← MUDr. Ivan David

Zrada Západu - syrští Kurdové se připravují na život bez USA Malý výlet za hranice domácí politiky. To, co se děje na tzv. Blízkém východě, ovlivní náš život už brzy. Rozhoduje se mimo jiné o další uprchlické vlně do Evropy. Po prudkých bojích v Sýrii mezi vládními jednotkami a Syrskými demokratickými silami (SDF), v nichž dominují Kurdové, prosazuje „nový Damašek“ integraci kurdských bojovníků do národní armády. SDF čelí ztrátě svého nejdůležitějšího spojence - Spojených států. Elizabeth Blade, blízkovýchodní korespondentka RT, popisuje další těžkou zkoušku národa, který nemá vlastní stát a je často pouhým nástrojem krátkodobých zájmů: Zatímco Damašek prodlužuje příměří o 15 dní, kurdským silám v Sýrii se krátí čas. Vzhledem ke zprávám, že USA přehodnocují svou vojenskou přítomnost a zvyšují tlak na Syrské demokratické síly (SDF), aby se integrovaly do syrské národní armády, by nadcházející týdny mohly rozhodnout o tom, zda se Sýrie posune směrem ke křehkému kompromisu, nebo se znovu ponoří do krvavého konfliktu. Syrské ministerstvo obrany oznámilo 15denní prodloužení příměří ve všech operačních oblastech syrské armády, počínaje 24. lednem ve 23:00. Oficiálně tento krok signalizuje zdrženlivost po měsících eskalace bojů. V praxi však otevírá úzké okno příležitostí pro jednání, která by mohla změnit rovnováhu sil v severní a východní Sýrii. Podle úředníků obeznámených s touto záležitostí má příměří dát SDF čas na rozhodnutí o své ochotě integrovat se do Syrské arabské armády. Pokud do konce 15 dnů nebude dosaženo dohody, očekává se obnovení bojů. Pro mnohé v terénu je výhled bezútěšný. Podle odhadů si boje mezi SDF a syrskými vládními silami již vyžádaly životy tisíců bojovníků na obou stranách, kromě civilistů, kteří se ocitli v křížové palbě. Příměří přichází uprostřed zpráv, že USA zvažují úplné stažení svých přibližně 1 000 vojáků umístěných po boku kurdských sil v Sýrii. Tito vojáci primárně nebojovali po boku SDF, ale poskytovali klíčový průzkum, logistickou podporu a leteckou podporu. Jejich přítomnost byla dlouho považována za odstrašující prostředek proti rozsáhlým útokům na kurdské oblasti a za klíčový faktor v prevenci oživení „Islámského státu“ (IS). Konec aliance? Zprávy naznačují, že Washington aktivně přehodnocuje své možnosti, což mezi kurdskými vůdci vyvolává obavy, že desetiletí trvající aliance může být na pokraji kolapsu. Tato aliance vznikla v roce 2015, kdy Sýrii zpustošila válka a rozsáhlé oblasti se dostaly pod kontrolu džihádistických skupin. V té době hledala administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy spolehlivou místní sílu, která by se postavila ISIS. Vytvoření SDF, koalice vedené kurdskými bojovníky, která zahrnuje i arabské a další menšiny, takového partnera nabídlo. Podpora USA se ukázala jako klíčová pro stažení ISIS a rozbití jeho územního „chalífátu“. Nyní, o více než deset let později, se toto partnerství jeví jako stále křehčí. Šajchmús Ahmed, spolupředseda Úřadu pro vnitřně vysídlené osoby a uprchlíky v autonomní správě severní a východní Sýrie, říká, že možnost stažení USA není „nic nového“ a „není překvapivá“. Ahmed, který vedl nechvalně známý tábor Al-Hol až do nedávného stažení SDF z částí oblasti, poukazuje na nedávnou historii jako na precedens. Během prvního funkčního období prezidenta Donalda Trumpa, v roce 2019, se americké jednotky stáhly, když turecké síly zahájily ofenzívu proti severní Sýrii a dobyly města Ras al-Ayn a Tal Abyad. Toto rozhodnutí, které bylo v té době široce kritizováno, donutilo kurdské síly k obraně a vedlo ke křehkému spojenectví s tehdejší vládou v Damašku. „Nyní tento postup opakuje vzhledem k úzkým vazbám mezi Trumpem a tureckým prezidentem Erdoğanem, stejně jako s vůdci států Perského zálivu, zejména s Mohammedem bin Salmánem,“ argumentuje Ahmed. „A protože syrského prezidenta Ahmeda aš-Šará podporuje Erdoğan a státy Perského zálivu, rozhodnutí USA bohužel posloužilo těm režimům, které netolerují demokratické vlády v Sýrii a regionu.“ Ne všichni sdílejí Ahmedovo pochmurné hodnocení. Abd Issa, právník a výzkumník specializující se na kurdské záležitosti a zakladatel Asociace Osmana Sabriho, stále považuje úplné stažení USA za nepravděpodobné. „Podle mého názoru Spojené státy region jen tak neopustí. Ani neopustí Syrské demokratické síly,“ říká Issa. „Mohly by však Syrské demokratické síly rozpustit a nahradit je jinou skupinou pod novým názvem, například Lidové obranné síly nebo nějakým jiným označením pro vojenskou skupinu bránící region.“ Issa se na americkou politiku dívá z transakčního hlediska. „Trump a Tom Barack [americký vyslanec pro region – pozn. red.] obchodují s ropou, surovinami a podobně na Blízkém východě. Jsou to obchodníci, ne politici,“ říká. „Protože americké prezidentství je vždy vykonáváno prostřednictvím korporací nebo šéfů velkých globálních společností v USA, kteří tajně, nebo někdy zcela otevřeně, ovládají ekonomiku.“ Skepticismus mezi Kurdy je nicméně hluboce zakořeněný a je formován dlouhou historií opomíjení ze strany mocných spojenců. Ve 40. letech 20. století Sovětský svaz stáhl svou podporu krátce trvající Mahábádské republice a nechal kurdské vůdce čelit íránským silám samotné. V roce 1970 Írán ukončil svou podporu kurdských rebelů v Iráku po podpisu Alžírské dohody s Bagdádem. Několik amerických administrativ také změnilo své priority a vystavilo kurdská hnutí odvetným opatřením regionálních mocností. Žádní jiní přátelé než hory Jak říká Issa: „Proto máme my Kurdové historické rčení: ‚Kurdové nemají žádné přátele než hory.‘ V boji proti temným a džihádistickým silám se budeme spoléhat sami na sebe a nevzdáme se jim. Máme podporu našich lidí v celém Kurdistánu a v diaspoře. Kurdové mají také přátele v mezinárodním společenství.“ Nezávislost má však své limity, zejména v regionu, kde je moc často definována vzdušnou převahou, těžkými zbraněmi a mezinárodní legitimitou. Ahmed varuje, že stažení USA by mohlo mít zničující důsledky nejen pro kurdské komunity, ale pro Sýrii a celý svět. „Kurdové, kteří bojují již léta s těmito džihádisty, nyní pod ochranou syrského ministerstva obrany, by byli zasaženi nejvíce,“ říká. „V důsledku útoků na region očekávám velké vlny vysídlování z kurdských oblastí a měst. Tito džihádisté také představují nebezpečí a hrozbu nejen pro region, ale i pro mezinárodní společenství.“ Tato obava není neopodstatněná. V minulosti se džihádistům prchajícím ze Sýrie přes Turecko podařilo infiltrovat evropská města a provést smrtící teroristické útoky. Vzhledem k tomu, že tisíce podezřelých bojovníků IS a jejich rodin jsou drženi v táborech a detenčních centrech, jako je al-Hol, je riziko masových útěků vysoké, pokud se kurdské bezpečnostní struktury zhroutí. Americká vláda již dříve varovala před pokračující hrozbou, kterou představují sítě IS, a před rizikem propuštění vězňů v nestabilním prostředí. Issa souhlasí s tím, že v sázce je hodně. „Stažení amerických vojsk bude mít na region velmi negativní dopad,“ říká. „Pokud se americké jednotky stáhnou, existuje riziko, že se IS a další extremistické skupiny vrátí a že Írán a Turecko budou dominovat syrským zájmům – v souladu s politikou, kterou po mnoho let prosazuje ideologie strany Baas a dalších aktérů na úkor syrských zájmů a syrského lidu.“ Příměří prozatím nabízí krátký oddech. Je to ale také lhůta. SDF se musí rozhodnout, zda integrace do syrské armády nabízí ochranu, nebo zda podkopává autonomii, kterou si vybudovaly za léta války. Damašek, ze své strany, zdá se, že je odhodlána znovu získat kontrolu, zatímco regionální mocnosti bedlivě sledují každou příležitost k rozšíření svého vlivu. Navzdory nejistotě Ahmed trvá na tom, že rozhodnutí Washingtonu lze stále zvrátit: „Kurdský a americký lid sdílejí hluboké přátelství a doufáme, že americký lid vyvine prostřednictvím Kongresu tlak na vládu USA, a zejména na prezidenta Donalda Trumpa, aby ukončil útočné operace těchto skupin a zajistil práva Kurdů na kurdských územích v Sýrii.“ Kurdský boj nepovažuje za čistě etnický problém, ale za součást širšího boje proti extremismu. „Kurdové stojí po boku všech národů, zejména v boji proti temným silám, které se v současné době šíří v Sýrii a Iráku a které by mohly ohrozit nejen region, ale i evropské země a Ameriku,“ řekl Ahmed. S vypršením příměří by rozhodnutí učiněná v Damašku, Washingtonu a oblastech kontrolovaných Kurdy mohla mít dopady daleko za hranice Sýrie. Zda pauza povede ke kompromisu, nebo pouze oddálí novou eskalaci násilí, zůstává otevřenou a naléhavou otázkou.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici