Markéta Červinková

Okupace, totalita, nesvoboda… neumím si představit žít v komunismu. Neumím si představit probudit se do 21. srpna 1968 s ruskými tanky v ulicích. Celé léto si znovu pouštím seriál Vyprávěj. Seriál, který na osudech obyčejných lidí ukazuje, jak jim komunisté devastovali život. Byl to režim, který nezajímala spravedlnost. Potýkala se s tím i moje rodina. Tátu komunisti nepustili k maturitě. Měl talent, ale „nedostatečný kádrový profil“. Absurdní. Mamky sestřenice emigrovala a její nejbližší byli pod drobnohledem. 21. srpen si musíme připomínat právě proto, aby se podobné události nemohly na našem území opakovat. Nemohla bych tehdy nikam kandidovat, jako teď, nevydržela bych mlčet a neříkat svůj názor. Nemohla bych se angažovat v tématech, která jsou pro mě důležitá, umlčovali by mě. Pusťte si Vyprávěj, pusťte si film Vlny, pusťte si Pelíšky, Báječná léta pod psa nebo sérii České století. Pořád si musíme připomínat, proč neopakovat stejné chyby, proč se nenechat uchlácholit tím, že někdo zařídí všechno za nás… je to blbost. Žádná doba není jednoduchá. Ale komunismus z principu život lidem komplikoval. Zvlášť těm režimu nepohodlným.