← Michal Šmarda

Vládní program od nás zdola Sněmovna tři dny jednala o důvěře nové vládě. Čekal jsem, jestli tahle debata přinese věcný a užitečný rozbor programového prohlášení. Nepřinesla. Většina času se nesla spíš ve znamení připomínání starých sporů a vzájemných vztahů než skutečné diskuse o obsahu. Přesto mám za to, že smysl má mluvit o programu vlády věcně. Proto nabízím několik poznámek, které se mi při jeho čtení vybavují z pozice starosty, kterému záleží na dlouhodobém rozvoji regionu a na tom, v jaké zemi budou žít naše děti. Programové prohlášení třetí vlády Andreje Babiše obsahuje řadu bodů, které mohou působit uklidňujícím a místy i optimistickým dojmem. Zkušenost z komunální praxe mě ale učí, že rozhodující není jen to, zda se problémy správně pojmenují. Podstatné je, zda se k nim najdou promyšlené a odvážné cesty řešení a zda tyto cesty obstojí v každodenním fungování státu, obcí a veřejných služeb. Právě tam se nejlépe pozná míra odpovědnosti a realismu veřejné politiky. Ve veřejných financích program správně zdůrazňuje potřebu stability. Po letech astronomických schodků je to nezbytná a naléhavá priorita. Z praxe ale vím, že bez otevřeného pojmenování dlouhodobých problémů se ke stabilitě dojít nedá. Strukturální deficit, slabší příjmová stránka rozpočtu a roztříštěné výdaje nelze řešit pouhým odkládáním rozhodnutí. Odpovědné hospodaření znamená říct nejen co chceme dělat, ale také z čeho a za jakou cenu. To platí v obci, ve firmě, v rodině i pro stát. Každou dnes půjčenou korunu bude muset jednou někdo zaplatit. A budou to naše děti. Sociální politika naráží na demografickou realitu, kterou v obcích a městech vidíme denně. Přibývá seniorů, roste potřeba dlouhodobé péče a zároveň se zvyšuje tlak na rodiny i místní služby. Z vlastní zkušenosti vnímám i rostoucí potřebu specializované péče u mladých a dospívajících. Nezbytný je rozvoj terénních i pobytových služeb. Program tyto trendy popisuje a je vidět, že v jejich zmapování bylo odvedeno hodně práce. Stále mi ale chybí jistota, že stát nabídne pevný a dlouhodobě čitelný rámec financování sociálních služeb. Poskytovatelé potřebují stabilitu, ne každoroční nejistotu, která komplikuje plánování i personální zajištění. Stejně důležité je přesnější regionální cílení podpory. Tradičně opatrný přístup pak vidím v oblasti proměny trhu práce. Ve školství má stát k dispozici kvalitní dlouhodobou strategii. Vize 2030+ je koncepční dokument, který dává smysl i z pohledu obcí jako zřizovatelů škol. To, že na ministerstvo nastupuje její hlavní autor, ve mně vzbuzuje optimismus. O to větší rozpaky ale vyvolává skutečnost, že se od této strategie programové prohlášení v některých bodech odchyluje. Každodenní realitou obcí zůstává nevyřešené financování provozních zaměstnanců škol a chybějící systematické řešení školské sítě. Rozhodující bude, zda se na potřebné změny najdou nejen peníze, ale i politická odvaha. Zdravotnictví vnímám především jako otázku dostupnosti. Nejde o to, jak je systém popsán v dokumentech, ale zda mají lidé ve svém okolí praktického lékaře, zubaře, dětského lékaře nebo následnou péči. Odpovědný přístup musí více zohledňovat rozdíly mezi centry a regiony a cílit opatření tam, kde jsou problémy nejpalčivější. Nedostatek personálu bude zdravotnictví provázet i v tomto volebním období. Jsem přesvědčen, že výraznou úlevu by přineslo omezení byrokracie, která dnes zbytečně zatěžuje lékaře i sestry. Snadno se to řekne, hůře udělá. Uvidíme, co v tomto směru přinese práce staronového ministra. Energetika je pro obce každodenní provozní realitou. Provoz škol, sportovišť nebo sociálních služeb je přímo závislý na cenách a dostupnosti energií. Vláda slibuje jejich zlevnění, což je dobrá zpráva. Z praxe ale vím, že bez podpory místní soběstačnosti a sdílení energií se dlouhodobě nikam neposuneme. Současné nastavení pravidel je v tomto směru spíše brzdou. Zkušenost z terénu navíc ukazuje, že zásadním problémem zůstává nedostatečná infrastruktura. Pokud si tento stav otevřeně nepřiznáme a nezačneme ho systematicky řešit, žádný skutečný posun nenastane. V dopravě je vládní prohlášení překvapivě podrobné, zejména pokud jde o silniční infrastrukturu. To považuji za důležité a oceňuji, že je tato oblast připravena pečlivě. Menší důraz ale vidím u veřejné dopravy jako reálné alternativy pro venkov. Senioři a studenti jistě slevy ocení. Z vlastní zkušenosti ale vím, že pracující lidé začnou vlaky a autobusy využívat teprve tehdy, budou-li výrazně levnější, spolehlivější a časově konkurenceschopné vůči autu. Stát se zároveň nemůže vzdát odpovědnosti za návaznosti mezi jednotlivými kraji. Rozvoj veřejné dopravy je klíčový nejen pro regiony, ale i pro zklidnění dopravy ve městech. Zemědělci se zřejmě nemusí obávat snižování celkového objemu dotací, což by mělo přispět ke stabilizaci situace v tomto odvětví. Zároveň ale platí, že zemědělství není jen otázkou produkce potravin. Pro venkov znamená práci, krajinu, stabilitu a udržení komunit. Program se soustředí především na produkční a dotační rovinu, méně už na tuto stabilizační roli. Vnímám jako důležité podporovat místní zpracování a vazbu na území, kde zemědělci skutečně žijí a hospodaří. Často si říkám, kolik dobrého uděláme pro krajinu i místní komunitu, když budeme nakupovat jídlo od svých sousedů. A že jich u nás šikovných máme dost. V zahraniční a bezpečnostní politice program potvrzuje ukotvení Česka v Evropské unii a NATO, ale popis současného bezpečnostního prostředí působí vyhýbavě. Odpovědnost státu podle mého názoru vyžaduje odvahu pojmenovat hlavní rizika dneška, včetně role Ruska. Jasné pojmenování hrozeb je základem důvěry veřejnosti i skutečně účinné bezpečnostní politiky. Zároveň nesmí ustoupit důraz na vnitřní bezpečnost a krizovou připravenost. Z pohledu občana považuji za klíčové, aby byl stát srozumitelný a dostupný. Program by mohl jít dál v důrazu na zjednodušení. Jednotné inkasní místo, dostatečná síť kontaktních míst, skutečně funkční digitální služby a zároveň zachování osobní obsluhy tam, kde je potřeba. Stát má umožnit kompletní on-line komunikaci, ale nesmí na ní trvat za každou cenu. Digitalizace nesmí být noční můrou pro ty, kteří si své záležitosti potřebují vyřídit osobně. Odpovědný stát musí být dosažitelný nejen ve velkých městech, ale i v menších obcích a regionech. Celkově programové prohlášení nabízí řadu rozumných směrů a může vzbuzovat opatrný optimismus. Aby se ale proměnilo v konkrétní výsledky, je potřeba doplnit politické proklamace o reálná a proveditelná řešení. Pokud by byla cesta k reformě veřejných služeb, stabilizaci veřejných financí a zjednodušení kontaktu občana se státem popsána stejně pečlivě jako například plány výstavby silnic, byl by to důvod k potlesku. Kdyby byly kroky v reformě daní stejně odvážné a promyšlené, jako je ve školství Vize 2030+, stal by se z potlesku aplaus. Zatím tomu tak není. Takže netleskám. Ale ani nehvízdám. A myslím, že podobně to vidí i řada dalších starostů a starostek. Spíše nabízíme zkušenost z praxe, žádáme respekt a čekáme, co bude dál.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici