← MUDr. Ivan David

Případ Jacquese Bauda Ve válce proti Rusku se zdá, že EU považuje za oprávněné jakékoli prostředky k umlčení za politické názory Petra Erlerová píše komentář pro Weltwoche: V roce 2013 zkoumal Allensbachův institut pro výzkum veřejného mínění intoleranci v Německu. V důsledku svého výzkumu napsal: „Myšlenka, že princip svobody projevu zakotvený v Základním zákoně se vztahuje i na okrajové názory, na porušování tabu a na postoje, které mohou být morálně obtížně přijatelné, je mnoha lidem zjevně cizí.“ Dnes je bohužel nutné říci, že EU, která se považuje za cíl „hybridní“ války vedené Ruskem, zjevně považuje za oprávněné téměř jakékoli prostředky k boji a uvalení sankcí na politické názory. Nebo prostě nechápe, co dělá? Jedna věc je uvalit sankce na lidi, kteří hrají významnou roli v plánování, provádění a kontrole ruských válečných akcí, a něco úplně jiného je zaměřit se na politické názory západních novinářů a publicistů. Tito jedinci jsou vykreslováni jako ideologičtí komplici Kremlu a označováni za hrozbu pro „bezpečnost“ EU. Teoreticky může EU uvalit sankce na kohokoli chce. V praxi však mají politické sankce nejzávažnější důsledky pro lidi žijící v EU: nejenže jsou přes noc veřejně zostuzeni, ale také jim zůstávají jen nejnutnější věci k přežití. Všichni ostatní jednotlivci, na které se sankce vztahují, dokud žijí mimo EU, pociťují skutečné dopady mnohem méně, nebo vůbec ne. Nyní byl na seznam sankcí přidán i švýcarský publicista Jacques Baud, bývalý důstojník zpravodajských služeb. Roger Köppel, šéfredaktor Weltwoche, s ním vedl rozhovor, který mě hluboce znepokojil. Tento bystrý Baud s bohatými mezinárodními zkušenostmi, včetně služby v NATO, prostě nechápal, co se s ním děje. Nevěděl, jak se bránit. Nikdo ho předem nekontaktoval, aby se zeptal na jeho názor na obvinění. Nikdo mu neřekl, že EU ho ani nemusí informovat. Stačilo zveřejnění v Úředním věstníku EU. Pro lidi, jako je Baud, kteří jsou náhle přes noc sankcionováni EU, neexistují žádné informace o právní pomoci EU: jejich majetek je zmrazen a je jim odebrána svoboda pohybu. Jako občan EU nebo jako občan s bydlištěm v EU (Švýcar Baud žije v Belgii) žije člověk pouze z nejnutnějších nezbytností poskytovaných jeho zemí bydliště. To znamená za předpokladu, že má nějaké úspory. Vydělávání si dalších příjmů je také zakázáno. Každý, kdo v EU poskytuje materiální nebo finanční pomoc někomu, kdo je takto sankcionován, se dopouští trestného činu. Člověk se musí velmi dobře orientovat v houští práva EU, aby vůbec věděl, jaká práva mu v takové situaci zbývají. Celé to ubohé rozhodnutí č. 2024/2643, které bylo nyní použito i k uvalení sankcí na Bauda, je čistě byrokratický produkt, který Rada ministrů financí EU bez rozpravy schválila 8. října 2024. Velmi ráda bych věděla, zda se některý ministr zahraničí EU někdy ptal, zda je tento právní akt zákonný, slučitelný se Smlouvou o EU, právním státem nebo mezinárodními standardy v oblasti lidských práv. Podle tohoto rozhodnutí mají sankcionované osoby právo předložit Radě prohlášení. Pokud Radu přesvědčí, může své rozhodnutí revidovat. Proč by ti, kdo zařadili osoby na sankční seznam, nyní měli přiznat, že udělali chybu? Politici, jak víme, nedělají chyby. Rozhodnutí, které se nyní týká i Bauda, opět nebylo projednáváno na ministerské úrovni. Vzhledem k povaze sankční politiky jsou návrhy rozhodnutí přístupné jen několika málo lidem, a poslanci členských států EU s velkou pravděpodobností neměli možnost si je podrobně prohlédnout. Všechno se děje pod hlavičkou: protireakce na „hybridní“ ruskou válku. Pokud Rada Baudovu námitku zamítne, může se odvolat k Evropskému soudnímu dvoru (ESD) v Lucemburku. Takové řízení trvá nějakou dobu. Odvolání k národnímu soudu nebo Evropskému soudu pro lidská práva je zbytečné. Rada může v zásadě kdykoli změnit své vlastní rozhodnutí. Sankce se pravidelně přezkoumávají. To by však vyžadovalo, aby se do rozhodnutí zapojili politici a média. Co je to za zákon, zamýšlený jako politická odplata za ruskou „hybridní“ válku, která nyní skandálně porušuje základní práva občanů a obyvatel EU? Zdůvodnění zařazení Bauda na sankční seznam bylo velmi stručné. Zaprvé, objevil se v „proruských“ médiích (ať už to znamená cokoli). Zadruhé, šířil konspirační teorii, že za válku je zodpovědná Ukrajina. Ti, kdo to napsali, se nesnažili poskytnout spolehlivé důkazy. Nejinak tomu bylo i u dalších sankcionovaných osob. Cílem se zdá být říct všem, kteří si již nezpívají aktuální melodii EU: Mlčte. Jinak byste mohli být další na řadě vy. Kdo pak bude moci svobodně vyjadřovat svůj názor? Američané. Na sankčním režimu EU jim nezáleží. Jsou mimo dosah EU, pokud nechtějí v EU trávit dovolenou. Problém je v tom, že takto jde demokracie do zkázy. Nejnovější studie Allensbachova institutu zdokumentovala enormní ztrátu důvěry veřejnosti v nejdůležitější demokratické instituce v Německu. Důvěra v politické strany je na dně, stejně jako důvěra v média. Důvěra v Bundestag a vládu byla silně otřesena. Dokonce i Spolkový ústavní soud, jediná instituce, které většina Němců stále důvěřuje, je v této krizi důvěry zasažen. Toto je katastrofa, které je třeba aktivně čelit. V průzkumu EU z jara 2025 52 procent Němců uvedlo, že EU spíše důvěřují. 40 procent zastávalo opačný názor. Tato čísla nenabízejí žádné ujištění. Považuji za extrémně nebezpečné, že EU podkopává své samotné základy, když – stejně jako v případě sankční legislativy z roku 2024 – nedodržuje proporcionalitu a UKLÁDÁ PŘÍSNÉ SANKCE ZA ČINY, KTERÉ JSOU CHRÁNĚNY ÚSTAVAMI ČLENSKÝCH STÁTŮ EU, A JSOU PROTO LEGÁLNÍ. Integrace je příliš důležitá na to, aby byla zatěžována i podezřením, že Brusel dává příklad a ukládá drakonické tresty, které z občanů fakticky dělají neosoby – vinné, dokud se před EvropskýmKopírovat text

Screenshot není k dispozici