← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Mé pozvání na diskuzi v rámci webu Má Evropa dneska přijal Radek Špicar. Radek, vítej. Mluvčí 0: Ahoj. Mluvčí 1: Já jsem hrozně rád, že tě vidím. Bohužel v této formě bych měl mnohem radši, kdybychom dělali rozhovor osobně, ale už jsme dále prostě nechtěli čekat a přizpůsobujeme se situaci, ale ta aktuální situace není jenom o koronaviru a dovol mi, abych začal otázkou Ty seš přece jenom o pár let mladší než já a vlastně tvoji vrstevníci a ty mají relativně omezenou zkušenost s dobou komunismu. Já jsem promoval v roce 1989, já mám pocit, že jsi zřejmě něco kolem té doby sotva maturoval, takže vlastně mě zajímalo, jestli si myslíš, že tvá generace si vlastně uvědomuje, jak moc je dneska ve hře. Mluvíme totiž právě v době, kdy naší zemí hýbe kauza v Hrbětice a zároveň, kdy je Rusko přesunulo své jednotky na východní ukrajinskou hranici. Mluvčí 0: Luko, já jsem v té době byl na základní škole, takže o gymnáziu a maturiče se mi mohlo leda zdát, ale musím ti říct, že I tak si tu dobu docela dobře pamatuju. Pamatuju si, jak jsme jezdili do východního Německa, jak mi máma zašívala tvrdou měnu Dobot a já jsem se pak hroutil na hranicích, jestli to někdo nenajde, jak jsme četli zahraniční katalogy s názvem Neckerman, a dívali jsme se na západní zboží, o kterým se nám mohlo jenom zdát, protože nic takového tady nebylo k dispozici, jak jsme doma s rodičema poslouchali svobodnou Evropu, jak máma nosila revolverevý domů a tak dále, jak jsme vysvětlovali, jsou věci, o kterých můžu mluvit doma a nesmím o nich mluvit ve škole, takže to víš, že ho pamatuju si to velmi dobře. Nevím, jestli v tomhle směru můžu hovozit za celou svojí generaci, protože samozřejmě já jsem se těm věcem intenzivně věnoval později během svýho studia, takže historie po druhé světové válce mi není cizí na rozdíl od mnoha jiných českých studentů, který se k tomu třeba vůbec nedostali na svých školách a to včetně vysokoškoláků, což je naprosto příšerný. Takže mě to říká hodně, to, co se samozřejmě teď děje a myslím si, že I mnoha lidem v mým okolí. Mluvčí 1: A uvědomujete si, nebo uvědomují si, že je opravdu hodně ve hře, že ten náš svět, který považujeme za samozřejmý, se může změnit? Mluvčí 0: Já myslím, že jo. Já bych se rád počítal za člena nejmladší generace, teď už ale mezi něm bohužel nepatřím. Prostě I mně už bylo čtyřicet a myslím si, že moji vrstevníci si to opravdu pamatují tu dobu velmi dobře, vědí, o co se teď hraje a jsou ochotní říkat veřejně, ty, které třeba ve veřejném prostoru působit můžou, že by bylo fajn, aby jsme říkali jasně a nestyděli se za to, že patříme na západ a že je to tak správně. Mluvčí 1: Teďka už se teda posunou do doby, kdy jsi byl, myslím, po vysoké škole, budu mluvit o vstupu do Evropské unie, čili vlastně ta doba tam utekla strašně rychle, protože se to hrozně moc dělo a lidé jako ty a já taky vlastně, jsme využili tu dobu a dostali jsme se zřejmě do pozis, do kterých bychom se jinak asi těžko dostávali, ale o tom vstupu do Evropské unie jsem třeba povídal s Karlem Schwarzenbergem, s Hrubošem Dobrovským a samozřejmě jejich perspektiva pohledu na tuto odálest hodně souvisí s jejich historickou zkušeností, s tím, co zažili předtím, což už třeba u tebe a u mě to taky nebylo tak úplně silné. Čili jak si vlastně vnímal ten okamžik vstupu do Evropské unie? Mluvčí 0: Já jsem to vnímal vždycky hrozně silně a strašně pozitivně. Nedávno mě vlastně připomněli lidi v českém rozhlase, proč možná jsem to vnímal silněji než mnoho jiných mých vrstevníků. Bylo to tím, já už jsem na to skoro zapomněl, protože už je to opravdu přes 20 let. Já jsem se zúčastnil těsně po listopadu expedice českého rozhlasu, která se jmenovala Děti pro Evropu. Pořádali tenkrát Mirek Karas, který ho možná znáš. Dlouhletej zahraniční zprávodaj český televize, teď šéf, pokud se nepletu, ostravský český televize s Marcelou Augustovou. Tenkrát byli ještě oba rozhlasáci a smyslem té expedice bylo vlastně popánu železný opony, vyrazit do západní Evropy, projet jí skoro celou a jet do Helsinek. Připomenout to, co se tam během studený války událo. A mě to tenkrát úplně nadchlo, protože jsem byl snad poprvé v životě na západě, projeli jsme tu západní Evropu upravo skoro celou, bydlili jsme v rodinách, který se o nás starali a já jsem byl úplně nadšenej, protože oni nás vítali s obrovskou radostí a říkali tak konečně ta Evropa bude spojená, konečně nebude rozdělená železnou oponou na půlku a bylo to úplně fantastické. Takže pro mě jako návrat, nebo vstup do Evropské unie byl návrat do tohohle světa, který I díky té rozhlasové expedici jsem znal a protože to pro mě bylo hrozně důležité, tak jsem proto taky tenkrát chtěl něco udělat. A možná si na to vzpomeneš, my jsme se tenkrát spojili s Monikou Pajerovou, která založila neziskovou organizaci, která se jmenovala Ano pro Evropu, což je vtipný. Já z těch triček, který jsme tenkrát distribuovali, mám stále ještě tričku, který používám jako pyžamo. Je to nějaký obrovský Ano a pod tím pro Evropu. A my jsme vlastně už tenkrát, hlavně s Tomášem Sedláčkem, ale ze spoustou dalších lidí, jezdili po všech čertech v České republice a bavili jsme se s lidmi o tom, co nás vlastně čeká vstupem do Evropské unie. Co ztratíme, co získáme. A říkali jsme jim, že z našeho pohledu ty pozitiva jednoznačně převažujou a měli bychom se členem stát. Bylo to skvělý, já na to hrozně rád vzpomínám. Potkali jsme stovky lidí, podívali jsme se fakt po celé republice a bylo to úplně perfektní. Takže pro mě, do dneška si vzpomínám, jak jsme pak poslavovali na hračanském náměstí vstup a byla to obrovská euforie. A je od té doby prostě. Pro mě je to strašně důležité, členství v EU je ukotvení nás v Evropě, na Západě a je to pro mě úplně alfa omega všeho. Je to vlastně smutné, že musím že zase jezdím a zase si o tom musím s někým povídat. Jezdím, protože mě to bavilo tenkrát baví mě to I teď a bohužel teda teďka mám pocit, že je to zase potřeba protože ten protievropský tlak od našich nejvyšších ústavních činitelů v posledních mnoha letech byl a je prostě tak silnej, že to v lidech zanechává jako obrovský stopy a jak víš ty lípe než kdokoliv jinej tak bohužel stále přestože ekonomicky a řekl bych I bezpečnostně vyděláváme na členství v EU a když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, Mluvčí 1: Když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, Mluvčí 0: Když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, Mluvčí 1: Když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, Mluvčí 0: Když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, Mluvčí 1: Když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, Mluvčí 0: Když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, když bych to řekl, kdo na tom vydělá nejvíc? 80% exportu do Evropské unie. V nášem zápase je v pořádku, a musím akorát říct, že se připravoval obnovit tak mám jenom trošku strach, aby to byly prostě peníze dobře utracené a nešly ty prachy, pardon, peníze na nesmysly. Takže myslím si, že my jako s vás z Průmyslu a dopravy jsme tady doma fakt pracovali na tom, aby opravdu v rámci toho českýho balíku ty peníze šly na věci, které vůpravdu můžou pomoct. A myslím si, že je taky tam ale dost velká práce pro komisi a pro vás, abyste, pokud tam ty země pošly nějaký nesmysly, abyste jim řekli, ne, ne, ne, k tomuhle to není, vrajte to zpátky, vyškrtejte to a dejte tam věci, které Evropě opravdu pomůžou. Myslím, že to ještě není úplně dohrané. Mluvčí 1: Určitě. Asi nic nebude dokonalé, ale musí být jasné, že ty rozumné části výrazně převišují nad těmi, které jsou spochybnitelné. A zrovna za dookolností před pár desítkama hodin jsem byl na prvním jednání Evropského parlamentu, kde se přesně o tomto mluví. A samozřejmě bude záležet, jestli ten tlak bude dostatečný, ale s tímhle souvisí ještě jedna věc. U nás se takovéto projekty docela dobře prodávají, protože Česká republika v následujících šesti letech dostane podle mě o víc než 500 miliard korun víc evropského rozpočtu, než do něj zaplatí. Jak složitý podle tebe bude, kdyby třeba za deset let se stalo, že už bychom byli viditelně nadprůměrně bohatá země Evropské unie a ta naše pozice by byla při nejmenším vyrovnaná, neli dokonce ztrátova. Bude to složitý to vysvětlit lidem? I přesto, že ty přínosy unie jsou samozřejmě někde jinde, tak hodně lidí se na to právě přes peníze dívá. Mluvčí 0: Kvělá otázka. Myslím si, že je potřeba o tom začít mluvit už teď, klidně deset let před tím, než to nastane. Protože ano, pro spoustu lidí to vypadá tak, že Evropská unie nám pomáhá, když sem posílá peníze a pokud se to děje, tak se členství vyplácí a až my, nedej bože, budeme na nule nebo dokonce budeme muset víc posílat, než dostaneme, tak je to pro ně jasný signál v té partě nebejt. Takže my oba víme, že nějaký dotace Evropské peníze pro mě absolutně nevýznamná věc. Přístup bezcelní na vnitřní trech, to je to, co tuhle ekonomiku, tuhle zemi živí a nás všechny. Ale nějaký lidi to vědí, ale rozhodně největšina. Takže je potřeba hodně dopředu, několik let dopředu vysvětlovat, že zaprvé je super, že už nejsme žádný chudáci, kterým ty bohatý státy musí posílat nějakou almužnu, aby je začaly dohánět. Prostě opravdu jsme dotáhli I díky našemu členství v Evropské unii takový státy, jako je Portugalsko, Španělsko, Řecko, Itálie v osporářským výkonnosti, což je famózní úspěch naší transformace. A jdeme dál, prostě musíme začít dohánět Skandinávy, Německo a tak dále. A pokud se dostaneme do této pozice, že už opravdu nebudeme potřebovat, aby nám se někdo posílal peníze a my naopak budeme podporovat ty chučí, aby potom oni kupovali ty naše produkty, auta a další věci, tak to bude jen dobře. Ale jak říkám, je potřeba to lidem vysvětlovat a zase jsme u toho, nikdo jiný to nedokáže vysvětlit tak, jako politici. Takže je to pro ně obrovské úkolo. Mluvčí 1: Určitě a myslím si je to zdůraznit, že vlastně to, že naše země je dožené, nebo se více přiblíží těm nejbohatším zemím, to je ten skutečnej úspěch a vlastně to, že bychom I nadále museli čerpat ty peníze, protože bychom byli chudí, tak to by dokázalo, že jsme neúspěli. Ale hele, asi možná poslední otázka, jak tě znám, tak mám pocit, že I za deset let tě najdu v hospodě v Korenově nebo v nějaké jiné hospodě, kde se budeš snažit lidi přesvědčit, aby chtěli to, co je v jejich zájmu, což je takový trošku paradox. Ale jak by se měla změnit Evropská unie, aby se ti to lépe prezentovalo? Protože my jsme, ta naše frakce v parlamentu je částečně taky, jsou tam lidi, kteří mají hodně blízko k náboženství a myslím si, že ti nejlépe chápou, že žádné dílo člověka nemůže být dokonalé. A tím spíše tak strašně složitý projekt, jako je Evropská unie, či my oba bychom stejně tak byli schopni vyjmenovat spoustu věcí, které se nám na dnešní unii nelíbí. Ale co by bylo pár hlavních věcí, které by ti umožnili lépe prezentovat, proč je to vlastně pro nás dobré? Mluvčí 0: Za 10 let tě vruč nějaký hospodě najdeš, nevím, jestli tam zrovna budu vykládat o Evropské unii, doufám, že ne a už to nebude potřeba. Pokud by to náhodou potřeba bylo, tak by mě hrozně pomohlo, kdyby vnější hranice Evropské unie byly opravdu hodné toho názvu. To znamená, byly to hranice, které nejsou děravé, které si chrání Evropská pohraniční stráž a pustí sem toho, koho sem chceme pustit a kdo na to má nárok a právo a nepustí sem nikoho, kdo na to právo nemá nebo my ho tady nechceme. Strašně by mi pomohlo, kdyby se podařilo vymítit všechny ty necelní, netarifní bariéry a opravdu jsme vytvořili liberalizovaný velký vnitřní trh s půl miliardou zákazníků, aby když ta moje firma prostě bude chtít jít do Francie, tak aby se tam nemusela potýkat s nějakými nesmyslnými necelními překážky, to by bylo fantastické. Hrozně bych chtěl, ale to už zacházím do složitých detailů, aby jsme se trošku zbavili toho demokratického deficitu. To znamená, aby když proběhnou Evropské volby, tak aby opravdu Evropská komise reflektovala to, jak Evropani volili. Aby jsme neměli šéfa nebo šéfku Evropské komise, která bude akorát výsledkem handlu šéfů států a samozřejmě potom k ním takhle postavená vůči ním, ale aby to opravdu byl člověk se silným mandátem daným těma Evropskýma volbama. To už zacházím do corporate governance a fungování celé Unie, ale přijde mi to jako hrozně důležité. A kdyby to šlo tímhle směrem, tak by mi to strašně pomohlo, protože myslím si, že čím víc Bruselu, tím méně Berlína, tím méně Paríže a že je potřeba, aby jsme měli silnou Evropskou vládu v úvozovkách, která se bude snažit kopat za zájmy Evropy jako celku a ne za partikulární zájmy jednotlivých členských států, což nikomu nepomáhá a to je stará Evropa pro mě. Mluvčí 1: Díky, já ti můžu za sebe říct, že já bych se o to strašně rád snažil, snažit se o to budu, ale nevím, jak velký to bude mít úspěch a hlavně, jak rychle ty věci půjdou. Já ti chci hrozně moc poděkovat za to, že jsi přijal pozvání. Vlastně teďka schválně přemýšlím, jestli bych byl radši, aby za těch deset let to opravdu v té hospodě vysvětloval, protože to skvěle umíš a neznám nikoho, kdo je takový charizmatický, zapálený a zároveň kompetentní, který je schopný lidi přesvědčit, Mluvčí 0: Ale na druhou stranu Nápodobně, já jen ho znám, Mluvčí 1: Menej se do těch lidí, kde je. Ale na druhou stranu bych vlastně byl rád, aby to nebylo potřeba, čili je to takový jako dilema. V každém případě moc díky, těším, že se sejdeme nad kafem nebo něčím v nějaké o trošinku lepší době a mezi tím se budeme snažit o to, aby ta naše společná Evropa dělala to, co lidi od ní očekávají a dělá náš svět lepší. Takže moc díky a někdy zase na viděnou. Mluvčí 0: Já děkuju s tebou, je to vždycky čistá radost, takže kdykoliv, kdekoliv. Mně se hezky, ahoj. Mluvčí 1: Ahoj.Kopírovat text

Zašité peníze v botách a strach na hranicích. Expedice západní Evropou a pocit sounáležitosti, že železná opona konečně padla. Debaty se stovkami lidí o tom, proč bychom měli vstoupit do Evropské unie. A o pár let později debaty, proč bychom z ní vystoupit rozhodně neměli. Hostem Luďka Niedermayera v rozhovoru pro portál Má Evropa je viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Screenshot není k dispozici