← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Dobrý den, počuvať je podcast Luďka Niedermayera, v kterom se budeme rozprávat o tom, co chybe Evropou, o tom, co chybe nami. Moje jméno je Karolina Koščová, ve evropské politike se pohybujem několiko rokov a budem sa pýtať, možno aj za vás. Příjemné počuvaně. Máme tu rok 2022, což je pro mě stále tak trochu neuvěřitelné, ale pojďme se dnes snažit být tak trochu můdry a povedať si, co nás čaká. Ně je totiž pravda, že se pozeráme úplně do neznáma. Už dnes víme či jasnočně povedať, co se asi odohrá v tom budoucem roku a dokonce se na to víme aj připravit. Já jsem připravila takých pěť trendů, pěť udalostí, o kterých víme teda, že se určitě odohrají a našou úlohou dnes bude tak trochu predikovat, jako se odohrají, čo se stane a proč jsou vlastně důležité. Tak já začnem úplně prvým trendem, který budu stále vytěhovat a stále opakovat a to je německá politika, lebo prostě současná německá politika má naozaj vplyv aj na evropskou politiku. Současná německá koalicia, její takým ethosem je zelena a digitalna tranzicia, čo má vplyv vlastně na politiky v celé Evropské unii. Německý kancelár Scholz hovorí o zmenách v německom príjemisle, které by maly být největší za uplynulých 100 rokov a proč to vzpomínám je taxonomia, čo je slovíčko dňa nělen v Bruseli, ale I v Prahe, tak povedět. A od vás bych chtěla teda najprv vysvětleně, že čo je to taxonomia, proč je důležitá a proč je tam trochu nesůlad mezi tým, jako vyzerá německá politika a čo by tak chtěla česká politika? Mluvčí 0: Tak především dobré jítro a dobré jítro v novém roce. Já myslím, že co se týká německé politiky, že spíš než o revoluci, je řeč o evoluci, protože k té zelené politice byla velmi pevně připoutána I vláda Angely Merklové. Já bych řekl, že vlastně největší otázka, co se týká Německa, není kam v těchto oblastech se Německo posune. Já si myslím, že kdyby vznikla koalice CDU-CSU, tak ten program by nebyl dramaticky odlišný, ale spíš to, jak se projeví vlastně odchod Angely Merklové na tom, jestli někdo se pokusí převřít tu její roli určitého lídra Evropské unie a to je samozřejmě s otázkou, do jaké míry faktickým lídrem byla, ale bez pochyby osobnosti, která Evropskou unii reprezentovala ve vztahu k spoustě lidí. Nyní k té otázce té taxonomie a vlastně toho letošního roku, já mám pocit, že I tam se prostě bude odehrávat evoluce. Evropská komise ty návrhy už předkládá velmi konkrétní a vlastně většina těch důležitých návrhů je v Evropském parlamentu a v Radě a bude se o nich jednat a myslím si, že ta hlavní otázka je, jak rychle se podaří dospět k nějakému konsenzu. Což je důležité, protože ty změny jsou opravdu výrazné, já bych je možná neoznačoval na revoluční, protože ten proces ve většině zemí už probíhá dlouhou dobu, ale stále se prostě posouváme dál, je to velká změna pro firmy a čím dříve budou znát ty podmínky, podle kterých jaká vlastně budou pravidla a jak se ekonomika bude vyvíjet tak jim lépe a levněji se na to budou schopni připravit. Taxonomie v tom se hrává takovou specifickou roli, protože taxonomie to není žádná regulace, která přikazuje, zakazuje, nakazuje, ale je to vlastně snaha přinést více transparence do chování firm, které už léta, zejména na západě, se honosí tím, že dělají hodně pro planetu, dělají hodně pro klima, dělají hodně pro životní prostředí a za těmi aktovitami se často skrývá opravdu to, co oni říkají, ale někdy je to ten takzvaný greenwashing, to znamená, že se snažíte ty aktivity vydávat za trochu jiné, než ve skutečnosti jsou. A do toho Evropská komise přišla s návrhem, že aby v tom nebyl guláš a aby vlastně investoři se mohli rozhodnout, jakým způsobem své peníze budou investovat, tak by bylo dobré, kdyby tady byl nějaký dohodnutý systém, který řekne, tyto aktivity jsou dobré, jsou údržitelné a tyto zase tak úplně dobré nejsou a nebo jsou neúdržitelné. A to je vlastně ta taxonomie, se které část politiků bohužel vydává opravdu za zákazy a příkazy, říkají to není v taxonomii a tudíž do toho není možné investovat. Ta realita je taková, že pouze to, jak se k té taxonomii a vlastně k tom vývoji planety postaví finanční sektor rozhodne o tom, jestli taxonomie bude hrát roli. Pokud řada finančních institucí řekne, že velká část jejich investicí by měla být souladu v taxonomii, tak se může stát, že ten, kdo by třeba chtěl otevřít nový uhelný důl, tak bude mít velký problém, protože na to nedostane zdroje. Já ale si myslím, že bude celá řada institucí, kteří udělají takový krok na půl, to znamená budou dále financovat věci, které se díska té taxonomie, ale také z pohledu zdravého rozumu moc udržitelné nejsou. Ale zároveň, pokud to jejich vlastníci nebo investoři budou požadovat, budou navyšovat ten podíl těch, řekněme, udržitelných investicí. Či ani od tohoto neočekávám žádnou revoluci. Stalo se z toho ale velké politikum. A vlastně komise se dostá pod velký tlak, jak se postavit k jádru, které na jedný straně zhlediská klimatu, dobrá technologie, nízkou hlíková ekonomie, na druhou stranu ovšem celá řada lidí poukazuje na to, že s jádrem je spojený problém vysoce radioaktivního odpadu, méně radioaktivního odpadu a také riziko, že občas přece jen dochází k nějakým docela fatálním havárím. A to vlastně zkomplikovalo tu diskuzi o jádru. A druhým tím problematickým bodem byl zemní plyn, o kterém asi nikdo nepochybuje, že zhlediská budoucnosti planety. To není dobrá dlouhodobá volba. Na druhou stranu zemní plyn nabízí to, co vlastně dnes žádná jiná technologie nenabízí. To znamená velké množství energie, které se dá dobře uchovávat a které je přece jenom čistší než pálení uhlí. Čili tady musela komise nebo komise hledala nějaký určitý kompromis, protože na rozdíl od toho jádra velká část investic do zemního plynu je prováděna soukromým kapitálem. A tady by zřejmě výsledek, který by nyní řekl, že cokoliv spojené se zimním plynem není udržitelné, to znamená, že díska té taxonomie není zelené, je to negativní, tak by to mohlo vést k problémům s financováním. Či zase nikoli v překvapivě komise přišla s určitým kompromisem, který naštval oba ty tábory, což ukazuje, že se opravdu trefila do toho prostoru doprostřed a nyní se o tom povede politická diskuze. Mluvčí 1: To znamená teda, podle Vás spor například, nehovorím teda, že přámo mezi Českou a Německou vládou, v tomto ohladě, například v ohladě jadra vlastně, přestane existovat, nebo prostě prijde k nějakému kompromisu? Mluvčí 0: Já si myslím, že ten kompromis není úplně špatný, protože popírat to, že jádro je nízkouhlíková technologie, by se vlastně stavilo proti realitě. Na druhou stranu ignorovat to, že s jádrem jsou spojené pro někoho otázky, pro někoho problémy, by bylo taky úplně špatně. Myslím si, že ta komise udělala dobrou věc v tom, že řekla, že kdo chce rozvíjet jádro, tak také musí už konečně přijít s nějakým řešením, co bude dělat s jadrným odpadem. To považuji za velmi pozitivní. Je pro mě otázka těch termínů 2040 pro investis do prodlužování fungování jadrných technologií existujících 45 pro povolení. Tam si myslím, že je snaha výjít vstříc těm kritikum jádra a nenaznačovat, že z toho jádra by se mohla stát nějaká dlouhodobá technologie. Já osobně si myslím, že v případě, kdyby se podařilo to, o čem spoustu lidí mluví, ale zatím je to velmi vzdáno od reality, to znamená, rozvinuje by se nějaké levnější zdroje jadrné energie, někdo tomu říká malé bloky, hovoří se také o modulárních blocích, což nejsou malé bloky, ale měly by to být bloky, které by se snázej stavěly. Pokud by ta technologie například generovala menší množství jadrného odpadu, tak já si myslím, že bude velký tlak na to, dokonce I to časové omezení jednohodné přehodnotit, ale je to opravdu spekulace, protože tyhle technologie, I když se o nich opravdu desetiletí mluví, zatím neexistují. Mluvčí 1: A naším druhým trendem, alebo teda druhou udalostí tohto roka, které jsem si vyberala, je francouzské predsednictvo, které už vlastně preběhá, které začalo tento pol rok. A toto predsednictvo je zároveň tak trochu předvědobná kampaň prezidenta Macrona, kterého čekají právě počas takto predsednictva volby, prezidentské volby vo Francusku. Dokonce budoucí týždeň máme prezidenta Macrona v Strasburgu. Také otázky, kterými se francouzské predsednictvo bude zaobrazovat, jsou samozřejmě klíma, je to ale I spoločná evropská obrana, chystá se Evropský obranný summit, a potom aj konferencia o budoucnosti Evropy, která preběhá, ale mala by dát nějaké odpovědi na otázky o budoucnosti institucionalného usporádání Evropské unie. Jaké jsou vaše očakávánia od francuzov? Čo od nich máme těto mesiace čakať? Čo pohnu dalej, alebo v čom bude jich predsednictvo význačné? Mluvčí 0: Já si myslím, že to bez zesporu budou silná pro evropská prohlášení, což osobně vítám, ale myslím si, že ta pracovní agenda francouzského předsednictví bude převážená tou volební agendou, což samozřejmě není úplně dobré. Druhá věc, která podle mě je významná, je, že francuzům na rozdíl od našeho předsednictví, které nastoupí po něm, podle mého názoru trochu nepřeje čas. Tím, že ty zásadní návrhy spojené s klimatem se vlastně teprve nyní začínají formálně projednávat v evropském parlamentu, to povede k tomu, že si myslím, že o většině těch fajlů závěrečné hlasování bude velmi blízko poloviny roku. To vlastně vytváří téměř minimální, pokud vůbec nějaký prostor pro francouzské diplomaty, aby se pokusili, I když je to doušitý téměř symbolicky, tu dohodu uzavřít, protože o té dohodě se bezesporu bude jednat. Předpokládám, že francouzské předsednicí bude velmi aktivně se snažit vytvořit dohodu v rámci rady a myslím si, že I nemalá část reportéru evropského parlamentu bude v kontaktu s francouzským předsednictvím, ale myslím si, že předpokládat, že by část těchto fajlů byla uzavřena během francouzského předsednictví, relevantní část těch fajlů, a tudíž francouzi by si mohli vzít kredit, že jsou ti, kteří vlastně dohodli tu cestu k klimaticky udržitelnějšímu fungování Evropské unie, to se jim asi úplně nepovede. Naopak to spadne do klína nám, což možná pro naše diplomaty je tak trochu dadajský dár, nebo spíš pro politiky, protože věřím, že diplomati si s tím budou umět poradit, I když je to enormní úkol, ale bez zesporu pro ty francouze by to bylo atraktivnější tady ty dohody hledat. Čili myslím si, že retoricky to bude hezké předsednictví, myslím si, že je tam relativně malý prostor na to uzavřít velké množství těch otevřených legislativ, a myslím si, že s každým týdnem, jak se budeme blížit francouzským volbám, tak tam bude větší linka těch prezidentských voleb než toho samotného předsednictva. Mluvčí 1: Absolutně, suhlasím, a teda samozřejmě teda prezident Macron je výjimočný retor a je někdy velmi zajímavé teda ho počuvat a jeho predstavit o buducnosti. A teda možno je pravda, že tu předsednícku smotanu zlíže to české předsednictvo, uvidíme, nevím, ale teda já jsem si nalistovala tento víkend české programové vyhláseně vlády. Nalistovala jsem si tu evropskou sekci, kde se vlastně píše o reforme Evropské unie a je tam napísané následovné. Budeme podporovat takovou reformu Evropské unie, která uprednostní subsidiaritu a proporcionalitu, co je v zásadě jako keby už dneš současťou každého jedného legislativného návrhu, který přichádza. To jsou prostě principy, které se zvažují při připrave všetkého, co vlastně výchad například z komisie. Čiže ako teda vyzerá česká predstava o reforme EU, ako vyzerá ten český vklad do buducnosti Evropské unie a ta česká predstava. Uprvně povedané z toho programového vyhlasení a vlády jsem to velmi nevyčítala. Mluvčí 0: Upřímně řečeno, Karolino, já se vám nedívám, já jsem to také nevyčítal. Myslím si, že je to tím, že česká politika je dlouhodobě, ale ještě mnohem víc posledních, řekněme více než pěti letech, dominována českými problémy. A ta vláda vlastně získala mandát ne na to, aby reformovala Evropskou unii, ale na to, aby zlepšila fungování České republiky. Vzhledem k tomu, že máme možná bezprecedentně složitou vládu, ve které figuruje pět subjektů složených do dvou různých koalicí a část těch koalicí byla samozřejmě motivována snahou porazit André Babiše v těchto volbách, tak mám pocit, že ta vláda volí do toho programového prohlášení ty nejmenší jmenovatele, tak aby to programové prohlášení bylo pro její členy a strany tam uskupené, přijatelné. Ale bohužel nám úplně chybí jako navigace toho, co v praxi budeme dělat. To se týká jak klimatu, tak se to týká evropské politiky. Čili mám pocit, že ty odpovědi budeme hledat vždycky až tehdy, až se objeví ta otázka. Ale já jsem rád, že ten drive obou těch koalic byl jasně proevropský. Já když jsem byl třeba na zahájení ostré kampaně, to je naší koalice, a mluví tam pan premiér, který občas není vnímán jako esence eurooptimismu, tak všude tam vláli české a unijní vlajky. Čili já věřím, že se s tím vyrovnáme. Myslím si, že je také velmi dobré, že ministrem pro evropské záležitosti je pan Beck, který dlouho působil jako šéf evropského výboru, čili bych řekl v Senátu. A myslím si, že takový člověk má v mnohem detailnější vhled do té evropské problematiky. Ale mám pocit, že byla velmi nízká poptávka po tom, aby v tom programovém prohlášení se objevily konkrétní formulace, protože to jádro programového prohlášení je jednak v té domácí politice a druhák v demonstraci, že těch pět koaličních vlád stran se dokáže shodnout. Takže uvidíme, doufám, že jak ty problémy budou přicházet, tak je budeme schopni dobře řešit. A věřím, že vlastně ta formulace, kterou jste vyříkala, je tak trochu nešťastná a věřím, že hodně lidí s tou vědomuje, protože Evropská unie stojí na proporcionality, stojí na subsidiarity. Akorát ty problémy, kterým v poslední době čelíme, jsou přesně ty, u kterých ten princip subsidiarity a proporcionality velí, aby byl řešen na úrovni Evropské unie. Protože na úrovni těch jednotlivých členských zemí prostě nemají řešení. Takže dívám se do budoucna s nadějí, která doufám nebude zklamána. Mluvčí 1: Já musím podotknout, že já například úplně nemerujeme ten argument o tom, jaká je česká koalicia komplikovaná, sůd zo Slovenska, lebo s tým máme dlhoročnou zkúsenost. Musím povědat, že aspoň je ta politika o něco zaujímavější. Mluvčí 0: Doufám, že ta cesta k té budoucnosti nebude příliš hrbolatá. Možná bych si I tentokrát přejela být trochu méně hrbolatá, než byla zatím na Slovensku. Ale doufám, že obě země si nějak s tou realitou současnosti a těmi výzvami budoucnosti poradíme. Mluvčí 1: Dalšou udalostí, která nás čeká už o několiko týždňů, je Olimpiáda v Číně. A zpomínám to preto, lebo je to sice športová udalost, ale má to vpliv vlastně I na politiku. Viděli jsme v uplynulých dňoch, co vlastně dokázalo způsobit Novák Džokovič a něčeho podobného nás, podle mojho názoru, který čeká v februári, kdy se začíná Olimpiáda. Už některé krajiny ohlasili takzvaný diplomatický bojkot. To znamená teda, že vyšlo športovců, ale oficiální představitělí krajín se nezúčastňují. Aký je váš názor na to, jak by se měla zachovat Česká republika, jak by se měli zachovat jednotliví športovci a či vlastně ta otázka na příklad to držování ludských práv v Číně patří na takéto fórum? Mluvčí 0: Já v poslední době ten vývoj v Číně sleduji víc než možná předtím, zatímco dřív mě zajímá zejména z ekonomického hlediska. Nyní už není možné nepropojovat tu ekonomickou rovinu s tou politickou rovinou. Takže já strašně vítám, že už před řadou týdnů se řada zemí přihlásila k tomu diplomatickému, nebo řekněme politickému bojkotu olimpijských her. Myslím si, že to je dobrá cesta, protože pro sportovce olimpijské hry znamenají něco naprosto výjimečného. Ta kredibilita olimpijských medailí je prostě obrovská a ta zkušenost minulých bojkotů v zobi studené války podle mého názoru nebyla úplně dobrá. Mně se zdá, že toto je velmi vhodná reakce. Já bych byl velmi rád, kdyby naše země to, co možná nejdříve, se připojila do skupiny těchto zemí a opravdu nechala ty olimpijské hry v té rovině ryze sportovní. Slediska těch konkrétních sportovců, kteří tam budou, je to samozřejmě na nich. Sportovci nejsou diplomaté, ale samozřejmě byl bych rád, kdyby řada těch sportovců si uvědomila, že Čína není dnes opravdu jen technologická velmoc. Popírat to by byl je naivní. Ale že je to země, která je nesvobodná. Ta míra nesvobody se výrazně liší. Je úplně jiná pro Uigury, je úplně jiná možná pro obyvatele Pekingu, ale já věřím, že naše západní civilizace stojí na tom, že ty svobody se nedají určovat podle toho, kdo se narodil, v jaké národnosti a v jakém místě. A to známé by byl rád, kdyby se k tomu někteří sportovci vyjádřili. Ale je to samozřejmě na nich, jako to naprosté minimum, bych považoval opravdu ten politický nebo diplomatický bojkot, protože využívat, pomáhat čínskému režimu, který opravdu v poslední době se vydal cestou, která spíše než by konvergovala k nějakým těm obecným principům, tak spíše od nich diverguje, tak vyjádřovat mu jakoukoliv politickou podporu by bylo hodně nešťastné. Proto mi třeba vadí o vyjádření českého velvyslance, který sice řekl, že tlumočil názory českého prezidenta, ale o to důležitější je, aby se vláda k tomuto jasně vyjádřila a to poměrně brzy. Mluvčí 1: A posledním a teda pjatým trendom, který nemůžeme nijak objíst, je jednoducho covid, je naša pandemia, která probíhá teda už druhým rokom a samozřejmě teda moja otázka je, či toto je ten posledný rok, kedy trpíme pandemicky a aké jsou dvostatky a aké jsou ponaučenia z toho, co jsme vlastně posledné dva roky zažívali. Mluvčí 0: Myslím si, co bude dál, si málo kdo dokáže představit a nebo ještě hůře predikovat, protože se ukazuje, že rozhodující je vznik těch mutací. Teďka se zdá čelíme mutaci, která je vysoce nakažlivá, ale méně nebezpečná, což je ten dobrý scénář. Samozřejmě ideální by bylo, kdybychom se dostali k nějaké mutaci, která bude nakažlivá, ale bude velmi, velmi málo nebezpečná. Nedej bože, abychom se dostali k tomu, co kombinuje oboje to zlo, to znamená nakažlivost a vážné důsledky pro zdraví. Myslím si, že postupně vyčerpáváme ten potenciál, který nabízí ty technologie, které jsme vytvořili, a to prakticky jako ve všech oblastech, protože ty dnešní vakcíny sice poskytují nějakou ochranu, ale už se objevují první články, že další opakování toho očkování čtvrté, páté, šesté dávky, které jednak by nebyly populární mezi lidmi, ale hlavně nepřinášejí ze zdravotního hlediska tu přidanou hodnotu. Takže mám pocit, že při těch dnešních nástrojích, očkování je ten hlavní nástroj, jsme se dostali na nějaký limit, zároveň se objevují léky, které by měly umět docela účinně léčit tuhle nemoc. A tam jsme teprve na začátku, že uvidíme, jak budou fungovat. Už taky máme léky, které fungují na některé mutace a na některé nefungují. Čili mám pocit, že jsme se teďka dostali na vrchol toho, co nám nabízí ten výzkum, který probíhá v té první fázi pandemie. A teďka jsou podle mého názoru dvě možnosti. Buď to nás ta pandemie začne opouštět, což by bylo dobře, například tím, že ty nové mutace budou stále méně nakažlivé. A to je asi ten scénář, kterému všichni věříme. Nedej bože, kdyby to bylo opačně. Oni se totiž nevyčerpávají jenom potenciál té dnešní technologie, ale také se zřejmě vyčerpávají do určité míry ty opatření proti pandemii. Mě tedy mrzí, že přece jenom zdá se, že opět existuje nějaká hranice v Evropě. Že v řadě těch západních zemích se daří držet docela dobré standardy těch opatření a chrání to tisíce lidských životů a chrání to vlastně I tu ekonomiku. A čím víc jdete na východ, tím víc je to komplikovanější. Mluvčí 1: Ale proč to tak je? Toto je moje otázka. Mluvčí 0: Já myslím, že jsou dva důvody. Jeden je špatná komunikace vlády. Myslím si, že nejlépe je to vidět a tady se pragmaticky vyhnout Česku I Slovensku v Polsku. Polská vláda ví, že velká část jejich voličů je skeptická k vakcínám, nemá ráda omezení. A podle toho vypadá její komunikace. A pak není divu, že vlastně tento trend v té společnosti posiluje. Druhá věc. Myslím si, že jak Česká republika, tak Slovensko, respektive jich autority, by velmi laxní k rozvoji desinformací, vzniku těch různých alternativních mediálních platform a tak dále. A ono, když v některé zemi se vlastně zavčas o tom tématu nezačne mluvit a nezačnou se hledat nějaké dobré obrané mechanizmy, které na jednu stranu zachovají svobodu slova a na druhou stranu tento nebezpečný fenomén aspoň trošku začnou oslavovat, tak výsledkem je, že také ti, kteří vlastně sponsorují ty desinformační kampaně a fake news, vlastně napřímí více úsilí, aby v té zemi uspěli. A to je podle mě to, kam se Česká republika částečně dostala Slovensko. Bohužel, k mé lítosti ještě další. Myslím si, že jsou to tady tyhle dva fenomény. Obávám si, že to není tak úplně jednoduché. Na straně druhé, ta pandemie, nebo ten rok 2020, podle mě, vlastně bude těžit I z některých pozitivních trendů. Myslím si, že to, co je pozitivní, je, že tu ekonomickou krizi, vzpomně si v tom prvním roce pandemie, bylo spoustu lidí, já musím říct, že já nikoliv nebyl přesvědčený, že je to největší ekonomická krize, takřka v dějinách moderní civilizace. Myslím si, že ty ekonomické výsledky ukazují něco úplně jiného. Myslím si, že ekonomicky jsme to zvládli docela dobře, což je určitě pozitivní. A mám pocit, že se ukázalo, že rozvoj mnoha technologií může být mnohem rychlejší, než jsme si předtím představovali. Týká se to těch věcí, které opravdu zachraňují životy, to znamená medicíny. A myslím si, že to, co před několika lety nastolila EPP, zdali tím, kdybychom více koncentrovali jenom finance, ale také znalosti a schopnosti, tak bychom například dokázali lépe léčit rakovinu. Myslím si, že se ukazuje, že to je jednoznačná pravda. A já doufám, že nás COVID opustí, ale neopustí nás řada jiných nemocí, a my bychom měli bez nějakého váhání na tohle navázat a opravdu hledat ty cesty, jak lépe léčit tyto nemoci, I když ekonomicky je to samozřejmě komplikovanější. Na té pandemii bylo atraktivní, že když někdo vyvinul úspěšné očkování, tak prodal stovky milionů dávek. A I když ta cena za tu jednotlivou dávku nebyla vysoká, tak jak město pronásobí, tak to samozřejmě vypadá hrozně zajímavě. U těch jiných nemocí ta ekonomická kalkulace nefunguje, ale myslím si, že o toho jsme západní společnost, abychom na tohle hledali prostě fungující řešení. A druhá věc, konec konců I ty technologie nám opravdu hodně pomohly a myslím si, že je takové ty věci, kterým se řada lidí dřív vysmívala, snaha Evropy přijít s nějakým standardem covidového pasu, vytvořit systém, který umožní jednoduše ten certifikát načíst a verifikovat, že se ukázalo, že to bylo vlastně strašně úspěšné a funguje to tak, aniž by to kohokoliv obtěžovalo. Mě bavily ty české diskuze, kdy řada hospodských říkala, že nemají čas na to, aby někoho kontrolovaly. Když nyní přijdete do kavárny, jaké jsou tady kousek od místa, kde bydlím, tak prostě ten váš pas je naskenovaný během nějakých deseti vteřin. Nikoho to nezatěžuje a navíc těm lidem, kteří jsou vnitř té kavárny, aspoň některým z nich, to dává určitý komfort, že samozřejmě, že se nedá vyloučit, že tam bude nebezpečná nákaza, nedá se vyloučit, že je tam člověk, který v tu chvíli tu nákazu roznáší a jsou tam minimálně ti lidi, kteří udělali aspoň to něco málo pro to, aby seba ty ochratní ostatní chránili. Myslím si, že I na tohle bychom měli navázat, protože třeba úroveň e-governmentu v zemí napříč Evropskou unii, a tam mimochodem neplatí ta úvaha, že ta úměra, že bohačí země jsou na tom lépe než ty chudší, velmi často je to dokonce opačně, tak ty projekty fungují neuvěřitelně pomalu a opravdu klopítavě a přitom se ukazuje, že udělat ten skok v těch technologiích není zas tak hrozně složité. Mluvčí 1: Tak a já vám velmi pěkně děkujeme za takovýto opatrně optimistický konec. Čo věcej si můžeme želať našim poslucháčům, jsem teda chtěla poprjet úspěšný, zdravý rok 2022 a děkujeme za pozornost. Mluvčí 0: Já vám také a také všem přeju hezký rok. Já doufám, že to bude rok opravdu úspěšný. Myslím si, že proto máme podmínky, ale potřebujeme k tomu trochu štěstí, tak doufujeme, že to přijde. Nashledanou. Mluvčí 1: Do udělení.Kopírovat text

13. díl: ”Přechod na zelenou politiku není žádnou revolucí, ale evolucí probíhající už řadu let” Evropská komise před pár týdny představila návrh Taxonomie udržitelných investic EU. Co tento návrh znamená a proč je Taxonomie důležitá? A jak se k dekarbonizaci staví nová vládní koalice v Německu v porovnání s tou naší? Jak bude vypadat české předsednictví Evropské unie, které budeme přebírat v polovině roku od Francouzů? A co jsme se naučili za dva roky života s covidem? O tom a mnohem více v mém novém podcastu. O tom a mnohem více si můžete poslechnout i na podcastových platformách: Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.

Screenshot není k dispozici