← Rostislav Šťastný

Proč pokračování Murphyho zákonů? Protože jeden díl nestačí. Politika je totiž nekonečný zdroj absurdních situací, které by nevymyslel ani scenárista televizního sitcomu. A čím déle se v ní člověk pohybuje, tím víc si uvědomuje, že zdravý smích je někdy jediný způsob, jak si zachovat zdravý rozum. Tohle je tedy druhá várka zákonů, co vznikly z praxe, pozorování i tichého klení za zavřenými dveřmi. A taky z těch momentů, kdy už vám nezbývá nic jiného než se pousmát a říct si: „No jo, klasika.“ Tyhle zákony nemají ambice měnit svět. Ale možná vám pomůžou pochopit, proč se někdy věci dějí tak, jak se dějí. A proč i dobrý úmysl někdy končí v šanonu s nápisem „Příště radši mlč“. A pohledem politika? Politik, který se neumí zasmát sám sobě, většinou nebývá k smíchu ani ostatním. A to je škoda. Protože když už lidi nemůžou věřit slibům, mohli by aspoň věřit, že nejsme jen stroje na proslovy. Někdy stačí málo – třeba říct: „Jo, i tohle se fakt stalo.“ A přitom se usmát. Pokud vás první díl pobavil, tenhle vás možná utvrdí v tom, že největší legrace v politice bývá nechtěná. A že právě proto stojí za to ji brát vážně.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici