která ukazuje, že právě nízké úrokové sazby způsobili to, že v Evropě se šíří takový ten pojem zombí společnosti, zombí kampany, které přižívají jenom díky tomu, že jsou nízké úvěry. Nízké úroky a levné úvěry. Ale pojďme k drahého zprávě, protože naprosto s čím já souhlasím, co tady Ludik říkal, ta zpráva je skvělé, a popisná skvěle nastavuje zrcadlo toho, jak ekonomika Evropy vypadá. Takže za mě je to super popis. Já, co si od toho odnáším, je, a to tady už také bylo zmíněno, velký důraz na existenci a nepokrytí velkého investičního a vlastně inovačního gapu vůči Spojeným státům. Mě tam zaujalo, že já mám ráda čísla, tak mě tam za ovělkem je to, co už Luděk tady zmiňoval, ten odliv kapitálu v objemu a to číslo nikdy nezapomenu 300 miliardů euročně. odtéká z úspor evropských domácností mimo Evropu, většinou do Ameriky, a my vlastně financujeme americký růst z našich úspor. Takže 300 miliardr euro ročně, a když si, Luďku, ty zmiňoval ten objem, ano, oni se všichni soustředili na to číslo 800 miliardr, které potřeba ročně investovat do evropské ekonomiky, tak vlastně, kdyby z těch 300 miliardr našich úspor zůstalo na našem kapitálovém trhu, tedy evropském kapitálovém trhu, který vlastně neexistuje, tak by jsme měli nemalou část té investiční potřeby pokrytou. Ale ještě jednou se budu dřevit u těch investic, protože tam byla také velmi zajímavá zpráva, že vlastně cílem evropských zemí nebo taková ta ambice by měla být, aby míra investic byla na úrovni zhruba 27% hrubého domácího produktu. a je zhruba kolem 20, si si pamatuju dobře. A hádejte jenom tak pro vás, jakou máme míru úsporu České republice. Právě těch 27%. Takže my jako by splňujeme ten cíl, ale máme tam to ale. Ono totiž nezáleží ani kolik zase těch peněz vydáváte a lidi, jak už to taky trochu zmiňoval, ale jak efektivně a kam ty peníze jdou. Vy můžete vydávat miliardy, ale oni se ty miliardy nemultiplikují, protože je dáváte spíše do spotřeby a nebo do něčeho, co je nice, ale ne must have, něco, co nevytváří budoucí přidanou hodnotu, nevytváří tu kompetitivnost a nevynákládá vlastně nebo neotvírá prostoru pro růst firm. Takže za mě není to jenom otázka peněz, ale je to také otázka do čeho a jak investujeme. Takže to za mě další věc, která mě velmi zaujala je a to vlastně Ruděk tady taky zmínil, že je tam důraz na to, pojďme pochopit tu zelenou tranzici jako příležitost. Příležitost ale k růstu konkurence schopnosti. To nestavit zelenou tranzici nebo já mám spíš radši pověm udržitelnou tranzici. udržitelnou tranzici do protikladů konkurenceschopností. Naopak pojďme vzít tu příležitost, protože vlastně celý svět se posová někam té udržitelnosti. Pojďme to vzít jako příležitost pro Evropu a pojďme využít ty technologie, ty sektory, které v té Evropě máme a využít náš prospěch. Já tady využím česká data, A já rovnou přiznám se, že jsem využila data z druhé ekonomické transformace, protože kolegové si dali práci a našli, že Česko má právě v té takzvané zelené nebo odřetelné transformaci docela velkou příležitost růstu. protože Česko je mimochodem v mezinárodním žebříčku Climate Data mezinárodního měnového fondu jako třetí nejvyšší v podílu udržitelných zelených výrobků v exportu v podílu na HDP. To znamená, my jsme země, která už nyní exportuje, Třetí pořadí největší objem zboží, které lze považovat za ekonomicky a ekologicky udržitelný zdroj a jsme v tom dobře. Máme taky velkou zaměstnanost v těch oborech, které lze považovat za řekněme udržitelné s nějakou nízkou uhlíkovou stopou a máme taky velký potenciál v těch sektorech, které mají šanci. sustainable transition to share it. That means the Czech Republic, we are talking about the Czech Republic, so we also see a lot of potential there. And what also interested me, because I am a person from the financial market, tak já samozřejmě jsem si poctivě studovala tu část týkající se kapitálových trhů, proto si tady celkem pamatuju ta čísla odlivu kapitálu z Evropy a přílivu, nebo pod investiční potřeby a za mě to řešení, které jaksi dragy, tak trochu naznačil, neříká, jak, tak za mě to řešení se těžko bude realizovat v případě třeba toho kapitálového trhu top down, to znamená, že nám někdo v úlozovkách z Frankfurtu, z Bruselu bude diktovat, že se budeme nutně spojovat, akcové trhy budou stejné, naše investiční listy nebo nabídky budou úplně stejné, ale spíš ze spoda začít nějakými minimálními pravidly, Mluvčí 14: protože znám situaci jak z banky, tak ze strany investora, že vlastně ty jednotlivé trhy, které v Evropě máme, jsou opravdu fragmentované a vlastně pracují v banci, která působí na různých zemích v tomto regionu, ale v různých zemích a my vlastně v současné době Každé té zemi emitujeme vlastní, třeba ISG dluhopis nebo vlastní dluhopis. To znamená, neemituje se skupina jako společný dluhopis, ale každá ta network banka si emituje vlastní dluhopis a samozřejmě to váže lidské zdroje, kapitál a není to úplně efektivní. Tak, abych nemluvila dlouho, tak jenom tohle to já vykopávám za mě, jak já jsem měla drahého zprávu a děkuju. Mluvčí 11: Vy, které se zabýváte evropskou politikou, bavili jsme se tady o tom, že kde je vůle, tam je cesta. Existuje dneska v Evropě vůle nebo chuť tenhle recept vzít, nějakým způsobem aplikovat, domluvit se na nějaké společné akci, nebo převáží nějaká tady roztěkanost nebo neschoda Can Europe cooperate at all today? Tak ještě jednou dobý věčer, moc děkuju za pozvání, kterého si velmi vážím. Já myslím, že pozbudivé je, že ta Dragyho zpráva zatím, nebo už teď vidíme, že neleží na stole, ale že se opravdu něco děje. Tady v tom českém kontextu mám pocit, že to nebylo úplně vidět, ale v Bruselu, když to Dragy představil, tak to bylo to hlavní téma nejen dne, ale týdnu a je to tak neustále a promítlo se okamžitě do prioryte Evropské komise, která se stále sestavuje, ještě není úplně schválená. ale každý z těch jednotlivých komisařů dostal od Úrzu Defender Lén tak, jak to bývá pravidlém od předsedů komise zadání pro těch příštích pět let politické zadání a každý dostal zadání nějakým způsobem tu příslušnou část drahýho zprávy do těch jednotlivých priorit promítnout, což je zcela jistě dobře. Ale to, že je to v prioritách Evropské komise ještě neznamená, že se to pak přetaví i v realitu. A bohužel dosti rychle jsme také viděli, že se stalo to očekávatelné. Dragýho zpráva je z mého pohledu hrozně přínosná tím, že ona není ani tak objevná, tam je spousta věcí, o které jsme tušili, že tak jako jsou, ale on udělal hodnou práci v tom, že to všechno dal do jednoho dokumentu, který má těch 400 stran a protože Dragý je starý praktik, tak vytvořil i výrazně kratší verzi pro ty, kteří nejsou ochotní to číst. celé, grafickou, se spoustou krásných grafů a obrázků, ještě se to navíc moc příjemně doporučuje, tak ta kratší verze má navíc ještě v sobě takový úvod na začátku, který to celkem pregnentně vystěhuje na čtyřech stranách, tak alespoň to, kdyby si přečetli čeští politici, tak to by bylo super. A teď jsem se trošku ztratil v té myšlence. Aha, přesto, že je to takhle krásně podané a napsané, tak se z evropských mnoha států okamžitě ozvalo reflexivní ne, aniž by si evidentně kdokoli dal práci to pročíst. A my jsme, bohužel, jedním z těch příkladů, který jsou úplně ilustračním důkazem, prostě proto, že nejsme úplně ochotný jít do politicky složitých řešení, tak je intelektuálně snaží ned němi vůbec nepřemýšlet a přejít k tomu reflexivnímu ne a zabe. Zrovna Česká republika je specifická tím, že naše národní strategie v EU je dlouhodobě tažená tím, že na všecha říkáme ne, čímž se diskvalifikujeme s debat a teprve, až když se ten kompromis zdá nevyhnutelný, tak se teda že povíme a zjištíme, co to teda vlastně je, co na nás brzy dopadne. a ta drahýho zprávám odhaluje hned několik takových důležitých bodů, které budou určitě v tom českém kontextu drhnout. Kromě mnoha jiného, drahý říká, že Evropa nemůže fungovat tak, jak funguje míněno jako evropské instituce, musí být nutně efektivnější, takže se nevyhneme debati o reformách a jaká je česká pozice, hrdé nevíme, my se snažíme, co můžeme, už dosti dlouhou dobu si o tom hlavně nic nemyslet ani jak se do těch debat, alespoň na politické úrovni nezapojovat, because we are very worried about what the voters will say about it. As already mentioned by Mrs. Horská, the whole green transition, or now they call it a pure transition, is described there as an opportunity. As an opportunity, it is an area where we can be competitive, where we have a lot of patents, important patents and interesting innovators and firms, who are not only able to scale, so that they can become global players. Příležitost tedy na tom vlastně zbohatnout a vydělat na zelené tranzici, ale my žijeme ve státu, který neustále marní debaty s veřepým bojem, buď tučí elektromobilitě. Jsme ve státu, kde vláda vyjednala rozšíření emisních povolenek do bydlení a dopravy a teď brání se čmůže tomu, aby je implementovala ve svém vlastním státě. Mluvčí 14: a takových příkladů je nesčetně. Takže v takovém prostředí je, obávám se, velice těžké to reflexivní neprolomit a začít na tu drahýho zprávu přemýšlet, protože ona přestože je možná na první pohled Složitá vztřeba v tom, že nám dává tu nepříjemnou zpravu, v jak velkém hlubokém problému se nacházíme, ten úvod je popisté situace, kdy on říká, že si musíme uvědomit, co pro nás znamená demografická změna. Demografické změny, kterými procházíme, historicky poprvé Evropa vstupuje do éry, kdy hrůst HDP nevidí možné táhnout hrůstem pracovní síly, naopak, až do roku 2400, pokud si dobře pamatuji, tak on vypočítá, že jsou dva miliony lidí zmizí z trhu práce v Evropské unii. což vede nutně k debatě o tom, co to bude znamenat pro naši ekonomiku. Pokud by ten pokles pracovní sýry neměl názrovat i hospodářský pokles, tak musíme logicky zvýšit produktivitu práce. Mluvčí 11: Great, that's good. Mluvčí 14: Thank you, thank you, that is innovation and so on, I will not go into it, it is rather my two colleagues on the podium, but even though we could say that it is terrible, the message is actually encouraging, because it offers a lot of practical solutions, both from the outside, A neznamená to nutně, že to jsou jediná správná řešení, ale bojím se velmi toho, že si státy z toho vyberou jen těch několik málo, které jsou politicky snadno prosaditelné a tím si nad tím budou moci umít ruce, vyslyšeli jsme drahého zprávu a ty, možná ještě důležitější, které jsou hůře politicky prosaditelné, tak zůstanou oslyšeny, protože jsme nad nimi odmítli vůbec bytin přemýšlet. Mluvčí 13: Tak ta demografie, to je výborná téma, já jsem měl na jazyku jenom na to navázat, v dalším kole otázek a odpovědí, co bychom si z té zprávy měli vzít v první řadě tady v Česku, aniž bych to chtěl teda nějak rozdělovat, protože je to samozřejmě zpráva o tom, co má dělat celý kontinent, ale co tam je za důležitá témata prioritně pro nás? First of all I would like to send the general neoptimism. I have a feeling that we really like to look at what is the problem of Europe and we look at what is the problem of home and I have a feeling that we even have a bigger problem than the rest of Europe. který je stále maskovaný tím, že máme relativně levnou pracovní sílu a proběhlo tady opravdu hodně investic, čiže my můžeme jít dál. Tady je to těch 20 let, tak pro nás je to třeba o chvílku dýl, Ta evrze vůči změně, to je něco, co je prostě strašně nebezpečný. Já jsem měl už o tom opravdu čtyři týdny věnu a energii a možná bych trochu upravil, že to stálo hodně velkou energií, aby se z té dragého zprávy stalo témat, protože jestli si pamatujete, ty věci ve Financial Times se psaly, tak další zpráva, která jde do poličky, protože nikdo se o tom nechce bavit a nakonec to podařilo zlomit a vzajímavá teda ta naše skupina. se k tomu hlásí, ale častost taky k tomu hlásí z důvodů, které nejsou jako úplně dobré, ale ta averze, který změní, to je problém. Při těch diskuzích jeden ekonomi řekl, no ta Evropa je fenomenální v tom, že technologii z konce 18. století doladila do dokonalosti. Ale to je typický příklad, za který teďka... To není ani ta cena za 2. místo, to je to 6. a 50. místo. Další takový střípek that European companies invested similar amount of money into innovation as American companies. Only the acceptance in Europe will be dominated by automotive. So we invented a clean diesel for that money, which turned out to be not so clean. Fine, then we invented a genius flywheel, like in a VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVV No a třetí věc je, a mě překvapilo, Meznarodní měnový fond to už má v jedné z práv a bude to publikovat, jejich odhady říkají, že bariéry pro obchod zboží uvnitř Evropské unie na společném trhu se někdy dají odhadnout na výši vysoko přes 40%. Že ty obtíže obchodování mezi zeměmi odpovídají tomu, že by tam bylo co více než 40%, což je ještě furt lepší než služeb, kde ten odhad říká, že to je až 100%. Či nejmyslový ten společný trh, ke kterému se všichni hlásíme, on je docela společný, ale není zdaleka společný a tady musím bohužel pokračovat v té vaší pozici, protože jestli v něčem je Česká republika konzistentní, tak v tom, že volá pro dokončení společného trhu a to je skvělý. A teďka my tam máme řekněme tři trhy, který jsou největší překážkou. Unie kapitálových trhů. No Česká republika je opatrná a je proti. Mluvčí 14: To dokončení bankovní unie, někteří mi bývají kolegové z ČR, protože to považují za čisté zlo, čili samozřejmě, že jsme proti a hlavně do toho nechceme vstoupit. A třetí je energetická unie, vzpomeňte si, že když zahrmí, tak chceme stříhat dráty, protože jinak to zvládneme sami. A já to neříkám kvůj tomu, že bych chtěl říkat, my jsme ti špatní, ale oni jsou takový všichni. Či na jednu stranu máte ty slogany, ano, chceme vyšší růst, vyšší produktivitu, chceme společnej trh, ale nechceme tohle, nechceme tohle, chceme zachovat tohle a tak dále. A to je to, co je nebezpečný a my jsme v tom prostě nadprůměr. Ta naše ekonomika, to naše vidění světa je prostě zaměřený do minulosti. A ve spoustě věcích jsme dobří a ještě chvíli budeme dobří. ale pokud nestihneme tu změnu, tak tam není žádná cena za druhé místo, když budete dělat tu transformaci po té, co ji provedou ti ostatní. To prostě nemusí dopadnout, nebo to by nedopadlo dobře, takže musíme to nějak zabránit. Mluvčí 09: Tak když jsme nakousli ten kapitálový trh, tak Helenovi myslíte, že kdyby se bankámi otevřeli více hranice, ten trh se více zintegroval, otevřel, tak to je cesta k prosperitě a pokud ano, proč se to neděje? Já, když budeme slovit čistě o kapitálovém trhu a jeho integraci, já tam vidím cestu hlavně přes vytvoření opravdu společného velkého kapitálového trhu pro akci a dluhopisy. Tam by to začalo, protože jakmile by naši zákazníci, ale i my jako banky by jsme viděli, že je možnost někde investovat a někde i emitovat a získávat prostředky, který kapitál levněji, než na lokálním trhu, tak možná i ten bankovní sektor by se zaspořa měnil, protože by ty banky tlačili na centrální banku, že to vlastně chtějí. V teď současné době ten bankovní sektor je vlastně takový, jako nám ty národní pravidla vyhovují, my nějak s tím umíme pracovat, není to ideálně, ale umíme s tím pracovat. Takže já bych začala opravdu u toho kapitálového trhu jako takového, to znamená možná ne toho bankovního trhu, že tam si myslím, že ty centrální banky mají tendenci si uchovávat tu schopnost řídit si banky, mít ten dohled pod kontrolou, zaměřit případnému přesunu likvidity z jedné do druhé, ale začala bych čistě u toho finančního trhu, který vlastně umí nakoupit i toho jediného človíčka, který bude investovat na nějakým větším kapitálovým trhu, protože kdo tady z vás investuje na pražské burze, no tak to je čes. A mimochodem, když se bavíme o tom, co vlastně naše vláda dělá, nedělá, tak ona taky vlastně ve všech těch materiálech, ať to byl návrh nervu, 38 opatření na podporu důstu, také jste tam měli podporu kapitálového trhu, taky tam byla, taky tam byla podpora, To mimochnem v drahého zprávě také je změnit třeba i motivaci penzijních fondů, aby i penzijní fondy v Evropě byly více aktivní, více v té investiční strategii agresivní, méně konzervativní, aby šly do těch startupů, aby se financovaly takzvané projektové dluhopisy, to znamená výstavba strategic investice, ať jsou to gridy, to znamená energetická soustava, ať jsou to dálnice, ať je to dostupné bydlení, blablabla, mohla bych pokračovat dál. Do toho můžou mimochodem investovat i penzijní fondy. V Kanadě to dělají, v Austrálii to dělají., v Americe také trochu, ale Kanada a Austrála je tady v těch projektových dluhopisech nejdál. Tam je taky obrovské množství peněz, které by se dalo do té ekonomiky otočit a investovat. Takže já tam vidím velký prostor a ten nějaký společný kapitálový trh za mě v Frankfurtu je asi ideální místo, aby byl super, protože my jsme přišli o ten Londýn. Že Londýn už není s námi a najednou už nemáme ani Londýn. Takže je to jako pro Evropu hodně velká výzva. A mě se ještě mohu, protože mě krásně Luděk nahrál, že já jsem tady mluvila o té zelené tranzici, že to je něco, čím se můžeme mi inspirovat, kde my vidíme jako českou příležitost. A já ještě jednou věc, která mě zaujela v té Dragýho zprávě, je hezká kombinace bezpečnosti a ekonomické nezávislosti. Luďko, ty jsi to zmiňoval, to znamená, to je jedna z mál ekonomických zpráv, která dává dohromady i ekonomickou bezpečnost, to znamená o mezi závislost na dodávkách velmi strategických surovin, energie od jednoho dodavatele, ať je to kdokoliv, ale prostě jeden dodavatel byl vždycky jako riziko, a spojit to vlastně i s příležitostí, i s defense, tedy s obranou. A tam také máme obrovskou příležitost. Za nás, za banků, klidně tady budu kritizovat bankovní sektor, my zase ale musíme pracovat s uvěrovými politikami, protože banky ještě do posud nechtěly financovat defense. tak se trochu opatrně stavíme k jádru. Takže i tam je velký prostor. A čím by se mohla i Česká republika inspirovat, kromě té zelené tranzice, tak tam se také vlastně hovoří o tom investičním gapu, co všichni víme. Já jsem kdysi před ještě covidem také počítala, jaký máme my investiční důh a bylo to tehdy v tehdyších scénách, 600 miliardů korun, protože nebyly dokončeny a nejsou dokončeny dálnice, vrtky, vysokorychlostní tratě, nejsou dostupné bydlení, není. Potřebujeme posílit gridy, to znamená energetickou soustavu. Tam všechno je. Ale když si přečteme i tu posledního zprávskou strategie vlády, tak tam máme posílení energetické, soběstačnosti, ale je tam soběstačnosti, posílení gridů, kdo má napojení na ten trh, co je tam podpora těch inovací. Co mě mrzí na tom Česku, i na té poslední strategii, že pořád zůstáváme zakořeněný, že jsme ta průmyslová země. A mě se to jako mezi náma nedaří čelindžovat. A už jsem některými představiteli hospodářské komory a svého průmyslu obchodu obvinována, že jsem fanatik služeb. Mluvčí 14: protože já dekoliv přijdu, tak řeknu, pánové, automobilní průmysl super, 9% HDP. A víte, kolik dělá procent HDP ICT, e-commerce a tyhle nové moderní služby? Už 7% HDP. A kdo o těch službách tady mluví? Nikdo. Všichni jenom se bavíme, že automobilový průmysl kejchá. No ale máme tady ICT, máme tady telekomunikační služby, ale ty také potřebují nějaké podmínky pro svoji expanci a málo kdo o tom mluví a já jsem ráda, že lidě to zmínil, že služby jsou pro Evropu velkou přiležitostí, jak se rozvíjet a tam je ten rozdíl, ale máme problém, že nám nefunguje ten společný trh služeb, protože chceme-li rozvět služby, tak my ale potřebujeme ten společný trh služeb. Mluvčí 09: One more question back to the industry. a že bychom tohle měli celé přehodnotit. Tohle je možná v kostce to, jak vnímá většina lidí v Česku dneska vztah k EU, tak v čem je tohle omyl, když nám dragý říká, dekarbonizace může posílit konkurenceschopnost, pokud bude dobře provedena. Zelená politika je teda něco, co Evropu poškozuje, nebo co je příležitost, jak ji zlepšit, jak to celé je. Mluvčí 14: řekne, že toto jsme se bavili o tom společném energetickém trhu, že já na to pak navážu, jestli můžeme, že my jsme se o tom bavili už spolu. Mluvčí 09: Viktor taky chtěl mluvit o energetici, takže pojďte do toho. Mluvčí 13: To je strašně zajímavé téma a já k tomu taky mám podstřih, ale Loděk má ten úvodník, to je určitě důležité. Mluvčí 09: To se dá vzít jako z mnoha dimenzi, ale ty jste právě říkala, že u nás chceme single market a zároveň chceme být energeticky, elektricky soběstační, což je což je samozřejmě protivov, stejně tak je zajímavý, že chceme být soběstační, ale mluvíme jen elektřině a většinou ti, kteří propagují soběstačnost v elektřině, chtějí co nejvíc spalovat svých aut a tudyž dovážet co nejvíc ropy, což taky samozřejmě nefunguje, ale zásadní moment toho propojení je, že my nejsme Amerika, nemáme velké těžiště zemního plynu, nemáme velké naleziště ropy, my musíme pracovat s tím, co máme. A shodou okolností nejlevnější elektřina, která se dá vyrobit je elektřina s obnovitelných zdrojů, velký solární parky, velký větrný parky. K té nízké ceně elektřiny se dostaneme tehdy, když co nejvyšší podíl té elektřiny a co nejvyšší cenotvorba té elektřiny se odehrá v těch nejlevnějších zdrojích. A pak je tam druhá věc, o které jsme se bavili a to jsou právě ty investice do gridu. Samozřejmě, že ty investice do gridu nejsou levné postavit jako větší propojení do Polska, do Německa, ale pokud výsledek té investice je, že budeme, když bude foukat, dovážet víc čisté elektřiny z větrníků v Baltském moři a nebo z Německa, tak ono to pro spotřebitelé, pro firmy i pro lidi sníží tu cenu o tolik, že ten poplatek, který zaplatí za tu investici do toho krydu, bude výrazně nižší, než ta úspora v té ceně. A poslední věc, ta energetická debata je z mýho pohledu úplně, jak se to říká, vymknuta z kloubů, protože na jednu stranu říkáme, že chceme bezpečnost a ta bezpečnost je samozřejmost. Já neznám jedinou vládu v civilizovaným zemi, která by neřekla, že chce bezpečné dodávky elektřiny a plus minus se o to snaží. ale ty bezpeční dodávky musí být prostě co nejlevnější. To je důležitý pro tu ekonomiku, proto já to tam mám jako tu prioritu trochu provokativně, i když to vypadá jako malinký kousek v porovnání s těma ostatníma. Teď asi pojeme na tu českou cestu. My chceme snížit cenu elektřiny tím, že do mixu zapojíme jaderný zdroj, který ekonomicky bez těch státních subvencí produkuje za 150 EUR. A když přidáte do toho mixu zdroj, který bude produkovat za 150 euro, tak tu cenu k těm 70 eurům fakt nesnížíte. Vy naopak tu cenu zvýšíte. Proto říkám, že jako té iracionality v té diskuzi je hrozně moc a nechci ti vůbec říct, že je to nezbytně špatné rozhodnutí, ale musíme se opravdu soustředit na cenu ty elektřiny, protože to je hrozně důležitá věc a ta levnější elektřina se v Evropě dosáhnout dá. Mluvčí 13: na rozdíl od pana drahýho, já právě tu cestu k té levnější a vlastně svým sluhem bezpečné energii vidím přes to propojení, protože ta investice, kterou mimochodem i tato vláda se přihlásila, má jít minimálně teď v horizontu několik a myslím, že čtyř let právě na propojení energetických sítí a za mě to propojování je ta cesta. A není to vytváření lokálních energetických trhů po Evropě, to znamená Španělsko-Portugalsko je jeden ostrov, Severska je za mě další ostrov, ale naopak propojování. Tady lidi, jak už to krásně zmiňoval, my z Polska, z Německa a navzájem propojovat z Rakouska, mají i ty vodní elektrany, můžeme posílat přebytek, oni to tam budou posílat do kopců a z kopců přes vodní elektrany, pak nám to zase pošlou zpátky. Budování vlastně moderních technologií, protože velké investice i do baterií, které umožní na krátkou dobu alespoň uložit přebytečnou energii, takzvané ty nezávislé zdroje, že už vznikají tady ty obce některé, které sdílejí si elektřinu, má tohle všechno podporovat. Takže vlastně trochu paradoxně, když to zjeduším, za mě ta cesta k té bezpečné a levné energii je naopak přes propojování a přes více udržitelné energie, ne naopak. Mluvčí 14: A přes společnej trh. Mluvčí 11: Can you agree, that there is no way to reduce the energy, to cancel the emission restrictions, to burn coal as before, to use combustion engines instead of those expensive electric cars. We all know what the majority of society thinks about it. Mluvčí 14: Drahého zpráva je za mě cena nejen v tom, že odhaluje ty slabiny českého ne, ale taky, že nás správně přistňuje přičinu, když si tady v té české národní debatě často vykládáme pohádky a to je právě jedna z nich. Já si pamatuji, že v Bruselu jsem působil jako novenář v době před ruskou invazí, kdy už tehdy začaly rychle růst ceny energie, dostalo se to až na to nejvýšší jednání premiéru na summitech. A všichni tam chtěli mluvit o tom, co se děje s ruským prinem, jen český premiér tam chtěl mluvit o tom, co se děje s emisními povolenkami a vyžádal si dokonce studie, které museli potvrdit, protože se rozhodl jednomysleností všichni ostatní na tom samitu, že se teda vznikne nezávislá studie, která prověří, zda se nemanipuluje nad Rusem s emisními povolenkami a zda za to zdražení nemůžou oni. Well, it turned out unexpectedly, that the market is not particularly manipulating the prices of the emissions, and that for the rejection of the emissions, but they can completely about the country and the dominant factor was the skyrocketing prices of the Russian gas, for which the Russian gas could. a tady mám obavu, ale že jsme z tohoto mentálního prostředí ani přes toto poučení, které nikdy nevystoupili a kdykoliv se tady objeví jakákudy debata o vysokých cenách energie, tak nevyhnutelně se tam ta povolenka znovu dostane, přestože my jsme vlastně byli zatím poměrně dost uchránění skrz bezplatné povolenky jakéhokudy efektu, ten Dragito tam taky píše, že to je vlastně jenom okrajová záležitost. Já mám někdy pocit, jako rád přirovnávám EU jako čížovnímu domu, takovou životní zkušenost, jestli jste viděli film Vlastníci, tak je to myslím dost podobné, prostě 27 různých bytů, kteří si sebe vzájemně nevybrali, ale musí spolu nějak, bohužel, koexistovat a teď mají porouchanou střechu, která zkrz kterou zapéká a musí se všichni dohodnout na tom, že ji opraví a teď je tam jeden zatvrdzený nájemník někde v prvním patře, v přízemí, který mu vadí, že hrozně bouchají ty vchodové draže, tak to teda první. A v takové situaci je velmi těžké, aby toho dotyčného někdo bral vážně a my se do takové pozice bohužel velmi často takovými absurdními debatami dostáváme. právě tím, že nás přitom načapává, odhaluje tady tuhle naši podivnou vymknutost z těch kloubů, jak to řekl Luděk Niedermayer a nabízí tam ale zase konkrétní řešení. Podívejme se jednak na reformu trhu s elektřinou, aby se ten nejdražší zdroj plyn nedostával až do těch koncových cen elektřiny. Podívejme se na to, odkud a jak elektřinu dovážíme a my jsme bohužel geografickými podmínkami naprosto závislí na dovozu fosilních paliv, tak logická cesta je snižovat jejich zpotřebu. ne naopak a tak dále. A nejsem si ale jistý, jestli tenhle přístup je něco, co může v české debatě uspět a přitáhnout pozornost voličů. A mimochodem ještě jedna poznávka dneska, kdy jsme mluvili o té přenosové soustavě, tak ČEPS vydal, jak se to jmenuje, Mluvčí 11: MAF se to jmenuje. Mluvčí 14: Takže už od příštího roku se můžeme připravit na to, že budeme dovozci energii, ono to zaplat PAMBU není vůbec špatná tragická zpráva, protože máme liberalizovaný trh s energiemi v Evropě, tak to prostě dovezeme a když to jako hodně provokativně hyperbolou přeženou, tak ty námi nenáviděné německé vrtulníky nám naštěstí tu levnou elektřinu sem dopraví. Ale nejsem si jistý, jestli jsme na to mentálně připravený, že my tě dlouholetý vývoz energie najednou ji budeme dovážet. A ten důvod, naše uholky jsou prostě nekonkurenceschopné a promeškali jsme tu dobu, těch 20 let, co těch městní povolenky existují téměř 20 let, tak jsme promeškali dobu na to, aby jsme investovali do nějakých jiných přechodních zdrojů, do paroplynových elektrán, nebo alespoň do modernějších uhlek. A zejména do těch odnovitelných zdrojů energie, které, jak se dnes ukáží, jsou prostě levnější. Mluvčí 13: Tak pomalu přichází čas na vaše dotazy. Jeden mi tady přistal elektronickou cestou. because part of the stream is also that we can ask questions in the distance. We are in the competition of technology, we are a bit behind. So here is the opinion that global economy is a competition, to succeed in the competition, you have to try. We need a solid competition environment and not that we care about everyone in Europe. So I don't know. What do you think? Inspirativní dovětek k drahého zprávě? Mluvčí 14: Za mě do určitý mír ano a je to důležitý, protože tady mluvíme moc hezky o tom drahým a já s toho mám radost, ale taky jsem zaznamená takový trochu drsnější postoj, který říkal, že to, co je tam skvěle sepsané, vlastně není nic nového a pak je tam pár nápadů, které jsou nový a ty nejsou úplně dobrý. Because in Dragýho zprávě taky někdo to čte jako zvýšení protekcionismu. Větší ochrana celní a tak dále. A myslím si, že ta naše ambice má být opravdu podpora vzájemně výhodného fairového obchodu a maximálně zajištění level playing field, to znamená rovných podmínek. a ten Dragý tam ještě správně píše a to jenom tam, kde jsme ochotně konkurovat, pokud Číny ani zadotovaly výrobu solárních panelů do míry, že jsou extrémně levné a nikde jinde se nedá vyrábět, tak buďme rádi, že je jako levně dovážíme, ale nezahrávejme se jako s protekcionismem. Stejně tak se tam mluví o tom, že ta Evropa mohla být nastartována na to, že v některých oborech jako uspějeme, And someone is saying that we should choose some national or European champions and we should feed them and they will be the future stars. I am a big skeptic. The ability to predict the times of branches, which will play a big role in 50 years, a vlastně exekuovat tu strategii, aby fungovala. Ono se to povedlo Číňanům. Ti Číňani jim se to podařilo v těch zelených technologiích v několika případech a ono to není tak levné, jak se na první pohled zdá, ale já v této nevěřím. Samozřejmě proti tomu jde třeba dnešní situace Airbusu. Ti z vás, kteří sledujete průmysl Airbus, Boeing, to je zajímavá story, protože bojink prochází spektakulární krizi. Vy byste čekali, že ta krize bude na téhle straně Atlantiku a ne na té opačné, zatímco z toho politicky vytvořenýho Airbusu je nyní jasně dominantní firma, ale nechtějíme tady tohle opakovat. Čili proto já souhlasím s tady touhle poznámkou, nevím jak moc bych to dotahoval na úrovně jedotlivce, protože myslím, že my tady máme nějaký sociální model, And now I am not talking about how big social taxes should be, but I am comparing in principle America and Europe and European accessibility, for example, education systems and so on, some minimal social security. And I think that this is a part of our DNA, we should not change it. ale myslím si, že je to cesta výkonné ekonomice, která jde přes omezení státních zásahů pouze tam, kde jsou velmi dobře zvýhodněny a naopak stavění na ostré konkurenci. Součástí toho poslední věc je ale vysoká prediktabilita. Ať máme jasné pravidla, třeba ten vojenský průmysl, to je taková věc, která je napomezí toho trhu a toho Airbusu, ale tomu vojenskému průmyslu by bez zporu pomohlo to, kdyby země nastavili nějaký stabilní systém zakáze, který vytvoří tu perspektivu nejen na následujících pět let a na následujících dvacet let. Mluvčí 13: Co bychom měli dělat s těmi automobily? Tak nastavit tvrdé soutěžní prostředí, jak tady říká náš divák, nebo teda nasadit čtyřicetiprocentní clán na ta lepší auta z Číny a bránit tomu? Co s tím? Mluvčí 09: Pro mě jsem tohle s určitým váháním podporoval ze dvou důvodů. Víte, že Amerika zavedla 100%, což jasně ukáže, že to je politické rozhodnutí. Protože člověk, který vidí titulek v novinách, administrativa zavedla 100% na čínské elektromobily, tomu rozumí. Evropa zavedla třeba mezi 8 a nějakými 30. Já si myslím, že ta komise asi má důvody, protože se snaží kvantifikovat tu státní pomoc, ale najme si čistého vína, je to vytvoření nějakého dýchacího prostoru v horizontu, řekněme, dvou let pro evropské automobilky, aby začaly prodávat elektromobily, které budou na trhu uplatnitelné ve vyšším množství kusů. Ti Číny to jsou schopni a by by to schopni třejmě i bez těch státních dotací, které nejsou fairové, protože technologicky se dostali tak daleko, že bohužel my za níma ztrácíme. Ty automobilky každá jinak se snaží a tady tohle jim vytvoří dvouletý rámec než ty nejúspěšnější čínské auta. Tam dají takovou obrovskou konsolidaci. Oni tím, že se pokusili tenhle průmysl nakopnout, tak tam je víc než 30 výrobců, značek je tam mnohem víc.. možná o jedna ruka, maximálně dvě budou stačit, o pár dalších let fakt bude stačit ta jedna, ale někteří tam bez zporu uspějí a budou velcí globální hráči a ti globální hráči to tady budou vyrábět. A stejně tak, jako my jsme rádi, že máme v Nošovicích Hyundai, Slováci KIU, francouzi Toyota, my taky Toyota, tak stejně tak jednoho dne tady asi budou číští výrobci, pokud budou efektivní, ale teďka tady vytvoříme nějaké malé dýchací prostora a ty automobilky musí hrozně pohnout. Já bych s Luďkem souhlasla v tom, že opravdu já ta cla v ní mám jako vyrovnávací cla a za mě ačkoliv jsem přívrženec opravdu volného obchodu, tak v situaci, kdy čelíte neférové konkurenci, protože je postavená na státních dotacích a tak trochu i na HP politice nás, Evropy a Ameriky, že jsme tam volně dováželi technologie a naučili jsme je ty technologie a teď se dívíme, že ty technologie nám dováží sem do Evropy, tak pořád je za mě lepší variantaclo, než dotace. Já to vidím jako tržnější ochrana něčeho, co považujeme jako neférové, protože je to prodotovaný, ale lepší než zvolit, že my tady budeme taky dotovat svoje automobilky, tak to by byla cesta do většího pekla. A když se vrátím té drahého zprávě, tak mě také mimochodem a to také ráda pochválím, mě zaujalo odstavec týkající se právě omezení dotací a snaha prostě oddotovat evropskou ekonomiku, protože ono mimochodem americká taky, protože když se podíváme na takzvaný anti-inflationary act v Americe, tak co to je, to je prostě normálně dotační, nebo spíš oni to mají daňový, daňový investiční program podpory investic a vývoje produktů v konkrétních oborech je to vlastně nová podoba nové průmyslové politiky pro průmyslové politiky v podobě spíše daňových úlev, ne dotací. Takže za mě, pokud by Evropa chtěla přemýšlet, tak místo opravdu dotací, kterými Evropa je prošpikovaná a které se ukazují, že jsou neefektivní, tak pojďme hledat tržnější cesty a za mě je tržnější a za mě mimochodem i daňové pobítky jsou tržnější, určitě je tržnější, než dotace. A další věc ještě k té dragého zprávě, zaznamenala se tam také i snahu o deregulaci, oni tam dokonce je regulation pause, jakoby regulační pauze, ale já to v tom textu vnímám jako deregulace a hlavně na malé a střední podniky, protože na koho regulace dopadá, ty velké firmy se s tím nějak vypořádají, prostě zaměstnají tým lidí, který se zabývá regulacemi, no ale co ten malej a střední podnikatel, ten dělá učitnictví, ten dělá, nevím, dotace teďka zrovna nebo něco, nemá část. Takže ty malé a střední podniky, které jsou dlouhodobě tahounem evropské ekonomiky, ty nejvíc potřebují deregulaci a možná lidí o tom daleko víc. Já jsem občas byla nějak přítomná diskuzi, myslím, že je iniciativa severských zemí, která tlačí právě na tu deregulaci a v drahého zprávě je velmi dobře zaznamenáno, že od toho diktování od někud z kanceláří by měl být veden velmi intenzivní dialog a to slovo se mi moc líbilo, dialog mezi biznesem, Mluvčí 14: a vlastně řekněme státem, či regulujícím subjektem, aby když už teda vytváříme regulace, aby ty regulace byly jasné, srozumitelné a co nejméně jako disruptující, to znamená, aby nedělali víc nepořádku, než užitku. A to si myslím, že je velmi zajímavé i v té drahýho zprávy. Mluvčí 11: Would you like to add anything? Many things. Maybe I will focus on the last one, so I do not go back to the topic. Existuje něco, čemu se říká efekt Petra Pana, který je hrozně zajímavý, jestli znáte pohládku Země nezemě, tak to je něco, co se používá, líbí se mi ten příměr pro fenomen, který v Evropě máme, kdy malé firmy se prostě bojí vyrůst, protože růst znamená více byrokracie, více překážek, často je to téměř nemožné pro ně se tím, že je to malá firma, tak s tím rozpočtem. Teď přeskočím z drahýho zprávy k Letově a ten Tento přichází se zajímavým nápadem, aby firmy nebyly, protože vnitřní trh není dokončený, jak už tady zaznělo, tak když firma roste a chce expandovat na celý evropský trh, tak aby nebyla nutná de facto expandovat na 27 různých malých trhů. tak pojďme vytvořit 28. virtuální společný federální trh a doplňme ho příslušnými regulacemi tak, aby jedna expanze znamenala expanzi opravdu všude po celé Evropě. To mi přijde jako docela zajímavý inovativní návrh, který nejsem si jistý, jak v praxi bude uskutečnitelný, protože zase narazí na spoustu reflexivních ne, ale možná to je cesta k úpředu. It is really a problem. Dragýho zprávě se to taky píše, že polovina malých a středních podniků v Evropě v průzkumech udává, že regulace je ten problém, který jim brání v dalším růstu a v další expanzi. Takže to je nepochybně něco, čemu se musíme věnovat. Jenom nevím, co to znamená deregulace, co si taky pod tím si každý může představit něco různého. Já se obávám, že zase v tom českém kontextu někdo si pod tím představí, pojďme to přestat dělat na té evropské úrovni, my si to uděláme sami tady lépe, Což ale výsledku zase znamená těch 27 národních regulací a to určitě není cesta ku předu. Ta cesta ku předu jednoznačně je regulovat společně na té evropské úrovni, ale lépe. Takže já bych řekl regulovat, ale lépe, chytřejí a ne to, co se děje a co tam zase popisuje Dragy, kdy třeba DSA jako regulace, která měla vlastně pomoct firmám v tom technologickém sektoru, v tom IT sektoru tím, že bude třeba jeden ten, kdo jako udává výklad z toho zákona nebo té normy, že v každém státě vznikne jeden úřad, který bude mít pravomoci rozhodnout a bude to platné pro všechny. Mluvčí 14: No v praxi se ukazuje, že tak jednoduché to není a že možná, když se i v mnoha ohledech vlastně zkomplikovalo situaci firmám v těchto sektorech, protože je to neuvěřitelně složitá regulace a není to jediná regulace těch zrnat v IT sektorů, v poslední době těch regulací vzniklo hned několik, and the situation was more or less overlooked than the opposite. So I would say at the European level, definitely yes, but better than deregulating, because it's hard to say what to imagine about it. Mluvčí 10: Great, that was good. So do you have any questions? So the gentleman in the back was the fastest. But please hold the microphone for a second. We decided that two microphones are definitely. Mluvčí 09: Vlastně tady necháme kolovat. Malinký dotaz, možná bych nebyl tak skeptický k tomu objivatelstvu té zelené dohodě. Teďka vyšel nedávno v českém rozhlasu Průzkum klimat 2050 a tu měli docela zajímavé závěry, tam bylo, že více než 80% objivatelstva by si přálo moderní ekologický stát, moderní ekologický stát, samozřejmě tam je spousta kontradikcí. Ono to nakonec končí tím, že všichni si přijí, jako si dokonce i ty odpůrci, nebo ti, kteří v podstatě odmítají klimatické změny jako působení člověka, už se přiklání, jak si těm OZN, ale ta kontradakce je v tom, že končí to tím, že vlastně všichni odmítají dáce spalovacích motorů. Takže teďka nejspíš o to nástrahu politiků nebo ekonomů vysvětlit těm vůbec lidem, o co v tom, v té zelené cestě, nebo se říká francouzsky, ale v tom Grimm dílu, anglicky, vlastně vůbec jde. Myslím, že spousta lidí ani politiků to vůbec nečetlo. Vlastně vůbec neví, co v tom vlastně je. Co si o tom myslíte? Nebo o tom průzkumu vůbec, jste to slyšeli. Mluvčí 13: Já budu jenom krátce reagovat. Mě tyhle průzkumy vždy přijde, my všichni všechno chceme, ale když pak se začne bavit o naší kapse, o dopadu na naše chování, tak začneme couvat a říkat ne, to nechci. Takže já tady tyhle průzkumy mám ráda, ale jenom to ukazuje ten rozpad mezi tím, co chceme a co jsme ochotní proto udělat. A tam to, co jsme ochotní proto udělat, přesně tak dopadly evropské volby, co jsme ochotní proto udělat. To samé je s fiskální konsolidací, takže všichni shodneme, že chceme, aby byl vyrovnaný státní rozpočet, že jo? Ale když pak začneme se bavit, kde se začne šetřit a nebo kde se teda budou zvedat ty příjmy, tak všichni říkají, že ne, ale u mě ne. Not in my, not from my pocket, takzvaně, anebo nimba, jo? To znamená, já tohle mám ráda, ale pak vždycky mě chybí to, a co jsme ochotní proto udělat. Dvě poznámky, já jsem ten průzkum třeba četl taky jako spíš pozitivně, protože ty podíly těch překvapivých, těch pozitivních odpovědí právě na ty otázky, kdy to něco stojí, ty nebyly úplně nízký, ty auta z toho vystřelili, protože taky tady hodně lidí odpracovalo na tom, aby lidi byli přesvědčeni, že za prvý to hoří, za druhý to někam nedojede a za třetí to vždycky bude strašně drahý, což ani jedno není, ani jedno není tak úplně pravda, ale to jako ponechme stranou, ale Naopak ta podpora tam byla obvyklé v řadu mnoha desítek procent lidí, kteří říkají, že jsou ochotní a buď to zcela nebo částečně, ale já myslím, že bychom fakt do té rovnice měli přidat to, co se stane, když to nebudeme dělat. Já jsem předevčírem dělal podcast se zakladatelem faktoklimatu, panem Přibilou, který je úžasný populizátor té situace, říká, že pravděpodobně průměrná teplota v letošním roce se dostane poprvé v historii na 10 stupňů, což vás asi jako neoslní. Před pár lety to bylo 7 stupňů. To je, to tempo je prostě strašně rychlý, nese to sebou jako katastrofy nebývalýho charakteru jednorázový, podívejte si, co se teď děje třeba ve Španělsku, ale ano i ten postupný to vaření té žáby, v té horké vodě prostě na konec má jako nějaký dopad, čili to není jako to snižování emisí, to není jako to, že se rozhodneme, že bílou přebalujeme na černou a černou na bílo a je to nějaký rozhodnutí, který můžeme a nemusíme udělat. Já tady prostě tu alternativu nevidím, ale bohužel částy politiky a bohužel je to z mého pohledu spíš roztoucí než klesající část ekonomiky, politiky se tváří, že prostě máme jako nějakou stupno nějaký stupně ty volnosti. Jasně, bychom teoreticky nemuseli mít emisní povolenky, pokud bychom nechtěli snížovat emise, ale pokud chceme snížovat emise, tak ty emisní povolenky jsou jako superiorní, chytrý, držně konformní nástroj. Mluvčí 11: Či v okamžiku, kdy tohle z té diskuze odděláme, tak to nejednou vypadá, že je jako spoustu variant, ale to je prostě obrovská chyba, tragická chyba, kdybychom to oddělali. Mluvčí 12: Můžu taky krátce zareagovat, tak já ten průzkum znám a znám data z tému podrobně, protože oni sledují dlouhodobě tedy ty trendy v české společnosti a jsou zajímavé a já to tam tu sklenici budu vidět spíš poloprázdnou. protože těch rozporů je tam víc, z toho průzkumu tam třeba taky vychází, že Češi jsou vlastně ve velké většině pro besemisní energetiku, ale nesmí to být ani větrníky, ani soláry. A ono to dohromady přestává dávat smysl. Problém je v tom, co si pod tím představíme, když říkáme jako ochrana životního prostředí nebo zelená politika. A Martin Bohtík, sociolog, s tému to vždycky zjednodušuje, že Češi chtějí ty tuňky a remízky, teď se na to špatně neparafrázuji, And they don't want the big things like fight against climate, it seems to us that it is far away and it shouldn't concern us. We support anything that touches us, let someone else do it, let someone else pay for it. And it's hard to get out of it, because I see a huge deficit in the public debate, because someone credible meets here, and it should ideally be politicians, who explain why it is happening, what is happening, why it affects us, and the decarbonization and the Green Deal affects us really hard as a state, which has a strong anti-promo representation of the heavy industry, as people who simply like those diesels. Tak pro nás to pro všechny bude velká změna a v mnoha ohledech je těžká dopravní chudba, to je něco, s čím se asi budeme potýkat uhelné regiony, protože to bude obzvláště těžké. ale tady chybí jakákoliv ochota vysvětlovat, proč se to tady schvaluje a co se s tím dá dělat a ty obavy vysvětlovat těm lidem, nepodbízet je naopak, tady mám pocit, že se spíš přidává ještě do toho kotla a zneužívá se toho strachu místo to, aby se cíleně snižoval a vysvětlovalo se, že přesto, že to je těžké, tak z toho existuje nějaká realistická cesta ven a když to ti politici nebudou dělat, tak kdo, nevím. Mluvčí 14: Dobrý den, já jsem se chtěl jenom zeptat, jak to bude za rok, když tady bude úplně jiná zase politická situace a budou vládnout ti, kteří dneska říkají to, s čím my tady asi nějak nesouhlasíme, že? Nebo přímo podporují to, co vy nepodporujete. A když někomu něco chci vysvětlovat, tak se musím bát tam někde na té Moravě, aby mě nerozbily hubu, takže... Prosím vás, o čem mluvíme, že... Tak jsem to trochu myslel s těmi povolenkami předtím, proč si to vlastně všechno zdražujeme, když se tady bavíme o té konkurenceskupnosti. Mluvčí 13: By se někdo mohl ptát. A někdo by mu mohl nabídnout nějaké řešení, které je vlastně populární. Mluvčí 14: I was in Moravia yesterday and I felt very good there. I mean, I was in my native Brno, so I would be a little careful here. I don't know if this government has a problem getting enough support because it would be too green. I don't think that's exactly the problem. I recently wrote an article to a host taky nad laureáty Nobelovy ceny, že problém naší země jsou nekvalitní instituce. A ty nekvalitní instituce nejsou schopny předložit politikům takový podkary, na základě kterých přijímají rozhodnutí, které aspoň nějakště takže fungují. A to je prostě náš problém, který se s náma prostě tahne. A myslím si, že pokud tenhle problém nebudeme dostatečně adresovat, tak to s těma růžovýma zítřkama bude horší, když ta Evropská unie nám dává úžasný prostor si podívat po té Evropě, kde to funguje a pokusit z toho kopírovat. A to je ta alternativa toho, že máte ty instituce, jestli ty řešení půjčíte od jinů. Ale jestli nás čeká v příštím roce nějaký zlom nebo ne, já doufám, že ne.. Spíš bych řekl, Over those 20 years, almost 30, Czech politics is very stable. Maybe it shocks you. Compare it with Slovakia. Mluvčí 00: Do you have a question? There is a microphone somewhere around. Thank you. Mluvčí 14: Dobrý den, já se věnuju 20 let takzvaně strukturálním fondům nebo politice soudržnosti, regionální, kohezní, jakkoliv a pracovala jsem na všech úrovních, včetně v České státní zprávě, ale i v Anglické státní zprávě, takže mám trochu srovnání. A tam se každých sedm let řeší, jak je to vlastně neefektivní a jakoby nedosáhlo toho v těch regionech, čeho se mělo a tak dále. Ale ten zakopanej pes je v tom systému, to znamená, které instituce, které subjekty se podílejí na té implementaci. toho, jak ty peníze se vlastně dostanou do těch regionů, ale o tom se nemluví ani doma, ale ani Evropská komise o tom nemluví a vlastně to docela přiznává veřejně na těch evaluačních konferencích, že teda systém se nějak jako by hodnotit nebude nebo nehodnotí. A mě by teda vlastně zajímalo, jestli u té drahého zprávy, u těch návrhů, těch upatření nebo teda těch myšlených, těch vykopnutých myšlenek, bude někdo zpracovávat nějaké konkrétní kroky, kterými by se to mělo implementovat, to za prvý a za druhý teda zpátky k té regionální politice, když se má nějakým způsobem měnit ten evropský rozpočet, tak ta kohezní politika spolkne dvě třetiny, nebo je to prostě velká částka, říká se, že teda největší, tak jestli tohle se bude nějakým způsobem upravovat při nové finanční perspektivě. Mluvčí 13: Tak to je pro znalce. Tak já si začnu, on tam o tom mluví, protože říká, že ty politiky jsou strašně fragmentovaný, jsou tam velký překryvy mezi jednotlivýma programama, mezi národníma programama, evropskýma programama. Vlastně to vždycky tak vypadá, že když si objeví nějaký problém, tak vytvoříme nějaký novej program, protože nemáme více peněz, tak to se bereme z těch ostatních. Já si to aspoň vycitím takovou věc, Jde nejen o to říct, čeho bychom chtěli dosáhnout a zamyslet se, jestli ten nástroj, který vojíme, je dostatečně efektivní. A tam jedná ty fragmentace, to je prostě velký problém. Rozpočet se reformovat musí, pokud nechceme, aby ta EU dospěla do nějaké krize. A to proto, protože členské země a taky parlament byl ochodný peníze utrácat s tím, že v budoucnu se splatí. ale rozpočet je nastavený tak, že ty příjmy, jako ta politická dohoda je kvůli toho 1% a v okamžiku, kdy ten rozpočet jednoprocentní zatížíme s plátkama toho Next Generation EU, covidového fondu a tak dále, tak tam prostě ty peníze zbydou na hrozně málo věcí. Myslím si, že zásadní je, že ten rozpočet musí směřovat po větší přidaný hodnotě. Teď ta COHAZe hodně funguje tak, že členské země s velkým odporem do toho Bruselu nějaký peníze pustí, buď to ve formě GNI nebo ve formě vlastních zdrojů a pak co nejrychleji si to z toho vytáhnou a ještě navíc chtějí, aby do toho nikdo nemluvil. A tahle cesta jako dál už prostě jako nefunguje. Z toho díska si myslím, že dobrý prediktor budoucnosti je ten covidový fond, který je přísnější v této. Za prvé spojuje požadověk na reformy s možností využívat peníze a za druhé ta možnost využívat peníze je hodně striktní. jsou tam deadline, žádný T+, 2, T+, 3 jsou tam deadline a pokud ty země nesplní ty závazky, který si sami přijeli, u nás to bavá, dá Andreje Babiše, pokud řekne, postavíme za pět let špital, budou tam doktoři, budou tam pacienti, budou tam přístroje a pokud tam nebudou, tak my ne, že dostaneme půlku těch peněz, protože půlka toho špitalu bude stát a my dostaneme nic. Myslím si, že tady tenhle větší tlak je prostě potřeba a to je můj odhad, kam to jako dál půjde. Myslím si, Pokud třeba u tý vědy a výzkumů země nejsou schopni se domluvit, že budou koordinovat ty programy a mě je větší přidáno hodnotu, např. že v Evropě vznikne DRAPA, obdova americké agentury, která se zabývá vědou a výzkumem v oblasti obraných technologií a která je drajverem mnoha inovací i v civilním sektoru. Pokud se nedomluvíme, že to společně založíme a společně to budeme financovat, tak ta druhá varianta je, že se to bude financovat přes evropský rozpočet, ale bude se to muset financovat způsobem, že někdo do toho evropského rozpočtu ty peníze dá. Čili ta diskuze podle mě bude hodně hodně složitá a stejně tak jako pokud se lžeme u toho společného trhu, tak to nemá alternativu. Ta jediná alternativa je, že uvázneme v pomalejším růstu, v pomalejších inovacích. Mluvčí 14: Pokud nevyřešíme ten rozpočet, tak může dojít k nějakému rozkližování EU. Ještě jsem chtěl říct jednu poznámku. Helena tady velmi dobře popisovala tu slabost finančního trhu na straně nabitky peněz, ale máme i problémy s tou poptávkou. Třeba existují evropský peníze, který chtějí investovat do rizikového kapitálu, ale oni se seberou a odejdou do spěných států, protože ten trh je tam hlubší, je tam efektivnější, je tam jednotnej. Či tam nejsou úplně jednoduché fixy. Potřebujeme prostě tu ekonomiku prostě dostat do toho jednodvacátého století a velká část ji tam bohužel dneska není. Mluvčí 11: Prosím, tady vpředu. Mluvčí 16: Let's have a short annoucement, when we opened the grants, we, as the bestsellers, in the next financial framework, which will be discussed next year, Tak jako tak čeká debata o budoucnosti kohezní politiky, protože máme to štěstí, že bohatneme, ale nás to nevyhnutelně přibližuje situaci, kdy si na ty kohezní peníze budeme moci sáhnout čím dál méně a budeme se muset přeorientovat v té půvozovkách snadné závislosti na dotacích, přeorientovat na jiné finanční nástroje, které jsou výrazně složitější a ten kovidový fot ukazuje, Jak v tom si lháváme kvůli tomu, jak fungují přesně instituce v Česku, jak nezvládáme digitalizace a tak dále a tak dále, to jsou čistě naše národní problémy, za to a pravdu Brusel nemůže. Takže to se stane tak jako tak a myslím si, že to bude mít zajímavý efekt i v tom ohledu, že až se s naší pozice staneme čistými příjemci, tak najednou věci, které nás nikdy moc nezajímaly, třeba dohled nad tím, jak se ty společné evropské peníze utrácejí, tak nás začnou velmi rychle a hodně zajímat, což si myslím, že bude jedině dobře Mluvčí 13: Jestli už můžu. Podle mého je klíčové právě to tržní prostředí, ten vnitřní trh a včetně toho kapitálovýho, ale zatím jsem o tom slyšel jenom v tom smyslu, že je to potřeba. ale to, že je něco potřeba vůbec neznamená, že to nastane, že se to podaří. Jsou tedy nějaké, buď to v té drahýho zprávě, nebo jako bych řekl vaše, nebo mezi ekonomi, představy o tom, jak toho dosáhnout, protože já mám tu zkušenost, že většina zpráv, včetně možná i té drahýho, kterou jsem nečetl, popíše, jak to je špatné, ale nikdy se tam nedovím, co s tím vlastně dělat. Ještě, když jsou hodně vizionářský, tak čeho chceme dostáhnout, ale jak, to jsem prostě v životě neviděl. Máme tady dva opačné póly. Jeden je z té velké věci. For example, in the banking sector, the Banking Union has been running for a long time, a report on a large institution from one place. The rules of regulation are the same everywhere, the rules of crisis management are the same everywhere. společný fond pojištění vkladů a jinak jako většina toho je hotový. Trochu větší trik je unie kapitálového trhu, kdy všichni říkají, že to chtějí, ale zároveň si chtějí pěstovat svoji malinkou burzu a svoje pravidla pro insolvence, pro spekty a tak dále a tak dále a možná, že jednou z řešení je ten 28. regulatorní režim, já nevím, tohle je netriviální. Energetický trh, my jsme se dostali hodně daleko, bavte se s jedma energetiky, jak sofistikovaný teďka tady ten trh je, a jak je opravdu zaměřený na to, aby ta nejlevnější energie pomáhala jako snižovat ty ceny, dá se tam udělat mnohem víc. To je ten big, ta big picture. Stejně tak se mluví hodně o telekomunikacích, kde, co jména my v Česku, víme, kolik platíme za služby, za který se platí někde úplně jinak a určitá část toho problému je, že ty trhy jsou národní Operátoři si užívají tu postcity toho tlustého kocoura, toho lokálního oligopolu a naše regulace s tím desítky let není schopna něco dělat, což taky ukazuje kvalitu institucí našeho státu. A pak máte ty malé věci. Tak třeba zmíním vám jednu iniciativu, tady jako často zaznívá, že přes deregulaci my se dostaneme k fungování trhu, ono tak vždycky neplatí. Teďka v Radě bohužel blokováno jednou pobalskou zemi, Jedna iniciativa, která posouvá ten trh dál, která se týká například toho, že firmy budou mít jen jednotnou registraci na daň z přidané hodnoty. Zaregistrujete se v jedné zemí a bude to zároveň zajišťovat registraci na příští celou EU. Nemusete se registrovat jinde. Druhá velmi důležitá věc je nastavení standardu elektronické fakturace. Budou určeny formáty, jak má vypadat faktura. a v okamžiku, kdy se mě to zavedou i do vnitrostátního systému, já nevidím důvod jediný, proč to neudělat, tak to otevře cestu k plné digitalizaci účtování profilem, otevře to cestu pro efektivní daňovou kontrol a velký snížení nákladů. Vysí to v radě, blokuje to jedna pobalská země, ale věřím, že na tom bude dohoda. Další věc, která už se začíná dělat, Změna regulace s direktiv na nařízení. Namísto direktivy, která znamená, že čenské země udělají 27 interpretací toho, co mají udělat, každý to udělá jinak, jsem tam to někdo takzvaný goalplay jduje, to znamená posílí. Třeba ve věci, kterou jsem já dělal, praní špinavých peněz platí, že pravidla pro subjekty, který zodpovídají za praní špinavých peněz pro soukromý subjekty jsou stejné napříč EU. protože jsou určeny evropskou regulací a ne 27 transpozice a tak dále a tak dále. Velmi často ten overlap národních a evropských pravidel vytváří tu obrovskou fragmentaci toho vnitřního trhu. Velmi často je to ta transpozice, možná Česko netransponuje spoustu věcí, prostě to neudělá. My zde bavíme o 8 miliardách investice do gridu. To, že jsme nebyli schopni zavést úložiště a agregaci, znamená, regulací elektrického trhu děláme tím, jak rychle házíme uhlí do kamen. Kradosti Česu a dvou jsou kromě jejich elektrárníků a mohl by být ten náklad na ty regulační služby je tuším 20 miliardů ročně, nebo kolik byl v roce 2023, Jirka se tím hodně zabývá, tak mohl by být ten náklad, který mohl klesnout třeba, já nevím, na čtvrtinu klidně. Některé ty služby s využitím těch baterií stojí desetinu proti těm, když házíte těma lopatkama do těch kamen. tak němožný, že za dva roky bychom ušetřili ty peníze, který velkory se chceme dát do regulace gridu. Mluvčí 14: Bohužel ono často nepřijetí nebo špatné přijetí toho, co se docela smysluplně a není to ve všech případech v tom Bruselu jako dohodné, to má sebou tak velkou cenovku, že vůbec o tom nemáme představu. Ale vůbec nechci tvrdit, že to bude snadný a že to uspěje. The common will is really hard to find, but it also depends on us. We also participated in the decision. Mluvčí 15: So we have two questions behind us. Good evening. Mluvčí 11: Thank you for an interesting debate and the message was certainly summarized by a very good Mr. Jiří Majer. a mě na tom zaujelo pár věcí, tak řeknu dvě. To, co říkal pan Daněk ohledně toho, co nějaká ta studie, co zvyšuje cenu energie a že se myslí, že je to těmi emisními povolenkami. Já jsem si taky myslel, že tam určitý vliv jako významný mají, ale jste říkal, že ne, že nejvýznamnější vliv na tom má drahý ruský plyn. Já si vzpomínám, že před nějakými dvěma, třemi lety všichni, skoro teda všichni bojovali proti závislosti na levném ruském plynu a říkalo jste, že levný ruský plyn je velký špůdce. To si myslím, že asi takhle je. No ale teďka já to rozumím tak, že my jsme se zbavili asi nějakými těmi opatřeními na levném ruském plynu, ale jsme závislí na drahém ruském plynu. Takže abych to tak řekl, že mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky a já to na to hned navážu. Trošku mě zaujelo to, co říkal pan Niedermayer ohledně těch cél na čínská elektroauta. Zjednodušeně řečeno bojujeme za snížení uhlíkových stopy, posílení elektromobility, Číny nám nabízejí levné elektroauta My tam zavědeme cla, přestože víme, nebo ekonomové vědí, že clo a volný trh k sobě přeci nepatří. Ale zkusíme to, jak říkal pan déd Majer, na dva roky a uvidíme. A já zase mám obavu, abychom si za ty dva roky neřekli, myslí jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Omluvám se, že jsem to trošku provokativně, ale já si myslím, že jak diskuzí to patří. Děkuji. To je výborné, to určitě patří, tak pojďme do toho. Tak já si na začátek asi opravím, jestli jsem to řekl takhle, tak jsem to řekl velice netřesně, tak se za to omluvám, jde o to, že to, co Rusko provedlo, bylo to, že nikdy, že dodávalo drahý plyn, ale že záměrně manipuloval, řekněme, strem, tak, aby ty celkové ceny na trhu rostly na tom spotovém trhu. Tím, že třeba schválně Gazprom, který měl prvně nějaké zásobníky různě po Evropě, tak nenaplněl, aby ho bylo málo na tom trhu, aby byla nízká nabídka, tím pádem vyšší cena. tím, že různými způsoby vyvolával nejistotu a paniku na těch trzích, že náda přestal dodávat na pár dní dodávky plynu a tak dále. Čímž ty ceny tak jako takové stouply, oni zase teďka klesli, ale ten problém, který nastal je, že kvůli tomu, že se Rusko ukázal jako extrémně nespolhlivý dodavatel plynu, který se nás zjevně snažil a inzeroval to i v reklamách v ruské státní televizi, snažil se nás nechat umrznout během zimy. tak jsme logicky museli přejít na nějakého jiného dodavatele a tím, že v Evropě těch zásob není mnoho a Norsko to celé neutáhne, tak ho musíme od někud dovážet a dovážíme ho teď dominantně skapelněný, Evropa je největším do 8 skapelněného plynu na světě a logicky tím, že plyn vytěžíte, musíte ho skapelnit, musíte ho převést v případě Spojených států přes ocean Mluvčí 13: se ten plyn stává dražší, takže my jsme z levného ruského plynu byli nuceni přejít teď na drahý, skapalněný plyn ze Spojených států, ale i odjenut, z Alžířska, z Kataru a tak dále, ale nemáme prostě alternativu a on levnější nebude, jako za náš hezký úsměv, přestože jsou američané naši spojenci zatím, který uvidíme příští týden, tak přesto nám to prostě nebudou dodávat pod cenou samozřejmě, takže naše jediná alternativa je se prostě závislostí, a není to jenom plyn, závislosti na fossilních palivech se zahraničí, pokud možná zbavovat. Tak to jsem to myslel, omluvám se za tu nepřesnost. Já ty auta vnímám tak, že Čína těma státníma dotacema vytvořila obrovskou nadprodukci. Ta nadprodukce chtěla částečně směřovat do Spojenech států, kde byly zavedeny 100% cla a tam se setkávají vlastně A podle mě teď dva faktory. Ten první je, že, jak Hána říkala, to je spíš snaha dorovnat ty podmínky, čili ta komise o různých těch firem se snaží rozkódovat, jaká tam byla podpora, která by v Evropě byla nepřijatelná a tady tohle dorovnat. a pak je to opravdu vytvořit prostě ten dýchací prostor. Ta poptávka díky té neskutečně volatelní politici členských zemí ve vztahu k tý elektromobilitě, který konec konců politika, to známe my a premiéři zemí vytvořili, řekli automobily kam investujte do toho a teď, když všichni do toho najinvestovali a jsou schopni produkovat, tak se řekne tak trochu jako apríl. Tak uvidíte, možná, že za rok z toho bude prodávat víc, A teď z tohohle koláče by samozřejmě ujedli velkou část čínských aut, který získali určitou míru státní dotace a zároveň, a to si řekněme ferově, oni benefitují z toho, že jsou efektivnější. While we are still trying to convert a combustion car to an electric car, they, BID, produce cheap batteries or they buy from KALT. At the same time, China is very flexible in IT. I believe they don't have better IT, but they are much faster in IT. They have software, they have batteries and the rest we learned to produce ourselves. So their cars are effective. A week ago, Byl nějaký čánek o tom, že v Japonsku byl nějaký sympozium techniků a právě se zabývali jako rozložením toho, jak vypadají některé ty auta. Říkali, že je tam neuvěřitelná míra efektivity, jak je to naprojektovaný. To my prostě nemáme. Já si vzpomínám, když jeden člověk, který natáčí na YouTubeu seriály o tom, že rozebírá ty auta, tak ukazují tu džungly pod těma plastovejma krytam a třeba, já třeba zrovna pamatuju si, jeden americký elektromobil, kde tam bylo 40 různých trubek se spojkama, kde oni pospojovávají ty díly, který umí a znají z těch fosilních spalovacích aut a teďka z toho dělají elektromobil, zatímco tý činění má jeden kompaktní celek, který nahradí 8 různých separátních dílů, které jsou ve spalovacích motorech. Mluvčí 11: I neříkám, že je to black and white, ale myslím si, že z těch dvou variant udělat nebo neudělat bylo lepší to udělat. a po těch pár letech to přestane hrát roli, protože oni to tady budou vyrábět. A já odmítám jako diskriminovat jednoho výrobce na našem společním trhu, protože pochází z téčího nezemě. Oni budou fungovat v rámci našich regulatorních pracovních pravidel, budou zaměstnávat zdejší zaměstnance podle dnešního našeho pracovního práva a podle mě nebude možný je jako diskriminovat. Mluvčí 14: No já jsem si jenom zpomněl vlastně ještě k tomu předchozímu dotazu, že jsem se vlastně vybavil grafem, na který jsem si teď vzpomněl, takže jsem si donesl graf jako do otázek Václava Moravce, že špatně černobílé vytěštění nikdo neuvidí, jako otázká Václava Moravce, ale je tam vidět, že rostete na elektřiny a jsou tam i takové dva podgrafy, ten jako tučnější růst, je to celý růst těch měsících těsně před invazí, ten výrazně tučnější růst je růst cen plynu na trhu a ten malinký růst dole je růst cen emisních povolenech a opravdu tam je vidět ten trend ze stupní, že rostou, ale jako úplně minimálně, ale dramatický narůst těch cen toho plynu. Mluvčí 13: Já myslím, že ten dotaz trochu směřoval k tomu, že jsem zase zpátky putuje znovu ten ruský plyn, ale to můžete probrat potom tam u Sklenky ve finále. Mluvčí 14: Jiří, já vím, že máte obsesy s těma povolenkama. Mluvčí 13: Ne, ne, já už teď mám obsesy ohledně času, tak ale povídejte. Mluvčí 14: Evistý povolenky se neplatí samozřejmě na větrníky, na soláry, neplatí jaderná energetika, platí se na plyn, či klíčový je, aby ta elektřina s plynou určovala tu cenu elektřiny v co nejkračší dobu, protože to znamená, že ta průměrná cena bude nízká. Mluvčí 01: Můžu poslední dotaz poprosit tady. Mluvčí 14: Určitě děkuju, děkuju za debatu a děkuju za docezy a bude taky trošku kontroverzní v tom dotazu. Já si cením těhletoho ekonomického a politického náhledu dneska. A jelikož nejsem ani politika, ani ekonom. Nicméně zajímal by mě váš pohled na věci se týče té právnické stránky věcí. Už jsme tady měli tu problematiku těch struktur, které teda pokud budeme chtít mít méně fragmentovaný jednotný trh, tak jeden z těch základních otázek, které musíme zodpovědět je, pokud je jed We are limited, of course, in how we can limit the fragmentation. If we would then offer that the competence, the strength of the regulations and the control over the single market, we give as an exclusive competence of the European Union, under article 3 of the SFU, the problem is that we are actually talking about a reform and a new agreement. And my question is, you said that in the last 20 years jsme tady měli trend, který nás dovedl až do toho bodu, kde tady Dragý musel představit vlastní zprávu. Poslední dvacet let zároveň a potom, co se lhala ta jednotná ústava pro EU a měli jsme ten kompromis té Lisabonské smluvy, jsme zároveň měli ten posun k intergovernmentalismu, že Evropa je vlastně celek spolupracujících členských států někde nějaký supranárod, který je tedy řízen centrálně. A moje otázka teda je v návaznosti na to, co dnes bylo řečeno, jestli si myslíte, že jsme v nějakém bodě, kde pokud tohle budeme efektivně defragmentovat ten trh a budeme mít tu kompetitivnost zaručenou a tu konkurenceschopnost zaručenou, tak jak jste si myslím teda dle mého chápání popisovali, jestli potřebujeme další reformu. A pokud potřebujeme další reformu, tak je tady ten problém ústavní, kde přejdeme před všech 27 členských států a řekneme jim, my chceme dále centralizovat evropský projekt. a to si myslím, že všichni zhruba tak asi tušíme jako eurocentristi, tedy v místnosti, jak by dopadlo. Tím pádem, co teď? Jak budeme defragmentovat jednotný trh, pokud se jedná o sdílenou kompetenci a jak tu defragmentaci strukturálně můžeme dělat bez smluvní reformy celé Evropské unie, která by podle mě byla politickým fiaskem, co se týče toho přístupu k blížší centralizaci. Děkuji. Mluvčí 11: Výborná otázka, děkujeme. Mluvčí 13: Tak já tady nechci hajit federalisty, ale správný federalista by vám řekl, že federalizace nerovná se centralizace nutně. Federalizace znamená, že na federální úrovni děláte to, co dává smysl dělat federálně a to ostatní naopak decentralizujete na tu lokální úroveň, což je něco jako docela rozumný princip, řekl bych, na kterém by se klidně dalo fungovat. zařadit oblast budování vnitřního trhu mezi výlučné pravomocí je v skutku neortodoxní nápad, který by určitě efektivitě rozhodování pomohl, ale myslím si, že je to poslední, co Evropa v této situaci zhoršujícího se globálního klimatu, myšleného jako politického klimatu, kdy to není jenom zdaleka Čína, kdo je čingal asertivnější, kdy máme hluboké vnitřní problémy, v Evropě, tak to poslední, co potřebujeme a ještě, když se lámou chlebi kvůli digitální a zelené tranzici, tak to poslední, co je, je zahladit se teď na několik let sami do sebe, do našich vnitřních problémů a řešit vyjednávání nové smlouvy. Situace je teď taková, že Lisabonská smlouva nabízí ohromnou flexibilitu, kterou ještě zdaleka nevyužíváme. My jsme ještě vůbec nevyužili toho, co se odhlasovalo kvůli našemu vstupu do EU, respektive po tom, co nedopadla EU. takže z mého pohledu nedává vůbec žádný smysl v době, kdy jsme nevyužili ještě to, co už umožňovala sabonská smlouva, se dívat na nějakou smlouvu jinou. Tak to jenom vytknu před závorku, jak v takové situaci ale fungovat lépe, to už je politická otázka, tak to s dovolením nechám na politikově asi. Mluvčí 14: První věc, mnohem důležitější než změna smlouvy nebo změní smlouvy je společná vůle. If it is not the common will, it will not help you when it is written there. So I think it is about whether it will succeed or not, whether there will be enough common will. I think that those who can read, understand the message that the time has come and that something has to change. The second note, I think that's why I put the plus-minus quote from Dragý, něco se dá řešit evolucí, něco vyžaduje trochu revoluce, něco naopak vyžaduje použití subsidiarity, což tady pan Daněk říkal, protože ono se to těžko hledá, ty momenty, o kterých se stále tady mluví, jako v Čechách posuneme ty pravomoci zpět, ale určitě takové místa jsou a určitě to není vyloučený. To je druhá poznámka a teďka si vrátíme to, o čem jsme se bavili. Tak třeba dokončení bankovní unie, předpokládá doladění filu o krizovém managementu, se kterým se strává poslední rok a půl svýho života a se kterým teďka začneme vyjednávat. To není žádná revoluce, tedy o to jenom vyvážit jako často neúplně šťastné zájemy různých aktorů. Společný fond pojištění vkladů, parlament se opět odhodl k tomu, že už my k tomu máme nějakou pozici, všechno stojí na Německu, který z toho udělal něco, co to prostě absolutně není a od té doby, po té, co to vytvořili, tak se to prostě hodně těžko odblokovává, ale to se dá prostě tady tohle doladit, pokud se bavíme o energetickým trhu, to stále jako ten vlak jede a jede možná rychleji, než si myslíme, Či jde o toho nasměrovat hlavně na ty koleje, který přinášejí nejvýšší předanou hodnotu. Když jdeme zpátky dohodnout se, že když budeme vytvářet novou regulaci podobnou jako třeba praní špinavých peněz, půjdeme cestou na řízení. To už komise v minulém období slíbila. Takové věci, které opravdu podpoří společný trh, jednočíslo vatky, elektronická fakturace, digitalizace všech možných procesů. To jsou vlastně jako relativně technický fajly, ve kterých se bohužel stane, že se občas někdo jako zablokuje. Či já to nevidím, že tohle je to, co vyžaduje nějakou drastickou změnu, tohle je to, co vyžaduje tu společnou vůli, ale či to takhle zní jako dobře, Ale zase se vrátím k tomu dragem, ten drage tam jako naznačuje, že ta situace je tak vážná, že pokud se nedohodnou všichni, tak postupují ti, kteří se dohodnout umí. A tohle je velká hrozba pro budoucnost Evropy a zejména hrozba pro země, jako jsme my, protože bychom mohli proměškat nějaký moment, který se pak ukáže, že je prostě hrozně důležitý. Čiž platí to, co já často říkám, říkám to studentům, Je to na nás. A teď je otázka, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva. To si rozhodněte každej sám. Mluvčí 11: Výborně, tak já děkuji za tohle. Mluvčí 14: Možná ještě si můžu krátkou notickou, pokud už nepřetékáme do basketbalu. Mluvčí 11: Přetekáme hodně a to byla taková hezká helovýnská tečka, takže děsiva, ale povídejte, povídejte. Mluvčí 14: Tak budu přetékat jenom krátce a já se budu snažit být pozitivní, protože pohled na to v české politice často, bohužel, fungovalo tak, že příslušný minister, který jel na radu o něč se teprve v letadle po cestě tam dozvěděl, o čem teda bude rozhodovat a v tu chvíli zjistil, proboha, tohle nechceme, což už je ale dost pozdě. Potom, co třeba rok se vede nějaká diskuze, Česko ji něco vyjednává a najednou je všechno jinak a vypadáme pak jako šešci s proměnutím. ale zrovna drahého zpráva bych řekl, že otevírá ohromnou příležitost právě pro stát jako Česko, který vždy říkalo, pro nás je vnitřní trh stěžení důležité téma. My jsme stát střední velikosti, nemůžeme mít ambici být ten jako hlavní aktér, který promluvá do úplně každé politiky, ale měli bychom si vytipovat několik málo, ale pro nás stěženích a klíčových, kde budeme ti, kterým se volá, jako mají Estonce Digital, my by jsme měli být vnitřní trh A tady je pro nás ohromná příležitost přestat to jenom opakovat jako prázdnou mantru, že chceme vnitřní trh a čekat, co ostatní vyjednají, ale být těmi, kdo přináší ty návrhy v době, kdy o ně ostatní stojí. Teď o ně všichni stojí a my bychom měli klepat jako zběsilí na všechny dveře a přinášet konkrétní návrhy, kde konkrétní firmy narážejí na konkrétní problémy. Děláme to. Myslím si, že s touto vládou se v některých oblastech začala situace měnit k lepšímu. ale neděláme to ještě zdaleka tak, jak by bylo záhodno. Ale myslím, že to je pozitivní, ne? To byl super. Mluvčí 13: Díky velmi. No, povídejte, pojďte. Mluvčí 14: K tomu společnému trhu. A to je taky jako skoro Bonmot. K tomu společnému trhu. Česká pozice k EU se vyznačuje nejlépe jedním, jako citátem, jestli ho používal Karel Schwarzenberg, my říkáme ano, ale.. A to ale je často ještě větší, než to ano. U toho single marketu my potřebujeme, aby to končilo zatím ano. To buď to prostě je a potom ty překážky odstraňujeme, odstraňujeme všude, kde se to dá udělat a nebo je neodstraňujeme. A ta česká pozice tam je to ano, ale já věřím, že jsme schopni posunout do toho ano a vzhledem k tomu, že podle všech ekonomů, se kterými se mluví v Americe, to je to, co je schopný zajistit jak produktivitu, tak prosperitu evropské ekonomiky, tak já bych považoval za úplně nepochopitelný, kdybychom tady toho nedosahli. If it will shake, at least we are on the right side of history. Thank you. Mluvčí 04: Thank you very much. Viktor Daněk, Helena Horská, Luděk Liedermajer. Thank you very much. Mluvčí 07: Thank you. Thank you. Mluvčí 08: Vím, že se mě někdy představují. Vím, že se mě někdy představují. Vím, že se mě někdy představují. Vítej zpět.Vím, že se mě někdy představují. 2nd day Mluvčí 08: Vítej zpět. For Gold Drive made by Vorel. Vítej věděl. For Gold Drive made by Vorel.cz For Gold Drive made by Vorel. For Gold Drive made by Vorel.czKopírovat text

🔴 ŽIVĚ: Jak vrátit Evropu mezi ekonomickou špičku: od vizí k realitě Debata o posílení evropské konkurenceschopnosti i naší budoucnosti s hlavní ekonomkou Raiffeisenbank Helenou Horskou a zástupcem ředitele Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Viktorem Daňkem, moderace se ujme ekonomický redaktor ze Seznam Zpráv Jiří Nádoba.

Screenshot není k dispozici