← MUDr. Ivan David

Válka na Ukrajině: Evropa musí konečně najít odvahu hledat novou cestu k míru Harald Kujat a Michael von der Schulenburg píší pro Weltwoche: Svět v současné době zažívá jeden z nejhlubších geopolitických otřesů od konce druhé světové války – otřes, v němž Evropská unie již téměř není vnímána jako formující síla. Riskuje tak, že se v tomto globálním přeskupení stane velkým poraženým. EU se dnes nachází v pravděpodobně nejtěžší situaci od svého založení. Na východě čelí stále beznadějnější válce na Ukrajině; na jihu vede Izrael, jeden z jejích nejbližších partnerů, několik vojenských konfliktů, které již nemůže vyhrát. Zároveň transatlantická aliance čelí kritické zkoušce kvůli svému krátkozrakému závazku vůči Ukrajině. Zatímco Rusko požaduje trvalou neutralitu Ukrajiny a anexi bezpečnostně-politicky a geostrategicky významných území na východě Ukrajiny, USA se snaží rozšířit americkou sféru vlivu obsazením strategicky důležitého grónského území svého spojence v NATO, Dánska. V Íránu hrozí zcela nekontrolovatelná válka, která by sousední region Blízkého východu uvrhla do mnoha let chaosu. A s Čínou, rostoucí globální mocností, nemůže EU najít stabilní způsob spolupráce. Nová skupina států známá jako BRICS+, která je nyní demograficky, ekonomicky a technologicky nadřazená EU, je Evropou přezíravě ignorována. Evropská unie byla oslabena, v neposlední řadě válkou na Ukrajině, a zaostává v mocenské dynamice velmocí. Strukturální problémy Evropy v oblasti bezpečnosti, energie a technologické závislosti navíc dále snižují její globální politický vliv. A sankce proti Rusku odhalily naši zranitelnost, prohloubily vnitřní rozpory a podnítily odstředivé síly. Tento vývoj má již nyní vážné geopolitické a ekonomické důsledky – důsledky, které budou mít trvalý dopad na bezpečnost a prosperitu budoucích generací. EU a – s několika výjimkami – jejím členským státům však nezbývá nic jiného než reagovat prázdnými hrozbami, sebedestruktivními sankcemi a ukvapeným, extrémně drahým programem znovuvyzbrojování. V době, která vyžaduje střízlivou analýzu a obezřetné jednání, se Evropa propadá do samolibosti a přehnané sebedůvěry, uvězněná v moralizované informační válce, která zakrývá realitu. My Evropané – a to zahrnuje všechny státy mimo EU na našem kontinentu, včetně Ruska – musíme konečně sebrat odvahu a hledat novou cestu k sebeprosazení a míru. Aby toho EU dosáhla, musí se jako největší politické společenství Evropy osvobodit od morálních omezení, která si sama stanovila a která jí brání v dialogu s protivníkem. Musí začít čelit novým realitám, aby dala diplomacii skutečnou šanci. Priorita: Mír! Evropská unie a Rusko budou muset i nadále žít společně – nebo alespoň bok po boku – na evropském kontinentu. To, jak my, Evropané, utváříme tento vztah, bude klíčové pro to, jak dobře a bezpečně budeme my a budoucí generace moci v Evropě žít. Pro obě strany má proto tento vztah zásadní význam. Vzhledem ke své geografické poloze a omezeným přírodním zdrojům je EU pravděpodobně ještě více závislá na stabilním a mírovém vztahu s Ruskem než naopak. Chceme-li žít spolu v míru, musíme udělat to, co jsme v posledních čtyřech letech soustavně odmítali: vyjednat s Ruskem mírové řešení války na Ukrajině. Pouze tímto způsobem můžeme vytvořit podmínky pro trvalý celoevropský bezpečnostní a mírový řád v zájmu všech Evropanů. Mezitím, navzdory pokračující válečné rétorice mnoha evropských politických elit, se objevují první, nejisté signály, že by se mělo zvážit i vyjednávané řešení. Například po čtyřech letech války německý kancléř konečně uznal, že Rusko je také evropskou zemí, se kterou je třeba usilovat o usmíření. Italská premiérka a francouzský prezident vyzývají Evropu k obnovení přímých rozhovorů s Ruskem, aby tak přispěla k možnému mírovému urovnání ukrajinského konfliktu. Meloniová také požaduje, aby EU jmenovala zvláštního vyslance, aby státy mohly mluvit jednotně. Konkrétní kroky však stále chybí; neexistují ani žádné mírové návrhy. Příliš mnoho lidí stále věří v bezprostřední kolaps ruské vojenské síly a doufá, že Ukrajina stále může vyhrát válku na bojišti. Podrobným návrhem mírových jednání, který jsme vypracovali společně s Horstem Teltschikem, Peterem Brandtem, Hajo Funkem a Johannesem Klotzem, chceme k tomuto úsilí přispět. V našem nedávno zveřejněném dokumentu „Ukrajina a Rusko: Jak lze tuto válku ukončit vyjednaným mírem“ předkládáme přesné návrhy rámce možných jednání: pro řešení územních otázek, roli NATO a potenciální neutralitu Ukrajiny, bezpečnostní záruky, budoucí sílu ukrajinské armády, jakož i mírovou smlouvu a příměří. Dále rozvíjíme přístupy k regionální bezpečnostní architektuře a budoucímu evropskému mírovému řádu – bez nichž nemůže pro Ukrajinu existovat životaschopná mírová smlouva. Tyto návrhy jsou nezbytné pro udržitelnou mírovou dohodu pro Ukrajinu. V následujícím textu bychom se rádi zabývali třemi klíčovými předpoklady pro úspěšná mírová jednání, které jsou implicitně zahrnuty v našem návrhu. Je třeba vytvořit atmosféru porozumění. Největším problémem pro EU a její členské státy je, že jsou v současné době uvězněny ve vlastní válečné propagandě. Veřejná prohlášení srovnávající ruského prezidenta s Hitlerem, prohlašující, že „Rusko pro nás vždy zůstane nepřítelem“, naznačující, že Rusko může být „vymazáno z historie“ a že ruský stát musí být rozebrán a rozdělen na nezávislé entity, jsou projevy, které prozrazují slepou nenávist a jsou typické spíše pro poražené. Nenávist je však špatným rádcem a zcela nevhodná pro kohokoli, kdo vážně usiluje o mírová jednání. Dokud budou západní politici věřit, že mohou Rusko donutit padnout na kolena prodlužováním války donekonečna, jsou jednání nemožná. Tato víra je také nebezpečná. Po odchodu USA evropské státy NATO – které nejsou ani mezi sebou sjednocené – postrádají finanční i vojenské zdroje k udržení takového kurzu. Může nastat situace, kdy se obrana ukrajinských ozbrojených sil zhroutí. Tomu je třeba za každou cenu zabránit, protože vojenský kolaps by nevyhnutelně vedl k politickému kolapsu Ukrajiny. Ukrajinský stát by pak byl sotva životaschopný. Proto potřebujeme jednání hned teď! Vzhledem k současné vojenské situaci musíme proto jednání vnímat také jako příležitost pro Ukrajinu, jak zabránit vojenské porážce. To vyžaduje zásadní změnu našeho postoje k ukrajinské vládě a k Rusku. Každý, kdo usiluje o vyjednaný mír, musí také změnit svůj jazyk. Diplomatické úsilí vyžaduje respekt, naslouchání a ochotu porozumět – zejména nepříteli ve válce. To platí pro veškeré diplomatické snahy o ukončení války a válka na Ukrajině není výjimkou. Realitu vytvořenou válkou již nelze ignorovat. V EU je válka na Ukrajině vnímána převážně morální optikou. Jistě, každá válka je nemorální. Války se však netýkají morálních kategorií, ale pouze protichůdných zájmů. Tento střízlivý a pro mnohé znepokojivý poznatek je nezbytný pro seriózní mírová jednání. Války vznikají, když ústřední zájmy – zejména ty, které jedna nebo obě strany považují za existenční – již nelze politicky ani diplomaticky vyvážit. Clausewitzovo pozorování platí i pro válku na Ukrajině: „Válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky.“ Válka totiž není autonomní ani výhradně vojenskou událostí; Spíše i ve válce zůstává politický cíl hlavním principem. Vzhledem k tomu, že rozsah, intenzita, a především konec vojenského konfliktu jsou vždy v souladu s politickým cílem, nesmí být politika a diplomacie během války pozastaveny. Ti, kdo touží po míru, by si proto měli dávat pozor, aby se nedrželi maximalistických požadavků. Požadavky, aby Rusko nejprve evakuovalo všechna okupovaná území, zaplatilo vysoké reparace, postavilo své politické vůdce před zvláštní soud a stáhlo všechny námitky proti členství Ukrajiny v NATO, nebo dokonce akceptovalo umístění vojsk ze zemí NATO na ukrajinském území, by se fakticky rovnaly kapitulaci Ruska. Průběh války však vytvořil jinou realitu. Situace na Ukrajině je extrémně kritická. Pokud by Rusko dosáhlo svých cílů vojenskou porážkou Ukrajiny, znamenalo by to, že jednání – pokud vůbec proběhnou – by byla řízena ruskými požadavky. Ve všech válkách vítěz určuje program – a tady to nebude jinak. Jednání by měla být zaměřena na pozitivní mírovou perspektivu. Pokud válku již nelze vyhrát vojensky, jsou jednání jedinou zbývající možností, jak dosáhnout stále přijatelného řešení. Cílem se pak stává nalezení podmínek prostřednictvím diplomatického kompromisu, které jsou zároveň přijatelné pro poraženou stranu. Historie nabízí mnoho příkladů, kdy se to podařilo – a Ukrajina má vynikající diplomaty. V našem mírovém návrhu proto nastiňujeme tři zastřešující cíle vyjednávání, na kterých by se všechny strany měly předem dohodnout. Tyto cíle jsou založeny na společné odpovědnosti Ruska a EU za nezávislou, stabilní a suverénní Ukrajinu, jakož i za budoucí bezpečnost a mír v Evropě. Primárními cíli jsou tedy celoevropské mírové cíle: Zajištění další existence Ukrajiny jako suverénního, nezávislého a fungujícího evropského státu – a obnovení budoucí perspektivy pro její obyvatelstvo po čtyřech letech brutální války. Položení základů pro celoevropský bezpečnostní a mírový řád, který zohledňuje bezpečnostní zájmy Ruska i Ukrajiny. Na základě toho vypracování konkrétních řešení pro klíčové body konfliktu tak, aby válka mohla být ukončena, pokud budou obě strany dostatečně ochotny ke kompromisu. Vzhledem k tomu, že tato jednání, stejně jako všechna mírová jednání, budou zahrnovat hluboce znepřátelené válčící strany, mohlo by společné definování pozitivních mírových cílů také vytvořit pozitivnější vyjednávací atmosféru. Jistě budou i nadále existovat neshody ohledně toho, jak těchto cílů dosáhnout. Tímto způsobem se však již nejedná o jednání mezi vítězem a poraženým, ale spíše o jednání o tom, jak by měla vypadat sjednocená Evropa s EU a Ruskem a se suverénním ukrajinským státem v jejím středu. Tyto cíle by měly další výhodu: neprotiřečily by americkému mírovému úsilí, ale spíše by ho smysluplně doplňovaly prostřednictvím nezávislé evropské vyjednávací cesty. Tímto způsobem by se americké zájmy mohly sblížit se zájmy Evropy. Výsledkem by jistě byl mnohem stabilnější a progresivnější mír – ale i stále váhající Evropa musí být ochotna se na něm podílet. Krátká poznámka k Německu Zdá se, že německá vláda usiluje o vedoucí roli v EU a kancléř to jasně vyjádřil ohledně války na Ukrajině. Proto by bylo rozumné, aby se Německo také ujalo vedoucí role v hledání mírového řešení. Základní zákon je ústavou pro mír. Preambule ukazuje cestu pro zodpovědné politiky: Německo by mělo „sloužit míru ve světě jako rovnocenný člen sjednocené Evropy“. Německo je zdaleka největším finančním podporovatelem Ukrajiny a mělo by mít osobní zájem na tom, aby jeho miliardy pomoci byly použity na obnovu živobytí strašlivě zpustošeného ukrajinského lidu, a nikoli na zbraně a další ničení. Otevřelo by to také Německu přístup k surovinám a trhům ekonomicky rozvíjející se Asie. Německá ekonomika, která se dostala do sestupné spirály, by ze spolupráce s Ruskem nejvíce profitovala. Navíc existuje zvláštní historická odpovědnost. Německo stálo proti Rusku v první a druhé světové válce, ve studené válce a nyní mu opět čelí jako protivník. Právě z tohoto důvodu musí být možné najít jinou cestu – a skutečně je to v nejlepším zájmu Německa. Stejně jako Německo a Francie kdysi překonaly své tzv. dědičné nepřátelství, mělo by se Německo dnes snažit dosáhnout trvalého porozumění i ve svém vztahu s Ruskem. Takový krok by mohl konečně zajistit mír, který evropský kontinent, rozervaný nesčetnými válkami, tak zoufale potřebuje. O autorech: Harald Kujat, generál ve výslužbě, byl v letech 2000 až 2002 generálním inspektorem německých ozbrojených sil a v letech 2002 až 2005 předsedou Vojenského výboru NATO, nejvyšší vojenské pozice Severoatlantické aliance. V této funkci také předsedal Radě NATO-Rusko a Komisi náčelníků štábů NATO-Ukrajina. Michael von der Schulenburg pracoval 34 let pro Organizaci spojených národů a krátce pro OBSE v četných krizových a válečných zónách. Naposledy zastával funkci náměstka generálního tajemníka OSN. Od roku 2024 je Schulenburg poslancem Evropského parlamentu, kde se zaměřuje především na otázky zahraniční a bezpečnostní politiky.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici