← MUDr. Ivan David

Friedrich Sám doma „Několik událostí a zpráv z tohoto týdne ukazuje: Válka mezi Ruskem a Ukrajinou vstupuje do svého čtvrtého léta a podpora Ukrajiny od jejích západních partnerů se viditelně rozpadá. Dny, kdy „kolektivní Západ“ neochvějně stál za Ukrajinou a podporoval ji v její vyčerpávající válce proti Rusku, jsou pryč. Jen v Německu, zdá se, to ještě nikdo neví. Je docela možné, že Německo bude brzy jedinou významnou zemí, která bude i nadále plně podporovat tuto válku.“ Článek od: Jense Bergera pro NachDenkSeiten: Je pravda, že kromě počasí v Severním moři není sotva něco proměnlivějšího než různá prohlášení americké vlády. Zpráva z Politica by nicméně měla jestřáby v německé vládě přimět k zamyšlení. Podle této zprávy Pentagon během inventury zjistil, že dodávky zbraní na Ukrajinu nyní natolik vyčerpaly jeho vlastní zásoby, že se rozhodl dodávky s okamžitou platností zastavit. To zřejmě ovlivňuje nejen různé systémy protivzdušné obrany, ale i dělostřeleckou munici, která je pro ukrajinské operace na frontě tak klíčová. Podle informací britského Economist USA tyto dodávky s okamžitou platností zastavily a není jasné, zda a kdy budou obnoveny. Obecně lze říci, že USA od nástupu Trumpa do úřadu výrazně snížily svou materiální podporu Ukrajině, ale zcela ji nezastavily. Dodávky slíbené za prezidenta Bidena byly dodrženy, ale během Trumpova funkčního období nebyl schválen jediný nový balíček pomoci jakéhokoli druhu. Ani tento týden schválený „Big Beautiful Bill“ – rozpočtový plán ve výši 3,4 bilionu dolarů na příštích deset let – nezahrnuje pro Ukrajinu ani cent. Nejnovější zastavení dodávek poprvé ovlivňuje dodávky slíbené ještě za Bidenovy éry. Ale i kdyby se toto zmrazení dodávek zrušilo, tyto „staré smlouvy“ postupně vyprší a nejpozději do roku 2028 Ukrajina již od USA nedostane, co se dodávek zbraní týče, nic. Evropané v čele s Německem, Francií a Velkou Británií chtěli původně vzniklou mezeru překlenout. Neexistují však žádné konkrétní sliby, že by tak učinili, a v Paříži i Londýně sílí kritické hlasy. To je dáno především vnitropolitickými důvody. Když byl Keir Starmer v červenci 2024 zvolen, labouristům se ještě podařilo zajistit 34 procent hlasů, a to již nebylo způsobeno ani tak samotnými labouristy jako spíše naprosto vyšinutou politickou konkurencí ze strany konzervativců. V současných průzkumech má labouristická strana pouze 24 procent a pravicová strana Reform UK Nigela Farage vede s 28 procenty. Jak uvádí Sky News, v labouristické straně roste odpor vůči Starmerovi a již nyní se objevují hrozby, že Starmer bude odvolán, pokud labouristická strana v květnu příštího roku ve volbách ve Walesu, Skotsku a Londýně neuspěje. Starmerova míra podpory je v současné době na pouhých 23 procentech. Věci se nevyvíjejí dobře a britská vláda má všude nedostatek peněz. Je proto nepravděpodobné, že by Starmer nyní zasáhl a převzal americký podíl na pomoci Ukrajině. Je pravděpodobnější, že již pracuje na strategii odchodu, která by mohla labouristům i jemu samotnému pomoci zůstat u moci. Situace je ve Francii velmi podobná. Emmanuel Macron má také katastrofální 23% rating, ale – na rozdíl od Starmera – má alespoň pochybné štěstí, že nemůže být znovu zvolen. Současné průzkumy naznačují, že Jordan Bardella z Národního shromáždění Marine Le Penové bude mít největší šanci na Macronovo nástupnictví. I ve Francii si politický střed nyní uvědomuje, že ještě větší materiální a finanční pomoc Ukrajině nakonec prospěje politické pravici. Macron se také snaží nezapsat do dějin jako nejslabší prezident Páté republiky. Chce proto stanovit priority zahraniční politiky, a tím podkopat „společnou strategii“ EU, která spočívá v ekonomické a diplomatické izolaci Ruska. Tento týden Macron poprvé po třech letech telefonicky hovořil s ruským prezidentem Putinem – zřejmě bez předchozí koordinace s ostatními evropskými vládami. Diskuse se zaměřila především na Írán, ale bilaterálně diskutovali i o Ukrajině. Americká média Bloomberg interpretují tento rozhovor jako Macronův odklon od „společné linie“ Evropanů a paradigmatický posun v geopolitické orientaci. Jediným významným aktérem, který v ukrajinské otázce nadále zastává nekompromisní linii, je, podle Bloombergu, německý kancléř Merz. I na evropské úrovni se minulý týden pro jestřáby nevyvíjel dobře. Čínský ministr zahraničí Wang Yi byl hostem v Bruselu a zřejmě vedl čtyřhodinový „maratonský rozhovor“ s šéfkou zahraniční politiky EU Kajou Kallasovou, jak se dozvěděl South China Morning Post. Podle zdrojů z EU dal Číňan Estonce podrobnou lekci z historie. Čína sleduje ve válce na Ukrajině jiné zájmy než EU a není v zájmu Číny, aby Rusko tuto válku prohrálo. Válka v Evropě, která svazuje USA v materiálních a personálních zdrojích a odrazuje od rozšiřování angažovanosti ve východní Asii oproti tomu v zájmu Číny je, řekl Wang Yi podle SCMP. To je správné z hlediska reálpolitiky a zmařilo to jak naděje EU na izolaci Ruska, tak naděje, že Čína bude hrát produktivní zprostředkovatelskou roli v příměří nebo mírových rozhovorech. Tento týden ukázal: Není to Rusko, ale Německo, které se stává stále více izolovaným. S klesající podporou USA a klesajícím britským a francouzským nadšením pro větší podporu Ukrajiny je Německo v klubu jestřábů stále více osamocené. Kdo by si před pár lety pomyslel, že ze všech zemí zrovna Německo bude vést svou vlastní zástupnou válku proti Rusku?Kopírovat text

Screenshot není k dispozici