← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Dobrý den, posloucháte podcast Luďka Niedermayera o věcech, které hýbou Evropou. Já se jmenuji Helena Truchla a dneska si budu s panem europoslancem povídat hlavně o energetice, o tom, co dělá Evropa proto, abychom měli tuto zimu, ale I ty další dost plynu a dost elektřiny a o tom, jak to dopadá na české firmy a domácnosti. Dobrý den. Mluvčí 0: Dobrý den a díky, Helena, že jste se ujala tohoto rozhovoru. Mluvčí 1: Tak já bych začala asi takovým obecným pozorováním. Když se bavím s lidmi kolem sebe, každý tu aktuální situaci vnímá poměrně dost jinak. Od lidí, kteří se vlastně hrozně bojí zdražování, už se jim třeba zvedly několikanásobně zálohy za energie, až po ty, kteří jim se třeba zvedly, ale vlastně to nevnímají nijak tragicky a z toho se pak odvíjí I vlastně třeba postoj k těm opatřením, která jsou přijímané ať už na české nebo na evropské úrovni. Jak vy tu situaci vnímáte? Mluvčí 0: Já myslím, že oba ty, řekněme, rozdílné pohledy jsou velmi legitimní a jsou velmi dobře zdůvodněné a odpovídá to také tomu, jak se veda ta diskuze vlastně v evropském parlamentu. Jistě část lidí vnímá tu energetickou krizi jako věc, která je velmi blízce spojená s ruskou agresí na Ukrajině. A zároveň, a podle mě zcela správně vidí, že na Ukrajině Ukrajinci nepokládají život pouze za svoji zemi, ale také za budoucnost a bezpečnost Evropy. A ti lidé, kteří jsou schopni tady toto vyvažovat, tak přece jenom přikládají tomu ekonomickému problému, který znamená ty vyšší faktury za energie, tak tomu možná dávají menší váhu, nebo ne tak velkou váhu, protože vidí, že na té Ukrajině jde lidem opravdu o život. To strádání, které tam nyní lidé zažívají, je pro nás nepředstavitelné. Ale zároveň ten pohled té druhé části lidí, kteří vlastně si dívají na ten svůj život, který byl v minulých letech hodně zkomplikovaný COVIDem různými lockdowny. Teďka to vypadalo, že ta ekonomika se začne stavět na nohy a do toho přišla velmi vysoká inflace, která přece jenom té obecné inflaci se přece jenom dá trošku utéct tím, že třeba kupujete trochu méně potrav, jen vybíráte si levnější výrobky. Ale přece jenom utéct před těmi extrémně rychle rostoucími cenami energií je těžké. Čili já těmhle vůbec nezazlívám, to, že se na to dívají z tohoto pohledu a proto říkám, že oba ty pohledy jsou legitimní a my musíme řešit oba. Mluvčí 1: Ono to vlastně vyplývá I z dat, že ten dopad na společnost je velmi nerovnoměrný a že třeba do té kategorie nějakým způsobem ekonomicky ohrožených se dostavají lidé, kteří mají sice vyšší příjmy, ale zároveň mají vysoké závazky, podobě hypoték, půjček a tak podobně, což je poměrně asi nový fenomen. Ta interpretace toho, co se děje, může být různá, ale pokud bychom třeba měli zrekapitulovat, vlastně ta válka začala v té aktuální fázi na konci února. Evropská unie I česká vláda začala reagovat prakticky okamžitě. Kdybychom tedy měli zrekapitulovat a třeba s důrazem na tu energetiku, zajištění energii, co se vlastně od té doby podle vás povedlo, nebo obecně jak to hodnotíte a v čem jsou naopak rezervy? Mluvčí 0: Já bych začal možná od toho, co se nepovedlo, protože ta energetická krize odstartovala mnoho měsíců předtím, než ruští vojáci vstoupili na území nezávislé Ukrajiny. A vlastně měla možná, bychom mohli říct až tři příčiny. Jedna ta dlouhodobá příčina je, že ceny energii, taky díky velkým investicím do obnovitelných zdrojů, se dlouhodobě drželi velmi, velmi nízko. A ty nízké ceny nepodporovaly dostatečné investice, čili došlo k nějakému zbrždění investice v energetice. Druhá věc, která se stala, je to, že Rusko se na tu válku v té nevojenské oblasti připravilo opravdu dobře. A to, jak Rusko například nejdříve ovládlo část zásobníků zemního plynu v Evropě a poté v přípravě na tu válku je nenaplnilo, a to znamená, vytvořili ten stres už na začátku té minulé zimy. To bylo bez způsobu části toho plánu a je to plán, který výborně vyšel. A v neposlední řadě, protože jestli si vzpomínáte na začátek toho roku, jakkoliv ceny energii rostly, tak se nemluvilo o energetické krizi, ale mluvilo se o velkém problému s vysokou inflací. Ta vysoká inflace právě se dotýká těch lidí, o kterých Stejanovi mluvila, s těmi nižšími přijímnici. To bylo většinou lidé, kteří inkasují ty vyšší ceny a zároveň jejich příjmy nerostou. A je třeba říct, že určitá část té vysoké inflace byla způsobena tím, že prostě ta vládní politika v době těch lockdownů byla opravdu příliš tědrá. Do ekonomiky se dostalo spoustu peněz a zatímco. My jsme třeba před rokem, rokem a půl očekávali, že ta ekonomika postcovidová bude velmi slabá, bude potřebovat velké stimuly, proto jsme také schválili konec konců ten plán na podporu oživení ekonomiky. Tak nakonec se ukázalo, že ta ekonomika byla velmi silná a začala vytvářet inflaci. A ta silná poptávka se sešla s tím, že ta nabídka těch energií nebyla úplně velká a na každém trhu, na kterém najednou výrazně vzroste poptávka díky silnéj ekonomice a ta nabídka není úplně v nejlepším stavu, začnou růst ceny. To je ten další faktor, který možná by hrál I tak velkou roli, ale samozřejmě v Evropě je zásadní ten faktor toho Ruska. Mluvčí 1: Když říkáte, že ta reakce na covidovou pandemii nebo na to období bylo možná až příliš štědré, pokud by ale nebylo, neznamenalo by to, že bychom teď do toho období, které se asi dá popsat jako období několika propojených krizí, vstupovali ještě v horší kondici nebo lidé, že by do ní vstupovali ještě v horší kondici? Mluvčí 0: Bezesporu, myslím si, že z hlediska spousty lidí trochu přehřátá ekonomika, která generuje inflaci, ale za to nabízí pracovní místa a rostou mzd je příjemnější než ta ekonomika, která je v recesi a ve které lidi hledají práci. Jenom chci říct, že kdybychom měli možnost zpětně, lépe, jinak kalibrovat tu podporu té ekonomiky v té pandemii, tak by zřejmě byla méně štědrá a tady tenhle určitý převiz té poptávky před nabídkou by nevznikl. Nicméně, to jsou ty věci, které se, řekněme, trochu nepovedly, protože opravdu byl jsem překvapený, jak malá diskuze byla o tom ruském vlastnictví zásobníku zemního plynu na konci minulého roku, kdy my už jsme v Evropském parlamentu o tom mluvili a jsem opakovaně zdůrazněval, že se ta politika musí změnit, protože toto představuje riziko. A to nikdo z nás nevěřil nebo nevěděl, že dojde k takové neuvěřitelné eskalaci zagresivnění té ruské politiky. A v té době Holt převládal ten pohled, že vlastně ta energetika je nyní nikoliv věcí státu, ale těch soukromých firm. Tak Holt, některé soukromé firmy se chovají trochu divně, ale nezakládá to dostatečný důvod pro nějakou státní intervenci. Čili dlouhou dobu jsme v tomhle byli, řekněme, trochu lehkovážní. A samozřejmě ještě větší byla ta lehkovážnost, se kterou politika reagovala na podle mého názoru velký tlak velkých firm, zejména v Německu a v našem regionu, kteří volali po dodávkách takzvaně levného ruského plynu. A aniž bychom měli připravený nějaký plán B, drasticky vzrostla závislost Evropské unie na ruských dodávkách plynu, přitomž to číslo 40% není tak hrozné, jako to, že část Evropy byla takřka 100% závislá na dodávkách plynu z Ruska. Mluvčí 1: Bychom se tedy měli bavit o tom, co se povedlo. Ta otázka, která se objevuje znovu a znovu, je samozřejmě, budeme mít tuto zimu a ty další dost energii, bude dost plynu, na kterých závisí většina českých domácností a samozřejmě I elektřiny, která bude v finančně dostupných mezích. Mluvčí 0: Já bych to rozdělil na tři části. Řekl bych, že ve dvou jsme uspěli nadočekávání dobře a nyní se potýkáme s tou třetí. Ta první, a ono to nesouví si přímo s těm energiem, je ta reakce na tu ruskou agresi. A já opravdu myslím, že jsem docela hrdý na reakci Západu, nejenom Evropy, ale Ameriky a dalších západních demokracií, které v tomto případě se k tomu postavili, je podle mě tak, jak bylo potřeba. Naprosto srozumitelně a nikoliv jenom slovy, ale také či neči. Myslím si, že tohle opravdu západní demokracie zvládly nadočekávání a myslím si, že to je to, co Kreml zcela šokovalo. Druhá věc, ve které podle mého názoru se dá říct, že jsme uspěli nadočekávání je zejštění bezpečností dodávek energii. Nikoho, nebo skoro nikoho by asi nenapadlo, že pokud před nějakým řádově půl rokem Evropa byla nastavena na 40% do dovozu plynu z Ruska, že se dostaneme po 10%. A to je tam, kde dneska jsme. Máme naplněné zásobníky na velmi vysokou kapacitu, či nejenom, že klesa závislost, co se týká těch toků, ale zároveň máme tu rezervu těch zásobníků. To je prostě obrovský úspěch. Kdyby mi někdo řekl, že Evropě se třeba za rok podaří snížit tu závislost ze 40% třeba na 15%, tak bych to považoval za velký úspěch. A to nezapomeňme, že EU také rozhodla s nějakými drobnými výjimkami se odříznout ruské ropy. Či toto je prostě obrovský úspěch. Či za prvé bezpečnost dodávek zajištěna v míře, kterou by nikdo z nás v březnu nečekal. A za druhé prostě jedeme dál. Budeme v tom prostě pokračovat. Či tohle velký úspěch. No a ta třetí věc je, která je logická. Když té energie málo a hodně bojujeme o to, abychom měli tu bezpečnost těch dodávek, tak dostou ceny. A to je to, s čím se teď potýkáme. A není to prostě snadné. Ale zase uvědomme si ten alternativní scénář, kdybychom věděli, že zejména toho zemního plynu bude málo. Kdybychom teď řešili, které podniky budou třeba dlouhé týdny v zimě zavřené. Že bude existovat opravdu velmi výrazná regulace. Dokonce možná se objeví otázka, do jaké míry si můžeme dovolit vyrábět elektřinu z plynu. To by byl úplně jiný svět. To by byl úplně nepředstavitelný svět. Či z hlediska toho vlastně bychom měli být rádi, že teďka řešíme problém s cenou a ne s bezpečností dodávek. A tím vůbec nechci říct, že je to problém malý. Je to problém velký. Mluvčí 1: Je to problém, kterým se budou zabývat příští týden, v závěru příštího týdne. To znamená na konci září ministři energetiky členských států EU. Vlastně teď je na stole návrh, který by měl právě ty vysoké ceny nějakým způsobem řešit. A je to provázané z elektřiny a plynu, kterou jste zmínil. Konkrétně tam jde o přerozdělení, respektive přesměrování nadměrných zisků výrobců elektřiny z jiných než plynových zdrojů. Bavíme se tady o obnovitelných zdrojích, jako je slonce, vítr, ale třeba také uhlí nebo jádro. Do rozpočtu členských zemí, které by je pak měly použít dál na podporu firm a domácností. Naopak v tom návrhu nebo zatím není shoda mezi členskými zeměmi na nějakém zastropování cen plynu, ať už toho ruského nebo obecně, což je třeba jeden z nástrojů, kterému se uchýlila česká vláda. Jaké odhadujete dopady, pokud se to opatření schválí v té podobě, v jaké je v tuto chvíli známé? Jaké odhadujete dopady na ty ceny hlavně? Mluvčí 0: Tak je dobrý říct, že toto je už druhej významnej balík těch opatření v boji s energetickou krizi. Ten první byl ten plynový balíček, který je pro nás důležitější, by se dalo říct, protože ten se týká té bezpečnosti těch dodávek. Zatímco v případě elektřiny, my produkujeme hodně elektřiny a vyvážíme, tak v případě plynu v okamžiku, kdy dojde k zastavení ruských dodávek, my jsme na konci té trubky a vlastně dodávky plynu do České republiky jsou uvázány na tom, že do Evropy se dostane dost plynu a ten plyn se dostane přes ostatní země k nám. Čiže to byl obrovský úspěch I českého předsednictví, že vlastně už před měsíci tady v tomhle vznikla určitá dohoda. Jakoliv to není dohoda, která to pokrývá zcela a funguje automaticky, tak je to prostě velmi cená dohoda. No a nyní v reakci na ty velmi vysoké ceny je na stole druhej balíček, který se zdá, že hodně atakuje tu elektřinu, ale on souvisí I s tím plynem. Tady bych možná k tomu řekl dvě důležité věci. Ten přístup, to, co chce dělat Evropská unie, je, řekl bych, dokonale komplementární s tím, co by měli dělat ty členské země. Ta pomoc těm spotřebitelům a firmám, ta většinou přijde přes rozpočty členských zemí a bavme se o astronomických částkách. V případě, kdybychom se bavili o české situaci, tak když sečteme spotřebu elektřiny a plynu, jenom elektřiny a plynu, tak se dostaneme na nějakých 120 terawatt hodin ročně. To znamená, že jenom dotace jedné koruny nás stojí 120 miliard. A protože ty ceny se znásobily, tak to nebude o té jedné koruně. Dvě koruny 240 miliard, tři koruny 360 miliard. To jsou naprosto astronomické částky, které si naše země nemůže dovolit. No a teďka ta druhá poznámka, která je důležitá a která možná u nás nemá tak úplně velkou podporu. Já jsem upřímně řečeno občas vyděšený z kvality té diskuzi o energetice. Slyšel jsem takový bonmot, že ti všichni, kteří rozuměli covidu, teďka rozumí té energetice a zaznívají opravdu hrozné názory. Tak já bych chtěl říct, můj názor, já ten hodin odpovídám názoru Evropské komise, že hovoří se tady o nějakém obrovském selhání trhu. Ale to selhání trhu bych viděl tehdy, kdyby se nám tam nebyla schopna najít poptávka s nabídkou. A to znamená, kdyby v té zásuvce nebyl prout, kdyby v těch hořácích nebyl plyn. To, že jsou ceny velmi vysoké, je dané tím, že máme málo nabídky na příliš mnoho poptávky. A ano, na tom trhu dochází k určitým nelogičnostem exesům, ale ten trh v zásadě funguje. A ta logika Evropské unie, a tím se vracím k tomu, že ty členské země budou podporovat své občany a firmy, je taková, že hodně si rozvažme nějaké přímé zásahy do toho trhu, nějaké regulace, nějaké příkazy, nějaké zákazy, aby náhodou se nedošlo k tomu, že vedlejší výsledek té regulace je, že se nám tomu nebude střetávat ta nabídká poptávka a bude docházet k nedostatkům energii. A proto raději Evropská komise říká, a myslím, že to má doznačné míry logiku, I když já jsem byl taky příznivcem zvažování toho návrhu o tom takzvaném dekaplingu plynu a elektřiny, tak ona říká, udělejme to jinak, tak vyberme z toho trhu ty extrémně velké zisky těch, kteří se k těm ziskům dostávejí vlastně díky tomu, zjednodušeně řečeno, že Rusové vyhnají nahoru cenu zemního plynu, tyhle peníze odvedme do státního rozpočtu a státním rozpočtům tím vzniknou poměrně významné zdroje, já si myslím, že u nás v řádu vyšší než 100 miliard na to, aby z těchto peněz se podporovali domácnosti a firmy. Čili to je ta logika, která nyní převládá, neznamená to, že ta diskuze o nějakých přímých zásazích do toho trhu je úplně mrtvá. Možná, že se k ní budeme vracet. Mluvčí 1: K těm dlouhodobým otázkám se ještě dostaneme. Mě v návaznosti na to, co jste říkal, napadly dvě otázky. Za prvé, jestli tedy z českého pohledu to řešení, se kterým teď přišla Evropská komisa, které budou schvalovat zástupci členských států, jestli je tedy jisté, že z něj čeští spotřebitelé budou profitovat. Protože já jsem četla vlastně dneska ráno vyjádření člena slovenské vlády, který právě spochybnil, jestli z toho vůbec budou moct dostat nějaké peníze, kvůli tomu, že se to vztahuje vlastně na nové uzavřené kontrakty. A on vlastně zmiňoval to, že jejich výrobci, slovenskí výrobci elektřiny, už mají ty kontrakty dávno uzavřené, to znamená elektřinu jakoby rozprodanou. V čem je ten český případ jiný? Mluvčí 0: Ten dňábel je v tom detailu opravdu. A na jednu stranu, ono opravdu hrozí riziko, že ze začátku, jenom ze začátku, ten výběr té daně z těch takzvaných inframarginálních zisků bude nízký. Ale to bude platit jenom dočasně, po tu dobu, dokud ty energetické firmy prodali tu energii levně a mají uzavřené ty kontrakty. Ale v okamžiku, jak čas běží a uzavírají nové kontrakty, tak tam už by podle mě to mělo naskočit. A zároveň platí, že pokud ty firmy v minulosti prodali elektřinu levně, Čes říká, že na příští rok prodal elektřinu v průměru za 92 euro, tak pokud jí takto prodal, tak to znamená, že u těch spotřebitelů nebo u těch firm by ta elektřina levnější někde měla být. Ale je to opravdu dilema, protože v okamžiku, kdyby se ta daň odváděla proti dnešní tržní ceně, tak by opravdu výnost té daně byla obrovská, ale zároveň firmy, které prodali tu elektřinu dlouho dopředu anebo zejistily ty ceny pomocí finančních nástrojů, tak by velmi brzy zbankrotovaly, protože tu daň by neměly kryty těmi příjmy. A bude to velmi delikátní hledání této balance. Čili já myslím, že se to musí postavit tak, aby to ekonomicky dávalo smysl. Čili pokud někdo v minulosti prodal tu elektřinu, tak to je třeba vzít v úvahu. Zároveň musí být jistota, že z těch nových prodejů ty příjmy tam opravdu půjdou. Čili to doladění těch detailů zřejmě bude velmi, velmi komplikované. Zároveň také platí, že v případě, že někdo se dostane k té elektřině a je v něj třeba obchodníci a budou jí prodávat dráž, tak se jim navýší zisky a k tom by měla sloužit ta druhá noha té daně. A to znamená to zdanění těch vysokých zisků firm v jiném odvětví, protože ta daň by tam měla být konstruována jinak než u těch výrobců té elektřiny a tam bystá také mohl vybrat nějaké opravdu velmi významné prostředky. Čili abych to shrnul, ano, když to bude nastavené ekonomicky korektně, a to je to, na čem se rozhadnou ministři, tak ten výnos té daně tam bude nabíhat poměrně pomalu, ale stejně bych asi spíš upřednostnil tu ekonomickou korektnost před nějakým rizikem, že to bude nastavené natolik špatně, že vlastně to dokonce může vést některé ty firmy do existenčních potíží. Mluvčí 1: Mimochodem ta komplexnost, jaké různé obchody můžou existovat, v jakých různých cenových výších se, myslím, že se na tom dá dobře ilustrovat, komplexnost toho celého problému, což je vidět třeba právě I u koncových odběratelů, u domácností, kde je ještě stále miliony domácností, které mají tu cenu zafixovanou, to znamená to zvýšení cen, co na ně dopadá zatím, řekněme, v mezích, a pak jsou lidi samozřejmě, kteří odbírali elektřinu od obchodníků, kteří platí cenu za spotovou elektřinu, kde ty nárůsty jsou v řádech až prostě stovek procent. Já bych se ještě vrátila k tomu, kdy jste říkal, že je vlastně dobře a důležité, že zůstal zachován ten tržní princip obchodování s elektřinou na evropském trhu. Samozřejmě jedním z nástrojů, jak upravit tu poptávkovou stranu, a to znamená v důsledku I snížit cenu, jsou úspory. Z mého pohledu třeba ta otázka úspor v té debatě je zejména v Česku akcentovaná dost málo. Vidíte třeba zároveň na druhou stranu médii už proběhlo celá řada desítky, bych řekla, návodu, jak šetřit s elektřinou, jak šetřit s plynem, tohle to vám skutečně pomůže, tohle to jsou spíš nějaké fake news. Jak vy se na to díváte, co by bylo ještě potřeba do té debaty přinést? Mluvčí 0: Já myslím, že u nás v té debatě toho chybí opravdu hodně. Spíš bychom se mohli bavit, co v té debatě zatím je. Přitom já bych neřekl jenom hlavně, jak vy jste říkali, že to je důležité téma, já bych řekl, že je to takříkat centrální téma v té diskuzi a v tom zejištění té energetické bezpečnosti v krátkodobém horizontu. Protože je dobré si uvědomit, že to zvýšení kapacity například, abychom byli schopni vyrábět více elektřiny, to je běh na delší trať. I ty nejrychlejší zdroje, třeba ty obnovitelné, ty malé instáce trvají měsíce, ale ty velké zdroje u nás obvykle trvaly roky, já to nemluvím o fyzických velkých investicích, jako jsou elektrárny, či je krátkodobě my nejsme schopni navýšit tu nabídku a proto se musíme bavit o té poptávce. Když vlastně vznikla ta dohoda o tom šetření zemním plynem, tak já to považuji za strašně důležitou věc, protože všechny ty analýzy, které já jsem viděl, řekněme, v březnu tohoto roku, říkali, že ať budeme dělat, co budeme dělat, tak v té Evropě bude třeba 10 % plynu chybět. A my máme dvě možnosti, buď to se pokusíme my všichni do jednoho ušetřit těch 10 % a to znamená, že nedojde k žádné regulaci, ceny budou třeba vysoké, ale všichni, kdo budou chtít a budou moct zaplatit plyn, ho dostanou. A nebo to neušetříme, ten plyn tam bude chybět a budou nastupovat ta regulatorní opatření. Takže já myslím, že my jsme to velmi dobře chápali u plynu. Nyní ta diskuze o té elektřiny je neméně důležitá proto, protože ta cena té elektřiny roste ze dvou důvodů. Jeden samozřejmě je ta silná poptávka, ale hlavně kvůli tomu, že přibývá period, kdy elektřina je vyráběna těmi nejdražšími elektrárny, těmi na zemní plyn. Do určité míry v tom hraje roli taky obrovský výpadek flotily francouzských jadrných elektrárn, který snad se bude trochu napravovat, ale jedná z cest ke snížení ceny elektřiny je omezit ten čas, kdy potřebujeme v Evropě, aby běželi na velký výkon elektrárny na zemní plyn. A mimochodem je to také cesta k tomu, abychom zvýšili tu svoji bezpečnost zadiska zemního plynu, protože ho spálíme toho zemního plynu v těch elektrárnách méně. Čiže je to opravdu absolutně centrální bod. A já mám pocit, že ta naše retorika, že lidé by se na tím měli zamyslet, tam měli by být odpovědní, že neodpovídá té situaci. A jako samozřejmě někdo by mohl říct, že musíme zvýšit ten apel, ale já myslím, že kromě toho apelu je třeba nastavit jasná ekonomická pravidla. A je jasné, že třeba v určitěm domácnostem vy potřebujete na jednu stranu nějakou plošnou podporu, která je jednoduchá a účinná pro všechny, protože ta plošná podpora musí mít nějaké limity, protože ani bohačí státy se nedovolí zaplatit všechno, tak pak musí existovat nějaká adresná podpora. Jak jste zmiňovala, jsou jednotlivci, hodně jednotlivců, zřejmě 10 000 jednotlivců, kteří už nyní mají obrovský problém s placením účtů. Ta plošná podpora nestačí, či musíme zreformovat některou z těch dávek, proto aby se k něm dostala. No a ta třetí noha, která nemůže být jenom v retorické úrovni, ale musí být v podobě nějakých konkrétních stimulů, musí být ta cesta ke zvýšení úspor. Proto vlastně ten náš původní úsporný tarif byl takto nastavený. Proto země, které jdou třeba, uvažují o těch stropech, o kterých už politicky rozhodla naše vláda, tak třeba říkají, že je to do 80 %. Aby bylo jasné, že v případě, když lidi nebudou šetřit, tak se jim ten účet velmi výrazně zvýší. Jim nikoli v vládě za tu podporu. A proto já si myslím, že až ten design bude definitivní, že to tam musí být velmi, velmi silně. Proto třeba v tom návrhu, a nevíme, jak to bude schváleno těm ministry, je možné například taky přistoupit k těm stropům pro malé a střední firmy, I když to bude pekelně drahý. A není možné stropovat tu energii veškerou. Je možné stropovat nějakou část, aby bylo jasné, že ty firmy mají ušetřit. Já osobně bych také spojoval tu podporu v otázce ceny energii například s tím, že ty firmy se zavážou instalovat třeba obnovitelné zdroje, aby snížili tu spotřebu energie. A myslím si, že u těch domácností musíme nastavit nějaký jasný stimul, jasný finanční stimul, aby k tomu ušetření došlo, který ale musí být doprovozený také tím, že si musíme uvědomit, že je část lidí, kteří mají problém uspořit třeba kvůli tomu, že nemají peníze, aby udělali část té investice, nebo nemají ty znalosti a vůči ním podle mě je třeba nastavit nějaké nefinanční nástroje, pomoci jim. Mluvčí 1: Takže třeba umím si představit rozšíření nějakých dotačních programů tím způsobem, aby třeba na to teplné čerpadlo nebo solární panely si mohly sáhnout I ti, kteří si nemohou dovolit velkou vstupní investice z vlastních peněz. Mluvčí 0: Přesně tak. Já už o tom mluvím, řekněme, dva roky a velmi mě mrzelo, že se to neděje, protože si myslím, že ty naše programy jsou velmi velkorysé, vůči lidem, řekněme se středním a vyšším příjem, kteří mají tu znalost a mají ty peníze, ale vlastně ignoroval to, že pro řadu domácnosti bytěn vydat třeba 10, 20 tisíc neočekávaného výdaje není prostě možné. Či těmu jdem říct, že když si dáte na střechu solární kolektory, tak za 4 roky třeba už na tom budete vydělávat. To jim nic neřekne, protože oni nejsou schopni dát třeba těch 50 nebo 100 tisíc té úvodní investice. Já nejsem pro to, aby se rozšiřovala ta dotace, ale jednoznačně bych byl pro to, aby těmto domácnostem by poskytnuty nějaké zvýhodněné úvěry, aby ta investice se dala udělat bez toho, aniž by do toho museli dát vlastní hotovost. Další věc, která je podle mě velmi těžívá, je najemní bydlení, protože často ta logika toho majitele může být taková, že ho to nezajímá, protože vlastně ty účty patří I platit ti nájemci, ale ti nájemci zároveň nemůžou nic udělat pro to, aby se například ta budova stala více efektivní, čili s tímhle je třeba něco dělat. A poslední věc, kterou bych chtěl říct, že to není jenom o těch penězích. Podle mě udělat ten program těch zvýhodněných půjček je velmi jednoduché a prostát velmi vhodné, ale bude potřeba nějaké poradenství. Protože si myslím, že řada těch lidí, kterým by třeba ty půjčky to zprístupnili, o tom nebudou mít dostatek informací. Bude třeba pro ně složité bojovat obyka z tím přehršlem našich formulářů a myslím si, že do toho by bylo potřeba zaangažovat města, obce, neziskové organizace atd., aby měli nějaký jasný stimul, že ty lidi mají do těch programů dostat. Do těch programů, které jsou pro ně jednoznačně výhodné samozřejmě. Mluvčí 1: Jsme se přes tu otázku investic do úsporných opatření nebo do obnovitelných zdrojů pro domácnosti trochu přehoupli k dlouhodobým dopadům té současné situace. Tam se vlastně z opakovaných vyjádření jak Evropské komise, tak postoje, který formuloval Evropský parlament, je vlastně opakovaně zdůrazňováno. Že ty změny, které se teď dělají krátkodobě, to znamená třeba prodloužení provozu uhelných elektráren, prodloužení provozu jaderných elektráren, jsou nouzová, jsou daná potřebami krize, ale v dlouhodobém horizontu je tím naším, tou naší směrovkou nadále Evropský Green Deal. To znamená snaha o dekorbonizaci ekonomiky, energetiky, zavádění obnovitelných zdrojů energie, jako je zejména slunce, vítr a třeba biomasa. V českém prostředí se samozřejmě objevovaly I kritické hlasy, které z té zůčasné situace vynili Green Deal. Do toho se asi nepotřebujeme pouštět. To bylo opakovaně vyvráceno. Nicméně mě by třeba zajímalo. Já tady mám před sebou čerstvě publikovaný průzkum veřejného mínění sociologického ústavu STEM, kde působím jako analytička. Ten vlastně dá se tam interpretovat mnoho rovin dat. Nicméně jedno sdělení je poměrně jasné a to, že česká veřejnost se Green Dealu a těch změn, které přinese, dost obává a obává se z ní právě z ekonomických důvodů. Mě by tedy zajímalo, jak vlastně vidíte vy tu budoucnost Green Dealu v té české debatě, obzvlášť teď, když lidé se v souvislosti s energetikou bojí o své živobytí. Mluvčí 0: Ten průzkum je výborný a seznáme části těch výsledků a myslím si, že jsou velmi užitečné a myslím si, že vy jste vlastně teďka mluvila o takové té z mého pohledu ne úplně radostné části těch zjištění, ale myslím si, že je tam naopak spoustu velmi optimistických výsledků. První věc, nevím jestli se má cenu vracet k tomu, jaký je rozdíl mezi těmi krátkodobými a dlouhodobými opatřeními, což je důležité, protože obrazně řečeno, když nám hrozí, že tuhle či příští zimu nebudeme mít dostatek energie, tak není možné diskutovat o tom, jestli je vhodné či není vhodné provozovat existující uhelnou elektrárnu, protože je to prostě potřebné. Zároveň by ale bylo hodně nešťastné, abychom kvůli tomu krátkodobému problému, který myslím si nejintenzivnější bude v následujícím 1,5 roce, abychom provádějí nějaké investice třeba z životností 10, 15, 20 let, které jdou špatným směrem. Či to je ten pohled krátkodobý, dlouhodobý a proč jako vlastně to, co potřebujeme ve reakci na tu energetickou krizi, je přesně to, co potřebujeme pro dekarbonizaci, protože ty obnovitelné zdroje zaprvé znamenají nezávislost. Poté, co ten panár na střechu dáme, tak už do něho nelijeme žádné palivo, obrazně řečeno, a druhák, ta energie vyrobená z obnovitelných zdrojů je nyní jednoznačně nejlevnější s velkým odstupem. Či pokud my chceme zaprvé více energetické nezávislosti pro Evropu a zadruhé chceme, aby energie byla levná, toto je přesně ta cesta. Je to přesně to, co potřebujeme v reakci na ruské ohrožení a v reakci na klimat. Co se týká toho postoje k Green Dealu, já vlastně to slovo už strašně dlouho nepoužívám, protože v Čechách bylo v té politické diskuzi podle mě velmi zneužito a stál se z toho takový ten slaměnej panák, proti kterému všichni útočí. Green Deal už teďka není úplně tak jako pro mě relevantní téma, protože důležité je, že Evropa stejně tak jako většina zemí na světě si nastavuje nějaké cíle klimatické. A ty cíle jsou jednoduché, třeba 55% snížení emisí v roce 2030, ale k ním se musíme nějak dostat. A my vlastně teďka řešíme a řeší to politici, řeší to byznysy, jak se k tomu dostat. A tam je pak diskuze o těch jednotlivých opatřeních, z níž zase jsme zpět u té reakci na ruskou agresi. Zásadní jsou obnovitelné zdroje, zásadní je energetická efektivita, to znamená šetření. Ale myslím si, že tady došlo k určité chybě řady politiků, kteří jsou stříděni na právě hledání to správného mixu těch stimulů, zákazu a příkazu, kteří by nás měli dostat na tu trajektorii k těm řekněme 55%, tak jsme zapomněli lidem říkat, co to pro ně znamená. A ti, kteří začali šířit typu plašné zprávy, že cokoliv uděláme, bude znamenat konec světa, nebudeme moc jíst hovězí, maso, energie bude stát nekonečně mnoho, a tak dále, a tak dále, zabaví vám vaše auta. Ti byli velmi aktivní. A vyvolali dostali lidi vlastně do, a ten váš průzkum to podle mě dokáže, do určité míry schizofrénní situace, kdy lidé, většina lidí si uvědomuje, že s tím musíme něco dělat a velká část si uvědomuje, že s tím musíme dělat něco rychle. Ale vlastně, když tohle ti lidé připustí a začnou uvažovat o tom, co, tak se jim napojují samý negativní asociace. Že to vlastně pro jejich život bude špatné. Protože tam vzniklo určité vákum a nikdo se nesnaže vysvětlovat, zaprave, že ty jednotlivé opatření, například zásadní cesta ke snížení emisí v dopravě, není to, že si každý koupí povinně elektromobil, ale že budeme mít velmi kvalitní a emisně málo náročnou hromadnou dopravu. Jak ve městech, elektrifikovanou samozřejmě, tak třeba ve vlacích. A spoustu takových těch konkrétních kroků, které jednoznačně kvalitu života lidem zvýší. A poslední poznámka, když čeští ekonomové, na základě velmi sofistikovaných makroekonomických modelů, se snaží odhadnout dopad té dekarbonizace na českou ekonomiku, tak jim tam vychází urychlení ekonomického růstu. Nikoliv ta katastrofa, o které mluví bohužel tolik politiků. Mluvčí 1: Když jsme se bavili o těch jednotlivých opatřeních, když teda budu pokračovat ve své pesimistické interpretaci toho průzkumu, tak z toho vyplývá, že lidé nejsou úplně ochotní dělat celou řadu opatření, které by zas tak jako velkou zátěž neznamenaly. Když jste zmínil ten přechod třeba s ježdění autem na ježdění dostupnou, kvalitní veřejnou dopravou, tak ta ochota k tomu moc velká není. V podstatě se to dá zhrnout tím, že lidé jsou ochotní se vzdát, nebo upravit své chování ve věcech, které zas tak moc nevyužívají už nyní. Mluvčí 0: Já to tak úplně nevidím, protože třeba se na to opravdu dívejme prismatem těchto týdnů a řekněme si kolik desítek tisíc lidí, možná stovek, hledá nyní cestu, jak na střechu rychle dostat solární panely a jak udělat ve svém bytě opatření, která sníží spotřebu elektřiny. A možná, že velká část z nich dokonce před pár měsíci v tom vašem průzkumu nebyla tomu naladěná, protože podléhly těm vyjadřením, že je to všechno ideologické, že je to nesmysl a že to lze udělat jinak. Čili první věc je, že myslím, že zde dochází k určitému posunu a spoustu věcí, které možná v minulosti nebyly tolik populární. Vznikl tady ten politický konstrukt, že třeba fotovoltaická energetika je hodně o podpoře různých oligarchů a solárních baronů a jinak je to úplný nesmysl. Teďka, myslím si, spoustu lidí nebo většina vidí, že je to všechno úplně jinak. Ale když jste se zmiňovala o té dopravě, my tady nemáme zrovna moc dobře fungující hromadnou dopravu. Máme vynikající hromadnou dopravu v řadě měst. Příměstská doprava je opravdu jako prach býdná. A taková věc, po které také velmi dlouho volám, to komplexní řešení té dopravy. A to ne je takové, že města na svých okrajích postaví záchytná parkoviště, ale že po těch tratích příměstských, které musí být modernizovány a samozřejmě elektrifikovány tam, kde nejsou, u těch zastávek vzniknou parkoviště pro auta, pro kola, aby ten člověk z nějaké té vesnice tam dojel, zaparkoval a pokračoval vlakem. A aby autobusová doprava třeba byla směřovaná tak, aby vás velmi rychle přivezla na to nádraží a tam jste velmi rychle přistoupila do luxusního a rychlého vlaku. To je věc, která je u nás neznámá, ale která v řadě zemí na západě funguje. Čili nyní se divit, že část lidí chce využívat své auto. Já se tomu úplně nedivím, protože bohužel ta alternativní nabídka tady není a je opravdu smutné, že I přesto, že jsme právě pro takovéto investice opravdu dostali stovky miliard korun, tak ten posun je opravdu strašně, strašně pomalý. Mluvčí 1: Já bych se na závěr možná ještě podívala trochu do budoucnosti v rychlosti. Ten Green Deal, ať už tomu říkáme jakkoliv, každopádně plány Evropské unie na dekarbonizaci a na rozvoj obnovitelných zdrojů nezůstávají statické v reakci na několik posledních měsíců. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen představila v Evropském parlamentu jakýsi výhled prioryt na rok 2023. Část z nich se samozřejmě týkala I oblasti energetiky. Kdybyste měl třeba vypíchnout dvě, tři věci, na které stojí za to se zaměřit, které stojí za to sledovat, které mohou naznačit, kam ten vývoj dál půjde. Mluvčí 0: Já myslím, že ta dnešní situace má reflexy, musí mít reflexy a velmi často to znamená urychlení nějakých věcí, které jsme si mysleli, že budeme dělat, ale nebyla tam taková časová urgence. Uvedu možná dva příklady. My jsme minuli minulou plenárku od souhlasy parlamentní pozici k těm důležitým součástem, té implementace toho emisního cíle, to takzvaného Fit for 55 pro obnovitelné zdroje a pro energetickou efektivitu. A když někdy na jaře, na konci jara, na začátku léta, se zintenzivně diskuze o tom, že ty cíle se musí trochu zvýšit, a Evropská komise se k tomu také přihlásila, tak to vlastně vypadalo jako do určité míry kontroverzní téma. Při tom hlasování o tom nebyla, podle mého názoru, prakticky žádná diskuze. Bohužel I někteří čeští kolegové ten výsledek nepodpořili, ale ta podpora byla jako obrovská. A já jsem dokonce přesvědčený, že se dostaneme buď to k těm cílům rychleji, a nebo je nakonec v tom roce 2030 přeplníme, protože ta jednak ekonomická logika a I ta bezpečnostní logika to bude podporovat. A druhá věc, která je podle mě důležitá, je vodík. Jakoliv, myslím si, že spoustu lidí, kteří jsou opravdu odborníci na plyny a na energetiku, mají velmi, řekněme, legitimní podložené názory na to, že plyn bude hrát roli a že poměrně brzy bude výrazně levnější, tak přesto ten vodík je důležitý ze dvou důvodů. Ten jeden je emise z kaníkových plynů, protože přece jenom zemní plyn pálení vytváří emise a navíc stále větší pozornost se věnuje emisím metanu při jeho těžbě. A za druhé, jakoliv my nahrazujeme dovoz zemního plynu z jedné země, která je velmi nebezpečná a všichni to vidíme, tak veškerý zemní plyn nejsme schopni dovézt z Ameriky. Kupujeme ho I v jiných zemích, které také vytváří řadu otazníků, jakoliv na nich naštěstí nejsme závislí. A co je důležité, je, že Evropa bude vždycky, podle mého názoru, dovážet energii, pokud se nerozjedou věci jako jaderná fůze nebo něco takového. A v okamžiku, kdy to bude vodík, tak jednak to bude dobré pro klima, ale hlavně ten vodík budou produkovat nejenom jakou zemního plynu země, které mají ten zemní plyn pod svou půdou, ale ti, kteří mají dobré geografické podmínky a prostě nainstalují tam nějakou formu solární energetiky, která pak bude přes hydroezery vytvářet vodík. To znamená, bude tam mnohem větší konkurence a to znamená, nemůže tam vzniknout nějaká nebezpečná strategická závislost. Čili tohle jsou obě věci, které se změní, čili rychlejší tlak na obnovitelné zdroje a efektivity. A myslím si, že rychleji začne fungovat ta vodíková ekonomika, jakoliv se může stát, že třeba za dva roky ta cena zemního plynu bude taková, že někomu to bude připadat, že vlastně není kam spěchat, ale myslím si, že bychom v tomto polevite neměli jak z toho strategicko-bezpečnostního, tak z toho emisního pohledu. Mluvčí 1: Je to dobrá zpráva I pro Česko? Mluvčí 0: Myslím si, že to je dobrá zpráva pro Česko, protože my nemáme ani zemní plyn. Musíme ho dovážet. Myslím si, že dobrá zpráva je to proto, protože velká část evropských peněz je směřována na tyto investice a my jich dostáváme opravdu hodně, takže je to nějaká priorita, na kterou dostaneme společné prostředky a zároveň já nezastírám to, že si myslím, že v energetice nás čekají problémy. My jsme v země, která byla zvyklá na to, že její výhoda byla, že měla levnou energii a já mám pocit, že tahle výhoda je pryč. A strašně jsme zaostali v té energetice, opravdu trestu hodně a mnohem víc než si asi většina lidí myslí. Čím dříve se v tom novém světě zorientujeme a čím rychleji budeme stimulovat I správné investice, tím rychleji stahneme to zaostávání a tu svoji konkurenční nevýhodu snížíme. Mluvčí 1: Tolik výzva nakonec. Pane poslanče, moc děkuji za váš čas. Mluvčí 0: Já vám chci jenom moc poděkovat, že jste se ujela tohoto rozhovoru a posluchačům slibuji, že se brzy dočkají dalších podcastů. Mluvčí 1: Www.arkance-systems.cz.Kopírovat text

Evropě se podařilo snížit závislost na ruském plynu, ale obrovským problémem zůstávají ceny energií. Co dělá Evropa pro to, aby měly členské státy dostatek plynu a elektřiny za přijatelné ceny? Jak současná situace dopadá na české domácnosti a firmy? Jaké jsou její příčiny a jaká jsou její evropská řešení? Ale také, jaká je budoucnost klimatických cílů? A jak to celé vnímají čeští občané? O tom jsem si popovídal s Helenou Truchlou z Agentury STEM.

Screenshot není k dispozici