PhDr. Matěj Stropnický

dneska v noci se mi zdálo, že jsem si za celej den nestih nandat ani ponožky a pobíhal jsem po zámku s fuskama v ruce od jedný katastrofy ke druhý: do areálu totiž vjel kamion a projížděl sníženejma podhledama a tím některý části boural. Samozřejmě utekl osel, ten vždycky využije situaci. Cizí kočky měly všude koťátka. V průvanu nešla zavřít okna, protože nedolejhala. Otec chtěl ubytovat, aby měl klid, nebo zas už odjet, a já se nemoh dostat k tomu, se s ním rozloučit. Nějakej hodnej pán mi nabízel něco do zámku, co jsem vůbec nepotřeboval. Rostly čím dál větší kytky. Kamarád pořád urgoval nějakou pitomost a já se vždycky zastavil, že mu nějak slušně vysvětlím, že to teď není důležitý. V jedný ruce jsem držel ty fusky a v druhý text hry 4000 dnů, co ji hrajem už za tejden, kterej jsem ani neotevřel, a pak jsem se konečně probudil. Velmi živej sen a aktuální. No nic, krátký pokoupání jenom já a kachny, a jdu řešit osvětlení přístupové cesty, neboť svíčky letos nepadaj do úvahy. Osečanské divadelní léto - osmý ročník - začíná za dva dny. Těšim!