PhDr. Matěj Stropnický

letošní zámecká novinka, detektivní hra “večeře se zločinem” příběh: ZÁHADA MÜLLEROVY MAPY, kterou napsal a provází jí kamarád Lukáš Hrabě, je pro mě hodně zajímavá zkušenost. Za léto 3x v červnu, 4x v červenci i srpnu a ještě teď 3x v září jsem tu takhle hostil pokaždé devět lidí (jedna ze skupin na fotce). Pro mě v 99 % neznámých a neznajících se ani mezi sebou. Představte si, že takhle jednou týdně pozvu k sobě domů devět neznámých lidí, povečeřím s nimi, hrajeme hru, v níž máme všichni nějakou roli, a vy i já zažijeme zámek úplně nenávštěvnicky, soukromě, při svíčkách, v hovoru, jako přátelé. I pro mě je to novinka. Já, kterej jsem doma v Praze nedělával ani oslavy svejch vlastních narozenin, jsem si tady postupně zvyknul na to, že mi domů chodí návštěvníci, že tu přespávají, že večeřím s lidmi, které jsem ráno ještě neznal. Tím domem tady prochází spousta lidí, někteří se vracejí, jiní téměř zůstávají a stávají se jeho součástí. Tohle je pro mě za ty roky tady asi větší změna než to, že si na zimu musím nadělat dřevo, nebo zmrznu (jo, už ho samozřejmě na letošek dávno mám: zimo, pojď si!). Když jsem odcházel z Prahy, odcházel jsem i proto, abych byl v něčem blíž lidem, jiným než byli ti v Praze. Mám své (pozůstalé) pražské přátele dál rád, ale tohle otevření se (a dost velký otevření se) běžným, neznámým lidem, otevření se jejich přátelství, třeba i jen na jedné večeři, brigádě nebo při krátkém hovoru před/po prohlídce/divadle/koncertu a tak, u sebe doma, to mi přijde v mym životě jako sakra důležitý obohacení. I to mi přines a neustále přináší “život na zámku”. No nic, pardon, nechal jsem se unést k takovýmu ohlídnutí za fantastickou sezónou a ještě i k pozvání na ty poslední večeře: poslední čtyři lupeny jsou k mání na tento pátek 11.9. a jeden na příští sobotu 19.9., tak se třeba vidíme. Těšim!