← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Zde se vám představuje online-vysílání našeho v tomto roce. Tématem našeho vysínání je to, co se výrazně změnilo od 1. ledna a to znamená Brexit a já jsem hrozně rád, že mé pozvání do tohoto online-vysílání přijal především pan profesor Jiří Přibáň, profesor práva, ředitel Centra pro právo a společnost Kardivské univerzity, paní Micháela Chrtová, která je ekonomická diplomatka na naší ambasádě v Londýně a jsem moc rád, že se uvolila naší diskuzi moderovat Helena Truchla, novinářka Aktuálně, které tímto předávám slovo. Mluvčí 3: Rád děkuji. Mlidí diváci, na vás srdečně vítám při sledování této debaty. Jak už bylo řečeno, jmenuji se Helena Truchla a pracuji jako redaktorka zahraniční rubriky online-deníku Aktuálně.cz. Tématem Brexitu a jeho dopady na všechny možné strany a které se zapívám pravidelně a ráda jsem proto využila příležitostí promluvit o tom tématu I s těmito zajímavými hosty. Jak ještě tady bylo řečeno, máme tu paní Michálu Chrtovou z Veledecenství České republiky v Londýně, pana profesora Jiřího Přibáně, právníka a sociologa. My novináři jsme v posledních měsících, letech v souvislosti s Brexitem hrozně často něco odpočítávaly, nějaké termíny, nějaké lvůty, které se často překračovaly, rušily, porušovaly, žádalo se o prodloužení. Pořád se vlastně mluvilo o tom obávaném no-dealu, který vlastně byl vykreslován jako něco, co velmi uškodí jak Velké Británii, tak zbývající Evropské sedmo-dvacíce. Když ten deal pak teda nakonec v naštědrý den odpoledne 24. prosince přišel, domluvili se tady vrchní vyjednavači obou stran, šéfka Evropské komise Ursuly von der Leyenové a britský premiér Boris Johnson, byla to taková kolektivní úleva, takové kolektivní vyděchnutí. Jenže z každou další zaříjenenou podrobností toho dealu je víc a víc jasné, že to není nějaký jednorázový předěl, nějaký moment, od kdy už je všechno jasné, ale že nějaký permanentní proces je to, co definuje tu novou realitu. Některé změny už vidíme, mohly je zaznamenat prakticky běžný člověk na britské I evropské straně. Některé změny se chystají, přijdou a některé velmi pravděpodobně nedokážeme ani předvídat. Jak už jsem zmínila, máme tady dneska I s panem europoslancem tři účetníky debaty, každého trochu s jiným zaměřením. Každý bude mít v úvodu prostor a může zhruba v 15 minutách představit svůj pohled. Pak bude na řadě debata mezi jednocivými řečníky a velmi ráda do té debaty zapojím I otázky od vás, diváků, takže pokud by vás cokoliv zajímalo, určitě si to zapamatujte, na konci bude dost času a prostoru. Já bych jako první chtěla poprosit pana profesora Přibáně, který by měl pohovořit vlastně o pohledu z Velké Britány, kde tady také žije. Pane profesore, můžete, děkuji. Mluvčí 0: Já děkuji za pozvání do této diskuze, která je určitě jedna z prvních a toho si velmi cením, že hned v polovině ledna se bavíme a hodnotíme kriticky ty první dopady, ale určitě to není diskuze poslední, protože se ukazuje, že Brexit se z evergreenu ústavní politiky a mezinárodní politiky, evropské politiky, stává každodenní realitou a svým způsobem nekonečným příběhem. Takže je to ten permanentní proces Brexitu. Současně si myslím, že je asi důležité zdůraznit, že bychom se měli už definitivně zbavit těch debat o tom, proč Brexit. Ty důvody jsou zcela patrné, jsou historické, jsou politické a jsou I ekonomické a ten zvláštní paradox je spočívat především v tom, že Británie I v rámci jednotného trhu byla vždy nejotevřenější zemí, co se týče těch čtyř pilířů někdejších, volného pohybu kapitálu, zboží, služeb a osob. Všichni víte, že například získat nebo pracovní příležitosti ve Velké Británii, ten pracovní trh byl vždy mnohem otevřenější, takže tady jsou statisíce francouzů, italů, Poláků, Čechů a nejsou jenom v těch nejhorších, nejméně placených funkcích, ale I na, nejenom na univerzitách, ale I v obchodě, v City, Chile. Británie je ve mnoha ohledech jednou z nejotevřenějších ekonomik na světě a současně ten paradox počívá v tom, že vyjednala dohodu o tom, jak se vyvázat z toho největšího jednotného trhu na světě, tedy z toho půl miliardového evropského trhu. O tom bychom si asi mohli něco říct, takže bez nároku na to, že bych chtěl tady v deseti minutách mohl schrnout těch více než tisíc stran té dohody, to dneska teprve moji mnohem povolanější kolegové odborníci na evropské právo právě dělají. Ale my už vidíme ten rámec té dohody a vidíme také, jakým způsobem začala dopadat na ty každodenní životy obyvatel v Británii I v Evropské unii. Dokonce můžeme říct, že nebýt covidu, tak Brexit od prvního ledna nebo ta dohoda, která se vyjednala, vypředstavovala důležité až skandální téma ve všech britských médiích. V čem je to skandální? Především první věc spočívá v tom, že ten jednotný trh se najednou uzavřel a nejenom velké firmy, ale I ti lidé, kteří jsou malí podnikatele nebo spotřebitelé spousty firm online, spousty lidí, kteří si nakupují online zboží z Evropské unie, najednou dostávají uplnýnky k doplacení určitých částek, doplacení cla a tak dále. Takže můžeme říct, že teprve nyní to vystoupení Británie z Evropské unie ukazuje, jak byla Británie provázána a do jaké míry to I pozitivně oblivňovalo každodenní životy jejich obyvatel. Co se tedy změnilo principiálně? Můžeme říct, že jestliže hlavním motivem nejen Brexitu, ale především I těch voleb parlamentních v roce 2019, které fakticky byly druhým referendum a které potvrdilo, že občané Británie opravdu chtějí vystoupit, chtějí Británii samostatnou, chtějí onen návrat k tomu, aby mohli kontrolovat svou vlastní politiku, tak ohledně suverenity můžeme říct, že vnitřní suverenita Británie byla nepochybně posílena. Proč? Protože Británie podle této dohody skutečně není vázána evropským právem. A to je symbol, nepocenujme symbolickou sílu tohoto důsledku, protože Británie vždy trvala na tom, že parlamentní suverenita nesmí být ohrožena a že tedy ti, kdo zasahují do svrchovaných záležitostí Británie, tedy Brusel a Brusel, prostřednictvím Bruselu hlavně Paríž a Berlin, stratily svůj vliv. Druhou stránou této mince je ta vnější suverenita. A zde skutečně Británie oslabila svou suverenitu, ztratila svou suverenitu. Vezměme si jen hypotetickou situaci, kdy investiční dohoda mezi Evropskou uní a Čínou by byla nadále vyjednávána z Británií uvnitř Evropské unie. Tato dohoda by nikdy nemohla přejít přes britskou diplomacii, nejenom kvůli Hongkongu, nejenom kvůli Uyghurům, ale díky tomu, že Británie vystoupila, tak vlastně sama sebe oslabila a svůj vliv na mezinárodní scéně. Takže síla německé ekonomiky prosadila investiční dohodu, která z hlediska dodržování lidských práv je naprosto cynická. Z hlediska ekonomického je jistě výhodná pro určitý segment evropských ekonomik, ale z hlediska celkového je otázka, kam tato dohoda povede, protože I uvnitř Evropské unie cítíme velké pnutí. Ovšem, z hlediska Británie můžeme tedy říct, že nejenom ekonomicky, ale I diplomaticky se suverenita mezinárodní Velké Británie oslabila. Důležitý dopad té dohody je ovšem I právní. Jestliže do posud byla Velká Británie součástí jednotného prostoru, ve kterém platilo evropské právo, a hlavní diskuze se vedla o tom, jaká ta pravidla mají být, jak moc výjímek si má Británie zachovat, například otázce sociálních práv, karty sociálních práv, a to bylo skutečně předmětem velkých sporů, tak najednou Británie se ocitla v situaci, kdy opravdu je osvobozena od dodržování evropského práva, ale právní důsledek toho je, že o celém tom obchodu, o výměně a přístupu a vůbec vztahu Evropské unie a Spojeného království se bude neustále vyjednávat. Takže z procesu dodržování jednoho právního řádu jsme se ocitli v situaci, kdy pravidla budou předmětem neustálého vyjednávacího procesu, což je samozřejmě znejistující pro obchod, což je nevýhodné pro to, jestli chcete někde být ekonomicky činní nebo nechcete a určitě to povede k oslavení toho obchodu a ekonomických vazet mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií. Ten argument stoupenců Brexitu, že I bez toho se Evropská unie, obchod s Evropou, jak oni říkají, zmenšil z někdejších dvou třetin na zhruba 40%, tak jistě ten trend bude dále sestupný. Otázka je, kde bude Británie hledat své nové trhy. Ještě dvě stručné poznánky, abych neřečnil tříliž dlouho. Není to otázka jenom ekonomická nebo právní. Je to I otázka vzdělávací, vědecká, bezpečnostní. Ku příkladu v oblasti vědecké a vysokoškolské spolupráce skončil program Erasmus a tím pádem bude mnohem problematičtější pro ty nejlepší evropské studenty studovat na těch nejlepších britských univerzitách a tím pádem bude docházet k jistému oslabování těch talentů, které budou přicházet do Británie, protože díky tomu, jak otevřené byly nebo stále britské univerzity studentům z celého světa, tak ono to není filantropické, ono je to velmi pragmatické řešení, protože ti nejlepší z nejlepších si okamžitě rozebírají firmy v City a po celé Británii a tyto talenty tady zůstávaly. Kam půjdou tyto talenty v budoucnosti je otevřená otázka. A poslední otázka určitě je otázka I ústavní. Co bude do budoucnosti se Spojeným královstvím? Existuje určitý naivní pohled z Evropy, že díky tomu, že Británie vystoupí nebo že Spojené království vystoupilo, tak se určitě rozpadne, protože Scotové se budou tím vrátit do Evropy. Každý, kdo vidí tuto dohodu o Brexitu a zmatek a chaos, které mu vede, by si měl uvědomit, že ten samý chaos bude doprovázet případné vystoupení Skocka z post-Brexitového Spojeného království. Jestli vám to připomíná Československé tahanice během rozpadu Federace, tak máte zcela správný dojem, protože představa skockých nacionalistů, jak vystoupí ze Spojeného království, ale zachovají si Libru kvůli obchodu, ale současně budou mít vlastní ekonomickou politiku a jak současně budou nezávislou zemí, ale pod jednou korunou s jednou zahraničním politikou, která nebude muset přijmout euro, je představa silně naivní. Takže I v budoucnu, kdy nepochybně k oslabení vazep a nárůstu separatismu vlivem Brexitu došlo, to je velmi patrné, tak jakmile se tato otázka skockého nezávislosti a referenda o ní začne znovu oživat, budeme svědky dalších otřesů, ale já si netroufám říct, s jakým výsledkem toto Spojené království ustojí. Jestliže o všem, co můžeme říct ještě dnes, tak to, že kvůli Brexitu Spojené království prožívá svou, jistě ústavní krizi, ale současně nejzávodnější ústavní reformu za několik posledních set let. Tedy dochází ke celé zásadní proměně Spojeného království, jak jsme ho do posud znali. Děkuji za pozor vás. Mluvčí 3: Moc krát děkuji, pane profesore. Já bych na to rovnou navázala, jestli mohu jednou otázkou a týká se vlastně nějaké té viděny budoucí role Británie v globálním měřítku. Vláda premiéra Johnsona v tuto chvíli připravuje strategii, která by tu Global Britain měla nějakým způsobem definovat. Je poměrně zajímavé, podle informací denníků Politico, autorem té strategie by měl být ani neúředník, ani nediplomat, ale historik. Co to vlastně dneska znamená Globální Británie? Já se třeba pod tím pojem bezděčně představím tak trochu tu zašlou imperiální slávu. Jejich připomínky jsou vlastně v Británii stále přítomné. Jaký tomu sloganu vlastně chtějí Britové dát obsah? Mluvčí 0: V každé bývalé evropské koloniální mocnosti jsme svědky jisté postimperiální neurózy nebo melancholie, nostalgie. Takže Francie včera prohlásala, že se za žádné zločiny v Alžirsku omlouvat nebude. Holandsko má svých starostí s koloniální minulostí dost a o genocidě, belgické genocidě v Kongu jsme slyšeli také hlavně díky těm protestům. Ale v Británii máte úplně pravdu v tom, že v Británii existuje jistá nostalgie po tom, že to globální vždycky splývalo s tím, co bylo britské. Trošku to připomíná, že Češi, když hovořili o Československu, tak vždycky říkali, že vlastně to, co bylo České, bylo Československé a Slováci říkali, no pozor, ale my jsme tady taky. A Britové si myslí, že ten návrat, že ten globální svět je vlastně svět, který nějakým způsobem předznamenala Británie a může se vrátit tedy do té někdejší role v tom globálním měřítku. Není to možné, ale současně, abychom byli pragmatiční, tak v té ekonomické rovině se ukazuje, že Británie je země I zvláštní země, ve které existuje mnoho nerovností, mnoho regionálních nerovností, země, která je ovšem také má mnohem tvrdšího podnikatelského ducha než-li leckteré evropské ekonomiky a ty globální vazby tady skutečně přetrvávají a například existuje taková představa, že po covidu přijde jako nějaký neoliberalismus, to je otázka minulosti, že přijde silná vláda se silným programem, který bude díky tomu, že nebude v Evropské unii, silně dotovat progresivní ekonomická odvětví, jako je farmacie, AstraZeneca, její vakcína je toho jenom ilustrací, jako je umělá inteligence, jako jsou finance a že díky masivním státním investicím do těchto ekonomických budoucností si Británie udrží svou globální roli, svou globální výjimečnost a současně prosperitu. Jestli to je otázka historická nebo utopická, já nejsem ekonom, abych toto dokázal posoudit, ale jistě to hraje roli v té určité imaginaci britské vlády o tom, jak učinit Británii znovu nejenom velkou, ale globální. Mluvčí 3: Děkuju moc krát. Já myslím, že k té otázce se pak určitě můžeme dostat ještě v rámci debaty. Teďka bych dala slovo zhruba také na 15 minuta paní Hrtové z ambasády v Londýně. Paní Hrtová, mohlabyste nám říct něco o dopadu Brexitu na česko-britské ekonomické vztahy? Mluvčí 2: Dobrý den. Některé věci už nastínil pan profesor Čiváň. Já jenom pro kontext bych uvedla pár čísel. Samozřejmě, jak zmiňovaleš pan profesor, pro Velkou Británii je Evropská unie stěžejní trh a to ať pro vývoz, výrobku a hlavně služeb, tak I ale pro dovoz, což samozřejmě je důležité pro zpotřebitelé a koncové uživatelé, kdy do Británie ze zeví Evropské unie směřuješ přes 50 % místních importů. Pro Českou republiku samotnou je pro nás Británie jedním z nejvýznamnějších partnerů v dobách, kdy Británie bývala členem Evropské unie, pro nás byla klasickým tradičním partnerem právě v otázkách liberalizace obchodu a členem těchto like-minded groups. Takže některé otázky medinárodního obchodu a představy, jak by obchod měl fungovat, si myslím, že se s Českou republikou a s naším představem odkávají. Náš export do Británie za poslední 20 let vzrostl sedmkrát, v roce 2019 bylo přes 200 miliard korun. Tak I v dnešní době vydajeme velký zájem českých firm. V posledních letech stoupají I investice českých firm do britských společností a na britský tax, což je samozřejmě dobrá zpráva. I vzájemný obchod samozřejmě trpí covidem, stejně tak, jako se propadala jak britská ekonomika, tak česká, tak zhruba podobnými procenty v letošním roce kolísa vzájemný obchod, což samozřejmě je spíš důležitý zatím důsledek pandemie než brexitu. Pro Českou republiku je také obchod s Británií vlastně jednou z nejefektivnějších relací našeho obchodu a stará se třetinu našeho deficitu obchodního s Čínou. Ty čísla jsou opravdu velká a jak ji zmiňoval pan profesor, je to velký trh, technologicky vyspělý, je to sice velká konkurence, ale I samozřejmě tím, že je to anglicky mluvící prostředí, tak je to relativně blízko, alespoň geograficky, a ty příležitosti tu jsou I v dnešní době a I v době covidu, kdy samozřejmě jakékoliv cestování a obchodní návštěvy jsou prakticky nemožné, tak I dnes v rámci různých videokoul a podobně ten vzájem českých firm je a trvá I přes ty pandemická upatření. Samozřejmě Brexit a vystoupení Británie z Evropské unie se vzájemným obchodem minimálně teďka částečně zamával, dost se komplikují vztahy, zejména z hlediska administrativy třeba oboží, jak ji zmiňoval pan profesor, malé firmy mají velké problémy, malé e-shopy třeba dodávat do Británie, je nutno podotknout, že ty problémy evidují I britské firmy s dodávkami do Evropské unie, není to jako jednostraný problém. Problémy jsou I u velkých firm, které mají dodavatelské řetězce rozeseté po celé unii a jsou zvyklé vozit zboží z jedné strany Lomaňského průlivu na druhý. Jsou známé případy autodílů, které třeba pětkrát překročí Lomaňský průliv, než se z nich stane finální auto. V České republice zatím neasi nejviditelnější případ právě těchto dodavatelských řetězců jsou teď zabřené v prodejní části řetězce Marks & Spencer, který v tuto chvíli není schopen zatím administrativně zajistit dovozy v britském zboží. Ty větší firmy to z největší pravděpodobností administrativně vyřeší. Samozřejmě se dají očekávat zvýšené ceny pro koncového spotřebitele, případně například hledání lokálních dodavatelů pro nějaké potravy, nejen něco samozřejmě úplně typického britského nebo typického českého, tak to nahradit nejde, ale úplnost božítem. Samozřejmě substituty jsou. Stejně tak jsou problémy u dopravních společností, kdy ať už to jsou vlastně dodávky, když si soukromé osoby posílají mezi sebou, tak jsou úplně výrazně ceny, kdy vlastně ty dopravní společnosti účtují zvýšenou administrativu a ty úkony a čas, který to stojí na toho koncového spotřebitele. Dopravní společnosti pro firmy nyní v některých případech musí skládat zálohy za DPH, takže už evidujeme případy, kdy vlastně může mít evropský dodavatel, tady zákazník je ve Velké Británii, ale vlastně nemůže najít dopravci, který by mu to převezl. Vpravdu teď se ze dne na den se ukazuje, jak moc jsou ty dodavatelské řetězce spropojené, jak moc se za 45 let členství Británie všechno integrovalo a jak většina dohod o volném obchodě úplně asi nepočítá s takovouto integrací dodavatelských řetězců tím, že vlastně v momentě, kdy splníte I pravidla původu a vyvezete evropské zboží do Británie, třeba jenom v distribučním centru chcete přerozdělit a zase rozvézt po celé Unii, tak vy vlastně nesplníte pravidla původu britského zboží, takže v tu chvíli byste na to museli zaplatit slav. Je to velmi komplikované, dá se, jak zmiňoval pán profesor, dá se očekávat určitý odklon obchodu, já bych se spíše překládnila k tomu, že se ten obchod trošku přerozdělí na evropský, britský a opravdu se bude převážet jenom to, co je nutné a v nezbytně nutných případech. Tady interně vnímám větší problém severního Irska, kdy se to administrativně zůstalo v Evropské unii a vůbec I politicky, to, že část země, která je na jiném ostrově, administrativně oddělená od bytku, je velký problém. Tam třeba byly I problémy s dodávkami potravin, což samozřejmě zasahuje do každodenního života. Zde v Londýně úplně takhle nějaký zásah třeba do zásobování potravin nevnímáme. Samozřejmě jsme v covidových opatření a v lockdownu, takže můžu mluvit jenom za své nezbytné okolí a ne za celou Anglii, ani za celý Londýn. Ale některé věci, samozřejmě jsme ještě, jak změňoval pán profesor, v určitém přechodném období I britská celní zpráva odložila některé kontroly pro zboží, které teď potuje do Velké Británie, tak minimálně do Dubna třeba pro živočišné výrobky, až do Července pro ty normálně klasické výrobky, tak jsou odloženy celní kontroly. Takže ty problémy a vlastně překážky obchodu se ještě minimálně prvního půl roku budou objevovat a nemyslím si, že se lze úplně souhlasit s britským premiérem Johnsonem, že všechno toto jsou pouze nějaké poporodní bolesti nebo nějaké bolesti z rostoucích zubů, jak pán premiér změňoval, protože některé věci, ani britská státní zpráva, která chce snížovat administrativu pro podniky a vlastně dělá revizi všech zákonů, které by třeba mohly snížit administrativu, které třeba jsou vádávé na evropské právo, tak firmám pomoci, ale samozřejmě v mezinárodním obchodě to nikdy nezáleží pouze na té jedné straně, ale potřebují k tomu případně I součinnost Evropské unie a samozřejmě ty administrativní kroky vždycky souvisí jak se splním exportních podmínek, tak zároveň s podmínkami vstupu do té druhé země nebo na to území partnera. A zatím se ukazuje, že samozřejmě je možné se na to připravit. Myslím si, že firmy se snažily se připravit, jak to šlo, nicméně tím, že ta dohoda byla až na Vánoce a nebylo vůbec jasné, jak to bude vypadat. Plno celních systémů bylo opravdu způštěno až k prvnímu lednu, tak samozřejmě ty problémy tam jsou a I s veškerými přípravami prostě nebylo možné se stoprocentně připravit na nové období a na to, jak to bude vypadat. Samozřejmě dohoda má 13 stran, jen příloha o pravidle původu má asi 50 stran, takže samozřejmě si každý musí najít, každý podnik to, co zrovna potřebuje, vypočítat si pravidla původu, mění se to. Například celní deklaraci musíte, pokud máte kamion, který veze několik dodávek a několik druhů zboží, tak celní deklarace se dělají separátně pro každý druh zboží a ne pro ten kamion jako celek. Do toho samozřejmě, pokud se přidají opatření, cestovní souvislosti s pandemí, COVID, kdy povinnost testů, netestů, vjezdu do zemí se mění prakticky každý týden, tak je to opravdu neustále se měnící prostředí. A samozřejmě I tuto chvíli máme trošku štěstí, si myslím, z hlediska mezinárodní přepravy, že firmy jak na evropské, tak na britské straně hranice se očekávání konce přechodného období výrazně předzásobily. A v prvních minimálně 14 týdnech v lednu byla doprava přes lomaňský průliv silně menší. I hodně firm říkalo, že v prvních 14 týdních bude čekat, jak to bude na hranici vypadat, takže nebudou vysílat své kamiony. A zároveň ta doprava obecně před Vánoci byla daleko vyšší než běžně. A naopak teď v lednu a kolem sylvestra byla daleko nižší. Mluvčí 3: Moc krát děkuji. Mě v té zpovědnosti napadlo, vy tady posouvíte na Českém velvyslanství v Londýně. Předpokládám, že se na vás, ať už před koncem minulého roku nebo v lednu, obraceli I české firmy, čeští exportéři s různými dotazy. Zmínila jste ten poměrně medializovaný případ naopak britského řetězce Maxem Spencer v Praze nebo v Česku, který musel nakonec své popočky kvůli nedostatku zboží zavřít. Víte o tom, že by takto drtivě ty změny dopadly třeba na nějaké české exportéry v Británii nebo s čím se potýkali, s čím se na vás obraceli? Mluvčí 2: Tak jak jsem zmiňovala, u zboží zatím vlastně ten dovoz do Británie je relativně jednoduchý, protože britové odkládají celní kontroly, takže tam v tuto chvíli zatím takový problém. Neevidujeme, samozřejmě ty firmy potom zpětně ty celní deklarace musí doložit, takže to je odložený problém, ale je možnost se na to aspoň částečně ještě připravit. Spíš je potom problém třeba při odjezdu z Británie, protože I prázdný kamion musí mít, musí mít třeba pro průjezd hravstvím Kent, britové zavedli Kent Access Permit, což vlastně má zabránit hromadění kamionů v hravství Kent, kde vlastně to povolení zadarmo systém vydá pouze, když vlastně splníte všechny výjezdní celní náležitosti, aby vás pustili přes Dover nebo přes Eurotunnel do Francie. Zatím se největší problém ukazuje, že máme nový imigrační systém Británie, protože přesně, jak je zmíněval pan profesor, jsme se přesnuli z volného pohybu osob a z toho, že všichni byli zvyklí, že do Británie mohou v rámci EU přijet prakticky bez omezení, pracovat zde, tak I v rámci právě zmíněvaných dodovatelských ředěstv se ukazuje, že vlastně pokud třeba zboží nebo nějaký technický celek vyrobí třeba německá firma nebo je to konzorcium evropských firm a poptají práci, montáž I technické věci, které není to jenom dělenická práce, ale celou tu montáž a vlastně řešení potom po třeba české firmě nebo po jiné evropské, tak ten imigrační systém toto úplně nereflektuje, protože zatím vlastně Britové umožňují cesty pracovní a s určitými výjimkami práci až do šestí měsíců bez víza, což je samozřejmě velice přívětivé, nicméně jsou tam určitě jenom povolené aktivity, což je třeba právě pokud výrobce instaluje své zboží. Zatím není úplně jasné, jak se bude přistupovat k tomu, když právě instaluje ten zboží, které vyrobila jiná evropská firma a tak v těchto případů je strašně moc a není to jenom otázka českých firm, ale myslím si, že tohleto půjde přes celý evropský trh, protože samozřejmě firmy spolu spolupracují ne všechno, umí vyrobit jedna firma od A do Z a například je teď I v Británii velmi medializovaný případ hudebníků, kdy hudebníci nemohou teď na evropský trh bez víza na různá turné, na různé koncerty museli by žádat o jednotlivá evropská víza dle zemí, samozřejmě čím větší těla jsou, tím větší problém, takže třeba představa turné Filharmonie po evropských zemích je dost administrativně I finančně náročná. Takže zatím se to většina dotazů se týká víz, cestování, samozřejmě hodně se to točí I kolem karanténních opatření a podobně, takže teď je to takový mix. Mluvčí 3: Dá se tedy říct, vlastně něco podobného v takové obecnější rovině zmínil v úvodu I pan profesor, že vlastně ta pandemie do určité míry jakoby tlumí tu viditelnost těch všech různých změn a překážek, protože třeba ty turné, jak jste zmínila, to teď úplně asi není ve hře, podobně I asi pohyb pracovníků nebo I lidí obecně. Mluvčí 2: Samozřejmě je to tak. Bank of England, britská centrální banka odhadovala dopady tvrdého brexitu bez dohody na 1 až 2 % HDP. Odhad schodku HDP kvůli důsledku pandemie je přes 11 % za poslední finanční rok, takže samozřejmě, když si to srovnáte, tak ten dopad pandemie Covid je obrovský. Samozřejmě částečně ten obchod je bržděný tím, že, jak jste říkala, pracovní cesty nebo turné, samozřejmě muzikantů v tuto chvíli nepřichází k úvahu, ale samozřejmě I prostě firmy, které zde byly zvyklé dělat business, jezdit sem pracovně, třeba ucházet se o kontrakty, tak se ukazuje, že to nebude tak jednoduché, I přestože dohoda vzájemná možný evropským firmám, třeba přístup k veřejným zakázkám, tak potom ta realizace samotná už bude prostě komplikovanější právě z hlediska toho, jak zatím to vypadá, že třeba outsourcing práce na nějakou subdodátorskou firmu už nemusí být tak jednoduchý, jako to bylo předtím. Mluvčí 3: Moc krát děkuji. Já bych teď poprosila pana europoslance, který by se zaměřil na to, co znamená Brexit pro vztahy mezi Evropskou unii a Velkou Britání? Mluvčí 1: Děkuji. Já myslím, že dobrý je začít tím, že vlastně ten Brexit je s námi už strašně dlouhou dobu. Už vlastně víc než pět let. A je to tedy dlouhá story, která ještě není zdaleka. Na svém konci o tom mluvili jak pan profesor, tak paní Michála. A to nejenom proto, že britové jednohodne začnou prostě to sboží kontrolovat a vzniknou další problémy s papírováním a tak dále. Ale těch věcí, které se ještě budou vyvíjet, je hrozně moc. Není špatný si uvědomit, že za těch pět let jsme prošli jako spoustu milníky. Prošli jsme spoustu termíny. Vy jste to na začátku říkal a konec konců, že před pár měsící jsme říkali, že pokud dohoda nebude někdy v říjnu, tak nebude určitě. Pak jsme říkali, když nebude v listopadu, tak žádná dohoda nebude a nakonec jsme byli rádi, že vznikla kolem štědrého dne a byli jsme za to všichni vděční. Nicméně zajímavé, že vlastně ty hlavní milníky, které si stanovil pro sebe současný britský premier, vlastně dodrženy byly. Ale za určitou cenu a ta cena nás bude ji nadále provázet. Když se vrátím na ten úplný začátek, nebo ne na ten úplný začátek, ale na to první dějství, ten rok 2016, tak vlastně on to byl takový trochu začátek velmi výrazného nástupu podle mého určitého nového světa. Zaprve to byl pro Evropany, pro část Evropanů to byl šok, že se do něčeho takového britové pustili. A ta forma, zejména ta agresivita té kampaně, to bylo něco, co jsme prostě nezažili. A ukázalo se, že tu kampaně lze vést tak podpásovými prostředky, že proti tom ty podpásovky předchozích let vypadaly až úplně směšně. Až export jsme zjistili, že vlastně to byl první takový viditelný případ, kdy do toho vstoupy masivně sociální média, která navíc operovala na hraně, nebo dokonce za hranou legálního prostoru. Čiže to jsme v tom roce 2016 a poté, co se ukázalo, že britové o víc než milion hlasů chtějí vystoupit z Evropské unie, tak to byl šok pro kontinent samozřejmě. A víte, že jsme se v té době bavili o tom, jak zabránit rozpadu Evropské unie. Dnes zase ta diskuze vypadá jinak a možná třeba za pět let bude vypadat úplně jinak. Připomíňme si, že krátce poté byl zvolený Donald Trump jako prezident, což je věc, která vlastně změnila z mého pohledu globální fungování světa do značné míry. Zažili jsme několik změn na pozici britského premiéra. Viděli jsme odchod, naližla faráže z politiky člověka, který do určité míry vystal za Brexitem. Pak jsme zažili v tom termínu, který vlastně si určil Boris Johnson, právní Brexit, I když to také vypadalo, že do poslední chvíle, že se tu potřebnou dohodu nepodaří vyřešit. A nyní jsme se opět dostali k řešení na poslední chvíli, ale ty celkové kulisy, kde se to představení odehrálo, strašně změňová ta pandemie. Předtím, než jsme začali tenhle online, jsme si říkali všichni dohromady, že vlastně, kdyby nebylo pandemie, tak by vlastně ten Brexit byl mnohem větší téma. Bez zesporu politici by byly pod mnohem větším tlakem zabránit tomu, aby došlo ke komplikaci obchodování, protože v tom předpandemickém světě jakákoliv potíž pro obchod například pro automový průmysl vypadala jako něco fatální. Ale ono se něco opravdu fatálně změnilo. Máme tady desítky tisíc smrtvých, máme tady poklesy ekonomiky o 10%, máme tady téměř o 10% minimálně v těch špatných kvartálech, máme tady úplně kolaps veřejných financí, kdy státy se dostávají na dřív netušené úrovně dluhu a rozpočty se dostávají do obrovských deficitů a z tohoto pohledu vlastně ten Brexit se stal tak trochu vedlejším tématem, I když samozřejmě to, že k němu došlo, bude mít dopady na ten způsob, jakým způsobem se ekonomiky a společnosti dostanou z recese. Ono to vypadalo kolem těch Vánoc, že vlastně ta dohoda je nějaký happy end, ale já myslím, že je dobrý si uvědomit, že vlastně tady žádný happy end ani být nemůže, že ten Brexit je jako lose-lose, to znamená obě strany prostě prohrály. Obě strany prohrály politicky, aspoň v tom teoretickém smyslu, to znamená možnosti prosazovat své názory ve světě, pokud by ty názory měly blízké a myslím si, že pan profesor tady na začátku hezky říkal, že vlastně ti Britové hrozně pomáhali utvářet dobrý mix toho politického směřování Evropské unie, tak tady toto je pryč, my přicházíme o toto plus a oni přicházejí tu sílu, kterou mohli použít na prosazování svých postojů, když se k ním připojila celá Evropská unie a samozřejmě máme obrovské ztráty ekonomické. Nemáme investiční dohodu, máme pouze obchodní dohodu. K tomu, abychom měli investiční dohodu, bychom potřebovali dohodu, kterou schválí parlamenty všech českých zemí Evropské unie a v některých případech ještě místní parlamenty, což je tedy něco pekelně složitého. Nemáme dohodu o finančních službách, protože do této dohody nepatří a o ní se bude jednat ještě dál, což je důležité jak pro londýnské city, tak je to samozřejmě důležité pro Evropské finanční instituce, které londýnské protistrany pro své obchodování používaly. A zároveň myslím si, že jediné, co víme je, že se věci budou měnit ve vztahu Evropské unie a Spojeného království, ale prostě nevíme jak. Byla tady krátce řeč o té ekonomice, já bych tam přidal trochu čísel. Ano, čísla tuším z roku 2018 říkali, že je Spojené království jeho vývoz víc než 40% do zemí Evropské unie. Když se na to podíváme kontinentálně, tak na evropský kontinent to bylo víc než 50%. Země Evropské unie by druhým, třetím, čtvrtým a tuším šestým obchodním partnerem Německo mělo přes 10% britského exportu a Francie holandskou přes 6%. Takže samozřejmě komplikace při obchodování s obchodním partnerem, který byl zodpovědný za 40% vašeho obratu je prostě něco obrovské. A tady musím reagovat na to, že mě často v těch diskuzích zaznívalo, no a vždyť my jako Evropská unie utrpíme stejně. A ono je dobré se podívat na ty čísla. Když se podíváme na Německo, tak Spojené království je exportní partner číslo 5 s podílem kolem 6%. Pro Českou republiku zhodou okolností stejné místo. Pátý obchodní partner 4,5% vývozu pouze. Polsko, třetí obchodní partner 6% vývozu. Takže myslím si, že je jasné, že v okamžiku, kdy do toho obchodu, který víceméně fungoval bez překážek, I když je dobrý si připomenout, že Spojené království nebylo součástí Schengenu, takže ten pohyb tam nebyl tak volný, jako mezi Českem a třeba Německem. Nicméně byl to z obchodního hlediska obchod bez překážek, takže pokud do obchodu v rozsahu 40% nastavíte jenom v úvozovkách papírovou válku, jenom potřebu zastavení toho kamionu, prohlédnutí toho kamionu a ještě to okoření určitou nejistotou. Možná se někdy dostaneme k rybolobu, kdy vlastně ta dohoda má pouze dočasný charakter, tak je jasné, že tyto poměry prostě nebudou udržitelné. A zároveň ten podíl toho obchodu Spojeného království s Evropou byl tak vysoký, protože je to prostě logické. Představa, že jednoduchost obchodu s někým, kdo je vlastně na dohled přes ten kanál, přes který navíc nemusíte už jezdit ani lodím, můžete jet tunelem, že to nahradíte obchodem z Azí, kam loď jede tři týdny, nebo z Austrálí, kde když chcete tam letět letadlem, tak to v podstatě trvá celý den. To je samozřejmě naprostá iluze. Takže ten obchod nějakým způsobem utrpí. Jak už jsem říkal, specifikum toho Brexitu je v tom, vlastně ta dohoda to jednání o Brexitu byla úplně unikátní, protože I v tom moderním světě, I v tom světě Donalda Trumpa vlastně většinou se jedná o to, jakým způsobem zorganizovat ten obchod, aby byl. Ano, Donald Trump vůči Číně určitě neměl zájem, aby Číněni vyváželi více do Ameriky, ale on měl jednoznačně zájem, aby Amerika obchodovala, vyvážela více do Číny. My jsme vlastně tady šli z režimu, který umožňoval ten nejsnačší možný obchod do režimu, ve kterém budou nějaké překážky a vlastně se tváříme jako hrdinové, že jsme těch překážek vytvořili co nejméně. Takže tohle je dobré si prostě uvědomit, že si posouváme do režimu, který je ekonomicky samozřejmě mnohem méně výhodný. No a teďka je samozřejmě otázka, co bude dál. Byli jsme tedy v situaci relativně prediktabilního, jednoduchého prostředí, které bylo do určité míry stabilní. Vlastně teď máme podle mého názoru jedinou jistotu, že vstupujeme do prostředí, které bude stabilně nestabilní. Respektive nestabilně stabilní, protože ono se to bude vyvíjet. Zmiňoval jsem už v finanční služby, kde vlastně ten přístup londýnských institucí k evropským klientům bude záležet na rozhodnutí o ekvivalenci. V případě, a myslím si, že Britové se o to budou hodně snažit, že dočasně padne to rozhodnutí, že ten režim je ekvivalentní, to znamená, ty překážky tam budou malé, tak toto rozhodnutí o ekvivalenci bude platit pouze tak dlouho, pokud buďto Britové nezmění svoji regulaci, anebo my změníme a Britové tuto změnu nebudou chtít reflektovat ve své regulaci. Takže nevíme. Co se týká rybolovu, ono to vypadalo směšně, rybáři jsou ale stejně obrovská vlivná politická síla, jako například řidiči kamionu, takže vlastně máme dočasnou dohodu. Samozřejmě Britové mají plné právo, obrazně řečeno, vyhnat evropské lodě ze svých vod, ale důsledkem toho samozřejmě bude, že Evropa výrazně zkomplikuje dovoz těch ryb, které britští rybáři uloví na evropské trhy. A vlastně celá ta dohoda stojí na nějaké představě, že ten ekvivalent ty regulace budeme udržovat. Ale v okamžiku, kdy se od toho ekvivalentu, od té podobné regulace, buď to my začneme uchylovat jako Evropská unie, a je to klidně možné, anebo Británie možná třeba jiným směrem se bude uchylovat, než by se uchyla Evropská unie, tak vlastně celá ta dohoda bude muset být otevřená a bude se hledat nějaká další rovnováha. Nicméně I v rámci této dohody, a tím bych asi skončil, určitě existuje prostor pro to, abychom se po té, co jsme ty překážky vytvořili, abychom je začali snižovat. To je určitě možné. Ale je to prostě otázka politické vůle. Možná na kontinentu je taková nejvní představa, že vlastně celý ten Brexit je takovej flám, a po tom flámu přijde to vystřízlivění, a po té, co přestane bojet ta hlava, se na ten svět podíváme reálně a pragmaticky. To je to, jak si myslíme, že se na něj díváme my, jako na tom kontinentu. Ale čím dál tím víc o tom přemýšlím, třeba také, když poslouchám pana Jiřího Přibáně, tak je mi jasný, že tohle není. To je absolutně falešná naděje. Takže myslím si, že ten úspěch bude, pokud do toho vztahu ekonomického a možná I politického vneseme aspoň nějakou míru stability. To si myslím, že bude úspěch, ale pravděpodobně krátkodobě čekat, že vlastně po té, co jsme udělali ten obrat o 180 stupňů pomalinku, začneme vytáčet jinou zatáčku, to asi není reálné. A ty ekonomiky se tom přizpůsobí, ale musíme si uvědomit, že je to prostě suboptimální. Mluvčí 3: Děkuju moc krát. I abych se možná ještě krátce vrátila k těm finančním službám, protože je to poměrně hodně komplexní. Kde byste třeba mohl nějak zahrnout? Vlastně už se psalo o nějakých, některých bankách, které se rozhodly z Londýna přesunout centrálu třeba právě do kontinentální Evropy. Mluvilo se o tom, že by to mohlo být nějaké masové měřítku. Naopak z druhé strany hlasy, které tomu oponují, říkají ne. Londýnské city, Londýn má dostatečnou roli a význam I globálně. Není to jenom evropské finanční centrum. Vy jste zmínil také tu otázku o equivalence, tak kdybyste třeba mohl nějak zhrnout, k čemu už tam došlo, co se teďka bude dít v nejbližších měsících a jakými směry se to pak případně může ubývat. Mluvčí 1: Tak to, že to závisí na tom režimu equivalence a samozřejmě v rámci toho režimu equivalence jde hlavně o přístup londýnských institucí na ten evropský trh dává trošku tu londýnskou city na milost a nemilost určitého rozhodnutí, které může být více či méně politické. Nicméně já osobně neočekávám, že krátkodobě dojde v tom stahu v oblasti těch finančních služeb k nějaké revoluci, protože opravdu nemalá část té finanční infrastruktury je v Londýně a neexistuje myslím ani nějaký velký zájem evropských institucí, aby tam došlo k nějakému otřesu. Ale ta equivalence je prostě takový ten systém stabilní nerovnováhy, protože vlastně tam můžete mít tři proměny, ta, která je nejvíc nefér je samozřejmě ta politická vůle, protože jakoliv my delegujeme to rozhodnutí o equivalence na Evropskou komisi, která by měla postupovat a postupuje kompetentně a technokraticky, tak samozřejmě do toho může vstoupit jako silnější politické rozhodnutí, které řekne, že ne, my chceme vybudovat ne Londýnské city, Londýnské city by v 21. století už nikdo nikdy nikde nebudoval, ale chceme postupně přesouvat části ty infrastruktury na kontinent a nebyl by s tím prostě žádný problém, či může tam být o politické rozhodnutí a pak tam samozřejmě může být ta divergence v té filozofii té regulace. Britové často mluví o tom, že by chtěli být tím Singapurem, já osobně tomu úplně nevěřím, protože samozřejmě nemám z Británie takovou zkušenost jako třeba pan profesor Přibáň nebo paní Michála, která tam žije jako diplomatka, ale Británie není společnost, která podle mě by najednou chtěla redukovat třeba sociální služby, protože ti lidi jsou zvyklí na sociální služby a konec konců I v řadě agent, které jsou třeba na kontinentu vnímány jako silně levicové, tak v nich Boris Johnson hraje naprosto razantní a pozitivní roli, třeba v otázce klimatu atd. A také v oblasti celé řady regulací. Británie reguluje mnohem tvrději než kontinent. Stačí se podívat, kolik v Británii stojí třeba benzín na čerpacích stanicích, ale kdyby tam byla ta filozofie, uděláme z toho Singapur, a kdyby na Evropě převážila taková ta filozofie, když se nám něco nelíbí, tak to víc zregulujeme, tak ta ekvivalence prostě nebude udržitelná při kterémkoliv z těchto směrů. Čili já si myslím, že postupně Londýnské city prostě bude ztrácet tu pozici. Myslím si, že nikdo nenutí evropské instituce, aby se to stalo přes noc, ono konec konců převést tu obchodní linku z Londýna do nějaké ceřinné společnosti nebo pobočky té instituce, která je, může být ve Frankfurtu, v Paříži, může být třeba v Dublinu, nebo někde jinde, to je opravdu jako velmi, velmi rychlé rozhodnutí. Ale myslím si, že tam prostě bude docházet, jak u určitém poklesu, svou roli v tom může hrát, a to je možná poslední poznámka, I ta imigrační politika. Když sice Britové se staví do pozice, že ty velmi talentované lidi na své území pošlou a budou je vítat, ale mám pocit, že toto je politika, která se nebude líbit těm zemím, které by tyto talenty ztráceli a v praxi nebude úplně, úplně dobře fungovat. Čiže myslím si, že tam nebude revoluce, ale bude tam takový jako drift k tomu menšímu, menší významu Londýnského city, které je navíc dané tím, že vlastně ten finanční sektor se virtualizuje a ty výhody z toho, že máte desítky tisíc neskutečně placených bankéřů na jedné čtvereční míly, tam vlastně nejsou výhody. Tam jsou víceméně z mnoha pohledů I nevýhody, či tohle nikdo prostě vytvářet podle mě nebude. Mluvčí 3: Mě k tomu napadá ještě jedna otázka, kterou pak bych možná mohla rovnou otevřít. Vlastně debatujeme se další účastníky. Je nějaká možnost už teďka třeba říct, jak moc je pravděpodobné nebo nepravděpodobné, že by se Británie stala něčím jako daňovým rájem? Jak moc zvolí třeba tady tu cestu a jaké třeba možnosti na to zareagovat, pak bude mít Evropská unie? Mluvčí 1: My jsme s Británií měli problémy jako s daňovým rájem a nikoli s Británií, ale s královskými državami, o kterých nám vždycky diplomati britčí řekli, že s nima nemůžou vůbec nic udělat a to, co oni dělají, samozřejmě bylo pro ten zbytek toho světa devastující. Ale daňovým rájem ve smyslu velmi nízkého placení daní, k tomu potřebujete tu druhou, tu videovou stránku rozpočtu, která tady tohle unese. A to v té Británii vůbec není něco takového. A zase znovu připomínám, některé věci, například boj proti obcházení daní, britové provádějí mnohem razantněji, než je zvykem na kontinentu. Například ta povinnost daňových poradců nahlašovat podezřové transakce atd. Čili myslím si, že Británie si nemůže dovolit razantně snížit daně, protože ta fiskální situace to neumožňuje. Nevím, jaký je společenský apetit v tom, že bych dovolepšel s tím, že bych řekl, já tedy opravdu snížím daně, ale brutálně snížím sociální služby, zhorším dostupnost zdravotní péče, budu méně investovat do infrastruktury atd. Nevím, jestli tady tohle letadlo by zrovna úspěšně letělo. Čili myslím si, že tohle nebude téma jakoliv. Určitě na straně Evropské unie nebo některých politiků tohle může být zvedané jako téma, které prostě bude zdrojem takového škádlení mezi oběma stranama. Podobně jako když Britové chtějí upřít diplomatům Evropské unie postavením diplomata v Londýně, tak stejně tak je možné, že někteří politici budou velmi razantně komentovat britskou daňovou politiku jakoliv. Je velmi dobře možné, že uvnitř Evropské unie budeme mít země, se kterými máme z tohoto pohledu mnohem větší problémy. Mluvčí 3: Já jsem viděla, že pan profesor přibání kýval, tak bych možná tu otázku tak jako přepinkla vaším směrem s tím doplněním. Je třeba něco, co ať už, že to deklarovali britští politici v těch uplynulých letech, nebo že to vyprývá z nějakých, dejme tomu, strategií nebo dlouhodobých tužeb tendenci v zemi, co by Británia teďka chtěla realizovat, když se tedy vyvázala z toho Evropské unie, ale nemůže, protože třeba ta finanční situace nebo ekonomická situace není tak příjízdová kvůli koronaviru. Napadá vás něco? Nepochybně je to to, co říkal pana europoslanec, kdy během té kampaně brexitové se skutečně hovořilo o tom, že Británie by se mohla stát Singapurem na temží, Mluvčí 0: Kde by byly nízké daně, nízká regulace a současně se radikálním způsobem snížily státní výdaje na veřejné služby. To všechno je zcela v pase. A je to otázkou minulosti hlavně kvůli covidu, protože dnes je patrné, my žijeme v současnosti už ve válečné ekonomice. Takže vlády líjí spousty peněz do situace, ve které ekonomika se propadá a je jasné, že toto bude muset každá budoucí vláda nějakým způsobem řešit a že ta vláda nebude malá, nemůže si dál dovolit rušit sociální programy, sociální výdaje. Naopak, a já tady nejsem ekonom, zcela se podřídím vědomostem a znalostem pana europoslance, ale spíš je otázkou dne inflační politika, prorůstová, keynesianská politika, o které se tady mluví, a třeba z tohoto hlediska I Británie má tu velkou výhodu, že může inflační politiku dělat se svou librou, znehodnotit ji a pumpovat peníze dál do ekonomiky, což je mnohem obtížnější na té evropské úrovni, ale je jasné, že každá příští vláda, tedy ten spor, jestli malý nebo velký stát, to není otázka. Otázka je, jak dalece ten stát musí zasahovat, aby udržel ekonomiku vůbec v běhu a aby zajistil minimální důstojné podmínky pro život svých obyvatel. Tedy nějaké omezování veřejných služeb tady nepřipadá v úvahu, protože Boris Johnson získal masivní podporu právě v těch chudých oblastech a dnes je ta otázka, dnes ta otázka stojí tedy, jak si tyto voliče udržet a jak tyto voliče získat na svou stranu I v příštích volbách. A ten posun Britány je ještě to, co říkal pan europoslanec, je důležité, že to skutečně Brexit nebyl nějaký momentální omyl, nějaká momentální epizoda, protože to je výsledek určitých kulturních, historických souvislostí, takže třeba I laboristická strana dnes tu situaci vyhodnotila jednoznačně jako, že toto je situace, se kterou se musíme smířit a pokusit se o to Britány vést jako partnerskou zemi Evropské unie, ale že by se do příštího předvolebního programu laboristické strany dostal návrat do Evropské unie, to ani náhodou. Mluvčí 3: Já bych v tuto chvíli vyzvala publikum, jestli máte nějaké otázky, tak už tady vidím, že jedna přistála, tak já ji mohu pak rovnou přetlumočit. Každopádně, kdokoliv byste se chtěli na něco zeptat, tak je příležitost, posílejte otázky, my se tady budeme snažit nějak postupně zodpovídat. Mluvčí 1: Hele no, ale jestli ještě mohu reagovat na to, co řekl pan profesor Přibáň, a to je ta otázka, do jaké míry vlastně tím spojené království získalo nějakou ekonomickou flexibilitu v tom pokrizovém vývoji. A ono je to prostě trošku dvousečné tady toto, protože na jednu stranu ta možnost té vlastní měny vytváří opravdu možnost provedení nějaké konkurenční devalvace, která nějakým způsobem posílí vaše vývozy, omezí dovozy a to znamená posílí ten růst ekonomiky, ale tady je dobrý si uvědomit, že vlastně ten Brexit sám o sobě v tom vlastně napáchal v těch vývozech už určitou škodu, čili vlastně vy byste to maximálně tady toto tímhle kompenzovala, ale důležitý je si uvědomit, že kromě té fiskální flexibility, která teď platí v Evropské unii, protože Evropská unie podzastavila svoje fiskální pravidla, země mají povoleno jít do vysokých deficitů, tak se nám tady neustále kupí dluh. Ten dluh výrazně roste. Jestli před pár lety byly země, které mají dluh nad 100% HDP výjimkou, tak nyní to bude naprosto normální. Zřejmě I v případě Británie. A to znamená, že ta země se dostává do situace, kdy jakékoliv poruchy v financování tady tohoto dluhu jsou prostě velký problém. Třeba I zvýšení sazeb. Když se vám zvýší průměrná sazba o 1%, tak při 100% dluhu k HDP vám to vytvoří dodatičný nákaz v rozsahu 1% HDP. A to nemluvím o tom, když dojde opravdu k nějaké krizi financování toho dluhu. Čili jakoliv opravdu Bank of England bude mít větší flexibilitu, tak zároveň se to s tou flexibilitou nedá, nesmí přehnat, protože v okamžiku, když se to začne promítat do propadání směného kurzu a do horší dostupnosti financování toho obrovského státního dluhu, tak z toho vznikne problém, který naopak může v strašním způsobem tu stabilizaci ekonomiky zkomplikovat. Mluvčí 3: Já bych teda ještě nalázela otázkou pro paní Hrtovou, když vezmeme v potaz tady tu novou možnou měnovou flexibilitu, o které teďka byla řeč a zohledníme to při pohledu na poudobu českého zahraničního obchodu z Britány. Jaké to může mít případně dopady? Mluvčí 2: Tak samozřejmě pokud samozřejmě máme třeba firmy, které dodávají subdodávky pro britské firmy, záleží samozřejmě, co vyvážíte v momentě, kdy třeba se mění I kurs české korony vůči euro nebo vůči vůči fibře, tak samozřejmě to může zasáhnout do ceny buď to toho zvoží nebo těch vstupů. Samozřejmě I potom, pokud na to případně musíte platit slatak, která se vypočítávají procentuálně, pokud nesplníte podmínky preferenčního původu, tak samozřejmě to zamávat může pro české podniky. Si myslím, že, jak I uváděl pán profesor, celkový vývoz je české publiky 5%, samozřejmě pro nás je to relativně vysoké číslo v těch absolutních číslech, ale pro drtivá většina českého exportu směřuje do Evropské unie. Takže tam, pokud by to pro české exportéry bylo nevýhodné, tak si myslím, že velice rychle, kdyby to dlouhodobě bylo nevýhodné, tak se můžou relativně, nebo nevelice rychle, ale relativně rychle přiorientovat jinam. A pro málo, kterou firmu bude Británia ten jediný trh, na který vyváží to, to většinou samozřejmě není, takže tam samozřejmě do toho vstupuje I víc, než jenom potom kolísání libry nebo případně koruny. Ale já bych ještě doplněla k těm daním a k pracovnímu trhu I samozřejmě, jak zmiňoval pan profesor, tak tady v tuto chvíli asi snižování daní není úplně na pořadu, ne, naopak vláda neustále odráží dotazy na to, zda budou zvyšovat daně a snaží se ujišťovat běžnou populaci I firmy, že se daně zatím zvyšovat nebudou, ale s velkým varováním toho, že vlastně se očkuje, že ta ekonomika se musí začít zvedat a samozřejmě spíš na pořadu dnes zda se daně výhledově budou zvyšovat, zda budou vstoupat ceny třeba některých veřejných služeb, tento týden oznámili Transport for London, oznámili zvýšení ceny zného po Londýně, takže už, jako které teda bylo avizováno třeba loni, ale naopak začínají vstoupat ceny těchto služeb. A většina jejich programů, která zmiňoval pan profesor, ať už to jsou třeba budoucí plány na výstavbu větrných elektráden offshoreových ve Skotsku a podobně, tak to jsou velké vládní programy, které vyžadují velké množství peněz a jsou financované vládou, které by samozřejmě částečně měly pomoct zase zvednout zaměstnanost, vytvořit pracovní místa, protože Británie jenom v rámci zatím pandemie COVID přišla si osudu se 20 tisíc pracovních míst, Mluvčí 0: Z. Mluvčí 2: Čehož třetinu tvoří mladá populace mezi 16 a 24 lety. Takže tady je obrovský problém, který začíná, což je velká krize zaměstnanosti, která vlastně vyvrcholí, až skončí všechny podpůrné programy, které zřejmě skončí na jaře. Takže tam se ty problémy začnou kupit a samozřejmě to bude daleko třeba větší, než pouze zboží služby, ale I vlastně ta návazná pracovní síla, která tím trpí a samozřejmě vyprázněné city, jak zmiňoval pan Europoslanec, v tuto chvíli, kdy celé city bylo postavené na tom, že tam lidi dojíždějí, ale zároveň tam nežijí, tak city přichází obrovské množství peněz tím, že je úplně lidů prázdné. A je otázka samozřejmě, co s tím, když přijde trend home officeu a ne každodenního dojíždění do kanceláří. Omlál jsem se trošku, odchýlila od vaší původní otázky. Mluvčí 3: To vůbec nevadí, to vůbec nevadí. Já bych tedy teda přetlumočila první dotaz. Ještě bych možná jenom vyzvala tázatele, pokud máte svou otázku, nebo pokud chcete svou otázku směřovat na někoho konkrétního z řečníků, tak to prosím zmiňte, jinak já se to budu snažit nějakým způsobem delegovat. Takže Lubor Latina se ptá, a to bych se tedy zeptala paná europoslance. Překvapilo vás, že Evropská unie zůstala celou dobu vědnávání jednotná? A já bych tomu ještě přidala možná svoji otázku, jak to bude jako do budoucna vlastně a v čem se případně můžou projevit nějaké vnitroevropské, naopak, pnutí a rozkoli? Pane europoslance, máte vypnutý mikrofon? Mluvčí 1: Vypadá, že se mi do toho nechtělo, ale já to zopakuju. Ty pnutí a rozkoli se vlastně můžou objevit každý den a oni se objevují. Už prostě proto, že v takovém projektu, který stojí na spolupráci více než 20 zemí, které jsou různě bohaté, které mají různou historickou zkušenost, kterým vládnou vlády z různých politických kempů, tak prostě mají jiné zajmy a jiné pohledy na věc. Ale já myslím, že to vyjednávání z pozice Evropské unie právě bylo do určité míry úspěch a do určité míry potvrzení toho, že v okamžiku, kdy ta unie drží pohromadě, tak ty věci fungují. Neproto, že bychom chtěli Britány zašlapat do země a vnutit jí nějakou nevýhodnou smlouvu, ale prostě proto, že ta naše strana toho vyjednávacího stolu prosazovala naše zájmy, ta druhá strana vyjednávala ve prospěch svých zájmů a přesto, že to vyjednávání jméne 27 českých zemí je složité, tak já myslím, že ta jednota a vlastně ta konzistence toho vyjednávání, já mám pocit, že Míša Barnie, hlavní vyjednávač, často budil velmi negativní emoce na té britské straně, protože on se choval jako Brit, on byl nesmírně kultivovaný a nesmírně zorganizovaný a velmi přesný. Takže myslím si, že to byl úspěch. Myslím si, že na ten úspěch si občas ti lídři vzpomenou a zopakují ho. Myslím si, že v té druhé fázi pandemie se v Evropě také podařilo prostě spoustu věcí, ale bohužel pak dojde k těm denním rozhodováním, u kterých se prostě odehrávají ty šarvátky a ty neschody a není na tom nic překvapivé. Důležité je, aby v těch velkých věcech se ty dohody našly a aby se podařilo najít přijatelný kompromisy I v těch věcech ostatní. Od toho politici jsou, to je věc, kterou já třeba v českém diskurzu strašně postrádám a to je uvědomění si je politika jeho kompromisu. Ovědnávání prostě dobrých kompromisů a ne o nekompromisním bouchání do stolu. A o tom vlastně ta Evropská unie je a myslím si, že se to tady potvrdilo a že to zafungovalo. Mluvčí 3: Pane profesore Přibáni, myslíte, že překvapilo Brity nebo britskou politickou reprezentaci, že EU zůstala jednotná? Mluvčí 0: Určitě a bylo zajímavé vidět právě to přepolování té situace, kdy Britové jsou známí jako pragmatiční vyjednavači, diplomaté, kultivovaní a ta první reakce Britů byla, že vlastně ta delegace byla nepřipravená, improvizovala, zatímco Evropská reprezentace, Evropská diplomacie měla úplně jasně stanovené pozice, podmínky a hranice toho vyjednávání. Takže to bylo vůbec zajímavé poučení I z těch Brexitových vyjednávání. Na druhé straně se ukázalo, že skutečně politika je důležitá ve vyjednávání, ale že I v politice hrají roli nejenom racionální úvahy a kalkulace, ale I sentimenty, vášně a pocity. Všeci víme, že o rybolov nakonec vůbec nešlo. Že nešlo o těch pár desítek tisíc rybářů, ale že skutečně šlo o naplnění nějakého pocitu samostatnosti, suverenity, ať už si o to myslíme, co chceme, do té míry, že to musel respektovat a vycházet z toho I každý britský politik. Takže Brexit nám ukázal, že dohody jsou důležité a bez nich není kultivovaná politika. Ale že politika se nevyčerpává jenom racionálním kalkulem. A ještě bych se vrátil k tomu, co tady zaznělo v tom, že půjde o neustálý proces vlastně té ekvivalence. Takže tady bude do budoucna zapotřebí dobré vůle na obou stranách, na straně evropské I na straně britské, abychom se navzájem sami sobě nestratili, abychom zůstali spolu, přestože jsme se rozdělili. A to je výzva vlastně pro budoucí politické reprezentace, kdy třeba v současné době to v Británii opravdu vypadá tak, že země si prochází svou krizí, země si nalézá, si musí znovu položit zásadní otázky toho, co je, kam chce směřovat. A současně si to už musí položit I ta Evropa a zeptat se, jakou chceme tu Británii, nechceme tady mít nějakého potenciálního rivala až nepřítele, nebo chceme vytvářet a utvářet tu globální politiku společně. A já musím říct, že jsem byl třeba velmi překvapen I tím, jak skvěle dokázala v těch kritických chvílích, protože tam byly kritické chvíle a Michelle Barnier skutečně byl, musel být nakonec vlastně odsunut stranou Ursula von Leyen a jejím týmem, aby na nějakou tu kompromisní dohodu došlo, což vůbec neukazuje jako slabost nebo řevnivost uprostřed evropských institucí, ale naopak tu flexibilitu a tu schopnost být tedy za vteřinu dvanáct dospět k nějaké dohodě. A to symbolizuje kolektivní dobrou vůli a toho nám bude skutečně zapotřebí. A ta jednota Evropské unie v téhle otázce vlastně nakonec zafungovala dobře I zpětně pro tu Británi a pro určitou naději do budoucnosti. Mluvčí 3: Já bych na to navázala vlastně možná jedním z postupů, který by se evropské straně nemusel líbit. Ve svém druhém dotazu formule pan Latsina, on se ptá, jestli může nyní Velká Británie vjednávat v některých oblastech, které nejsou výlučními politikami Evropské unie, s jednotlivými předpokladám členskými státy a poskytnout jim výhodnější podmínky než ostatním. Nebo případně, jestli taková jednání probíhají. Tak nejdřív třeba, pane Přibáni, stručně třeba z právního pohledu. Mluvčí 0: Takhle, to není možné, z hlediska, že by, tomu se říká v angličtině cherry picking, že si vybíráme ty třešničky, které se nám líbí a že by ta Británie mohla určitým zemím v těch nevýlučných kompetenciích, že by mohla nadbíhat. Co se týče ekonomiky, to vůbec nepřipadá v úvahu. Co se týče mezinárodní diplomacie, určitě, ale ten proces tady byl I v té době, kdy Británie byla součástí Evropské unie, takže tady vlastně půjde o určitou kontinuitu. A pokud jde třeba o spolupráci v oblasti bezpečnosti nebo v otázce, či v tých strategických, globálně politických otázkách, tak tam Británie naopak bude chtít jednat s tou Evropskou unii, protože za ní je ta společná síla. Takže k nějakému, že by ta Británie mohla narušovat jednotu Evropské unie zvenčí, k tomu neexistuje nějaký ani velký prostor v otázce ekonomické, ani důvod v otázce diplomaticko-bezpečnostně-strategické, takže já bych to neviděl jako aktuální otázku současnosti. Mluvčí 3: Další dotaz, pan Jiří Mládek se ptá, to bych poprosila paní Chrtovou. Jde tedy o ten nový imigrační systém, už jsme ho několikrát zmínili, jedná se tedy o systém bodový. Mluvilo se, že do určité míry kopíruje třeba australský vzor. A pan Mládek se ptá, proč má Británie požadověk na pracovníky kvalifikované s maturitou, když potřebuje hlavně ty nekvalifikované? Mluvčí 2: Tak nevím, jestli já jako zástatce Českého velvyslanosti jsem úplně ten pravý člověk se ptát, proč Británie si vybral takovýhle imigrační systém. Nicméně, samozřejmě, je to částečně politické rozhodnutí. Ten systém je nutné říct, že není neměný. Samozřejmě Británie má plné právo si zvolit jakýkoliv imigrační systém. V tuto chvíli chce, pokud se rozhodného příští týden změnit je možného změnit. Samozřejmě Británie je pravda, že potřebují jak nekvalifikované pracovníky nebo třeba dělnícké profese. Nicméně není pravda, že by svých těch skilled workers, všemu říkají, měli dostatek. Třeba je tady, stejně jako v České republice, nedostatek zdravotníků. Pokud je zdravotní sestra doktorka, zdravotní bráta doktor v tej zdravotnícké profese, tak bych typla, že vízum dostanou prakticky I hned a přibýtají je s otevřenou náručí. Opravdu je tady stejně třeba, což se teda netýká úplně imigračních systémů, ale teď vlastně, když se budou dělat investice do zdravotního systému, tak potom je otázka, kdo v těch nových nemocnicích bude pracovat. Je to úplně jako stejný problém jako v České republice. Ten imigrační systém, pokud opomenuji jenom ty dlouhodobá pracovní víze, která jsou zaměřená na ten bodový systém, který jste zmiňoval, tak tam je ještě plno jiných výjimek nebo plno jiných víz pro určité skupiny. Jsou to samozřejmě třeba startupisti inovace, které samozřejmě navazují na to, co zmiňoval pan profesor, jak jsme se bavili o globální Británii a o snaze vlastně z Británie udělat globální inovační centrum a finanční, ale zároveň je tam třeba sezonní výzum pro sběrače ovoce, nebo pro sezonní pracovníky, které samozřejmě otázka, jak moc teď bude Británia populární v momente, kdy výzum stojí 250 liber a zda vůbec ty pracovníci, kteří jsem jezdili v minulých letech do Skotska sbírat jehory a podobně, budou chtít přijet. Samozřejmě po momentě, kdy se rapidně zvedá nezadměstnanost, tak samozřejmě to je určitá ochrana domácího pracovního trhu a snažit se přirozdělit ty místa pro ty lidi, kteří třeba za jejich okolností by o tu práci neměli zájem, nicméně samozřejmě po takovéhle roční krizi, kdy té práce bude nedostatek, tady ta domácí pracovní síla půjde. Samozřejmě pak je to I otázka vyváženosti v rámci I zmiňovaného štědrého tedy systému a dávek nezadměstnanosti, aby se vyplatilo vlastně do těch pracovních míst chodit. Samozřejmě jakákoliv pracovní migrace funguje skoro na světě stejně, to znamená, že ty unskilled workers většinou přicházejí ze zemí, kde se těm lidem vyplatí a jsou to většinou práce, které ta domácí populace dělat nechce, nebo kde nemáte dostatek pracovníků, kteří by tu práci stáli. Ale je možné, že se to do budoucna změní a samozřejmě už teď, jak zmiňoval pán profesor, bude to problémy třeba pro univerzity, pro vůbec rozvoj pracovního trhu a pro to, aby po univerzitách si mohly firmy natáhávat ty talenty a podobně. Uvidíme, jak to bude fungovat, samozřejmě australský systém je tady na tom postavení, funguje. Uvidíme, jak to bude fungovat ve vzdálenosti Velká Británie a Evropa, kde, jak už bylo zmiňováno, máte tunel, letadlo z České republiky za hodinu a půl. Třeba Erasmus z mého čistě osobního pohledu mi přijde jako neúplně šťastné rozhodnutí. Pohraje znů, třeba pro R&D a pro výzkumné instituce zůstaly, ale samozřejmě nastavovat celá nový výměný systém, čistě britský pro univerzity a pro spolupráce, bude I administrativně, I finančně podobně velice náročné. Samozřejmě potom se opět zase vracíme k těm vízům a k administrativně a je to spojené I s poplatky, takže Británia se v tuto chvíli pro většinu lidí, si myslím, uzavřela a opravdu pokud nebudete mít sponsoring nebo nepůjde pro nějaký třeba transfer v rámci společností, tak je to na stejné úrovni, jako kdybyste chtěli hledat v práci třeba ve Spojených státech, ten systém je taky velice uzavřený. Je potřeba z tomto ohledu bohužel zapomenout na to, že Velká Británia, kdy byla členem Evropské unie, protože v tomto ohledu začínáme vlastně od nuly a je tam úplně na diametrálně rozdílném polu. Mluvčí 3: Ještě krát jsem navážu, jste zmínila ten program studijních výměn, měl by vzniknout nějaký náhradní nový program, touringův program, už se o něm jakoby něco ví, nebo ten Erasmus má samozřejmě nějaký časový doběch, takže to není úplně, že od ledna už by tam nemohl žádný student věd, ale třeba od kdy se bude spouštět, jestli bude tak plošní vlastně, co se týče zapojení britských univerzit. Mluvčí 2: Já o něm žádné informace toto chvíli nemám, tak nevím, jestli pan profesor z univerzity má. Mluvčí 0: Já mám zrovna e-mail v poštovní schránce, přišel ráno, protože se snažíme prodloužit ty dohody Erasmu, které máme v Cardiffu a Cardiff je jako jedna z těch univerzit Russell Group, tak samozřejmě má velký výměný program. Závisíme prostě, naše vědecká činnost není myslitelná bez našich partnerů v Evropské unii a nacházíme se přesně jako v té ekonomice. V přechodové fázi, kdy se neví do jaké míry ten nový Turingův program převezme ty výměny Erasmu a určitě tady je velký politický tlak na britskou vládu, aby britské univerzity podpořila, protože na britských univerzitách byl ten největší odpor vůči Brexitu a je to, tedy lze očekávat, že ten program nějakým způsobem zachová aspoň podstatnou část, doufáme, že zachová podstatnou část té spolupráce s evropskými univerzitami. Ale I tak je to obrovská stráta, obrovská chyba, že Británie z Erasmu vystoupila, protože vy nemusíte být v Evropské unii, abyste byli součástí programu Erasmus. Takže je to, podle mě, chyba a současně ovšem ona ta chyba zase má nějaký svůj historický a kulturní důvod, protože třeba Cardiff nebo Londýn, Bristol, každý rok jsme přijímali spousty studentů z Evropské unie a já jsem za ně byl vždycky obrovským způsobem vděčný a byl jsem rád, že tady je vlastně pět nebo šest studentů z České republiky. Ale současně bylo velmi obtížné dostat britské studenty na ten kontinent. My jsme vždycky měli problémy přesvědčit britské studenty, aby výjížděli, což také ukazuje určitou mentalitu, že tedy proč my bychom měli studovat v Evropě. A ten touringův program vlastně má I svůj ideologický podtex, že tedy vy, britský studenti, najednou dostanete peníze ne proto, abyste jezdili do Evropy, ale abyste jezdili do Spojených států, do Kanady, do Austrálie, kam si zvolíte. Takže to, o čem jsme se bavili na samotném začátku, má vlastně I tuto rovinu, že teda tam Británie vždycky se cítila nějakým způsobem jako využívaná Evropou a současně, že z té Evropy má málo. Ta vědecká spolupráce, samozřejmě my víme, že je to jinak, že prostě evropská, vědecká centra jsou pro nás existenčně důležitá, ale ten touringův program, možná toto je I důvod za tím, že Erasmus prostě bohužel přestal fungovat pro britskou akademickou obec. Mluvčí 3: Děkuju moc krát. Já bych tady teďka vybrala otázku od pana Vladimíra Boháče. Přečtu část před otezníkem. Pane europoslanče, už se tady bavíme nějakou dobu vlastně o všech špatných a nejistých dopadech, které Brexit může mít. Otázka zní, co Evropská unie udělala, aby se to nestalo? Mluvčí 1: To je prostě, na tu otázku se nedá odpovědět bez toho, aniž by člověk pochopil, co to je Evropská unie. Já jsem koukal na různé ty komentáře, které vyjadřují názor, že z Evropské unie se stává nějaká totalita, kterou řídí nevolení byrokrati v Bruselu. Realita je taková, že v Evropská unie společenství o jeho šchování rozhodují členské země. Členské země drží klíč Evropské unii, jak ten k tomu, co vlastně Evropská unie je, a to oni vtělili do smluv, které musí všechny členské země do jedné schválit, jinak ty smluvy neplatí, tak také do vlastně toho hlavního rozhodování, které dělá Evropská rada. A jak už jsem zmiňoval to v společenství tolika různých zemí, samozřejmě vede každou chvíli k situaci, kdy na problémy lidi mají úplně jiné názory. Celkově část lidí má za to, že Evropská unie by toho měla dělat mnohem víc, mnohem víc využívat to potenciálu spolupráce, když se dokonce díváte na různé problémy, na různé průzkum veřejného mínění, když dojde k nějaké krizi, tak se ti lidi ptají, co udělá Evropská unie, aby tu krizi vyřešila, I když třeba Evropská unie k tomu nemá absolutně žádné peníze a dokonce ani žádné kompetence. Část lidí zase říká, proč se nám tady ta unie do toho plete vždyť bez ní všechno bude fungovat lépe. Myslím si, že tohle je dobré si uvědomit. Myslím si, že celá ta debata kolem Brexitu a také po tom, co následovala, ukazovala, že to rozhodování opravdu nesouvislo s tím, co ta Evropská unie je a jak funguje, ale bylo to o tom, jak ty dva soupeřící tábory byli schopni vytvořit. Nicméně ten opravdu šok z toho, že někdo z toho našeho lepšího světa, jak si řada lidí myslí, chce vystoupit, ten šok byl obrovský. Okamžitě se iniciová různá jednání o budoucnosti Evropské unie, teďka dokonce budou probíhat takové občanské sněmy, které budou se tímto tématem zabývat, ale když pak Evropská komise předestřela několik možností, jak by se dala Evropská unie reformovat, tak se vlastně ukázalo, že nějaká dohoda na tom, že by bylo třeba radikálně věci dělat jinak, prostě se nenajde. A vždycky to bude záviset na tom, jak bude vypadat ten úkol pro Evropskou unii, který určují vlastně smlouvy, které všechny členské země odsouhlasily, I když se občas tváří překvapeně, což je to vlastně odsouhlasily, a také na tom, jakým způsobem budeme schopni hledat ty vzájemné kompromisy. A samozřejmě někdy ten kompromis také může být to, že některou věc prostě na úrovni Evropské unie nebudeme řešit, ale to už je to rozhodování, ve kterém hlavní roli hrají premiéři členských zemí. Takže bohužel ta odpověď pro tyto tazatelé velmi neuspokojívá, protože tady toto, po té, co jim tady toho řeknu, tak oni říkají, vy jste vlastně neudělali nic, a kdo je ten další, kdo odejde. No tak ono, ten Brexit zatím není úplně inspirující situace, a je dobrý si taky uvědomit, že pro menší země, třeba často se mluví o Maďarsku, by ta zkušenost z toho vystoupení byla něco úplně jiného, mnohem drsnějšího, než v případě velké a do určité míry relativně málo propojené ekonomiky, ekonomiky spojeného království. Ale bohužel není všem dnům konec, a ukazuje se, že k tomu, aby ta Evropská unie měla podporu lidí, tak je třeba nejenom, aby ty věci, které má dělat, dělala dobře, ale aby také co nejvíce lidí edukovala o tom, cože to vlastně je. A potom bude zřejmé, že ty otázky, které říkají, proč se tam vybudovali totalitu, ve které rozhodují nevolení zástupci, tak většina lidí bude vědět, že ta otázka je buď to průkazem hluboké nevědomosti, anebo je to manipulace. Mluvčí 3: Díku moc krát. Pan europoslanec říkal, že Brexit nepovažuje za úplně inspirující. My jsme tady hodně mluvili o tom, že vlastně pořád panuje nějaké další přechodné období, kdy teprv se začnou projevovat jednotlivé dopady a projevy. Paní Hrtová, vy vlastně hodně jste mluvila o těch dopadech na konkrétní lidi, na konkrétní podniky, něco, co člověk může I bezprostředně zařít. Troufnete si odhadnout, nebo na čem to bude podle vás záležet, kdy bude jakoby už možné trochu víc balancovat, protože přece jenom je to asi v tuhle chvíli předčasné. Kdy přijde nějaký ten bod, kdy si budeme moct říct tak, teď se můžeme prostě zamyslet, máme nějaké časové období ze sebou vyhodnotit, a na čem to bude záležet? Mluvčí 2: No, jak jsem zmiňovala, tak minimálně do konce června vlastně ze strany britské, čistě pro zboží, bude, ještě budou úlevy pro importy. Takže si myslím, že minimálně do konce června plus nějaké měsíce poté, čistě za zboží, já si myslím, že tak ke konci roku, kdy bude třeba po půl roce jako opravdu obousměrného provozu všech papírů, všech deklarací a podobně, nicméně samozřejmě v tuto chvíli hodně souvisí s tím, kdy skončí pandemia, kdy se začnou uvolňovat covidová opatření, protože v tuto chvíli některé věci prostě není možné oddělit od Brexitu, kdy s pandemiem, že samozřejmě pokud třeba je smířený objem obchodu, tak těžko se teď v tuto chvíli budeme dohadovat, jestli je to, protože je smířená poptávka na britské straně nebo za tom, že neochota dopravců třeba něco převážet a nebo třeba nový imigrační systém, kdy třeba poskytování přes radičních služeb je teď problematické. Takže tam je několik proměných a pokud se někdy třeba v létě vrátíme do nějakého normálu, který panoval před covidem, tak si myslím, že ještě minimálně pár měsíců od té, co vlastně si ten systém nějaký způsob sedne. Samozřejmě třeba I, sice tady se bavíme o tom, že pořád jsme ve stádiu nějakého vyjednávání, nicméně třeba ze strany evropských institucí a Evropské unie zaznívá, že nějaké třeba snahy nebo tlaky tady britských asociací a firm na britskou vládu, aby začala vyjednávat nějaké ulevy, tak odpověď z Evropské strany nejdřív musíme vůbec ratifikovat, nejdřív musíme pořádně schválit a začít vůbec reflektovat tuto dohodu a až pak, až se ukáže, co je opravdu problém, tak se můžeme bavit o nějakých změnách. Ještě jsme to nezačali ani pořádně provádět, není ani konec prvního měsíce a už se bavíme o tom, co by se mělo změnit. Tohleto není ochota minimálně v tuto chvíli, myslím, z Evropské strany uvidímat. Myslím si, že minimálně rok za mě. Mluvčí 3: Děkuji moc krát. Já vezmu další otázku z publika. Je tady jedna velmi specifická na pana profesora Přibáně. Paní Julie Orletová se ptá, zda vidíte v Brexitu příležitost k posílení právního pluralismu v rámci právního dialogu Evropské unie a Velké Británie. Jestli můžete na úvod stručně říct, o co jde? Mluvčí 0: Pravní pluralismus to je velké téma, takové přitažlivé posledních 20 let a jde o to, že Evropská unie se právě definovala jako prostředí, ve kterém panuje ten pluralismus. Abych to tak nějak jednoduše vysvětlil, když máte stát, tak v něm platí nějaká ústava a ta zakládá všechny pravomoci, všechny kompetence, takže to je takzvaný, tam je ten jeden systém. A teď máte ale na jednou právní režimy, ve kterých máte Evropský soudní dvůr, ale vedle toho tady máte ústavní soudy třeba v Německu nebo v České republice a teď nikdo z nich nemá to konečné slovo. A vlastně jde o to, stejně jako v té ekonovice, jak říkal pan europoslanec, stejně jako v té diplomaci, jak říká paní Krtova, tak jde o to, že vy se musíte nějak dohodnout. Nikdo nemá tu konečnou autoritu a ten pluralismus počívá v tom, že každý má své vidění a řešení právních problémů a nakonec musí ten navzájem sebe uznat, respektovat a bez toho, že by někdo byl nadřazen, musí ten systém fungovat. A ta Evropská unie od přijetí Mástrichské smlouvy se říká, že vlastně buduje tady ten pluralismus. Oni se neustále, soudci v Lucemburku si myslí, že oni jsou ústavní soudci Evropské unie. A teď ale, když něco řeknou soudci v Karlsruhe nebo soudci někde jinde, tak na jedno to tak být nemusí. Koneckonců I Česká republika má své případy, kdy soudci ústavní judikovali proti evropskému právu, proti Evropskému soudnímu dvoru. A teď jde tedy o to, jestli tuto situaci, která vlastně vypadá paradoxně neologicky, ale funguje. Takže to je zajímavé na tom pluralismu, že on je paradoxní, ale funguje. Jestli se nám toto podaří přenést vlastně I na ty vztahy mezi Británií a Evropskou unii v budoucnosti. Já myslím, že je to naprosto klíčová otázka a že ta otázka není ani tak technická, ale že je to skutečně otázka dobré vůle a schopnosti respektovat se jak v těch právních rozhodnutích, tak v těch politických rozhodnutích. Britové si o sobě myslí hodně. Oni jsou velmi sebevědomí a například soudci nejvyššího soudu ve Spojeném království si opravdu myslí, že není lepší právěcká hlava na světě, než tam. Ale každý soudce je mimochodem velmi hrdý a myslí si o sobě možná víc než jeho kolegové o něm nebo o ní. Takže půjde o to, do jaké míry se tenhle pluralismus bude držet tak, že oba ty celky, ta Británie I ta Evropská unie, k sobě budou mít nejen politicky, nejen kulturně, ale I právně. Pokud bych tu situaci odhadl, řekl bych, že tady bude malá vůle k tomu právnímu pluralismu. Ale možná, že ty okolnosti a podmínky a příští krize, že vlastně donutí ty hlavní politické, ekonomické I právní aktéry na obou stranách, aby vlastně se více respektovali, více uznávali a vycházeli si I vstříct. Takže možná ne právní pluralismus, ale celkový pluralismus. Protože pokud se to nepodaří, tak skutečně oba ty celky směřují, je to to, co jsme slyšeli, je to lose-lose situation. Oba celky prohrají, ale jak moc prohrají, to je vždycky už potom tragická otázka. Radši bychom se měli naučit společně vyhrávat. Takže já bych to viděl jako omezené možnosti, ale zase přes tu dobrou vůli, které si vynutí ty okolnosti. A my vstupujeme do velké ekonomické a společenské krize post-covidové. To bychom si asi měli uvědomit. Brexit ne-Brexit. Mluvčí 3: Já na to ještě tady navážu další otázkou. Vy jste mluvil o té hrdosti britské. Několikrát jste zmiňoval také důležitost symbolů v celém tom procesu. Je Velké Británii obecně lépe bez Evropské unie? Může si teď líp žít tu svoji hrdost? Mluvčí 0: To záleží na tom, koho se zeptáte. Pokud se zeptáte mých kolegů na univerzitě, tak tam hlasovalo jenom 17% zaměstnanců univerzit pro Brexit. Takže tam samozřejmě můžete být konzervativec, liberál nebo sociální demokrát, ale Brexit budete považovat jako za tragédii a že se nám žije hůř, protože jsme se zmenšili v něčem. Velká Británia se zmenšila. Pokud se zeptáte někoho, kdo žije tady 20 mil na sever od Kardifu ve velmi chudých někdejších hornických oblastech, tak vám řekne, už toho bylo dost a něco se musí udělat také, něco se musí stát tak, abychom z toho měli prospěch my, kterých si nikdo nevšímal. Takže tam je určité očekávání u těch stoupenců Brexitu, že se změní politika, že se změní situace a tam je určitě tito lidé, a my jsme si za ty čtyři roky od roku 2016 mysleli, že všichni pochopí, že Brexit je nesmysl a že se od toho nějak ustoupí a vyjedná se měkký Brexit. A přišly volby 2019 a ukázalo se, že to vůbec tak to není, že ti lidé chtějí ten tvrdý Brexit a že jim jde o to, aby se ta země změnila. A tam nevím, jestli je Británi lépe, jestli je hrdější, ale rozhodně si to nemalá část britské populace myslí, že teď bude líp. Ano, bude líp. To jsou takové ty sliby, které se buď to naplní nebo nenaplní, ale není to v tom danou chvíli důležité. Důležité je, že ti lidé si to myslí. A podstatná část populace si myslí, že skutečně Británi je teď líp, I když je nám všem tak špatně díky pandemii a díky tomu, co se odehrálo ve světě za poslední 12 měsíců. Mluvčí 3: Děkuji moc krát. Pane europoslenči, vy jste vyjmenoval řadu velmi precizních argumentů pro to, proč je Brexit negativní pro obě strany. Dokázal byste přece jenom najít něco dobrého, co Brexit přinesl? Co by to bylo? Mluvčí 1: Tak myslím, že pokud si to většina britské společnosti přála, tak je dobře, že se to stalo prostě, protože aby proti jejich vůli Británie setrvávala v nějakém společenství, tak to by samozřejmě nebylo dobrý. Samozřejmě z ekonomického hlediska ty podmínky pro to, aby bylo lépe, jak říkal pan profesor, jsou horší, než byly. Bez zesporu ta prosperita, kterou, po které zřejmě I ti lidé v těch bývalých hornických oblastech volají, by se mnohem snázej vytvořila v rámci Evropské unie, protože Británie by mohla benefitovat ze své dobré konkurenční pozice a snadného přístupu na ten obrovský evropský trh. O to teďka přišla a vlastně teďka tu svoji prosperitu a budoucnost buduje v jiných, jak by řekl matematik, okrajových podmínkách. Ale to stejně neznamená, že v tom jako nemusí úspět. A víte, já věřím těm analýzám, které počítají, že třeba během těch, já nevím, pěti let to bude několik poměrně významných jednotek % HDP. Uvědome si v Čechách 1% HDP je 50 miliard. Čiže to znamená, že se neodehraje ekonomická aktivita za 50 miliard. To je prostě jako velká rána tady tohle. Ale to neznamená, že ta kvalita života v té Británii prostě nebude dobrá a možná třeba lepší, než v řadě zemí Evropské unie. Protože stejně tak, víte, že já jsem velký fanda do eura, ale zároveň odmítám to, že to, jestli Česká republika bude prosperovat nebo ne, je otázka přijetí eura, protože to euro je pouze jedna z součástí mixu těch podmínek, které máme a v rámci kterých se snažíme z té země, aby ta země fungovala co nejlépe, tak ten Brexit je samozřejmě závažnější, než otázka přijetí eura. Ale to neznamená, že ta země, pokud bude kvalitně řízená a také pokud bude mít štěstí, to štěstí v té politice je prostě strašně důležitá věc, tak, že nebude fungovat. Takže a samozřejmě to je pak otázka pro Evropskou unii, protože jakoliv teďka ten proces toho Brexitu I pro tak dobře fungující, konsolidovanou a relativně samostatnou zemi jako Spojené království je frustrující a ještě nejsme zdaleka u konce těch frustrací, tak teďka to není inspirativní, ale samozřejmě se může stát za deset let, že Británie bude fungovat docela dobře, ten vztah s Evropskou unii se podaří vytvořit a potom to znamená, že ty proponenty té Společné Evropy budou muset přijít ze způsobem, jak přesvědčit ty lidi, že I tak ta Společná Evropa je lepší. Já si myslím, že to jde a myslím si, že pro nás na kontinentě zcela jednoznačně ta Společná Evropa je lepší řešení, ale je to neustále jako otázka toho, jakým způsobem ty možnosti využít a jakým o tom výsledku přesvědčit ty lidi. Čiže já v žádném případě nemaluji nějaké temné perspektivy pro spojené království, jenom říkám, že pokud za deset let ten život v Británii bude dobrý a lidi budou uspokojeni, tak kdyby těch samých deset let využili na dobrá rozhodnutí a členství v Evropské unii, tak by přece jenom by o kousek dal. Mluvčí 3: Já jsem to chtěla doplnit otázkou, jestli byste dokázal najít něco dobrého, co to mohlo přinést v Evropské unii, nebo v čem to mohlo inspirovat v Evropské unii. A tady mi dotaz publika nahrál dotaz z ní, myslíte, že vystoupení Británii z EU znamená, že se mimojene s intenzivní spolupráce ostatních členských států? Mluvčí 1: Já už jsem na to tak trošku odpovídal. Myslím si, že to pochopení té jednoty a přínosu té jednoty tady bylo a stejně tak je I třeba v případě pandemie. Představte si, jak by země jako je Česká republika nebo Rumunsko zhánělo vakcíny v téhle době. Uvědomme si, že Evropská unie dá dohromady obrovský balík peněz na to, aby podpořila oživení těch ekonomik. Samozřejmě, země jako Británie tady toto nepotřebují, země jako Německo nebo Francie toto nepotřebují, ale ten přínos je tady obrovský a vlastně to byl úplně bezprecedentní moment, jak ta schoda na tom pokryzovém, na té podpoře ekonomiky pokryly, tak vlastně to společné řešení pandemie. Paní předsedkyně měla na to výborný proslov. Myslím předevčírem, že říkala, no představte si situaci, kdyby teďka v Evropské unii v některých zemích unie bylo třeba 20 % lidí proočkovaných a jiné by měly řádově stovky vakcín k dispozici. Myslím si, že opravdu a koneckonců ty průzkumy to ukazují, že ta Evropská unie dokonce I v České republice nabila na popularitě, ale samozřejmě ty úspěchy minulosti neříkají nic do budoucna, čili máme tady k dispozici podle mě úžasný vehykl, který nám umožňuje řešit trable dnešního světa a vlastně dělat život pro naše občany lepší, ale je na nás, jak ho využíváme. Můžeme ho využívat dobře a můžeme ho využívat špatně. Mluvčí 3: Paní Hrtová, ta realita vzájemného obchodu ekonomických vztahů pohybů lidí se bude měnit, to je jasné. Kdybyste měla říct, v čem to může přinést nové příležitosti pro české podniky, českou ekonomiku obecně, jestli už teďka se to třeba dá nějakým způsobem říct, třeba mě napadlo, jestli nevzniknou nějaké nové možnosti v Jirsku, myšleno v Jirské republice, která tady zůstala členem EU a případně, jak by si člověk mohla sestavit prioryty, co by mělo být prioritní pro Česko? Mluvčí 2: Tak určitě si myslím, že teď je správný čas se na Británii případně podívat, protože samozřejmě s Brexitem souvisí I určitá introspektiva tomu, co funguje. A samozřejmě I teďko, jak už jsem zmiňovala, několikrát je dodovatelská řetězce, evidentně některé nefungují a bude to nutné předělat. Samozřejmě I britské firmy budou hledat nové partnery, nové příležitosti. Británie míří směrem k zeleným technologiím. Letos se Británii má konat COP26 předsedál G7. A opravdu všechno, co je zelené, inovativní, co může podpořit tu globální Británii, tak tady je velmi podporováno. Takže si myslím, že jakákoliv česká inovativní firma, a máme jich hodně, jak uvíme, jako kvalitní technologická řešení, která ne, nemyslím si, že úplně všechny země nebo nemoc zemí zvládne třeba, jak jako technologicky něco vymyslet, tak to zároveň vyrobit. Máme obrovskou průmyslovou základnu, která je, si myslím, u nás výhodou zároveň I Británii velkou průmyslovou zemí, přestože samozřejmě většinou ekonomiky tvoří služby. Tak I průmysl je stále velkou součástí. A v zhlediska třeba nových technologií, teď ponavazujeme už I spolupráci v zhlediska kosmických technologií. Máme příští týden I v tato době online event z UK Space Agency, kam je přihlášených jak 50 britských subjektů, tak 50 českých. Ten prostor zde je. My se samozřejmě I z hlediska ambasády snažíme I v této době české firmy podporovat, takže určitě, když tak se na nás neváhejte obrátit, ale jak jste zmiňovala, tak třeba v Británii v tuto chvíli jsou velká distribuční centra, kde třeba právě, I když se výrobek nebo nějaká potravina vyrobí nebo vypěstuje v Jirsku, tak se dost často vozí přes Británii do celé EU. A tohle to bude potřeba vyřešit, protože, jak už jsem zmiňovala, prostě potom Británia není schopná splnit britský původ zboží. Takže samozřejmě Jirsko je jedna ze zemí, která se nabízí pro nová distribuční centra nebo jako nové huby a I Jirsko vlastně částečně touto cestou já vizoval, vlastně, a Jirsko má I nízké daně pro podniky, takže si myslím, že tam je samozřejmě I cesta na britský trh, třeba přes Jirsko. Tím, jak jsem zmiňoval, I severní Jirsko má jiné podmínky, takže třeba pro firmy, která se soustředí na severní Jirsko, tak samozřejmě cesta přes Jirsko je daleko jednodušší, než to v tuto chvíli brát přes ostrov Velká Británie. Mluvčí 3: Děkuji moc krát. Ještě tady na zodpovězení jeden konkrétní dotaz od Martina Janouška, který by se chtěl zeptat, jak je to s budoucími důchody a započítáváním odpracovaných let. EU se to sdílí a započítává. Je toto reflektováno v této smlouvě? Máte o tom informace, paní Hrtová? Mluvčí 2: Omluvám, toto nevím, ale to bych doporučila se obrátit na České ministerstvo práce a sociálních věcí, které toto bude vědět. Případně my máme na vývojných stránkách e-maily, kam se na nás můžete obrátit, tak kolegové vám zopovíd. Já v tuto chvíli informace o sociálních systémech a případných započítávání nemám. Mluvčí 1: Jestli můžu k tomu jenom krátce, právě tady tyhle otázky vlastně postavení evropských občanů ve Spojeném království a naopak nebyly řešeny v touto smlouvu, toto je obchodní smlouva, ale tou dohodou o vystoupení zloňského roku a vím, že kolem těhle témat tehdy tam byla velká diskuze a myslím si, že není problém si to informace dojednat, ale relevantní byla ta smlouva o vystoupení, která vlastně realizovala ten právní Brexit a nikoli tady tato obchodní dohoda vlastně o budoucím ekonomickém vztahu. Mluvčí 3: Děkuju za doplnění. Ještě tady další dotaz. Asi bych poprosila pana profesora Přibáně. Je to vlastně podobný princip, jestli je řešena v této dohodě, jestli je řešena spolupráce mezi zeměmi v oblasti výměny informací v rámci policejní spolupráce. Nějaká taková dohoda tam je, tak jestli to případně můžete trochu rozšířit. Mluvčí 0: Pokud jde o tu policejní spolupráci, tak vím, že například Británie vystoupila z toho společného systému o zdílení dopravních přestupků, takže z hodiska v té zcela praktické rovině, pokud vás v Británii budou chtít pokutovat za vysokou rychlost a vy se mezi tím vrátíte do Evropské unie, nemusíte nic platit, protože oni si ty, tato zdílení, ta dohoda o zdílení informací už dále neplatí. Pokud máte namyslet policejní spolupráci v otázkách stíhání zločinu nebo tak, tak tam samozřejmě ta spolupráce nadále existuje, výměna informací pokračuje a pokud jde o ten evropský zatykač, no tak ten neplatí, protože ten platí jenom pro země Evropské unie. Asi takto z hlediska těch právních úprav. Já bych se možná ještě vrátil k té otázce, to co říkal paní Hrtová I to, co říkal pan europoslanec Niedermayer o těch vyhlídkách, protože Británie, britská ekonomika byla pověsná vždycky tím, že ona měla mnohem menší produktivitu než třeba ta francouzská nebo německá. No ale to bylo tím, že ona zaměstnávala spousty nekvalifikovaných takových těch profesí, jako je servírka, jako je uklízeč nebo tak, takže prostě mladí lidé výjížděli do Británie při vyděláci nebo po studiích zlepšit si jazyk a to vlastně najednou ta Británie je skutečně mnohem méně atraktivní a to jsou práce, které britové nebudou chtít nikdy dělat. Takže tady vlastně I ten imigrační systém bodový, který je skutečně převzatý od Austrálie, vlastně mine určitou část ekonomiky, ale současně v tom širším slova smyslu on povede k tomu, že tedy se ta ekonomika do značné míry znacionalizuje tím, že ten outsourcing, jak se říká, nebude možný tak snadno a že ty britské firmy budou muset vytvořit takové podmínky, aby dokázali zaměstnat britské občany a tím se můžou vylepšit mzdy, tím se může určitým způsobem snížit to sociální napětí, které cítíme všude to z těch rozevírajících se nůžek té nerovnosti mezi těmi, kdo jsou úspěšní a teď řeknu to slovo, které překvapivě tady nepadlo za ty dvě hodiny diskuze, protože Brexit je důsledkem dopadu globalizace. To není problém jenom Evropy, ale globalizace sebou přinesla rozevření nůžek pro ty, kdo jsou v ní úspěšní a pro ty, kdo nejsou. Londýn je společenství těch, kdo byli úspěšní v globalizaci, ale vyjedete za Londýn 100 mil a vidíte skutečně ostrovy chudoby, které působí děsivě I na středo Evropa. A z tohoto hlediska je vlastně velkou otázkou, jestli celá tady ta Celý tady ten problém, celá tady ta krize vlastně ekonomicky ta země může celkově schudnout, ale sociálně se může snížit napětí mezi těmi, kdo byli bohatí a těmi, kdo nejsou tak bohatí. Británie tradičně je země, ve které třídní rozdíly jsou mnohem vyšší, než by bylo akceptovatelné třeba v České republice nebo lec kde jinde na kontinentu. Ale současně to sociální cítění je tady silné a vlastně to byla ta negatívní karta, která sehrála důležitou roli I v Brexitu. Takže, když se na to podíváme v tom výhledu, to se mi líbilo, jak vlastně jsme mluvili, že třeba za deset let ta situace bude úplně jiná a Evropská unie bude muset reagovat na tuto situaci pružně, rychle a s mnohem větší solidaritou a tím, myslím, skutečně solidaritu toho bohatého severu s tím chudnoucím jihem, protože není udržitelné, aby se celá Evropa kupovala, když to řeknu velmi zjednodušeně, německá auta, ale na jihu se kvůli tomu zadlužovali a ztrácely se příležitosti, protože německá auta se mohou vyvážet do Číny, zatímco textilní průmysl v Itálii celý skolabuje, protože se všechno bude vyrábět ani ne v Číni, ale ve Vietnamu. Mluvčí 1: Velké. Mluvčí 0: Výzvy pro Evropskou unii, kterých se musí zhostit s tím, co říkal pan Evroposlanec, s logikou toho, že vytváříme nějaké politické společenství, které je pro nás důležité navzájem. Mluvčí 3: Já bych asi na závěr poprosila ještě pohled z Evropské unie od pana Evroposlance, když jste o tom částečně mluvil, tak jestli vlastně souhlasíte s pohledem, že nějakým tímto způsobem by mohly vypadat ty výzvy pro Evropskou unii a tím bych debatu asi uzavřela. Tak, pane Evroposlaneče, já vám předávám slovo. Mluvčí 1: Myslím si, že to, co tady padlo, že pan profesor připomněl ten termín globalizace a vlastně těch změn v té společnosti, že to je prostě strašně důležitý, protože a navíc v té dnešní době my výjdeme z pandemie s ekonomikou, která bude poškozená a ze společnosti, která bude poškozená. Takže je samozřejmě velkou otázkou zdali vyrovnat se s těmito výzvami. Bude jednodušší pro Spojené království mimo Evropskou unii anebo pro Evropskou unii, která vlastně má jako tu velkou diverzitu a zároveň má tu velkou ekonomickou sílu. Já celkem velmi často vidím, že tady tohle téma, říká se tomu téma třeba posilování konvergence, to znamená vytahování těch chudších zemí blíž k životní úrovni těch bohačích, že to je obrovské téma v Evropské unii, kterému třeba Češi nerozumí pořádně, protože už začínají mít obavy, aby oni nebyli označeni ty za ty bohačí, kteří by tomuto měli napomáhat, jakkoliv doteďka z toho máme velkej prospěch, ale ono tady tohle vlastně rozhoduje skoro o všem. Ono tohle nerozhoduje jenom o té společenské situaci v těch jednotlivých zemích, kde když ty nůžky jsou hodně rozevřené a ještě se rozvírají, tak to dřív či později vede k nějaké společenské krizi, ale je to I vlastně o udržitelnosti toho společného trhu, což je jeden z důležitých atributů Evropské unie, protože v okamžiku, kdy tam přetrvávají země, které jsou hrozně chudé, ve kterých se platí extrémně nízké mzdy, tak se za nimi přesouvá ta práce a část lidí v té bohačí části Evropy přichází o práci, což sice ze jistka ekonomického by měl dát příležitost si najít práci, která třeba bude hodnotnější, atraktivnější a krátkodobě to samozřejmě vytváří velké společenské a ekonomické problémy, čiže myslím si, že s touhle výzvou si musíme umět poradit spolu. Mně opět připadá, že ta společná Evropská unie, která je vlastně jedna ze dvou největších, nebo jedna ze dvou, nebo tří největších ekonomik světa, a je to navíc část světa, která z mého pohledu se upíná k těm správným hodnotám demokracie a svobody, vlastně má výhodu v tom řešení tady tohoto velkého problému, ale je to stejně tak jako s tím Brexitem. Spojené království má nyní horší podmínky pro to, aby uspělo, ale může uspět lépe než někdo, kdo má lepší podmínky pro to, aby uspěl, ale nakonec vinou vlastních chyb, vinou neschopnosti nalézt dobré dohody, neschopnosti se vzájemně poslouchat, prostě ty dobré výchozí podmínky přetaví ve špatný výsadek. Já vždycky říkám, když mluvím někde ve školách, mám dobrou a špatnou správu, ta dobrá správa je, že je to na nás, ta špatná správa je, že je to na nás. Takže záleží, jak si s tím poradíme. Mluvčí 3: Moc krát děkuji. Já bych tímto dnešní diskuzní večer ukončila. Moc krát děkuji do Londýna paní Hrtové na ambasádu. Moc krát děkuji panu profesoru Přibáňovi na Univerzitu v Kardifu. A panu europoslance děkuji za oslovení s moderováním a ještě mu naposledy nechám slovo. Mluvčí 1: Já moc děkuji. Pro mě to byly hrozně zajímavé dvě hodiny. Moc vám děkuji, Helena. Obrovský dík, jak Michal, tak panu profesorovi do Kardifu. Není to poslední online v tomto roce a možná to ani není poslední online na nějaké podobné téma. Moc vám děkuji za to, že jste přijali pozvání a dvě hodiny si s námi povídali a těším se zase někdy na shranu. Přeji vám, aby ten rok byl dobrý. Zase je to tak, že podmínky pro to, aby byl lepší než ten minulý, jsou. Bude záležet, jestli je naplníme, ale mezi tím, než se dobereme opravdu do toho bezpečného světa, tak hlavně na sebe všichni dávejme pozor. Děkuji a přeji hezký večer. Mluvčí 0: My děkujeme za pozvání a také zdravíme a opatrujme se všichni. Mluvčí 2: Děkuji a zdravím z Londýna. www.hradeckesluzby.cz www.hradeckesluzby.cz www.hradeckesluzby.cz.Kopírovat text

Velká Británie k 1. lednu 2021 definitivně opustila Evropskou unii. Výstup zpečetila Dohoda o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, kterou představitelé obou stran podepsali doslova s úderem dvanácté. Co dojednaná dohoda znamená pro ekonomiky obou stran? Jak se dotkne česko-britských (nejen) ekonomických vztahů? Jaký vliv bude mít na další oblasti spolupráce mezi Velkou Británií a Evropskou unií? A co bude dál? Mé pozvání přijal Jiří Přibáň, profesor práva a ředitel Centra pro právo a společnost na Cardiff University, a Michaeala Chrtová, ekonomická diplomatka na Velvyslanectví České republiky v Londýně. Debatu moderuje Helena Truchlá, novinářka Aktuálně.cz. Program: 17:00 Úvodní slovo moderátorky 17:10 Debata 18:05 Otázky z publika 18:45 Konec Témata: Jiří Přibáň: UK-EU dohoda z pohledu Velké Británie. Michaela Chrtová: Současná situace po Brexitu a dopad na česko-britské ekonomické vztahy. Luděk Niedermayer: Co dohoda znamená pro EU-UK vztahy?

Screenshot není k dispozici