← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 0: Vítám vás u čtvrtého dílu podkástu Luďka Neydrmejera. Natáčíme ho vzhledem okolnostem opět online a tak se ujistím, že mě Luďek slyší. Luďku jste tam? Mluvčí 1: Jsem tady a slyším a vidím, to je konec konců tradiční začátek veškerých meetingů po většinu tohoto roku. Mluvčí 0: Ano a od mikrofonu zdraví posluchače Micháela Mlíčková a Jelínková. Začneme pozitivní zprávou, I když se na nás odevšet hrnou spíš ty negativní. Evropská unie se vyhnula rozpočtové krizi. Premiéři všech 27 zemí schválili rozpočtový rámec na dalších 7 let a k tomu se de facto I může tedy zpustit záchraný fond na obnovu ekonomik zasažených koronavirem. Z toho fondu bude moct Česko čerpat, vy jste někde napsal, 400 až 500 miliard korun. Co proto bude muset Česko ale nyní udělat? Předpokládám, že to není nic automatického, co by nám připlynulo na účty České republiky. Mluvčí 1: No samozřejmě, podmínkou toho je, že naše země připraví kvalitní plán. Ten plán naznačí, jakým způsobem ty peníze chceme investovat a musí to být samozřejmě v souladu s těmi prioritami, které jsou s evropskými penězi spojené. Takže je to hlavně digitalizace, je to boj proti klimatické změně, zvýšení odholnosti ekonomiky a podobně. Takže nejprve vznikne na úrovni státu taková vize, jakým způsobem ty peníze budou umístovány a potom podobně jako kohezní politiky budou způštěny jednotlivé projekty. Bohužel zkušenost v naší země s tímto fungováním není úplně nejlepší, nejenom že vždycky ty peníze nepřinasou ten přínos pro zemi, jaký by měl být, ale někdy se dokonce dostaneme do problému v souladu práva s tím, jakým způsobem s těmi penězi zacházíme. Takže já doufám, že to bude fungovat, protože v opačném případě tuto obrovskou příležitost nevyužijeme. Mluvčí 0: A je tam nějaký časový rámec, do kdy se musí Českost snažit, do kdy musí předložit konkrétní projekty? Mluvčí 1: To, co bylo schváleno, je vlastně jednak výceletý plán a druhá k ten protikrizový rozpočet. V případě toho protikrizového rozpočtu by opravdu ten plán do Bruselu měl přijít v horizontu několika měsíců a potom v několika měsících Evropská komise potvrdí, že s tím plánem souhlasí a nebo bude vyžadovat nějaké změny. Mělo by to jít opravdu poměrně rychle. Mluvčí 0: A co si myslíte, když bychom zůstali u konkrétních příkladů, že by tedy Česko mělo navrhnout? O co by se mělo snažit? Jenom připomenu, že před pár dny proběhlo médii, že několik evropských zemí zresuscitovalo nějaký plán na transevropskou síť rychlovlaků. Česko, zdá se, například u tohoto projektu není, ani se železnicemi s rozvojem nějakým zvláštním nepočítá, tak mělo by to být třeba právě, měla by to být tato oblast podle vás, nebo jaké další oblasti konkrétně by mělo Česko více ošetřit? Mluvčí 1: Tím, že jsme vlastně jak v té digitalizaci, tak v úsilí o dekarbonizaci ekonomiky zrovna moc nepokročili, takže vlastně těch možností je opravdu spoustu. Vlastně digitální technologie ve spojení státu s občanem jsou spíše na papíře a dokonce se ukazuje v dnešní době, kdy potřebujeme relativně jednoduché aplikace na to, abychom efektivněji bojovali proti koronaviru, tak je nejsme schopni vytvořit. V oblasti dekarbonizace jsou to dvě hlavní oblasti podle mého názoru. Jednu jste zmínila, to je snížování emisí v dopravě, což se týká nejenom toho, aby po silnicích jezdili auta, které budou vytvářet nižší emise, ale také například mnohem lepší veřejnou dopravou, zejména vlakovou. Je to přesun vlakové dopravy z pohonu naftou na pohon elektřinou, ale hlavně s atraktivnění té dopravy, aby více lidí ji využívalo. Mě docela mrzí, že v tom plánu na zavedení nočních vlaků, jakkoliv je to spíše symbolické, než že by to znamenalo něco dramatického. Třeba Česká republika nefiguruje, I když jenom před pár lety zrovna aspoň nějaká omezená nabídka nočních vlaků, které jsou alternativou pro letecké cestování jsme tady neměli. Ale myslím si, že ten největší a nejsnázej dostupný potenciál se nachází v energetice, kde bychom měli odstavovat ty energeticky, ty emisně velmi náročné zdroje, které navíc skazí naše životní prostředí a nahrazovat je zdroji obnovitelnými. A samozřejmě myslím také na mnohem efektivnější zacházení s energií. To je ta agenda energetických úspor. Mluvčí 0: Já jsem minulý týden zaznamenala rozhovor si s tím odborníkem přes globální klimatickou změnu. Byl to Čech, který říkal pojďme v Česku budovat právě například ty větrné elektrárny, kterých je tolik například v Německu. Ale na rovinu Česko nemá vlastně tu samou geografii jako Německo. Myslíte si, že taková možnost právě třeba na využití větrné energie je skutečně reálná? Mluvčí 1: Samozřejmě jsme na tom hůř než například přímořské státy, které mohou stavět ty farmy na moři, které jsou energeticky velmi efektivní. Ale Karel Schwarzenberg často říká, že mu ta česká diskuze připadne zajímavá, protože on autem často jezdí z Vídně do Prahy, pravděpodobně přes Brno a říká, že je zajímavé, že zatímco na rakouské straně zřejmě vítr fouká a proto tam jsou spousty větrníků, zejména v okolí Vídně, tak na české straně my s naprostou jistotou víme, že tam vítr nefouká, což je samozřejmě nesmysl. Já si myslím, že u nás je větší potenciál spíše pro fotovoltaické panely, s tím, že samozřejmě nedostaneme nikdy takového výkonu, jako například fotovoltaika umístěna na jíhu Evropy nebo třeba v Africe, ale ten potenciál tam samozřejmě je velký. A stejně tak bychom si také měli zamyslet, jestli nebude výhodnější do budoucna například, aby naše firmy zainvestovaly větrné parky v Polsku a my bychom tu elektřinu k nám dováželi, anebo ji vůbec dováželi od výrobců, kteří nebudou s námi spojený, protože ta energie tam bude vznikat efektivněji a levněji. Mluvčí 0: A co se týče jaderné energie, která také je pro mnohé vlastně ta hlavní, která by měla Česku zajistit energetickou soběstačnost, tak připomeňme sluchačům, jaký je váš postoj k tomuto zdroji energie. Mluvčí 1: Já vůbec nic nemám proti jádru. Jádro je nyní diskvalifikováno ekonomicky, protože jadarné elektrárny vycházejí velmi draho a navíc v Evropě se je nedaří stavět v tom původním časovém a rozpočtovém plánu. Navíc musíme uvědomit, že jaderný zdroj je vlastně ten nejhůře regulovatelný zdroj. A čím víc se bude jádra v tom energetickém mixu, tak tím budou vlastně vznikat větší tenze mezi obnovitelnými zdroji, které z podstaty věci fungují ne zcela stabilně a s těmi jadernými. Já se obávám, že kdybychom do našeho mixu dostali vysoký podíl jaderné energie, třeba nad 50%, tak nás to zároveň povede k rozhodnutí nepodporovat obnovitelné zdroje, protože bychom se dostali do problému, jak buď to podporovat, aby elektřina s obnovitelnými zdrojů se do sítě dostávala, ale to by samozřejmě bylo negativní pro jaderné elektrány, protože v tu chvíli by oni tu elektřinu nemohli prodávat a oni neumí ten výkon dostatečně utlumit. Čiže má to spoustu důsledků, ale jak říkám, v tom dnešním světě mám pocit, že drtivá většina vlád po celém světě nebo investorů toto akceptuje, je jaderná energetika vlastně vyloučena pro svoji velkou nákladovost a velká rizika spojená s realizací těch projektů. Nicméně, samozřejmě si myslím, že bychom naše jaderné elektrándy, které máme, měli provozovat tak dlouho, dokud budou bezpečné. Nejsem přítel toho, aby byly předčasně odstavovány, ale tu budoucnost vidím prostě v současné době při současném stavu poznání ohledně jaderné energetiky taky nevidím v rozšiřování jaderných elektránd v České republice. Mluvčí 0: Připomeníme, že bod na němž jednání o evropském rozpočtu vázla bylo podmínění čerpání evropských fondů tzv. vládou práva v členských zemích. To obnáší především fungující nezávislý soudní systém a problém mělo hlavně Polsku a Maďarsko. Jak se podařilo předsedajícímu Německu tento veto těchto dvou zemí vyřešit? Mluvčí 1: Ono to navenek vypadá, že došlo k nějakému kompromisu, ale podle mého názoru dominantně došlo k tomu, že Maďarsko a Polsko ustoupilo. Na plenárním zasedání Evropského parlamentu šefka komise jasně řekla, že oni se budou řídit tím schváleným právním textem a politické deklarace, které vznikly na úrovni Evropské rady a které odblokovali to veto, mají nižší závaznost než ten právní text. Čili já se domnívám, že Maďarsko a Polsko hledalo nějaký mediální výstup z té situace, jak zdůvodnit, že něco získali a proto od toho veta ustoupili. Ale já doufám, že ten režim, který považuji za opravdu smysluplný, protože zejména princip právního státu je úplným základem fungování naší společnosti, jakmi nefunguje princip právního státu, vlastně nefunguje nic. A není to abstraktní diskuz, je to věc, která se pak dotýká tisíců občanů a firem, které se nemohou dovolat svého práva. Tak já doufám, že na tom, že tento princip bude Unie radikálněji a razantněji vymáhat, že ten princip bude platit. Ale uvidíme v dalších letech. Já hlavně doufám, že ten problém nebudeme muset řešit. Já doufám, že princip právního státu, stejně tak jako další hodnoty, které stojí vlastně na začátku toho projektu Evropské integrace, budou přijímány bez jakýchkoliv výhrad všemi členskými zeměmi. A to znamená, že vlastně se s tím problémem nebudeme muset potýkat. Mluvčí 0: A mluvíte o tom teď na plenárním zasedání Europarlamentu. Předpokládám, kde se rozpočet projednává. Lze předpokládat tento týden ještě vlastně schválení rozpočtu? Mluvčí 1: Ano, domněvám se, že všechny práce na schvalování toho finančního rámce, které jsou na bedrech parlamentu, budou dokončeny. Ale zároveň ten výsledek finanční rámec ještě bude předjímat nějaké další kroky. Ale parlament dělá všechno pro to, aby to opravdu od příštího roku mohlo začít fungovat. A myslím si, že to na tomto plenárním zasedáním dokončíme. To, co se nám asi nepodaří dokončit, je Brexit, ale k tom se možná dostaneme později. Mluvčí 0: Na to jsem se chtěla právě zeptat, protože Brexit na vzdory koronaviru se nyní dokázal prosadit v médiích, což asi znamená, že skutečně jde v uvozovkách do tuhého Evropská komisej ústysvé šéfky. Ursula von der Leyen řekla, že počítá I s možností, že dojde k Brexitu bez dohody. Tak jak to vlastně vypadá teď a kolik času nám zbývá? Mluvčí 1: Tady je asi potřeba říct, že se bavíme ve čtvrtek a v pátek bude probíhat na plenárním jednání diskuze. Čtvrtek je jeden z dalších mnoha deadline, proto aby byla nalezena dohoda mezi vědnavači EU a SPK. Opravdu se jedná velmi intenzivně, podle těch posledních informací jeden z těch tří sporných bodů se podařilo do určité míry překonat, ale zejména v té oblasti rybolovu stále se dohoda nerodí. Takže opravdu říci, že Brexit bez dohody, a to znamená velké ekonomické potíže pro firmy obchodující se SPK od 1. ledna, se nedá vůbec vyloučit. Bohužel jeho pravděpodobnost stále roste, ale řekl bych, že minimálně dnes ještě existují desítky hodin prostoru na nalezení dohody. Bohužel ta dohoda hodně vázne na ideologické strance tohoto vyjednávání, kdy Evropská unie k tomu vyjednávání přistupuje jako vyjednávání o obchodu, zatímco pro Brity je důležité, aby ta dohoda stělesňovala jejich víru v to, že Británie je nyní naprosto suverénním státem ve svém rozhodování, které nehodlá na sebe přijímat některé závazky. Bohužel bez nějakých omezení suverenity nemůže velká a opravdu fungující obchodní dohoda vzniknout a to je právě ten hlavní konflikt. Mluvčí 0: Ještě bych se vrátila k tématu rozpočtu, tentokrát rozpočtu České republiky na příští rok. Zatímco tedy Evropská unie už schválila rozpočtový rámec dokonce na sedm let, u nás se debata o rozpočtu dál vyhrocuje, tak jak to vidíte? Už se čím dál tím častěji mluví o rozpočtovém provizoruju, vy jste myslím minule říkal, že si myslíte, že se nakonec ten rozpočet podaří schválit. Před Vánoci jste pořád stejně optimistický? Mluvčí 1: Já si myslím, že to je stále hlavní plán, protože logika pana premiéra je různými, často nesystémovými ústupky získat tu podporu, kterou potřebuje. My čelíme ale dvěma problémům. Ten obrovský problém je, že Senát potvrdil ten daňový balíček, který výrazným způsobem prohloubí deficit našeho rozpočtu na další léta. Předpokládám, že prezident Zeman ho potvrdí, nebo jeho veto sněmovná přehlasuje. To je opravdu obrovský problém. Já jsem velký fanda nízkých daní, zejména nízkých daní z práce, ale není možné nízké daně financovat deficitem. A to je bohužel co stalo. A pak máme na stole ten základní rozpočet, který tohle vlastně vůbec nereflektuje. To je obrovské selhání vlády. Vlastně to jde proti systému, který se tady mnoho, mnoho let vytvářel. To je ten rozpočet s deficitem 320, který je tedy po schválení toho daňového balíčku efektivně rozpočet s deficitem, řekněme, 430 nebo 420, 440 miliard, což je astronomická suma. No a ten rozpočet má taky překvapivě velký deficit. A zejména má ten deficit vytvořený nikoliv těmi protikrizovými opatřeními. To je tzv. deficit cyklický, ale je dominantně vytvořený opatřeními trvalými, to znamená strukturálními, čili ten deficit je také špatný. No a celkově směřujeme do toho, že naše země bude v nejvážnější rozpočtové situaci od roku 1989 a to v situaci, ze které se budeme dostávat mnoho let, pravděpodobně déle, než bude celé další příští volební období, pokud se parlament a vláda neodhodlá ke korekci například toho daňového balíčku, a to znamená navýšení příjmu státu. To je opravdu velmi smutný pohled a spoustu lidí, včetně mě, si klade otázku, jak je možné, že během několika týdnů skolabovala docela velká rozpočtová odpovědnost, která fungování naší země od roku 1989 provázela. To je opravdu šokující, jak něco, co jsme považovali jako takovou pevnou a silnou vlastnost Českého státu vlastně během několika týdnů, možná několika měsíců zcela zmizí. Mluvčí 0: Nedá se to přece jen přičíst na vrup současné krizi s koronavirem? Mluvčí 1: Nedá, protože podle názoru Národní rozpočtové rady, což je nejvýšší a navíc nezávislá autorita, je ten strukturální deficit, který vznikne v rozpočtu, pokud dojde ke schválení daňového balíčku a tohoto rozpočtu v řádu 6 % HDP. To znamená, drtivá většina toho 400 miliardového deficitu nejsou dočasná jednorázová krizová opatření, ale je to vlastně problém v té struktuře, kdy výdaje toho rozpočtu jsou výrazně vyšší než jeho příjmy. Mluvčí 0: Vy se vlastně analýze rozpočtu věnujete často ve svých blozích na Aktuálně.cz I na svém Facebooku. Ta debata je poměrně I technická a nás tlačí trochu čas a přece jenom je tady to důležité téma, které už jsem zmínila, to znamená pokračující potíže s covidovou epidemí. Počty nakažených I další ukazatele se opět zhoršují, lidé kritizují vládu, mimo jiné I kvůli nepřipravenosti očkování, které přitom je podle mnohých vědců a lékařů jediným způsobem, jak zabránit neustálému vracení se infekce a rozkolísávání společnosti. Nálada ve společnosti tedy není nejlepší, blíží se nám Vánoce. Jak vnímáte situaci v Česku a dal byste posluchačům třeba nějakou naději? Mluvčí 1: Naději je, že existují vakcíny, které podle mého názoru jsou jedinou cestou, jak se z té epidemie dostat. A navíc díky tomu, jak k tomu problému vakcín přistoupila Evropská unie, tak ty vakcíny nám budou velmi rychle dostupné. To je asi ta největší naději. Jinak bohužel, ty zprávy z naší země jsou prostě nesmírně smutné. A já jsem z toho, to je další věc, ze které jsem opravdu šokován a zklamaný, jak špatně si náš stát, a to já nechci mluvit jenom o vládě, já záměrně mluvím o státu, v té krizi počíná. V posledních dnech opravdu sledujeme výrazné urychlení počtu nakažených, které taky souvisí s tím, že jsme aspoň trochu začli testovat. A víme z té zkušenosti ze září října, že zastavit ten rozjetý vlak je velmi, velmi komplikované. Podle mého názoru při tom rozhodování se vláda dopustila celé řady chyb v posledních týdnech a navíc její konání prostě výrazným způsobem snižuje důvěru občanů a ochotu vlastně nějaké opatření přijímat, čemuž vychází vláda střít, že vlastně ty opatření příliš intenzivní nezavádí. Na konci toho budou další stovky a tisíce tragédií, protože víme, že vysoký počet nakažených znamená vysoký počet lidí v nemocnicích a víme, že nemalá část těch, kteří se dostanou do nemocnic, nebo který mají vážný průběh covidu, kvůli tomu přijde o život. Zatímco v Německu kanceléřka jasně řekla, že vysoký podíl obějití covidu je prostě nepřijatelných a proto celá společnost musí přijmout nějaká opatření. Já jsem dnes v komunikaci ministra zdravotnictví zaznamenal, že díky tomu, že nemocnice nejsou přetížené, si můžeme dovolit mírnější opatření než řada okolních zemích, a to přesto, že máme vyšší počty nakažených. To je výrok, který mě šokuje a docela chápu, že spoustu lidí si klade otázku, jestli ta země, kterou nyní Česká republika je, je země, ve které chtějí žít. Mluvčí 0: Tak to nebylo úplně pozitivní. Já bych přece jenom se přemlouvala za to, že bychom posluchačům do toho nového roku a vlastně do nadcházejícího období Vánoc nějaký pozitivní vzkaz, nějaké pozitivní hladění dodali. Tak napadalo by vás něco? Mluvčí 1: Ale určitě. Já se do budoucna dívám s optimismem, protože máme spoustu předpokladů pro to, aby ten příští rok byl mnohem, ale mnohem lepší než ten letošní. Já přesně doufám, že nás nepotká rychle nějaká taková pandemie nebo takový šok, jaký jsme zažili v minulém roce a hlavně doufám, že na takovéto šoky budeme mnohem lépe připraveni a to znamená, že je zvládneme. Ale je dostupná vakcína, která opravdu může znamenat výjezd z tady tohoto temného tunelu této pandemie, pokud tu vakcínu budeme dostatečně rychle a dostatečně široce implementovat. Máme našlápnuto k tomu, abychom dostali naši ekonomiku do mnohem lepší situace, protože budeme mít dostupné ty stovky miliard peněz z evropského rozpočtu. Budeme mít také dostupné velké prostředky v českém rozpočtu, pro který já mohlem souhasím s tím, aby příští rok byl vysoký deficit rozpočtu, pokud tyto peníze půjdou na oživení ekonomiky. A také se ukazuje a je to jasně vidět třeba například u Evropské unie, že ty špatné obtížné doby vedou k tomu, že uděláme rozhodnutí, která jsou velmi příznivá pro budoucnost. Já mám pocit, že zatím do určité míry se to naší země vyhnulo, ale doufám, že se nás to nebude vyhýbat nadále a proto si myslím, že ten příští rok by mohl být rok, který bude znamenat velkou úlově po tom opravdu hrozném letošním roce a bude znamenat začátek něčeho dobrého na další období. Ale jak už často říkám, ta dobrá zpráva je, že to máme ve svých ruku a můžeme tomu dosahnout. Pro někoho to může být špatná zpráva, že to záleží na jednom každém z nás. Ale myslím si, že stojí za to se pokusit, abychom opravdu tu naši zemi posunuli podstatně lepším směrem, než tím, kterým směruje právě nyní. Mluvčí 0: Já děkuji za tenhle záblesk naděje do nového roku. Pevně doufám, že až se uslyšíme příště, situace už bude alespoň o něco lepší. Možná bude nějaký pokrok v dostupnosti očkování, zejména pro ohrožené skupiny. Od mikrofonu se tedy loučí Micháela Mlíčková-Jelínková. Těším se na slyšenou v lednu. A poslední slovo bych nechala Lučkovi. Mluvčí 1: Já vám přejovším přeji klidné a nyní bezpečné Vánoce. Opravdu věřím, že když se o to alespoň trochu každý z nás zaslouží, tak ten příští rok bude mnohem lepší než ten rok letošní. Takže ještě jednou hezké Vánoce a v lednu nashledanou.Kopírovat text

EU ještě minulý týden hrozilo rozpočtové provizorium, neboť Maďarsko s Polskem odmítaly podpořit sedmiletý rozpočet i fond kvůli novému pravidlu spojujícímu čerpání peněz s vládou práva. Ten se nyní podařilo odblokovat. Jak tedy vypadá schválená dohoda? O tom a mnohem více jsme si povídali ve čtvrtém díle mého podcastu. Datum zveřejnění 19.12.2020

Screenshot není k dispozici