← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 0: Naše země již dnes už viditelně zaostává v tempu očkování za většinou zemí Unie. Dle uniklých odhadů se dnešní měrný odstup postupem času změní na ztrátu opravdu velkou. A od dostatečného proočkování nás dělí o mnoho více týdnů než ostatní země. A je zde I další riziko. I v podstatě více proočkovaných zemí, než kde bude Česká republika za měsíc či dva, se koronaviru bohužel moc dobře daří, třeba v Čile a v Maďarsku. A to je také špatná zpráva. Bohužel dnešní stav má jasné příčiny. Objednali jsme totiž výrazně méně dávek, než nakolik jsme měli nárok. A bohužel platí. Málo objednáno, srovná málo dodáno. Hlavní zdůvodnění tohoto přístupu, které zatím jen polohlasně vychází z vládních kruhů, říká, že nakoupit více by pro nás bylo moc drahé. Bohužel, tato logika zpustila řetězec událostí, na jehož konci je výsledek, který neleze označit jinak, než jako špatný. Roli hraje I to, že transparence rozhodování o vakcínách v Unii není nijak slavná. Hlavní rozhodnutí probíhají na řídicím výboru, kam země delegují svého zástupce. A tam třebně padlo rozhodnutí zahalit rozhodování o vakcínách velmi důslednou mlhou. S tím, jak přibývají informace o různých jednáních a je dostupných stále více dat, zeleco se o jednání o vakcínách a jejich důsledcích zrekonstruovat anebo odhadnout. Myšlenka společného nákupu pro země Unie byla jak solidární, protože nikdo by v rámci toho nebyl zvýhodněn I znevýhodněn, tak také pragmatická, protože platí, že umožňá rychlejší jednání s farmaceutickými firmami a dosažení lepších podmínek. O smluvách se jednalo ale v čase, kdy vakcíny nebyly zdaleka schváleny a kdy nebylo jasné, jak rychle budou k dodání. Firmy tež potřebovaly finanční podporu pro dokončení přípravy a masovou výrobu. V té souvislosti bylo jasné, že EU musí zaprvé nakoupit vakcíny, o kterých není jasné, zda budou schváleny a pokud ano, kdy budou dodány, ale zároveň poskytnout firmám hodně peněz na to, aby mohly rozjet masovou výrobu. Za druhé, nakoupit od více firm, aby se snižilo riziko, že některé vakcíny neúspějí ve výrobě nebo při schvalování. A za třetí, nakoupit tedy mnohem více vakcín, než kolik bude třeba pro proočkování Evropanů. Z hlediska pravidel fungování malého unijního rozpočtu bylo zároveň jasné, že za vakcíny budou platit jednotlivé země sami. Některým vládám, stejně jako České, se ale zřejmě zdálo, že kupovat násobně víc dávek, než kolik je třeba pro proočkování všech obyvatel, početně řečeno, je vyhazování peněz. A tím hned na začátku vlastně vznikl velký problém. Zatímco farmaceutické firmy trvaly na vysokém objemu vakcín, který také zajišťoval slušné tempo dodávek a také pro firmy dostatečný příjem na rozvětí výroby, některé země nechtěli za svůj podíle zaplatit. Zaplatit za něj, tedy převzít ho, museli stát I ostatní. Spolu s vyšším objemem, a tedy I přebytkem nakoupených dávek, se tím u nich I zvýšilo tempo dodávek na úkor těch, kteří dostatek vakcín nenakoupili. Je to logické a jinak to ani nejde. Žádný premiér by totiž nemohl zdůvodnit, že nakupuje masivní množství vakcín pro dobu, kdy už budou všichni pravděpodobně pro očkování. Ač přesná pravidla rozdělování vakcín nejsou známa, tedy respektive pro nás nejsou známa, vlády je schválili a spolurozhodli o nich, který je znají, je tedy zjevně logické, že kdo objednal více, také dostal do dneška vakcín více. Tím tedy vznikla podstatná nerovnost v tempu dodávek, která je dle aktuálních dat poměrně velká. Dodávky do jednotlivých zemí jdou od 11 % v poměru počtu dávek na počet obyvatel, třeba u Lotyšska, až k 31,5 % u Oirska. Vybučuje Maďarsko s podílem přes 50 %, ale které využívá I jiné vakcíny, než ty, které společně EU nakoupila a schválila, to znamená vakcíny z Číny a z Ruska. Situaci navíc komplikuje I to, že vakcíny budou kupovány v různých tranžích a zřejmě I tak jsou dodávány. Proto, ačkoliv má Česká republika dne uniklých dat nakoupeno dostatek vakcín Pfizeru, zhruba tolik, kolik odpovídá našemu podílu, tak přesto není čelím pomalejším dodávkám, protože právě z první tranže nakoupila dávek málo. Zdá se, že Andrej Babiš dnes volá potom, aby všechny kroky, které umožnili, aby EU objednala miliardy dávek, byly zapomenuty a začaly se dávky rozdělovat tak říkajíc od čistého stolu. To ovšem znamená, že mnoho zemí by o dávky, které objednali a za které platí, přišly, respektive jejich dodávky by byly odloženy až do doby, kdy vlastně to nedává žádný smysl. Zhoršení by si tak paradoxně došlo těch zemí, které vlastně umožnili díky tomu, že byly ochotní platit více peněz, že EU tolik vakcín objednala. A díky tomu je dnešní počet dávek dodaný do EU skoro 120 milionů a proočkováno je víc než 100 milionů evropanů. Kdyby neochota zemí, jako je Česká republika, koupit nadbytek dávek způsobila, že by EU jako celé koupila mnohem méně vakcín, byla by tato čísla samozřejmě mnohem horší, což by mělo dopat také na nás. Vše, co o nákupech nezvíme, vychází ze stříbku informací, které získali novináři. Vlády, zejména ta naše, mlčí. A to je další problém. Ale nevzniklo to asi náhodou. Možná, že některé země si za rozhodováním ušetřit na nákupu vakcín dnes stojí. Pokud je v nich opravdu pandémie v útlumu, nemusí být pomalejší očkování tak velkým tématem. Anebo se jim daří tuto diskuzi držet pod pokličkou. Ale jinde, třeba u nás, je to samozřejmě téma obrovské. Protože ve hře může být záchrana stovek životů. Lze se domnívat, že rozhodnutí v řídící výboru spustit nad rozhodováním jeho důsledky neproniknutelnou mlhu bylo umyslné. Země, které dobrovolně tempo očkování zbrzdili, se k tomu asi nechtějí moc znát. Ale dokonce I další země, které si převzetím jejich dodávek pomohly, se možná tím nechtějí úplně chlubit. Proto je hostá mlha nad tím, co se odehrálo, pro většinu aktérů tohoto rozhodování vlastně užitečná. Ti, co ušetřili, sice riskují zdraví svých občanů, ti, co nakoupili dávek více, by museli totiž vysvětlovat velké přebytky na konci roku a jak se k nim dostali. Jistě, nes je oprávně je pozornost veřejnosti přikloněna k záchraně životu, ale možná, že peníze, které za dávky jsou vynaloženy, jednohodné budou také tématem. Nedostatek transparence má I další důsledky. Tím, že lidé jako je Andrej Babiš svalují své obrovské selhání na nedostatek solidarity ostatních, bez sohladu na to, že zrovna jeho politika s solidaritou v minulosti příliš nevynikala, tak vlastně absence dostatečně transparentních pravidel a informací o nich zabraňují v tom, aby byl jednoznačně usvědčen z toho želže. Stálo-li za rozhodováním státu objednat méně vakcín ekonomické hledisko, není od věcí ho zkusit proskoumat. Nedostatek přesných dat komplikuje přesné propočty, proto lze vycházet jen z čísel, které lze, dle různých zdrojů, dohledat. Nejnovější data říkají, že EU objednala 2600 milionů dávek vakcín. Pokud předpokládáme, že všechny budou dodány a zaplaceny, dělá to zhruba 5,8 vakciny na obyvatele. Vzhledem k tomu, že podíl jednodávkové vakciny od Johnson na Johnson je malý, platí v zásadě tolik, že objednáno je zhruba třikrát tolik, kolik má Evropská unie, obyvatel, včetně kojenců a mládeže. Cena za nákup vakcín EU nezdělela, nepře k tomu zavázala ve smlouvách. Vodítko ale může dát známý tweet vysoké belgické úřednice, který tabulku k zdišení těch, co smlouvy vyjednali, včetně úplný cen, zveřejnil. Dle něj jdou ceny vakcín v EU, které jsou obvyklnější, než platí jiné země. Od 46 korun za dodávky jedné vakciny od AstraZeneca po 385 korun za vakcínu od firmy Modena. Z toho lze mít určitou představu, kolik vakcín na masivní očkování v Unii vlastně stojí. Platba za 10 milionů dávek, který jde od půl miliardy korun přes 3,1 miliardy v případě nákupu vakcín od firmy Pfizer až po 3,85 miliardy za dodávku od firmy Modena. Průměrně dělá náklad 260 korun na jednu vakcínu. Samozřejmě očkování je celkově dražší, platí se za distribuci. Pojišťovny platí u nás na první pohled docela velkory součásku 200 korun lékařům za každý vpich, ale tyto peníze budou vyplaceny samozřejmě jen za dávky, které budou skutečně využité. Nikoji vzaty, které budou zaplaceny, leč neodebrány a nebo zůstanou ležet ve skladu. Pokud by naše země nakoupila celý podíl, který z balíku EU náleží, tedy 5,8x počet obyvatel, šlo by při rovnoměrném zastoupení všech všetkých vakcín o náklad 14,9 miliardy korun. V případě, kdybychom nakupovali teoreticky jen dávky od Pfizeru, by to bylo zhruba o 5 miliard víc. S čím tento náklad, který zajišťuje ochranu životu pro minimálně stovky tisíc lidí, jenom pandemii ohrožených seniorů ve věku nad 70 let je u nás 1,4 milionu, lze porovnat. Například loňský mimořádný příspěvek důchodcům, který prosadila vláda, stal 15 miliard, tedy zhruba tolik, kolik stojí nákup veškerých vakcín. Cena vakcín tež představuje například 1,5 roku výběru daně z převodu nemovitosti, kterou vláda loni zrušila, a nebo 1% všech výdajů státního rozpočtu v roce 2019. Nesmíme ale zapomenout, že vláda se rozhodla naštěstí poměrně hodně vakcín objednat. Dle údajů, které získali hospodářské noviny, jsme naši kvotu nákupů využili na 81%. Pokud tomu tak bylo, tak jsme uspořili při průměrné ceně dávcky vlastně jenom 3 miliardy. Pokud bychom neobjednali nejdražší z vakcín Modenu, tak by to bylo o 1,5 miliardy více. Je to tedy zhruba tolik, kolik je 1 pětina zmíněného volebního příspěvku pro důchodce. A nebo je to mnohem méně, než kolik ročně stojí ekonomicky sporná, ač voliticky populární, sleva na jízdne, kterou vláda zavedla, která ovšem na rozdíl od nákupu vakcí není jednorázová. Platí se každý rok. Je to méně, než kolik vláda loň dala v rámci boje s covidem, přinejmenší tak to zdůvodňovala, na navýšení pojistné kapacity státní pojišťovny EGAP a nebo 2,5 násobek toho, co pod stejnou záminkou bylo využito na navýšení kapitálu státní společnosti PRISCO. Z hlediska objemu státního rozpočtu jde o částku věru nezajímavou, zejména v porovnání s účelem, ke kterém mohla sloužit, tedy k tomu, že mohla urychlit vakcinaci našich občanů. Pokud tedy naše rozhodnutí neobjednat naši férovou část vakcín, které vede k tomu, že budeme dostávat dávky pomalej, a tedy budeme čelit pandemii déle, vyšlo z úvahy, že je moc drahé, tak tento argument kulhá. Kulhá vlastně na obě nohy. Úspora, které jsme dosáhli, je mizivá. Škody, které to působí nejen na zdraví, ale také na pocitu lidí, jsou obrovské. Zdá se mi tedy, že za tím rozhodnutí, pokud aspoň pár ministrů umí sčítat a násobit, stála hlavně obava, že nákup velkého množství vakcín bude někdy, zřejmě opozicí, kritizovan. Ale I ten problém by uměl rozumný politik snadnově řešit tím, že by k tomuto strategickému rozhodování přizválel opozici v parlamentu. Pochybuji, že by vláda na vyložení jednotek miliard navíc výměnou za to, že dostane dávky rychleji, nezískala dostatečnou podporu. To podpora by zajistila, že toto rozhodnutí nebude později mít kdo kritizovat. Problémy na očkování jsou jen zlomek všech nákladů na zvládání pandemii. A I ty stojí tak trochu za rozkoumání. Zdá se totiž, že rozhodnutí na pandemii ušetřit se bohužel prolíná celým konáním vlády v minulém roce. Programy na podporu podniků, podnikatelů či sociálně slabých mimo důchodců jsou slabé, vznikaly pomalu a často jsou zřejmě záměrně nastaveny tak, že spoustu lidí je vlastně nemůže čerpat. Obavy o to, že to bude příliš drahé, zřejmě stály I za velmi slabým rozsahem testování, který přijímal ovlivně masivní rozsah pandemie u nás. Pro zajímavost, drahými PCR testy jsme zatím otestovali, vdle dat Ministerstva zdravotnictví, 6,3 milionu lidí. Pokud odhadneme průměrnou cenu jako 1500 Kč, loni byla o něco vyšší dnešně nižší, ale část testů si platili lidi ze svého, jde o celkový náklad 9,4 miliardy. Opět, v porovnání s účtem za pandemii je to malá částka. Netestovat kvůli nákladům by bylo další velmi špatné ekonomické rozhodnutí. Kdybychom totiž I díky většímu testování drahým PCR testy pandemii více zbrzdili, nedošlo by k tak velké strátě na ekonomice. Číselně vzato snížení poklesu ekonomiky o 1% HDP znamená nejen méně ztracených životů a také pracovních míst a udržení příjmu lidí, ale je to také 15 miliard Kč do státní kasy. Méně by také se platilo za různé podporné programy, do kterých vláda zhruba investovala 50 miliard. Snížení by se výjde sociální I zdravotní. Také by nebylo třeba, aby firmy teď vynakládají stovky milionů na testování svých zaměstnanců a nemuseli by se věnovat energií logistice tohoto testování a místo toho by se mohly soustředit k svoji práci. Sečteno a potrženo. Nezvládnutí pandemie, které způsobila do velké míry nefunkčnost některých státních institucí a chaotické, nekompetentní rozhodování vlády nespůsobuje jen tragické ztráty na lidských životech a zdraví. K tomu navíc rozložeje naši společnost, ale nesou sebou I jasně měřitelné ztráty ekonomické. Rozhodnutí vlády ušetřit na vakcínách či nepochopením toho, na jakých principech je budou země Evropské unie rozdělovat, což by samozřejmě vůbec neomlouvalo, vede k tomu, že pandemii budeme potlačovat pomaleji a déle, než by k tomu došlo, kdybychom očkovali rychleji. Ušetřené jednatky miliard a nebo také hrubá nekompetence vládního rozhodování nás tedy nakonec přišly strašně draho.Kopírovat text

Rusko se ani dnes nebojí sáhnout k metodám používaných za studené války. Jak bychom měli na agresivní politiku Ruska reagovat? Jaké jsou cíle Klimatického zákonu a dokdy by měla být EU klimaticky neutrální? A jak bude vypadat evropský digitální očkovací pas? Zveřejněno v dubnu 2021

Screenshot není k dispozici