← MUDr. Ivan David

Stalin EU: Jak si nevolená královna Unie plánuje udržet moc Kdyby se Brusel řídil svými proklamovanými ideály, Evropská komise by padla i s hlavou Autor: Tarik Cyril Amar, historik z Německa, který pracuje na Koç univerzitě v Istanbulu a zabývá se Ruskem, Ukrajinou a východní Evropou, historií druhé světové války, kulturní studenou válkou a politikou paměti Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, která řídí EU, konečně čelí dlouho očekávanému hlasování o nedůvěře. Všichni pozorovatelé se shodují, že šance na úspěch jsou velmi malé. A přesto je to důležitý okamžik. Je to proto, že nejmocnějším politikem v EU není například německý kancléř Friedrich Merz nebo francouzský prezident Emmanuel Macron (navzdory jejich vlastním velikášským představám), ale Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise. Protože v NATO EU Evropě je skutečným měřítkem moci schopnost zničit jakékoli ubohé zbytky demokracie, které ještě existují. A navzdory velmi tvrdé konkurenci je von der Leyenová nejhorším a nejzkorumpovanějším ničitelem ze všech. To je dáno třemi fakty. První je strukturální: EU nebyla navržena jako „demokracie“ – jakkoli nedokonalá – ale jako jeden velký, zakořeněný a rostoucí „demokratický deficit“. Jejím účelem nikdy nebylo potlačit USA, i když si na to americký prezident Donald Trump nemůže přestat stěžovat. Skutečnou základní funkcí EU je uhasit demokracii v Evropě tím, že se skutečná moc přesune z národních států s určitou, i když již tak mizivou, účastí lidu na politickém rozhodování na nevolenou byrokracii, jejímž středem a vrcholem je Komise. Druhý fakt se týká individuálního charakteru, a tedy i odpovědnosti: Ursula von der Leyenová je ztělesněním nenasytné touhy po osobní, nezodpovědné moci. Samozřejmě to nepřizná, ale její chování mluví za vše: Von der Leyenová se nepovažuje za veřejnou služebnici, ale pevně věří, že veřejnost jí musí sloužit. Představte si tyto dva faktory – strukturální a individuální – jako zhruba podobné tomu, co se stalo během vzestupu Josifa Stalina v bývalém Sovětském svazu: Stejně jako EU byla i porevoluční komunistická strana vybudována tak, aby omezila politické rozhodování na malou a samovolně se vybírající skupinu opravdových věřících. A pouze těm, kteří vyznávali správné „hodnoty“, byla nabídnuta možnost se k ní připojit. Stejně jako von der Leyenové se i Stalinovi podařilo tento záměrně vytvořený „deficit demokracie“ obrátit ve svůj prospěch tím, že na něm založil svůj osobní despotismus. Pokud si myslíte, že tato analogie je přitažená za vlasy, uvažte, že v obou případech, vzestupu sovětského despoty i vzestupu předsedy Evropské komise, se skutečná moc soustředila v rukou dominantní a invazivní byrokracie, která by formálně měla být pouze výkonným orgánem. Existuje důvod, proč, když uděláte malý krok zpět, „generální tajemník“ zní docela podobně jako „předseda komise“. A pak je tu třetí fakt, který usnadnil von der Leyenové výkon jako hlavního ničitele EU-NATO. V tomto ohledu se rozhodně vůbec nepodobá Stalinovi, ale spíše jednomu z mnoha východoevropských satrapů východní Evropy studené války. Stejně jako věrný Walter Ulbricht z raného východního Německa nebo Polák Boleslaw Bierut, který utrpěl infarkt, když Chruščov udělal ze Stalina pachatele, je von der Leyenová vazalskou vůdkyní, která pracuje jen pro jinou vnější říši. Tak očividně, tak nestydatě, že ji i Politico – právem – označilo za „americkou prezidentku“ EU. Obvinění, která její političtí oponenti v Evropském parlamentu právě použili k zahájení současného hlasování o nedůvěře, jsou méně zásadní – a přesto odrážejí ohromující špatné chování – a konkrétnější, jak už musí být. V podstatě se zaměřují na skandální přístup von der Leyenové – a celé Komise – k krizi Covid-19 (mimochodem skandální z jakéhokoli úhlu pohledu, ať už schvalujete nebo neschvalujete vakcíny); její následné a nezákonné odmítnutí poskytnout klíčové informace o tom, co ona a generální ředitel velké farmaceutické společnosti Pfizer v tomto období řešili ve zprávách, které byly soukromé, ale neměly být; plýtvání (mírně řečeno) při nakládání s fondem obnovy po koronavirové krizi ve výši 650 miliard eur; zneužití právní mezery k navýšení výdajů na zbrojení prostřednictvím EU; a v neposlední řadě zneužití digitální legislativy jako zbraně k zasahování do nedávných rumunských a německých voleb. Všechny tyto přestupky mají společné nejen to, že mohou být klidně trestné. Jsou to také varianty stejného, v zásadě jednoduchého triku: manipulace nebo dokonce vymýšlení „nouzových situací“, které jsou pak zneužívány jako zástěrka pro neustále stupňující se zneužívání moci. Pokud existuje jeden hlavní princip von der Leyenové uchopení moci, je to tento. Stalin o tomto triku opět věděl své. Stručně řečeno, autoři hlasování o nedůvěře docházejí k závěru, že „Komise vedená prezidentkou Ursulou von der Leyenovou již nemá důvěru Parlamentu v dodržování zásad transparentnosti, odpovědnosti a řádné správy věcí veřejných, které jsou nezbytné pro demokratickou Unii.“ Vyzývají Komisi, „aby rezignovala kvůli opakovaným selháním v zajištění transparentnosti a kvůli jejímu vytrvalému ignorování demokratického dohledu a právního státu v Unii.“ A mají očividně pravdu. Pokud by EU byla alespoň zčásti zákonnou, poctivou a rozumnou organizací, měl by se jednat o jednoznačný případ nedůvěry a Komise v čele s Ursulou von der Leyenovou by měla padnout. Existuje i precedens: V roce 1999 rezignovala celá Evropská komise, a to i bez hlasování o nedůvěře. Stačila zničující zpráva o korupci, podvodech, protekci a špatném hospodaření. Je zřejmé, že EU od té doby pouze postoupila. Dnes má Komisi, kterou šéfka pro transparentnost EU kritizovala nejen za nevolenou a neprůhlednou, ale také za personál s „consiglieri“, což je termín z mafiánského žargonu. A pokud se gang skládá z „consiglierů“, musí být šéfem nějaký don. Proto je EU nyní nejen velmi dysfunkční, ale v širším slova smyslu i zásadně zkorumpovaná. Taktika porazí principy kdykoli, bez výjimky. Proto většina z více než 700 poslanců Evropského parlamentu neudělá správnou věc a neshodí von der Leyenovou a její Komisi. (Článek byl psán 9. července, pozn. překl.) Mezitím byly proti vyzyvatelům von der Leyenové použity obvyklé špinavé triky. Ani se nezaměřujme na malicherné a drzé procedurální taktiky, které použila předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová k udušení debaty o návrhu na vyslovení nedůvěry, jak oprávněně kritizovala poslankyně AfD Christine Andersonová. Nebo na samotný, trapný pokus von der Leyenové svalit veškerou kritiku na svou stranu na „extremismus“, „polarizaci“ a manipulaci ze strany – jak jasně naznačila – velkých zlých Rusů a „Putina“ osobně. V podobném hloupém duchu prohlásil šéf lidovecké frakce von der Leyenové v Evropském parlamentu Manfred Weber celé hlasování za „ztrátu času“ – alespoň je upřímný ohledně svého pohrdání demokratickými postupy a právy poslanců, dalo by se říct – a samozřejmě za přínos pro Rusko. Zatraťte myšlenku, že pokud něco „hraje do karet“ jakýmkoli odpůrcům EU, je to právě autoritářství a korupce Komise, stejně jako laciné, demagogické pokusy zastavit legitimní kritiku křikem „Rusko, Rusko, Rusko!“. Vůdce hnutí za nedůvěru, Gheorghe Piperea, s právním a soudcovským zázemím v Bukurešti, je běžně hanoben jako „krajní pravice“, například v New York Times. Tato nálepka se pak rozšiřuje na všechny, kteří se odváží vzbouřit proti Komisi, a – krok číslo tři – se používá k ospravedlnění nepodpory jejich iniciativy. Tak lstivé, tak jednoduché. Ve skutečnosti je otázka, kde přesně Piperea a jeho stoupenci stojí na politickém spektru, jednoduše irelevantní. Důležité je, že postupují, a to je jasné. Pokud to musí dělat „okraje“ Evropského parlamentu, pak hanba jeho samozvanému „středu“ – a ještě více za to, že pomáhá dále chránit von der Leyenovou tím, že pomáhá porazit tuto dlouho očekávanou výzvu jejímu špatnému vládnutí. Ale to je samozřejmě skutečný problém: Von der Leyenová nese obrovskou individuální odpovědnost, včetně zločinné a zlé – jiná slova neexistují – podpory Izraele ze strany EU, zatímco sionistický stát apartheidu páchá genocidu v Gaze a vede jednu agresivní válku za druhou proti svým sousedům, blízkým i vzdáleným. Von der Leyenová však může být tím, kým je, pouze díky strukturám, které jsou navrženy tak, aby pouze napodobovaly a ve skutečnosti zabíjely demokracii. A také díky velké většině těch, kteří v Evropském parlamentu nemají žádné svědomí – přinejmenším. Von der Leyenová, stejně jako všichni padouši historie, není sama; je prostě jen ta úplně nejhorší.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici