← Karla Maříková

17. listopad na Hradě: Jak si „boj s komunismem“ připomínají ti, kteří z něj dodnes nevykročili.🔻 Při letošním výročí 17. listopadu se Hrad znovu obleče do státnických gest a okázalých ceremonií. Prezident i jeho manželka budou pokládat květiny, pronášet projev o svobodě a demokracii a připomínat si dobu, kdy lidé stáli na ulicích proti totalitě. Celé to však působí, jako když někdo slavnostně oslavuje vítězství nad minulostí, ze které se sám nikdy pořádně neodstřihl. Z Hradu tak i letos zaznívá tradiční příběh o tom, jak se Československo postavilo komunistickému režimu a odmítlo útlak. Jenže právě tato symbolika získává zvláštní, téměř absurdní odstín, pokud ji pronášejí lidé, kteří svou kariéru začali v prostředí normalizačního režimu, byli jeho součástí a v jeho bezpečném prostoru vystavěli první patra své profesní dráhy. Navenek se tak vede řeč o tom, jak „jsme komunismus vyhnali“. Jenže ironie celého dne spočívá v tom, že komunistická éra není jen vzpomínkou ve své měkčí, uhlazenější podobě se na Hradě stále odráží v hodnotách, gestech i stylu politického vystupování. Historie se zde nevypráví jako osobní zkušenost proměny, ale jako pouhý rituál, který se jednou za rok odříká před kamerami. Tak vzniká zvláštní paradox: společnost si připomíná den boje za svobodu, zatímco v čele státu stojí lidé, jejichž životní cesta byla s minulým režimem pevně svázaná a kteří přesto dnes symbolicky reprezentují jeho porážku. Nechybí květiny, hymna, projevy o odhodlání. Jen ta autenticita jaksi pokulhává. Pokud je 17. listopad dnem, kdy si připomínáme skutečný odpor, odvahu a odmítnutí lži, pak bychom si měli dovolit i jednoduchou otázku: Má se režim opravdu za vyhnaný, když jeho dědictví stále pohodlně sedí v nejvyšších patrech moci? Karla MaříkováKopírovat text

Screenshot není k dispozici