← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Dobrý den, toto je další díl podcastu Luďka Nydrmajera. Mé pozvání dneska přijal Martin Bursík. Martin Bursík, dvakrát člen vlády, téměř v rozmeří deseti let, také člen parlamentu po semetové revoluci a člověk, ze kterým je velmi pevně zpětá snaha o zlepšení životního prostředí a o větší zodpovědnost vůči klimatu. Vítej, Martine. Mluvčí 0: Děkuju pěkně za pozvání. Mluvčí 1: Připomínám, tento podcast natáčíme pár dní poté, co panel OSN a IPCC zveřejne další nezrovna radostnou zprávu o vývoji naší planety. Martine, začnu od tvé opravdu jedinečné kariéry, protože opravdu s tebou je hodně spojená snaha v České republice řešit problém životního prostředí a v poslední době klimatu. Tak byste vlastně chtěl zeptat, jak se ta diskuze z tvého pohledu v té České republice vlastně téměř ve třech dekádách vyvíjela. Mluvčí 0: Já vlastně se celý život nevenuji ničemu jinému, abych to tak schnul od studií, kdy zázračně za komunistů otevřeli enviromentální studia na Přirodovětské fakultě a pak už vlastně pořád. A ta zpráva, kterou jsi zmínil, na ní mě zavojalo to, že ona je kompletně negativní. Vlastně se ukazuje, že globální emise skleníkových plynů se nepodařilo ještě zlomit. Ještě jsme jako nedosáhli toho píku, aby šli dolu, ale naopak emise stále stoupají. A připomněl mě to naší snahu v listopadu na konferenci klimatické v Egiptě, kde jsme dávali jako Evropská unie, my jsme vlastně vyjednávali za Evropskou unii spolu s Evropskou komisí, protože Česko byla předsednícká země. Tak jsme se pokoušeli získat podporu právě proto, že bychom se shodli na tom, že rok 2025 bude pík globálních emisí a ty emise půjdou dolu, protože jinak prostě tuhle krizi nezvládneme. A dopadlo to tak, že ani to Egyptiané nenechali vlastně hlasovat. Čili v tomhle jsme byli totálně zklamaní. Kdyby to bylo tak, že si myslím, že výsledky toho vyjednávání na klimatických konferenci zachrání planetu, tak bych propadl do klimatického žalu. A naštěstí to tak není. Víme, že to tahne biznis a víme, že vlastně ty trendy jsou pozitivní. U nás ta debata, myslím si, že se posouvá zejména to vidím na průzkumech veřejného měnění, které ukazují, že veřejnost chápe vlastně tu urgenci. To jsou drtivá čísla, přes 90 % lidí to považuje za významný problém a je potřeba s tím něco dělat. A pak mě docela překvapuje, že lidé silně podporují obnovitelné zdroje energie. Tam už vlastně nějaké reminiscence na tu dobu minulou jsou pryč. A spíš si myslím, že v tomhle trochu pozadu je politická elita, která pořád se tady zpochybňuje roli obnovitelných zdrojů a pořád ta debata se vede na té úrovni, že to budou nějaké zdroje doplňkové. A to je jako nesmírný omyl tohle. My budeme mít v roce 2030 v Evropě nějakých 60 % elektřiny z větru a ze slunce. Každé ráno se dívám na mobilní telefon a vidím, že včera se v Evropě vyrobilo 24 % elektřiny z větru. Ten trend je úplně jasný a v tomhle tedy zaostáváme. Mluvčí 1: Já se vrátím k obnovitelným zdrojům a ještě přece jenom bych využil této zkušenosti, protože myslím si, jak když jsi začal s tady touto agendou vlastně po roce 1989, pak znovu jako ministr tošovského vlády, tak vlastně to bylo hodně o životním prostředí, protože z komunismu jsme zdědili otrávenou vodu, jedovatý vzduch a kdo ví co všechno. V tomhle jsme uspěli jako Česká republika podle tebe, nebo ne? Mluvčí 0: To je zajímavé téma. Vlastně jako z prvů po listopadu 1989 to životní prostředí bylo jedno ze zásadních témat. Jsou lidé, mezi které patřím, kteří si myslí, že kdyby nedošlo o 17. listopadu k té demonstraci potlačené na národní třídě, tak by se to stalo o týden nebo měsíc později v Teplicích, protože ty demonstrace už tam byly a vlastně jako ten vzdor lidí, kteří už požadovali právo na informace o životním prostředí, komunisté si upláceli lidi tím, že jim dávali 1500 korun příspěvek na vitamíny I hned se tomu začalo říkat pohřeb, nebo je za 1500 korun se tedy dali vystřelit pohřeb, takže si z toho lidi dělali srandu. Čili to bylo strašně silné téma. My jsme vlastně byli už z doby před listopadem připraveni, měli jsme program, jak by měla Česká republika vlastně postavit legislativu, postavit vůbec celou tu architekturu ochrany životního prostředí. Byli jsme připraveni. A bylo to téma, které opravdu rezonovalo. A pak se jako podařilo postupně ten základ environmentální legislativy přijmout. Ohromně nám pomohly přístupové rozhovory s Evropskou unií. A v momentě, kdy jsme vstoupili, tak najednou vlastně ty požadavky na kvalitu života, kvalitu životního prostředí, jako se dostali na obudovaní Evropy, ta nás ohromně tahne. Já nikdy si tak představuji, jako témné myšlenky mám, co by se stalo, kdybychom nebyli členy EU, kde bychom asi byli. A to si myslím, že by byla absolutní tragédia, jaké názory a trendy by tady převládly. Ale myslím si to, že jak si když někdo to téma zvedne, což já jsem měl příležitost na ministerstvu životního prostředí dvakrát, tak vlastně ta odezva z veřejnosti je pozitivní. Lidé jako, a to je známo, že tady lidé milují krajinu a přírodu a vlastně jako ví, co dělat. Když se zeptáš lidí, co děláte pro životní prostředí, tak obyvětně lidé odpoví. Třídim odpad, to je takové to jako první. Má to jeden háček, že my třídíme, ale nerecyklujeme, takže nejsme takoví šampioni, jak se o sobě myslíme. Ale to téma jako by se vytratilo. Mluvčí 1: A není to kvůli tomu, že jsme relativně uspěli? Že opravdu jsme to životní prostředí zlepšili? Mluvčí 0: Já si myslím, že jsme se dostali do takové stagnace. My jsme samozřejmě životní prostředí zlepšili. Si pamatuji, že jsem jezdil Pracoval jsem v geologickém podniku před revolucí, byl jsem hydrolog a jezdil jsem do Krušných hor. Kousek vedle zámku jezeří, tam důlče USA. Tak tam jsem měl takové experimentální povodí a tam jsem prostě počítal hydrologickou bilanci. Jezdil jsem tam jednou za měsíc a tak jednou, dvakrát do roka se stalo, že jsem ty Krušné hory po cestě viděl. Jinak to všechno bylo prostě black triangle, černý trohuelník úplně. Jako opravdu smok. Samozřejmě, že se to zlepšilo, ale tady podle mě se úplně zastavila ta debata, protože to je tak, že to téma si nikdo nevzal. Vidím to, dívám se včera na debatu mezi dnešním ministrem průmyslu a bývalým ministrem průmyslu a debata je o tom, že OECD nám doporučila, abychom mimo jiné také zavedli environmentální daně, jako tax bets, not goods. A tam vlastně I hned ten přístup k tomu je jako tohle ne, tohle ne, to určitě ne. Či vím. Mluvčí 1: Já se ještě martně pamatuju, že není to tak dlouho, co minister dopravy argumentoval, že si nemůžeme dovolit lidi nutit, aby v jejich autech fungovaly katalizátory, respektive filtry pevnejch částic, protože je to příliš drahé. Tedy to, že ti lidi, kteří dýchají opravdu rakově natovarné velmi nebezpečné látky, to je osud, zatímco požadovat, aby ty auta odpovídaly technickým pravidlům je pro nás nepřijatelné. To je naštěstí před pár lety, ale když se vrátíme k tomu klimatu, určitý problém je, že když máš za kopcem továrnu, která smrdí hodně, tak to vidíš. V případě klimatu je problém, že CO2 nepáchne a I pro ty, kteří uznávají, že nějaký problém s CO2 existuje, tak je tam vždycky ten argument, že my tady se budeme snažit a co ti činění. Jak se tohle daří vysvětlovat? Jinak já s tebou souhlasím, že opravdu ty celkový čísla ukazují, že podpora ochrany klimatu je velmi vysoká, ale začne se strašně drolit, když se začneš bavit o těch konkrétních opatřeních. A není to případ jenom České republiky, já to vidím I napříč Evropou, že ty problémy rostou. Mluvčí 0: Já myslím, že vlastně ten problém, to, co je před námi, ta neuvěřitelně komplexní transformace celé ekonomiky, ale teď nemluvím o České republice, teď mluvím o Evropě, o globální vlastně ekonomice, energetice. My musíme prostě kompletně vypnout veškerá fosilní paliva a dlouhou dobu ta debata o klimatu byla o adaptaci, jak se přizpůsobit a sázet stromy a voda a tak. A to je sympatické, to mají lidi rádi. A dokonce já jsem vlastně zaznamenal, že bylo období, kdy I lidi s mojí expertízou, environmentalisti vystudovaní, se vlastně vyhybali tomu nepříjemnému tématu říct tu krutou pravdu, že už to nebudou auta na benzín a naftu a uhlí. Ale že je potřebné vlastně přijít na primárně obnovitelné zdroje energetické úspory. A to téma ochrany klimatu je vlastně tak komplexní, tak komplikované, tak robustní, že si myslím, že se lidé vyhýbají tomu se do toho pustit. A že právě cestou je vlastně jít to opatření po opatření, což si myslím, že v Evropě dělá to velice dobře. Vlastně, když se řekne lidem Green Deal, tak u nás 9 lidí z 10 řekne, že to je nějaký nesmysl, že po nás něco Evropa chce, Brusel. A ukáže se, že 9 lidí z 10 neví, co to je. Že vlastně nemají představu vůbec, co to je. Když vyjde zpráva Mezivaladního panelu pro klimatickou změnu, kterou si zmínil, tak je tam Summary for Policymakers, což je, myslím, 32 stran s chodnutí těch desetitisíců stránek dílčích zpráv, které byly publikovány za dva roky. Mě by zajímalo, kolik politiků, když je to jim určené to četlo tohle. Čili vlastně cestou je to prostě velice komplikované, složité, komplexní. A cestou, podle mě, je jít opatření po opatření, vysvětlovat, že to je vlastně jako nějaký článek mozaiky, která dává dohromady, která dává smysl jenom když je kompletní ta mozojka. A když někde něco se třeba nepovede, něco se ukáže, že není nějaké opatření reálné, tak je potřebné unáhledit něčím jiným, protože se potřebujeme dostat na to snížení emisí o 55, protože to jmenuje Fit for 55. Takže já tady, když jsem slyšel na to názor a říkal, tohle je nesmysl, tohle je nesmysl, tak jako hned jsem si pro sebe říkal, no tak dobře, ale navrhněte něco jiného, protože my se musíme z té klimatické krize dostat a musíme prostě tímhle způsobem razantně emise vzlomit, zastavit. Mluvčí 1: Překvapilo tě, že třeba o té zprávě IPCC? Já jsem ji zase nevnímá tak negativně, protože zároveň v té zprávě bylo řečeno, že když něco začneme dělat, a zhodou okolností to něco je hodně podobné toho, na čem pracuje, na čem už fakticky pracuje Evropa a k čemu se zavázaly Spojené státy nebo Čína, tak bychom stále ještě teoreticky mohli jeden a půl stupně udržet. Překvapilo tě, že kolem toho bylo takové ticho? Politické, myslím. Mluvčí 0: No, ano, ano. Tam jsou vlastně dvě pozitivní zprávy. Jedna je, že ještě není pozděj, že to ještě lze, co jsi zmínil. A ten druhý závěr je, že vlastně máme technologie, víme jak na to. A abych nepůsobil tak, že, jako se myslím, že všechno vyřeší technologie. To tak vůbec není s tím souvisí změna životního stylu. Zajímavé je, že vlastně předchozí zpráva jako analizovala, že jako změna životního stylu by dokázala snížet emise skleníkových plynů o nějakých 40 až 70 %. Čili je dobré vlastně také začít mluvit o nějaké kombinaci. Poprvé v těch zprávách jsem mluvil také o tom, že bychom měli třeba nějak změnit dietu. To bylo předtím tabu. Já nikomu neříkám, že se musí stát vegetarianem. Ale to vlastně být nějak jako střídný, šetřit potravinami, postupně, vidím, že je to generační věc. Mladí lidé už do toho jdou vlastně jako sami. Je to jako vnitřní rozhodnutí. Ale myslím si, že vlastně všichni bychom měli tohle zvážit. A to znamená vést o těch věcech diskusi. Mě vlastně tady jako chybí diskuse. A když se diskutuje něco, co vlastně souvisí s tímhle jako úsilím Evropy a já ten celý balík Fit for 55 Repel EU v reakci na invazy do Roská. Já to považuji jako za velice chytře vystavěnou komplexní architekturu, jak vlastně zachránit jako skrze příklad Evropy zachránit planetu. A my opravdu jako Evropa jdeme tou cestou snižujeme emise skleníkových plynů dlouhodobě. Tam, kde se nám to nedáří třeba v dopravě, kde pořád rostou tak jdeme do opatření, jako kdy dáváme vzkaz automobilovému průmyslu a automobilový průmysl to akceptuje je na to připraven. Čili dává to všechno smysl. Ale u nás vlastně ty debaty se vedou jako v negativní konotaci. Někdo zvedne záměrně téma spalovacích motorů, bavíme se jako opravdu, ale o blbosti. Protože syntetická paliva pro spalovací motory možná bude nějaká specialitka pro nějakou formuli nebo něco, nebo nějaké supersportovní auta. Ale jine když se podívám čistě na účinnost přeměny energie a srovnám prostě spalovací motor, kde 75-80% energie odchází v podobě teplavý fukem s elektromobilem, kde mám naopak účinek nějakých 85% energie. Tak ať už do toho spalovacího motoru dám nějaké palivo, tak to nikdy nemůže takhle konkurovat. Tak jestli se o něčem bavit, tak si říkat dobře, pojďme držet nějakou diverzitu, protože víme, že stabilita ekosystému tkví v diverzitě. Tak vedle té elektromobility, abychom nevsadili všechno, tak to asi bude vodík, možná to bude něco dalšího, nechat si tam otevřené dveře. Ale tenhle jako by boj ze zachování spalovacích motorů a o tom je u nás debata, která souvisí s tímhle úsilem Evropy, to mě přijde po nějakou vychylené. Mluvčí 1: My se bavíme v pátek a pár hodin předtím vlastně padla další dohoda nad důležitou součástí toho balíčku Fit for 55 na obnovitáné zdroje, obnovitáné zdroje v energetice, obnovitáné zdroje v dopravě a bezesporu to zase zbudí v České republice kritiku. Já jsem ale zaznamenal vlastně od těch kritiků názor, protože ta argumentační lenka, kterou ty říkáš, když neušetříme tady, kde vlastně ušetříme, tak ta vede k tomu, že tu odpověď většinou ti lidi nemají. Proto já s tobou souhlasím, že ten mix toho, kde a jak to ušetřit je navržený opravdu smysluplně, ale přibývá těch lidí, kteří říkají, že proč 55, proč ne 50, proč ne 45, proč ne počkat. A tady narážíme možná na to, že v České republice my furt máme pocit, že ta klimatická změna se nás vlastně úplně nedotkne. My jsme tady bohatí, my si s tím prostě nějak poradíme. A možná v té Ázii vzvednutí hladiny oceánu, který lidem vezme domluvy, znečistí jim pitnou vodu. Častější meteorologické jevy typu hurikánu a tak, to vlastně se nás úplně netýká. Jsi schopnej tady tohle přiblížit lidem, kam směřujeme, pokud se nám to nepovede? Mluvčí 0: Tak nejprv k tomu, proč 55. To je Existuje vlastně celá řada matematických modelů, které se samozřejmě postupně aktualizují. A to je vlastně jako výsledek toho mezivládního panelu pro klimatickou změnu. Takže vlastně ta trajektor je ta cesta, kterou se máme dostat k nulové bilanci emisí skliníkových plynů v roce 2050, čili dekarbonizovat světovou ekonomiku nejpozději v půlistoletí, abychom stabilizovali globální teplotu na nějakém 1,5 stupni plus vysrovnávání s předními stranami revolucí a už jsme na 1,1, tak ta trajektorie ukazuje, že bychom měli snížit emise o 55% ve srovnání s rokem 1990. Čili proto 55, to není vystřeleno od boku. Mimochodem, jako zajímavý příběh, já jsem vedl expertní tým v Praze, který připravil klimatický plán a ten plán cílil na 45% snížení emisí ve srovnání s rokem 2010. A když se to schvalovalo, tak tam na to plénum přišel zástupce Extinction Rebellion a přilepil se tam k zámradlí a řekl tohle neschvalujte, to už je zastaralé, protože Evropa už má 55, a tady v Praze máte jenom 45. Nedorozumění bylo v tom, že těch 45 bylo vysrovnání s rokem 2010 a mezi rokem 1990 a 2010 v Česku významně klesly emise skleníkových průměrně ze 200 megatůr na nějakých 140 nebo konečně. Mluvčí 1: Nikoliv našemu musím. Mluvčí 0: To znamená zase tím, abych to zjednodušil, tak tím chci říct, že pro nás to, že těch 55% se vztahuje k roku 1990 je výhoda, protože po roce 1990 tím, že klekla centrálně plánovaná ekonomika, jsme významně snížili emise, čili máme ten úkol lehčí, než-li to mají třeba státy, které v roce 1999 už byly vyspělé. Mluvčí 1: A ono je to a taky, Martine, zároveň trochu prokletí, protože tím, že nám ty emise padaly sami, tak jsme zapomněli, že to bude vyžadovat nějaké úsilí a nějaké politiky. Mluvčí 0: A pokud je o ty dopady, tak já to pomenuji, já si myslím, že v tom je sobeckost. Myslíme na sebe, ten život je nějak omezený, to teprve vlastně ty další generace vytváří tlak na to, aby se s tím pohnulo. Někdy slyším odpověď, tak to nechme na těch budoucích generacích, ať lidi to vyřeší, což mě přijde jako totálně pokritické. Toto a vlastně tím, že žijeme v tom regionu střední Evropy, kde vlastně dopady klimatické změny jsou jedny jako z nejmírnějších. Byť u nás vstoupá teplota rychleji, protože jsme prostě na severní polokolej oblastřed kontinentu, tak to vlastně nechceme vidět. Ale v momentě, kdy někdo zvedne téma klimatických uprchlíků, k téma uprchlíků je docela tady atraktivní téma, na tom se taky naše společnost docela otestovala. V negativním I v pozitivním smyslu, záleží na tom, jestli jdou z Afriky, jakou mají barvu pletí, anebo jestli jdou z Ukrajiny, tak bude nové téma, to jsou klimatickí uprchlíci. A ty už jsou tady, oni akorát ještě nejsou přesně pojmenovaní, ale to, že jsou oblasti subsaharské Afriky, ale nejenom, prostě Indie, jsou oblasti, kde už jako po dobu týdnů, dlouhých týdnů, jsou průměrné teploty nad 50°C, co vlastně nedá říct, není možné. Takže ty dopady klimatické změny samozřejmě, že se projeví I u nás. Už se projevují, lidé už chápou, že jsou prostě období suchá a extrémních dešťů, ale vlastně a není sníh, a máme několik zemčelých, myslím si, že už vlastně jako začínáme chápat, že něco není normální. Mluvčí 1: Tak určitě jsme zaznamenali už periody, kdy voda začala být otázkou, ale zrovna v minulých dnách právě je zazněná zpráva, že Evropský sluní dvůr bude řešit žalobu švýcarských důchodkyn, kteří argumentují, že to, že země nedějají dost pro ochranu klimatu, vede k tomu, že se natolik zvyšují teploty, že to drasticky omezuje život starších osob, který jsou víc citliví na vysoké teploty. No a když si uvědomíme, že tohle je, že jsme na začátku teprve, protože ty změny v tom klimatu probíhají ve velkým spožděním, my stále kumulujeme stále větší a větší skleníkové plyny, tak to je taky dosti alarmující. Možná, že když jeden z klimatologů řekl, že si můžeme představit to u nás tak, že klesne nadmorská výška o nějakých 300-400 metrů. Ono to zní abstraktně, ale samozřejmě znamená to, že musíme zapomenout na ližování ve velké části země, což možná nikoho nebolí, ale to, že důchodci budou se být zavřeni doma, budou se doufat, že mají buď to dobře izolovaný dům nebo klimatizaci, to už je asi bolestivější. Mluvčí 0: A když to je zpráva mezinárodně energetické která bývá vlastně výhledem používání klimatizačních jednotek a the future of cooling. A mě to vlastně překvapilo, že největší procent těch klimatizací je v Japonsku ve Spojených státech. Prostě je to tak, že oni jsou na to navykli, je to nějak jejich standard života. Ale vlastně ty predixe jsou takové, že to bude do miliard kusů, protože jinak budou vlastně velké části planety neobyvatelné. Mimochodem je to také součást té zprávy, kterou jsme tady zmiňovali, publikované před pár dny, kdy vlastně jeden z těch závěrů toho vědeckého poznání je, že jsme úplně na hraně a za velice krátkou dobu se dostaneme do situace, kdy už nemůžeme na celé planetě zajistit lidem udržitelný způsob života. Jinými slovy, že dojde k těm přesunům. Věříš, že ty ostatní velké celky spojené státy Čína, kteří už mají deklarované velmi podobné cíle těm evropským činění o trochu pomalejší, američeně, s jinou bázi, že budou dělat ty opatření, které jsou potřeba? Všechny státy světa, které se zavázaly k parížské dohodě, tak vlastně poskytují informace o těch takzvaných NDC's, to znamená National Determined Contributions, to znamená jejich příspěvky jsou dobrovolné, že to mezinárodní dohoda není jak právně vymahatelná před nějakým soudem mezinárodním. Tak o tomhletom reputují, takže máme informace, vezmeme ty plány, víme, že třeba Čína, pokud si to dobře pamatuji, plánuje, že vlastně jak si nějaký, že se zlomí ty emise někdy kolem roku 2030, teď nevím, jestli dva nebo šest. Já hodně sleduji taky Indie, protože si myslím, že jako podceňovaná má veliký význam, tam populace roste na rozdíl od Číny, kde populace klesá. Spojené státy teď jako tím svým rozhodnutím, že napumpují nějakých kolik, 365. Anti-inflation reduction, to je paradoxní jméno, to je vlastně velený zákon, že? Ale všichni to víme, jako Biden přijel do Egypta na klimatickou konferenci a představil to tam jako opatření, takže vidíme, že rozvoj elektromobility ve spojených státech má ohromnou dynamiku. Takže, jo, já si myslím, že vlastně, když se dívám REN21, taková iniciativa, která vlastně dělá zprávu o stavu obnovitelných zdrojů, včera zrovna publikovali zprávu o zrahu 2022, tak vlastně, jako je vidět, že ty obnovitelné zdroje se rozvíjí všude, jo, rozvíjí se, jako I v těch rozvinutých, rozvojových zemí, plus Číně, v Indii, já si myslím, že téma je to tempo, jo, protože rozvoj obnovitelných zdrojů je nezastavitelný, protože jsou nejlevnější, vítr a slunce jsou vlastně jako nejlevnější zdroje, které kde ve světě možná postaje a jsou tady jako tři hlavní síly té transformace. Levná elektřina z větru a pořád levnější, levná elektřina ze slunce a baterie. A k tomu se přidávají technologie teplných čerpadel a ty trendy jsou prostě jako docela zřejmé, ale jde o to, že tak jak rychle roztou obnovitelné zdroje energie, tak nám to umožňuje odstavovat ty fosilní zdroje. A je tady malá politická vůle odstavovat fosilní zdroje a akcelerovat růst obnovitelných zdrojů, aby mohlo dojít prostě k téhle technologické záměně. Takže já bych řekl, že jako by biznis to táhne, ale politická vůle to brzdí. Když bych to nějak měl jako by obecnit. Samozřejmě v každé země je to jiné. Jsou země, kde naopak to šlape perfektně a jsou jako netovývozci zelené elektřiny do jiných zemí. Mluvčí 1: K těm obnovitelným zdrojům jsem se chtěl dostat. A nejenom proto, že ty se tím hodně zabýváš a protože je to vlastně centrální bod, protože ta čistá všemu. Kdyby jsi srovnal ten vývoj v České republice a v Evropě? Kde vidíš ty největší rozdíly? Mluvčí 0: My jsme začali jako v Evropě to začalo vlastně ta iniciativa začala v Německém. Německo přijalo zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Zavedlo takzvané pevné výkupní ceny. To znamená garanci a výnosu za prodanou zelenou elektřinu do sítě. Tenhle model se vlastně vyvětšeně zemí zavedl a my jsme byli toho součástí. Takže tady vlastně nastartoval růst obnovitelných zdrojů nějakých 4,5% což byly ve sklece velké vodní elektrárny. Najednou jsme se prostě dostali na 10%. A pak se to zastavilo v tom roce 2010, kdy došlo prostě k té prostě fotovoltaickému boomu a vlastně jako selhání regulace ze strany bohužel tehdy té přechodné Fischerově vlády, která prostě zaspala. A pak přišel trest pro obnovitelné zdroje za to a vlastně stop stav, který trval až do minulého roku. Žádné větrné elektrárny. Vlastně když se na to pak podívám z pohledu těch developerů, těch podnikatelů v oblasti třeba větrné energetiky, řada těch firm odešla, protože nedokázali tady udržet kanceláře, platit lidi. Zároveň jsme zratili trh, takže teď, když se to znovu oživuje a připravují lidé projekty, firmy připravují projekty větrných elektrárn, tak naráží na jeden velký problém, že mají problém objednat a získat ty elektrárny, protože Česká republika absolutně nezajímá vás z pohledu výrobce Vestas, nebo dánského výrobce Vestas, nebo německého Enercon, protože ty prostě jako pumpují. Polsko v loňském roce instalovalo, jestli se nemylím, 1500 megawatt. Ve větru my jsme instalovali nula. Německo instalovalo 2300, Krakouzko 300 megawatt, takže u nás to stojí takový vlastně jako bílý flek. Takže jsme v tom velice pozadu, myslím si, že to, co je pozitivní, je ten rozvoj decentrálních obnovitelných zdrojů, lokální výroba, lokální spotřeba, lidé vlastně reagují na tu energetickou krizi, na válku na Ukrajině a za loňský rok se instalovala fotovoltajka na 33 tisíc střech. Vlastně to, že to je na střechách, ať už v rodinných domů nebo bytových v budoucnosti, je pozitivní, protože většina té elektřiny se spotřebuje v místě. Ty přetoky vlastně se spotřebují fyzikálně v poblíž, takže to nezatěžuje soustavu. Teď se připravuje novela zákona, která bude takovou, v pozitivním slova smyslu revolucí, jako v energetice v Česku. Já si myslím, že slovem roku 2023 bude sdílení, protože zdá se, že se podaří prosadit, že bude možné sdílet právě ty nevyužité, tu část nevyužité vlastně vyrobné elektřiny. Bude možné sdílet mezi chalupou, chatou a bytem v městě. V reálném čase, to znamená, když v tom 15-minutovém intervalu nejsem na chalupě, ale vyrobím, dodám do distribuční soustavy, tak mě to obchodník odečte od dodávky celové elektřiny v bytě a zaplatím pouze poplatek za distribuce. My bychom si velice přáli, aby to bylo I mezi třeba příbuznými teta, strýc, děda, praroděči, že můžu pomoct praroděčům, že jim třeba pošlu část elektřiny, zaplatí jen tu distribuci a jim to pošlu. Velice nám podporuje iniciativa Európské komise. Minulý týden publikovali vlastně ten celý balík, který se týká reformy třeba s elektřinou a jeho součástí je také návrh novely směrniceho vnitřního třeba s elektřinou. Zdá se, že jdu moc do detailu, ale je tam jeden článek, který zní jako velice hezký článek 15a právo na sdílení elektřiny. Domácností, malé, střední podniky a veřejný sektor má právo na sdílení elektřiny. Čili se to velice proměňuje a v tomhle sektoru vlastně jako by domácností, malých, středních podniků té decentrální výroby ten vývoj startuje. 30 tisíc střech, 60 tisíc tepelných čerpadel a ten trend je prostě pořád dostupný. Mluvčí 1: Martin, ty správně říkáš, že je to revoluce, ale stojí za to připomnout tu druhou část. Je to revoluce, která měla nastat před několika lety, protože tohle bylo schválené v zimním energetickém balíčku EU a už před několika lety to mělo být implementované. No a my teďka vlastně doufáme, že k tomu dojdeme a to mě vlastně vede k otázce. Já si představu, že možná jsou nyní tři impulzy, které tu změnu, potřebnou změnu do energetiky přinášejí. Jeden impuls je ten zlý Brusel, druhý impuls je česká politika a třetí impuls je Kreml. Kdo hrál vlastně největší roli podle tebe v tom minulém roce, kdy opravdu došlo k velké myšlenkové změně, protože já se nemohu zbavit dojmů, že největší impuls byla snaha prezidenta Putina dostat Evropu do energetické krizi a velká část lidí pochopila, co znamená vysoká cena a najednou ten politicky motivovaný odpor vůči obnovitelným zdrojům s poukazováním na solární barony, kteří vznikly vlastně se lháním, jak správně řekl tehdejší vlády, tak to najednou přez noc zmizelo a lidé začali počítat a výsledkem je těch 33 tisíc střech a mraky firmních instalací. Či co je ten hlavní driver teďka a jak se postará toto, aby ten driver a ten vývoj pokračovali? Mluvčí 0: No určitě to celé akcelerovalo prostě dávno cenou elektřiny, kterou prostě 90% toho nárůstu cen tu odpovědnost za to nese, ta spekulace Putinová s Plynem. Je úžasné, jakým způsobem tomu velice rychle Evropa dokázala čelit. Je úžasné, že se dokázala Evropa shodnout na společný nákupek Plynu. Ty úspory, které jsou realizovány všude, akcelerace cílů v obnovitelných zdrojích, zmiňoval si, že ty cíle se prostě zvyšují. Takže jako celkově si myslím, že ta reakce byla velice dobrá a zejména vlastně ten leadership Evropy, evropská komise, jak van der Leyen, tak ty milovanci jako velice chápou ten element toho Ruska vlastně, jako by to tu hrozbu, že toho roduje vůbec jaksi globální politický systém, liberální demokracie jako takovou. Mimochodem, nedávno jsem něco hledal na externím disku, nevím, jestli si to budeš řučku pamatovat. Našel jsem petici v roce 2014, která reagovala na vstup na invazy na Krim. A já jsem tehdy zepsal takový text, kde vlastně jsme to odsoudili a požádali jsme aby nebyla vydávaná víza občanům Ruské federace výjima odpůrců režimu, aby byla zmrazená konta Já jsem si pamatoval, že u toho byl Luboš Dubrovský a Michal Kocába, zjistil jsem, že si u toho byl I ty Mně to vypadlo My jsme to přeci jako viděli už v roce 2014 a už tehdy jsme diskutovali, že tou odpovědí je vlastně co nejrychleji snížit naší závislost na dodávkách fosilních paliv Tak jak mluvíme o tom, že máme spoždění v České republice v tom pochopení a rozvoji obnovitelných zdrojů energie tak vlastně jako Evropa jsme měli spoždění v té reakci a měli jsme tak reagovat a principiálně reagovat, stejně jako teď reagujeme na Ukrajinu, jsme měli už na ten Krim vlastně před 9 lety. Mluvčí 1: To už naštěstí pochopilo jako spoustu lidi tak doufám, že my tak rychle pochopíme tu potřebu změny v té energetice, ale trochu se vyhýbáš k tomu, jestli opravdu budeme pokračovat protože teď je tam ten velmi silný driver těch velmi vysokých cen který začíná se oslabovat ty ceny klesejí, což je samozřejmě velmi dobré pro tu ekonomiku ale znamená to, že musíme mít jiné mechanizmy, které nás dostanou z toho bodu A do bodu B jsou podle tebe na cestě, nebo jsou připravené? Mluvčí 0: Já myslím, že máme fantastickou výhodu v tom, že vlastně my pořád ještě statisticky patříme k těm deseti nejchučím zemím Evropské unie takže na bázi Solidarity vlastně jako inkasujeme stovky miliard korun, které nám posílají ty vyspělejší země, aby byly úplně konkrétní tak u nás vznikl modernizační fond který zpravuje Státní fond životního prostředí v tom od fondu ten objem prostředků, který je k dispozici pro investiční dotace aby startovali projekty tak ten odvisí od ceny povolenky a protože cena povolenky šla nahoru tak v tom modernizačním fondu není na jednou 150 miliard, které byly očekávané ale je tam 400 miliard takže vždycky když slyším nějakého politika který kritizuje emisní obchodování tak by zároveň měl zmínit, že ale to emisní obchodování nám přináší ohromné prostředky, kterými můžeme modernizovat naši energetiku a ekonomiku čili máme nastavené v principu programy, které by měly podržet tu motivaci pokračovat v tomhle úsilí I když cena energii půjde dolu a pořád je tady vlastně ohromná výhora že ty energie s obnovitelným zdrou konkrétně elektřina s fotovoltaiky, s větrů jsou ty absolutně nejlevnější zdroje to kde vidím u nás teď určitou disproporci je v tom, že tady akceleruje fotovoltaika ty velké energetické společnosti mají své projekty, prostě jako tisíce megawatt, kde oni vlastně jako nahrazují uhlí sluncem jo, ok já jako více fandím tomu podle mého názoru přirozenějšímu využití obnovitelných zdrojů to znamená prostě sklízení lokální výroba, lokální spotřeba ty obnovitelné zdroje mají ohromnou výhodu v tom, že oni dokážou přinést bohatství I do regionů, které mají třeba problémy ekonomicky nastartovat teď vidíme, že vláda jezdí po republice a prezident do těch regionů, které prostě mají problémy, to je dobře ale I tam může vyrobit elektřinu z fotovoltaiky a nebo z větru a když vlastně to vlastnictví toho zdroje bude tam v místě, tak to znamená, že I to bohatství tam bude a zároveň tou vyrobenou elektřinou, která se spotřebuje v místě ti lidé v tom místě ušetří na elektřině, která je dodává na zvenčí čili vlastně jako tahle architektura trhu umožňuje distribuci toho bohatství, která souvisí s výrobou a spotřebováváním vlastní elektřiny po celé republice, to je vlastně jako zásadní věc tohleta decentralizace, která zároveň decentralizuje I to bohatství, takže tohle je něco, co je ještě podle mého názoru musíme pochopit a rozvíjet a hlavně podporovat ty lokální zdroje moje obavy jsou, že teď jedou ty velké projekty fotovoltaické a stojí vítr to je zablokováno tím slonem v místnosti, jak u Bruselu říkáte, povolovacím řízením, které trvá 8 a více let teď vlastně jste připravili, projednáváte v Evropském parlamentu novely, které zkrátí to řízení, bude tam třeba houtat 9 měsíců v těch zónách, které se určí ty akcelerační zóny kde by se měly rozvíjet zdroje tohle musí rychle Česká republika vyrifenovat, říct, kde to jde kde to nejde, kde z důvodu ochrany přírody není možné stavit větrné elektrárny a pak ty další zóny a mělo by to nastartovat protože fotovoltaika a vítr se nádherně doplňují, vítr vyrábí priválně v zimě, na podzim zimě v brzkém jaře a v noci a fotovoltaika přesně naopak v létě a ve dne a když dám profily výroby těhle dvou zdrojů proti sobě tak ty zdroje krásně spolu korespondují když rozvineme jenom tu fotovoltaiku tak zase bude zásadní chybák budou přebytky té fotovoltaiky, bude to mít vyliv na cenu, na návratnost těch investicí, kdyžto dokážeme pracovat s flexibilitou a vlastně zapojíme další obnovitelné zdroje energie, tak vlastně jako může se vlastně a bude k tomu jednu tezi ještě řeknu ekonomika může fungovat ze 100% na obnovitelné zdroje energie, mnoho lidí si to nemyslí tvrdí, že každý zdroj musí být zálohovaný ještě jadelnou elektrárnou nebo uhelnou, nebo plynovou elektrárnou ne, jde jenom o to, jakým způsobem chytře ty zdroje se doplňují a musí v tom být samozřejmě I akumulace a to akumulace krátkodobá což jsou baterie, s tím nebude problém a velice rychle budeme mít stovky tisíc a miliony elektromobilů které budou sloužit jako baterie a to už je součástí vlastně jako legislativy, kterou jste přijali v Evropském parlamentě už teď členský stát musí umožnit řidiči elektromobilů aby vlastně, když se rozhodne sám mohl poskytovat tzv. služby flexibility, čili já řeknu zítra jedu 100 kilometrů dalších 350 mám rezervu v baterii, můžete si jich vzít, ale musíte mě za to zaplatit a tohle vlastně už v tuhle chvíli jako tady máme připraveno a pak je dlouhodobá dlouhodobé skladování elektřiny a tam jsou ty nové technologie využít přebytků z větru a ze slunce které by se nějak nevyužili výroby vodíku vodík se dá skladovat, vodík se dá měnit je úžasný nosit ale energie dá se měnit na jakékoliv typy skupenství ty Power 2X se tomu říká P2X a je třeba možný z vodíku smíchání CO2 z bioplinové stanice, zelený oxid uhličitý a vodík vyrobený obnovitelným zdrojem, čili všechno jsou to čisté zdroje v syntézu vychází metan ale ten metan je vlastně čistý obnovitelný, v angličtině se tomu říká sandgás nebo windgás v Česku jsme to ještě nepřeložili, ještě nemáme. Mluvčí 1: Protože to nemáme ne, tak to neřeknu ale já sobou souhlasím, že ty řešení opravdu existují ale má to dva zadrhely, stejně tak jako vlastně drobná chyba a nereakce vlády tehdy vyrobila ten solární boom, který ekonomicky nebyl zvládnutý, tak teďka nastavení těch podmínek proto, aby ten vývoj byl udržitelný a aby byl z hlediska lidí přijatelný ekonomicky protože máme stovky miliardů z EU, neznamená, že je máme vyhodit oknem na nedomyšlené podporit, zvládneme tohle a co říkáš prostě na ten argument, na závěr na který tedy zaznívá, že vlastně jednodušší je postavit jaderné elektrárny, než se otrahovat velmi komplikovaným nastavováním tohoto systému. Mluvčí 0: Tak můj názor na jadernou energetiku je jako vcelku znám, já se teď trochu vyhybám tomuto diskutovat, protože vím, že tu společnost strašně polarizuje, my už té polarizace máme jako ažaž a vlastně jakoby cítíme v tom týmu, kterým já pracuji v komoře obnovitelných zdrojů a energie a více než 10 let podporujeme obnovitelné zdroje energie snažíme se jim vytvářet ekonomické právní prostředí, aby se rozvíjely tak vlastně jako cítíme, že tematizování jaderné energetiky vede k tomu, že vlastně ti zastánci jádra brzdí rozvoj obnovitelných zdrojů energie, takže já mám takový názor, sněte si své sny o jaderné energetice, ale nechte obnovitelné zdroje se rozvíjet, protože to je trend, ty jsou nejlevnější, ty jsou vlastně jako objeřenou cestou já tak zaprvé nepovažuji jadernou energetiku za udržitelnou, protože tady máme pořád jaderný odpart, s kterým vlastně nevíme, co dělat, či to není se sny nebyl a myslím si, že jako její největší nevýhoda je ekonomika a ta doba výstavby, takže vlastně na tom teď velice rychle se jako proměňujícím energetickém trhu tomu ohromnému tempu, které je potřebné pro dekarbonizaci, vlastně ta jaderná energetika je pomalá a drahá, kdybych to tak jako řekl, to je jako, že svýští někde rychlíky a najednou tam prostě posadíte nějaký jako osobní zastávkový vlák, který je ještě strašně jako těžký jede pomalu a myslím si, že a mluví se tady o těch jako malých modulárních reaktorech a už má člověk pocit jako, že jenom jde o to, jako kam to postavit, no to nic takového. Mluvčí 1: Neexistuje. Existuje jeden akademik Lomonosov na ruské lodi. A to druhá část, zvládneme nastavit ty pravidla, zvládneme ty peníze investovat tak dobře, abychom dosahli toho cíle? Mluvčí 0: Asi ne. Asi ne, protože, protože určitě tam prostě nějaké chyby v tom budou. A podle mě tam je, když vlastně v Bruselu se představovala to, to Repower EU, tak tam komisařka pro energetiku jako zmínila jednu větu, s kterou pak už dále se nepracovalo, nevím jestli to byla kouzlo nechtěného, ale ona řekla, vlastně ona predikovala, jaký je potřebný rozvoj fotovoltajky v Evropě a řekla, že polovina by měla být na střechách. A k tomu se říkala, tohle je dobré, tohle je, tohle je ten model, kdy tady budou desítky milionů, nakonec stovka milionů, mikroelektráren, vlastníků a tohle bude jako zásadní změna v tom schématu. Já si myslím, že, takže, abych odpověděl na tu otázku. Moje obavy jsou, že vlastně jako by ta lobby bude tlačit na to, aby ty finanční prostředky šly prostě prevárně těm velkým hráčům. A že bude, a že jde o to obhájit, aby tyhle prostředky, které jsou tady po tuto dekádu k dispozici, aby se dostaly k fyzickým osobám, aby se dostaly k energetickým společenstvím, komunitám, aby se dostaly k obcím, aby se dostaly k malým a středním podnikům. To znamená, aby podpořili decentralizaci. Tam tam vidím riziko vlastně jako by správného a nesprávného rozhodnutí o těch investicích. Mluvčí 1: Tak je dobře, že vidíme to riziko. My oba se určitě budeme snažit, aby to riziko se nenapelnilo. Chce se mi jenom doplnit, že další část evropské legislativy spojené s Fit for 55, to znamená předpisy pro to, aby klesla energetická náročnost budov, zahrnuje v dalších letech povinnost právě ty instalace na střechy postupně dávat, či posouváme se tímto směrem, ačkoliv je to nepopulární. Takže si asi oba držíme palce, aby těch rizik se naplnilo co nejméně a aby ten úspěch, který je to, že pomůžeme klimatu a také si pomůžeme k udržitelné a levné energetice, abychom si jim dostali společně v České republice, v Evropě, ale konec konce I ve světě, co nejrychleji. Takže Martinu moc díky. A zase někdy naslyšenou. A pro posluchače naslyšenou u dalšího dílu podcastu, který určitě brzy natočíme. Mluvčí 0: Kruťko, díky za pozvání a také díky za to, co děláš, protože přispíváš popularizaci tématu, které je potřebné, aby se stalo součástí České diskuse. Potřebujeme to jako svůj. Díky.Kopírovat text

S Martinem Bursíkem jsme řešili, jaké bude mít klimatická změna dopady na život v ČR. A nejen to. Proč o změně klimatu čeští politici tak málo mluví? Jak moc nás v tomto smyslu táhne členství v EU? Je opravdu možné dosáhnout klimatických cílů a jak? A co klimatičtí uprchlíci? Podle Martina už jsou tady a může z toho být obrovský problém!

Screenshot není k dispozici