← Rostislav Šťastný

Vezmeme to opačně… Nejdřív o něco přijdeme. Pak řekneme – dobře, necháme to tak. Pak vstoupíme do jedné velké obranné aliance. A pak se možná „zázrakem“ to, co jsme ztratili, jednou zase získáme zpátky. Zní to jako kapitola z politického románu? Možná. Ale čtěte dál.“ V posledních dnech se objevily zprávy, že prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj je ochoten připustit „zmrazení“ frontové linie – tedy, že Rusko by si ponechalo ta území, která už okupuje. Jenže: Zelenskyj veřejně odmítá stáhnout ukrajinské síly z Donbasu, protože by to podle něj bylo pozvánkou k další ofenzivě na Záporoží, Dnipro nebo Charkov. Ukrajinská ústava zakazuje vzdát se jakéhokoli území bez schválení parlamentem a potvrzení v celostátním referendu. „Zmrazení“ není uznání ztráty – je to pauza. Výměnou by Ukrajina požadovala jasný plán vstupu do NATO, silné bezpečnostní záruky a pokračující dodávky zbraní. Do toho se jiní světoví lídři chystají jednat o „míru“ bez přítomnosti Ukrajiny. Zelenskyj však tvrdí jasně – žádná dohoda o Ukrajině bez Ukrajiny. Až tedy příště uvidíte titulek, že „je to celé dohodnuté“, vzpomeňte si: mezi novinovým titulkem a realitou bývá větší vzdálenost než mezi Kyjevem a Moskvou. Historie navíc učí, že ztracené území se nikdy nevrací samo od sebe. Vždycky to stojí buď mnoho krve, mnoho diplomacie – a velmi často hodně obojího zároveň.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici