← MUDr. Ivan David

Ukrajina: Stále více lidí by přijalo mír i s územními ústupky Ukrajinci jsou unavení z války a chtějí mír – i za určitou cenu. Naděje tak zastiňuje realitu. Zpráva válečného reportéra Lukase Mosera z Oděsy pro Berliner Zeitung: Lidé na Ukrajině s napětím sledují vývoj událostí kolem setkání v Anchorage a Washingtonu. Vyhlídka na mír zmírnila striktní odmítání územních postoupení mnoha lidí. Toto jsou překvapivé vhledy do ukrajinské duše. Desítky rozhovorů s kolemjdoucími v Oděse ukazují, že se názory Ukrajinců na možný mír změnily. Ústupky, které se ještě před krátkou dobou zdály nemožné, dnes mnozí akceptují. Otázkou je: Co to všechno znamená pro budoucí jednání? Je těsně před desátou hodinou večer v Oděse a centrem města zní sirény. „Nebojte se, tento druh poplachu obvykle nic nezpůsobí,“ říká někdo u stolu. Ale jen o čtyři minuty později se v dálce ozve hlasitá rána – jasně slyšitelná. Skupinou se šíří zklamání. Nyní je to součást každodenního života. Každodenního života, o kterém mnozí doufají, že se brzy změní. Dění vyvolané setkáním ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho amerického protějšku Donalda Trumpa na Aljašce a následným summitem Evropanů, včetně prezidenta Volodymyra Zelenského, v Bílém domě, přiživilo naděje na brzké ukončení války zde na samotné Ukrajině. Dlouho byla většina Ukrajinců – alespoň tak se veřejně prezentovali – proti míru za podmínek diktovaných Ruskem. Postoupení území pro mnohé nepřipadalo v úvahu, Krym byl jediným argumentem, o kterém chtěli diskutovat jako o vyjednávacím argumentu. To, o čem se nyní diskutuje – zmrazení frontové linie a dodatečné postoupení celého Donbasu – jde mnohem dál. A přesto se zdá, že veřejné mínění se posouvá k přijetí těchto podmínek – pro „skutečný mír“, slyšíme tu znovu a znovu. Člověk musí být realista, jinak to nikdy neskončí. Zřídka se slyší to, co bývalo krédem: obavy o Ukrajince na (tehdy nově) okupovaných územích na východě a jihu. Je zde cítit bolestivý posun k realitě. Mnozí se samozřejmě stále staví proti jakýmkoli územním ústupkům, ale u velkých částí populace je vývoj hmatatelný. Zejména se zdá, že de facto postoupení území bez oficiálního uznání získává mezi obyvatelstvem stále větší akceptaci. Je jen třeba zajistit, aby bylo stanoveno přechodné období pro předání Donbasu, aby se za ním mohly vybudovat nové obranné linie. Nedůvěra k Rusům je větší než kdy jindy. Proč tedy lidé stále věří, že mír je možný? Většina lidí zde na tuto otázku nedokáže odpovědět. Je to méně víry než naděje – nebo čirá nutnost. Ukrajinská populace je vyčerpaná; po třech a půl letech touží po kousku normality. Zapomenuté jsou euforické pocity po vojenských úspěších, o kterých se někdy jen mluvilo. Se všemi těmi naléhavými problémy na frontě, zejména na Donbasu, kde se daly tyto úspěchy tu a tam zinscenovat, ale už se to téměř neděje. Tři a půl roku války s rostoucím nebezpečím, a to i zde v Oděse, zanechalo své stopy. Vyhlídka na mír nyní u mnohých je vyvolána tímto nebezpečím. Cesta ke skutečnému míru je však stále dlouhá a mnoho otázek zůstává nezodpovězeno. Jak by armáda reagovala na kapitulaci a postoupení území bez boje v případě mírové dohody? Jak aktivní by se stala extrémní politická pravice na Ukrajině, která je zásadně proti ústupkům? A v neposlední řadě: Opravdu chce Rusko mír? Jinými slovy, lze vůbec dosáhnout skutečného vyjednaného řešení? Příští dny by mohly vnést trochu více světla do toho, co lze očekávat.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici