← MUDr. Ivan David

Přehlížené ponaučení z Mileiova fiaska Volba je multipolarita nebo selhání a plná podřízenost USA Od Tarika Cyrila Amara na platformě Substack: Argentina je na pokraji bankrotu. Protože to je název pro situaci, kdy zoufale potřebujete příslib záchranného balíčku, abyste si koupili čas, zatímco plnou záchranu můžete potřebovat i později, jak připouštějí Financial Times i The Economist. Kvůli akutní krizi, kterou vyvolala lokální, ale klíčová volební porážka vlády samozvaného „anarchokapitalisty“ a umělce s motorovou pilou Javiera Mileiho, se měna země zhroutila a zakolísala a její akciový trh opakovaně klesl. Mileiho nedávný „zdrcující neúspěch“ (Al Jazeera) v klíčové provincii Buenos Aires šokoval jeho příznivce v zahraničí: Bloomberg TV oznámila „velké zklamání pro investory“ a oznámila „inflexní bod“ pro Argentinu. Vzhledem k tomu, že se tam koncem října chystají volby do poloviny volebního období, může být porážka v Buenos Aires znamením toho nejhoršího, co pro západního libertariánského představitele může přijít, a to masivní odmítnutí ze strany národních voličů. Důležité je, že Argentinci se shodují: Mileiho debakl v Buenos Aires vnímají jako jeho první bolestivou porážku, po které budou následovat další. A mnozí věří, že si to všechno bohatě zaslouží. Milei koneckonců nebyl „jen“ ideologicky bigotní demoliční koulí, ale také šiřitelem korupce, protekce a v neposlední řadě i ničivých masových podvodů. Jeden z hlavních kandidátů jeho strany právě odstoupil z volební kampaně kvůli obviněním z podvodu, která jsou zjevně příliš pravdivá na to, aby byla ignorována. Mileiho sestra Karina, kterou nazývá „šéfkou“ (Jak se říká nevyřešeným dětským problémům, doktore Freude?), je velmi věrohodně obviněna z velmi pochybných obchodů s farmaceutickými společnostmi (jak šeptají v Bruselu: „nikdy se nestaňte druhou von der Leyenovou!“). A sám Javier sehrál klíčovou roli v podvodu s pump-and-dumpem meme coinů, který podle Forbesu zaplatili téměř všichni, kdo investovali celkem přes 250 milionů dolarů. Na chvíli se podařilo tento útěk zastavit, ale jen proto, že americká vláda demonstrativně oznámila, že udělá (čti: zaplatí) cokoli, co bude potřeba, aby v podstatě zachránila nikoli Argentinu, ale Mileie osobně, jak uznávají jak The Economist, tak CNN. Tyto americké sliby se však neproměnily v nic konkrétního, překvapivého. Místo toho senátor a americký ministr zemědělství veřejně kritizovali Argentinu za to, že utrácí peníze, zatímco její farmáři konkurují americkým. A tak se situace opět vrací. Ekonomické a politické otřesy nejsou pro Argentinu ničím novým. Na současné krizi jsou však velmi zvláštní dvě věci. Jedna je zřejmá a dostává se jí velké pozornosti: Ve velkém, skutečně globálním ideologickém boji mezi austetariánskými, hyperkapitalistickými globalisty, jejichž je Milei lokální, i když extra-šílenou variantou, a jejich odpůrci, od levicových egalitaristů po suverenisty, představuje Mileiho prudký pád velkou ostudu pro globalisty a pokud ještě ne vítězství, tak dar z nebes pro egalitaristy a etatisty. Zde je radikální experiment fanatického škrtání státních výdajů (zase ta motorová pila) a brutálního přerozdělování od nemajetných k těm, kteří mají všechno. Byl přijat s neuváženým nadšením globálním 1 procentem a obecně pravicí, od Elona Muska přes Giorgii Meloni až po samozřejmě Donalda Trumpa a hnutí MAGA. A sakra, ten experiment je v průšvihu! Říkejte si o reálně existujícím mileismu, co chcete, ale jakmile potřebuje podporu MMF a také velkého bratra ve Washingtonu, aby ho (možná) zachránil ve velmi neobvyklém záchvatu altruismu, který může nastat, nebo také nemusí, rozhodně „nevítězí“, ať už si americký prezident a jeho podlézaví poskoci na veřejnosti sní o čemkoli. Místo toho nyní slyšíme o „bývalém spasiteli“, který je nyní uvízl v hlubokých problémech. Trump dokonce absurdně prohlásil, že Argentina žádnou záchranu nepotřebuje. Místo toho měl při nedávném setkání s velmi pokorným Mileiem v OSN nabídnout něco jiného a mnohem levnějšího: Americký uberkapitalista Mileiho výslovně „podpořil“ v jeho příští prezidentské kandidatuře v Argentině. Tolik k národní suverenitě. V dobrém Trumpově stylu byl ministr financí Scott Bessent vyzván, aby úslužně zdůraznil svého šéfa a potvrdil, jak „fantastickou práci“ Milei odvádí a že v podstatě čelí stejnému úkolu jako Trump v USA. Celé to působilo smutným, neforemným dojmem: Na Valném shromáždění OSN Milei burácel o tom, že chce Falklandské ostrovy/Malvíny zpět od Británie. (Co říkáte na zoufalé kousky, které se snaží odvést pozornost od domácí malátnosti?) Tváří v tvář Trumpovi seděl mlčky, usazený na židli jako výčitkami svědomí zkrušený žák v ředitelně školy. Milei přijal dokument, jako by dostával skórovací kartu, a přijal ho s maximální servilností: z toho divokého držitele motorové pily nezbylo nic, spíš působil jako mazánek pana učitele, který si jde vyzvednout odměnu. Zda takové scény argentinské voliče přilákají, nebo odradí, se teprve uvidí. Mimochodem, opět k té záchraně: Trumpovo odmítnutí bylo zjevně otázkou extrémně zavádějící rétoriky, nikoli obsahu. Ve skutečnosti, jak nás informovaly Financial Times, Bessent pilně připravoval celý balíček možností, které mají jednu věc společnou: budou pumpovat peníze do Mileiho režimu a budou to platit američtí daňoví poplatníci, nehledě na to, jak propracovaně to bude skryto: Úžasných 20 miliard dolarů jen na swapovou linku (dohoda mezi dvěma centrálními bankami o výměně měn) pro argentinskou centrální banku, plus deklarovaná připravenost odkoupit argentinský státní dluh a „významný pohotovostní úvěr“. Nakonec se nemusí použít všechny výše uvedené a možná vůbec nic, ale je to nebo by to samozřejmě byla záchrana pod jiným názvem. A pak je tu druhý, ale velmi opomíjený aspekt Mileiho fiaska, ten, kterému se dostává příliš málo pozornosti: Za Mileiho vlády se Buenos Aires nejenže spojilo s Washingtonem, jak se tomu možná nikdy předtím nestalo, a to ani během studené války v minulém století. Muž s motorovou pilou ve skutečnosti doslova zaprodal svou zemi a vzdal se jejího majetku a suverenity s perverzní radostí, neobvyklou i podle těch nejdivočejších měřítek těch nejzápornějších jihoamerických „yankee kolaborantů“. Zároveň Milei již dlouho chvályhodně explicitně vyjadřuje klíčovou skutečnost: Rozhodnutí se pro extrémní podřízení se USA jako politickou záležitost znamenalo také říct „ne“ snadno dostupné alternativě a vyvažovači, BRICS a vznikajícímu řádu multipolarity, který ztělesňuje. Když Milei nastoupil do úřadu koncem roku 2023, Buenos Aires bylo skutečně na dobré cestě k připojení se k BRICS. Je prakticky jisté, že bez Mileiho by Argentina nyní byla členem. Čerstvě zvolená motorová pila se však této do této vyhlídky zařízla a otevřeně prohlásila, že „naše geopolitická spojenectví jsou Spojené státy a Izrael“. A necelé dva roky potévypadá situace takto: Kvůli Mileiho bezohledné politice drancování a ničení se miliony Argentinců ocitly v hlubokých problémech. Libertariánský zázrak, který sliboval, se nestal a nestane se. Jeho politika sice na okamžik, který se může ukázat jako pomíjivý, stabilizovala změnu, ale udělala to tak, že zničila jak reálnou ekonomiku, tak již tak křehkou soudržnost argentinské společnosti. Nezaměstnanost je od roku 2021 vyšší než kdykoli předtím, zatímco polovina pracujících Argentinců se obává ztráty zaměstnání; reálné mzdy klesají, životní náklady rostou, což z Argentiny dělá „jednu z nejdražších zemí Latinské Ameriky“. A to vše se děje v době, kdy je Argentina závislá na USA – a podle Mileiho i na Izraeli – jako nikdy předtím. Není Mileiho chyba, že se nikdy neobjevilo zázračné řešení dlouhodobých problémů Argentiny. Ale je to jeho – hrozná – chyba, že to slíbil a pak vše ještě zhoršil. Je také jeho chyba, že bezdůvodně zabouchl dveře před příležitostí připojit se k neustále rostoucímu, ekonomicky a politicky silnému společenství států, které se nehlásí k žádné jednotlivé zemi, ale k nevyhnutelnému mezinárodnímu řádu multipolarity. Místo toho Milei zavedl svou zemi nejen do další krize, ale na velmi pusté místo, kde je sama jako nikdy předtím se svými americkými přáteli z pekla. Jeho osobní ponížení na setkání s Trumpem bylo jen předzvěstí toho, co může celá Argentina očekávat, dokud se Mileiho nezbaví. Argentinský establishment již vykazuje známky vážné vzpoury: Senát právě zablokoval Mileiho opakované pokusy o snížení financování univerzit a pediatrické péče. Argentinská krize není lokální událostí. A jde o mnohem víc než jen o Mileiho nafouklé ego, únavné varietní kousky a dlouho očekávanou odplatu. Argentina je místo toho další předzvěstí globální přechodné fáze: Až na velmi málo výjimek budou nyní další státy čelit stále těžší volbě. Připojte se k multipolaritě, nebo se zcela podřiďte USA, jejichž impérium se zmenšuje a stává se ještě brutálnějším a více vykořisťujícím než dříve.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici