← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Dobrý den posloucháte podcast lutíka niedermeyera dnešní téma budou baterie energetika elektromobily a co s tím Česká republika, já jsem hrozně rád, že mi pozvání dneska přijel pan docent Tomáš Kazda z VUT Brněnského, což je člověk, který se bateriemi a elektrochemii zabývá vlastně celou svou akademickou kariéru, která už nějakou dobu opravdu trvá a hlavně to člověk, se kterým se setkávám už minimálně deset let na téma diskuze o tom, co se děje ve světě, tady tomto, který je pro dnešní svět strašně důležitý. Vítejte Tomáši, jsem moc rád, že jste přišel. Mluvčí 0: Děkuji za pozvání. Mluvčí 1: Tomáši začnu s tím, že asi vy stejně tak jako řada čtenářů jste si přičetl nedávno článek, že loď převážící auta byla podpálená baterií z elektromobilu. Jaký máte pocity, když čtete takové články? Mluvčí 0: Když si mě to překvapovalo, že takové články vznikají bez toho, aby vždycky k tomu bylo známo, co vrávně se stalo, protože ty články vzniknou v okamžiku, kdy se ta věc stavá bez toho, aby člověk byl schopen posoudit, jestli to takto opravdu je. Ano samozřejmě chápu to, že když se ten článek napíše takhle, tak bude mít nejspíš větší sledovanost, tím pádem to online medium bude mít víc návštěvníků a tak, kteří si vydělají asi víc na reklamě, takže chápu to, že nějakým způsobem se ti novináři snaží, aby ten název byl poutavý, ale zároveň v případě toho požáru těch aut na té lodi se podle současných zjištění už zjistilo, že ty elektromobily, které tam jsou, tak vlastně ani jeden z nich nevzchazel a vzchazeli ty auta s tím klasickým spolovacím motovem, takže elektromobily v tom byly nevinně, jako dost často se to tak stává a bohužel si myslím, že ta prvotní zpráva udělá to, že vlastně tomu dá jako velkou negativní reklamu a potom ta zpráva o tom, že to tak vlastně nebylo, těma médiama v podstatě už tak jako prošumí, nebo většina médií si to už nevšimne, že to není až tak zajímavé, jak ta prvotní věc, tím, že něco někde hozí nějaká loď, takže vlastně spousta běžných obyvatel České republiky přečte ten první článek a ten druhý článek o tom, že to vlastně už takhle není, už si vlastně nepřečtou. Mluvčí 1: No to je určitě zlomek těch lidí, který si přečte ten druhý článek stejně tak, ale nechci, abychom skončili tohle, mě fascinuje, jak neustále čtu diskuze, jestli je možné v podzemních garážích postavit nabíječky nebo ne, a přitom jak jezdím po světě a jezdím už dlouho elektromobilem, tak se mi nestalo, abych v nějaké větší podzemní garáži městské hotelové nebo v evropském parlamentu nenašel prostě spousty nabíječek a je zase zajímavé, že. Mluvčí 0: Ta česká pravda je, že vlastně nevíme a možná, že by to ani nemělo být a jinde to funguje. Zrovna tady ta legislativa týkající se nabíjení v garážích se teďka dost intenzivně diskutuje, jakým způsobem ji nastavit a za mě by to mělo být nastaveno tak, jak je to nastaveno v okolních zemích, protože v okamžiku, kdy vytvoříme zase nějakou anomálii v pohledu okolních států, tak za první teda čeští uživatele na tom budou byti a budou byti více méně dvojím způsobem, takže si ve svých garáži nebudou moc cova nabít svoje auto, to je jeden dopad a druhý dopad je v tom, že v okamžiku, kdy bych byl celá firma, která bude muset vylábět elektromobily a bude uskladňovat v nějaké, ne podzemní garáži, ale v nějaké hale a bude tam celá pravidelně dobíjet nebo něco takového, tak bude muset splňovat ta hala v mnohem přísnější předpisy než v zahraničí a tím pádem postavit takovou halu bude v české fabrice dražší než v zahraničí. Mluvčí 1: Doufejme, že ta česká cesta nevyhraje, ale my se asi k těm českým cestám nakonec stejně dostaneme, ale začněme tady o těch baterkách, na jednu stranu ti lidi, které to téma zajímá, myslím si jejich hodně, protože existuje spoustu portálů, kteří opravdu ty informace zahraničí velmi dobře splostředkovávají, tak vlastně každý den čtete, každý týden čtete nějakou zprávu o tom, co se kde povedlo, jaké zlepšení, jaké výzkumné týmy vymysleli nebo už odzkoušeli. Na druhou stranu Financial Times nedávno uvedli, že ten baterijový trh, který teďka vypadá, že je strašně strategický, strašně ziskový, dlouhodobě zřejmě bude trh, který bude relativně pomalu inovovat, protože ty inovace budou hrozně drahé, protože ta stavba těch baterkáren je náročná. Jak teda ten pokrok z vašeho pohledu vypadá a jak bude rychlý a dostáváme se k nějaké nové kvalitě? Mluvčí 0: Především teda v případě elektromobility a úložišť energie v podstatě nejvývaznějším typem akumulátorů jsou lipniontové články, zkrátka LION, takováhle známá člověk to udíleňec na mobilu nebo na počítači, že tam ty články jsou. Vlastně ty články byly uvedeny na trh firmou Sony v roce 1991. Ty původní měly kapacitu, nebo spíš gravimetrickou hustotu energie nějakých 80Wh na kilo a od té doby jsme se dostavili k nějakým 280-290Wh na kilo, takže ta energetická hustota se vývazně zvýšila. Díky tomu vlastně mohly vzniknout aplikace jako drony, smartphony, velkou zpotřebou by se zdá, že tu baterie musí nabíjet každý den nebo každý dva dny, ale ta zpotřeba těch zařízení je vývazně větší než těch stavých telefonů z 90 tisíc a nabíjí se vývazně výchleji. A pak vlastně umožňují vlastně vývoz té eVectomobility, samozřejmě ty technické požadovky jsou čím dál větší nebo záleží po jaký typ aplikace, v případě třeba těch stacionárních ložišť energie tam už ani výšícá hustota energie není potřeba, protože jestli ta baterie bude vážit o 50kg víc nebo mín, to už v případě té stojící aplikace je jedno, samozřejmě v té eVectomobility tam ty návrhy roztou a pak jsou nové aplikace typu elektrické letectví, nebo celé ty drony, které samozřejmě čím vyšší energetická hustota tím lépe, ale ten vývoj vlastně dotečka jde v podstatě takovou postupnou optimalizaci, že se přichází na nové materiály, nějakým způsobem se zlepšují, zlepšuje se v podstatě celá ta efektivita využití těch materiálů a vím, že celé ty filmy, které vyvíjí litneontové články, tak dneska už vlastně v nějakých předporučních verziích se pohybují přes 300Wt hodin na kilo, dejme tomu celé těch 330Wt hodin na kilo, pokud bych chtěl jít na vyšší hustotu energie, než dejme tomu, tak mým ohledem ten limit těch litneontových akumulátovů, těch standardních, tak někde lehce celé na těch 350Wt hodin na kilo a pokud bych chtěl jít nad tady tyto hodnoty, tak už budu muset sáhnout o nějakých pokročivějších technologiích a zase buď to litneontových nebo post-litneontových systémů, což jsou celé často zmiňované solid state akumulátory, nebo vlastně akumulátory, které využívají jiné typy materiálů, ne takhle, ne, tak to je, dejme tomu celé litium cíla, nebo čisté kovové litium na té záplavné straně, ale to je dost často spojené právě s tím solid state elektrovitem a tam si myslím, že vlastně ten limit je celé nějakých 450Wt hodin na kilo, v případě těch solid state systémů, té litium musí být co nějakých 600Wt hodin na kilo. Mluvčí 1: A když teda říkáte, že na začátku to bylo 80 a teďka jsme někde kolem 300, tak jsme se dostali vlastně na nějaký čtyřnásobek, ale to bylo teda krok za krokem? Mluvčí 0: To bylo postupnou, v podstatě postupnou optimalizací, vlastně v tom roce 80 jsme znali víceméně, nebo byl používaný jenom jeden typ anodového materiálu, jeden typ katodového materiálu, v současnosti těch typů, třeba těch katodových materiálu máme asi pět, nejznámější je sv. NMC, co se používá v elektromobilitě, to znamená litium, nickel, mangan, cobalt, oxid, a nebo třeba v poslední době často skloňovaný litonožený asfalt, skladka LFP, tak to jsou jedny z zástupců těch materiálů, na které se používá nejčastěji grafit, případně LTO, to je spíš článku, který se vyžaduje hodně douhá životnost, tak vysoká ústota energie a začíná se v poslední době aplikovat čím dál více ksemík, ale zase jenom takový příjměsk grafitové elektrody. Takže těch variant, těch článků je oproti té historii poměrně hodně a každý ten materiál má své vlastnosti, které posouvají tu technologii neustále jako dál. Mluvčí 1: Ale to se baví o posunech v řádu jednotek procent nebo desítek procent? To se bavíme o těch postupních posunech, dějeme tomu 5% celá závod nebo něco takového, které vlastně za tu dobu udělají tady ten náůst. Samozřejmě potom vlastně ještě existují nebo se to dá trošku obejít, jdeme tomu v těch aplikacích, že. Mluvčí 0: Ty články se trošku jinak zestaví a využije se ten prostor třeba jako lépe a byť ten článek vlastně na tu geometrickou ústotu energie není o nic lepší a většinou se změní tvář, využije se líp ten prostor. V té dané aplikaci, jdeme tomu v tom elektromobilu, tak vlastně ten uživatel potom vlastně v té finální aplikaci vidí vlastně progres. Či je to ale všechno spíš taková evoluce? Je to taková evoluce s tím, že vlastně jsou tam určité věci, ten solid state, ty solid state články, můžeme říct, že by mohly být jako evolucí, ale reálně je to taky v podstatě taková pozborná evoluce, protože ten vývoj vlastně těch liptonových akumulátorů je poměrně zdouhavý, já nemůžu udělat z toho, že přijdu s novou technologií, řeknu, že má skvělé parametry, začnu jí vyrábět a podávat za rok nebo za dva, já musím za prvé vytvořit nějaké výrobní kapacity, za druhé musí být všechno důkladně otestováno, což dlouhou dobu tevá a stojí to peníze. A vlastně ta aplikační doba historicky je z oba nějakých 10 až 12 let. Mluvčí 1: A kolik z těchto věcí, které figurují v těch článcích, že nějaký tým něco vymyslel a taky odzkoušel a má ty čísla, jaký procent od toho má šanci, že se prostě dostane do těch úložišť, do těch elektromobilů nebo do nějakých jiných aplikací, protože podle toho, co říkáte, je jeden pohled těch akademiků, kterým vyjdou ty čísla a pak nastoupí ti účetní, kteří přemýšlejí jestli ta změna je dostatečně atraktivní a jestli ta vyšší cena vykompenzuje tu vyšší kvalitu. Mluvčí 0: To tam je víc pohledů, nejenom ten účetní, ale v podstatě I celé ten inženýrský z výhoby. Myslím si, že celá část vědců, které se věnují tomu základnímu výzkumu, to vlastně celé nevidí tenhle aspekt. A to je to, že vlastně celé, když I ten článek nebo ten materiál vytvořím nějakým procesem v laboratoři, tak to neznamená, že jsem schopen ten proces dostatečně zvětšit na to, abych byl schopen ten materiál vyrobit ve stovkách tun, protože celé takové zazízení, které by to bylo schopno vyrobit, vlastně neexistuje. To je jedna věc. Druhá věc je teda ta cena. V okamžiku, kdy použiju na tu výhobu zase proces, který je drahý, jenom materiály, které jsou drahý, tak potom vlastně v tom komerčním článku to nemá šanci na úspěch, protože ten článek bude drahý. A nebo výrazně dražší. Dochážu se představit to, že kdyby ta materie byla o 30% lepší než to, co je vlastně limit, to, co je na trhu, takže ten koneční uživatel by byl ochoten zaplatit o 50% víc v určitých aplikacích, jako je zase letectví a má dáhde. Vlastně ta přidaná hodnota té kapacity je výrazně výložitější než to, že se utratí o nějaké množství financí víc. Ale pak liže na technologie, s tím jsem se zetkal I z vlastní zkušenosti, kdy jsem měl spoupráci s jednou zahraniční firmou, tak oni předtím zašili nějaký projekt a povedlo se jim zvýšit vlastně pomocí úpravy, přípravy, elektrod a přidáním nějakých aditiv kapacitu článků o nějakých 8%. A když jednali s výrobci, renomovaný výrobci z Japonska a z Korei, tak odpověď byla vždycky zamítavá, protože oni sice měli technologii, která zlepšuje o 8% kapacitu, ale na to, aby jí byli schopni aplikovat, tak by museli předělat kompletně technologii výrobních linek. A díky tomu, že vlastně ty výrobní linky, něco stály, stál něco jejich vývoj a tak dále, tak už to potom zase určitě nevychází, protože vzít linku, u které vím, že má návratnost 10 let a kompletně jí zlikvidovat po dvou letech, abych zvedl kapacitu o 8%, vlastně není plně jako výhodný. Mluvčí 1: Nejsme si začali povídat tady na mikrofony, tak jsme si taky bavili o recyklacích, což bude obrovský biznis a myslím si, že to necháme na jinou diskuzi, ale vy jste tady zmiňoval něco, co na první pohled je jako docela logické, že my jsme teďka ve fázi nějaké náběhové křivky všude, jak uložiště energetiky, tak v autech, či ony asi ty kapacity budou přibývat jako nové. Očekáváte tedy, že když třeba ti výrobci, kteří odmítali tady tento nápad, budou za 3, 4, 5 let stavět další továrnu, posunou se už na další technologie, anebo budou dominovat účetní, kteří řeknou, udělejme to tak, jak jsme to udělali, ta přidaná hodnota není dost velká. Mluvčí 0: Ony se budou posouvat určitě na další technologie z toho důvodu, že samozřejmě, když tu baterii, já zase zvýším nějakým způsobem tu gravimetickou ústotu energie, tak já můžu už potom dělat z toho, že když řeknou, že celá 100 kWh baterie pack mě bohatě stačí pro 95% uživatelů, tak můžu držet ten baterie pack o té hmotnosti, nebo o té kapacitě 100 kWh a neustále budu snižovat hmotnost, což mě potom zase zpětně udělá to, že jak to auto je lehčí, tak bude mít o něco nižší spod sebu a vlastně zase dojede o kousek dál s tou baterií, takže myslím si, že se vlastně ta technologie bude neustále snažit se zlepšit, pak samozřejmě bude ještě trend na to, aby se opouštěly materiály, které jsou celá špatně udržitevné, víc často zmiňovaný co kobalt, protože prostě pokud chci elektromobil, kterým budu jezdit po městě a stačí mně dojest 300 km na jedno nabití, tak v podstatě jsem schopen tady ty nájezdy ušuavizovat vlastně s trošku spolednuté gravimetrické ústoty energie z horší chemií, ale bez coba kobaltu, takže tam je takový další trend a co se týče té recyklace, tak přesně jak jsme se bavili, aspoň momentálně ty kapacity nabíhají a bude chvilku trvat, než to co vlastně potom v roce 35, 40 vlastně už ten trh se vyrovná a to stejné, co se vlastně prodá se víceméně co za těch 10 let potom zrecykluje, takže momentálně vlastně nám nabíhá výroba a ty materiály, které jsem schopný získat z recyklace v podstatě odpovídají výrobě před těmi 10-15 let. Což je strašně málo, ale na důležitosti v případě toho kobaltu, když se podíváme na to, jaké baterie se používají před 10-15 lety, tak oni měli vlastně v podstatě to byl dost často ten v té době dominantní materiál byl litium kobaltoxid, kde podíl toho kobaltu v strukturze je 1, dneska vlastně ty novejší materiály tam mají podíl celá 0,1 nebo 0,2 kobaltu. Takže já když bych vzal tu baterii z toho roku, dejme tomu 2008 a zrecykloval ji, tak ten kobalt, který z nich získám, mě vystačí na to, abych vyrobil celá 5 a ještě celá více baterií nových, které mají nižší obsah toho kobaltu. Takže je to takové jako zajímavé. Mluvčí 1: Ono se to strašně těžko totiž vysvětluje, protože ty kritici elektromobility a těch technologií, kterých je u nás upravdu požehnaně, říkají tak podívejte, jestli to nedá recyklovat. Teď tady ty továrny nejsou, ale oni tady nejsou, protože není co recyklovat, těch baterií je prostě strašně málo. Strašně těžko se to vysvětluje. Ale ještě tu poslední otázku k elektromobility, která zajímá vlastně hodně lidí. Méně jich zajímá, I když je to strašně atraktivní číst o všech možných supersportech, které prostě zrychly z 0 na 100 km za 2,5 vteřiny a stojí polovinu toho, co by stal spalovací auto. Ale řadu lidí spoustu zajímá spíš, aby ten elektromobil, který nemusí mít takové parametry, se dostal na nějakou nižší cenu. A výrobci, a podle mě je to argumentace, která stojí za větší diskuzi tvrdí, že se to nedá vyrobit a že hlavní překážkou je ta cena té baterie. Či za první bych se vás chtěl zeptat, jestli tenhle argument kupujete a za druhý jestli ten vývoj jiným směrem, který třeba je víc kompromisní ze jistka parametrů, konec konců Tesla to zavedla v těch svých menších baterií, želazitofosfátové baterie, tuším z toho, ne? Jestli tady je nějaký posun o trochu horší parametry za viditelně nižší cenu? Mluvčí 0: Ano, tam posun v podstatě je. Historicky ta cena těch litnotových akumulátorů neustále klesá. Teď se stalo v podstatě v souvislosti s covidovou krizí, a plus válkou na Ukrajině, to, že vlastně ceny komodit navrstly, což vedlo k tomu, že v podstatě od roku 1991 poprvé se stalo to, že cena vlastně v roce 22 mám pocit, nebo 21, nejsem přesně jistý, navrstla, ale vlastně dále se počítá s tím, že bude vlastně opět klesat. To je vlastně dáno dost často tím, že se volí levnější materiály, nebo materiály, které jsou více dostupné, tím pádem levnější, samozřejmě úspoří ze vzahu, pak dost se dá zapracovat na v podstatě zefektivnění té výroby, což souvisí I celá s tou celou dvastopou, kterou se u těch bateriích se taky zeší, on se o to moc neví, ale je to jedna z věcí, kterou v rámci je velmi zešíme do budoucna. Protože v okamžiku, kdy materiál, který vyděžím v Austrávii, přesunu na zpracování do Činy, pak po tom zpracování vyrobím katorový materiál v Evropě a pak ho pošlu do Kověj, tak to je prostě nějaká energetická náročnost a cena, která je tam navíc. V případě, že ty česce se zoptimalizují, což je realizovatelné, tak ta cena může jít dolů, samozřejmě celá dvastopa může jít taky dolů. Mluvčí 1: My tomu čelíme regulací kritických materiálů, kdy chceme dostat větší podíl, ne na té těžbě, protože ne vše dokážeme vytěžit a například na tom zpracování, aby to tak nemuselo pobíhat kolem celého světa. Mluvčí 0: A pak vlastně samozřejmě s tou cenou do budoucna ještě může pohnout samozřejmě recyklace, protože ty materiály, které já získám, recyklace je v podstatě jiná v formě těžby. Jenom to recyklu na tom místě, kde můžu mít pak, kterou dělám správně, tak můžu recyklovat na tom místě, kde mám výrobu. Mluvčí 1: Což se říká, že už některé firmy dělají. Mluvčí 0: To některé firmy dělají. A do budoucna vlastně I v rámci legislativy v EU se na to tlačí. My jsme vlastně v rámci Českého baterového klastru komentovali vlastně pomáhy ministerstvu životního prostředí k komentování legislativy k recyklaci baterii. A ta legislativa se netýká jenom recyklace, ale ona se týká v podstatě I využití. Tam jsou definovany procenta materiálu, který musí být použitý z recyklátu v nových akumulátorech. A tím pádem samozřejmě zase to sniží tu cenu. A plus samozřejmě změna chemie. Teď se dost často docela skloní s odrontové akumulátory. V rámci Evropy existuje pár startupů, které se jim taky věnují, ale jakože jsou to startupy, tak neudělají tomu tak velkou reklamu, jako celá ten čínský katl. Tam se zjiští, že v podstatě celá ta úspová cena by mohla být celá 20 % v případě těchto odrontových akumulátorů, protože z těchto díků máme hodně, je výrazně levnější a pak jsou tam ještě úspovy na nějakých materiálech, které se v případě těchto odrontových, na rozdíl od těch litrontových, využívat nemusí. Mluvčí 1: Ještě než se posuneme k té energetice, vlastně ta poslední, typicky česká tradiční otázka, často zaznívá, že tak fine, tak jste rozjej ten baterijový business, ale ono to nebude fungovat, za dva, tři roky ty suroviny dojdou a ono to nepůjde. Z toho, co vy říkáte, je jasný, že jak výzkum, tak ty firmy se dívají dopředu a hledají ty suroviny důležité pro výrob baterii, které jen tak nedojdou. Je to tak? Mluvčí 0: Je to tak, ano. V oblasti celého základního výzkumu to platí už jako minimálně co 8 let, že vidět, že ty výzkumníci se snaží zaměřovat na materiály, které, ne všichni, ale část z nich se snaží zaměřovat na materiály, které jsou poměrně dobře dostupné a nebo případně teda snižovat to množství materiálu, které jsou dražší a hůze dostupné. Mluvčí 1: Či jinými slovy, ta cena bude ten katalizátor, který rozhodne o tom, jak se technologie bude vyvíjet. Když některé suroviny budou příliš drahé, tak to urychlí nástup těch technologií, které potřebují. Mluvčí 0: Samozřejmě nenajdu aplikaci, kde doopravdy budu potřebovat ten akumulátor s tou vyšší energetickou ústotou a tam vlastně šáhnu potom už celé jako dražší, ale zase méně dostupné materiálu, ale to se bavíme o nějaké diversifikaci v podstatě toho, co se použije kde. Je to přesně, jak jste zmiňoval, třeba ty sportovní vozy, kteří jsou sice zajímavé reklamně, ale nejsou pro standardního uživatele dost vhodné. Nikdo z nás nejezdí do práce vozem Ferrari kvůli tomu, že je to strašně výkonné a je to super. Já na to, abych jdel do práce, mi stačí standardní auto, který má nějaké standardní vzichlení. Vejde se tam určité množství lidí, do toho Ferrari nic nedám. A v podstatě stejně jak ten sportovní vůz, který je použitý poučitou část uživatelů a poučitou aplikaci, tak stejně tak, můžeme říct, ta sportovní baterie je náročná, ale zase není důvod jí používat ve všech aplikacích. Mluvčí 1: Když se pro ní najde trh, tak se bude vyrábět. My jsme se tady teď hodně bavili o elektromobilitě, ale ty baterie jsou také hrozně důležité pro energetiku. Mimo jiné proto, protože nálůst obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, zejména těch závislých na počasí, je strašně rychlý. Není to z politického rozhodnutí, je to ekonomické rozhodnutí, protože vyrábí elektřinu strašně levně, bez uhlíkové stopy. Ale samozřejmě ta závislost na počasí vede k těm výkivům. A proto jsou legitimní otázky těch, kteří se na ten vývoj dívají trochu ze skepsii. Tak co budeme dělat, když nebude svítit slunce, když přestane fůkat? A část té odpovědi jsou baterie, zejména na to ukládání energie na relativně krátký čas. Tak jaký vidíte vývoj v téhle oblasti, kde jsme a kam bychom mohli směřovat? Mluvčí 0: Tak s týče ukládání energie, tak to je době úcná, bych řekl, stěžení téma z pohledu energetiky. Vidím tam v podstatě dva ty hlavní proudy, jak dejme tomu tu energii ukládat. Jedna je ukládat energii ve formě celého vodíku, druhá, druhý prout je ten bateriový, obě dva ty systémy jsou elektrochemické, a ten vodík se celá zvíká, že je lepší na tu sezónní akumulaci, na tu devší dobu. V případě těch baterií se bavíme třeba o akumulaci do celé týdne, ale není to na to, abych energii, kterou naspozím, dejme tomu přes léto, využil úplně na celou zimu, nebo aspoň zatím, ne? Mluvčí 1: Respektive bylo by to strašně drahý. Mluvčí 0: Ano, bylo by to strašně drahý. Mluvčí 1: Ne, že by to nešlo, ale bylo by to drahé. Mluvčí 0: Ty systémy museli být poměrně obrovský, pakli, že nebudou zase sahat po nějakých typech akumulátorů, které mají tak vysokou hostotu energii, aby to nebylo malý ten systém. Co se týče vlastně těch úložišť energie, tak tam vlastně nepotřebuji uplnit až tak ty požadavky z pohledu té gravimetrické nebo případně volumetrické hostoty energie, tak vlastně já nemusím šahat neustále nezbytně po těch litneontových článcích, byť coba ty litneontové články s tím litnoželzným fosfátem jsou velice často používané ve formě úložišť, ať už v domácnosti nebo v domácnostech nebo těch větších systémů. A můžu šahat I po nějakých technologiích, které jsou takové jako méně známé, například jako jsou celé vanadové veroxní články, které jsou půjtočné baterie, tomu vlastně celé v České republice se věnují vlastně výzkumníci z Západa České univerzity a vlastně z VŠHT, mají založený vlastně start-up Pinflow Energy Storage, vyrábí vlastně svou vlastní technologii, tedy tohohle vanadového veroxního článku. Pak samozřejmě jsou tady technologie typu vysokoteplotních článků, které jsou taky zajímavé, spolednou dlouhodobé životností. U těch systémů, na té stacionární úlišti energie, tam je důležité to, aby ten systém měl co největší životnost v podstatě, protože samozřejmě, když to postavím, tak můžu si dovolit I co investovat víc do té složitosti toho článku, nebo tohoto systému, ale zase to potom vykompenzuje tím, že to může fungovat co dvacet let. A dovodou snad tam vidím spoustu zase dalších potenciálních alternativních zase systémů, které zase nejsou v současnosti natahu. Zase změním ty 100 miliontové články, protože u nich se docela dost právě cíví na to, aby měly poměrně velkou životnost, protože se díky tomu velké množství sodíků, které máme na Zemi, nějakých 2,6% zemské, je tvořeno sodíkem, tak se tento typ akumulátorů jeví jako velice vhodný celé pro ty stacionární systémy, protože není v podstatě možná, abychom toho množství materiálu někdy vyčerpali na výlobu dalších akumulátorů. A současně pak, když ty články budou mít dlouhou životnost, to budou fungovat co dvacet let v těch stacionárních úložištích, tak vlastně je to optimální zešení, to je levné, má dlouhou životnost. A pak je tam ještě spousta dalších kandidátů, které jsou ještě ve fázi toho základního výzkumu, ale do budoucna jsou zase taky velice perspektivní, ať už z pohledu kapacity a životnosti, tak té dostupnosti těch materiálů. Mluvčí 1: Jaká je teďka ta realita? Vy jste mluvil o výzkumu, že let, co se zkoumá, víme, že v České republice ta realita je prachmizerná, protože proto nemáme regulaci vhodnou, a navíc tady máme zájemce, kteří nahrazují služby baterií pálením uhlí, třeba na systémové služby. Ale jak si stojí teďka ten svět, co se zkouší a v jakém rozsahu? Mluvčí 0: Tak v podstatě existují spoustu velkých úložiští, zešených právě v těch litmotových systémech. V Číňe spoušťují poměrně velké bateriové úložiště právě. Mluvčí 1: A když mluvíte velké, tak o jakých čísech se bavíme? Mluvčí 0: Bavíme se o, zrovna případě té Číny, o nějakých 400 MW hodinách kapacity. A právě v tom systému vanadových eloxních článků pak vlastně existují zada úložišť třeba lehce přes 100 MW hodin, realizovaných v těch vysokoteplotních sodních zívačláncích. Mají takové specifikum, že jejich pracovní teplota je nějakých 300-350 °C, takže oni se hodí jenom pro stationární aplikace, ale mají zase poměrně velkou životnost. Za těch 15 let zvládnou velké množství cyklu bez nějaké vývazné degradace. Ale díky tomu, že vlastně potřebují být vyhřívány, tak zase mají trošku nižší účinnost, protože část energie se ztratí na ten ohzev. A pak teda ještě část úložišť je realizována, ale to už je čindá míň ve formě celé těch klasických olověných akumulátů, které bychom taky neměli zapínat. Zapomínat, že tady ještě stále jsou a ještě nějakou dobu tady taky budou. Mluvčí 1: Ale prim hrají ty bateriové články, které jsou vlastně používány v elektromobili. Ty je poměrně drahé a tam ty kapacity jsou ještě větší. Mluvčí 0: Tam jsou v podstatě realizované, no první takové velice známé úložiště energie realizované na článcích od Tesla bylo realizováno v Amsterdavi a už vlastně po C22-19 prošlo takovou renovací, tak kapacita se ještě znásobila. A v současnosti vlastně největší úložiště, o kterém vím, má nějakých 1,6 gigawatt hodiny kapacitu. Takže 1600 megawatt. A do budoucna vlastně oni to úložiště chtějí vlastně zvyšovat na, mám pocit, lehce přes 6 gigawatt hodin kapacity, což je už jako obrovský systém. Mluvčí 1: A jaký máme v České republice teď, co je největší? Mluvčí 0: Co je největší? V současnosti si myslím, že největší úložiště bateriové realizované v těch Littmontových článcích má nějakých 10 megawatt. A do budoucna se plánuje ještě takový další, o něco vyšší. Mluvčí 1: Či to jsme pod jedním procentem, tak to je největší. Mluvčí 0: V České republice vím, že plánuje, že v následujících letech chce realizovat bateriové úložiště v nějakých celkové kapacitě, nějakých 300 megawatt. Mluvčí 1: Ale tady je potřeba si říct, že ta soutěž není o tom, kdo postaví největší úložiště, ale co je to efektivně. Či na co se vlastně používají ty baterové úložiště? Mluvčí 0: Tam těch použití je v podstatě několik. Záleží, kdo je uživatelem. V případě třeba těch fotovoltaických systémů se dají využít k tomu, že vlastně ta energie je uložena do té fotovoltaiky v okamžiku, kdy není odběr. Můžu ji vlastně využít, pustit do sítě v okamžiku, kdy ten odběr je. To znamená, nemusí se docházet k tomu, že přes léto, kdyby byla velká výhoba z fotovoltaiky, tak ty fotovoltaické systémy budou hloupě odpojovat. Ale můžu to uložit do těch akumulátovů a využít to. Mluvčí 1: Zásadě se bavíme o tom, nabít dvě dny, v noci vybít. Mluvčí 0: V podstatě pak ještě se dá udělat, nebo je to, dá se, ale to je jedna z aplikací. A pak třeba v rámci firmy je zajímavá aplikace v tom, že když mám fotovoltaiku, mám baterijový systém a vím, že mám určitou kapacitu, kterou jsem schopen využít, tak si můžu třeba v podstatě část provozu té firmy pokrýt z toho baterijového systému a z té fotovoltaiky. A tím pádem nemusím mít tak rezervovaný příkon, který vlastně ta firma tím ušecí. A za vás se dostává do určité milé soběstačnosti. Mluvčí 1: Čiže vy to nenabíjete jenom z té fotovoltaiky, ale když to chcete použít na optimalizaci odběru, tak můžete nabíjet při levnější elektřině. Což je asi to, kam ta energetika směřuje. Ale to už taky asi dneska nezvládneme a skončíme u toho českého výhledu. Jste šefem baterijového klastru už hodně dlouhou dobu. Víte, že v médiích se často diskutuje o nalezišti litia, o stavbě tu jedné, tu více gigafaktory. Jak vidíte tu českou situaci dnes, a zejména v porovnání s tím naším okolím, to znamená se střední Evropou, respektive Evropskou unii. Kde jsme? Mluvčí 0: Ano, jsem šefem českého baterijového klastru, a neřekl bych, že to je úplně dlouhou dobu. Klastr vznikl vlastně oni v červnu, takže lehce přes rok. A byť teda ty jednání už běželi od roku 2019. Takže je to takové Mluvčí 1: Už jsme se o tom bavili vždycky průběžně. Mluvčí 0: Dlouhá historika. A co se týče vlastně české republiky, tak já jsem vždycky vnímal to, že Česká republika má podle mě velice dobře rozdané karty. Máme dobrou polohu. Co se týče materiálu, které tady máme, změňované litium, je tady mangan, máme zde grafit, který se používá v anodách, a v případě grafitu jsme docela dost závislí na Číně, nebo jako Čína je hlavným dodavatelem. A víme, že tady máme I nějaké zdroje kobaltu, takže máme poměrně dobrou polohu, plus vlastně I nějaké zdroje, které se dají využít. A v případě toho litia, jich máme fakt opravdu hodně. Takže já jsem vždycky navěvoval, že by to šlo využít tak, že když se ty materiály tady zpracují, tak by v podstatě z nich šly, protože když vytěžím litium, nebo mangan, nebo cokoliv dalšího, tak z toho ještě nesem schopen udělat baterie. Já to musím zpracovat, vytvořit z toho ten aktivní materiál, a pak teprve jsem schopen vyrobit nějakou baterie a tu použít. Takže jsem říkal, že v podstatě by šlo udělat to, že když ty materiály tady vytěžím, tak je zpracují, následně vytvořím baterie, vcela v té Gigafactory, a pak ji využijí, ať už teda pro často změněvou škodu auto, ale v České republice máme výrazně víc firm, které se zabývají automotiv nebo stacionárními, už ještě Škoda Transportation, Navektor, autobusy a tak dále. A pak teda ty firmy, které zešli baterie, takže Škoda auto není jediný potenciální odběvatel. A samozřejmě v okamžiku, kdy mám tady tu aplikaci, tu výrobu, tak potom ideálně tady mít tyto recyklaci s tím, že prostě ten materiál, který se tady zpotřebuje, využije, tak ho tady potom zrecykluje. No do budoucna já to vidím tak, že jak jsme se bavili o tom náhostu té exifky, tak víceméně nedokážu si představit to, že by v rámci Evropy bylo jenom celá pára recyklačních hubů, které jako recyklují baterie z celé Evropy. Myslím si, že víceméně, jak jsou rozhledy ty gigafaktory, tak víceméně by měly být rozhledy I ty recyklační systémy, protože nemá smysl recyklovat baterie z Portugalska, ze Španělska, v Německu. To je lepší recyklovat tam a potom to použít zase v nějaké z těch gigafaktorích, které tam jsou. A v rámci České republiky jsme vždycky měli takovou příležitost, že to můžeme ten zetězec nějak uchopit z velké části a mít tady obrovskou přidenou hodnotu a ještě těžit z té polohy v rámci scéru Evropy. Mluvčí 1: Ale Tomášovi říkáte, určitě dobrý plán, dobrá příležitost a nemáme to. Nemáme to. Mluvčí 0: Nemáme to, bohužel bych řekl, že v těch předchozích letech tady ty nové technologie by vždycky tam jsou stále, už je to trošku lepší, ale zatížené určitou mívou z kepse s tím, že vlastně té elektromobilitě se nevěřilo obnovitelným vzorům se nevěřilo s tím, že bez tak to nikdo doopravdy podcovat nebude. Takže víceméně ty části příležitostí se prováhalo. Je otázka, jaká část příležitostí nám ještě zbývá. Já myslím, že vždycky je dobré se podívat teda kolem co na Maďarsko, na Polsko, kde já jsem si našel vlastně před nějakou dobou vývoj vlastně exportu baterií nebo kolik je cena exportu baterií v Polsku. A před rokem 2018 to bylo 0,00. A dnes v podstatě export baterií v Polsku je 2% celkovýho polského exportu. A našel jsem si pak ještě statistiku, že vlastně polský export tvoří víc než 50% HDP Polska. To znamená, že v podstatě 1% to HDP Polska je tvořeno z výhovy baterií. Takže to je strašně zajímavé. To Polsko-Maďarsko nám teda trošku uteklo z toho důvodu, že ty místní vlády byly v mnohem aktivnější. Bylo vidět, že tam vlastně chtějí. Co se týče toho celého Samsungu, tak se ke mně doneslo, že asi pětkrát byl premiér Orbán na jednání v Jižní Koreji s vedením Samsungu a dojednával v podstatě, nebo nějak se přímo účastnil těch diskuzí o tom, aby vlastně tato vávna v tom Maďarsku byla. Přijde mi, že vlastně tady taková ta aktivita, že by prostě se zvedl premiér, před těmi toho se odřazovalo někdy v roce 2018, 2017 a řekl, jo pojedu do Koreji a tam budu osobně jednat a zazídím tady ten nový biznis pro Českou republiku, tak tady vlastně nebyla. A je takové zajímavé to, že jak Polsku, tak Maďarsko tak se z pohledu Evropské unie tváří, že jsou tak jako hodně skeptický. Ano, budeme držet takové ty klasické zdroje energie a tak, ale za vás současně podnikají všechno proto, aby ty nové technologie byly u nich. Mluvčí 1: Doženáme to podle vás? A doženáme to rychle? Mluvčí 0: Já si myslím, že příležitost tady stále je. Máme trošku lepší pozici v tom, že co já myslím, že úroveň toho výzkumu a takhle a těch jako znalostí, nebo to je, nevím, české technologické šikovnosti, ať už v chemii nebo v tom stojním průmyslu je větší než co v tom Maďarsku. Takže šikovní lidé tady jsou. A to je jedna výhoda, stále máme výhodu té pozice. A pak jde jenom o to, aby bylo vidět, že v podstatě my to tady chceme a zamyslet se nad tím, aby tady krom těch technologií, což je teda poučení z těch zemí, o kterých jsem mluvil, našich sousedních, tam nebyl moc velký tlak na to, nebo nejspíš nebyl moc velký tlak, aby spoupracovali s těmi místními subjekty. Tak tím se poučit, zvýšit ten tlak na to, aby se spoupracovalo s těmi místními subjekty a pak v podstatě cokoliv, co vypadne z nějakého základního výzkumu nebo poloprovezního výzkumu, může být aplikovaný v těch gigafactories a pak už to zase zvyšuje tu příjemnou hodnotu pro ten stát. A velice zajímavé je to podle mě zešít seba ve Francii, kde je to jeden z těch zmiňovaných start-upů, který se věnuje těm sodnotovým akumulátorům. Oni poměrně dost investují do vědy výzkumu v té oblasti těch sodnotových akumulátorů, protože vidí, že to je jedna z těch technologií, která do budoucna nejspíš přijde a snaží se, aby tam měli už to podhoubí nachystánou. A to bych chtěl, aby to u nás bylo také. Mluvčí 1: Tak to nezní úplně pesimisticky. Vypadá to, že první kolo jsme, řekněme to jemně, nevyhráli, ale budou kola další. Tak já se budu moc těšit, že se dřív či později nad tím znovu sejdeme. Vy jste zmiňoval, že ten postup v této oblasti je spíše evoluční, ale to neznamená, že není stále se o čem bavit. Takže Tomáši, já vám moc děkuju za to, že jste přišel a podělal jsi s námi o tyhle informace a já doufám, že to nebude naposled. Takže moc díky. A vám všem díky za to, že jste nás poslouchali. Byl tu podcast Luďka Nydermejera a brzy budou další díly. Naschadanou. Mluvčí 0: Naschadanou, děkuji za pozvání.Kopírovat text

Co víte o baterkách? Víte, co všechno v nich je? Hoří baterie? A zapalují baterky lodě? Je možné je úspěšně recyklovat? Fakta vs. fakenews o bateriích a elektromobolitě s doc. Tomášem Kazdou, profesorem z brněnského VUT, predšedou Českého bateriového klastru.

Screenshot není k dispozici