← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 0: Dobrý den, posloucháte další díl podcastu Luďka Nydrmajera. Mé dnešní pozvání přijel Monika Ladmanová. Monika Ladmanová je člověk, kterého znám posledních 20 let, ale hlavně je to teď šéfka kanceláře Evropské komise v České republice a předtím velmi vysovce postavená úřednice v Evropské komise. Moniko, rád vás tady vidím. Mluvčí 1: Děkuji za pozvání. Mluvčí 0: My se scházíme v den, kdy na Středeckém ostrově budou oslavit Dny Evropy. Pár dní poté, co jsme oslavili 19. výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Takže se nabízí otázka, co vlastně pro tebe společná Evropa znamená. Mluvčí 1: Tak jednak pracovně samozřejmě je to pro mě určující, protože tím žiju, ale I soukromně pro mě ten vstup do Evropské unie v roce 2004. To už jsem vnímala, co se kolem nás děje. Vlastně byl strašně důležitý moment, protože jsem předtím pracovala v takové organizaci, která měla hodně mezinárodní spolupráci ve svém výjimku a viděla jsem, jak je to komplikované, když nejsme součástí nějakého společenství, které se společně rozvíjí, společně si určuje, kam půjde. A když jsme do UNOE vstoupili v roce 2004, tak jsem se z toho strašně radovala, protože pro nás a teď už je to I zjevné. To znamenalo zvýšení kvality životní úrovně, protože tady máme lepší životní prostředí, chodíme po lepších chodnicích, jezdíme po lepších dálnicích, máme zelenější města, narostly nám platy, ale taky se nám prodloužila dálka života, takže já myslím, že to nám všem rozhodně prospívá, mě osobně tedy ano. A mám dojem, že jsme za těch 19 let I trochu dospěli v Evropské unii, že si víc uvědomujeme to, že my jsme Evropa, že to není takové to, co se nám snaží namluvit, že to je my versus Brusel, my versus Evropa, ale že jsme součástí toho rozhodování, že jsme součástí evropských institucí, ostatně v nich pracuje mnoho kvalitních Čechů a Češek, a že třeba nedávné předsednictví České republiky hradě EU ukázalo, když jsme, když čeští politici a političky kormidlovali práci politiků celé sedma dvacítky, že to zvládáme a že máme kvalitní experty a expertky a že vlastně ta Evropská unie pro nás je jenom to dobré. Mluvčí 0: No dostaneme se k tomu, jestli těch devatenáct je konec puberty, nebo jestli se třeba nezačneme blížit do nějaké krize středního věku, ale možná jako kontrast bych použil vyjádření našeho bývalého premiéra před několika desítkami hodin, kteří řekl, že třeba s Bruselu nebo s Evropskou parlamentu vyhnat zelené fanatiky a že není možné, aby Evropská unie nám diktovala, co budeme jíst a jak budeme žít, tak se chci zeptat, tak nezblázněli jsme se? Mluvčí 1: S tou zelenou politikou? Mluvčí 0: No se vším, s tím, že neustále někomu něco přikazujeme, nakazujeme, jsme zelení a jak tady toto vlastně vysvětlit? A jak se k tomu asi Andrej Bobiš dobral? Mluvčí 1: Tak já myslím, že nikomu nevadí prosperita a nikomu nevadí mír a bezpečnost a o tom je Evropská unie. To, že někteří politici zneužívají retorikou Evropskou unii a její jednotlivá témata ke svému vlastnímu prospěchu, s nimi se naděláme, je samozřejmě dobré o tom mluvit a je samozřejmě dobré vysvětlovat, proč ty, které agendy politiky, témata, kterými se Evropská unie zabývá, jsou důležité pro život každého z nás. A to souvisí s tím zeleným tématem. Ostatně je paradoxní, že právě válka na Ukrajině nám ukázala, že nastavení směrem k větší soběstačnosti energetické a k většímu využívání obnovitelných zdrojů je to správná cesta a vlastně ještě urychlila ten přechod, o kterém jsme mluvili od začátku roku 2019, že je potřeba se věnovat klimatické změně, jinak tady na té planetě nikdo nebude. Mluvčí 0: Než si dostaneme k tomu, jak ty návrhy vznikají, já si dobré říct, že z toho návrhu se stane ono nepopulární regulace nebo politika pouze tehdy, když to schválí většina českých zemí a většina evropského parlamentu, tak se také nabízí, jak je frustrující si dívat na to, když politik, který vlastně svým rozhodnutím nastartoval tu klimatickou transformaci, Andrej Babiš v roce 2019 se Českou republiku připojil k jednomyslné dohodě na tom, že budeme snižovat emise a proběhne pár let a ten člověk se prezentuje toto rozhodnutí, naplnění toho jeho rozhodnutí, jako nějaké zelené šílenství. Jak frustrující to je pro tebe, protože ty jsi byla v Evropské komisi, že jo, znáš tu hysterii, znáš, kdo jak o čem rozhodoval. Mluvčí 1: Tak bylo to přesně v prosince roku 2019, kdy se členské státy dohodly na té zelené dohodě a na tom, že je potřeba udělat tu nepopulární transformaci v tom smyslu, že pokud se nedobereme snížení emisí, jejich redukci, takže skutečně do roku 2050 tady třeba nemusíme někteří být. Ta data mluví jasně, všechno se to opírá o analýze a studie a členské státy, jak jste to zmínil, byly jednomyslně pro, protože se uvědomovali tu hrozbu a ta hrozba stále trvá. Já nebudu komentovat asi výroky jednotlivých politiků, kteří mohou být postavené na nějaké potřebě se třeba zviditelnit nebo nějakým způsobem přitáhnout pozornost v okamžiku, kdy už tady nejsou těmi, kdo nutně rozhodují nebo podepisují. Ale co se od té doby stalo? Evropská komise navrhla spoustu opatření, které měly naplnit ten jednoznačný cíl a sice snížení emise uhlíkových plynů ve vzduchu. A to, že ta jednotlivá opatření mohou mít krátkodobý dopad ekonomický, ale ten dlouhodobý je vždycky výhodný pro každého z nás, tak to je neodryskovatavatelné, protože na to ta data existují. Já se domnívám, že zelená agenda Evropské komise, která se stala takovou převažující, právě protože je to existenciální problém a ještě je potržená nebo zarámovaná to válkou na Ukrajině, tak vlastně ve spoustě lidí může zbozvat spoustu otázek a je náš úkol, abychom to vysvětlovali, abychom diskutovali a předkládali ta fakta, která máme. Mluvčí 0: Zdá se, pro někoho je mnohem jednodušší říct, že se někdo zbláznil, než vysvětlovat rozhodnutí, která dokonce on sám přijal. Ale možná ty velmi dlouho pracoval v kabinetu komisařky či na tom úplném vrcholu fungování Evropské komise. Můžeš přiblížit, co se stane předtím, než Evropská komise přijde s tím návrhem, který pak projednávají čenské země poslanci a když ho projednají, upraví ke svému obrazu a schválí, tak vstoupí v platnost. Jak složité ty procedury jsou a jak je pravděpodobné, že vznikne něco jenom proto, že se někdo zblázní? Mluvčí 1: Nikdy to není rozhodnutí jednoho člověka. Rozhodně ne. Vždycky je to kolektivní záležitost, ale je to složité a komplikované, protože na začátku všeho je nějaká dohoda mezi několika evropskými institucemi a v těch institucích sedí vždycky zástupci všech členských států. A o tom to je. Členské státy se na začátku mandátu komise, po té, co je zvolený nový Evropský parlament, domluví na tom, jaké budou prioryty. Ty prioryty schválí Evropský parlament a Evropská komise je začne postupně realizovat. To, jak se těch prioryt dobere, za to bude tou hardcore, tou tvrdou legislativou nebo nějakým typem doporučení, to už je potom také na debatě s experty, co je lepší, co bude mít větší a lepší dopad k tomu, abychom dosáhli nějakého konkrétního cíle. Takže ta procedura, jak jsem řekla, je docela komplikovaná. Vždycky se toho účastní všechny členské státy a jejich zástupci. Někdy to trvá několik let, ale když je opravdu krize nebo situace, jako se stalo, když začala pandemie covidu, tak členské státy a všechny evropské instituci jsou schopné fungovat v řádu několika týdnů. To bylo velmi osvěžující a zachránilo to spoustu životů. Ať už mluvíme o vakcínách, ať už mluvíme o transferu zboží nebo medicin, těch lékařských prostředků přes hranice v Evropské unii atd. A to samé se děje teď, když je válka na Ukrajině. Mluvčí 0: To je také užitečné si občas přečíst, co řada politiků říkala o společném nákupu vakcín, který zachránil v Evropě mnoho tisíc životů a pomohl nám ukončit pandemii. Ale já zase své zkušenosti, té techničtější, kde se pohybuji třeba ve fajlech, které jsou průmyslové anebo ekonomické, vím, že Komise hodně spoléhá na spolupráci s externími institucemi, s univerzitami, vytvořenými zbory poradců přes otevřené konzultace. A možná se dostaneme také třeba k EURO 7. EURO 7 se tuším začal připravovat někdy kolo roku 2019, nebyli dokonce 2018, probíhaly stovky konzultací, byly vypracovány desítky jako analýze, impact study atd. Či do jaké míry tady tohle externí know-how je využíváno při přípravě těch legislativních předpisů? Mluvčí 1: Velmi. Evropská komise, která je prakticky jediná, která má tu legislativní iniciativu, to znamená může předložit konkrétní návrh, dostává vstupy nebo podněty k tomu jak od členských států, tak od Evropského parlamentu nebo od těch externích stakeholderů. Existuje něco, čemu se říká Evropská občanská iniciativa. Pokud se milion lidí z nejméně sedmi členských států domluví, že by chtělo předložit nějaký druh legislativy, který úplně neodporuje evropským smlouvám, tak má možnost o to komisi požádat. To tady jen do ÉTERu avizuji, pokud by třeba někteří čeští aktiviste a aktivistky měli zájem o takovou iniciativu. Ale Evropská komise vždycky, pokud dostane podnět k tomu, že by měla nebo mohla předložit nějakou konkrétní legislativu, spustí komplikovaný proces, ve kterém paralelně konzultuje odborníky, kteří se tomu věnují. To znamená, že osloví, jak jste to zmínil, univerzity nebo třeba zaměstnovatelské a zaměstnanecké svazy a tak dál. Zároveň rozjede takzvané veřejné konzultace. To znamená, zveřejní na svých stránkách velmi transparentně ten záměr, čemu se chce věnovat a požádá tím širokou veřejnost. To znamená půl miliardu občanů, pokud mají zájem to okomentovat. A všechny ty odpovědi, které dojdou, následně analyzuje. A zároveň ještě běží taková evaluace, kdy se vyhlásí veřejná soutěž o to, aby nějaká další expertní skupina provedla analýzu ve všech členských zemích, jaká legislativa, jaká opatření v té věci existují, aby se o tohle analýzu mohla opřít. Následně všechny ty odpovědi hodí do takového košíku, zanalyzuje je a připraví několik možností, kterým směrem jít, se kterou předstoupí před skupinou expertů, kteří jsou vybráni z různých zemí a konzultuje s nimi ty záměry, kterým směrem se má ta daná legislativa vydat. A až poté tedy se věnuje třeba jedné nebo dvou z těch cest, které navrhne, ale pořád to konzultuje na všechny strany. A ta finální podoba legislativa, to projde potom ještě takovým vynitřním kolečkem, kdy v rámci Evropské komise se několik generálních ředitelství, které přirovnajeme třeba k Českým ministerstvům, k tomu může vyjádřit z pohledu a z úhlu té své agendy, zároveň se ještě domlouvá s Evropským parlamentem a s zástupcí Evropského parlamentu, co oni by tomu řekli, jak by se k tomu postavili a co je vlastně ta nejlepší cesta. A než to dojde na ten stůl, kde o tom rozhoduje 27 evropských komiseřů a komisařek, tak už je to vlastně úplně prošpikované expertními názory a konzultací, které doprovázejí ten návrh samotný, ať komisaři se s tím mohou seznamit. Já, protože jsem pracovala v kabinetu jedné takové komisařky, tak vím, jak je komplikované potom připravit toho zástupce, to znamená komisařku, na to jednání, při kterém se tedy o té legislativě rozhoduje, ale je to můj úkol, abych se podrobně seznamila se všemi těmi pohledy a mohla jí podat fundovanou expertizu nebo odpověď na to, když se mě zeptá a co když tohle, co když tamto, jako tomu většinou bylo. Mluvčí 0: No a teďka můžeme udělat takový střih, protože teďka jsi v Praze a vlastně úkolem Evropské komise je tady také vysvětlovat vlastně, jak ten tzv. Brusel přišel k těm návrhům, stejně tak jako odpovědnost politiků by měla být vysvětlovat, proč ty návrhy byly schváleny. Čili, jaký je tvůj pocit, když slyšíš, že toto odporuje zdravému rozumu, toto odporuje fyzikálním zákonům, toto není možné naplnit. Co s tím a co ty jako v pozici reprezentanta Evropské komise můžeš dělat proto, aby si vysvětlila, že ono to tak asi úplně není? Mluvčí 1: Mě právě ta desetiletá zkušenost v kabinetu Evropské komisařky velmi pomohla k tomu, abych věděla a byla přesvědčená o tom, že to, co Evropská komise navrhne, má hlavu a patu. Že to právě prošlo tak složitým procesem, že to není jen tak vycucené z prstu a že mohu zodpovědně mluvit o tom návrhu jako kvalitním. A protože vím, kam se podívat v těch dokumentech, které jsou doprovodné a které občas mývají I několik set stran, tak dokážu s těmi, kdo třeba ten návrh neúplně milují, se bavit o tom, jakými argumenty to bylo vyfutrované, aby ten návrh opravdu měl tu kvalitu, o které mluví. Rozumím tomu, že ne každý, kdo neměl tuhle zkušenost a možnost úžasnou takovou, jako já jsem měla, já si můžu myslet, že třeba někdy je ovlivněn určitými, neúplně pravdivými informacemi. Mluvčí 0: Tu politickou korektnost už v sobě máš, nic se nedá dělat. Mluvčí 1: Ale tak víme o tom a čteme o tom dnes a denně. Manipulace, lži a dezinformace jsou běžnou součástí našich životů. Je velmi důležité se umět zorientovat a najít ten správný zdroj, abychom věděli, co je vlastně ta pravda, I když nikdo nemá patent na absolutní pravdu. Mluvčí 0: A tak jak se ti daří přesvědčovat? Když jsi vyzbrojená těmi informacemi, máš tu vůli, máš tu energii, cítíš to jako svoje poslání. Jak se daří? Mluvčí 1: České předsednictví v druhém polu roce 2022 mohlo výrazně tomu, že česká společnost vlastně vnímala Evropu, evropskou agendu, evropskou unii. A to byl takový významný předěl. A české předsednictví bylo úspěšné. Úspěšné v tom smyslu, že čeští politici, jak se mi říkala, koordinovali práci sedma dvacítky, určovali, které agendy se budou diskutovat. A zároveň čeští diplomate a diplomatky odvedli výbornou práci v tom, že dokázali dosáhnout mnoha kompromisů mezi českými státy nad jednotlivými návrhy legislativy. A v tomto ohledu si myslím, že v tom veřejném prostoru zůstala taková pozitivní energie a ta práce moje je tím vlastně významně urohčená. Mluvčí 0: Ona se pak ta pozitivní energie setkala s tím, když třeba jednotliví ministři vlády poté začaly pochybňovat to, co jiní zástupci naší vlády vyjednali v tom Bruselu. Takže ono to zase není asi úplně černobílé. Mluvčí 1: Není to černobílé. Samozřejmě každý má nějaké svoje zájmy. Je vždycky dobré znát tu motivaci. To jsem se naučila, když jsem pracovala v soukromém sektoru. Firmy mi vlastně vysvětlili, jak ten biznes funguje a říkal, že vždycky je nejdůležitější znát motivaci klienta, abychom mu mohli ten produkt správně prodat. Mluvčí 0: Tak možná, že o tom se budeme bavit někdy raději, někdy I jindy, ale dneska vlastně vraťme se tam, kde jsme začali. Dneska v České republice slavíme Den Evropy a pro mě to je oslava, protože já jsem na to hrdý, co se nám jako evropanům společně povedlo. My jsme se tady bavili o věcech, o kterých prakticky nikdo neví. Pouze to, že jsem se vlastně jel státou Evropského parlamentu, mi dá také nahlédnout stejně jako tobě v komisi, jak velká a podle mě upřímně míněná a často velmi, velmi kvalitní práce stojí za těmi návrhy, které tady my bagatelizujeme, zesněšňujeme a často odmítáme. Ale toto je nezdělitelné. Jako široké veřejnosti ten etos, buď to pozitivní nebo negativní, EU stojí na hodně jednoduchých věcech, čili ty za chvíli půjdeš na Střelecký ostrov a tam budeš mluvit, jak mluvit s jednojekteří, kteří vlastně mají úplněné starosti. Řeší, kolik stojí elektřina, kolik stojí plyn, kolik jim inflace sebrala z jich příjmů, mají samozřejmě obavy, protože na Ukrajině stále probíhá probíhá válka a do toho jim politici, jako někteří, kteří se nám zmínějí, kteří říkají, že nám to I někdo z Bruselu bude přikazovat, co budeme jíst a vládnou tam jakési zájní fanatici. Co vlastně těm lidem řekneš, aby také společně věřili, že společně ty věci zvládneme lépe a vlastně to děláme docela dobře? Mluvčí 1: Já mám takovou zjímavou zkušenost, když debatuji s občany, tak vlastně dost často se stane, že ten úplně výchozí bod toho daného člověka je odmítavý. Ale když pak jdeme víc zohloubky, tak se zjistí, že ten člověk si vlastně říká o víc Evropy. Protože je samozřejmě strašně komplikované vyznat se v evropské legislativě a v tom, co Evropská unie může nebo nemůže. Zmínil si, co budeme jíst. Prostě to je něco, co by nikdo nikdy, ale snad ani v České republice nemohl ovlivnit a nařídit. Ale to, že v tom jídle nemáme brouky a to, že v tom pivě nám tady neplaví nějaký hmyz, Mluvčí 0: Nebo nějaká jedovatá chymie, Mluvčí 1: Tak to už si myslím, že se počítá. A to je právě díky tomu, že legislativci a zákonodárci, ať už na úrovni národní nebo evropské, jsou schopni reagovat na to, co se děje. A když zaznamenají, že některé z těch přísad jsou životu nebezpečné, tak řeknou, že to ne, tak je to zakázané. Mluvčí 0: Tak ono je to celé paradoxu, protože na jednu stranu my chápeme, že společný trh je něco, co je obrovská hodnota pro Českou republiku, ale to, že ten společný trh vyžaduje společné normy a společná pravidla, to už se trochu hůř u nás vysvětlo. Mluvčí 1: Mně nedávno jeden občan v Klatovéch řekl, že proč Evropská komise nezregulovala ceny potravin. Představte si, že by to udělala. Mluvčí 0: Ale myslím si, je zajímavý ten tvůj poznatek, že když se s těmi lidmi mluví, I když jsou trochu skeptičtí, tak zaprvé lidi jsou chytří, pochopí, a zadruhé taky pochopí, že ten jejich zájem je někdy trochu jiný, než jsou ty sloganovi, ty hesla, které v naší politice fungují, což by jako dávalo už tou šanci, kdyby více lidí takhle s lidmi, kteří o tom sice moc neví, ale jsou ochotní diskutovat, tak by se přece jenom to vnímání mohlo trochu změnit. Dělá to tady dost lidí, nebo ne? Mluvčí 1: V Čechách? Co je dost? Mluvčí 0: Dost na to, aby ten etos byl přece jenom trochu jiný. Mluvčí 1: Jak jsem říkala, to české předsednictví tomu napomohlo, bylo by dobré, kdyby ta stávající vláda a její představitelé zůstaly v tom stejném moudu, ve kterém byly během předsednictví, kdy si vlastně uvedomovali tu vlastní odpovědnost ze svoje činy, protože když se potom stane, že přesně to, co tady padlo, že jdou proti tomu, co sami vyjednali, tak to nevypadá úplně dobře. Ale pravda je, že ne každý tomu rozumí a my, kdo jsme měli, jak jsem říkala, tu zkušenost, tak si myslím, že je naši povinnost jít a ty věci vysvětlovat a proto chodím a vysvětluji. Mluvčí 0: A proto se tedy odkazujeme na to předsednictví, které jsme tak skvěle zvládli. Je dobré říct, že to byla doba, která byla prostě strašně těžká a I my jsme pomohli Evropě tady to zvládnout. Tak já doufám, že víc lidí na to bude hrdý a budou se na to vzpomínat I v těch měsících po předsednictví. Ale jestli to tak bude nebo ne, o tom se možná pobavíme někdy jindy. Takže já ti moc děkuju za to, že jsi přišla. Jsem rád, že se za chvíli uvidíme na Střeleckém ostrově a prosím tě, dělej to, co děláš, protože základem je, aby pokud možno více lidí vědělo aspoň o trošku víc a potom se těm desinformacím a lžím bude dařit přece nebo trochu méně. Takže ještě jednou díky. Mým hostem byla Monika Landmanová, reprezentant Evropské komise v České republice, dříve člen kabinetu komisařky a předtím dlouholetý pracovník ve nadnárodní IT firmě a mimo jiné člověk, který se strašně angažoval v neziskovém sektoru a už v té době dokázal udělat naši zemi o trošinku lepší. Takže Moniko moc díky a ať se ti vede. Mluvčí 1: Nápodobně, děkuji.Kopírovat text

S šéfkou zastoupení Evropské komise v ČR, Monikou Ladmanovou, jsme nahlédli "pod pokličku" fungování Evropské komise a nejen to. Probrali jsme vnímání evropských témat českou společností či jejich zneužívání našimi politiky. Čím to, že po dobu našeho předsednictví to vypadalo, že jsme Evropě "blíže" a nyní se zase vracíme do našich typicky euroskeptických pozic "proti všemu a všem"?

Screenshot není k dispozici