← Rostislav Šťastný

Právo na obranu nesmí být potrestáno. Pachatel nese následky. Případ střelby v České Skalici, kde napadený muž zastavil dva útočníky legálně drženou zbraní, opět otevírá zásadní společenskou otázku: Je naše společnost ochotna postavit se na stranu poctivých, slušných lidí, kteří se brání? Nebo budeme dál vytvářet systém, který odrazuje občany od obrany vlastního života? Nejde jen o tento jeden případ. Jde o princip. Obrana je obrana. A ta musí být chráněna. Je úplně jedno, zda legálně drženou zbraň použije zdatný muž, nebo drobná žena, senior, nebo matka s dětmi. Právo na obranu je univerzální. Nezáleží, kdo se brání – ale kdo útočí. Útočník je ten, kdo porušil zákon, narušil bezpečí, ať už pěstí, nožem, slovně, nebo jen agresivní blízkostí ve zjevně ohrožující situaci. Ať už zbraň tasí muž nebo žena, nesmí se stát podezřelým ten, kdo se jen nechtěl stát obětí. Neexistuje spravedlivá společnost, která od slušného člověka žádá, aby v kritickém okamžiku nejprve přemýšlel, zda náhodou nebude potrestán, když se brání. V tu chvíli totiž může jít o vteřiny – a o život. Pachatel nese následky. Bez výmluv. Zákon říká, že útok má být odvrácen. Ale co je to útok? Je to bezdůvodné a hrozivé přiblížení cizích lidí u bankomatu? Je to výhružný postoj? Nůž? Kámen v ruce? Pohled, který signalizuje loupežný úmysl? To vše může být – a často je – útokem. Útočník má vždy možnost neútočit. Má možnost odejít, neškodit. Jakmile se rozhodne jednat jinak, přebírá odpovědnost za to, co se stane. Tedy i za svou případnou újmu, zranění či smrt. To není tvrdost – to je spravedlnost. Nelze přijmout filozofii, že útočník je „chudák, co to přehnal“ a obránce „ten, co to přehnal víc“. Zde není prostor pro relativismus. Kdo zaútočí, musí počítat s tím, že obrana bude rozhodná, účinná – a že ho může stát víc, než čekal. I to je forma prevence kriminality. Stát nesmí trestat obranu. Musí ji chránit. Nikdo nechce divoký Západ. Ale stejně tak nikdo nechce bezmocný stát, který nutí poctivého člověka stát se obětí. Ten, kdo splnil podmínky zákona, prošel prověrkou a legálně drží zbraň, je oporou bezpečnosti, ne hrozbou. Pokud takový člověk v mezní situaci jedná a ochrání se, stát by mu měl poděkovat, ne ho vyslýchat jako podezřelého. Zbraň odebraná v rámci „standardního postupu“ není technikálie – je to výsměch bezpečí. Zůstal bezbranný. Co kdyby se ti samí pachatelé nebo jejich známí vrátili? Změňme to. Ve jménu rozumu, spravedlnosti a bezpečí. Navrhuji: Zavést presumpci oprávněné obrany, pokud není prokázáno zneužití zbraně. Umožnit dočasné vyzbrojení náhradní zbraní, pokud byla legální zbraň odebrána. Změnit výklad zákona tak, aby pachatel nesl plnou odpovědnost za následky svého jednání. Protože bezpečí a obrana nejsou privilegium. Jsou to práva. A jsou to práva každého, kdo se odmítne stát obětí. Sledující #RostislavŠťastnýKopírovat text

Screenshot není k dispozici