← MUDr. Ivan David

Čas pirátů Od Dagmar Hennové Jde o dvě různé události na různých místech, ale spojuje je podobný přístup. A fakt, že západní média tyto události stejně zkreslují, je spojují také. Jedním z případů jsou lodě flotily pomoci Gaze, které téměř všechny Izrael zabavil. O tom se stále věrně informuje. Také fakt, že osoby na těchto lodích byly zajaty izraelskou armádou, převezeny do Izraele a odtud mají být deportovány. Klíčová informace v této souvislosti však chybí: stalo se tak v mezinárodních vodách. Totéž platí pro tanker Boracay, který v současné době kotví v Biskajském zálivu poté, který byl obsazen kapitán zatčen. Kapitán je mimochodem obviněn, jak uvádí Der Spiegel, z neuposlechnutí „oficiálního rozkazu“. I zde: Francouzská armáda vnikla na tanker, když se nacházel v mezinárodních vodách. Důvodem bylo tvrzení, že z lodi byly vypuštěny drony, což údajně před pár dny zastavilo leteckou dopravu v Dánsku. Vtipné na celém příběhu je, že na této lodi není ani ruská posádka – kapitán a jeho první důstojník jsou Číňané. Osmnáct let starý tanker japonské výroby (IMO 9332810) byl na cestě z Primorsku do Indie a přepravoval ruskou ropu. Jinak v současné době pluje pod vlajkou Beninu. Loď od roku 2013 čtyřikrát změnila majitele a šestkrát vedení, ale to není žádný skandál. Je mírně podprůměrně stará (průměrný věk ropných tankerů na světě je 19,5 let), rozhodně není pojištěná v Londýně, ale je to obyčejná, solidní loď, jejíž příjmení naznačují indického majitele (za spoustu peněz byste si to mohli vyhledat). Jediným důvodem, proč je posádka tankeru obviňována z odpalování dronů, je to, že EU je rozrušená z nákupu ruské ropy Indií a francouzský prezident Emmanuel Macron, který se stále hlouběji propadá do národní krize, si možná myslí, že trocha pirátství může vylepšit jeho image. Koneckonců, na summitu EU v Kodani navrhl „zničení obchodního modelu zadržením těchto lodí na několik dní nebo týdnů“ a zřejmě se okamžitě rozhodl tyto myšlenky uvést do praxe. Ano, to je slovo, které obě události spojuje: pirátství. Je obzvláště drzé obviňovat kapitána Boracay z toho, že neposlechl francouzské piráty, kteří by podle mezinárodního námořního práva měli být vděční, že se nedostali pod palbu. Samozřejmě i samotný termín pirátství je slabé slovo. Podle článku 110 Úmluvy o mořském právu existují pouze tři myslitelné důvody pro převzetí kontroly nad plavidlem v mezinárodních vodách: Existují-li závažné důvody se domnívat, že plavidlo se zabývá pirátstvím nebo obchodem s otroky, nebo že posádky patří k národnosti státu, který ji obsadil, ale pluje pod nesprávnou vlajkou. Boracay však rozhodně není francouzský. Pro tento útok tedy neexistuje žádný právní základ, který se mimochodem vztahuje i na lodě flotily Gazy. A nyní, proč je termín pirátství ještě více trivializující: Vztahuje se na soukromé, komerční aktéry. Pokud se stejného činu, tj. protiprávního převzetí kontroly nad cizím plavidlem, dopustí stát, pak se jedná o válečný akt. A konkrétně – a to je jediný důvod, proč tento konflikt okamžitě neeskaluje – proti státu vlajky. V případě Boracay tedy proti Beninu. V případě Globální flotily Sumud je rozsah států vlajky široký: vlajkovou loď Alma lze identifikovat jako britskou podle čísla MMSI, Adagio jako španělskou, loď Adara jako francouzskou, All In jako italskou, Mohammad Bar jako nizozemskou a Seulle odkazuje na San Marino. Podle samotné flotily je do boje zapojeno také několik lodí pod polskou vlajkou, jedna pod alžírskou vlajkou, a dokonce i jedna, Catalina, pod německou vlajkou. Všechny tyto lodě, jakkoli malé, jsou územím státu vlajky. Zajetím těchto plavidel se tedy izraelská armáda dopustila válečného aktu proti Velké Británii, Francii, Španělsku, Itálii, Nizozemsku a San Marinu. Lidé na těchto lodích nebyli zatčeni; byli uneseni. Stejně jako to dělali piráti u Somálska. To také vysvětluje, proč se lodě španělského a italského námořnictva již nenacházely v blízkosti flotily – možná by musely na tento izraelský útok reagovat. Kdyby zahájily palbu na izraelské námořnictvo, spadalo by to pod mezinárodní právo. Raději se ale stáhly a nechaly válečný akt pokračovat. Mimochodem, jedna loď, ve Francii registrovaná Mikeno, je zatím jedinou z celé flotily, která dosáhla teritoriálních vod u Gazy. Globální flotila Sumud oznámila, že k dalšímu kontaktu nedošlo, ale od té doby změnila označení na „pravděpodobně zachycena“. Podle tiskové zprávy flotily byli členové posádky unesených lodí převezeni na kontejnerovou loď MSC Johannesburg, 23 let starou loď, která kdysi patřila velké přepravní společnosti Maersk a v současné době je na cestě do izraelského přístavu Ašdod. Mimochodem, je zajímavou otázkou, jak bude stát vlajky Libérie reagovat na svou účast na těchto únosech, pokud je tvrzení týkající se MSC Johannesburg pravdivé. „Jedná se o nezákonný únos, který je v přímém porušení mezinárodního práva a základních lidských práv. Zachycování humanitárních lodí v mezinárodních vodách je válečný zločin,“ uvádí se v tiskové zprávě – a to z právního hlediska správně. Včera proběhl rádiový rozhovor mezi členem flotily a členem izraelské armády. „Mezinárodní soudní dvůr,“ říká Brazilec Thiago Avila, „ve svém předběžném rozhodnutí rozhodl, že jakýkoli pokus o maření humanitární mise v Gaze je podle mezinárodního práva zakázán.“ Důvody uváděné pro tyto válečné činy jsou ve skutečnosti zcela irelevantní, protože nemění právní situaci. Únosem tankeru Francie pouze dokázala, že je schopná jednat stejně nelegálně, jako je to již dlouho známo o Izraeli. Zdůvodnění útoku francouzského námořnictva, které poskytla Euronews, je však jistě zábavné: „Podle francouzského námořnictva loď prováděla podezřelé manévry a pohybovala se v kruzích v oblasti blízko francouzských teritoriálních vod.“ A i kdyby to byly čtverce nebo hvězdy – mezinárodní vody zůstávají mezinárodními vodami... Útok na flotilu Global Sumud má koneckonců i další důsledky. Není divu, že německé ministerstvo zahraničí nemůže pro bezpečnost posádek udělat víc než „prosím, prosím“ při únosu lodi pod německou vlajkou. Největší italský odborový svaz však vyzval ke generální stávce – a to poté, co dokoví dělníci v Janově nedávno odmítli povolit dodávky zbraní do Izraele. A Kolumbie přerušila s Izraelem diplomatické vztahy. Bude mít únos Boracaye důsledky? Pokud se Macronův nápad takto zacházet se všemi loděmi přepravujícími ruskou ropu do Indie nebo Číny rozšíří, zbývají dvě možnosti: vojenský doprovod nebo ozbrojený personál na lodích. Podle námořního práva je legální se bránit proti pirátům. To spadá pod sebeobranu. Pokud se o to pokouší stát, je to stejně legální, ale pak se to nazývá obrana proti ozbrojenému útoku. Věci dlouhodobě nezůstanou tak, jak jsou nyní. Protože to, o co se pokouší, představuje masivní erozi mezinárodního práva. Kdyby se každý takto choval, mezinárodní námořní obchod by byl mrtvý. Nepoddajný aktér, jako je Izrael, by mohl být na chvíli hájen. Ale čím více se seznam rozrůstá, tím vyšší je pravděpodobnost, že se jedna z těchto konfrontací vyhrotí. Nebo že se za podobné oplatí podobným. Existuje důvod, proč se v celém kontextu této pohádky o „stínové flotile“ tu a tam objeví nějaké píchnutí špendlíkem, nyní ve Francii. Bez ohledu na to, jak moc si příběh přikrášlujete, zůstává válečným aktem. Je čas pirátů.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici