← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Dobrý deň, počuvajte podcast Luďka Niedermayera, v kterom se budeme rozprávat o tom, co chybe Evropou, o tom, co chybe nami. Moje jméno je Karolina Koščová, ve evropské politike se pohybujem několiko rokov a budem se pýtať, možno I za vás. Příjemné počuvaně. Pojďme se věnovat situací na běloruských hraniciach, najmě teda na té polsko-běloruské hranici. A pojďme si ji najprv od základů vysvětliť. V evropském parlamentě se v prvých týždňoch od vypuknutě této krizi evroposlanci, a teda najmě evroposlanci Evropské ludové strany, snažili o to, aby jsme toto díjaně označovali jako nástroj hybridného konfliktu. Prečo jim na tom tak velmi záležalo, čo to vlastně je, hybridný konflikt v tomto konkrétnom prípadě, a prečo ta otázka nije len o migraci? Mluvčí 0: Já si myslím, že to, co se děje na běloruské hranici, a je to samozřejmě tragédie stovek lidí, je opravdu extenze velmi agresivní politiky běloruského prezidenta, který vlastně přislíbil lidem, kteří se zejména z afrických zemí chtějí dostat do Evropy, že jim tady toto zajistí cestou přes Bělorusko a vehnali vlastně na hraniční čáru Běloruska s Evropskou unii. A já nevím, jaký měl vlastně pan Lukašenko plán, ale bez zporu správně odhadl, že z toho vznikne velká humanitární a také politická krize. A myslím si, že pro takovéto konání se prostě ten termín hybridní rozbásteně, který se používá třeba pro masivní desinformační kampaně nebo snahu ovlivnit různými elektronickými prostředky výsadky voleb, tak to tomu prostě odpovídá. Akorát tentokrát je to ještě o to horší, že vlastně ten boj neprobíhá na nějakých anonimních serverech počítačových systémů, ale prezident Lukašenko k něm využil stovky lidí, kteří vůbec nevěděli, o co jde a dostali se do strašně těžké životní situace. Mluvčí 1: Ale teda Evropská unia reagovala. Můžeme se bavit o tom, co se dalo reagovat rychlejši, pomalši, jednoducho, ale reagovala. Roširila sankčný režim. Evropský diplomati dohadovali s krajinami Blízkého východu a najmé teda s leteckými spolučnostěmi obmedzenia prevozu migrantů, ale I repatriáciu. Tam došlo v posledních dňoch nějakému upokojení celkové situace. Už to není také vyhročené, jako to bylo před dvoma týždňami. A v Evropském parlamentě minulý týždeň k situaci vystupila I Svetlana Cichanovská. Vy jste se, předpokladám, teda zúčastnili toho její prejavu. No a na mě osobně působilo to její výstupení už tak trochu únaveně, smutně a předo všetkým teda frustrovaně. Jako působilo na vás? Mluvčí 0: Já jsem z toho velmi smutný, ale já jsem dlouhodobě velmi smutný z té situace v Bělorusku, protože jsou tam neskutečně odvážní lidé, kteří opravdu se snaží dosáhnout nějaké podstatné změny v této zemi, která se svým fungováním stále více přibližuje zeměm jako je Severní Korea. A bohužel, a to je věc, kterou já cítím už po mnoho mnoho měsíců, my máme strašně omezené nástroje, co s tím udělat. Takový ten přístup přes ekonomické sankce nebo přes ekonomické naopak stimuly, který často využíváme v naší diplomacii, zde prostě selhává. Protože běloruská ekonomika je dominantně napojená na ruskou ekonomiku a vlastně je to Vladimír Putin, kdo drží ten běloruský režim a nese vlastně tu největší odpovědnost za ty tragédie, které se tam odehrávají. A takže my vlastně můžeme dělat strašně málo, poskytovat nějakou morální podporu těm stovkám tisíc odvážných lidí a využívat ty osobní sankce, ze kterých si ale zřejmě běloruský režim a jeho elity nedělají příliš velkou hlavu, protože ti lidi už vědí, že na Západě za ty své činy, které nyní dělají, nikdy nebudou vítáni. Takže my to můžeme dělat strašně málo a myslím si, že paní Světlana toto docela jasně je zmínila. Zároveň ještě vlastně na plenárci předtím jsme také měli diskuzi s Vysokým komisařem pro uprchlíky Spojených národů a to byla také strašně smutná diskuzi, která s tím souvisí. Protože vlastně ten nesmlouvavý přístup na evropské hranici, který razí třeba Polsko a já mu svým způsobem rozumím, vede k tomu, že ti lidi se tam dostali do strašných životních situací a vlastně to jenom poukazuje na to, že tím, že Evropa se nepohnula v řešení toho problému s migrací, tak to začíná nahrazovat jako tvrdým přístupem na té hranici. Prostě ten problém je v tom, že my nejsme schopni lidi, kteří žádají o asyl a neuspějí repatriovat a proto se snažíme zabránit, aby ti lidé na evropské území přicházeli a to také z hediska ženevské konvence není zrovna ten nejvhodnější přístup a na to vlastně Vysanec Spojených národů docela právě poukazoval. Mluvčí 1: Já jsem se v tom Strasburku dozvěděla vlastně ještě další věc, která mě vůbec nepotěšila a to sami dobře poznáte, že tam jsou časté střetnutí s novinármi. My jsme mali takovéto střetnutí s novinármi a tak trochu off recordem se vlastně dozvěděla, že tato běloruská kríze nebo kríze na tých polsko-běloruských hranicích našich občanov takhle nebo vůbec nezaujíma. Ty novináry na to mají poměrně sofistikované způsoby, peoplemetry a vidí, že načasí ty ludé klikají a neklikají. A toto bělorusko vyzerá být velmi, velmi v pozadí zaujmu našich občanov. A kdybyste to věděli ovplyvnit, mohli ovplyvnit, Ako byste vysvětlili luďom, že tato vec by jich možno mohla zaujímať? Mluvčí 0: Tak o té uprchlícké krize my darážíme na to, že nemalá část občanů prostě moc nepřemýšlí o tom, jak se žije třeba jenom kousek za našimi hranicemi. A je to smutné, protože to bělorusko opravdu je, je na dohled, má společnou hranici s Evropskou unii. Já jsem setkával mnohokrát s lidmi, kteří se více méně, více méně jsou součástí toho jich disentu. A to jsou lidé stejní jako my. Ale zdá se mi, že na spoustu lidí I u nás na západě se vlastně valí teďka takové množství problémů. Je to znovu, nebo pokračující epidemie, pandemie. Jsou to klimatické změny. Je to jako velká nejistota ohledně vlastně budoucího fungování jak osobního života, tak celé té společnosti. A zdá se mi, že ti lidé v tu chvíli jsou tím, a není to překvapivé, zahlceni. A čím dál tím víc upřednostňují ty své krátkodobé osobní zájmy. A nemůžeme se tomu úplně divit. Ale musím říct, že vidíme to I v mítře Evropské unie. Ty velmi autoritářské režimy, to je vždycky lákadlo pro některé politiky. Pokud se ukáže, že tyto režimy jsou schopný přežívat a vlastně to okolí je začne tolerovat, tak je to možná také inspirace pro politiky v zemích, které nejsou autoritářské. Čili není tady jenom ten prostě, a měl bychom cítit, určitě sousit s těmi lidmi, kteří žijou v těch hrozných podmínkách, kteří nemají přístup k těm základním svobodám, které my považujeme za samozřejmé, ale je tady ta určitá společenská úvaha, že tyhle režimy by měly být pozásluze ostatními odsouzeni a to znamená, by měly prostě skončit jasním neúspěchem. Mluvčí 1: Pojďme od jedné zložité témy k druhé zložité téme. V týto dňoch Evroparlament rovnako venoval pozornost aj záverom klimatického summitu v Glázkové. Mali jsme o tom takovou pomerně širokou rozpravu, kterou uvědl Frans Timmermans, teda komisár Timmermans, slovami. Summit nevyrěšil klimatickou krízu, ale to ani nebylo účelom. Podarilo se približit cíle Parížské dohody a umožnit nám začát tuto dohodu realizovat. Summit zaostřil naše zameraně a dal nám dynamiku. Verím, že teda zkračáme správným smerom. Který před dvoma rokmi stanovila Evropská unia. Kdybyste teda mali možnost reagovat v tomto momentě na Fransa Timmermansa, aké by byly teda vaše slova? Ako vy hodnotíte to, co se odhrálo v Glázkové? Mluvčí 0: Já myslím, že náš kolega Petr Jizek, který je taková největší osoba Evropské lidové strany, fotá se klimatu a je to skvělý člověk a velký odborník, tak ten zahájel ten svůj příspěvek s tím, že říkal, že tam má sklenici, která je napůl plná a je taky napůl prázdná. Myslím si, že to je docela správný popis toho výsledku toho summitu. Kdybychom se dostali k takovémuto výsledku, k takovýmto rozhodnutí, k takovémuto komunikaci, možná jenom před rokem, tak bychom to oslabovali jako obrovský úspěch. Protože opravdu ten posun je velký. Jednak dohoda ohledně redukcí emisí metanu je strašně důležitá, protože ten metan v té atmosféře páchá velké škody. Zastavení, odlesňování, opět strašně důležitá věc. Stále více zemí hlásí síce ke klimatické neutralitě, snižování emisí v dopravě. To jsou opravdu obrovské posuny a to je na tom úžasné, že už ty posuny nejsou vlastně jenom těm nejbohatším zemím, ale třeba Jihovafrická republika, často zmiňovaná jako země, která zdaleka není bohatá. Je to země, která má obrovské vnitřní problémy a prostě neváhá a k těmto závazkům se připojuje. Takže toto je ta pozitivní stránka té věci. Ta negativní stránka je, že jsou to stále jenom dohody a vlastně Spojené státy a Evropská unie jsou jedni z mála, kteří se snaží ty dohody převést do konkrétních politik. To znamená dostat se z těch sice důležitých politických deklarací a různých textech na papíře k opravdové, skutečné, trvající redukci emisí, čili tady jsme stále jenom na začátku. A druhá věc, která mi připadne velmi podstatná, opravdu to snižování emisí je nyní realistické. Je to realistické za velmi rozumné ekonomické náklady. Podle mého názoru bez toho aniž by se zhoršila kvalita našeho života. Myslím si, že náopak se dostaneme ke kvalitě života, která bude vyšší a ten rozhodující moment je dostupnost technologií. Technologie, které dříve fungovaly v laboratořích či měly astronomické ceny, jsou nyní běžně dostupné. Elektřinu nyní nejlevněji vyrobíme z větru a ze slunce nikoli vpálením fosilních paliv nebo stavbou drahých a z hlediska projektů riskantních jaderných elektrár. A je otázka, jestli bychom ty technologie opravdu neměli využívat víc. A to znamená, že ti, kteří volají po větší ambici, jsou právě tímto vývojem podpořeny. A mám pocit, že ta politika zaostává za tu ekonomickou realitou. Nenáhodou, také konec konců v Glassbobě je tisíce firm, a ne firm, který protestují proti zpřísňování klimatických závazků, a kteří spíš volají po jasných pravidlech, protože v rámci těch jasných pravidel oni tu svoji část změny jsou schopni realizovat. Mluvčí 1: To je teda, ano, toto je přesně to, to asi nejtěžší, teda to, jako preklopit ty závery do naozajstných a reálných politik. No a podle mě se něco takéto právě v týchto dňoch a týždňoch odohrává v Německu. V Německu, kde sociální demokrati, zelení a liberáli se v týto dňoch teda dohodli na koaličné zmluve. Ta koaličná zmluva má několik sto stran, ale ak bychom měli zhodnutí také nějaké hlavné body, tak tými hlavnými témami a bodmi koaličné zmluvy jsou teda předvšetkým modernizácia německé ekonomiky, potom je tam zdravě občanů a teda ještě stále boj s koronou a potom nějaké postpandemické zdravotnické politiky, no ale asi nejcítělnější na té koaličné zmluve, tak ten největší signál je to, že jde o takzvanou klimatickou koaliciu, aspoň tak ju teda nazývají v některých médiách. A to je přesně teda to, jako ty závery tých klimatických samitov možno preklopit do reality. Němci teda slubují zvýšit poděl energii z obnovitelných strojů, zvýšit by se mal poděl elektromobility a máme čakať aj podporu obnovitelných energii a stimuli na ukončení výroby energie z uhlia a dalších fosfilných paliv. A v prvním rade teda, jako vy chápete tuto koaličnou zmluvu? Teda, že či půjde o nějaký nový, o nějakou novou kvalitativnou úroveň v evropské politikě, či jde o něčo radikálně odlišné od Merkeléry? A moja druhá otázka z ně je teda, že a čo s tým má Česká republika? Že čo má čakat Česká republika, kdy se toto uděje v tak dvojště krajině, jako je Německo? Mluvčí 0: Já vím, že u nás je to vnímáno přesně opačně, ale já myslím, že Němci vědí, co dělají a věděli to tehdy, když vlastně zahájili ten rozvoj obnovitelných zdrojů. Já si myslím, že kdyby tu koalici sestavovali naši političtí partneři v evropském parlamentu, to znamená CDU, CSU pod vedením někoho jiného než samozřejmě Angela Merkelova, tak by ten rozdíl nebyl dramaticky odlišný. Protože německý průmysl je prostě nastartovaný na tu změnu. Určitě budou existovat odlišnosti v detailech, odlišnosti v akcentech na různé věci, ale myslím si, že přesun k obnovitelným zdrojům energie je prostě něco, co je v Německu naprosto bezesporné. Já jsem na minulém jednání v Strasburku vystupal v diskuzi o energetické unii a překvapilo mě, jak přímočare jasné byly výroky právě po sancu z CDU, CSU ve prospěch rozvoje té moderní energetiky stojící na obnovitelných zdrojích. Ten krok, který je zase do určité míry krok do neznáma, kteří se Němci rozhodli udělat a který vlastně strašně pomůže všem ostatním, kteří je budou následovat, je rozvoj vodíkové ekonomiky. Ten vodík je úplně zásadní pro mě na shlediska například větší elektrifikace, mobility jiné než u osobních aut. U osobních aut je nálezeno nyní velmi dobré, efektivní řešení, jsou to bateriová auta, ale ten bateriový koncept na kamiony, na autobusy jezdící dlouhou vzdálenost než kvůli na lodě a samozřejmě na letadla je velmi problematický a je využitelný jenom někde. Tam ten vodík zřejmě bude hrát zásadní roli. Jakoliv ani německá energetika neposkytuje dostatek čisté energie na to, aby se s ní vyráběl vodík a bylo by to poměrně nákladné, tak ti Němci už jdou o krok dopředu a začnou tu vodíkovou ekonomiku rozvíjet. Myslím si, že ta první aplikace bude v průmyslu, kde vodík začne jako nosič energie nahrazovat třeba zemní plyn, ale tohle je myslím si jako jasný start v tom Německu a bude to ku prospěchu vlastně celé Evropy, protože oni do určité míry technologicky tady tuhle uličku prošlapou. Čili zatímco v Čechách se diskutuje o tom, jestli vlastně ty fotovoltaické panely, no asi ano, teďka máme velké pochyby o větru, který strašně nutně potřebujeme, aby nám dorovnával ten mix obnovitelných zdrojů a stále pošilháváme po stavbě jaderné elektrárny, která bude trvat možná nějakých 20 let, tak v Německu se prostě řeší ta otázka toho vodíku a to bude jako hrozně důležité. Zediska české ekonomiky, to zaprvé znamená, jakým směrem se budou vyvíjet investice firm, jaké subdodávky, které my poskytujeme, budou požadovat. Platí to například pro ten autový průmysl, kde hrajeme velkou roli. A také vzhledem k tomu, že Česká republika a myslím také Slovensko je vlastně součástí té energetické zóny, do které spadá Německom, mluvím tady o trhu s elektřinou, tak to znamená, že vlastně ten trh s elektřinou se bude vyvíjet podle toho, jak se bude vyvíjet německá energetika, protože to tam bude hrát úplně zásadní roli. V okamžiku, kdyby se Česko nebo Slovensko pokoušelo vyvíjet ten trh nabídky elektřiny jinak, tak se může velmi snadno stát, že některé ty investice budou cenově neefektivní, protože nebudou jaksi konzistentní s tím modelem, jak se cena elektřiny v Evropě bude vyvíjet. Takže bohužel ta naše diskuze je o nějakých deset, možná více let spožděná a myslím si, že je nejvyšší čas si uvědomit, že ti Němci jdou s cela jasným a podle mého názoru velmi dobře zaargumentovaným směrem a ty jich rozhodnutí budou ovlivňovat fungování naší části světa. Mluvčí 1: No dobré, ale teda v Čechách máme teda novou vládu a teda, co konkrétně by mala robiť? Okrem toho teda, že nebyť len v závěse té německé ekonomiky a tak nějak čakať, že jak se to samé stane. Teda, že co by mali robiť sami a proaktivně. Mluvčí 0: Já myslím, že zatím ty texty, které z toho jednání o koalicii vyšly, tak byly na české poměry pozitivní ve smyslu k té klimatické agendě. Zdůražňovaly rozvoj obnovitelných zdrojů, ale stále si myslím, že se spíš pohybujeme v té oblasti, kde jsme měli být před deseti lety. Že bychom měli být mnohem odvážnější. A ono je to důležité I pro ty firmy, protože často se mluví o tisících miliardách investic, které vlastně spolkne ta transformace té ekonomiky. A nesmíme zapomenout, že jsem o tom přesvědčený, velká věčna těchhle peněz půjde ze soukromého sektoru. A ten soukromý sektor prostě neustále investuje. Ale ten soukromý sektor potřebuje vidět, jak investovat. A k tomu je potřeba mít ta jasná transparentní pravidla a také nějakou jasnou indikaci, kterým směrem se posouváme. Tady mám pocit, že v tom našem geopolitickém a ekonomickém prostoru je jasné, že ten směr určuje Německo. Či myslím si, abychom měli být mnohem odvážnější. A měli bychom také dívat do vnitř té ekonomiky, jak vypadá ta struktura těch našich firm a kde jsou pravděpodobné ty problémy s transformací té produkce. Namísto toho, aby premiér dával silné výroky o tom, jak zabrání tomu, aby se v Evropě za 15 let neprodávala spalovací auta. A možná, že někteří podnikatele, kteří mají svoji produkci zaměřenou na díly, které jsou využitáné pouze pro spalovací auta, jim mu vlastně strašně drží palce. Ale realita bude taková, že tenhle souboj se nedá vyhrát. A nebylo by ani racionální předpokládat, že ho vyhrajeme. A místo toho by bylo důležité mluvit s těmi podnikateli, co oni potřebují, jakou míru pomoci potřebují pro to, aby ty své firmy v následující dekádě restrukturovali tak, aby byli kompatibilní s tím, jak ta evropská ekonomika a pro nás to vlastně znamená hlavně německá ekonomika bude vypadat. Mluvčí 1: Tak v tom případě teda želáme našim politikom vela odvahy v tom, že co budou přesazovat a v tom, co mají urobit. Já vám děkuji za vaš čas a těším se někdy na buduce. Mluvčí 0: Já vám taky Karolino děkuji. Znovu se musíme vrátit k přání, ať jsou všichni zdraví a dávají na sebe pozor, protože doba je složitá, ale věřím, že to zvládneme a těším se s vámi zase za měsíce naslyšenou. Mluvčí 1: Do počtě.Kopírovat text

Co se děje na polsko-běloruské hranici a proč je toto dění často chybně označováno za další migrační krizi? Jaké výsledky přinesla Klimatická konference v Glasgow a co můžeme reálně očekávat? A nová vláda v Německu uzavřela koaliční smlouvu. Jak bude vypadat Německo po odchodu Angely Merkel? A co můžeme očekávat od nové vlády ve vztahu k Česku? O tom a mnohem více v novém díle mého podcastu.

Screenshot není k dispozici