← MUDr. Ivan David

Vykolejení Západu: co nám hrozí Emmanuel Todd Trumpova zvrácenost se odhaluje na Blízkém východě, válečné štvaní NATO v Evropě. Emmanuel Todd píše v úvodu svého komentáře na Substacku: Na žádost mého slovinského vydavatele jsem právě napsal novou předmluvu k knize La Défaite de l’Occident (Porážka Západu), a považuji za nezbytné okamžitě ji zveřejnit na Substacku. Hrozba eskalace všech konfliktů je stále jasnější. Tento text poskytuje schematický a provizorní, ale aktuální výklad vývoje krize, kterou prožíváme. Tento text je ve skutečnosti závěrem mého posledního rozhovoru s Diane Lagrangeovou v pořadu Fréquence Populaire: „Vítězství Ruska, izolace a fragmentace Francie a Západu“. Od porážky k vykolejení Necelé dva roky po francouzském vydání knihy La Défaite de l’Occident (Porážka Západu) v lednu 2024 se hlavní předpovědi knihy naplnily. Rusko bouři vojensky i ekonomicky přečkalo. Americký vojenský průmysl je vyčerpaný. Evropské ekonomiky a společnosti jsou na pokraji imploze. Ukrajinská armáda se ještě nezhroutila, ale fáze rozpadu Západu již byla dosažena. Vždy jsem oponoval rusofobní politice Spojených států a Evropy, ale jako člověk Západu, oddaný liberální demokracii, Francouz vyškolený v v Anglii, dítě matky, která byla během druhé světové války uprchlicí ve Spojených státech, jsem zdrcen důsledky války vedené bez zpravodajských informací proti Rusku pro nás – lidi Západu. Jsme teprve na začátku katastrofy. Blíží se bod zlomu, za nímž se projeví konečné důsledky porážky. „Zbytek světa“ (neboli Globální Jih, či Globální většina), který se spokojil s podporou Ruska odmítnutím bojkotu jeho ekonomiky, nyní otevřeně projevuje svou podporu Vladimiru Putinovi. Země BRICS se rozšiřují přijímáním nových členů a zvyšováním své soudržnosti. Indie, kterou Spojené státy vyzvaly k výběru stran, zvolila nezávislost: fotografie Putina, Si Ťin-pchinga a Modiho, kteří se setkali na srpnovém zasedání Šanghajské organizace pro spolupráci v roce 2025, zůstanou symbolem tohoto klíčového okamžiku. Západní média však nadále vykreslují Putina jako monstrum a Rusy jako nevolníky. Tato média si již dříve nedokázala představit, že je zbytek světa vnímá jako vůdce, ale i obyčejné lidské bytosti, nositele specifické ruské kultury a touhy po suverenitě. Nyní se obávám, že naše média prohloubí naši slepotu tím, že si nebudou schopna představit obnovenou prestiž Ruska ve zbytku světa, který byl Západem po staletí ekonomicky vykořisťován a s nímž se zacházelo arogantně. Rusové se odvážili. Vyzvali Impérium a vyhráli. Ironií dějin je, že Rusové, Evropané a bílí lidé mluvící slovanským jazykem, se stali vojenským štítem zbytku světa, protože Západ je po pádu komunismu odmítl integrovat. Představuji si, že Slovinci jsou kulturně obzvláště dobře připraveni tuto ironii ocenit, i když jako antropolog rodiny a náboženství velmi dobře vím, že navzdory svému slovanskému jazyku je Slovinsko sociálně a ideologicky mnohem blíže Švýcarsku než Rusku. Mohu zde načrtnout model vykloubení Západu na příkladu nekonzistentnosti politiky Donalda Trumpa, poraženého amerického prezidenta. Tyto nekonzistentnosti podle mého názoru nevyplývají z nestabilní a nepochybně zvrácené osobnosti, ale z neřešitelného dilematu Spojených států. Na jedné straně jejich vůdci, jak v Pentagonu, tak v Bílém domě, vědí, že válka je prohraná a že Ukrajina bude muset být opuštěna. Selský rozum je proto vede k tomu, že se chtějí z války dostat. Na druhé straně jim však tentýž selský rozum umožňuje uvědomit si, že stažení z Ukrajiny bude mít pro Impérium dramatické důsledky, horší než po válce ve Vietnamu, Iráku nebo Afghánistánu. Toto je skutečně první americká strategická porážka v globálním měřítku, a to v kontextu masivní deindustrializace ve Spojených státech a obtížné reindustrializace. Čína se stala světovou dílnou; její velmi nízká míra porodnosti jí jistě zabrání v nahrazení Spojených států, ale na to, aby jí USA průmyslově konkurovaly, je již příliš pozdě. Dedolarizace globální ekonomiky začala. Trump a jeho poradci to nemohou akceptovat, protože by to znamenalo konec Impéria. Přesto by postimperiální éra měla být cílem projektu MAGA (Make America Great Again), který usiluje o návrat k americkému národnímu státu. Ale pro Ameriku, jejíž produktivní kapacita v oblasti reálného zboží je nyní velmi nízká, je nemožné vzdát se života na dluh, jak to dělá pouhou produkcí dolarů. Takový imperiálně-měnový ústup by znamenal prudký pokles životní úrovně, a to i pro Trumpovy voliče. První rozpočet Trumpova druhého funkčního období, „One Big Beautiful Bill Act“, proto zůstává imperiální navzdory celní ochraně, která ztělesňuje protekcionistický projekt nebo sen. OBBBA zvyšuje vojenské výdaje a deficit. Rozpočtový deficit ve Spojených státech nevyhnutelně znamená produkci dolarů a obchodní deficit. Imperiální dynamika, respektive imperiální setrvačnost, nadále podkopává sen o návratu k produktivnímu národnímu státu. V Evropě je vojenská porážka vedoucími politiky stále špatně pochopena. Neřídili operace. Byl to Pentagon, kdo v létě 2023 (během kterého jsem napsal knihu Porážka Západu) vypracoval plány ukrajinské protiofenzívy. Americká armáda, i když měla své ukrajinské proxy, kteří ve válce bojovali, věděla, že ji ruská obrana zlomila – protože nedokázala vyrobit dostatek zbraní a protože ruská armáda byla chytřejší. Evropští vůdci dodali pouze zbraňové systémy, a to ne ty nejdůležitější. Ačkoli si nejsou vědomi rozsahu vojenské porážky, vědí, že jejich vlastní ekonomiky byly paralyzovány sankční politikou, zejména narušením dodávek levné ruské energie. Ekonomicky rozpůlit evropský kontinent byl aktem sebevražedného šílenství. Německá ekonomika stagnuje. Chudoba a nerovnost rostou na celém Západě. Spojené království je na pokraji kolapsu. Francie není v ničem pozadu. Společnosti a politické systémy jsou ve slepé uličce. Negativní ekonomická a sociální dynamika existovala již před válkou a Západ již zatěžovala. Byla v různé míře viditelná v celé západní Evropě. Volný obchod podkopává průmyslovou základnu. Imigrace rozvíjí syndrom identity, zejména mezi pracujícími třídami, které jsou zbaveny jistých a řádně placených pracovních míst. V hlubším smyslu je negativní dynamika fragmentace kulturní: masové vysokoškolské vzdělávání vytváří stratifikované společnosti, v nichž vysokoškolsky vzdělaní – 20 %, 30 %, 40 % populace – začínají žít mezi sebou, považovat se za nadřazené, pohrdat pracujícími třídami a odmítat manuální práci a průmysl. Základní vzdělání pro všechny (všeobecná gramotnost) živilo demokracii a vytvářelo homogenní společnost s rovnostářským podvědomím. Vysokoškolské vzdělání dalo vzniknout oligarchiím a někdy i plutokraciím, stratifikovaným společnostem napadeným nerovným podvědomím. Vrcholný paradox: rozvoj vysokoškolského vzdělávání nakonec vedl k poklesu intelektuální úrovně v těchto oligarchiích nebo plutokraciích! Tuto posloupnost jsem popsal před více než čtvrt stoletím v knize Ekonomická iluze, publikované v roce 1997. Západní průmysl se přesunul do zbytku světa a samozřejmě do bývalých lidových demokracií východní Evropy, které, osvobozené od područí Sovětského Ruska, nyní znovu získaly své staleté postavení periferie ovládané západní Evropou. V kapitole 3 podrobně rozebírám tento druh vnitřní Číny, kde je stále mnoho průmyslových dělníků. Všude v Evropě však elitářství vysoce vzdělaných lidí vedlo k „populismu“. Válka zvýšila napětí v Evropě. Ožebračuje kontinent. Především však jakožto zásadní strategické selhání delegitimizuje vůdce, kteří nejsou schopni vést své země k vítězství. Rozvoj konzervativních lidových hnutí (obvykle označovaných novinářskými elitami jako „populistická“, „krajně pravicová“ nebo „nacionalistická“) se zrychluje. Reformní Spojené království ve Spojeném království. AfD v Německu, Národní shromáždění ve Francii... Je ironií, že ekonomické sankce, o kterých NATO doufalo, že přinesou „změnu režimu“ v Rusku, se chystají přinést kaskádu „změn režimu“ do západní Evropy. Západní vládnoucí třídy jsou delegitimizovány porážkou právě v okamžiku, kdy je ruská autoritářská demokracie znovu legitimizována vítězstvím, nebo spíše více než relegitimizována, protože návrat Ruska ke stabilitě pod Putinem mu od počátku zajistil nespornou legitimitu. Takový je náš svět, jak se blížíme k roku 2026. Rozkol Západu nabývá podoby „hierarchického tříštění“. Spojené státy se vzdávají kontroly nad Ruskem a, jak se stále více domnívám, i nad Čínou. Spojené státy, blokované Čínou kvůli dovozu samaria, vzácného prvku zemin nezbytného pro vojenské letectví, už nemohou snít o vojenské konfrontaci s Čínou. Zbytek světa – Indie, Brazílie, arabský svět, Afrika – toho využívá a vzdaluje se. Spojené státy se však energicky obracejí proti svým evropským a východoasijským „spojencům“ v konečném úsilí o nadměrné využívání a, je třeba přiznat, z čiré zloby. Aby unikly ponížení. Aby skryli svou slabost před světem i před sebou samými, trestají Evropu. Impérium požírá samo sebe. To je význam cel a nucených investic, které Trump uvalil na Evropany, kteří se stali koloniálními subjekty v zmenšující se říši spíše než partnery. Éra liberálních solidárních demokracií je u konce. Trumpismus je „bílý populistický konzervatismus“. Na Západě se netvoří solidarita mezi populistickými konzervativci, ale rozpad vnitřní solidarity. Vztek plynoucí z porážky vede každou zemi k tomu, aby se obrátila proti slabším než ona sama, aby dala průchod své zášti. Spojené státy se obracejí proti Evropě a Japonsku. Francie znovu aktivuje konflikt s Alžírskem, svou bývalou kolonií. Není pochyb o tom, že Německo, které od Scholze po Merze souhlasilo s poslušností vůči Spojeným státům, obrátí své ponížení proti svým slabším evropským partnerům. Moje vlastní země, Francie, se mi jeví jako nejvíce ohrožená. Jedním ze základních konceptů porážky Západu je nihilismus. Vysvětluji, jak „nulový stav“ protestantského náboženství – sekularizace na jeho konci – vysvětluje kolaps amerického vzdělávání a průmyslu. Nulový stav také otevírá metafyzickou prázdnotu. Nejsem osobně věřící a nezastávám se návratu k náboženství (nevěřím, že je to možné), ale jako historik musím poznamenat, že mizení společenských hodnot náboženského původu vede k morální krizi, k touze ničit věci a lidi (válka) a v konečném důsledku k pokusu o zrušení reality (například fenomén transgender u amerických demokratů a popírání globálního oteplování u republikánů). Krize existuje ve všech plně sekularizovaných zemích, ale je horší v těch, kde náboženstvím byl protestantismus nebo judaismus, což jsou absolutistická náboženství ve svém hledání transcendentna, spíše než katolicismus, který je otevřenější kráse světa a pozemského života. Právě ve Spojených státech a Izraeli vidíme rozvoj parodických forem tradičních náboženství, parodií, které jsou podle mého názoru ve své podstatě nihilistické. Tento iracionální rozměr je jádrem porážky. Tato porážka tedy není jen „technickou“ ztrátou moci, ale také morálním vyčerpáním, absencí pozitivního existenčního smyslu, která vede k nihilismu. Tento nihilismus stojí za touhou evropských vůdců, zejména na protestantských březích Baltského moře, rozšířit válku proti Rusku prostřednictvím neustálých provokací. Tento nihilismus stojí také za americkou destabilizací Blízkého východu, což je vrcholný projev vzteku vyplývajícího z americké porážky Ruskem. Především nepodlehněme příliš zjednodušujícímu závěru, že Netanjahuův režim v Izraeli jedná při genocidě v Gaze nebo při útoku na Írán nezávisle. Nihilistický protestantismus a nihilistický judaismus jistě tragicky spojují své účinky v těchto výbuších násilí. Ale na celém Blízkém východě jsou to Spojené státy, které dodávaly zbraně a někdy i přímo útočily, jsou to ony, kdo je v konečném důsledku zodpovědný za chaos. Tlačí Izrael k akci, stejně jako tlačily na Ukrajince. První Trumpovo prezidentství zřídilo americké velvyslanectví v Jeruzalémě a byl to Trump, kdo si jako první představil, že se Gaza promění v přímořské letovisko. Jsem si vědom toho, že k dokázání této teze by bylo zapotřebí knihy, knihy, která by rozebírala interakce mezi jednotlivými aktéry. Ale jako profesionální historik, který se geopolitice věnuje půl století, mám pocit, že stejně jako NATO-Evropa, i Izrael přestal být nezávislým státem. Problém Západu je vskutku naprogramovaná smrt národního státu. Impérium je obrovské a rozpadá se uprostřed hluku a zuřivosti. Toto impérium je již polycentrické, rozdělené ve svých cílech, schizofrenní. Ale žádná z jeho částí není skutečně nezávislá. Trump je jeho současným „středem“; je také jeho nejlepším ideologickým a praktickým vyjádřením, kombinujícím racionální touhu ustoupit do své bezprostřední sféry nadvlády (Evropa a Izrael) s nihilistickými impulsy, které upřednostňují válku. Tyto tendence – stažení se a násilí – se projevují i v americkém srdci impéria, kde interně působí princip hierarchického štěpení. Stále více angloamerických autorů evokuje příchod občanské války. Americká plutokracie je pluralitní. Existuje plutokracie finančníků, ropných magnátů a Silicon Valley. Trumpovi plutokraté, texaští ropní magnáti a nedávní konvertité ze Silicon Valley opovrhují demokratickými elitami východního pobřeží, které samy opovrhují bílými trumpisty ze srdce země, kteří samy opovrhují černými demokraty atd. Jedním ze zajímavých rysů dnešní Ameriky je, že její vůdci stále obtížněji rozlišují mezi vnitřními a vnějšími problémy, a to navzdory snaze MAGA zastavit imigraci z jihu. Armáda střílí na lodě opouštějící Venezuelu, bombarduje Írán, vstupuje do center demokratických měst ve Spojených státech a sponzoruje izraelské letectvo pro útok na Katar, kde se nachází obrovská americká základna. Každý čtenář sci-fi v tomto znepokojivém seznamu rozpozná začátek sestupu do dystopie, tedy negativního světa, kde se prolíná moc, fragmentace, hierarchie, násilí, chudoba a zvrácenost. Zůstaňme tedy sami sebou, mimo Ameriku. Zachovejme si vnímání vnitřku a vnějšku, smysl pro proporce, kontakt s realitou, naši představu o tom, co je správné a krásné. Nenechme se vtáhnout do bezhlavého spěchu do války našimi vlastními evropskými vůdci, těmi privilegovanými jedinci ztracenými v historii, zoufalými z porážky, vyděšenými představou, že jednoho dne budou souzeni svými národy. A především, především, nadále přemýšlejme o smyslu věcí.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici