← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 11: Tak já vlastně jsem ten mikrofon zkouším až teďka, tak doufám, že všechno bude slyšet dobře. Mluvčí 11: Tak já možná využiju i vás, vážené divačky, vážení diváci, mohli byste pouze takhle zvednout ruku na všech stranách tohoto sálu, že jsme slyšet alespoň částečně dobře? Mluvčí 11: Dobrý, výborně, díky, Edit. Mluvčí 11: Výborně, děkuji, dobrý, ještě, ještě, támhle jsem slyšet, pořádku, tak, super, tak, to bychom měli. Mluvčí 11: Tak, vážené divačky, vážení diváci, vážení dámy, vážení pánové, já vás tady všechny vítám a jsem srdečně rád, že jste dorazili na dnešní debatu cestu k udržitelné budoucnosti. Mluvčí 11: Je to vlastně i v rámci toho dnešního večera a toho téma, to je to takové přívětivé, pěkné, ale hlavně je to téma, které je důležité pro každého z nás, ať už pro ty, co jsme tady, nebo pro ty, co nás třeba sledují online. Mluvčí 11: Tak a já už to nebudu déle zdržovat a rád bych představil naše hosty, které možná znáte a možná taky ne. Mluvčí 11: To nevadí, každopádně po mé pravici bych Mluvčí 11: poprosil a představil prvního řečníka, první řečnici Veroniku Růd Fulerovou, která je designérka a terapeutka v Českých měst. Mluvčí 04: Mám něco říct? Mluvčí 04: Co mám říct, to je hrozně těžký. Mluvčí 04: Dobrý večer, vítám vás tady, já jsem designérka z Brna. Mluvčí 04: Budeme se bavit o tom, jestli život v Brně udržitelný nebo ne. Mluvčí 04: Spíš ne. Mluvčí 04: Co bych měla říct ještě? Mluvčí 04: Moje asi zásadní vazba na udržitelnost je péč o vyřadení prostoranství a kultivace a taky nově poslední roky péč o stromořadí ve městech a nějaká občanská aktivita v tomhle ohledu. Mluvčí 04: Takže to je tak za mě. Mluvčí 11: Tak to bylo úplně úžasné, moc krát děkuju. Mluvčí 11: Tak dalšího a dalším naším hostem je pan Luděk Niedermaier a asi všichni víte, možná ale také ne, je to ekonom, europoslanec a bývalý viceguvernér České národní banky. Mluvčí 08: Dobrý večer. Mluvčí 08: Děkuju. Mluvčí 08: Především díky vám, že jste přišli, díky kolegům, kteří to sorganizovali, hlavně Lukášovi, a já teda taky navážu, já jsem také z Brna, nejsem ekonom, jsem původem z matematik, ale velmi rád se právě o těchhle tématech budu bavit, protože jsou pro mě reflexí z odpovědnosti nás všech a taky politiků za to, jak bude vypadat budoucí život u nás a na naší planetě. Mluvčí 11: Tak, děkuji. Mluvčí 11: Další v pořadí je Tereza Koupková, která je ambasadorka Evropského klimatického paktu a taky možná znáte jako influencerku. Mluvčí 06: Dobrý večer, já tak tež děkuji za hezký úvod, za to, že jste přišli. Mluvčí 06: A jenom bych se dobře chtěla omluvit, já jsem s mikrofonem vždycky taková trošku nervózní za začátku, tak kdybych se přiříkávala, tak mi to prosím odpuďte. Mluvčí 06: No a vy jste tam měli takové hezké medalónky, takové představení, tak za mě bylo to představeno, že já se snažím Mluvčí 06: přibližovat lidem důležitá témata na internetu, na sociálních sítích a mimo to letos reprezentuju projekt Evropské komise, takzvaný Klimatický pakt, který mi tady to trochu zjednodušuje a trošičku mi rozšířuje moje možnosti, takže děkuju. Mluvčí 11: Tak, my děkujeme a posledním z řady z naší řečínku je Lukáš Řádek. Mluvčí 11: Dobrý, dobrý, jo dobrý, tak. Mluvčí 11: Expert na udržitelnou infrastrukturu, no mě se dá, je to vypadává trošku, nebo ne? Mluvčí 11: Se to zdá pouze mě, tak asi se to zdá pouze mě. Mluvčí 11: Tak, expert na udržitelnou infrastrukturu náměstek Primátorky a poradce ministra. Mluvčí 11: Krásný dobrý večer. Mluvčí 09: Dobrý večer, já mám radost, že vidím téměř plný artičok. Mluvčí 09: To je určitě dobrý signál, že téma je pro vás zajímavé. Mluvčí 09: Samozřejmě my budeme se snažit být možná takový, aby pro vás třeba po skončení dnešní debaty bylo ještě. Mluvčí 09: zajímavější, já jenom ještě pro ilustraci, což si do toho popisku nebo do té prezentace nebo medalónku nevyšlo, ale považuji za důležité zmínit, že jsem vlastně 15 let před tím, než jsem šel do politiky, pracoval, vlastně zakládal jsem firmu, která se snažila zlepšovat, kultivovat naše města, zejména s pohledem na potřebnou adaptaci na změnu klimatu, což sebou nese Mluvčí 09: spoustu takových celostních až holistických řešení a já se právě tady ten celostní princip, protože ty věci v rámci nejen komunální politiky, ale především řízení měst a obecně veřejných prostranství a dalších politik tak spolu velmi souvisí a byť tam mám, řekl bych, nějakou škálu aktivitu, dělám, tak se snažím je všechny propojovat především tak, aby byly cestou k udržitelné budoucnosti. Mluvčí 09: Díky. Mluvčí 11: Tak, moc chrát děkuji, já se jmenuji Sobota Štěpán, jsem student Univerzity Hradecka Rálové, člen politologického klubu a dneska se budu aspoň částečně snažit tuto debatu moderovat. Mluvčí 11: Tak, na debatu je vyhrazená celková dotace okolo hodiny a půl, s tím, že já tu mám připravené otázky možná tak na 4 hodiny, nicméně to vůbec nevadí, protože zhruba po 40 minutách, 45 plus minus, Mluvčí 11: Bych rád přidal slovo i vám, vážené divačky a vážení diváci, abyste, pokud budete chtít, kladli i vy vaše otázky. Mluvčí 11: A to samé platí pro ty z vás, kteří tuto debatu sledují online. Mluvčí 11: Tak, a já začnu takovou neformálnější otázkou možná. Mluvčí 11: Co vás vedlo k tomu, že dneska děláte to, co děláte? Mluvčí 11: Byl to vždycky váš dětský sen, nebo jste chtěli být doktorky, doktory, policisté nebo třeba kosmonauti? Mluvčí 11: Mě poprosím, takhle můžete, jak jste popořadí ode mě. Mluvčí 04: Tak je to částečně náhoda, částečně štěstí, částečně nějakej osud. Mluvčí 04: No, abych tady nezabředávala do detailů a nebylo to na tři hodiny. Mluvčí 04: Zásadní věc, proč jsem se začala zabývat městy Erasmus a stáž v Chentu v Belgii na rok. Mluvčí 04: kde jsem zažila to město jinak, že může kompletně fungovat jinak, že tam můžu chodit všude pěšky, že se tam můžu potkávat s lidmi všech věkových kategorií a můžeme si vlastně užívat ten život nehledně na to, kdo má kolik peněz a prostě ten veřejný prostor tam je v hlavní roli, přestože neustále prší, takže to bylo velice inspirativní, že to není jenom jako italský způsob života, ale je to vlastně všude, krom u nás. Mluvčí 04: A tím pádem mě to namotivovalo, když jsem potom šla zpátky, tak je to taková podmínka toho, že tady bydlím, že se to snažím změnit. Mluvčí 04: Protože v Brně je vlastně většina věcí špatně, co se týká veřejných prostranství. Mluvčí 04: Je to město plné bariér, velice nepřátelské k lidem a je to docela katastrofa. Mluvčí 04: Takže abych tam mohla bydlet, tak se musím zasadit o to zlepšení. Mluvčí 04: Jakoby začala jsem s vizuálním smogem a se svou specializací, což je branding, reklama a podobně, je to můj obor, takže logicky jsem začala tím, ale postupně, jak je vám v tom městě vedro a vlastně si všimáte větší a větší nepohodlí, tak jsem přibírala ty další věci. Mluvčí 04: a dneska to mám velice komplexní a mám v té nezískovce asi sedmnáct lidí a pak dvacet dalších specialistů, se kterými to vlastně pečeme, ty různé návody a postupy a pracuju pak pro různý města a snažíme se to postupně implementovat. Mluvčí 04: Takže to je ta cesta, je to hrozně dlouhý, sorry. Mluvčí 11: V pohodě, já děkuju, já se k tomu Brnu možná ještě za chvilku vrátím a teď bych uzavřel to kolečko vás všech. Mluvčí 08: Já se taky klidně k Brnu vrátím, je to moje rodné město a já ho mám rád, i když myslím si, že by mohlo být nohem lepší. Mluvčí 08: Já jsem fakt nechtěl být politikem, já jsem chtěl být matematikem, ze tří důvodů. Mluvčí 08: Jedna, matematika mě bavila a šla mi. Mluvčí 08: Druhá, já jsem studoval v době komunismu a měl jsem pocit, že ti komunisti do té matematiky zasahuji relativně málo, méně než do jiných oblastí. Mluvčí 08: A třetí, já jsem na gymnáziu miloval Miloše Kunderu a žert zejména a tam je jedna řádka, která říká, že ten hlavní hrdina je matematik. Mluvčí 08: Tak jsem říkal, ano, takhle to bude. Mluvčí 08: Tak jsem vystudoval matematiku, pak se věci začaly měnit a 15 let jsem strávil v centrální bance, z toho dvěho doby jako víceguvernér, pak jsem pět let pracoval jako ředitel v nadnárodní konzultační firmě. Mluvčí 08: To už mě začalo být skoro k padesáti plus mínus a v té době jsem se vždycky zajímal o veřejné věci a taky mě sem tam někdo nabízel, abych šel do vlády a dělal ministra financí, poslední z nich byl Andrej Babiš. Mluvčí 08: Já jsem vždycky si říkal, že vím dobře, proč to odmítám, ale Mluvčí 08: Jak jsem už trochu star, tak jsem si říkal, že jestli to není fér kritizovat i ostatní, jak to dělají a sám odmítat, že to zkusím. Mluvčí 08: A tak jsem si ho řekl, dohodli jsme se taky s mojí rodinou, že to prostě zkusím, jestli když se do toho pustím, jestli se mi podaří udělat ten svět aspoň o trošku lepší. Mluvčí 08: Nevím, jestli se mi to povedlo, ale zatím to ještě stále prostě zkouším, čili vlastně to není úplně tak nelogický, že jsem takhle skončil, ale určitě jsem to takhle neplánoval. Mluvčí 11: Tak, děkuju a poprosím dále, Terku. Mluvčí 06: Tak já jsem si myslela, že budu dělat něco úplně jiného a to ještě docela nedávno. Mluvčí 06: A to tím, že jak když jsem byla malá, tak jsem si tam myslela, že budu dělat cukrářku, protože se mi líbilo vyrábět věci a dělat radost lidem. Mluvčí 06: a sdílet to s nima. Mluvčí 06: A pak jsem to vlastně přetavila v něco podobnýho a šla jsem studovat na vysokou chemii, což pro mě byl vlastně jako dost podobnej obor. Mluvčí 06: A na té chemii tak já jsem šla nejdřív na biochemii, protože jsem chtěla vědět víc o Mluvčí 06: nemocích a jak léčit lidi. Mluvčí 06: A pak mi došlo, že nebudou lidi k léčení, pokud se nevyléčí planeta. Mluvčí 06: Takže jsem pak začala studovat ekotoxikologii, takže ekologii a chemii. Mluvčí 06: A někde na té té cestě tak jsem se dala na popularizaci vědy na sociálních sítích, protože mi přišlo, že vědci mají tendenci předávat věci strašně složitě a že nejsou pochopitelný pokud to vyloženě nestudujete. Mluvčí 06: A tak mě začalo bavit to tak nějak jako zličťovat. Mluvčí 06: No a pak jsem se nějak postupně dostala sem Mluvčí 06: Takže dělám vlastně furt to, tady je to stejný, jenom na takový víc lidský úrovni. Mluvčí 06: Protože přesně, jak tady už bylo řečeno, je hezký věci kritizovat, ale pokud toho nejste součástí, tak to nezměníte. Mluvčí 09: Děkuju. Mluvčí 09: Poslední. Mluvčí 09: Tak k tomu, co dělám spíš na té odborné báze, mě jednoznačně přivedl můj táta, který se zajímal o přírodu, zajímal se o krajinu. Mluvčí 09: celkem odborným způsobem, já jsem chtěl tu odbornosti prohloubit, takže jsem tu vědu s tím souvisící vystudoval, respektive univerzitu a vlastně od té doby mě to nepřestalo bavit, spíš naopak se snažím jít víc do hloubky a právě své zlepšování světa, když to řeknu takhle pateticky, tak jsem dlouho realizoval skrz vlastní firmu. Mluvčí 09: A pak jsem dostal nabídku, že bych mohl kandidovat ve volbách, to jsem akceptoval, dostal jsem od vás od voličů hlas a já teda tuto agendu snahu o to, aby bylo svět o kousíček lepší, realizuji skrz svoji politické angažma, takže to je v kosce asi tak vše k tomu. Mluvčí 11: Tak jo, děkuji a já teda otevírám nějaké první kolečko takových otázek a asi bych klidně začal opět vámi. Mluvčí 11: Se omluvám, jste tak první naráně, jste vlastně zmiňovala trošku to, vlastně to Brno, že se vám tam nežije dobře a zase jste zmiňovala i také to, že vás k tomu trochu motivoval nebo přimělo váš pobyt zahraničí, tak se chcete ptat, jak moc velké vnímáte rozdíly mezi třeba Českou republikou a jinými státy, po případě i klidně Brnem a jinými městy, proč to třeba někde může fungovat a někde to teda nefunguje, jaké jsou ty hlavní problémy? Mluvčí 04: Já myslím, že jsme povahově takoví spíš trpitelé a spíš jako sehneme tu hlavu a nemáme tendenci vlastně si říct jako já to chci jinak a chci to takhle a radši vlastně se bojíme a radši přijímáme nějaký rozkazy a vlastně to problém v podnikání ve veřejné správě Mluvčí 04: Vždycky narazíme na to, že třeba ta legislativa není tak špatně nastavená, ani vlastně to podnikání není tak persekuovaný, ale jsou tam lidi, kteří jsou takový spíš líní, laxní a lhostejní. Mluvčí 04: Jo, to znamená nějaká energie vnitřní, to mi tady hrozně chybí. Mluvčí 04: A není to jako v mým okolí, já se naopak obklapuju úplně skvělýma lidma si myslím, ale to, co vidím na těch ulicích a ty příběhy, které potom, jakoby z toho mám možnost vyčíst, ať už na těch radnicích nebo v kontaktu s těmi podnikateli. Mluvčí 04: tak je tam právě plno nějakého trpitelství a laxního přístupu a přičom je to velmi smutný, protože třeba ta udržitelnost si myslím, že se dá vnímat i požitkářsky a vyloženě jako pojďme mít víc mezilidskýho kontaktu na ulicích, ne jakože inženýrsky, teda teď zavedeme určitý typ dopravy, ale prostě pojďme se víc setkávat na ulicích, pojďme si to víc užívat, pojďme ten prostor ulice udělat víc jako obývák, Mluvčí 04: a pojďme žít jinak. Mluvčí 04: Jo, že to mě třeba hrozně chybí a to mě přijde obrovský rozdíl mezi třeba tou Belgii, kde furt prší a být venku tam opravdu nechcete, ale všichni tam jsou venku a vlastně si to užívají i když prší. Mluvčí 04: a je to pro mě neuvěřitelné, byla to pro mě velká lekce, jak se dá vlastně žít ten život jinak a od té doby se to snažím v sobě nějak přinastavit, samozřejmě pořád mám topení, pořád prostě chci ten komfort, co tady máme a podobně, ale vím, že jde žít i jinak a že vlastně je možný k tomu životu přistupovat jinak, takže mě to přijde inspirativní a byla bych ráda, kdybychom to pochopili méně jako inženýrství a trpitelství a odříkání, no tu udržitelnost. Mluvčí 11: Co na to říkáte vlastně vy jako matematik, že to má jít trošku jako méně inžený vždycky nebo méně trošku po této stránce? Mluvčí 11: Jaké jsou vaše zkušenosti? Mluvčí 08: Já vždycky když, nebo skoro vždycky když třeba řeším něco v práci, ať už to bylo v Bance, v Deloittu nebo v parlamentu, Mluvčí 08: Tak já rád vycházím z čísel, protože ty čísla dávají nějakou reflexi, popisují nějaký problém, ale ty čísla nejsou určitě ten cíl a nejsou to řešení. Mluvčí 08: A víte třeba, že existuje diskuze o tom, jestli fakt bychom se měli soustředit na hrubý domácí produkt jako indikátor toho, jak se země daří, anebo na něco jiného. Mluvčí 08: Já si myslím, že tím cílem vlastně našeho snažení politiku a nás všech by mělo být Mluvčí 08: abychom žili ve světě, kde se dobře žije a, a to je pro mě hrozně důležitý, abychom zajistili co největší šanci na to, že se dobře bude žít těm po nás. Mluvčí 08: A mám pocit, že tady tohle nějak jde do ústraní a mě to jako Mluvčí 08: hrozně trápí, snažím se s tím něco dělat, úplně účinný to není, ale tohle se trošinenku vytratilo. Mluvčí 08: A teďka k nám a k té situaci nikoli v Brna, ale celkové, myslím si, že v naší zemi se žije dobře a je samozřejmě otázka, jestli máme založeno to, aby tomu tak bylo dál, třeba když jsem dneska strávil den v Hradci, to je určitě město, ve kterém se žije jako hrozně hezky, ale tím, jak vlastně od těch 90. let kvůli práci, která mě posílá na všechny možné místa světa, Mluvčí 08: se mohl srovnávat, jak rychle se ty věci měnili a zlepšovali ve spoustě částí světa, tak jsem tady občas, jako musím říct, trošku smutnej. Mluvčí 08: Že někdy jsme taková země, kde se prostě čas zastavil. Mluvčí 08: Já si vzpomínám na New York roku 1991, když jsem se tam poprvé dostal, vyjednaval jsem rating České republiky, bydli jsme v levném hotelu na Times Square, to je fakt místo, kde byste nechtěli v roce 1991 být. Mluvčí 08: Teďka jsou to úžasný, bezpečný veřejný prostory. Mluvčí 08: Byl jsem na Future Solutions Burze v Chicago v 90. letech. Mluvčí 08: Opravdu místo, kde jste se chtěl pohybovat autem z domu do práce, někam a zpátky. Mluvčí 08: Byl jsem tam naposled před deseti lety, stalo se z toho evropské město s vysokou kvalitou života. Mluvčí 08: V Bruselu se mění celé části třeba velký komunikace, jsou zrušený a vzniká tam veřejný prostor, kde jsou krásné věci, kavárny, zelení atd. Mluvčí 08: Protože tam vznikl nějaký konsenzus, že méně aut a více veřejného prostoru je vlastně lepší pro tu kvalitu života. Mluvčí 08: A my ve spoustě věcí jsme prostě někde uvázli. Mluvčí 08: Nejenom, myslím si, ve vnímání veřejného prostoru, ale i v oblastech, jako je energetika a tak dále a tak dále. Mluvčí 08: A to mě trochu mrzí. Mluvčí 08: Ano, jsme i na dále země, kde se skvěle žije, ale nemůžu se zbavit dojmu, že by se tady mělo žít lépe. Mluvčí 08: A že bychom měli dělat víc proto, aby se tady dobře žilo i těm, kteří jsou mladším než my našim dětem a jejich dětem a taky proto dost neděláme. Mluvčí 11: Tak jo, děkuju. Mluvčí 11: Já do druhého rohu budu mít možná podobnou otázku, trošku jinak laděnou. Mluvčí 11: jste se vlastně jako zaměřovali, ať už třeba vyvraci králové, o to, aby se třeba občané mohli vlastně aktivně podílet na nějakém rozhodování s třeba participativním rozpočtem jakožto nástrojem, anebo třeba propagací různého zapojování vlastně na internetu. Mluvčí 11: Tak mě vlastně teďka zajímá trošku pohled, je jednodušší tyhle z ty zkušenosti, ten lidský přístup předávat vlastně jako z pozice influencera, nebo je to z pozice mě nesmyslně těžké? Mluvčí 11: Zbytečně až jest tam jako nějaký Mluvčí 11: měla vytvořený jako problém s tím, že to třeba něco neumějí tak dobře předávat, a proto často influenceři, když se jako takhle jsem se dlouho době ptal, od koho jste vlastně čerpali tyhle poslední informace, no tam vlastně influencer to dával na internet. Mluvčí 06: No a o jakých informacích se teďka přesně bavíme? Mluvčí 11: Vlastně obecně o jakýchkoliv, jste jako říkala, že přibližujete tou srozumitelnější formou pro obyvatelé, tak nějaké to vlastně jako srovnání, jestli je pro vás jako pro influencera, jako pro člověka trošku mimo tenhle samostatný systém, jako jednodušší ty informace předávat těm obyvatelům. Mluvčí 06: Já jenom potřebuji vědět s čím to srovnáváme, jestli jste zmiňoval influencery a město, tak Mluvčí 06: Jaký je komunikační kanál města? Mluvčí 11: Komunikační kanál města například pozváním na schůzy zastupitelstva, dáním do veřejného tisku, pozváním na vlastní sociálních sítích, to je vlastně o ten dosah a k té motivaci. Mluvčí 11: Třeba Hradec má už teď prvním rokem, druhým rokem participativní rozpočet, tak jestli to je pro vás lehčí informovat ty obyvatele oproti tomu městu. Mluvčí 06: No, já si myslím, že tady se to dost jasně rozděluje na to, s jakou cílovou skupinou pracujeme. Mluvčí 06: Je potřeba fungovat ve všech směrech. Mluvčí 06: Myslím si, že kdybych, že většina tady toho sálu mě třeba nezná, protože mám svoji nějakou konkrétní cílovku a město má zase svoji jinou konkrétní cílovou skupinu a je potřeba využívat všechno, co máme a myslím si, že nějaká kombinace je odpovědí. Mluvčí 09: No ono vlastně ten problém, který jste nastínil, tak se dá z toho asi vytáhnout ta odpověď, že to neustále jako škálování toho, že my budeme jako město komunikovat s tuhle cílovou skupinou, my jako v hluzovkách nějaká politická strana, ještě navíc nějakou další množenou uvnitř, pak samozřejmě skupina influencerů, který se třeba zajímají o nějakou držitelnost zas má nějakou cílovou skupinu. Mluvčí 09: Tady to neustále jako škálování, vytváření jakýchsi vlastních publik, Mluvčí 09: tak právě nepříspívá k tomu, že by se společnost principálně spojovala. Mluvčí 09: Potom se to samozřejmě promítá nejen dokumentální politiky, ale vlastně let z kde, že se často vytváří zdánově jako jednodušší řešení, že se odhadne a nebo změří, že potřebují ke své cílové skupiny, což jsou třeba lidé na sílištích, kteří chtějí parkovat, tak se jim jaksi udělá nejvíc parkovacích míst a bude to dobře. Mluvčí 09: Ale řekl bych, že se s tím nepropojuje nějaký ten celkový zájem a celkové východisko, které bychom z toho měli hledat. Mluvčí 09: To znamená, že já si myslím, že bychom měli propojovat ať už naše publika, měli bychom také popropojovat naše politiky, Mluvčí 09: a vytvářet klidně na základě toho nějaká odvážná řešení, která trošku rozboří určité mýty, protože mnohdy ta malá odvaha v politice vede k tomu, že se realizují nějaké kompromisní řešení, které ve skutečnosti potom naštve všechny, protože žádná ta skupina se necítí jako dobře uspokojená. Mluvčí 09: Úplně typické je to možná s veřejnými prostranstvími, typické je to s parkovací politikou, typické je to, řekl bych, Mluvčí 09: s řízením a plánováním kulturního života ve měste, kdy se příliš upínáme na to, že musí být kultura tzv. Mluvčí 09: s programem, že tehdy a tehdy začíná to a to a je to ten a ten interpret, ale tak nějak nám utíká, že v tom mezidobí mezi těmi jednotlivými konzerty, mezi těmi jednotlivými aktivitami to město jako nežije. Mluvčí 09: To znamená, že podle mě potřeba se na to dívat trošičku jinak s větší odvohou a vytvářet, jako propojovat ty správné lidi, kteří jsou schopni nějak více organicky propojovat naše veřejné životy. Mluvčí 09: Tak jo. Mluvčí 06: Já si, můžu se ještě dopojit jenom? Mluvčí 06: Jo, určitě, určitě. Mluvčí 06: Že bych se jenom odprostila od toho influencerství v tomhle tom, že si myslím, když se bavíme o využívání těch kanálů, jestli to je o nějakou kontaktní komunikaci v reálném světě, anebo o komunikaci v online světě, tak právě bych dala ty influencer nebo jako jednotlivce vlastně úplně stranou v těchhle tématech, Mluvčí 06: nejsou, nebo využívání influencerů v rámci politiky je pořád takový jako náročnější, ale myslím si, že v podstatě třeba i to město by se mělo stát takým influencerem. Mluvčí 06: Město by mělo být schopno komunikovat ty věci i online a komunikovat je velmi detailně a velmi srozumitelně, tak aby byly pochopený vlastně všema těma cílovýma skupinama, aby to zasáhlo přesně jako všechny. Mluvčí 11: Tak jo, tak já vám moc krát děkuju, já bych se teďka zaměřil, ať stihneme třeba aspoň orientačně projet třeba co nejvíc témat, abychom potom mohli dát prostor vám, já bych se třeba teďka rád... Mluvčí 11: Dobrý, tak já bych se zaměřil na téma vizuálního smogu a vrátil bych se k vám, jestli můžu teďka, a vizuálního smogu v Hradci Králové, když už jsme, chcete a nacházíme tady v Hradci Králové a počítám, že většina zde sedících jsou i z Hradce, tak jak třeba i jako město vnímá vizuální smog, vnímá ho jako problém a po případě, která jsou ta problematická, tak problematické oblasti. Mluvčí 09: Hradec Králové žije dlouhodobě pod nánosem vizualního smuku, zcela evidentně. Mluvčí 09: Podle mého názoru... Mluvčí 09: může za to i možná jako nedostatek vkusu lidí, kteří o tom rozhodují, protože po tom, co jsem vlastně přišel do vedení města, tak jenom jako diskuze, že potřebujeme novou izduální identitu byla z 90% naprosto myzarní, že tady nějaká ta elementární pochopení, já nevyčítám nikomu, že ten vkus nemá, já se nechci ani nikoho hodnotit, ale myslím si, že by se mělo důvěřovat odborníkům v této věci, Mluvčí 09: A pokud by město mělo mít tady v té věci nějakou strategii, tak by se mělo zjetat odborníků, udělat řekl bych nějakou... Mluvčí 09: chytrou regulaci nebo řekl bych nějakou motivaci, která bude vést město ke kvalitnějším veřejným prostoranstvím a potom ty odborníky odborníky respektovat. Mluvčí 09: Od to se ale úplně nemá tendenci dít, protože v Česku jsme také typičtí tím, že jsme odborníky na vizualní smuk a v jedno, v druhé větě odborníkem na F-35, takže ono někdy, dvě stady to debatuje jako dost obtížné, ale zpátky k Hradci, Mluvčí 09: My se jako město, co můžeme udělat, jít především příkladem a pokud tedy máme v současné době ve vedení města lidí, kteří jsou schopni ty odborníky poslouchat, tak minimálně změnit komunikaci vizuální města jako takového a to potom brát jako nosič, jakýsi svůrník toho, že město tedy má nějakou vizuální komunikaci, k tomu dává nějakou, řekl bych, regulaci i motivaci ostatním, který by se do toho třeba chtěli nějak zapojit a vytvářet jaksi kultivovanější prostředík, ze kterého Mluvčí 09: bude vytvářet nejaká větší motivace k tomu, aby lidi se třeba v tom území nikdy zdržovali, protože když se projdeme po Hradci Králové a trošku zapneme nějaký svůj vnitřní radar, tak jako zřejmě většina lidí pozná, na kterých místech se cítí dobře a na kterých se cítí hůře a obvykle to koroluje s tím, že tam, kde se cítí hůře, tak je to buď zdevastováno, buď nějakou Mluvčí 09: dopravní obslužnostní, která není úplně ideální, nebo řekl bych, nekvalitou toho prostředí, která je dána například absencií v zeleně, anebo právě nánosem vizualního smogu. Mluvčí 09: Takže my v Hradci Králové chceme a už máme vybránený nový vizualní styl, dokonce celý vizualní systém, který chceme i extrapolovat na všechny městské společnosti, aby ten dopad tady toho kroku byl co největší a sloužilo to i nějaký jako motivátor pro ostatní. Mluvčí 11: Tak jo, já jsem se zrovna chtěl na vás obrátit, tak už jste mi předběhla. Mluvčí 04: Já bych asi odstranila ten vkus toho, si myslím, že to není úplně to téma vizuálního smogu, je tam spíš nějaká energie toho místního podnikání, je to samozřejmě jednak ta outdoorová reklama, která je úplně mimo provozovny a pak když se bavíme o těch provozovnách jako obchodech, Mluvčí 04: přímo kde se prodávají věci třeba v té městské památkové rezervaci, tak tam je problém té energie a té vize těch lidí, co tady podnikají. Mluvčí 04: Ať už tady nebo kdekoliv jinde, to je zase náš národní problém, že nemáme nějakou tu vizi a nevážíme si toho prostředí, kde podnikáme a nechceme do toho dát tu energii, nechceme pečovat o svoje okolí ani o svoje podnikání. Mluvčí 04: a pak právě to končí tím, že je to degradace z marketingového hlediska a obsahového vzdělení a potom jako samozřejmě i ten vkus tam někde je, ale je to jako hodně vedlejší produkt a je to hodně subjektivní. Mluvčí 04: To znamená, spíš se bavíme o kultuře podnikání obecně a má to samozřejmě velice komplexní problémy, proto se tím městem vlastně musím zabývat komplexně. Mluvčí 04: protože víme z chytrých kamer IPRů, že pokud máme v ulici auta, tak nám klesá pohyb chodců o 30%, pak klesá vydělečnost těch provozoven a pak klesá schopnost toho podnikatele investovat do reklamy. Mluvčí 04: Úplně takhle jednoduše. Mluvčí 04: To znamená, abychom řešili vizuální smog, tak musíme nastavit nějaká pravidla, doufat, že to památkáři nějak zvládnou zkorigovat, ale taky řešit třeba problém té dopravy a proč tam nejsou chodci a proč ty provozoveny nikdy nebudou vydělávat Mluvčí 04: pokud tam bude tak zvrhlá doprava, jako je třeba teďka. Mluvčí 04: To znamená, neříkám, že všude je tak zvrhlá doprava, ale v momentě, kdy se bavíme o vysokorychlostních silnicích a podobně, kde nejsou chodci, tak tam ty provozovny samozřejmě trpí a nikdy vydělávat nebudou. Mluvčí 04: Jakoby nelakují na té radnici, že teď vyřešíme nějakým estetickým projektem, že tady rozdáme nějaký dotace, nebo něco tady zregulujeme, nebo něco takového, takhle to nefunguje. Mluvčí 04: A to město se musí začít celý chovat jinak, aby se tam zvedla kultura podnikání. Mluvčí 04: A je to vidět v pěších zónách, je to vidět v Plzni, v Praze, kdekoli se uzavře ta ulice a je to jenom pro pěší, tak tam najednou jsou ty tržby jinde. Mluvčí 04: i ta vizuální kultura se zvedá, jo, je to vlastně jedno s druhým. Mluvčí 04: A už to máme otestované i tady, známe to ze zahraničí, známe to z těch chytrých kamer, máme to otestované i tady, tak teda pojďme dál s tím jako vypracovat. Mluvčí 04: A to s řešení samozřejmě vůbec není jednoduchý, no. Mluvčí 11: Teďka jenom úplně rychle navážu, existuje nějaké možné univerzální řešení, nebo je každé město tak moc individuální, že prostě nic univerzálního neexistuje? Mluvčí 04: Tak jsou ty principy, co jsme vyvinuli s architekty a památkáři v 2018, v tom prvním manuálu pro reklamu, co se dělalo v Brně. Mluvčí 04: Tam došlo k nějakému konsenzu odborníků, architektů, já jsem zastupovala reklamní průmysl a ty obchodníky a měli jsme participace s obchodníky. Mluvčí 04: Snažili jsme to hladit i s nějakým marketingovým obsahem, aby to nebylo estetizující z pohledu památkáře. Mluvčí 04: Takže tam se odladěly nějaké principy a je od té doby rozvíjím. Mluvčí 04: Loní v Trenčině došlo k nějakému výraznému posunu z mojí strany a to takhle mě s tím pomáhám nějakým způsobem posouvat. Mluvčí 04: Takže ty principy ano a potom to vysí třeba na dotačních programech nebo na těch památkářích, kteří to pomůžou nějakým způsobem implementovat. Mluvčí 04: ale to řešení je trošku jinde. Mluvčí 04: Tohle jsou prostě jenom ty mantinely a nějaký základ, aby nám tedy netrčel bilbor tu prostředná městí na fasádě někde. Mluvčí 04: Je to nějaký úplně minimum, ale nikdy to nezažehne tvůrčí proces osobitýho autentického lokálního podnikání, který tomu městu dá identitu. Mluvčí 11: Tak jo, děkuju. Mluvčí 11: Tak teď bych se rád trošku posunul do možná trošku kontroverzního tématu už jen tím, jak se vlastně jako vyslovuje a tím tématem je vlastně Green Deal a chtěl jsem se vlastně zeptat, proč je Green Deal nebo proč je vlastně jako tak obecně Mluvčí 11: hanlivě, nebo ne skloňován hanlivě, ale je brán jako něco negativního. Mluvčí 11: Je k tomu nějaké jednoduché vysvětlení, nebo to má hrozně těžce složit hypotext, kterému nikdo z nás neporozumí, kdyby se tím nechtěl probírat a zahlcovat tím dny a týdny. Mluvčí 08: Já tomu radši říkám zelená dohoda a vlastně ani tady tohle úplně nepoužívám, protože se to vlastně rozpadá do dvou oblastí. Mluvčí 08: Jedna je snaha o to, aby životní prostředí bylo lepší, aby když budete do lesa nebo na louku za město se projít, tak aby se vám tam líbilo a ne abyste se báli, jestli vás nebude zrovna otravovat nějaká jedovatá látka, kterou tam někdo postříkalo bylý, aby rychlej Mluvčí 08: aby rychle uschnulo a ta druhá část je snižování emisí skleníkových plynů. Mluvčí 08: Ty skleníkový plyny mají jednu strašnou v úvozovkách výhodu, že oni nesmrdí. Mluvčí 08: Čili většina lidí nevnímá, že skleníkovej plyn je problém, zrovna pokud se jim nestane, že v březnu chtějí jít lyžovat a místo toho můžou jít na fialky. Mluvčí 08: Anebo protože se stoletá povodeň začne dostavovat každých deset let, Mluvčí 08: v létě bude takový vedro, že zejména pro seniory to bude znamenat ohrožení života, života atd. Mluvčí 08: Já úplně nechápu, proč, nebo respektive tak chápu, ale těžko se mi připouští, že vlastně snaha o to, abychom žili v zdravějším životním prostředí, který bude méně ohrožovat naše zdraví, kvalitu našeho života, že to má být kontroverzní. Mluvčí 08: Ano, samozřejmě, vždycky se těžko hledá ta rovnováha mezi tím, Mluvčí 08: jaké se přijmou kroky k tomu, aby se třeba zakázali nějaký jedovatý látky, nebo se omezilo použití chemikálí. Mluvčí 08: Ta rovnováha se hledá strašně těžko, je to úkol odborníků a politiků, kteří to shovalují. Mluvčí 08: Stejně tak se mi těžko chápe to, že to vypadá, že část lidí řekne, Mluvčí 08: Mně je jedno, že naše děti budou mít velký problém s životem na planete, protože se změní klimat, o sebou přinese to, že na řadě míst na Zemi se nebude dat žít. Mluvčí 08: Na jiných se bude žít prostě mnohem hůř. Mluvčí 08: Spoustu lidí budou se to pustit své domovy, protože to prostě nebudou místa k životu. Mluvčí 08: Čiže docela těžko se mi chápe, jak je možný tady tohle spochybňovat. Mluvčí 08: ale zároveň ta dnešní politika je extrémně populistická, velmi agresivní a vlastně je ochotná zneužít nebo využít jakýkoliv téma. Mluvčí 08: Čili z tohoto pohledu já vlastně chápu, že když někdo řekne, hele, něco bychom měli změnit, třeba to, o čem vy mluvíte, to je také jako určitá změna, a vůči tomu někdo řekne, nic nebudeme měnit a všechno bude v pořádku. Mluvčí 08: Akorát hold u toho životního prostředí a u toho klimatu Mluvčí 08: Tohle je léž jako věž. Mluvčí 08: Či vlastně mě to mrzí, ale to, že část jako nezodpovědnejch populistických politiků to vzalo jako téma, to prostě takhle je a asi na tom není nic šokujícího. Mluvčí 08: Posledně to, které bych řekl, možná to souvisí s tím, o čem vymluvíte, že ti politici a ti proponenti tohohle zodpovědného řešení Mluvčí 08: neumí o tom úplně dobře komunikovat. Mluvčí 08: Často se stane, že prostě je to někdy taky zneužití, řekne tak planetu zachráníme, když teďka přestanete jíst steak. Mluvčí 08: No to je blbost, jako máme spoustu jiných věcí, které jsou mnohem důležitější, mnohem účinnější a myslím si, že je doba, kdy jako budete mít problém si koupit steak, pokud si ho budete chtít koupit, je velmi, velmi, velmi, velmi, velmi daleko. Mluvčí 08: Ale někdy jako fakt se ti lidi dopustí jako špatný komunikace, někdy je ta komunikace Mluvčí 08: zkreslena a poslední věc, kterou bych chtěl říct, ten problém je, že když chcete říkat pravdu, ono je to strašně složitý. Mluvčí 08: Pokud já jako matematik tím strašně trpím, proto matematik je zvyklý být exaktní a proto jsem pochopil to, co vy jste, Teresa, říkala, musíme zjednodušovat. Mluvčí 08: Čili jsem začal jako hodně zjednodušovat a teďka si říkám, kdy jenom jako udělám chybu. Mluvčí 08: Jenomže ten, kdo se rozhodne, že může lhát, tak celý svět mu patří. Mluvčí 08: Když si dovolíte lhát, tak můžete říkat cokoliv, kdykoliv, jakoliv a vypadá to prostě strašně sekci. Mluvčí 08: Čili ti, kteří se snaží být zodpovědný a říkat pravdu, nebo aspoň to říkat trošku přesně, tak prostě jsou v té hře v nevýhodě a pokud vy se nesnažíte trochu jako selektovat informace, které jsou aspoň trochu věrohodné od těch, které jsou na první pohled absurdní, tak hold. Mluvčí 08: ten tábor odpovědnej prohrává, což je nejako spoustu politikům, který jde hlavně o to, vyhrát tyhle volby, nebo teďka mít ten popularity rating vysoký k tomu, že se dávají stále více na tu cestu to populismu, někdy lhaní atd. Mluvčí 08: A to je to, co nás dostává na tu šikmou plochu. Mluvčí 06: My jsme se k tomu vlastně hrozně hezky dostali, já si myslím, že to, jak je u nás vnímán grindil, anebo minimálně ten pojem jako takový, tak bych dávala úplně čistě za venu novinářům a politikům, protože to jsou lidi, od kterých zbytek té republiky dostává informace a ze kterých oni si dělají názor. Mluvčí 06: Takže to, jakým stylem se o tom mluvilo a právě jak to různá média Mluvčí 06: využívala k tomu, co chtěla říct, taky se to samozřejmě pojí s tím třeba, nevím, kdo vlastní ta média a jaký informace chtějí vlastně posnout dál a jak chtějí nastavovat Mluvčí 06: tu společnost názorově, tak jsme se v tom Hanstom dostali vlastně do strašný smyčky, kde najednou věc, která ve svým základů je hrozně krásná a důležitá, jako Green Deal je doslova jenom snaha o to, abychom žili v souladu s přírodou a abychom žili tak, abychom se zvládali jako společnost dál posouvat, ale mysleli na to, že je potřeba mít kam se posouvat celostně, Mluvčí 06: a z něčeho takového, co je ve všech směrech jenom dobrý pro společnost, jsme zvládli udělat něco negativního a teďka proti tom bojujeme, protože už se to vlastně zneužívá čím dál tím víc a najednou se z toho přesně stalo kontroverzní téma, který ve vlastní oblasti kontroverzní být nemělo. Mluvčí 06: Takže to je otázka teďka moderní politiky a vlastně i té moderní novinařiny, Mluvčí 06: se stají tím nějak vypořádat a co s tím dělat. Mluvčí 06: Ale myslím si, že když se nám podaří změnit ten celkový nádech téhle věci a vlastně jako vysvětlit lidem, o co jde, protože my neustále jenom sklonujeme Green Deal, Green Deal, Green Deal a jedince se řeší tak je, že se zakážou auta, protože emise, nebo jako další věci, vždycky ty negativní dopady, ale vlastně už nevidíme tolik ty pozitiva toho. Mluvčí 06: A taky jenom jako poslední věc teďka v této bych chtěla zmínit, že vlastně kdykoliv v minulosti, od už průmyslový revoluce, když se najednou jako celá společnost začala úplně obrátkové vyvíjet, tak se dělalo to, že se nejdřív udělal nějaký nový rozvoj a až potom jsme si zamysleli jako jo, Mluvčí 06: co dělá tohle. Mluvčí 06: Nejdřív se udělaly továrny a až potom se řešilo, že to vypouští spoustu toxických látek do řek, ze kterých lidi pijou a ze kterých pěstujeme potraviny. Mluvčí 06: Až vlastně zpětně jsme hledali způsoby, jak se s tím vypořádat. Mluvčí 06: Spoustu lidí umřelo, spoustu lidí kvůli tomu mělo hrozně moc následku napříč celou moderní historii. Mluvčí 06: A teďka je to vlastně poprvý, co se dostáváme do situace, kdy začínáme tady ty otázky řešit před tím, než se to stane, kdy Mluvčí 06: si říkáme, nebo jako by, už se to děje, ok, ale začnáme přesně tím Green Dealem a celkově tajitou politikou řešit dobře, vidíme, co se děje, co s tím budeme dělat, aby se nestalo něco horšího a jaký kroky neuděláme. Mluvčí 06: A to si myslím, že se vlastně děje fakt úplně poprvý za celou historii ledstva. Mluvčí 06: A jasně, že je to nepříjemný, protože si ukrajujeme z něčeho, co jsme doteď nedělali. Mluvčí 06: Ukrajujeme se z nějakého komfortu. Mluvčí 06: Předtím to bylo tak, že jsme si dělali všachna, co jsme mohli. Mluvčí 06: A pak teda zpětně se něco jako řešilo. Mluvčí 06: A teďka najednou máme řešit, co teda budeme dělat. Mluvčí 06: A je to nepříjemný, protože to bylo několik kroků navíc. Mluvčí 06: stojí to peníze a stojí to energie a stojí to lidi a je to složitý, ale stojí to za to, protože je to důležité. Mluvčí 04: Já teda jenom k novinářům... Mluvčí 04: Já jsem si všimla takového posunu za posledních nějakých deset let. Mluvčí 04: Mně přijde, že nejenom tím, že jo, kdo vlastní média a podobně, ale i tou digitalizací, která byla docela nešťastná a nikdo nevyhrál do posud, takový velice těžkej přerod z těch kupovaných výtisků do digitálního světa, kde vlastně nikdo za nic neplatí, pak jsou nějaké paywally, možná to jede na reklamu, jo, jako by je to velice těžkej přerod pro celý ten obor. Mluvčí 04: A tady se nám stalo, že se to sešlo velice nešikovně dohromady, to kontroverzní vlastnictví těch mediálních domů a tady ta digitalizace. Mluvčí 04: Obojí se tak nějak nepovedlo a vlastně jsme přišli o investigativní žurnalistiku a o novináře v krajích. Mluvčí 04: Můžu to demonstrovat třeba na tom, Mluvčí 04: že mě stačí jeden, dva tweety na Twitteru a je to o Praze a je to prostě o nějakém detailu v Praze, ale hned o tom píší všichni novináři a v Brně trvalo osm měsíců, než o naší iniciativě napsal první novinář, což je jako přesně ten Mluvčí 04: jako by nepoměr vůči tomu, jak vlastně jsou aktivní novináři v krajích a jak jsou schopni prezentovat, ať už tyhle nebo jakýkoliv jiný témata, jsou schopni předávat těm lidem a proto vlastně ta Praha je úplně ustřelená někde jinde a přijde mi, že je to hrozná škoda a že to musí jako by dohránět třeba influenci a lidi, kteří prostě se umí nějakým způsobem prezentovat a chtějí něco říkat. Mluvčí 04: Umí to říkat, ale je to málo, protože zase, jak jsem z umělecké školy, Mluvčí 04: A i se spoustou studentů se stýkám, jako by schopnost prezentovat informace, schopnost se prodat, takzvaně, to, co je velice populární v anglosáhském světě a nikdo se za to nestydí, tady se za to lidi stydí a je to vlastně nějaký zlo. Mluvčí 04: To znamená, abych já mohla prezentovat vizuální smog a tu problematiku a kultivaci města, tak musím nutně ty věci zjednodušovat. Mluvčí 04: A samozřejmě čím víc je zjednodušeným, tím víc jsem terčem kritiky, že lžu nebo to říkám neúplně, ale ty věci, které jsou řečeny, úplně nikdo nečte. Mluvčí 04: Jo, to znamená, je tam nějaká jako poloha, kterou musím najít a většina odborníků se totálně štítí té nejjednodušší formy, která mluví k masám, no. Mluvčí 04: To mi přijde problém. Mluvčí 04: Se toho bojíme a vlastně to jako nesneseme, to zjednodušení. Mluvčí 11: Já moc krát děkuji, mám teď takovou poslední otázku, nebo poslední z řady mých otázek. Mluvčí 11: Možná uvidíme, jak budou aktivní diváčky a diváci, kteří jsou přítomní v sále, ale abychom ani je neokradli o čas a o možnost položit otázky, jak já teďka položím takovou společnou pro všechny a poprosím asi tentokrát z druhé strany, abyste začali odpovídat. Mluvčí 11: Zaměřím s nápojem klimatická úzkost a celkově strach z budoucnosti, co se s týče klimatu. Mluvčí 11: Máte strach z klimatické úzkosti a z budoucnosti, jak to tady bude vypadat? Mluvčí 09: Já osobně úplně úzkostný nebývám, ale vzhledem k tomu, že taky jako rád při svých pohledech na svět a při svých rozhodováních se snažím využívat data, tak ta data, která sleduji a sleduji docela poctivě, je skvělý, že existují Mluvčí 09: popularizátoři, řekl bych, v mediálním prostředí, jako jsou třeba fakta o klimatu, která velmi přitažlivou a kvalitní formou přináší jasná data, která jsou stravitelná, myslím, pro všechny. Mluvčí 09: Tak pokud já se těmi daty zabývám, tak zcela logicky mám strach z budoucnosti, protože rozhodně pokud my ne změníme své chování, Mluvčí 09: z hlediska odpovědností vůči změnám klimatu, tak jedinou alternativou toho, když nebudeme nic dělat, tak je klimatická katastrofa. Mluvčí 09: Ta samozřejmě u nás velmi dlouho ještě bude umožňovat přežití, ale v kontextu na to, co už říkal Luděk, že velká část světa se stane hůře obyvatelná. Mluvčí 09: velká část světa bude opravdu nucena možná k masovější migraci, tak tím může být poměrně zásadním způsobem oulivněna i naše milá Evropa, kde se snažíme, řekl bych, porád se utvrzovat v tom, že tady ten život byl, je a bude pořád jaksi podobný. Mluvčí 09: To znamená, z pohledu potenciálních změn klimatu, tak mám strach, zároveň ale v ní mám jako dost intenzivně naději, protože přes to všechno, co tady bylo řečeno, přes ty jasné současné důkazy, že dochází k jaksi malé odvaze politiků toto téma dobře komunikovat, tak nakonec Mluvčí 09: klimatické změny a potřeba se na to přizpůsobit, tak nás pravděpodobně povedou k poměrně innovativním řešením. Mluvčí 09: Obvykle innovativní řešení mohou být vysoce účinná a obvykle to, co je efektivní, tak se také prosadí. Mluvčí 09: To znamená, že možná ta politika, respektive iniciativa Evropy jako celku, Mluvčí 09: Zelená dohoda měla trochu smůlu, protože jak byla prezentovaná v období, které bylo pro mnoho z nás velmi obtížné, ať už z pohledu covidu, nebo následně napadení Ukrajiny ruském, lidé potřebovaly asi nějakou pozitivní vizi nebo lépe komunikovu než zrovna zelenou dohodu, takže možná se zelená dohoda stala trošičku obětí této doby. Mluvčí 09: Ale já věřím tomu, že z tohoto rizika, z tohoto problému může být i příležitost, že typicky v energetice a v dalších oblastech může být potřeba snižování například naší závislosti na fosilních palivech, které jsou schody okolností často ze zemí, které nejsou úplně dobrým partiákem. Mluvčí 09: Tak tohle nám i tváří naději. Mluvčí 09: Můžu poprosit takhle, jak jste v pořadí? Mluvčí 06: Když mi připomínáte otázku, ještě prosím. Mluvčí 11: Klimatická úzkost. Mluvčí 06: Pardon, já mám paměť rbičky. Mluvčí 06: Klimatická úzkost pro mě byla hrozně velký téma během studií, protože se přiznám, že studovat tohle téma bylo vlastně strašně depresivní, protože každý předmět a každá hodina vám připomíná to, Mluvčí 06: míříte do pekel, tak to jako není úplně příjemné. Mluvčí 06: A pro mladého člověka je to velmi těžko unosné, protože mi vlastně naše generace už tuplem vyrůstá v tom, že všichni hrozně plašejí a my vlastně neznáme nic jiného než to, že všichni plašejí, takže plašíme taky. Mluvčí 06: A je to pro nás Mluvčí 06: Tím pádem takovej standard. Mluvčí 06: A ty studia to rozhodně zhoršili, ale potom, jak už jsem v tom byla furt, tak už jsem vůči tom trochu otopila, že jsem to začala vnímat víc jako čísla a víc s chladnou hlavou, že přesně snažím se dělat věci, které nějakým způsobem směřujou k tomu tu situaci zlepšovat. Mluvčí 06: jak nejlíp momentálně můžu. Mluvčí 06: A zároveň si ale uvědomu, že je to prostě velká věc a kdybych myslala jenom na to, tak se zblázním, stejně jako všichni. Mluvčí 06: A tak se jde dál, no. Mluvčí 06: Ale je to téma veliký a vždycky to přijde jenom jako ve volnách, když se něco stane, tak to jako zachvěje, ale jinak se snažím to vnímat spíš tak jako bežnou součást života. Mluvčí 08: Děkuju. Mluvčí 08: Já myslím, že to není ztrašení, že ta situace je fakt hodně vážná, ale já se snažím necítit úzkost, já spíš se snažím do té doby, dokud budu mít možnost v té či oné formě, tak se snažím dělat něco o tom, aby to dopadlo líp, než to zatím vypadá, že to dopadne. Mluvčí 08: Já to spíš vidím jako už tu motivaci. Mluvčí 08: Já tady vidím velkou šanci v tom, že my máme teď opravdu nástroje, které můžou tu změnu přinést. Mluvčí 08: A to mě vede k tomu, že dvě věci, které cítím, ta první je, cítím jako určitý smutek. Mluvčí 08: Vždycky se pám do celého života, já jsem se učil lyžovat na Vysočině. Mluvčí 08: Na Vysočině už se fakt nebudete asi učit lyžovat. Mluvčí 08: Pak se svými dětmi, když bude malý, Mluvčí 08: když jsme jezdili lyžovat do takového níše položeného, položené vesnice v Krkonoších. Mluvčí 08: Jsem si jistý, že i děti tam nebudou jezdit lyžovat. Mluvčí 08: To teda už je prakticky mimohru. Mluvčí 08: Mimohru nevidíme, jak to teďka s tímto vypadá. Mluvčí 08: A prostě něco, co bylo součástí našeho života a vlastně mohlo tady být, už tady nebude. Mluvčí 08: Tak tohle je jako určitej smutek, ale nejčastěji vlastně cítím jako velký naštvání. Mluvčí 08: Jako naštvání na to, Mluvčí 08: My máme nástroje, tady zejména mluvím o moderních technologiích, nebo Lukáš tady mluvil o adaptacích, třeba například udělat něco z městy, aby tam v létě nebylo nedýchatelně, aby tam nebylo šílený vedro, který bude ohrožovat zdraví všech a životy třeba seniorů. Mluvčí 08: Tohle všechno bychom mohli dělat, víme jak jde to, v řadě míst na světě se to dělá. Mluvčí 08: Máme na to zdroje, existují na to technologie, máme na to peníze a my to neděláme. Mluvčí 08: a z toho necítím úzkost, z toho nesítím smutek a prostě strašné naštvání a považuji to prostě za nepochopitelné a vlastně to je to, co mě jako stále nutí k tomu se snažit s tím aspoň občas trošku něco málo udělat. Mluvčí 04: Já teda nehledím tak do budoucnosti a globálně. Mluvčí 04: Já spíš do snídaně dál nevím. Mluvčí 04: Dlouhodobá budoucnost je oběd. Mluvčí 04: Takže já spíš třeba z minulosti mám pocity, Mluvčí 04: svých předků a předkin hlavně, že je třeba moje povinnost si to tady užít ten život. Mluvčí 04: A že vlastně jako první v historii všech lidí, co byli za mnou, tak si můžu fakt dělat, co chci. Mluvčí 04: Mám peníze, můžu se realizovat, můžu dělat, co mě baví, můžu mít děti, nemít děti, můžu vlastně dělat úplně cokoliv. Mluvčí 04: A je to ta základní povinnost moje, jako by užít si to a fakt jako vlastně Mluvčí 04: Celá sobecky ten život utratit a neohlížet se. Mluvčí 04: A ty věci kolem udržitelnosti mám dost jako by daný. Mluvčí 04: Rodiče mi v pěti letech řekli, ať řídím odpad, tak řídím odpad a neptám se a vlastně to jako by neřeším. Mluvčí 04: Jo, vždycky prostě odborní něco řekne, dělej tohle, tak to jako dělám a vlastně to jako by neřeším dál a spíš hledím na to, abych měla udržitelný vztahy, abych prostě hledala nějakou moudrost. Mluvčí 04: Jo, že třeba život bez hledání nějaký míry je asi neudržitelný. Mluvčí 04: Jakoby sám osobě a snažím se zařídit si to tak, abych byla šťastná a spokojená, což není úplně snadné, ale chci, aby to bylo udržitelné hlavně pro mě osobně, abych se netrápila nějak zbytečně. Mluvčí 04: Takže ten zbytek nechám na odbornících, jsem tady za neodbornou část člověka, co spíš je požitkář a tak přijdi ten odpad a doufá, že to nějak dopadne. Mluvčí 08: Tak jo, tak já moc krát děkuju za odpověď, určitě ještě... Jestli já můžu jenom k tomu jednu poznámku, já vás nechci moc provokovat, ale ten svět bude takovej, jako i vy chcete. Mluvčí 08: Protože to je jako naprostá iluzie, že jsou tam nějací politici, někdo, někde, který rozhoduje o tom budoucním světě, to jste vy. Mluvčí 08: A jak k tomu zaujmete vy postojí, tak to prostě bude vypadat. Mluvčí 08: Ne to jako ten... rozhodují o tom všem lidi, Mluvčí 08: a tím svým rozhodováním, přímo či nepřímo, prostě formujete tu budoucnost. Mluvčí 08: A jako, je legitimní si říct, že mě ta budoucnost nezajímá, mě zajíma na té doby, co mám děti, mě prostě zajímá jako hodně, ale hlavně nepodlehneme iluzí, že o tom rozhoduje někdo jiný. Mluvčí 08: Ne, rozhodujeme prostě o tom všichni. Mluvčí 04: Jakoby doplním, že vlastně mně přijde, že ať už Green Deal nebo Pact nebo cokoliv je nutné vlastně si nastudovat a já se úplně necítím v tom místa, abych mohla v tomhle jakoby rozhodnout úplně sama za sebe a nenechat si poradit. Mluvčí 04: To znamená, potřebuju ty odborníky úplně nezbytně a nemůžu být odborník na všechno, tak jako nesnáším ty experty na všechno, tak se vlastně nechci tvářit, že tomu jako rozumím a že vím, Mluvčí 04: A že vlastně si myslím, že se můžu přiklonit k nějakému řešení a pak se ale můžu mílit, protože tomu fakt jako nerozumím. Mluvčí 04: A já vlastně o Green Dealu si nemyslím nic, protože já to nemám nastudovaný, jako vůbec vlastně. Mluvčí 04: Nevím, jako o co jde. Mluvčí 04: A ve rámci třeba voleb jsem zvykla si ty věci studovat, ale nárazově. Mluvčí 04: Jakoby si nedělám iluzie, že po té, co horkotěžko schroustává modrozelenou infrastrukturu ve městě, což je fakt velice komplexní a složitá problematika hospodaření s vodou ve městě, že porozumím čemukoliv dalšímu, protože to je moc, že vlastně mám nějaké hranice té specializace a vlastně nechci tvrdit. Mluvčí 04: Jakoby si to nastuduju velice krátce a pak dám tomu člověku důvěru a vlastně už ho nechám, aby mi radil a už to nebudu řešit. Mluvčí 04: Co se týče informačního zahlcení, tam mám nějakou hranici a dál to nejde. Mluvčí 11: Tak jo, tak prosím, Terku, poslední a potom přejdeme k vašim dotazům. Mluvčí 06: Vy jste to řekla hrozně hezky a hrozně správně. Mluvčí 06: Nemáte být odborník a nemáte být odborník na všechno. Mluvčí 06: Nikde nemáme být odborník na všechno. Mluvčí 06: Přesně kvůli tomu je potřeba, abychom tady měli ty odborníky a hlavně důvěryhodní zdroje, což je ten náš kámen úrazu, protože prostě nemáme celistvej důvěryhodnej zdroj veškerých informací, ale vlastně takhle by to mělo fungovat, že máme odborníky, který nám ty témata zjednoduší a vysvětlí, protože Mluvčí 06: kdo jsme, nemáme nekonečně času na to, abychom se učili všechno o všem a pochopili každý problém světa, nejsme všichni filozofové s nekonečními životy. Mluvčí 06: Takže přesně to je vlastně jako hrozně hezky řečený. Mluvčí 06: Potřebujeme se navzájem a jenom potřebujeme vybudovat něco, co nám v tom pomůže a čemu budeme moc důvěřovat. Mluvčí 11: Tak jo, tak já moc krát děkuji a já už teďka posílám svůj mikrofon do publika. Mluvčí 11: Tak, teďka už těch ruku tady bylo moc, registruji teďka tři lidi, tak vždycky si můžete postupně hlásit, já vás budu snažit registrovat a vyvolávat a poprosím, abyste vaše otázky kladli, konkrétně buď to cílili na někoho nebo říkali, jsi jsou pro všechny a současně bych chtěl poprosit i naše debatujíci, aby na otázky odpovídali Mluvčí 11: ne úplně dlouze, abychom jich pokud možno stihli dostatečně, ale máme výhodu to, že máme ještě i po této debatě čas. Mluvčí 11: Tak, jste hnedka druhá v pořadí, já tady posilu vám mikrofon a poté už do toho nebudu tolik zasahovat. Mluvčí 03: Děkuju. Mluvčí 03: Já se jmenuji Tera, jsem o generaci starší než je Luděk a chci říct něco, co Mluvčí 03: mám jako životní zkušenost. Mluvčí 03: Ten Green Deal je ostatečnosti politiků a je ostatečnosti těch občanů. Mluvčí 03: Protože Evropa by měla být tím vůdcem, která ukáže cestu k záchráně planety. Mluvčí 03: Bojujeme totiž proti obrovskému znevažování tohoto Mluvčí 03: tohoto problému v Číně, v Indii, v Brazílii a všude jinde. Mluvčí 03: A ti kritici Green Dealů říkají, no to je všechno hezký, ale má to cenu, když tenhle zbytek světa, ten obrovský zbytek světa na to kašle, nedělá v tom nic, znevažují ty problémy, anebo to neumějí hospodářsky udělat. Mluvčí 03: Jak říkal Luděk, máme ty technologie. Mluvčí 03: Máme. Mluvčí 03: A teď jde o to nějakým způsobem vydržet a je to tedy v tomto případě ostatečnosti politiků a ostatečnosti obyvatel. Mluvčí 03: A je to o tom hlavním apelu. Mluvčí 03: Politik, který nepřemýšlí o tom, co bude za 20 let, není politikem. Mluvčí 03: politik, který přemýšlí o tom, co bude příští volbí, je populista, hlupák a darebák. Mluvčí 03: Takže a tohle je potřeba, aby se stalo jakýmsi motem toho Green Dealu. Mluvčí 03: Přemýšlejme o tom, co bude za 20 let, ale je to moto, který by měli všichni, kteří to myslí jaksi dobře a kterým záleží na tom, jak budou žít naše děti a vnouci, Mluvčí 03: tak by to měli se snažit procesovat všude. Mluvčí 10: Děkuji mnohokrát, já začnu paní Veronikou nebo slečnou. Mluvčí 10: Mě moc zaujalo, že jste designérka a terapeutka Českých měst. Mluvčí 10: Ocením, když budete spolupracovat s Hradcem Králové. Mluvčí 10: Zároveň chci říct, že nás trápí jedna věc, na které teď pracujeme. Mluvčí 10: My nemáme manuál o zacházení s veřejným prostranstvím. Mluvčí 10: Tam právě patří ten vizuální smok a další a další věci, které jsou s tím spojené, ale znova říkám, pracuje se na tom, takže tam by možná nějaká cesta mohla výjíst. Mluvčí 10: K panu Luďku Luďkovi bych ráda řekla a to, co tady řekl, Mluvčí 10: Pán, který mluvil přede mnou, Grindýl, běžné komunikace a vůbec v tom, jak ho vnímají čeští občané, je nějaké zlo, nějaká hrozba, protože je velmi špatně komunikován. Mluvčí 10: Je to naprosto zásadní a důležitá věc a řekla bych, že by měl být možná i specificky implementován podle možností, Mluvčí 10: těch zemí, kterých se týká, aby nebyl brán globálně a jak si nějaký příkaz nepřišel, ty věci se řešily, takže to platí pro všechny. Mluvčí 10: A hlavně ta komunikace tady strašně chybí a je nesmírně, nesmírně důležitá, protože všichni vnímáme, že to je prostě cesta. Mluvčí 10: K Tereze bych řekla, že influencerka může spoustu věcí změnit svým přístupem tím, jak se na věci dívá a jak je dokáže předat. Mluvčí 10: Jste skvělá, věřím, že to bude pokračovat i dál. Mluvčí 10: K Lukášovi nesouhlasím s tebou v té kultuře, protože tady je obrovská spousta akcí, které možná tolik nevnímáš, ale dějí se každý den, není to od koncertu ke koncertu, věř mi. Mluvčí 10: Pak bych chtěla říct, že jsem vystudovala Masaryku univerzitu v Brně, tož chápu Brňáky, ale musím zase v tom případě dát i Lukášovi zapravdu, že jdete Brnem v noci ve dvě ráno, ve tři ráno, v poledne, od poledne Mluvčí 10: To město žije. Mluvčí 10: A to bychom si přáli i v Hradci Králové. Mluvčí 10: A tak to je jenom taková moje poznámka, k tomu děkuju. Mluvčí 08: Já jsem chtěl jenom jednu poznámku, k mému, s panem Terou se dlouho známe. Mluvčí 08: Ta odpovědnost opravdu musí prostě součástit té politiky. Mluvčí 08: Mě spíš šokuje, jak je možné opravdu tu politiku dělat bez té odpovědnosti. Mluvčí 08: Vlastně mě šokuje, jak postupně se ta lež dostala do té politiky. Mluvčí 08: Oni s tím začali rusové, když byl nějaký problém, oni měli svoji pravdu a pak byla pravda těch ostatních. Mluvčí 08: Jejich pravda, že letadlo nesestřelili, ostatní měli důkazy na to, že ho sestřelili. Mluvčí 08: a teďka je to prostě na prostý standard, tady tohle jako ta moje pravda, tvoje pravda, ale trochu bych to opravil s tím světem a tím klimatem, protože jednak všechno to vychází z pařížský dohody, kterou podepsali prakticky všechny země, ale teďka, a to je trochu překvapivý možná pro vás, země, které produkují víc než 90% emisí, mají podobné závazky jako EU. Mluvčí 08: A stejně tak jako samotamo někdo spochybňuje, že my to dodržíme, tak my zcela rutině spochybňujeme, že oni to dodrží, Mluvčí 08: Ale právě Čína, která je třeba líder v řadě těch technologií, které jsou úplně zásadní, fotovoltaické panely, Mluvčí 08: mobilita elektrická, tak já mám pocit, že v té další dekádě se teda budeme hodně divit. Mluvčí 08: A poznámka k tom, co vy jste říkala, tak třeba jenom v tom samotným evropským plánu, nebo respektive začnu od toho globálního, ten právě zohledňuje to, že se nedá všem měřit jedním metrem. Mluvčí 08: Jednak ty země, které odstartovaly dřív průmyslovou revoluci, toho do té atmosféry poslali hodně a ti ostatní za to teď platí, ale Mluvčí 08: Vlastně v rámci té pařížské dohody je koncenzus, že někdo půjde pomalej, někdo půjde rychlej. Mluvčí 08: Navíc ty bohačí země pomůžou těm chudším zemím, ale to se mi platí uvnitř EU, že máme systém jeden, který platí na příč evropskou nejch emisní povolenky a pak máme druhá ta velká noha, to snižování emisi je effort sharing a ten effort sharing Mluvčí 08: je nastavený tak, že každá země má jiný závazek, čili třeba my máme závazek výrazně podprůměrný, v porovnání s tím, jaký je průměr Evropské unie, ale nesmíme zapomenout, že prostě společně musíme dosáhnout toho snížení těch emisí, jinak prostě budeme pokračovat po té skluzavce někam, kam se dostat nechceme. Mluvčí 11: Tak jo, tak já děkuju. Mluvčí 11: Další mikrofon, že se sám poprosím vzvednout ruce, kdo se hlásil, já už to mám dobrý, v pořádku. Mluvčí 00: Dobrý večer, já mám dotaz hlavně na paní Veroniku, ale samozřejmě když se bude chtít vyjádřit někdo jiný, tak může. Mluvčí 00: Já nejsem z Hradce, jsem z malého města, do 15 tisíc lidí a chtěla bych se zeptat na ten veřejný prostor. Mluvčí 00: Velmi se mi líbí ta myšlenka toho veřejného prostoru jako oběvacího pokoja, aby se lidi scházeli atd. Mluvčí 00: Ale kdykoliv se o tom snažíme bavit s lidmi nebo třeba i s vedením na zastupitelstvu, tak vždycky vlastně se nám zpětně dostane odpověď, že Mluvčí 00: Nejde od tam vyškrtnouta auta, že prostě lidi potřebují hlavně parkovací místa a že když nebude možnost tam přijet a vystoupit přímo jako třeba na hlavní náměstí, tak vlastně tamti lidi přestanou chodit. Mluvčí 00: A já jsem velmi přemýšlela, co jste říkali jednak o Brno a o Hradci a přišlo mi, že ten hlavní rozdíl mezi těmi většími a menšími městy je v tom, že vy máte městskou hromadnou dopravu. Mluvčí 00: U nás nejezdí každých pár minut skrz celé to město nějaká hromadná doprava a ti lidi skutečně, ano třeba někdo nemá problém chodit pěšky nebo někdo dojede na kole, ale spousta lidí jako nemá jinou možnost, než se tam dostat tím autem. Mluvčí 00: Takže moji otázka je, máte nějakou radu nebo nějaký konkrétní vzor malého města, kde se jim daří Mluvčí 00: ideálně teda u nás, ale případně i v zahraničí, kde se jim daří ta proměna směrem k tomu obýváku, tomu veřejného prostoru, a co bychom si mohli vzít jako vzor? Mluvčí 00: Děkuji. Mluvčí 04: Tak je tam spousta věcí. Mluvčí 04: Já nejsem specialista na dopravu, já vlastně v určitý fázi ty projekty přesměruji na tady tyhle specialisty, ať už cyklogeneralne, nebo všechny tady tyhle věci, totiž krajináři a tak. Mluvčí 04: Ale existují i obecní principy, to znamená třeba parkovací politika v Litomyšli je nastavená tak, nebo i v Třebíči, že motivujete lidi tak, aby na tom náměstí zastavili a co nejrychleji odjeli a vystřídalo se tam celé to město. Mluvčí 04: a vlastně to fičelo, to znamená to, kdybyste tam nechali to auto na celý den, tak za to zaplatíte bambilion, kdežto na půl hodiny to máte zdarma. Mluvčí 04: Tím se to dá dost upravit, že je potřeba méně těch parkovacích míst pro víc lidí a vlastně všichni jsou spokojení. Mluvčí 04: Takže tyhle principy se dají. Mluvčí 04: Pak existuje třeba taktický urbanismus, že se to zkusí na určité ulici. Mluvčí 04: To znamená, neptáme se, neděláme dotazníky, ale to, že to zkusíme v tom terénu na určitou dobu, je ta participace a pak se lidí ptáme, co si o tom myslí a co tam zažívají. Mluvčí 04: Vlastně je mnohem jednodušší pro všechny ty lidi na radnici i občany si představit, co to vlastně znamená a že to třeba není až tak hrozný, nepohodlý a že by to stálo za to mít takhle celoročně. Mluvčí 04: To je věc, kterou teď plánuju v Brně Mluvčí 04: Doufejme, že se to zadaří. Mluvčí 04: Je to jakási jiná cesta, než že se právě dvacet let dohadujeme, co by, kdybychom tři parkovací místa oddělali. Mluvčí 04: Tak je prostě odděláme všechny, ale třeba na tři měsíce a uvidíme, co to udělá a prostě se takhle bouchne do stolu. Mluvčí 04: Je nutné to dělat obezřetně a je nutné hlavně sbírat si data a ptát se těch lidí. Mluvčí 04: To jsou úplně nezbytný ingredience. Mluvčí 04: Takže určitě učit se tady z těch menších měst, který jsou podobný a třeba na konferenci pěškým městem jich můžete potkat strašně moc. Mluvčí 04: A potom třeba zkoušet tady ty experimenty a nebát se to zkusit. Mluvčí 04: Byla jsem takhle v jednom menším městě a tam mě říkali, doufám, že nám tady nechcete prezentovat koncert 15-minutového města. Mluvčí 04: Ten starost říkal, ale tohle už je 15-minutové město. Mluvčí 04: Jsem tak malý, že tady za 15 minut dojdete kamkoliv. Mluvčí 04: Takže možná už je to hotové. Mluvčí 04: Já jako nevím vlastně, co je to za město a nechcete ji úplně příkladně radit, když fakt nevím, ale určitě se toho nebojte a fakt to dává smysl, je to obrovská pro mě na kvalita života těch lidí tam. Mluvčí 11: Tak úplně v krátkosti můžete? Mluvčí 06: Jo, tak já to zkusím v co největší krátkosti. Mluvčí 06: Já chci jenom reagovat na ten příklad ze zahraničí, protože Mluvčí 06: Mě vlastně přišlo strašně zajímavý, já jsem před půl rokem letěla do Koreje a byla jsem tam v Soulu a přišla mi tam hrozně zajímavá struktura toho, že já jsem tam byla za kamarádkou, která tam studuje a já jsem tam letěla na její státnice a vlastně ona studovala v centru, ale bydlela ve městě, který je hodinu a půl od toho Soulu. Mluvčí 06: Ale je tam tak strašně dobrá dopravní situace, že jsem tam dostala metrem. Mluvčí 06: A to je samozřejmě jako Mluvčí 06: úplně jiná liga, ale jenom jsem chtěla říct, že určitá vize toho, že budou dobře propojený i okolní města a městy si a všechny vesnice s tím nějakým větším městem, který je poblíž. Mluvčí 06: tak je to možnost asi ne úplně blízké budoucnosti. Mluvčí 09: Toho celého receptu hromadnou dopravu, protože tam se to nevyplatí a nedává to úplně jako smysl, ale řekl bych, láme se to kolem těch 25 tisíc obyvatel, kde už ta hromadná doprava smysl dává, ale chci říct trochu něco jiného. Mluvčí 09: Extrémním způsobem se vytváříme nějakou představu, že stát, město je jaksi odpovědný za to, že nám bude definovat nějaké ideálně levné nebo za nula korun jako parkovací místo, ať už před vlastním domem, ať už před prací, ať už kamkoliv jdeme, tak očekáváme, že nám někdo zařídí, že tam bude vždycky to parkovací místo jako pro mé auto. Mluvčí 09: Zároveň nevšiml jsem si, že by to bylo kdekoli v ústavě nebo kdekoli v nějakém dokumentu, který by byl jakkoliv závazný. Mluvčí 09: A myslím si, že pokud politici uvažují tak, že každý volič má vlastní volant, tak je potřeba mu vyhovějet, tak se nikdy nikam neposuneme. Mluvčí 09: Myslím si, že ta odvaha by měla spočívat v tom, že prostě Mluvčí 09: nebude tolik parkovacích míst ve městech, protože kdybychom si podívali, existuje zajímavé projekce, vizualizace, kolik města je odříznuto tím neproduktivním parkováním plechovek aut. Mluvčí 09: V podstatě to nedává žádný ekonomický smysl, to znamená, že musíme respektovat, že čím uděláme víc parkovacích míst, čím bude širší silnice, tím tam bude víc aut. Mluvčí 09: a my bychom typicky v centrách měsneli trošku opačnou cestou. Mluvčí 09: Ale znamená to, že k tomu ta infrastruktura nejen hromadné dopravy, ale například příjemnost cesty pro pěší, příjemnost a bezpečnost cesty pro cyklisty bude na dobré úrovni. Mluvčí 11: Děkuji. Mluvčí 11: Další dotaz. Mluvčí 11: Už má mikrofon. Mluvčí 01: Posiluji brněnské absolventy Masarykové univerzity, jsem fyzikální chemik. Mluvčí 01: ale jako takový, jako exaktně vzdělaní lidé se dostáváme k environmentalistice. Mluvčí 01: Takže tady nereprezentuju fyzikální chemii, ale společnost Prtrvale udržitelný život, která existuje v Hradci Králové a která má jako jeden z hlavních cílů splnění někdejšího strategického plánu, že Hradec Králové měl mít zelený pás. Mluvčí 01: Nejen na té jižní zemi. Mluvčí 01: Ano, protože u nás a v méně vyvinutých zemích je tendence, že já se musím ukázat. Mluvčí 01: Že já nemohu jet, já mám rodinu ve Francii, tam vyšší úředník sedne na kolo a jede do práce na kole. Mluvčí 01: U nás vyšší úředník nesedne na kolo a nejede do práce na kole, protože co by si o něm řekli. Mluvčí 01: A co by řekli děti, kdyby je co největším autem nedovezl ráno do školy. Mluvčí 01: Takže u nás je ta otázka bohužel teda méně vyvinutých nebo méně sebevědomých národů. Mluvčí 01: Pan profesor Hegger jezdil do práce ještě i jako minister klidně na kole. Mluvčí 01: Že toho sebevědomí máme málo, strašně se urážíme, strašně se napadáme, strašně závidíme. Mluvčí 01: A to si myslím, že to je věc pro influencery. Mluvčí 06: Já se všiml jsem z těch, když jste říkala, jaký je rozdíl mezi Belgičanem a Čechem, tak se myslí, že řeknete, že Belgie je placka. Mluvčí 06: Protože minimálně... No tak je to jiný. Mluvčí 01: Samozřejmě Hradec je taky placka. Mluvčí 06: No, já jedu z Prahy a tam jako to kolo jsou určité oblasti, kde je to příjemné, ale jsou nějaké oblasti, kde nejet do práce na kole je v podstatě soucit vůči vašem spolupracovníkům. Mluvčí 06: My jsme jazděli do školy na kole a to znamenalo, že jsme přijeli a šli jsme do sprchy. Mluvčí 06: a pak jsme teprve šli na hodinu. Mluvčí 06: Ale samozřejmě máte v stavě tomu určitě pravdu, rozhodně potřeba mít tam ty příklady. Mluvčí 06: A já jsem ráda, že vlastně na scéně, třeba na té politické, minimálně na té pražské, tak máme spoustu lidí, který se o to snaží a který se snaží ukazovat. Mluvčí 06: No, ale právě tam, jakože na těch sociálních sítích, tak to jako ty lidi tlačí nejvíc, protože to je samozřejmě jako PR-ko, ale... Cože? Mluvčí 05: Jsou skutečně jako veřejnou dopravou. Mluvčí 05: Joho, pardon, to je ten generační rozdíl, pardon. Mluvčí 05: No, tak hromadná doprava taky, to s tím jde roku v ruce. Mluvčí 04: Já jenom v té Belgii vlastně já jsem za ten rok nesedla na kolo ani jednou, jo, tak já bych to doplnila. Mluvčí 04: Já nejsem úplně typ, co se dopravuje rychlejc než pěšky, takže... Mluvčí 04: Pěší vycházka je realizovatelná všude za každého počasí a je to každému nejblíž. Mluvčí 04: Málo kdo může říct, že nemůže chodit, že se nemůže projít do práce. Mluvčí 04: Otázka je taky, jak je zajímavý ten parter, aby nás to nezničilo, že jdeme podél dálnice tři kilometry prostě do práce. Mluvčí 04: Nevšude jde chodit pěšky, to je velký téma. Mluvčí 04: Jeden, jako by, Helge Hilnitter o tom dělal takový docela exaktní výzkum, kdy sledoval Mluvčí 04: pod vědomí těkání hlavou u chodců na autopilota, to znamená lidí, co tam chodí často, a měřil nějakou atraktivitu veřejných prostorů. Mluvčí 09: Vrátím se k tomu, co jsem říkala předtím, ta snaha o kompromis, že v Hradci Králové a v jiných městech se vylije barva na silnici a vytvoří to jakousi cyklostesku, která ve skutečnosti v tom služeném korytodu štve ty řidiče i ty cyklisty. Mluvčí 09: To znamená, že cesta je rozhodně ve větší odvaze, že například obousmírná komunikace se dá přebudovat stejně jako v Paříži a v jiných městech na jednosměrku a v tom druhém pruhu je cyklo obousmírka, která je oddělená a bezpečná. Mluvčí 09: Pak, když takové místa ve městě budeme mít a budou dostatečná, tak to rozhodně bude naplněno cyklisty, to znamená, že nemůžeme si vymlouvat na to, že tady lidi nejezdí na kole, protože nejsme v Nízozemsku, ale oni tady nemají ty podmínky. Mluvčí 09: Pak, když tady ty podmínky budou, tak tady rozhod Mluvčí 02: Já se jmenuji Kadeřávek, spatřím k té nejstarší generaci, která tady sedí a rád bych zreagoval na paní Koupkovou a na to, co se například děje v Hradci a kolem Hradce, Mluvčí 02: Jsme rádi, že před náma jaksi sedí nejvýše postavení teoretici, ale trošku problémy bývají, když se to dostanete do praxe. Mluvčí 02: O tom, že v cizině se často jezdí vlakem, víme. Mluvčí 02: Pracoval jsem i v cizině nějaký krátkej čas a v Anglii je zcela běžný, že se přijede na kraj, mě se tam se odloží auto, Mluvčí 02: jede se metrem a to metro zdaleka není tak drahý jako metro český, protože nemusí jet v tunelech a dokonce jeho karoserie nesmí vjet do deště u nás, ale tam jsou prostě ve výkopech deseti kilometrové i větší vzdálenosti, kde tím metrem se projede a to metro jezdí velmi rychle. Mluvčí 02: Ten k tému vlaku, Mluvčí 02: Když tady takhle všichni sedíme, co to dokončit, co se v Hradci začalo? Mluvčí 02: A to je spojení mezi Hradcem a Pardubicem. Mluvčí 02: Tato trať byla projektována nějak kolem roku 1850 a byla postavena velmi rychle. Mluvčí 02: podle několika teoretiků je kolem ní dostatečný prostor, aby se tam položila druhá kolej a výsledek je, že se to stále natahuje a natahuje, protože, a teď bych řekl, co říkají Poláci, když se divíme, jakým rychle rostou Mluvčí 02: dálnice a Poláci říkají, my nejdřív stavíme a pak teprve si povídáme a diskutujeme a nějak to jde. Mluvčí 02: A my tady diskutujeme například o této trati velmi dlouho a nakonec se zjistí, že ji asi vůbec nepostavíme a že budeme jezdit třicítkou do Opatovic Mluvčí 02: A potom já jsem se tudle svest a zaradoval jsem se, že je kolem, prostě na Pardubice jezdíme 150, bude to 160, ale ještě nejsou dodělány všechny ty zabezpečovací zařízení, ale Pardubice, musel jste prosím vás kvůli tomu postavit most, bude se muset představovat hradecké nádraží, Mluvčí 02: A když to vezmete, lidi, kteří diskutují, že nechtějí trač, která jim bude hlučet, nebo prostě, že se jim nelíbí, tak se nedostaneme teda k ničemu, jo. Mluvčí 02: Teď jsme ve stavu, kdy byly doby za první republiky, že jsme prodávali ojeté vlaky, já vím, že jsme skončili. Mluvčí 02: do cizdny, protože už se nám nehodili a teďka koupujeme ojeté vlaky z cizdny. Mluvčí 02: Jen bych k tomu chtěl říct, že se k tomu vyjadřuje velké řada lidí, který vůbec nevědí o co jde a že to 160 do těch par doby by opravdu bylo prýma. Mluvčí 02: Takže par doby, že jsem mluvil tak dlouho, ale dejíme se do toho. Mluvčí 09: Já rychle zareaguji, máte pravdu, samozřejmě dopravní infrastruktura je úplně klíčovou otázkou, stačí se podívat na výsledky prvního kola prezidentských voleb. Mluvčí 09: na Slovensku, kam jsou, kde je dopravní infrastruktura, tam volbě dopadly lépe, ale to je také trošku odbočka jinam. Mluvčí 09: Co se týká Hradce Králové a propojení s pardobicemi, tak jistě jako za vašeho života došlo k propojení rychlostní komunikací, ale mluvíte o kolejové dopravě, která je samozřejmě udržitelnější, je ekologičtější, je dokončeno s dvoukolejnění asi na 88 nebo 90 % trati, chybí poslední úsek v Hradci Králové, Mluvčí 09: Kolem známe ale i Kaštanka na pražském předměstí. Mluvčí 09: My jsme u vedení města rok a tři měsíce a myslím si, že jsme nebo rok a půl a podařilo se nám posunout se v té věci, řekl bych, zásadním způsobem a máme dohodu se zprávou Železníctra, investorem, máme dohodu se spolukem Kaštanke, máme dohodu se všemi a nyní bude zpráva Železníctř konečně tu situaci odblokovávat. Mluvčí 09: To znamená, že 160. mezi Pardobicemi a Hradcem Králové bude na obou kolejích Mluvčí 09: řekněme, v dohledné době, což v případě zprávy železnic není úplně napřes rok, ale řekněme, horizontu 5 až 7 let. Mluvčí 09: Krátká technická, ono to není zprojektováno, to se musí naprojektovat a následně se to musí postavit, ale to už je opravdu investice zprávy železnic, urychlujeme to, jak jenom můžeme. Mluvčí 08: V Bruselu to ví, ale Brusel s tím nic dělat nebude. Mluvčí 08: My jsme opravdu s jistou nadsázkou nejmoc velkou země, kde nic nejde. Mluvčí 08: A je to pro mě nepochopitelné. Mluvčí 08: Opravdu Praha, kolejová doprava na letiště po té, co to vlastně pár stovek metrů od letiště vede železnice, se řeší už asi 30 let. Mluvčí 08: fungující dálnice z Prahy na jich neexistuje, fungující dálnice z Brna do Vídně neexistuje, nevím ani jestli je naprojektována. Mluvčí 08: Mně to připadne absolutně neuvěřitelný tady tohle, ale furt tam jako jsme. Mluvčí 08: Ale chtěl jsem říct jednu obecnou poznání. Mluvčí 08: Jo a jinak ty vlaky jsou strašně důležitý, protože to snižování emisí v dopravě, to není o tom, že si každej koupí elektromobil. Mluvčí 08: Ty elektromobily jsou teďka drahý, jednou nebudou drahý, ale taky potřebují někam parkovat a jsme v konfliktu s Lukášem. Mluvčí 08: To nejdůležitější je dobře fungující veřejná doprava vlaková po kolejích na elektrický trakci. Mluvčí 08: To je věc, která pomáhá klimatu a zásadně zlepšuje kvalitu života, čili to jsem chtěl říct, že je hrozně důležitý, ale jinak hodně se tatohle diskuzí z mýho pohledu liné Mluvčí 08: Otázka konfliktu mezi osobní svobodou a stavem společnosti. Mluvčí 08: Po roce 1989 my jsme si správně bojovali za svobodu. Mluvčí 08: Ale mám pocit, že ta svoboda by nemohla být, že si každej dělá úplně přesně to, co chce, bez ohledu na dopady na ty ostatní. Mluvčí 08: Protože tahle svoboda nás vede k tomu, že každej musí mít před domem parkovací místo pro pětimetrový SUV. Mluvčí 08: Parkovací místo je důležitější než park a povolovací řízení spousty staveb se vedou tak nekonečně dlouho. Mluvčí 08: že se až nedá rozhodnout, že mám pocit, že taky trochu diskuze o tom, co vlastně znamená ta osobní svoboda, která je hrozně důležitá, že nějakej limit, kdy zároveň přece nás zajímá to, jak se žije v našich městech a obcích nebo v naší zemi, mám pocit, že tam jako jsme něco za ty desetěletí úplně nezvládli. Mluvčí 08: Můžu poprosit rychle, jak můžeme předat ještě si někdo. Mluvčí 04: Dotaz mám tak 20 minut orientačně ještě. Mluvčí 04: Fascinuje mě, slovo nejde, hlavně ve veřejné správě, to je neuvěřitelný. Mluvčí 04: Já bych to spoplatnila a vybírala bych třeba tři tisíce za každé použití toho slova a udělala z toho nějaký fond pro ty věci, co jdou, pak by všechno šlo, no. Mluvčí 04: Nevím, je to jako extrémní problém v nás, že nic nejde. Mluvčí 04: Vynímám to jako úplně stejně, no. Mluvčí 11: Tak jo, můžete. Mluvčí 14: Já bych tady navázal na pana Řádka, jak jste právě mluvil o tom hradecký cyklo. Mluvčí 14: Městská hromadná doprava podle mě vrací velice dobrá. Mluvčí 14: Bohužel ovšem. Mluvčí 14: Průjezdnost městem katastrofální, takže autobus, který veze 80 lidí, je zablokovaný, protože před ním stojí 80 autáků, v kterých sedí 80 lidí, to znamená od semaforu k semaforu, v podstatě pak jedete krokem, nebo spíš stojíte, a to je celý problém. Mluvčí 14: Já jsem hradečák rodilej, jako dítě pamatuju zamrzalo labe, změna klimatu je jasná věc, jezdil jsem celý život na kole. Mluvčí 14: Dodneška teda ještě se snažím jezdit. Mluvčí 14: Ale proč v Pardubicích jde to, že jsou jednosměrné vozovky označené cyklisté v obou směrech, v Raci to neexistuje, nevím, kdo na tom sedí na magistrátu, že tohle prostě nejde povolit. Mluvčí 14: Já sám přesně bydlím na ulici Dvořákova, což je v podstatě ulice typu dálničního. Mluvčí 14: Štyrprou dá vyložně komunikace, kde denně projede 40 tisíc vozidel a já se mám dostávat oklikou přes nějaký jednosměrky v podstatě do města. Mluvčí 14: Tohle opravu jako nechápe, proč to nejde, jak chcete motivovat lidi cyklisty k tomu, aby po městě jezdili na kole, Mluvčí 14: A ne teda tím pádem, aby zůstali ty auta sedět doma, nehledě k tomu, že teda u nás, co bydlíme my, tak už není placené parkování, protože jsme za Dvořákovkou a tam se z toho stala lokalita odstavování vozidel, protože u nás se za to neplatí. Mluvčí 14: A to tam pak má pan podnikatel klidně dvě, tři auta, jede s jedním, ale další tam stojí a ty, co tam bydlejí, nemají kde zaparkovat. Mluvčí 14: Jo, takže to je pro magistrá v podstatě takováhle věc, no. Mluvčí 14: Děkuju. Mluvčí 09: Já zareaguju. Mluvčí 09: Celkem jednoduše, já s váma naprosto souhlasím v tom, co jste řekl, úplně jako dopísmene, to tak je. Mluvčí 09: V Hradci Králové se stala jedna jediná věc zatím, která je hmatatelná, že jednosměrná komunikace byla z jedné strany odparkována, vyparkována, auta zmizela a je tam dneska cykl obou smírka. Mluvčí 09: Je to taková jako první vlaštovka, která nastala docela velké usilí, já teda osobně nemám dopravou gesty z toho koncepčního lediska, z toho jaksi provozního, to má kolega, věřte tomu, že tohle, co říkáte, je nejen v našem vylebním programu, ale je to i nějaký slip, který jsme voličům dali a chcem se tady v tom jako významně posunout. Mluvčí 09: a s daleko větší odvahou v podstatě realizovat tyto kroky, o kterých mluvíte, včetně nepopulárního spoplatení parkování i v místech, kde je dosud zadarmo, protože to k ničemu dobrému nevede, když je parkování v městě zdarma. Mluvčí 12: Dobrý večer, jmenuji se Zdenek Rád, bydlím v Hradci Králové. Mluvčí 12: Mám dva dotazy spojené s dvěma náměty. Mluvčí 12: První, vy jste hovořili o vizuální smugu, já chci hovořit o světelném smugu. Mluvčí 12: Proč ať město ze své kompetence a nebo případně vláda nebo další orgány nevydají nařízení, že od určité hodiny, například od půlnoci nebo 0 a 1 hodin, musí být zhasnuty veškeré reklamy, které jsou naprosto k ničemu. Mluvčí 12: Víme, že to obtěžuje faunu, světelný smog, obtěžuje to určitě lidi, kteří pak to musí řešit tím, že si zabezpečí žaluzi atd. Mluvčí 12: Protože, aby svítilo město v noci, je podle mého názoru naprosto zbytečné. Mluvčí 12: Chápu, že bude veřejné osvětlení, aby lidi neškobrtli na chodníku, že bude nějaké osvětlení v obchodech, aby tam někdo nevykrádal, Mluvčí 12: ale kromě provozoven, třeba pohotovostní lékárna, která bude mít 24 hodin, proč svítí všechny ostatní reklamy, se ptám jako občán, proč to není možné zakázat. Mluvčí 12: A druhý dotaz, mluvíme o održitelné budoucnosti respektive o komfortu obyvatel. Mluvčí 12: Všichni asi máte zkušenosti zahraničit, tak by mě zajímal váš názor. Mluvčí 12: Já když jsem jezdil v letech 2013-2015 do Švýcarska, tak v každé alpské vesničce byly veřejné záchody zdarma. Mluvčí 12: Tam člověk mohl jít na záchod, případně tam někde byly sprchy, protože Švýcaři asi pochopili, že je lepší jít ve vesnici na záchod, než za první koso dřevinu. Mluvčí 12: V Hradci Králové se naopak všechny záchody zavírají. Mluvčí 12: Kromě veřejných záchodů, které jsou spoplatněné, byly před několika lety, asi před pětí, spoplatněné záchody na terminálu, které do té doby byly zdarma. Mluvčí 12: Spoplatnil se záchod i na infocentru u muzea. Mluvčí 12: A já se domnívám, že mít k dispozici lavičku na odpočinek, pítko na občerstvení a záchod jsou tři základní věci pro jak občana města, tak i turistu. Mluvčí 12: Může teda město zařídit, aby záchody zpoplatněny nebyly, a prosím vás, neříkejte mi to, že tam chodí bezdomovci, a že teda kvůli tomu se to platí za 20 korun, to jistě by šlo vyřešit jiným způsobem, a nebo teda zeptejme se, jak to je v zahraničí, a znova se ptám, vy, co máte zkušenosti zahraničních měst, jak to tam funguje? Mluvčí 12: Děkuji. Mluvčí 10: Pane zdovolení, můžu se k tomu vyjádřit, pokud vím, tak veřejné záchodky v Hradci Králové stojí 5 korun českých, což mě nepřipadá jako nějaká zásadní částka. Mluvčí 10: Chystáme, tam je to, ano, tam je to jiná věc, chystáme projekt WC Friendly, to znamená... Prosím vás, můžu vás poprosit, abychom to drželi trošku tak, abychom jeden nekřičili přes druhého. Mluvčí 10: Chystáme projekt WC Friendly, což znamená, že oslovíme, nebo oslovujeme Mluvčí 10: Majitel restaurací a různých provozních zařízení, takže se s nimi město dohodne a bude možné tam jít zadarmo na toaletu. Mluvčí 10: Takže tohle je jedna z velkých věcí. Mluvčí 10: A promiňte, když jdete do Prahy do metra nebo kamkoliv jinam, a nebo zastavíte kdekoliv na pumpě cestou, tak zaplatíte mnohonásobně větší část konežlivě pět korun českých za veřejné záchodky v Hradci Králové. Mluvčí 10: Děkuji. Mluvčí 09: Pro mě tohoto teda spravují technické služby, které... Hradec a záchodky. Mluvčí 09: Jak jsme se bavili o těch datech, i na to existují data. Mluvčí 09: A my jsme teda dosáhli poznání, že ten zbytek veřejných toalet, z těch 5 Kč, je využívaný extrémně málo. Mluvčí 09: To znamená, že opravdu muž či dáma, která tam tvoří tu obsluhu, tak vlastně obsluhuje denně jednotky až první desítky lidí v té otvírací době a nezdá se nám to úplně efektivní, ale zároveň nechceme rušit a priory to, co je neefektivní, bez jakýkoliv náhrady a jak říká Mluvčí 09: tak opravdu my budeme závádět princip WC Friendly, že budeme motivovat a oslovovat provozovatele restaurací a kaváren a dalších podniků, že si opatří provozovnu nějakou, doufejme, kvalitní a vkusnou samolepkou nebo nějakým jednoduchým decentním označením, že tam je možné jít na toaletu, město bude realizovat nějakou kompenzaci v té věci, řádově 10-15 tisíc korun za rok, pakliže ta provozovna s tím bude souhlasit. Mluvčí 09: a bude zajištěn tedy, řekl bych, docela nadstandardně pro návštěvníky, městníčáky, pro turisty tato služba na každém rohu za podmínek, které budou snad jako čisté, protože ty provozovatelé se asi o to budou starat lépe, než dejme tomu nějaké automatické toalety. Mluvčí 09: K tomu světelnému smogu je to teď velké téma. Mluvčí 09: Řekněme, je to poměrně nové téma, byď samozřejmě ty výzkumy už jsou nějakou dobu, ale než se tohleto propadne do veřejné politiky nebo do těch zdrojovacích procesů, tak je to Mluvčí 09: Já chápu a vy osobně to víte přece, že Mluvčí 12: Ono to jako nedává smysl, ale je to navázaný Mluvčí 04: komplexně ten problém vizuálního smogu a to, jak veřejnost to stále vnímá. Mluvčí 04: My jsme trošku opilí těma devadesátkama pořád, že teda reklama je symbol svobody a nesmí na ni šáhnout. Mluvčí 04: Kdo to zhasne je komouž. Mluvčí 04: Něco takového. Mluvčí 04: To je ten základní princip. Mluvčí 04: Já bych to ráda vyple, ale je to politicky prostě neprůchodný kvůli tady těm tlakům veřejnosti a tomu jakému pomílení, že teda reklama si má dělat, co chce a nesmí mít žádný pravidla a musí svítit celou noc. Mluvčí 04: A proto je to politicky těžko průchodný, to znamená posvětil to Senát, Mluvčí 04: posvětila to akademie vět, že ano, světelné zničtění je problém, ať už na úrovni toho veřejného osvětlení, anebo těch reklam. Mluvčí 04: Ano, je to problém, ale ještě budeme potřebovat jako u nás velice dlouhou veřejnou diskuzi, kdy se teda dohádáme, jestli můžeme sáhnout vůbec na tu reklamu. Mluvčí 04: A pak si myslím, že se to povede prosadit, ale bude to trvat a bude to chtít někoho, kdo si toho problému všimne, bude to chtít prosadit, bude mít koule na to to prosadit a skutečně to prosadí. Mluvčí 04: To znamená, že to bude trvat, no. Mluvčí 04: Ale už zítra bych to zakázala, samozřejmě to je úplně zbytečná věc. Mluvčí 10: Ono to jako nalese zakázat třeba u vláku těch provozovaných, které jsou provozované 24 hodin denně. Mluvčí 04: Tam jsou dvě, jo, že outdoorová reklama mimo provozovny nemá svítit vůbec, jako k čemu to je, jo, nevím. Mluvčí 04: Ani jak jsem reklamní profesionál, tak opravdu prostě proč by to mělo svítit celou noc, vůbec nevím. Mluvčí 04: Takže, jo, vyloženě plýtvání a světelný znečištění nesmysl. Mluvčí 04: To znamená všechny outdoorový reklamy vypnout, úplně bez výjimek a potom teda se můžeme jako o lékárně, která jede 24 hodin, jo, teda bavit, že je výjimka nějaká, co se týká provozoven. Mluvčí 04: ale to jsou dvě jakoby různý věci a tu outdoorovou reklamu skutečně můžeme zítra vypnout, nic se nestane a přírodě i člověku to pomůže. Mluvčí 11: Zeptám, Terka teďka polož zase mikrofon, už na to nechceš reagovat. Mluvčí 06: Já si myslím, že bylo víc méně všechno, co měl být řečeno, tak bylo řečeno. Mluvčí 11: Tak jo, tak v pořádku, já se ještě zeptám, máme tak plus minus čas na poslední jednu, maximálně dvě otázky v tomto oficiálním bloku, poté bude následovat ještě, poté bude následovat ještě neformální diskuze, tak už máme přihlášeného. Mluvčí 13: Dobrý den, Karel Pláníčka, já se omlouvám, že nemám přímo otázku na udržitelnou budoucnost, ale chci využít přítomnosti pana Niedermaiera, Mluvčí 13: Proč Evropský parlament žaluje Evropskou komisi? Mluvčí 08: Evropské unii všechno funguje na základě práva, které si dohodli všechny členské země, to jsou zakládací smlouvy a jsou tam různé procesy a Evropský parlament má pocit, že to, že Evropská komise využila, Mluvčí 08: své pravomoci a rozhodla o tom, že v Maďarsku se může uvolnit část peněz, který by byl blokovaný kvůli problémů v soudním systému předtím, než by byly naplněny ty podmínky toho uvolnění, že to bylo prostě špatné rozhodnutí, protože Evropská komise mohla ten měsíc, dva počkat, než by ten zákon vstoupil v platnost. Mluvčí 08: A ta žaloba je potřebná proto, aby soud rozhodl, jestli ten postup komise, která říkala, tak už je to tady napsané, už to bude implementováno, jestli je dostatečný. Mluvčí 08: A nebo jestli názor Evropského parlamentu, že Mluvčí 08: ty podmínky budou splněny až poté, co ta reforma vstoupí v platnost, kdo z toho má pravdu. Mluvčí 08: Toto považuji za úplně standardní věc, kterou bych vůbec jako nepersonifikoval, jsou tam dva různé právní názory, my samozřejmě máme svůj právní servis, komise má svůj právní servis a to rozhodnutí se zdálo být takové jako až trochu moc politicky pragmatické a proto Mluvčí 08: chce Evropský parlament vědět, jestli ta naše interpretace náhodou není ta správná. Mluvčí 08: A takhle prostě fungují demokracie, když se ty instituce nemůžou dohodnout o implement, o interpretaci nějaké právní normy, tak o to je rozhodne soud, který je k tomu určený. Mluvčí 07: A já jsem tomu rád, že to takhle baví a musíme rozhodovat, ne jestli někdo jiný Mluvčí 07: vyčistí komín elektrárny, ale jestli my si koupíme výrobek, který putuje deset kilometrů nebo tisíc kilometrů, nebo jestli my budeme jezdit autem napříč městem, protože někde je něco levnější. Mluvčí 07: Jaký je váš názor? Mluvčí 11: Stavle na plénu, stejný jako pán. Mluvčí 08: Já myslím, že my potřebujeme oboje. Mluvčí 08: Samozřejmě, že svým životem hrozně ovlivňujeme to, jak bude vypadat ta budoucnost. Mluvčí 08: Takým konáním, co kupujeme, jestli toho kupujeme hodně nebo málo, jestli se snažíme ty věci znovu používat, recyklovat, někomu přidávat, jestli se třeba snažíme méně cestovat nebo více, jakýsi kupujeme nebo rekupujeme auto. Mluvčí 08: Tohle určitě jsou věci, které každý z nás to rozhodnutí dělá. Mluvčí 08: To rozhodnutí může být pro tu udržitelnost lepší nebo může být míň horší. Mluvčí 08: ale zároveň jsou některé věci, které se fakt dají vyřešit pouze na úrovni Mluvčí 08: států nebo těch nadnárodních celků nebo nějaké vůbec globální dohody, protože my jako občani se nemůžeme dohodnout o tom, o kolik mají snížovat emise průmyslový podniky například. Mluvčí 08: Nemůžeme se dohodnout třeba o tom, jaký hnojiv a jaký chemikálie se budou používat na polích atd. Mluvčí 08: Ale k tomu je důležité stejně, a já bych trochu tady rozporoval to, jestli je třeba o všem do detailu vědět, protože ať tak, či onak, Mluvčí 08: Každý z nás tomu zaujímá nějaké stanovisko. Mluvčí 08: I když o tom neví jako do detailů, protože buď to koná, třeba něco sám dělá, třeba něco upřednostňuje, třeba jde k volbám a dá ten hlas té, či oné straně, a nebo nekoná, ale to nekonání je jenom jiná forma konání. Mluvčí 08: Čili ať chceme, či nechceme, a já mám plný sympatie k tomu, co vy jste říkal, ten svět je pekelně složitej. Mluvčí 08: Co všechno musíme řešit, zvláštní Mluvčí 08: starší z nás, kteří si pamatují ten hodně jednoduchej svět za to socialismu, kdy jsme zkoumali, jestli tam někdy mandarinky v tom obchodě budou nebo ne, ale o moc víc jsme se jako rozhodnou nemohli. Mluvčí 08: Teďka musíme řešit všechno. Mluvčí 08: Odko koupme elektřinu, kde budeme mít mobilní telefon, do kterého obchodu půjdeme nakupovat, jakým vlakem pojedeme, jakým autobusem, jak si koupíme do vojna, aby nás někdo neporvedl. Mluvčí 08: To je všechno pekelně složitý. Mluvčí 08: Ale všichni rozhodujeme. Mluvčí 08: A když se vzdáme toho rozhodování, znamená to, že rozhodují ty ostatní, či chtějí, či nechtějí, i o těch velkých věcích prostě fakticky rozhodujeme, ale samozřejmě ty malé, jako co koupíme, co s tím uděláme a tak dále, ty máme pod plnou kontrolou, zatímco u těch ostatních věcí se jenom na tom rozhodování podílíme. Mluvčí 09: Poslední reakce. Mluvčí 09: Krátkou reakci. Mluvčí 09: Mluvil jste o komínu na elektrárně a odbornících. Mluvčí 09: Já si myslím, že politici by měli mít tu odpovědnost, že by se rozhodovali na základě odborných expertise a následně by měli mít také odpovědnost za to, že jich rozhodování bude fair, protože samozřejmě vrátím se obloukem ke klimatické politice a k znečištění našeho prostředí, tak ten princip, který Evropa nastavila, tak poměrně fair je, protože tam platí, že znečišťovatel platí. Mluvčí 09: Znečišťovatel platí nějaké negativní externality, které přináší právě naše civilizace a ty platby by měly být věnované k tomu, abychom se vymanili tady z té fosilní závislosti a abychom skutečně nastoupili k dekarbonizaci způsobem, který ale bude financovatelný právě tím fairovým způsobem, že znečišťovatel platí. Mluvčí 09: A to si myslím, že je celá klíčová věc, která funguje. Mluvčí 11: Tak jo, tak já vám moc krát děkuji za všechny vaše otázky, také bych chtěl poděkovat vám za to, že jste na všechny otázky odpovídali a chtěl bych vám vlastně celkově poděkovat za to, že jste se rozhodli strávit dnešní večera také váš volný čas tady společně s námi a chtěl bych ještě jednou poděkovat našim hostům. Mluvčí 11: Tentokrát to vezmu jmenovit a z druhé strany teďkon a prvním hostem pořadí, kterého budu čít, byl pan Lukáš Řádek. Mluvčí 11: Další v pořádí byla Teresa Koubková. Mluvčí 11: Tak. Mluvčí 11: Před posledním hostem byl pan Luděk Niedermayer. Mluvčí 11: A posledním hostem v pořádí byla Veronika Ruth Filerová. Mluvčí 08: A já bych teda ještě chtěl přeším poděkovat kolegům Lukášem za to, mím, že to Mluvčí 08: pomohli uspořádat. Mluvčí 08: Všem vám opravdu velký díky za to, že jste přišli a že jste tak dobře diskutovali a Štěpánovi za to, jak skvělé to moderoval. Mluvčí 08: Takže velký dík a hezký večer. Mluvčí 11: Tak a pokud ještě máte chvilku času, tak doufám, že tu s námi ještě vydržíte, protože začíná ještě taková ta neformálnější část, kdy si budete moci jak mezi sebou, tak i s našimi hosty popovídat o čemkoliv, co vás napadne a o tom, co tu třeba například ještě nezaznělo, nebo i o tom, co tu zaznělo a chtěli byste to třeba trošku rozvést. Mluvčí 11: Děkuji.Kopírovat text

Záznam speciální debaty s názvem "Cesta k udržitelné budoucnosti“, která se uskutečnila v Hradci Králové 25.3.2024. V debatě kromě mě vystupuje 🗣️Veronika Rút Fullerová, designérka a terapeutka českých měst 🗣️Tereza Koubková (alias @holkazletne) ambasadorka Evropského klimatického paktu 🗣️Lukáš Řádek, expert na udržitelnou infrastrukturu, náměstek primátorky a poradce ministra Řešili jsme recyklaci, výstavbu parků, zelených střech či inovativní přístup k energetice a udržitelné dopravě, ale také otázku klimatické změny obecně. Jasné je, že emise snižovat prostě musíme a jsem rád, že v Hradci si to moc dobře uvědomují, což bylo znát i z kompetentních otázek z publika.

Screenshot není k dispozici