RNDr. Luděk Niedermayer
TOP 09
Youtube
NEKONTROLOVÁNO
Obsah příspěvku
Budoucnost české a evropské energetiky
Mluvčí 3: Dobrý den, vážené divačky, vážení diváci. Vítám vás u diskuze o budoucnosti české a evropské energetiky, kterou pořádá kancelář poslance Evropského parlamentu Luďka Niedermajera. Já se jmenuji Aneta Zachovájs, jsem šéf-rektorkou serveru Euractiv.cz a mám tu često dnešní diskuzní setkání moderovat. Jak už název debaty napovídá, tak řešit budeme energetiku, to, jak se vlastně Evropa, Česká republika vypořádá s tou aktuální situací, kdy musíme nejen, řekněme, obnovit ten náš energetický mix a udělat toho čistší, udržitelnější, ale musíme se také vypořádat s válkou na Ukrajini a s tím, že se zkrátka musíme odpojit, odřezat co nejvíce od ruských zdrojů energie. Ještě na úvod mi dovolte říct, že tato debata se předstáčí, takže zatímco vy máte pět hodin odpoledne, tak my máme něco málo po jedenácté hodině a je to z důvodů časových našich hostů, takže se omluváme za to, že nás nemůžete sledovat živě a pokládat nám dotazy, ale pokud by jste přeci jenom nějaké dotazy měli, tak je zkusíme zodpovědět třeba později v rámci nějaké jiného způsobu komunikace. Jak jsem říkala, tak debatovat budeme o energetice a já mám velkou radost, že se nám tady sešl takový krásný panel expertů na energetiku. Takže dovolte mi teď, abych vám naše hosty představila. Začnu támhle úplně zprava. Je tu s námi Zuzana Kričiříková, ředitelka Public Affairs společnosti ČES. Dobrý den. Dobrý den. Je tu s námi také pan Oldřih Sklenář, výzkumník a expert na energetiku z Asociace pro mezinárodní otázky. Dobrý den. Dobrý den. A po mé pravici sedí Luděk Niedermayer, poslanec Evropského parlamentu. Dobrý den.
Mluvčí 1: Dobrý den a neto vám moc díky za to, že jste se ujala ten naší dnešní akci moderovat.
Mluvčí 3: Děkuju s radostí, protože energetika je téma, které se dotýká, zajímá nás všechny a nás novináře obzvláště. Každopádně pojďme se podívat rovnou na věc. Budeme řešit budoucnost energetiky. Evropská komise nedávno představila, jaký se plán, jak vlastně řešit. To, co jsem tady zmiňovala hned úvodů, to znamená, jak řešit ty udržitelné energie, abychom nadále směřovali vlastně k tomu očišťování vůbec našeho energetického mixu a zároveň, jak vlastně do toho skloubit to odpojování, odřezávání se od ruských zdrojů energie. Evropská komise nám tedy představila plány, o kterých se nyní zuřivě debatuje na evropské úrovni. Když jsem se dívala do toho balíčku, co tam je, tak jsou tam takové ty kroky, které jsme mohli očekávat. To znamená nějaké větší tlaky na snižování spotřeby energie, takzvaná energetická účinnost. Je tam navěšování obnovitelných zdrojů energie. Součástí toho balíčku je jakási strategie solární, takže abychom navěšovali fotovoltajku v tom energetickém mixu. Pane Niedermayere, když se podíváte na to, co teda ta Evropská komise vlastně představila, tak je to řešení podle vás. Dokázala, řekněme, napasovat ta opatření na ty potřeby, které Evropa v současné době má a které má I Česká republika.
Mluvčí 1: Já myslím, že by bylo od začátku dobré si definovat, co jsou vlastně ty změny v té energetice, to, na co reagujeme a jakým způsobem to Evropská unie chtěla řešit. Řekl bych, že ta první změna, o které se mluví u nás relativně málo, je vlastně ekonomická změna. S tím, jak si rozvíjí technologie, vznikají nové možnosti, jak energii vyrábět a také například, jak pomoci rozvojí trhu tak, aby byla efektivní. A vlastně tady tohle už do určité míry Evropská unie adresovala v tom zimním energetickém balíčku z roku 2016 až 2019. Já považuji za docela nešťastné, že Česká republika stále není schopna tento balíček převést do našeho práva, protože podvazuje efektivní využití elektřiny s obnovitelným zdrojem a právě ta elektřina vyrobená s obnovitelným zdrojem je dnes nejlevnější cesta k výrobě elektřiny. Ta druhá noha toho je klimatická politika, kde Evropská unie stejně tak jako jiné země světa naplňují postupně ty závěry pařízkých dohod a snaží se ochránit klima naší planety. To vlastně řeší ten balíček Fit for 55, který naplňuje tu dohodu, kterou učinili české země a kterou potvrdili poslanci Evropského parlamentu na snížení emisí do roku 2030 o 55% a směřování k čisté emisní neutralitě v roce 2050. A tam bych řekl, že jsou dva hlavní jasné nástroje a byste to zmiňovala, růst podílu obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické efektivity. Ono to jinak obsahuje ještě obrovský balík dalších věcí, ale tohle jsou podle mě ty dva stěžení. A teď ten nejnovější impuls je ruská inváze na Ukrajinu, která zvýšila tlak na naši energetickou bezpečnost a vede k potřebě se co nejrychleji odpoutat od závislosti na ruských dodávkách. A součástí toho je právě třeba ten balíček Repower EU, který nejenom, že má určitou implikaci do toho klimatického balíčku, protože I Evropská komise stejně jako poslanci navrhuje zvýšit ambici na obnovitelné zdroje a zvýšit ambici na efektivitu, protože to je další cesta, jak snížovat naše dodávky z Ruska, ale hledá ještě další cesty, jak tu naši bezpečnost posílit. Například tím větším akcentem na tu solární energetiku, ale také investit se my do sítí, které jsou nezbytné proto, abychom mohli flexibilně I distribuovat energie, které nakoupíme, a také abychom byli více připraveni na tu vodíkovou ekonomiku, která zřejmě brzy nastoupí. Je tam také součásto biometanu, který také do určité míry může nahradit dodávky zemního plynu. Čili vlastně tyhle tři témata, ekonomické, klimatické a bezpečnostní, všechny jsou těmi návrhy pokryté. Je potřeba, abychom se co nejrychleji dostali od těch návrhů k rozhodnutím, aby firmy věděly, jakým způsobem se vlastně ten trh bude vyvíjet, a také abychom dosáhli té levnější, bezpečnější a udržitelnější energie.
Mluvčí 3: Pane Sklenáři, podobná otázka I na Vás. Teď jsme si tady představili ty evropské plány, ten balíček Repower EU. Je to podle Vás ta správná cesta?
Mluvčí 0: Já myslím, že je to jediná možná cesta ve smyslu nějaké celoevropské koordinace, protože tohle je ten příklad toho typu problému, který nelze řešit na národní úrovni. Takže podobný soubor opatření je vlastně nezbytně nutný, abychom se byli schopni s tou situací nějak vypořádat, což znamená, jak tedy snižovat nějakou emisní náročnost a současně si obejít bez těch ruských paliv. Mně se na tom balíčku líbí to, že se snaží být realistický, že vlastně rozlišuje to opatření na řekněme jakási okamžitá krátkorobá, kde celkem logicky pracuje se všemi dostupnými zdroji. Což znamená, že ať se to nezdá možná, tak ten balíček v tom krátkorobém hrzuntu tak počítá I se zvýšením vlastně využití v podstatě uhelných elektráren a odloženém phaseoutu jaderných zdrojů je otázkou, jestli to bude dostačující. Protože když vidíme například dneska Francii a tamnější plánovanou výrobu z jaderných zdrojů, tak je otázkou, jestli ten plán bude stočit, ale my se musíme od něčeho odpíchnout, odrazit. Takže z tohohle úlu pohledu, jak říkám, je to v podstatě jediná cesta a teď se ukáže, nakolik opravdu budeme schopni jednat napříč evropskými státy, tak aby byla tedy posílená naše energetická bezpečnost a zachovány dodávky do všech členských zemí.
Mluvčí 3: Je pravda, že ty evropské plány mohou vypadat jakkoliv, ale vždy je to o tom, jak se těm členským státům podaří je promítnout vlastně do praxe. Pojďme se teď podívat na biznis. Paní Krejčíříková, když se podíváte na ty cíle třeba zvýšené, které v tom novém balíčku Liberal EU jsou, je to třeba zvednutí vlastně cíle pro obnovitelné zdroje, původně to mělo být 40%, teď se to posunuje na 45%. Jsou tyto ambiciozní cíle pro Česko zvládnutelné?
Mluvčí 2: Tak já si myslím, že za prvé ty cíle nejsou vlastně nic nového. On už to říkal, pan poslanec, v tom smyslu, že Evropský parlament ty cíle vlastně ve svých návrzích stejně navýšil. To znamená, ta cesta, kterou jsme se vydali, je jasná. A je jasná, řekněme, už několik let. To, že tady zaznívají v České republice názory o tom, že bychom měli nějakým způsobem Green Deal odložit, to za sebe považuji za nerealné a vlastně špatně, protože to je jediná cesta, kterou si můžeme v současné době energetickou soběstačnost a bezpečnost zajistit. Samozřejmě trošku špatně bylo ze strany Evropské unie, že když si vytyčila někdy před deseti lety ten takový trojuhelník, určitě to jste všichni znali, udržitelnost, dostupnost, konkurenceschopnost kombinováno vlastně s ochranou klimatu, tak v tom trojuhelníku byla energetická bezpečnost, ale trošku jsme na ní opomněli. A vlastně, když se přestal plyn z Ruska prodávat téměř před rokem na tom spotovém trhu, tak to unie neřešila, neřešili to ani členské státy, a vlastně najednou kombinováno s invazí na Ukrajinu, to znamená, že tady můžeme mít příští zimu velký problém. A to trochu považuji za špatně ze strany Evropské unie. Nicméně, co se týče toho směřování, navýšení obnovitelných zdrojů, myslím si, že je všem jasné, že ten cíl v oblasti obnovitelných zdrojů, který si vytyčela Česká republika v Národním energeticko-klimatickém plánu, je nízký. My jsme to říkali od začátku, že ten cíl by měl být vyšší. Samozřejmě to, co je v tom balíčku dobře, a to, co musíme teď urychleně implementovat, je zrychlit povolovací řízení. Ono to není jenom o tom, že si řekneme a zrychlíme instalace obnovitelných zdrojů, ale pro ty větší fotovoltaiky jsou ty povolovačky velký problém. A to právě jsou I ty pokyny, které jsou součástí toho balíčku ryparu EU, a který si myslím, že jsou zásadní právě pro implementaci obnovitelných zdrojů v České republice. Ale nejenom obnovitelných zdrojů. Ono to může platit třeba pro malé modulární reaktory a pro další zdroje. Pokud o energetickou účinnost, tak to je jedna z oblastí, která si myslím, že je dost opomínaná v České republice. A asi zase je známo, že Česká republika nesplněla svůj cíl do roku 2020 a není úplně tak říkajíc on track, co se týče toho stávajícího cíle. To znamená, to je oblast, kde musíme si přiznat, že to nebude úplně levné, nicméně je to oblast, kde máme velký potenciál a určitě to je jedna z oblastí, která nám zase zajistí energetickou soběstačnost.
Mluvčí 3: Jsem ráda, že tady máme takovou schodu napříč, že Green Deal není rozhodně potřeba nějak zastavovat, ale naopak, že musíme pokračovat v tom už předem stanoveném směru. Pojďme se teď podívat na ta konkrétní opatření, která nám vlastně nyní Evropská komise nabízí a která samozřejmě jsou přirozeně součástí toho řešení, ať už to vyplývá z nějakého, řekněme, energetického mixu evropského nebo nějaké ekonomické reality. Jak už bylo zmíněno, ta opatření jsou dělená do dvou kategorii. Krátkodobá, to znamená, co je potřeba udělat nyní, abychom zajistili dostatek elektřiny, dostatek tepla pro průmysl, domácnosti tuto zimu, příští zimu. A pak ta střední dobá až dlouhodobá, to znamená, jak vůbec zajistit budoucnost energetiky pro ty následující dekády. Když se podíváme na to, co vlastně může třeba Česko udělat ještě letos, tak napadají vás nějaká konkrétní opatření? Co je zkrátka potřeba udělat co nejdřív? Pokud byste byli ministrem průmyslu a obchodu, tak co by bylo to rozhodnutí, které třeba nyní chybí, pana Niedermayere?
Mluvčí 1: Tak, já myslím, že to má dvě dimenze. Ale co se dá udělat opravdu v úsporách? A mě trochu mrzí, že v České republice o tom není vůbec řeč. Možná se to někde děje. Když jsem byl o víkendu plavat v Podolí, tak v tom velkém venkovním bazénu je ta voda docela studená. Možná, že je to opravdu rozhodnutí provozovatele. Vím, že v Německu k tomu došlo, že ty bazény budou vytápět na nížší teplotu. Ale těch možností, jak uspořít energii, je opravdu hodně. Já jsem byl rád, že ministerstvo průmyslu, aspoň panám městek, kdo říkal, se rozhodlo, že v reakci na ukrajinskou krizi, že nebude topit o víkendu. Jenom mě trochu překvapuje, že na to jsme došli v roce 2022 v situaci, kdy Rusko udělalo invazy na Ukrajinu. Na to bychom mohli přijít určitě mnohem dřív. A myslím si, že nějaké ty balíčky, ono o tom mluví, meznárodní energetická agentura prostě existují. Začíná to těmi standardy vytápění a končí to třeba mírným snížením rychlosti na dálnicích, protože ta spotřeba tam roste s kvadrátem rychlosti. Bohužel, my jsme v situaci, kdy v naší zemi těch věcí, které nefungují, je opravdu hodně. Jedna z nich je, že nefungují vlaky, kdy ta jediná naše rekonstruovaná trati nyní jezdí pomalej, než před nějakými 20 lety. Kvůli tomu, že se opět rekonstruuje, tak pak je docela těžké říkat lidem, že by měli přestoupit do vlaků, ale určitě ty úspory Já myslím, že zejména v té době, kdy ta veřejnost opravdu velká část žila tou krajinou a byla tam obrovská vůle pomáhat, myslím si, kdyby v té době by předloženy, navrženy nějaké takové komplexní balíčky, jak snížovat energii, tak by to fungovalo. Druhá, kdy je tam, a já si myslím, že je to taky zcela správné v tom krátkodobém horizontu, pracovat ze všemi zdrojí, které jsou dostupné, to někdy říkám s nadsázkou, že je povojené téměř všechno, kromě toho, aby soused v kamenech pálil pedlahve, to si myslím, že už je trochu za hranou, ale jinak ano, uhlí, prodloužení těch jaderných elektrárem. A pak samozřejmě je třeba se zamyslet, jestli není možné udělat nějaké rychlé investice do těch distribučních sítí, do těch produktovodů, protože si vzpomínám, že během té první ukrajinské krize tam probíhaly investice v řádu měsíců, které opravdu navýšili průchodnost těmi soustavami, čili já myslím, že my bychom se neměli pouze soustředit na to, jak si představujeme, že ty sítě budou vypadat za tři, za pět let, ale podívat se, co se dá udělat, aby se zvýšila ta kapacita za šest měsíců. A to souvisí s tím, co je podle mě tu hlavní prioritou České republiky. Já věřím, že Evropská unie, kdyby došlo k zastavení dodávek zemního plynu, udělá všechno pro to, aby do Evropské unie jako celku dorazilo co nejvíce plynu. Ty odhady jsou, že možná chybí o 15%, což v žádném případě není konec světa. Navíc už podle té platné legislativy domácnosti a chránění zákaznící jsou chráněni, či měj by dostávat, měj by mít nárok na předhraniční dodávky. Ale my bychom se hlavně měli soustředit na to, že když do Evropy se nějaký plyn dostaneme, že do České republiky přijde férová část. Čili hlavně se bavit. Je to bohužel vlastně dominantně otázka německa, protože do jiných zemí a možná na jich taky, do jiných zemí nám ty trubky nevedou, ale prostě opravdu začít vytvářet, přesunout se od té logiky, která u nás byla, že energetika je věcí naší uzavřené země a my si ji vyřešíme do té logiky, že energetika je záležitost Evropské unie a nebo minimálně těch regionů, které fyzikálně jako jeden celek fungují. Čím bychom hlavně měli napnout to politické úsilí na to, aby ta Evropská unie garantovala, že ta distribuce napříč Evropou bude fungovat co nejhladšej a ty země na konci trubek, třeba Slovensko, získají také díl na té energii.
Mluvčí 3: Jsme tady hodně řešili ten plyn. Ráda bych zmínila, že řada členských států Evropské unie sázala na plyn jako na nějaké si přechodové palivo, protože I plyn je tady fosilním zdrojem, takže je to něco, co bychom měli postupně odbourávat a sázali jsme tady na to, že plyn využijeme třeba po následujících 5 až 10 let, abychom než přejdeme plně na ty čisté zdroje, ale právě ta válka na Ukrajině a chování Ruska nám vlastně znemožnilo spoléhnout se na tento zdroj a teď Evropa sahá po jiných zdrojů plynu ze zemí, se kterými nemá tak velký konflikt jako s Ruskem. Paní Krejčiříková, když tady pan poslanec zmínil vlastně ty konkrétní vody jako úspory, prodloužení tedy nebo zachování té těžbý uhlí, dokud nevyřešíme tu krizovou situaci a investice do produktovodů, tak je to něco, co skutečně se odehraje třeba tento rok?
Mluvčí 2: Jestli se to odehraje, můžeme jenom doufat za mě. Možná k tomu plynu. Ono to není o tom, že bychom plyn vzdali. Ono plynuje na světě dostatek. Teď je jenom o toho sem dostat. On to řekl správně, pan poslanec. Jenom když se podíváte na mapu Evropy, kolik máme LNG terminálu nebo jaké se ještě staví, tak je jenom o to, aby si Česká republika zajistila dostatečnou kapacitu jak v tom terminálu, tak potom tu kapacitu přepravní sem do České republiky. A bohužel musím říct, že zatím se to neděje. My hodně sledujeme třeba ty nizozemské LNG terminály, které mají aukce teď v průběhu června poměrně brzy a je třeba tam podat nabídku. A to je určitě jedna z možností. To znamená, není to o tom, že bychom si řekli, že plyn jako přechodné palivo nebude. On bude, ale bude to jiný plyn, bude to prostě neruský plyn a teď je jenom na nás, abychom si dostatek toho plynu zajistili. Zase možná se vrátím k tomu, co jsem už říkala, kdy třeba nejvíc LNG terminálu je ve Španělsku. Bohužel mezi Španělským a Francí je jedna plynová trubka. To znamená, že špatně se to sem dopraví a zase je to něco, co se neřešilo a řešit se mělo, ale teď už je na to poměrně pozdě. To, co je asi pro nás zásadní z pohledu toho, kde ležíme a že jsme v zásadě úplně na konci těch trubek, je opravdu princip solidarity. Prostě v okamžiku, kdyby nebyly ruské dodávky plynu, ať už z důvodu, že na ně uvalíme embargo, anebo proto, že je rusko zastaví, tak je pro nás zásadní, aby nám Německo na principu solidarity ten plyn pustilo. To, co bohužel já tam vidím za riziko, je vlastně regulace plynových dodávek. Každý stát si to upravuje sám. My na to máme vyhlášku v Německu, na to mají zákon a v zásadě podle toho, jak by Německo regulovalo, tak my bychom byli vázaní na ten stav dodávek právě přes Německo. To znamená, tam I já vidím prostor proto, že by Evropská unie měla koordinovat ty jednotlivé stupně regulace, aby se nestalo, že v jednom státu se regulovat nezačne a v druhém státu, když to přeženou, jakoby zmrznem. A samozřejmě my jsme ve specifické situaci, protože když se podíváte třeba na státy Jižní Evropy, tak tam by I bez plynu v zimě vydrželi. Oni tam budou mít 14-15 stupňů, bohužel u nás ty dodávky plynu potřebujeme. Proto souhlasím I s tím, že by v zásadě na tu příští topnou sezonu měli být využívány veškeré zdroje. Je možné tam protahnout teplárenskou výjimku, je možné tam udělit různé typy výjimek. Nicméně není to o tom, že by ty zdroje měly být provozovány dlouhodobě. To určitě ne. Pouze z toho krátkodobého hlediska na tu jednu topnou sezonu a mezi tím si zajistit alternativní dodávky plynu způsobem, jak ji už jsem říkala.
Mluvčí 3: Když jsme u toho o šetření plynu, tak vlastně I v tom balíčku LiPauro EU v těch krátkodobých opatření je vlastně rychlejší rozvoj solární a vytrné energetiky a to vlastně v kombinaci s rozvojem vodíkových technologií. Pane Sklenáři, jaký je vlastně potenciál pro Česko v tomto ohledu? Jak může solární a vytrná energetika pomocí Česků vlastně vyřešit nedostatek.
Mluvčí 0: Plynu? Potenciál je do značné míry přihlížený hlavně u té vytrné energetiky, kdy podle studie Ústavu fyziky a atmosféry, tak po té, co se odečtují ty instalace, které není možné realizovat z důvodu například nějakého sporu o ochranu přírody nebo ochrana vzdálenosti od lidských sídel, tak stále je tady potenciál na pokrytí jedné třetiny čisté spotřeby elektřiny v České republice. A problém je, a zase bylo to tady změněno, povolovací řízení a současně výtr, bohužel, zatímco u fotovoltajky, tak ta je flexibilní a v tom smyslu, že ji lze stavět v podstatě všude, ať už jsou to střechy, ať už jsou to nějaké agrovoltajické instalace, bramfíldy a podobně, tak výtr je vázan přece jenom na opravdu specifické přírodní podmínky a tam často jsou buď to nějaké právě lokální spory o nějakou ochranu přírody, což často bývá I vlastně zámínkou a je to vlastně jiná forma nějakého NIMBY syndromu, čili not in my backyard, je tam odpor těch lokálních obyvatel. My si musíme obvědomit, že pokud se bavíme opravdu o té náhradě plynu, kdy plyn je v České republice primárně využíván pro výrobu tepla a hlavně tedy v zimní sezóně, tak z těch dostupných obnovitelných zdrojů je nutné opravdu rozvíjet I větrné elektrádny, protože ty se, když se vezmeme kde je ten největší potenciál, tak to jsou vlastně fotovoltaické a větrné a ty se krásně doplňují v tom, že fotovoltaika zlokikivici nevyrábí v noci, větrné elektrádny často vyrábí v noci a v zimě, takže je vhodné tady zachovat, řekněme, určitý poměr instalovanou výkonu fotovoltaických a větrných elektráden a to se zatím neděje, ani na to nejsou plány, protože ta fotovoltaika jak říkám, má tu pozici v úvozovkách tak snaží o to, že je lépe přijímána takže to je něco, co bychom měli zmínit je to I s ohledem na vlastně potom nějaké řízení soustavy a vyrovnávání vlastně výkonu kdy opět je-li ten mix vyváženější tak klesá potom nějaká potřeba akumulace případně jiných zásahů, kdy se používají takže tady jde opravdu o to rozvíjet tu větrnou energetiku a u té fotovoltaiky, co se potenciálů týče pokud bychom započítali agrivoltaické instalace tak s přehledem jsme schopni bilančně, a ne v reálném čase pokrýt celou naši spotřebu ale opět je to o tom odstranit ty stávající legislativní přikážky tak aby bylo možné vůbec tento typ instalací realizovat.
Mluvčí 3: Když mluvte větrné energetiky pane Niedermayer, není právě letošní rok nenabízí se k tomu, abychom prolomili v Česku to tabu té větrné energetiky co podle vás je ta překážka je to skutečně ten názor veřejnosti, že ti lidé to v té krajině nechtějí a vidíte třeba nějakou cestu, jak to změní?
Mluvčí 1: Já bych ještě jednu větu k tomu dodal mluví o právních překážkách nebo logistických ale o nich můžou být I technické protože my jsme vlastně strašně dlouho vypnuli rozvoj obnovitelných zdrojů a jakkoliv řada našich energetiků říká že máme nejlepší přenosovou či distribuční soustavu na světě tak začíná přibývat situace kdy dokonce I triviální středně velké instalace prostě nemůžou být připojeny protože nedostanou povolení a to jsme v situaci, kdy vyrábíme se obnovitelných zdrojů teďka myslím jenom ze sluníčka jednotky procent zatímco země vyrábí desítky procent čili my tady ještě máme další problém který nás bude brzdit já nevím do jaké míry je opravdu zmapován do jaké míry jsou zmapovány ta úzká místa kdybychom se najednou začali bavit o tom že elektřiny třeba v následujících pěti letech nebudeme vyrábět deset teravatů z toho sluníčka ale třeba dvacet teravatů tak do jaké míry narazíme na ty limity té připojitelnosti ale jinak k té vaší otázce já to považuji za strašně důležité ten vítr, protože pokud ho nebudeme mít a zároveň budeme rozvíjet I obnovitelné zdroje tak se v létě dostaneme do situace kdy třeba jaderné elektrány budou mít problém protože nebudou dostatečně kompetitivní budeme mít spoustu velmi levné elektřiny z oze a ti obchodníci dřív či později na tuto elektřinu budou spoléhat a vlastně tím, že jaderné elektrány nebudou schopni prodávat za tu svoji průměrnou cenu tak se zhorší jejich ziskovost a pravděpodobně přijdou za státem, aby to nějakým způsobem zadotoval a budeme zároveň závisí ve větší míře na dodávky ze zahraničí což já v tom nevidím úplně velký problém vlastně jsme zvyklí, že ta evropská ekonomika funguje tak, že ten vyrábí to ten zase ono a pokud možno hledáme ty cesty jak zajišťovat ty nabídky tou nejlevnější cestou ale obávám se, Česká republika má našlápnuto na to abychom se ze země, která historicky pro firmy měla výhodu konkurenční v oblasti levné elektřiny protože jsme veselé dolovali, kde se dalo a úplně jsme nezohledňovali ty nákady toho dolování a pálení uhlí do situace, kdy se dostaneme do konkurenční nevýhody jednak objektivně tím že prostě jsme na rozvodí, čili máme problémy trochu s akumulací, nemáme úplně nejvíc toho větru nemáme žádnej offshore vítr, cvítí tady tak evropský průměrně, ale když ještě budeme potřebovat dovážet tu elektřinu zrovna tehdy, když ta Evropě bude jako relativně drahá, tak zas tady bude ten syndrom toho konce trubek a na konci těch trubek je ta elektřina vždycky dražší, takže podle mě nejvyšší čas prolomit tady tuhle tabu ta tabu hlavně je u politiků a další problém který souvisí podle mě zejména s těmi větrnými elektrárnami je právě, jak jsem na začátku zmiňoval to, že neimplementujeme ty modernizační opatření v tom systému té energetiky ten takzvaný zimní balíček, protože průzkumy veřejného zmínění ukazují nejenom, že veřejnost je nakloněna obnovitelným zdrojům mnohem více než politika a druhá věc je, že ten negativní postoj třeba k těm větrníkům se dá snadno překonat tím, když ti lidi vidí, že z toho mají levnější energii, což je ten koncept komunitní energetiky, která prostě upřednostňuje, že když je lokální spotřeba, lokální výroby, tak samozřejmě musí být levnější než ten dálkový přenos. Představme si, kdybychom na železnici si cestovali, takže každý si koupí stejný lístek a někdo na ten lístek pojede z Ostravy do Brna, někdo pojede z Prahy do Říčanu. A takhle máme postavenou tu energetiku.
Mluvčí 3: Pani Krejtiřko, mohle byste reagovat na to, co tady zmiňoval pan poslanec, týkající se těch nedostatků technických, zda třeba už nyní podnikáč jestli nějaké kroky, aby byl připraven na větší objem té energie z obnovitelných zdrojům?
Mluvčí 2: Tak určitě Česká distribuce v posledních letech hodně investovala do posílení svých sítí a v současné době Česká distribuce přijímá všechny žádosti o připojení a vyřizuje je online a poměrně velmi rychle v řádu dnů. Nicméně ano, některá distribuční území, zejména v těch jižních částech České republiky, to tak nedělají a je tam stopka. To znamená ano, ale zase možná to je problém prostě v tom, že jsme část těch distribučních sítí zprivatizovali a teď nad nimi nemáme kontrolu a řekněme, ten německý vlastník není úplně motivován k tomu, aby do nich investoval. Nicméně určitě to je jedna z oblastí, do které je třeba investovat dále, protože jakmile bude do legislativy zapojen ten koncept energetických komunit, tak je třeba stále pracovat s těmi distribučními sítěmi, aby uměli reagovat na tu, řekněme, poptávku a nabídku ze strany těch komunit. Pokud jde o tu větrnou energii, tak tam naprosto souhlasím. Tam za nás se snažíme vymýšlet koncepty právě spolupráce s těmi jednotlivými obcemi či kraji, to znamená, pokud tady postavíme nějakou větrnou elektrárnu, budete z toho dostávat tu levnější zelenou elektřinu, pro vás založíme s vámi nějaké konzorcium, můžete být součástí vyloženě toho projektu, ale je to zatím na bázi nějakých dobrovolných, řekněme, dohod nebo smluvních typů, které nejsou upraveny v právním řádu, to znamená, je to určitě mezeda, která tady je. Stejně tak, řekněme, v západní a jižní části Evropy, ale nakonec I v té severní existují takzvané PPA's, ty dlouhodobé smluvy vlastně o nákupu elektřiny, které v současné době se tu taktéž nepoužívají příliš hojně, ale je pro ně obrovský potenciál. To znamená, těch překážek je částečně za mě spíš více legislativních a politických než těch technických, ale samozřejmě na těch technických a na jejich odstraňováních je třeba pracovat. A s druhou stranou, my jsme řekli jako firma, že postavíme 6000 megawatt OZ do roku 2030 a je toto minimum, co považujeme za naprosto reálné a to jsme vlastně jeden ze subjektů a ukazují to například ty výzvy modernizačním fondu, tak jak byla ta první, teď se chystá druhá, že tady je obří potenciál, který prostě byl zanedbán v těch minulých letech, fotovoltaiky tady nakonec naposledy byly stavěny v těch letech 2009-2010, tam samozřejmě nechci zabíhat do debaty o nastavení podpory v těch letech, ale je pravdou, že od té doby tu žádné fotovoltaiky vystavěny nebyly a ten potenciál tu je. Na druhou stranu, a teď se zase možná trochu vrátím k těm úsporám, je tady technologické omezení z hlediska instalace fotovoltaik. Máme obří poptávku po fotovoltaikách na střechách, ale máme problém s lidmi a máme problém vlastně s tou vlastní technologií, protože teď prostě je ta poptávka obří. Je to motivováno tím ukrajinským konfliktem, je to škoda, že to řešíme až v ex post. Kdybychom to řešili jaksi ex ante, tak bychom byli I v jiné situaci a to je I otázka úspor. Myslím si, že zase v jiných členských státech úspory byly řešeny průběžně a řekněme předem. My teď říkáme a když přijdete na třeba ministerstvo průmyslu a obchodu, tak tam máte plagáty, jak netopí, neklimatizují, nejezdí výtahy, ale to je trošku jaksi řešení ex post, které teď je sice správné, ale jsou to ty pasivní úspory a já si myslím, že my bychom měli jít tou cestou aktivních úspor, to znamená nejenom se omezovat, ale zároveň I se zamýšlet na tím, co můžeme dělat, počínaje u rodinného domku revize kotle, nastavit systém vytápění efektivněji a pak samozřejmě je to všechno spojené s instalací fotovoltaik, je to samozřejmě stále o zateplování, ale těch možností je několik, ale musí to být cesta aktivních úspor nikoliv, že skončíme u toho, že budeme topit o 3° méně, to si myslím, že je ta cesta, která sice efektivní je, ale ne úplně z dlouhodobějšího hlediska.
Mluvčí 3: Vlastně, ať už se jedná o ty aktivní úspory, jak vy říkáte, nebo o instalace těch nových zdrojů, tak řada firem nebo I lidí vlastně si stěžuje na to, jak přišel ten boom právě teď na jaře s tou válkou na Ukrajině, I se změnily trošku ty dotační podmínky, takže zkrátka není v současné době dostatek ani těch materiálů, ani lidí, kteří by instalovali. Pane Sklenáři, je to nějaký, řekněme, dlouhodobý problém nebo je to vložně otázka nějaké teď časové bubly? Zrovna teď na jaře máme tak obrovskou poptávku, nejsme schopní jí naplnit.
Mluvčí 0: Já bych řekl, že je to obojí. Že je to ten skok, kterému jsme teď vystaveni z toho důvodu, že ty oblasti byly v minulosti zanadbávány a teď logicky každý by chtěl šetřit, každý by chtěl tu fotovoltaiku. A my narážíme, bylo to tady zmíněno, narážíme vlastně na nějaké lidské kapacity, kdy samozřejmě tady vznikají zniká tady spousta nových firm. Znikají tady firmy na zelené louce otázka, jaké mají zkušenosti, otázka, jestli si zase nezaděláváme na nějaký problém do budoucna potom. Je tady problém, že obecně tady není třeba dostatek energetických expertů, lidí, kteří by byli schopni si zabývat energetickým managementem na nějaké systemové úrovni. A to jsou věci, které přes noc nedoženeme. Ale já se možná ještě vrátím k jedné z těch otázek, která už tady zazněla, co bychom měli udělat vlastně okamžitě. Těch věcí je dlouhý seznam, co bychom měli udělat. Je pravda, že projiví se v letoštím roce opravdu pouze ty úspory a většinou tedy ty pasivní, to snížení spotřeby, ale jde o to snažit se systémově podchytit ty problémy a začít to řešit například tím, že tady bude nějaká aktivní snaha zajistit právě dostatek pracovníků. A to se může týkat například, já nevím, nějaké revize profilu absolventů ze středních, z vysokých škol, kteří ty školy opouští. Nakolik ten profil toho absolventa odpovídá té očekávané, současné poptávce těletě k sektoru promyslu, tak aby tady došlo k nějaké shodě, aby vlastně ten školský systém produkoval lidi, kteří následně budou připraveni fungovat tedy v rámci ať už instalace obrovitelných zdrojů nebo nějakých energetických úspor. Je to o té systémové podpoře, ono už tady samozřejmě existují nějaké programy, jmenově tě efekt přes MPO, ale je to něco, co by zase mělo být mělo by to být realizováno plošně. A teď mluvím konkrétně o energetickém managementu, kde vlastně zase každý chápe význam nějakého finančního managementu, ale až v poslední době, až v souvislosti s těmi vyššími platbami za energii, tak spousta subjektů, ať už jsou to občané nebo ať už jsou to firmy, najednou zjišťují, že vlastně energie rovná se ty výdaje finanční, takže až vlastně zpětně se snaží nějakým způsobem to dostat pod kontrolu a to už je samozřejmě pozdě.
Mluvčí 1: Ano. Můžu jenom k tomu, mě celkem znepokojuje to, co občas je slyšet, jak uvažují ministerstva, že my vlastně teďka zbrzdíme ten rozvoj, te obnovitelné energetiky proto, protože máme pocit, že je tam málo firm, které ty panely nainstalují a asi by ti lidi byli naštvaní, že jim to někdo neudělá za týden. To je podle mě úplně špatná logika, protože ta odpověď by neměla být v omezení té poptávky, ale ve zvýšení nabídky a ta nabídka v tržní ekonomice, a my do určité míry tady máme tržní ekonomiku, souvisí s tím, jak ty firmy očekávají tu poptávku. Či naopak, stát by měl zcela jasně a věrohodně deklarovat, že na sedujících pět, deset let expertise a v oblasti instalaci obnovitelných zdrojů je něco, co bude pro firmy velmi výhodné a bude tady stabilní trh, který bude fungovat prediktabilně, například ty velké zdroje pomocí pravidelných aukcí a nikoliv pomocí ad hoc dotačních titulů, a tudíž, že stojí za to těm firmám se na to reorientovat. Představme si, kdyby na nástupu IT vlny bychom si řekli, že my vlastně raději to IT nebudeme rozvíjet, budem počítat na papíře, protože se bojíme, že je tady málo ITáků a nepodaří se nám nakoupit počítač, no bylo by to absurdní. A já se obávám, že takováto absurdní logika nyní ze strany toho státu se motamo zaznívá. A další věc, která mě znepokuje, jsou místa, ve kterých opravdu ten stát by měl k tomu přistoupit koncepčně, a tohle není to místo. Tady ta koncepce je ta garance té poptávky a nikoliv nějaké manévry na straně omezení poptávky ze strany menší aktivity státu, ale koncepční problém třeba máme u dálkového vytápění, kdybychom v Evropě jedna ze zemí, pokud ne ta země, která má nejvyšší závislost na dálkovém vytápění. A stát dlouhodobě připravuje nějaké tituly, jak podpořit tu modernizaci. Mám pocit, že před tu ukrajinskou krizí to bylo cestou od uhlí k plynu, ale mluvili jsme tady o energetických úsporách. Ty opravdu zásadně energetické úspory se dají udělat v budovách. Stát tam musí hrát opravdu velkou roli, protože u podniků je to díky systému ETS tak trochu na autopilotu. A teďka se můžeme dostat do situace, kdy stát nejdříve bude finančně velkory se podporovat rekonstrukce dálkového vytápění, včetně nových kapacit na výrobu energie. A potom začne podporovat ty modernizace těch domů, tak, aby klesla třeba o polovinu spotřeba. A dostane se do situace, kdy ty kapacity na ty vytápění s pomocí státu budou naprosto neadekvátně vysoké vzhedem k tý spotřebě těch domácností. A ti ty plárnici budou zoufala hledat cestu, jak z lidí získat dostatek peněz na to, aby tu neefektivní investici pokryly. Tak tady bych tu koncepčnost naopak přivítal. V případě rozvoje obnovitelných zdrojů prostě podporujeme tu poptávku tak, abychom šli co nejrychleji. A ta nabídková strana na to bude, podle mého názoru, velmi rychle reagovat.
Mluvčí 3: Pani Kričiříková, oba pánové tady zmiňují, že chybí jakéhosi systémové řešení. Tak máte podobný pohled na věc, že stát vlastně nemá nějakou tu koncepci, kterou by vyřešil tyto problémy?
Mluvčí 2: Tak máme koncepci z ruchu 2015. Nicméně měla projít aktualizací. Teď možná v kontextu té stávající situaci, ve které se nacházíme, jsou pro nás samozřejmě důležitější ta krátkodobější opatření. Nicméně ta koncepce tu samozřejmě je a bude třeba. A bohužel se na ní neúplně efektivně pracuje. Ono vlastně už příští rok budeme muset udělat aktualizaci Národního energeticko-klimatického plánu, což je vlastně de facto něco, co trochu předurčí tu koncepci. Nebo já beru tak, že koncepce by měla být, řekněme, od teď do roku 2050, kdy budeme klimaticky neutrální. A ten takzvaný NICAP, který má být do roku 2030, je vlastně ta koncepce do roku 2030. Nicméně my bohužel nemáme ani jedno, ani druhé. A v zásadě, pokud se neměním, tak ani neprobíhá žádná revize toho Národního energeticko-klimatického plánu. To znamená to, co třeba udělal Česk ve smyslu, že jsme si řekli o ní, že musíme reagovat na Green Deal a na jeho implementace a přijali jsme čistou věci zítřka. Tak to tady trošku chybí ze strany státu, který by se měl připravit na to, jak vlastně navýší své příspěvky v tom Národním klimatickém plánu, tak abychom dosáhli těch navýšených cílů. Ale nebrat to jako nutné zlo, ale vzít to právě jako příležitost a říct si si, takový potenciál tady máme a teď na to napneme všechny síly, abychom těch národních příspěvků dosáhli. Samozřejmě souhlasím s tím, že I princip aukcí by byl lepší, jaksi než investiční podpora, která v současné době, řekněme, funguje pouze na bázi modernizačního fondu, právě teda proto, nebo v těch státech, které jsou závislé stále na uhlí. Nicméně, když se podíváte na výsledky aukcí a tak, jak fungují aukce třeba v Německu a I v jiných státech, tak prostě jsou jednoznačně efektivnějším systémem, který nastavuje tu podporu správnějším a spravedlivějším způsobem. Takže, když to zhrnu, tak aktualizovat koncepci, aktualizovat Národní energeticko-klimatický plán a v zásadě už teď reagovat na to, jak probíhá Fit for 55, a kterým směrem Evropská unie vytyčila svoje cíle. To, co je tam zásadní, a k tomu se znovu vracím, jsou ty povolovací řízení, ale v zásadě všechna doporučení z RepowerEU si myslím, že bychom teď měli využít a vlastně udělat se znamnorem, které by bylo dobré, když to řeknu, zjednodušeně urychlit. To znamená, veškeré zákony počínají prostě stavební legislatiou, linijovým zákonem, ale třeba I atomovým zákonem u těch malých modulárních reaktorů. Prostě vytypovat si zákony, kde je možné cokoliv urychlit tak, abychom ne z toho krátkodobého hlediska na příští zimu, ale minimálně z toho střednědobého hlediska v těch pěti letech, kdy se EU a I ČR zavázali, že se zbavíme ruského plynu, tak jsme ty normy urychlili tak, aby to bylo možné. Protože pořád já tu legislativní bariéru vidím jako jeden ze hlavních problémů, se kterými se musíme potýkat. Chceme-li tady vystavit jakýkoliv nový zdroj.
Mluvčí 3: Už se vlastně pomalu dostáváme k těm, řekneme, střednědobým a dlouhodobějším řešením. Vlastně mezi tady těmi zase, když se vrátím tady k těm bodům, které tady mám předložené Evropskou komisii, tak tam v obou těch vlastně kategoriích hraje roli vodík. Mě by zajímalo, jestli vy vidíte potenciál v vodíkových technologiích tady v České republice, pane Niedermayre.
Mluvčí 1: Já si myslím, že je dobré o tom vodíku vědět, možná s ním trochu experimentovat. Je důležité, aby nová plynová infrastruktura byla použitelná plně na vodík, což je to na ce Evropská unie tlačí, ale myslím si, že je masivní rozvoj vodíku, nástup bude až v okamžiku, až vznikne světový trh s vodíkem, který bude srovnatelný ani ne tak se světovým trhem s LNG, protože ten světový trh s LNG je bohužel malý, což je to, co vytváří pro nás dnes problémy a bude srovnatelný s tím trhem s ropou. To se mně strašně těžko odhaduje, jestli je to otázka za 10 nebo za 15 let. Ty technologie na to existují, už na těch dnešních obnovitelných zdrojích v těch zemích, který mají nejvhodnější klimatické podmínky je opravdu možné tu elektřinu vyrábět levně a pak přes ty elektrizéry ten vodík vyrobit. Ten transport je překvapivě levný těmi tankeri, jak to vidíme už na tom LNG, ale velmi těžko se mi dá, se mi hádá, jestli to bude za 10 nebo za 15 let. Myslím si, je taková ta představa, kterou lidi měli, já jsem před lety měl taky, že vlastně ten vodík se v Evropě rozvine z toho, že přebytky, ty lokální přebytky obnovitelných zdrojů se přes elektrizéry smění na vodík. To je představa, která nefunguje, protože je to strašlivě drahé a opravdu ten rozvoj toho trhu s vodíkem bude fungovat v okamžiku, kdy vznikne ten světový trh. Tady část lidí říká, to je zlou, že pod okap máme tady Rusko, máme tady jiné země, které také nejsou zrovna před obrazem stabilního obchodního partnera, od nich nyní kupujeme zemní plyn nebo ropu, ale s tím vodíkem je to jiné, protože k tomu, abyste vyváželi zemní plyn nebo ropu, tak ji musíte mít, zatímco vyrábět vodík se můžete rozhodnout v okamžiku, kdy máte proto vhodné klimatické podmínky, můžou to být země Severní Afriky, ale vlastně jedna z prvních zemí, která do toho investuje je Čile, takže vlastně ta nabídková strana tam bude mnohem silnější, čili z mého pohledu je pravděpodobnější, že ten trh vznikne a bude to trh, který bude velmi stabilní a do určité míry se na něj bude dát sázet.
Mluvčí 3: Pane sklenáře, myslíte si, že Česká republika je připravena na vodík, na začlenění vodíků do toho svého energetického mixu? Já nechci být pesimista, mně možná přijde, že jsme trochu zaspali I v oblasti toho technologického rozvoje. Já souvlasním s tím, co bylo řečeno, že určitě vodík bude mít nějaký podíl, ale teď je otázka, kdy.
Mluvčí 0: A když to stáhnu k tomu plánu Repower EU, tak zase, když se bavíte s lidmi a s praxe, s promyslou, tak to poznačují za možná až příliš optimistické. Nicméně tady jde o to, co bylo řečeno, že my bychom si to měli osahat na nějakých pilotních projektech, určit to, co opravdu dává smysl a ze jakých podmínek. A to vždycky nejde udělat od stolu, to opravdu chce získat I prouzní zkušenosti. A my to zatím neděláme. A zatímco v Německu těch projektů je opravdu velké množství, tak tady já se trochu obávám, aby českým firmám potom neujel vlak, abychom nebyli potom pouze příjemcem. Protože my samozřejmě máme navíc. Máme tady rozvinutý promysl a my se můžeme stát jedinými z dodavatelů těchto technologií, ať už evropsky nebo globálně. Ale to by to muselo mít nějakou podpodu, kterou to v tuhle chvíli podle mě zatím nemá.
Mluvčí 3: Kromě vodíků se hodně řeší také další plyn biometan. Pane sklenáři, jaký vidíte potenciál biometanu v České republice?
Mluvčí 0: Samozřejmě, ten potenciál je omezený tím, kolik toho biometanu jsme schopni produkovat, ale určitě z hlediska nějaké, řekněme, soběstačnosti, tak my bychom v první řadě měli kromě energetické účinnosti, kromě úspor energie, tak bychom měli maximálně využívat dostupné druhotné zdroje. Amezeně patří například biometan, ať už se jedná o nějakou výrobu, a teď těch možností je tady více. To může být, a to je zase možná trochu škoda, trochu promarněná příležitost, že bioplynové stanice, které fungují v České republice, tak vlastně fungují v režimu základního zatížení a přitom by mohly poskytovat systémové služby. A je to samozřejmě plyn, který se dá za určitých podmínek vtláčet do sítě, podobně jako vodík, myslím tím stávající rozvody zemního plynu. Takže to je další možnost. No a biometan může využít I v dopravě. A zase nahrazujeme tím potom většinou nějaká kapalná paliva, která jsou prostě do České republiky importovaná ze zahraničí. Takže biometan určitě ano a snaží se opravdu maximálně využít ten potenciál, který je většinou lokální, ať už to jsou nějaká právě čistiny odpadních vod, ať už to jsou nějaké nejenom zemědělské, ale I odpadní bioplanové stanice. Takže to je jeden příklad. A další příklad, když už jsem zmínil tedy ty drohotné zdroje energie, tak využívání odpadního tepla. A to nemusí být pouze tepla z nějakých promyslových, výpočetních nebo jiných procesů, ale zase může to být teplo z odpadních vod, kdy, tak jak se bavíme o nějaké cirkulární ekonomice, tak podobně bychom neměli uvažovat pouze o materiálových tocích, ale I o těch energetických a snažit se je uzavírat. Takže když už jednou pracně tu vodu ohřejeme, tak následně jsou možnosti a spousta evropských měst tyto technologie využívá, jak část toho tepla zpátky si vzíte z té odpadní vody a například toho následně distrubovat pomocí centrálně zásobený teplem.
Mluvčí 3: Pani Krejčiřikova, jak Vy se díváte na tyto novější technologie, pokolkovější technologie, jako je vodík, biometan nebo třeba využívání.
Mluvčí 2: Toho odpadního tepla? Tak já bych byla ráda, aby to nedopadlo jako s obnovitelnými zdroji, když to zjednoduším, protože když se třeba podíváte na Německo, tak vlastně Němci dali pokud se nemílím 900 milionů eur na podporu výrobu vodíků s obnovitelných zdrojů, na výstavbu plnicích stanic a dokonce v zákoně připravují už systém aukcí a potom na výkup toho vodíku. To znamená, my bychom se na to měli připravit a hlavně, aby nám ten vlak znovu neujel. To znamená, v súčasné době nejsou žádné, řekněme, dotační programy na to, aby tady vznikaly třeba ty plničky. My se díváme hodně třeba na příměstskou hromadnou dopravu vodíkovou, autobusy. Je to něco, co je ve stáduju pilotních projektů, pilotního provozu. V UEV řeš vyrábíme vlastně vodík elektrolyzou slutovoltajických panelů. Je to něco, co děláme z hlediska RMDVD výzkumu, děláme to sami a bohužel tady za mě chybí, řekněme, dostatečně ambiciozní státní vodíková strategie. Stát má sice vodíkovou strategii, ale není úplně ambiciozní. Je spíš opět, jak si reaktivní ve smyslu budeme sledovat, ono to vznikne. Ale já si myslím, že bychom tu iniciativu měli převzít tak, aby to vznikalo v tom stejném reálném čase, jako to vzniká v jiných členských státech.
Mluvčí 1: Já bych tomu dvě poznámky. Já už jsem před mnoha lety říkal, že vzhledem k tomu, jaký máme tradičně problém efektivně využít peněz Evropské unie, tak proč třeba v nějakých městech, ve kterých je problém v životním prostředí, neudělat vodíkovýho pilota na veřejnou dopravu. Protože ta možnost té dopravy prostě existuje. Byl jsem asi jediný, koho to napadlo. Pak jsem si před lety psal ze zprávou železnic. Zdali by nestálo za to na jedné třeba nějaké trochu izolované trati. Napadla mě spojka tábor Bechy, netuším, jako nenasadit vodíkové vlaky, protože před lety už se vyvíjely nebo už byly ve finální části vývoje. Tak jsem si dozvěděl, že je to prostě u nás moc složité. Protože by se musel domluvit ten, kdo má tu infrastrukturu kolem té trati. Musel by se najít objednavatel, který si to objedná. Musela by se najít firma, která by ten vlak koupila. A to je vlastně složité, čili to vlastně nejde. Takže teďka si dívám smutně, jak po České republice dokolo jezdí vodíkový vlak a vůbec ne v městě nějak, který jsme si pučili, který nám tady tuším firma Siemens nebo kdo přijel ukázat, ale aniž bychom se jakkoliv blížili k tomu, jak ho využijeme. A tady se vracím k tomu, co říkala paní Kryčíříkova. Naše energetická koncepce z roku 2015, respektive v roce 2015, byla schválena. V té době, pokud se nepletu, elektřina z fotovoltaických panelů stála zhruba třikrát tolik, jako dnes. V té době byla Francie přesvědčená, že dostaví jadernou elektrárnu Flammenville, to je jediná, kterou staví, do roku 2016 a ta elektrárna bude stát mezi 4 a 6 miliardami euro. Ta elektrárna stále neběží a stála zatím 19 miliard euro. A z téhle doby je naše energetická koncepce. Takže myslím si, že ten dokument má cenu toho papíru, na kterém je napsaný a určitě není tím vodítkem. A myslím si, že vůbec to naše přemýšlení nevede k tomu, abychom přemýšleli o energiích. O tom tady mluví pan Sklenář. Vlastně přemýšlet, kde jaká energie se dá efektivně využít. Mimochodem, já když jsem se, my doma používáme všechno, co se dá, jako ty úspory a ku podivu jsem zjistil, že nejlevnější investice do energetické úspornosti, kterou jsme mi udělali, je, že jsme si koupili drahé elektroauto, protože to elektroauto šetří dvě třetiny energie na svůj pohyb a například investice, které jsme udělali do renovace našeho domu, stály na ušetřenou megavat hodinu třikrát tolik, jako vychází to elektrické auto. V roce 2015 elektrické auta existovaly v řádu jednotek a jak třeba Česká republika nyní podporuje elektromobilitu, to asi všichni víme.
Mluvčí 3: Pojďme se teď podívat na otázku dělené energetiky, která už tady byla několikrát nakousnutá. To je jedno z těch dlouhodobějších opatření, řekněme, nebo opatření v dlouhodobém horizontu. Pane Sklenáři, je to, řekněme, I nejen v Česku, víme, že v Česku je odhodláno do té jedané energetiky jít, ale když se podíváme na tu evropskou, řekněme, debatu, tak má to jádro podporu, je to skutečně jeden z těch větvích, kudy se Evropa chce vydat?
Mluvčí 0: Jak kde záleží, jak ve kterých státech. Vidíme tady Francii, která pokud se nepletu, tak má podíl asi 70% výroby elektřiny z jediných elektráden, ale současně naráží na to, to, co bylo zmíněno, ten vlékový projekt, který měl ukázat teda, jak ta nová generace reaktorů bude nahrazovat ty stávající bloky, protože většina z nich byla postavena v relativně krátkém časovém rozmězí jako reakce na dopnou krizi v podstatě a dneska ta flotila má většinou 35 plus let stáří a Francii pomalu zjišťuje, že bude řekněme velmi komplikované nahradit ty stávající elektrárny novými v rámci nějaké v úvozovkách přirozené obměny. Takže Francie zatím se zdá, že se snaží vydávat cestou těch klasických reaktorů, no a pak jsou tady země, které řeší a právě I v reakci na probíhající konflikt na Ukrajině, probíhající ruskou agresi, což jsou státy po Valtí, kde jde například Estonsko, tak má poměrně velká očekávání od technologie malých modulárních reaktorů, ale zase tady si musíme uvědomit, že to je takový oholup na střeše. Ono vypadá velmi hezky, nicméně je nutné rozlišit právě nějaké marketingové údaje, které poskytují subjekty, které tohle vyvíjí, protože zatím, pokud se nemýlím, tak jediný reaktor v komerčním provozu tady tohohle typu, tak je Akademik Lomonosov, ruská plovoucí platforma a ta je koncipována pro úplně jinou úlohu než výroba tedy klasická elektřiny, případně případně dodávky tepla. Já se obavám, že I v České republice je tady množství, řekněme, techno-optimistů, kteří by rádi viděli malé modulární reaktory pomalu v každém větším okresním městě aniž by si uvědomovali to, že pokud by to mělo být v souladu se stávající legislativou a stávajícími normami, tak tady vždy existují nějaké fixní náklady a to byl ten důvod, proč vlastně ta evoluce u těch klasických reaktorů směřovala k vyššímu výkonu a ty fixní náklady zůstávají I v případě těch malých výkonů u těch malých modulárních reaktorů a s tou stávající legislativou to prostě není úplně podle mě cesta a teď je otázka, jestli teda vznikne nějaká celospočenská diskuze, jestli budeme ochotni přijmout nějaká zvýšená rizika souvislící s nasazením této technologie, až bude k dispozici. Ona zase podle mého názoru nebude dříve než někdy ve 40. letech a to je ještě otázka. Vlastně ta výhoda, která má spočívat v nějaké seriové výrobě a tím pádem úsporu z rozsahu, tak bude k dispozici, až se ta seriová výroba rozjede. A to taky nějakou důmou potřebá. Takže tady bych možná krotil některá očekávání některých představitelů.
Mluvčí 3: Pani Klíčíříková předpokládá, že Čes předpokládá demomáka, řekněme, optimističtější očekávání ohledně jedené energetiky. Je to I u těch modulárních, malých modulárních reaktorů?
Mluvčí 2: Tak tam bych nesouhlasila v tom, že budou komerčně dostupné v roce 2040, protože oni už se licenciují v Kanadě a velmi brzo I ve Spojených státech amerických. Nicméně je to zase o té legislativě v tom smyslu, že pokud nezjednodušíte povolovací řízení atomový zákon a ponecháte ty podmínky licencování stejně náročné pro velký jaderný zdroj jako pro malý modulární reaktor, tak opravdu tady v dohledné době v České republice nebudou. Nicméně pokud by se ty podmínky zjednodušily, tak tam určitě potenciál ne v každém okresním městě, ale primárně v těch velkých městech, které jsou nyní napojeny na velké uhelné zdroje, tak tam potenciál vidíme. A samozřejmě asi není třeba zmiňovat o tom, že máme v běhu tender na blok v Dukovanech na ten velký jaderný zdroj, který by vlastně pak časem měl nahradit ty stávající bloky v Dukovanech, které budou v horizontu let Dauphine 2045 odstaveny. Takže za mě se spíš domnívám, že potenciál jaderné energie je právě o tom, že nahradíme ty stávající bloky novými. Není to o tom, že bychom tam zvýšili nějakým zásadním způsobem výkon a navíc máme v současné době jenom ty dvě jaderné lokality a nemyslím si, že by tady byla využívána ta třetí, která potenciálně historicky byla zvažována. Nicméně určitě myslím si, že ten potenciál pro malé modurální reaktory tady je, ale zase možná opět bylo by dobré se vlastně podílet na tom vývoji, tak abychom byli u toho a mohli jsme právě uplatnit I český průmysl, aby pomáhal ty malé modurální reaktory potom realizovat v rámci Evropské unie.
Mluvčí 3: Jsem rada, že tady se snímá řada takových konkrétních rad a doporučení. Můžeme tady něco dělat. Když se teď podíváme nad tou Evropskou perspektivou, tak mně napadlo, že my na začátku jsme tady zmiňovali, jak je potřeba v Evropě solidarita, co se týče energetiky, spolupráce na zajištění toho, aby každý ten členský stát nějaký ten zdroj energii měl, protože někdo má zkrátka ty podmínky horší, jiný lepší. Zároveň Česko víme, že tady chce být součástí toho jaderného klubu, ale třeba Německo, Rakousko, tak víme, že tu jadernou energetiku nechtějí, jsou silnými kritiky. Pane poslanče, nemůže si Česko tím svým přístupem k Jadlu třeba nějak zkomplikovat vlastně to svoje postavení v Evropě, když zkrátka budeme požadovat třeba po ostatních státech pomoc s nějakou energetickou bezpečností a do toho my si budeme budovat tady ty jaderné projekty, se kterými ty ostatní státy nesouhlasí?
Mluvčí 1: Já doufám, že ne. Já bych ty země v Evropské unii rozdělil do třech skupin. Opravdu je několik zemí, který jsou fundamentální odpůrci jaderné energie, z nějakých historických nebo jiných důvodů. A já si je netroufám kritizovat, protože samozřejmě ten fenomén toho Černobylu, to, že ruští vojáci na Ukrajině neomělně zamířili hned k jaderným elektrárnám, tak to je pro někoho tak velký strašák, že tu cestu chce uzavřít. A těchto zemí je poměrně málo. Pak je pár zemí, které aktivně se snaží tu jadernou energetiku při dnešní technologii rozvíjet. Tam patří Česká republika a vlastně přemýšlím kdo jiný. Finsko. Finsko, které dostavělo jeden blok, ale zrušilo stavbu dalšího bloku, protože měl být stavěný s Ruskem. Stejně tak jako se očekává, že Maďarsko zruší stavbu toho bloku s Ruskem, I když u Maďarska je možné všechno. Čili vlastně těch zemí moc není. Jsou země, které o tom mluví, jako je Polsko. Jsou země, které o tom mluví, jako je Francie. A ten plán, který řekl pan Macron, podle mě byl jako vysloveně předvolevní, protože kdyby to myslel vážně, tak by to během toho sebe prvního předsednictví začal realizovat. Ale pak je myslím jasná většina zemí, třeba Švéd, Švédové jsou taky velmi, aspoň ty, které já znám, pro jadernou energii, ale zároveň jsou to lidi, kteří chtějí mít otevřenou tu možnost, ale při dnešní ekonomice to odmítají. To, co dneska brzdí stavbu jaderné elektrárny, je ekonomika. V okamžiku, kdy ty celosvětové odhady jsou, že ta megawatt hodina bude stát nějakých 150, 180, ale možná taky 200 euro, a sobnovitelných zdrojí vyrobím za 60, tak je tam prostě velký ekonomický problém. Nemluví o tom, že ty stavby trvají třeba dvakrát, dvakrát tak dlouho. Čili to, co teďka brzdí jadernou energetiku, je ekonomika. Padá tady, souslovím, malé modulární zdroje. Pokud tom dobře já rozumím, tak modulární zdroje je něco jiného než malý zdroj, protože za ty modulární bloky se považuje něco, co je jenom o trochu menší než dukovanský blok. A představa, že 300 megavatový blok půjde v nějakém jednoduchém povolovacím řešení režimu a bude za každým okresním městem, je podle mě jako absolutně vyloučená. A ty modulární bloky tady tyhle budou konstrukčně dražší než ty velké bloky kvůli těm fixním nákladům, ale předpokládá se, že budou snázej postavitelné. A pak je tam ta myšlenka těch velmi malých bloků, které budou mít třeba jenom pasivní bezpečnost, ale tam mám pocit, že jsme přece jenom dál od té realizační fáze. Čili myslím si, že je velmi racionální si nechat tu otevřenou cestu. Zároveň si nejsem jistý, jestli Česká republika, která za 30 let příslušnosti k západu není schopna postavit dálnici z Brna do Vídně, je zrovna ten, který první ukáže, jak bude fungovat nová efektivní jaderná energetika. Čili já bych tady počkal, až to někdo aspoň trošinenku prošlápne. A poslední poznámka, ta energetika bude efektivní tehdy, když ta výroba bude efektivní. Pokud si každý druhý stát řekne, že postaví jaderný blok, ale pouze tehdy, když do toho budou zapojeny jeho firmy, a ti udělají kousek toho, a ti udělají kousek toho, tak nikdy se k té efektivní ceně prostě nedá dostat.
Mluvčí 3: Pan poslanec tady zmiňoval ty ekonomické aspekty. Pane Sklenáři, to je tak trošku nahrávka pro vás, protože vy jste se věnoval ve svém výzkumu právě těm ekonomickým aspektům. Můžete tady říct, vyplatí se Česku ta investice do jaderných zdrojů energii?
Mluvčí 0: To je otázka poměrně komplikovaná a jde o to, že můj dojem je, že ani nehledáme odpověď, že a priori se připokládá, že ano, ale bylo tady řečeno, vlastně aktualizovaná státní energetická koncepce je z roku 2015, a nová byla ohlášena na konec roku 2023. Já bych byl velmi rád, kdyby to byla pravda. Mám určité pochybnosti. Jde o to, že opravdu tady dochází k velkému vývoji na politechnologickém, ke snižování cen a to není reflektováno. A pokud u té bývalé, pardon, u té současnosti platné aktualizované koncepce z roku 2015, kdy výzkumníci z Masarykové univerzity podrobili kritickému zkoumání přístup autorů této koncepce a přišli se závěrem, že vlastně ten přístup byl takový, že nešlo o ověření dostupných variant, ale o ověření připokladu, že jádro je nezbytné pro rozvoj energetiky domácí, tak je to možná něco, co nám potom stěžuje ten pohled na ty možné alternativy. Čili my to ani podle mě zatím neprověřujeme, jak by to mohlo být bez jadrních reaktorů. A současně je to podle mě dobroucna a současně je to podle mě něco, co bychom ale řešit určitě měli. Protože plán je takový, že pátý blok v Dukovanech výstavba začne v roce 2029, měla by trvat sedm let. Jak bylo řečeno, ta výstavba na základě zkušeností ze zahrančí, tak může být dvakrát, ale může být I třikrát delší. A z různých důvodů ten blok nemusí být dokončen. A my bychom měli mít připravený nějaký záložní plán, jak budeme postupovat v případě, že tento nový blok nebude realizovan. A tady tenhle plán B v tuhle chvíli chybí.
Mluvčí 3: Pani Kričířiková, jak by podle Vás měl vypadat ten plán B, pokud Česko nepodaří vydbudovat zdroje jaderné?
Mluvčí 2: Takhle určitě v tom tendru na ten blok v Dukovanech jsou dostatečné záruky pro to, aby ten projekt byl on time a on budget. Samozřejmě jednáme s potenciálními uchazeči a mají s těmito dvěma závazky zásadní problém, což je naprosto jasné vzhledem k těm zkušenostem s výstavbou jinde ve světě. Nicméně ten plán B pro mě pořád je kombinace, když už ne nových, ale stále věřím, že nových, tak obecně jaderných zdrojů, solárních zdrojů a větrných zdrojů. Ono asi jiný typ zdroje tady v současné době nebude. To znamená, ano, je to přechodně I ten plyn. Samozřejmě po roce 35 už na základě taxonomie stejně by zimní plyn jaksi nebyl udržitelný nebo nebyl by brán jako udržitelný. To znamená pak už je to o vodíku a o jiných zelených plinech nebo bioplinech. Nicméně ono, jiný plán B vlastně ani není, protože v současné době neexistuje to, jestli se tady objeví nějaké jiné technologie nebo zdroje, to je možné. Ono tady padl I ten pojem malý jaderný zdroj. Právě třeba UEV Řeš se snaží dívat a vyvíjí malý zdroj do 100 megawatt, který by byl na bázi nějakého existujícího jaderného reaktoru. Je na začátku, nicméně koukají se na to a to si myslím, že je třeba určitě rozvíjet právě otázku vědy a výzkumu. To je zase něco, co za mě dřív jsme měli špičkové a vlastně v energetice jsme na to měli, jak to know-how, tak tu pracovní sílu a v současné době tomu tak přestává být a je to jedna z oblastí, které by se Česká republika měla věnovat zásadně. Proto I vlastně my vidíme, když se díváme třeba na ty edukovany, snažíme se nabírat pracovní sílu na projekt, na nového bloku a je to velký problém, protože prostě ty lidi zestádly a už jsou po většinou důchodu a v současné době, já taky nejsem energetik, jsem právník, nicméně vlastně přitáhnout tu mladou generaci do technického a energetického vzdělání je strašně obtížné. Je tam zásadní spolupráce už v zásadě od základních tředních škol, tak aby ty studenti, žáci věděli, že ten obor má perspektivu a že se někam vývíjí a že budou mít uplatnění. To my samozřejmě děláme, nicméně chybí tady v tom nějaká podle mě zásadní podpora a kampaň ze strany státu na podporu technického vzdělávání.
Mluvčí 3: Tím se vlastně vracíme zpět k té absence nějakého toho konceptního řešení. Tady v České republice my máme nějakých posledních 20 minut naší debaty, já bych se ještě ráda věnovala tématu, které určitě nejvíce zajímá I naše diváky, a to jsou ceny energii. Jak to vlastně zajistit, aby veškeré tyto změny, které teď budeme podstupovat, tak aby se co nejméně odrazily na, řekněme, peněženkách lidí. Pan mídr Majer má třeba Evropská unie na toto odpověď, chystají se nějaké podpory pro lidi, aby se tato změna energetiky neprojevila na ní.
Mluvčí 1: Tak tady bych rozjištěl dvě věci. Krátkodobě podpořit domácnosti, které se dostanou nejenom na hranici chudoby, ale u kterých by došlo k výraznému poklesu příjmu. To je věc sociální politiky, to není věc energetické politiky. Mě jenom musím říct, hodně znepokojuje to, co se občas o tom mluví a někde se to dokonce děje, že se stát rozhodne, že sociální politiku v oblasti energetice bude dělat za peníze firm. A to jako netransparentním zkusebem. Pokud podle mě stát má pocit, že ty firmy na té dnešní situaci příliš vydělávají, tak je má transparentně zdanit, ale takové ty varianty jako různých cenových stropů, povinnosti levnějších dodávek tomu či onomu, to je podle mě jako špatná varianta. Či krátkodobě je sociální politika a sociální politika se má dělat z kasy státu a pokud stát má pocit, že k tomu má získat nějaké další příjmy, v případě Česu třeba nějakou super dividendou, ale pak je otázka, jak jeho konkurent je zdanit, aby to bylo fairový, tak touhle cestou. No a strategicky paradoxně podle mě všechny ty opatření, které bychom měli dělat pro to, aby ta energetika byla nejenom bezpečná, nejenom udržitelná, ale také levná, jsou přesně ty, které vlastně, na kterých se Evropská unie už dlouhodobě dohaduje. Podle mě jsou všechny bezpečnější, než rozjíždění stavby nového jaderného bloku, který vlastně já na té diskuzi jako nejsmutnější nepovažuji to, že si myslím, že to asi není úplně, není jasné, že to je to nejefektivnější řešení, ale hlavně ono to vytlačuje tu diskuzi o čemkoliv jiném. A vlastně ten jaderný blok možná vyrobí nějakých 10 teravatů ročně, což je jedna sedmina zpotřeby, ale my těch 10 teravatů můžeme v mnohem kratším horizontu než v roce 2040 vyprodukovat mnohem levnějším způsobem. Či podle mě to, co je bezesporné, je akcelerovat rozvoj obnovitelných zdrojů, protože ty obnovitelné zdroje vyrábějí tu elektřinu tak levně, tak je to cesta k tomu, aby energie byla levnější. Za druhé energetické úspory, protože tu energii, kterou nemusím spotřebovat, tu taky nemusím platit. A máme také díky budžetu Evropské unie dostatek peněz na to, abychom to třeba ve vztahu k domácnostem podporovali. Za třetí myslím si, že maximálně prodloužit bezpečnou a efektivní provozní dobu našich jaderných elektráden. Ty elektrádeny jsou ekonomicky tak trochu odepsané, či vyrábí neskutečně levně. Měli by vyrábět, co nejdéle to bude bezpečné. A za čtvrté, na ten trh pustit ty hráče, kteří zvýší jeho efektivitu. Jsou to například ti agregátoři. Protože část taky těch aktivních úspor není o tom, že budeme méně topit, ale že například umožníme někomu, aby například, když nabijeme elektroauto, tak určoval ten výkon podle toho, kolik je to v sítě efektivní. Ale samozřejmě nekaždý nabíje elektroauto, ale každý má doma ledničku. Tak já můžu třeba někomu poskytnout možnost, že v rámci provozu té ledničky umožní kolísání teploty o jeden stupeň. A výsledkem toho potom je, že když je ta elektřina drahá, tak ten agregátor ji ušetří. A když je levná, tak ji nakoupí a ty dvě procenta v té ledničce sundá. Čili takových věcí jsou velké možnosti. Evropská komisia to navrhla v roce 2016. Schválno to bylo v roce 2019. Nový energetický zákon, pokud se nepletu, není ani napsaný. Proto nemáme agregátory, proto nemáme komunitní energetiku a tak. Čili myslím si, že tohle jsou čtyři věci, které vedou k tomu cíli. Jsou to cesty, které už prošlapalo spoustu zemí před námi. Prostě fungují. My se tváříme jako, že tak trochu to uděláme, protože nám to ta záuni je jako nutí. Ale vlastně to není to pravý, protože nejdůležitější je věnovat co nejvíc energií stavby jednoho jadarného bloku, možná bude vyrábět tak třeba v roce 2040. Zavádí nás to o té diskuze a o těch opatření, které bychom měli dělat ne dneska, ale už včera, k tomu, že diskutujeme o něčem, co je úplně mimo naší kontrolu.
Mluvčí 3: Pani Kričíříková, jak uchovat? Teď se nevidíte tak podobně jako pán Míndrmajer? Tak takhle určitě si nemyslím, že by nový jaderný zdroj v Dukovanech spomaloval rozvoj obnovitelných zdrojů. Ono se tak možná může zdát, řekněme, v médiích. Na druhou stranu, vemete-li to tak, že máme teď vypsaný tender, který bude, řekněme, rok, roka půl trvat, pak budeme podepisovat slovo s vybraným dodavatelem, tak to určitě nebrání státu v tom, aby tady udělal reálnou koncepci obnovitelných zdrojů a začal s jejich reálnou implementací, respektive urychlenou implementací. Nicméně z hlediska těch opatření, která tady padla,
Mluvčí 2: Tam si myslím, že souhlasím se vším z hlediska rozvoje obnovitelných zdrojů, energetických úspor. Samozřejmě všechno ta komunitní sdílení agregátoři, to je něco, co tady nemáme. A myslím si, že tady je I zásadní problém z hlediska toho, že je třeba edukovat domácnosti, je třeba edukovat lidi. Je tady vlastně, chtěla jsem říct málo, ale tady není asi žádná kampaň ze strany státu na podporu úspor, právě na podporu vlastně sdílení energii, na podporu toho, jak se stát tím aktivním prosumerem. To tady chybí a tady máme určitě co doháňat.
Mluvčí 3: Ale pokud to chápu dobře, možná je otázka na pana Sklenáře, tak poptávka od lidí tady je. Lidé mají zájem, nebo nemáte třeba v hlavě nějaké průzkumy toho, jak vlastně lidé jsou připraveni?
Mluvčí 0: V hlavě průzkumy nemám, to si omluvám. Jasně, zájem tady. Teď je otázka, jak těm lidem víc říct. A ono jde o to, že v některých případech tak si to vyžádá v podstatě I změnu stávajících obchodních modelů. A teď nemluvím třeba o nějakém trhu s elektřinou, to by bylo zase na další debatu, ale bylo tady změněno tepládenství. Tady jde o to, že my vlastně už dneska narážíme na omezení, která jsou dána obecně tím stávacím obchodním modelem, který je založený na tom, že tepládny z logiky věci prodávají teplo. Ale one potom nejsou úplně motivovány k tomu zvyšovat energetickou účinnost nebo dosahovat úspory na straně těch koncových spotřebitelů, protože by se okrádali o zisk. Takže tady podle mě by bylo vhodné otevřít debatu o nějakých alternativních modelech, jako je například Teplo jako služba, kdy vlastně ti teplárníci tak se přímo podílí na realizaci úsporných opatření na provádění energetického managementu. A pak následně od toho se odvíjí I ta skutečnost, že se snižuje ta potřeba té dodávky tepla jako commodity, což tedy šetří emise, šetří paliva, která jsou nutná pro výrobu tohoto tepla, ale poskytuje to slučasně nějakou stabilitu proti výkyvům cem těchto paliv. Takže to jsou věci, které bychom měli začít řešit. A já zase chápu, že tady z pohledu teplárníků je to něco nového, je to zase něco, co si vyžaduje velmi citlivé nastavení toho obchodního modelu. Není s tím mnoho zkušeností. Nicméně bojím se, že je jiné cesty k tomu, abychom odemkli potenciál úspor v oblasti toho dálkové vytápění. A zase nebát se bavit I o takových do posud taboizovaných tématech, jako jsou nějaké rozpady centrálního zásobení teplem. Ono jde o to, že zase bylo to řečeno, v případě, že se sníží ta koncová zpotřeba, tak v některých případech už přestává smysl dodávat tamto teplodálkově, ale to neznamená, že to nemůže být nějaké decentrální řešení, na kterém zase může participovat lokální tepládenská společnost. Takže jde o to, že ty tepládenské společnosti si můžou vlastně rozšířit portfolium svých aktivit a přispět k řešení tohoto problému. Ale je to bohužel zase běh na dlouhou trať, ale zase, jak bylo řečeno, I u toho nového jadrného zdroje, tak jsou to příští desítky let a tady už včera bylo pozdě začít. Takže měli bychom to nějakým způsobem zahájit minimálně tu diskuzi. Já si možná dovolím nesouhlasit s tím, co tady bylo řečeno, s tím, že jadrný zdroj tady není realizován na úkor OZE. Ono jde o to, že státní zpráva, že stát má nějakou institucionální kapacitu a pokud je zase podle mých informací s nemalé části vytížena přípravou a samozřejmě je to něco, co vyžaduje tu danou pozornost, tak pokud je velká část tohoto kapacity vytížena tímto projektem, tak to opravdu může být na úkor ostatních. A potom bychom teda minimálně měli posílit tu kapacitu tak, abychom byli schopni řešit ty oblasti, kde v současné době máme resty a to je ta zmíněná komunitní energetika. To jsou ty zmíněné právě existující překážky rozvoje obnovitelných zdrojů, případně realizace úspor.
Mluvčí 2: Tam jenom teda, jestli mohu reagovat, tak myslím si, že není úplně pravda to, co se týče kapacit na straně státu, protože právě I na ministerstvu byla vlastně zřízena sekce jadrné energetiky, která řeší pouze jadrného energetiku a pak je sekce energetiky, která řeší obnovitelné zdroje. Na druhou stranu zase si přiznejme, že ta sekce obecná energetická měla vlastně notifikovat systém podpor na základě zákona o podporovaných zdrojích a nemáme notifikováno nic. To znamená, ono to je možná obecně otázka kvality a kapacit té ptátní správy obecně, ale nesouhlasím v tom, že by lidé dělali na novém jadrném zdroji a nedělali na obnovitelných zdrojích, protože jsou to jiní lidé. A možná ještě dodatek k tomu rozpadu toho systému centrálního zásubování tepla v České republice. Myslím, že k tomu rozpadu musí dojít taky, nicméně to, co je zásadní, je, že by to měl být řízený rozpad a že by ho měl stát řídit právě proto, protože když se vám ta soustava začne rozpadat neřízeně, což se nám v některých částech republiky děje, a neříkám, že to je špatně, protože ten rozpad způsobuje paradoxně třeba jiná část Česu, než právě Česteplávenská, která provozuje potom ty centrální zásobování, ale když dojde pak k tomu neřízenému rozpadu, tak to samozřejmě navýší cenu tepla pro ty, které u toho centrálního zásobování zůstanou, a to je taky špatně. To znamená, tam zase jsme u té koncepce, prostě chybí nějaká strategie transformace českého teplávenství k tomu decentralnímu, ke kterému nutně dojde, ale je třeba ten proces řídit proto, aby jsme ještě nezapříčilnili to, že tady bude vznikat velmi silná vrstva zranitelných zákazníků právě z toho titulu, že se budou ty soustavy neřízeně rozpadat.
Mluvčí 0: Já jsem umlhl tému chybu, já jsem měl použít jiný výraz. To by měla být řízená optimalizace soustav. Centrální zásobní teplem nikoli rozpad. To je ten nežádoucí stav, ano.
Mluvčí 3: Pane Poslanče, byste chtěla ještě reagovat?
Mluvčí 1: No, jenom k těm zdrojům toho státu. Stát vždycky hospodaří s omezenými zdroji a pokud část zdrojů použije na akci A, tak zbývá méně část na akci B. Když se podíváme na ty výsledky, kdy stát není schopný mít novou energetickou koncepci, není schopný transponovat evropskou legislativu a není schopný vyřešit ani triviality. Já už stavím tři roky, co se bavím s MPO. Třeba o tom, abychom umožnili instalace fotovoltaických elektrále na obytné domy tím, že vytvoříme ekonomický model, který bude fungovat a ten stát to za tři roky není schopný jí zprocesovat. Tak řekl bych, že kdybych porovnal s tím kolik kroků a někdy po fedérních oblasti té jadrné energetiky stát za tu dobu stihl udělat a kolik nestihl udělat v těch ostatních oblastech, tak to opravdu kontrastuje. Když se podívám na peníze, tak jenom ta přípravná fáze tuším, stát za ní zaplatí nějakých možná 15-20 miliard. Mám pocit, že kdybychom tyhle peníze použili na rozvoj obnovitelných zdrojů, tak se dostaneme někam úplně jinam. Já vůbec nespochybňuji to, že je dobré o tom uvažovat, protože já si myslím, že jadrná energetika jednou může hrát roli. Nejsem si úplně jistý, jestli v případě České republiky věnovat takovou energií do snahy postavit ten blok dnešního designu, který a ta snaha bohužel všude okolo nepřinesla ty očekávané ovoce, jestli je to nejlepší vynaložení těch omezených zdrojů, které máme k dispozici.
Mluvčí 3: Máme tu prostor teď pro poslední otázku. Sice zde z těch časových důvodů nemáme diváky a nemáme současně připojené ani online, abychom mohli vlastně pokladat ty dotazy. Nicméně já, když moderuji diskuze podobného charakteru, ať už se týkají energetiky, zemdělství nebo všech těch sektorů, které čeká nějaká ta transformace, a je pravda, že ta transformace vznětem k udržitelnosti teď čeká v podstatě celou ekonomiku veškeré jí sektory, tak diváci většinou se ptají na dvě základní věci. Je to takový ten český pragmatismus, kolik to všechno bude stát a kde na to vezmeme. Tak bych vás poprosila jenom, jestli byste mohli na tuto, řekněme, otázku o diváku, která si se nezozněla, ale vím, že určitě by zozněla, pokud by tady diváci byli, tak možná, pane poslanče, jestli můžete začít.
Mluvčí 1: Myslím si, celá, já bych to ramoval hlavně tu klimatickou politikou, protože to je to, co vlastně vytváří tu největší změnu, tak ta transformace z mého pohledu znamená, že budou urychleny některé investice, protože v té ekonomice se neustále investuje. Čes určitě ročně investuje desítky miliard a nikdo nepřemýšlí, kde se ty peníze vezmou. Prostě velké firmy musí investovat a často taky musí investovat do technologické změny. Vzpomeňme si na firmu Kodak, která věřila, že nebude třeba investovat do technologické změny a kinofilmy budou na věky věků a ta firma na to velmi škaredě doplatila. Čili bavme se o urychlení investic. Ty investice v velké části mají výhodu, že jsou velmi produktivní, čili vlastně jsou smysluplné a to urychlení a v některých případech taky podpora těch investic, které tak produktivní nejsou, v těch chučích zemích bude probíhat za podpory těch zemí bohačích. My vlastně z EU v následujících šesti letech dostaneme velmi hrubě řečeno tisíc miliard korun, řekl bych, že spíš víc než tisíc miliard a myslím si, že by bylo rozumné, kdyby a zaplatíme tam nějakých 400 až 500, čili ten rozdíl je opravdu obrovský a bylo by rozumné, kdyby velká část těch peněz byla použita právě na urychlení této transformacené lije, abychom se třeba v některých těch oblastech, jak říká paní Krejčiřiková, pokusili dostat do té ligy těch lídrů, abychom z toho měli dlouhodobé ekonomické benefity, čili myslím si, že to je opravdu obrovská suma. Když se vezme, že rozpočet státní většinou investuje tak něco kolem stovky miliard, tak vy tady budete mít každý rok minimálně tady tuhle částku z těch evropských peněz a myslím si, že v případě, kdybychom ty peníze opravdu přesměrovali tímhle směrem, a myslím si, abychom to měli udělat, tak nebude ten problém, kde ty peníze vezmeme, ale bude problém, jak je efektivně využít. Česká republika se bohužel v minulosti velmi často soustředila na to, aby ty peníze utratila a ideálně, aby je utratila v souladu s těmi pravidly, ale mnohem méně se soustředila na to, aby je efektivně využila. To znamená, aby ten výkon těch peněz byl co největší. Čili paradoxně, my nemáme podle mě problém na ty peníze, které by měly urychlit investice. Já tady nemluvím jenom o velkých firmách typu Česu, o malých a středních firmách, ale taky o domácnosti, které získávají obrovskou podporu třeba na to zefektivnění toho své energetického fungování. Čili nemáme problém s těmi penězí, že by nebyly. Mám pocit, že zatím máme problém nadizajnovat ty programy tak, aby byly efektivní. A třetí rovina toho je jasná pravidla pro firmy. Myslím si, že firmy se dokážou přizpůsobit let jakým pravidlům, ale to přizpůsobení je nejlevnější tehdy, když vy ty pravidla znáte dostatečně dlouho do předuči. To měla být úkol těch zákonodárců. Jinak já jsem hluboce přesvědčen, že pokud si budeme počínat aspoň trochu efektivně, tak celá ta transformace bude pro Českou republiku zjevné plus. Ani ne nula, ale bude to prostě plus.
Mluvčí 3: Pane sklenáři, zaznělo tady, že Česko by vlastně od Evropy měli mít tady k dispozici nějakých čistých pětset miliard na to následující období. Bude to podle vás stačit?
Mluvčí 0: Bude muset. Já se ještě vrátím k tomu, jak byla původně ta otázka položena a ono na to v podstatě odpovídá I ten nedávno představený pán Repower EU, který očekává zvýšené investice v horizontu roku 2027 v řádu nějakých dvěstě dvěstě deset miliard eur. To jsou ty investice do toho roku 2027 a současně vlastně evropští daněvých popatnící každý rok utrací ze ruská fosilní paliva sto miliard eur. Takže tady je obrovský nepoměr mezi tím, kolik dneska vydáváme v podstatě financí na podporu nedemokratických režimů, režimů, které napadají své sousedy. Takže je tady obrovský potenciál v té úspoře za ta nakupovaná paliva. Souhlasím s tím, co bylo řečeno, že my na té tranzici, pokud to v čas a vhodně uchopíme, můžeme pouze vydělat. Ale podmínkou je, aby to bylo vhodně zprocesováno, aby ty poskytnuté prostředky byly vhodně investovány, aby bylo dosaženo potom nějakého multiplikačního faktoru. Co se týče třeba domácností, tak to asi souvisí s tím diskutovaným balíčkem Fit for 55 a s vlastně návrhy, ať už je to sociální klimatický fond, ať už jsou to různé návrhy na využití těch zvýšených výnosů z té reformy zdanění energí. A tam je důležité, aby existovala nějaká investiční složka. Čili nejenom ta provozní podpora, tak aby domácnosti zvládaly platit účty, ale současně investiční podpora, tak aby si mohly sáhnout na ty peníze pro snížení energetické nálečnosti, ať už je to nějaké zateplení, nějaké příspevky na úsporné spotřebiče, a tak dále. Takže za těchto podmínek to zvládnutelné je, a ono obecně, když to stáhnu na nějakou globální rovinu, tak ta cena za tu tranzici je možná menší, než by se na první pohled zdalo. To není diskutováno. Pak se děje to, že odpůrci, je to zveličováno ty možné dopady, ale zase podle provedných kalkulací, tak se bavíme o nějakých dvou, až čtyřech, případně šesti procentech globálního HDP, které by bylo vynakládáno zase v horizontu, v ozorkách pouze několika nástrojících dekad, tak, abychom provedli tu tranzici toho systému. S tím, že ve finále vyděláme mimo jiné I na tom, co bylo změno na začátku, to jsou ty negativní externality, které dnes nejsou internalizovány do ceny té energie z fossilních zdrojů. Takže důležitá složka je I to, jak se to potom pozitivně projeví na přírodě, případně poskytování ekosystemových služeb a tom faktu, že nás tady nebudeme muset nějakým způsobem nahrazovat s pomocí technických prostředků.
Mluvčí 3: Pani Krejtiříková, první dotaz I na Vás. Vychází to ekonomicky biznesu, ta transformace má na to dostatek financí a má I třeba dostatek, řekněme, těch pobídek od států, aby tu transformaci učinil rychle a efektivně?
Mluvčí 2: Tak já myslím, že ono už tu všechno padlo. Té podpory je tady neskutečně mnoho skrz modernizační fond, teď Národní plán obnovy, Just Transition Fond, to znamená, je třeba opravdu tyto fondy efektivně využít a nasměřovat je tak, aby všechny směřovali, řekněme, k implementaci green dealů nebo obecně k dekarbonizaci. Samozřejmě bude to, myslím si, ze strany států vyžadovat I efektivní rozhodování o vlastních zdrojích a kam je nasměřovat, to znamená třeba právě příklad provozní podpory na obnovitelné zdroje formou aukcí, to je taky jedna z věcí, která nám tady chybí. Nicméně určitě implementace green dealů bude muset být rychlejší právě z toho titulu, že Česká republika je 37% závislá na ruských zdrojích energie a to budeme muset zastavit, nahradit do pěti let, to znamená všechny ty prostředky, které tady k dispozici jsou, potažmoty, které bude třeba vynaložit ze strany států, budou muset směřovat právě za účelem dekarbonizace I k posílení energetické soběstačnosti nebo nezávislosti České republiky. Nicméně určitě je to pro biznis příležitost a zároveň mohu říct, že pokud bychom to nebrali jako příležitost, tak by to asi byl náš konec.
Mluvčí 3: Děkuju moc. Bohužel už jsme se dostali na konec naší debaty. Bylo to pro mě velice podnitné, doufám, že to bylo podnitné I pro diváky. Myslím si, že bylo důležité, že tady zazněly skutečně ta konkrétní opatření, konkrétní doporučení směrem ke státu a nejen ke státu, ale třeba I k občanům, protože si myslím, že I z toho, co tady zaznělo, tak vůbec zapojení občanů a zájem občanů o to, aby byly součástí té transformace a řešení toho problému, bude v těch následujících letech klíčové, takže doufejme, že to bylo I takové, řekněme, ponouknutí pro naše diváky. Já bych tedy nyní ráda poděkovala našim panelistům, ráda bych poděkovala Zuzaně Krejčeříkové, ředitelce public.fr společnosti ČES. Děkuji Oldřichovi Siklenářovi z Asociace pro mezinární otázky a děkuji panů poslanci Luďku Niedermayerovi za to, že vůbec umožnil tuto diskuzi proběhnout.
Mluvčí 1: Já chci poděkovat všem, kteří nás sledovali a samozřejmě v prvé řadě vám Aneto za to, jak jste to skvěle moderovala a moc děkuji Zuzaně a Oldřichovi za to, že přišli. Myslím si, že to nebude poslední debata těch debat o energetice. U nás probíhá strašně moc, bohužel zatím je nepouměr mezi kvantitou a kvalitou těch debat a kvantitou a kvalitou těch kroků, které náš stát v téhle oblasti dělá, ale věřím, že se to začne zlepšovat a to ne je tím, že bude ubývat těch debat, ale je opačným směrem. Takže všem moc děkuji a někdy asi zase nashledanou.
Mluvčí 3: Také děkuji a přeji našim divákům hezký zbytek večera.
Mluvčí 0: Nashledanou. Titulky vytvořil JohnyX. Titulky vytvořil JohnyX. Titulky vytvořil JohnyX.
Popis
V následujících týdnech a měsících bude třeba učinit řadu zásadních rozhodnutí, kudy směřovat naší energetickou koncepci a jak zajistit dodávky elektřiny a pohonných hmot. Je Green Deal brzdou nebo akcelerátorem těchto změn? Lze najít funkční průsečík mezi zajištění naší energetické bezpečnosti a snižováním emisí? A kolik nás to celé bude stát?
I o tom jsem debatoval s Oldřichem Sklenářem (AMO) a Zuzanou Křejčiříkovou (ČEZ) 30. května 2022 v Jazz Docku. Debatu moderuje Aneta Zachová, šéfredaktorka serveru Euractiv.cz.
Screenshot
Screenshot není k dispozici
Metadata
| Platforma | Youtube (video) |
| Publikováno | 19.06.2022 22:00 |
| První viděn | 12.04.2026 02:56 |
| Poslední kontrola | dosud nekontrolováno |
| Počet slov | 0 |
| Hlídač ID | b158691e8e089ddefd8623d7779ac32a |
| Original ID | Jo8r9xKEw_Y |
| Zdrojová URL | https://www.youtube.com/watch?v=Jo8r9xKEw_Y |