← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Mé pozvání pro rozhovor pro náš webový portál Má Evropa dneska přijal Honza Staněk. Honza Staněk je známý jako youtuber se svým kanálem Electrodead, který se hlavně zabývá elektromobily a novými technologiemi, zejména v energetice. Honzo, moc díky, že jsi přijal mé pozvání. Díky, díky. Já bych možná začal u toho, jak jste se vlastně dostal k natáčení těchto videí. Že to není vaše práce, ale co vás vlastně k tomu uvedlo? Mluvčí 0: Asi silný pro mě byl prožitek, když jsem od roku 2009 do roku 2012, dva půl roku žil s rodinou, jsme měli dvě malé děti, tehdy holčičky, tak jsme žili v Číně a tam vlastně člověk vidí očima, jak je tam hodně značištěné životní prostředí, jak vzduch, tak to, co teče v těch řekách, to prostě nemá nic společného s životem a občas taky smrdí voda, když pustíte kohoutek a tak, prostě je to v celém tom ekosystému, musí to být I v potravinách, ty toxické látky. A přemýšlel jsem potom po návratu domů, když jsem měl radost, že vidíme modru oblohu, co bych jako spotřebitel mohl dělat já sám a být třeba příkladem ve firmě, že jsem měl 100 lidí na starosti, tak jak snižovat dopad na životní prostředí. A když jsem začal přes data se dívat na nějaká fakta, tak my jsme v zásadě pátý největší znečišťovatel životního prostředí v přepočtu na hlavu v EU a zhruba dvacátý na světě. A takový činění jsou čtyřicátí na světě. A navíc, když se nad tím zamyslíte a když se v zásadě všichni posluchači nebo diváci podívají kolem sebe na předměty, které vidí, tak spousta z nich nebyla vyrobena na tomhle konci světa. Ona právě putovala, přišla, přijela v lodí, přiletěla letadlem z toho jejich konce světa. Znamená to je naše znečištění, to, co tam do velké míry produkují tí činěni a čím je zdravotně trpí. A když potom půjdete zase po nějakém pragmatismu, hezky udělala univerzita v Lundu, takovou studii, co má největší impact a my si myslíme, že když budeme třídit klímky od jokurtu a ty hliníková víčka, že jsme jako zobliga, že jsme vlastně hrozně eko, nebo když budeme vegani, ale vlastně největší přínos má nebo největší snížení našeho dopadu na životní prostředí by mělo nemít děti, že ty v průběhu svých 80 let života zpotřebují spoustu energie, nebo vlastně mají hodně emisí. No a pak už jsme u toho, že nemít auto, žít bez auta, nelétat letadlem, kupovat čistou energii a pokud už to auto potřebujete, tak mějte elektromobil. A pak je to prvé třeba to veganství, jako jeste potravu, která není maso. Takže pro mě to bylo takové, a ještě bylo mi tehdy, když jsem začal točit v 44, teď je mi 46 a přemýšlel jsem co je v mém životě nějaká passion, nějaká vášeň pro nějaké téma, které chci dělat, mu dedikovat jako svůj volný čas, co chci dělat, co má jako přesah při země. A v podstatě ty elektromobily jsou téma, kdy dneska 6 až 10 tisíc lidí zemře. Podle údajů Ministerstva zdravotnictví v České republice vlivem znečištění z osobní dopravy, díky toxickým látkám, karcinogením látkám, které vdechujeme, studené starty, poškozené filtry pevných částí, dieselgate. A tak si říkám, že kdybych inspiroval milion lidí k přechodu na elektromobil, jakože těch automobilů osobných máme dneska 6 milionů, tak umře o tisíc lidí méně. Mluvčí 1: Ale to jsou oboje témata, která jsou v Čechách jako hodně nepopulární a velmi často je to u nás prezentované jakože se to vymyslel ten zlý Brusel a že nám vlastně kazí náš svět. Já jsem si jistý, že vy se s tím stejně tak jako já potkáváte v těch reakcích lidí. Jakým způsobem se na to I tohle dá reagovat? Mluvčí 0: Aniž by to bylo proto, že spolu sedíme, Lučku, já se v zásadě cítím jako člověk, který reprezentuje, řekněme, nějakým způsobem, řekněme, úspěšnější střední třídu a toto jsou desítky, respektive stovky milionů lidí v Evropě. A podle mě jsou to tyto lidé, kteří volí politiky, kteří reprezentují jejich pohled na svět. Ta střední třída říká, to, jak se teď chováme, není slučitelné s tím, aby kvalita života pro naše děti byla taková, jakou zažíváme my, a kvalita životního prostředí, protože ta kvalita života s tím souvisí. A oni chtějí změnu a politici, kteří každé čtyři roky chtějí být zvolení, tak přichází s agendou, která tím směrem jde. A to znamená, ano, možná nemáme v České republice zatím jistého v minoritě lidé, kteří to takhle vnímají, ale od toho jsou zase ta nezávislá média, aby ten jiný pohled, než média, která jsou zhusta ovládána vlastně čtyřmi miliardáři, kteří jsou tak, či onak napojeni na biznis fosilními palivy, tak tam není jako přirozená v té veřejné, v těch veřejných médiích přirozená tendence témata podporovat. Mluvčí 1: To je jako důležitý moment, co jste zmínil, protože právě ti lidi z té střední nebo vyšší střední třídy opravdu mají prostředky na to, aby udělají ty lepší volby. A samozřejmě tím, že je udělají, tak umožní rozvoj té technologie, tak aby se stala dostupná těm ostatním. Čili určitě je pravda, že tihle lidi mají velkou odpovědnost. Ale jste na začátku zmínil, že jste hodně strávil času v různých místech na světě. Co vám to vlastně dalo a co vás nakonec vedlo k tomu, že jste se vrátili do Evropy a dokonce do místa, kde jste se narodil a rozhodl jste se, že tam budete trávit času se svojí rodinou? Mluvčí 0: Já jsem měl možnost studovat na vysoké škole ve Státech. Pracoval jsem v Severním Jířsku, respektive jsem studoval rok v Londýně. Pracoval jsem tři čtvrti roku v Rusku a pak byla ta Čína. A samozřejmě, že si našinec umí poměrně dobře představit, že by mohl já jako chlap, který v zásadě je vorkoholik a v jakékoliv práci se mi, na co jsem vsáhnul, tak se mi poměrně jako dařilo, tak mně by bylo dobře dělat kariéru někde v Londýně nebo ve Státech. Ale v zásadě spíš jsem měl to štěstí, že mi bylo dopřáno poměrně I do lidské dětství v kruhu prostě prarodičů a sourozenců a různých bratranců a sestřenic a mých rodičů milujících, kteří se těší dobrému zdraví. A já jsem vlastně chtěl dopřát tenhle ten ekosystém té rodiny dětem a chtěl jsem prostě v nějaký okamžik, bych jako rád oplatil svým rodičům to, co zase dělají pro nás a to, co teďka dělají pro ty naše děti tři. A to je podle mě neskutečný vklad pro ty děti do života být tady v té harmonické rodině, kterou musím zaklepat. Máme prostě k dispozici a vlastně to pro mě bylo důležitější, než dělat já jako chlapi někde kariéru a rodina by žila někde na předměstí. Mluvčí 1: Ale určitě to dává možnost srovnávat. V Evropě se hodně často mluví, že existuje nějaký evropský způsob života, který někdo považuje za důležitý, jiní zase mají pocit, že to je něco, co nemůže fungovat. Jaky vlastně na tohle máte pohled, jestli to srovná? A je ten evropský způsob života třeba pro vás a pro vaši rodinu tak atraktivní, že opravdu vede k tomu, že jste se rozhodli v té Evropě žít, I když pravděpodobně ekonomicky jinde by to mohlo být dokonce I zajímavější? Mluvčí 0: Já se domnívám, že kvalita života, kterou bychom definovali tak, že se cítíme šťastní v průběhu toho života, tak si myslím, že ten ekosystém, který Evropa nabízí, je to jedno z nejmíru milovnějších míst na planetě. Je to neuvěřitelné to, co bereme jako samozřejmost, to, jak můžeme být vlastně zdraví a je nás postaráno. I to, že máme ta míru milovnost, vysystí s tím, že máme velkou sociální koherenci, kdy ten Gini index, ty nůžky nejsou tak rozevřeny mezi těmi nejchučšími a nejbohatšími. Vlastně tady, když přijedou lidé, kteří mají projekt typu Feed the Billion, nakrmit miliardu lidí a přijedou do České republiky a ve státech dělají přednášky o tom, co to je takzvaná food insecurity, že máte ve Spojených státech třeba 40 milionů lidí, kteří neví, odkud a kdy přijde jich další jídlo. To je fenomen, který my vůbec neznáme. Takže možná, když to budeme počítat přes HDP na hlavu, tak budou vždycky asi země, které mohou být nebo v paritě kupní síly třeba na hlavu, protože tenhle parametr je pro nás čím dál optimističtější, že my už dneska doháníme Japonsko třeba v paritě kupní síly a už jsme před Řeckem a v podstatě před Italií, Španělském. Takže my objektivně už dneska patříme, že můžeme být hrdými zeměmi v rámci OECD. A co víc si přát. Mluvčí 1: Jakou roli v tom hraje ta společná Evropa, či ta možnost cestovat, ta svoboda pracovat a všechno, co s tím patří, tak I ta určitá míra bezpečnosti a spolupráce. Je to podstatná součást toho evropského způsobu života nebo by to šlo I bez toho? Mluvčí 0: Já se domnívám, že to je celá zásadní, protože my lidé rádi zapomínáme na to, že se to tady řezalo každých 20 let v průběhu historie a prostě to bylo jen od Války k Válce. A I v první polovině 20. století byly masakry, které moje babičky si tím prošly, byť nebyly na frontě, ale ještě není to tak dávno. Já jsem se narodil a ještě jsem 30 let žil, jsem se překrýval s babičkami, které se narodili před prvním světovou válkou. A já se domnívám, že to, co přináší ta evropská integrace, je to, že jestli je to jediný výsledek toho, že se už tady nezabijíme navzájem, tak je to zátraceně dobrý výsledek. Mluvčí 1: Akorát je to věc, kterou si každej den člověk neuvědomí. Mluvčí 0: Neuvědomí, protože pro nás, pokud nemáme empatii na to, co se stalo a není to tak dávno v našich životech, třeba na Balkáně, kdy se navzájem vraždili lidé kvůli výře úplně brutálním způsobem. A vlastně to není tak dávno. A je to v rámci toho ekonomického prostoru. Mluvčí 1: Později na Ukrajině koneckonců. Mluvčí 0: Ale mně přijde, že to důležité, jak je na Evropu, se díva, že by jsme měli se chovat odpovědně. Aby jsme si zasloužili tu svobodu. Mluvčí 1: Když mluvíte o té odpovědnosti, tak já se vrátím zase k těm vašim tématům. Chvíli to vypadalo, že Evropa bude lídr v těch klimatických změnách. A byli jsme často kritizováni, že my se pouštíme do něčeho, do čeho se ti ostatní úplně nechtějí pustit. Já myslím, že proběhlo jenom pár měsíců a ten obrázek je úplně jiný. Je to opravdu celosvětové úsilí. Ale ty cíle jsou, jak se politicky říká, ambiciózní. Chceme do roku 2030 snížit emisiu o 55% proti roku 1990. Zvládne to Evropa? A pokud to zvládne Evropa, jak tomu pomůže Česká republika, podle vašeho názoru? Mluvčí 0: To je těžká otázka. Mně se chce věřit, že to Evropa zvládne. Že jedna věc je politika, ale druhou věc je, že protože to, jak v angličtině říkají, jde z krsty grassroots, že to jde z té společnosti jako takové. A že my se jako spotřebitelé budeme měnit svoje chování. A ta občanská společnost tomu povede, že na mnoha úrovních. Že to budou dobře vlády, které něco deklarují, ale budou to I velké společnosti a I malé společnosti jako firmy, jako organizace. A budou to I jednotlivci, kteří prostě přemýšlí nad budoucností svých dětí. V rámci České republiky bych byl rád optimistou. A zároveň mi přijde, že jsme hodně pod vlivem těch komerčních médií, které tady ten názor tady vzniká, protože je nějaká poptávka ze stran těch, kteří ovládají ta média. A nemyslím si, že budeme lídry. Zatím to nenasvědčuje nic tomu, že bychom měli být lídry. A spíš budeme s takovým brbláním následovat a cestou nejmenšího odporu, mám takový pocit. Mluvčí 1: A nebude tam příležitost pro aspoň některé firmy, které využijí ty možnosti, kterou bude skýtat určitá změna ekonomiky, nástup nových technologií? Není možné, že tohle se u nás objeví a že to vlastně strhne I ty ostatní, že začnou věřit tomu, čem už my oba věříme už teď, že to není jenom náklad, ale že je to také výnos? Mluvčí 0: Je to velice pravděpodobné, že vznikají a vzniknou společnosti, které budou mít mezinárodní přesah a ukáží, že ten intelekt a lidská práce nebo potenciál, který vychází tady z Čech, umí být úspěšný třeba v tom zahraničí a zároveň bude mít nějakou svoji klientelu, která může začít sněhovou pouly I v Čechách nabalovat. Já jsem jako technologický optimista, ale pokud jde o to uvědomění té společnosti jako homo sapiens, aby jsme nedělali kroky, které si podřezáváme vlastní větev, tak tam jsem trošku pesimista. Mluvčí 1: Ono tam taky vzniká určitý dojem, že my jsme vlastně tak malí, že nic neovlivníme. A to je prostě hrozně nebezpečný dojem. Vy jste to vlastně na začátku zmiňoval, kdy já tomu taky čelím ve své komunikaci. Dyť ty emise České republiky nehrají roli, ale ty emise při přepočtu na obyvatele jsou hrozně vysoké. Já vás vím, že vlastně děláte opravdu spoustu věcí pro to, abyste by osobně a vaše rodina klimat co nejméně zatěžovala. Máte úsporný dům, vyrábíte co nejvíce elektřiny z fotovoltaických panelů, jezdíte elektrickými autami. Auty mám pocit, že nechcete lítat, protože to vytváří velkou emisní stopu. Myslím, že pro všechno tohle mám sympatii a dokonce můžu říct, že poslední rok jsem taky nesedl do letadla, ale nebylo to ráno mým rozhodnutím, ale pandemii. Jak se teda na to dívat? Co může ten jedinec udělat a hraje to roli v tom celku? Mluvčí 0: Tak já z povahy věci toho svého kanálu, který v zásadě se snaží inspirovat lidi skrze tu občanskou společnost, tak tomu bezmezně věřím, že čím víc se doktor Covey, který napsal The 7 Habits of Highly Effective People, tak on říká, čím více zaměřujete na věci, které můžete fakticky ve svém vlastním životě ovlivnit, tím větší máte vliv. A čím více zabýváte, jak říkal Verich, nepokoji v Bangladeši, tak tím menší máte vliv. Takže já věřím, že to, že zvedneme papírek ze země a to, že něco rozstřídíme, tak to vlastně začíná měnit náš dogmata. A tuhle sílu mají podle mě elektromobily nebo I ta fotovoltaika. Že najednou zjistíte, že to je tak přirozené, že dneska svítí sluníčko a žena automaticky říká, tak já jdu dneska prát. Protože v rámci týdne, když je nás pětičlená rodina a jsou tam tři, čtyři pračky, tak je jedno, který den pereme. Takže toho oblečení máme nějakou zásobu na 14 dní. A pak, když nad tím světem chcete přemýšlet, tak zjistíte, a co všechno může být jinak. Než na nám toto, teď jsme teda oba dva ekonomové, jak nám bylo deklarováno, že pojďme tou cestou trvale udržitelného rozvoje, ale ono je to vlastně lineární ekonomika, která něco vytěží, použije a pak to zahodí a ten cykl se čím dál víc zkracuje. Protože najednou je to neslušné slovo, co v těch zařízeních je, aby to vydrželo nějaký počet cyklu a pak se to pokazilo. A to tak opravdu je. Aniž bych si chtěl nějak blahořaždit ty časy minulé, tak historicky se dělalo spotřební zboží tak, aby se dalo dědit po generace. Ta Narex vrtačka, kterou tatine koupil v 70. letech, prostě dobře slouží. Nebo přirozené to bylo I oblečení, které se dědilo. Asako, kterým se dědeček ženil, tak se v něm potom I vnuk mohl ženit. A tenhle jsme opustili a pak se dostáváme k nějakým principům cirkulární ekonomiky, které my totiž znovu objevujeme kolo. To, co bylo přirozené, dokud jsme byli napojeni na přírodu a její principy, a byli jsme pokorní v tom, že to, co se budeme o tu půdu starat, potřebujeme zvelebovat a předávat jim těm dalším generacím, aby oni ji mohli zvelebovat. Byli jsme pokorní uči tomu, že příroda má své vrtochy a věděli jsme, odkud je ta voda. Byla třeba na začátku minulého století blízké vodní elektrány, odkud přišla ta elektřina. A teď jsme vlastně, kvůli toho odpojení, čím víc se stihneme do těch měst a máme své starosti. Mluvčí 1: Mně připadá, že to nejdůležitější, Honzo, co říkáte, je, že ono to nezáleží na někom velkém, kdo je kdesi někde nahoře, ale záleží to na nás na všech. Abych tady možná připomněl, jsem se setkal s Michaelem Bloombergem po té, co nastoupil v Americe prezident Trump a co otočil to kormidlo klimatické politiky Spojených států úplně opačným směrem. A pan Bloomberg je vlastně překvapivě klidný. On říkal, ale to jako není vůbec důležitý, protože za prvý země federace americké neudělají to, co prezident Trump, protože dobrá polovina z nich už je rozhodnuta, že se vydá tím směrem. A druhá věc, jsou tady lidi, kteří se vydali tímhle směrem, či vlastně na tom nebude záležet. Vlastně svým způsobem je to hrozně inspirující si říct, nechávejme to na těch ostatních a dělejme, co můžeme dělat vy. A to vy děláte skvěle v té vaší aktivitě, která jistě stojí hodně energie a doufám, že to přinese ten úspěch a bude to taková malá část, která nás posunou moc dál. Takže já bych vám chtěl za prvý poděkovat za to, že to děláte, za druhý poděkovat, že jste přišel na ten rozhovor a přeju vám hodně úspěchu a budu váš fanoušek samozřejmě. Mluvčí 0: Děkuju.Kopírovat text

Dva a půl roku žil v Číně, kde na vlastní oči viděl, jak vypadá znečištěné životní prostředí. Po návratu domů přemýšlel, jak své zkušenosti zúročit a pokusit se udělat svět aspoň o trochu lepší. A tak přišel s nápadem na natáčení videí. Hostem dalšího rozhovoru Luďka Niedermayera pro portál Má Evropa je Jan Staněk alias Electro Dad. www.maevropa.cz www.electrodad.cz #maevropa #jsemEUropan #evropajsmemy

Screenshot není k dispozici