← MUDr. Ivan David

Medvěd, Drak, Slon, Tukan a Slavík upírají pohled na Goldfingera Pepe Escobar a jeho nezaměnitelný sarkasmus: Samozřejmě, že se všechno točí kolem Aljašky. Zde je to, co se hraje. Ale ještě vzrušující je stínová hra. Po celém světě je pro ty, kteří vyrůstali v šedesátých letech za studené války, neodolatelné pokušení obsadit Donalda Trumpa do role Goldfingera (ale kdo by hrál Oddjoba? Hegseth?). * Goldfinger je koneckonců mocný a bezohledný hazardér. Jeho mottem pro 21. století by bylo „Vyhladit a vydrancovat“. Ve skutečnosti se postupně jedná o orgie vyhlazení a drancování, kdykoli se naskytne příležitost. Všechno podrobeno hledání Zlaté dohody. Moje cesta. Jediná cesta. Přesto je nyní možné, že Goldfinger narazil na svého vhodného – kolektivního – soupeře. Přesně to se stalo naposledy, když se na Aljašce konal summit, v tomto konkrétním případě USA-Čína v ošuntělém hotelu v Anchorage. To otřáslo geopolitickou šachovnicí do morku kostí. Trump-Putin by mohl také – ale jen za zcela specifických podmínek. Pro Aljašku existuje pouze jedna realistická, optimální koncová hra: společné prohlášení o záměru, které by ukazovalo na pokračování, jako například na další schůzce, která se bude konat na ruském území. Jakýsi začátek dlouhé a klikaté cesty ke skutečnému resetu vztahů mezi USA a Ruskem, včetně možného urovnání zástupné války na Ukrajině. V podstatě se mohou dohodnout, že budou pokračovat v rozhovorech. Ale skutečně důležité je, co může být z tohoto slibu vyplývá: Goldfinger se zdrží uvalování sekundárních sankcí na ruské partnery. To by představovalo obrovské vítězství BRICS (s vyloučením Íránu. Ve skutečnosti by byli vyloučeni dva strategičtí spojenci Ruska: Írán a KLDR). BRICS aktivně buduje koalici, aby se Goldfingerovi postavil. Klíčovými hráči jsou Medvěd, Drak, Tukan a Slon – všichni čtyři původní zakladatelé BRIC. Slavík by měl být přidán později, protože je s Medvědem, Drakem a Slonem propojen prostřednictvím geopolitických/geoekonomických strategických partnerství. Pokud jde o detaily ohledně Aljašky, musí vrcholný Medvěd zvážit všechny důsledky toho, co je pro ruský generální štáb a obrovský zpravodajský aparát v Moskvě nezbytné: pokud Goldfingerovi poskoci nepřestanou vyzbrojovat Ukrajinu a poskytovat jí cenné informace ve všech jejích podobách, mýtické „příměří“, které Goldfinger a smečka bezzubých čivav v Evropě zoufale chtějí, bude jen přestávkou, která Ukrajině umožní znovu se znovu vyzbrojit. To je pro vrcholného Medvěda těžká výzva: musí uklidnit své domácí, radikální kritiky, kteří ho kritizují za to, že se posadil ke stolu s nepřítelem, a zároveň musí doručit zboží svým obléhaným spojencům z BRICS. Medvěd, Drak, Tukan a Slon se účastní nepřetržité telefonní diplomacie, aby formulovali svou kolektivní reakci na Goldfingerovu celní/drancovací kampaň. Příklady. Modi k Brazílii: „Silné, na lidi zaměřené partnerství mezi národy globálního Jihu prospívá všem.“ Lula k Indii: „Brazílie a Indie jsou zatím dvě nejvíce postižené země. Znovu jsme potvrdili důležitost obrany multilateralismu a potřebu řešit výzvy současné situace.“ Xi k Lulovi: Čína podporuje Brazílii v obraně její národní suverenity; BRICS je „klíčovou platformou pro budování konsensu na globálním Jihu“. Goldfingerovo drancování cel funguje několika způsoby. Vůči Indii: protože Nové Dillí odmítá otevřít svůj obrovský zemědělský trh bezcelnímu dovozu zboží vyrobeného v USA (45 % indické populace je přímo závislých na zemědělství); a protože Indie kupuje ruskou ropu za tolik potřebné slevové ceny. Vůči Brazílii: protože konečným cílem je změna režimu a volná ruka k drancování brazilského přírodního bohatství. Goldfingerovy drancovací kousky byly dosud hvězdné, pokud jde o zorganizování vlastního protiúderu: od znepřátelení si i spojenců – viz ubohá evropská podřízenost – až po faktické pohřbení multilaterálního obchodu, nemluvě o mezinárodním právu. Příklad: jen několik hodin před vypršením celní „pauzy“ na výrobky vyrobené v Číně podepsal Goldfinger výkonný příkaz, kterým se lhůta prodloužila o dalších 90 dní. Pokud by celní „pauza“ vypršela, ekonomika „nepostradatelného národa“ s dluhem 37 bilionů dolarů by se ocitla v ještě horší situaci. Pak je tu Goldfingerova možná arktická hra, kterou jsme již zde prozkoumali. Neexistují prakticky žádné důkazy o tom, že by Rusko dovolilo USA podílet se na rozvoji celoarktické Severomořské trasy (Arctic-wide Northern Sea Route - NSR) neboli Arktické hedvábné stezky v čínské terminologii. Role ruského Atomflotu – 11 jaderných ledoborců, z nichž 9 je v provozu, 2 jsou ve výstavbě, včetně projektu 10510 Rossija, giganta schopného navigace kdekoli v Arktidě kdykoli – spolu s ohromujícím arzenálem nových zbraňových systémů Ruska, to jsou naprosto klíčové proměnné pro jakoukoli seriózní diskusi o jakémkoli možném partnerství mezi USA a Ruskem po Aljašce. Goldfingerova posedlost lapit Slavíka Nyní se podívejme na Slavíka – nesmírně složitý případ. Goldfinger se zcela pustil do víceúrovňového remixu maximálního tlaku/napětí proti Íránu: donutil Hizballáh k odzbrojení; vynutil kolaps Libanonu do frakční války; legitimizoval rozsekání Sýrie organizací „al-Káida jsme my“; vynutil si okamžité obnovení sankcí podporovaných OSN vůči Teheránu. Pak přišel Goldfingerem oslavovaný „historický mírový summit“ s ázerbájdžánským prezidentem Alijevem a arménským prezidentem Pašinjanem. To, co Baku a Jerevan skutečně podepsaly pod Goldfingerovým dohledem, není mírová dohoda: je to pouhé memorandum o porozumění (MOU). Jejich společné prohlášení je extrémně vágní – a nezávazné. Slibuje se pouze forma „pojďme dál mluvit“: „Uznali jsme potřebu pokračovat v dalších krocích k dosažení podpisu a konečné ratifikace [mírové] dohody.“ Zbývá se podívat, co se stane s takovou pompou ohlašovaným 99letým americkým vlivem na Zangezurský koridor – triumfálně nazvaný Trumpova cesta pro mezinárodní mír a prosperitu (TRIPP) – včetně uchvácení 40 % jeho příjmů (Arménie by dostala pouze 30 %) a vyslání 1 000 amerických žoldáků k hlídkování arménského území, přímo na jih od hranic Slavíka. Velkým vypravěčem je samozřejmě Goldfinger, který touží uchvátit alespoň jeden propojovací koridor v jižní Eurasii – na strategicky strategickém jižním Kavkaze, a to za použití gangstersky smýšlejícího agenta MI6 (Alijeva) a národního zrádce (pokorného Pašinjana), který bude v pravý čas zavržen a/nebo oslaven. Rozhodující je, že členství v NATO bylo nabídnuto jak Arménii, tak Ázerbájdžánu. Herním plánem Hlubokého státu je totální kontrola: na čem skutečně záleží, je otevření pro vytvoření koridoru NATO až ke Kaspickému moři. Slavík to v žádném případě nedovolí, nemluvě o Medvědovi a Drakovi: znamenalo by to přímé ohrožení NATO nejen pro Mezinárodní dopravní koridor sever-jih (INSTC), který spojuje tři země BRICS (Rusko, Írán, Indie) a protíná Kaspické moře, ale také pro čínskou Hedvábnou stezku, jejíž koridory procházejí Íránem s možnými odbočkami na Kavkaz. Slavík již dal jasně najevo, že nedovolí žádnou změnu statusu Zangezurského koridoru. A má k tomu potřebný raketový arzenál. Zástupce velitele IRGC Jadollah Javani: Írán „nedovolí americký koridor na své hranici“. Ať už přichází odkudkoli, od Goldfingera nebo od Hlubokého státu, tlak Impéria chaosu je neúprosný. V hybridních – a jiných – válkách proti BRICS, zejména v novém Primakovově trojúhelníku („RIC“ jako Rusko, Írán, Čína), nedojde k žádnému oddechu. Na Aljašce by se mohlo v zásadě jedná o reset všech bezpečnostních záležitostí mezi USA a Ruskem – geopolitických, obchodních, vojenských, přičemž Ukrajina bude jen jednou z nich. To je ale velké přehánění. Je těžké si představit, že by Putin dokázal Trumpa, u jednoho a toho samého stolu, přesvědčit o jemných detailech neustálých spiknutí NATO/USA s cílem podkopat, obtěžovat a destabilizovat Rusko. Nejpravděpodobnějším výsledkem je, že zástupná válka – a SVO – bude pokračovat, ale s tím, že hluboký stát vydělává další balíky eur prodejem tun zbraní, které NATO dodává Kyjevu. Ale i bez příslibu nové, seriózní bezpečnostní architektury mezi USA a Ruskem může mít BRICS pořád šanci vybojovat vítězství v Goldfingerově nejnovější mediální události. Tolik Pepe Escobar na webu UNZ Review. *Oddjob je fiktivní postava ve špionážních románech a filmech s Jamesem Bondem. Je osobním strážcem padoucha Aurica Goldfingera v románu Iana Fleminga z roku 1959 o Jamesi Bondovi Goldfinger a v jeho filmové adaptaci z roku 1964. Ve filmu si Oddjoba zahrál japonsko-americký herec a profesionální wrestler Harold Sakata - pozn. překl.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici