← MUDr. Ivan David

Izraelská válka proti Íránu není o jaderných zbraních Jde a vždy šlo o změnu režimu a rozbití Osy odporu Komentář Roberta Inlakeshe, je politického analytika, novináře a dokumentaristy, který v současnosti působí v Londýně ve Velké Británii. Podával zprávy z palestinských území a žil na nich a v současné době spolupracuje s Quds News. Režisér filmu „Krádež století: Trumpova palestinsko-izraelská katastrofa“. Tvrzení, které přijaly Spojené státy, Izrael a jeho evropští partneři, že útok na Írán byl „preventivním“ pokusem zastavit Teherán v získávání jaderných zbraní, je prokazatelně nepravdivé. Má zhruba stejnou váhu jako obvinění proti iráckému Saddámu Husajnovi v roce 2003 a tato útočná válka je stejně nezákonná. Po většinu čtyř desetiletí izraelský premiér Benjamin Netanjahu tvrdil, že Írán je na pokraji získání jaderné zbraně. Přesto každý jednotlivý pokus o uzavření dohody, která by přinesla větší monitorování a omezení íránského jaderného programu, byl Izraelem a jeho mocnými lobbistickými skupinami v západních hlavních městech systematicky sabotován. Abychom správně vyhodnotili izraelský útok na Írán, musíme v tomto případě zjistit fakta. Izraelské vedení tvrdí, že zahájilo preventivní úder, ale nepředložilo žádné důkazy na podporu svých tvrzení, že Írán byl na pokraji získání jaderné zbraně. Pouhé konstatování neslouží jako důkaz, je to tvrzení, podobné tomu, jak USA řekly světu, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení. V březnu americká ředitelka národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardová před senátním výborem pro zpravodajské služby svědčila, že zpravodajská komunita „pokračuje v hodnocení, že Írán nevyrábí jadernou zbraň a nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí nepovolil program jaderných zbraní, který pozastavil v roce 2003“. Kromě toho se Írán aktivně účastnil nepřímých jednání s USA s cílem dosáhnout nové verze jaderné dohody z roku 2015. Donald Trump oznámil, že Washington v roce 2018 jednostranně odstoupí od dohody, místo toho bude na příkaz Izraele vést sankční kampaň „maximálního tlaku“. Navzdory tvrzením Netanjahua a Trumpa, že Írán porušuje jadernou dohodu, vydala Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) zprávu, která uvedla, že Írán v té době dohodu plně dodržoval. Pokud zpětně vysledujete každou konverzaci s neokonzervativci, izraelskými válečnými jestřáby a think-tanky sídlícími ve Washingtonu, jejich opozice vůči jaderné dohodě z Obamovy éry vždy skončí ve spirále problémů íránského programu balistických raket a jeho podpory regionálním nestátním aktérům. Izraelští představitelé často tvrdí, že Írán vyrobí jadernou zbraň za „roky“, „měsíce“ nebo dokonce „týdny“, což se stalo téměř druhou přirozeností. Jejich hlavním problémem však vždy byla íránská podpora skupin jako Hamás a Hizballáh, které usilují o vytvoření palestinského státu. Důkaz toho všeho je jednoduchý. Izrael sám o sobě nemůže zničit rozsáhlý íránský jaderný program. Není jasné, že ho mohou zničit USA, i když vstoupí do války. Příklad neefektivnosti USA při pronikání do bunkrů íránského typu, vybudovaných v horských pásmech, jako je mnoho íránských jaderných zařízení, byl demonstrován tím, že Američané nedokázali zničit základny raket v Jemenu pomocí své munice na ničení bunkrů, která byla svržena z bombardérů B-2. Téměř okamžitě po zahájení své války s Íránem vyslal Netanjahu íránskému lidu zprávu v angličtině, ve které je vyzval, aby svrhli svou vládu ve snaze vyvolat občanské nepokoje. Izraelský premiér tím veřejně oznámil, že změna režimu je jeho skutečným záměrem, když tvrdí, že operace „může vést“ ke změně režimu. Vlastní izraelská zpravodajská komunita a vojenské elity také vyjádřily svůj názor, že jejich letectvo samo o sobě není schopné zničit íránský jaderný program. Tak proč tedy zahájili tuto válku, když není možné dosáhnout domnělého důvodu, proč byla „preventivně“ zahájena? Existují dvě možná vysvětlení: První je, že izraelský premiér zahájil tento útok na Írán jako konečné zúčtování jeho „války na sedmi frontách“, kterou doufá, že uzavře regionální konflikt prostřednictvím smrtící výměny, která nakonec způsobí škody na obou stranách. V tomto scénáři by žádoucím výsledkem bylo uzavření války s tvrzením, že Netanjahu uspěl ve zničení nebo degradaci íránského jaderného programu. Také by tvrdil, jak již vidíme, že bylo zlikvidováno obrovské množství íránských raket a dronů. To by také dávalo smysl úvodnímu izraelskému úderu, který zabil vysoce postavené velitele islámských revolučních gard (IRGC) a jaderné vědce. Všechno by to byla dokonalá směs propagandy, která by prodala příběh o vítězství. Na druhou stranu by se předpokládalo, že by si vítězství připsal i Teherán. Pak jsou obě strany schopny ukázat výsledky svým lidem a napětí na chvíli vychladne. Pokud si přečtete, co o tom říkají think-tanky se sídlem ve Washingtonu, zejména The Heritage Foundation, mluví o schopnosti zadržet válku. Druhé vysvětlení, které by mohlo být dodatečným bonusem, o kterém Izraelci a USA doufají, že by mohlo přijít jako výsledek jejich úsilí, je, že se jedná o válku o změnu režimu v plném rozsahu, která je navržena tak, aby v USA lanařila pro válku. Velkou otázkou však je, zda je změna režimu vůbec možná. Je zde vážný otazník a zdá se mnohem pravděpodobnější, že to místo toho skončí na kluzkém svahu k jaderné válce. Co vede Izrael-USA k tvrzení, že tato válka je nějakým způsobem preventivní, pro což neexistuje vůbec žádný důkaz, o to směšnější představa je, že pokud to bude mít nějaký efekt, tak Írán může nyní skutečně spěchat, aby získal jadernou zbraň pro obranné účely. Pokud nemohou věřit Izraelcům, že je s podporou USA nevybombardují, zatímco měli jednat, jak pak může být vůbec vyjednána dohoda? I v případě, že se USA připojí a zasadí velkou ránu íránskému jadernému programu, neznamená to, že Írán jednoduše program úplně opustí. Místo toho by Teherán mohl po letech jednoduše skončit s přestavbou a získáním bomby. Dalším výsledkem této války by mohla být změna izraelského režimu, která, jak to vypadá, by nyní mohla být na stole.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici