← MUDr. Ivan David

„Lví odvaha“ versus „Skutečný slib 3“ Scott Ritter na Substacku o počátku války mezi Izraelem a Íránem: Izrael zaútočil na Írán a jako záminku použil odzbrojení íránského jaderného programu. Ale tento útok není o obohacení jádra. Jde o změnu režimu. A vítěz může být jen jeden. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil zahájení operace „Lví odvaha“, jejímž cílem je eliminovat íránskou jadernou infrastrukturu pro obohacování a zbrojení. Netanjahu a jeho vysocí vojenští velitelé naznačili, že dokončení této operace bude trvat týdny. Zdá se, že klíčová část úderu byla zaměřena na popravu vysokého íránského vedení v armádě i ve vojenském průmyslu, které bylo spojeno s íránským jaderným programem. Izrael tvrdil, že má k dispozici nové zpravodajské informace, které naznačovaly, že se Írán připravuje na uskutečnění dosažení jaderných zbraní. Toto zpravodajství, tvrdí Izrael, stála za rozhodnutím zasáhnout nyní, i když Spojené státy byly zapojeny do probíhajících jednání s Íránem o tom, jak snížit obavy z potenciálu jaderných zbraní Íránu a zároveň umožnit pokračování operací na obohacování uranu. Další podrobnosti o tom, co přesně Izrael v této počáteční vlně útoků zasáhl, nepochybně přineseme. První zprávy naznačují, že kromě popravčích úderů Izrael zasáhl protivzdušnou obranu a komunikační zařízení, zařízení na obohacování jaderných zbraní v Natanzu a Firdosu, zařízení na výrobu balistických střel v Parchinu, základnu pro operace balistických střel v Piranshahru a další zařízení podobné povahy. Írán je sám sobě největším nepřítelem V posledních několika měsících se Írán tváří jako stát jaderného prahu. I když má Írán jako signatář smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) plné právo obohacovat uran v rámci mírového jaderného programu monitorovaného Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), nemá žádné zákonné právo prosazovat schopnost jaderných zbraní, pokud zůstane signatářem NPT. Akumulace íránského uranu obohaceného na 60 %, pro který neexistoval žádný legitimní účel spojený s íránskými deklarovanými jadernými aktivitami, bylo záměrným činem Íránu, aby se dostal do jednoho cyklu obohacování uranu obohaceného na přibližně 92 %, který by byl použitelný ve štěpné zbrani. Írán rovněž ve svém podzemním obohacovacím zařízení ve Firdosu instaloval pokročilé kaskády odstředivek IR-6, které jsou řádově účinnější, pokud jde o obohacování uranu. Tyto kaskády by byly schopny během několika dní přeměnit íránský 60% obohacený uran na uran pro zbraně, což by Íránu poskytlo štěpný materiál dostatečný pro 3-5 jaderných zbraní. Íránský vojenský průmysl v průběhu poslední dekády zvládl všechny technologie nezbytné k výrobě hlavice s pokročilou elektronikou a dalšími vlastnostmi citlivými na teplo, které odolají žáru hypersonického opětovného vstupu. Tyto konstrukční charakteristiky hlavice jsou nezbytnou součástí jakékoli životaschopné schopnosti dodávky jaderných zbraní – pouhé vytvoření štěpného zařízení nestačí; člověk musí být schopen doručit jej k zamýšlenému cíli. Jediná věc, která zadržela Írán, bylo oficiální rozhodnutí přijaté íránským vedením, že jaderné zbraně jsou zakázány podle stávající islámské jurisprudence, jmenovitě fatwy neboli ediktu vydaného íránským nejvyšším vůdcem ajatolláhem Chameneím, který považoval jaderné zbraně za neslučitelné se zásadami Íránské islámské republiky. Írán však v posledních měsících učinil tento principiální postoj bezvýznamným, protože prohlášení vysokých iráckých úředníků, poradců a politiků jasně ukázala, že tato fatva zakazující jaderné zbraně by mohla být zvrácena, pokud by Islámská republika čelila existenční hrozbě ze strany jaderně vyzbrojeného Izraele. Stručně řečeno, Írán se postavil na práh vlastnění jaderných zbraní. A aby se to nikdy nestalo, izraelské údery důrazně zasáhly. Co dál? Eskalační džin je bohužel venku z láhve. Írán se nyní nachází v realitě „použij to, nebo to zahoď“, kde bude třeba rychle přeměnit prahovou kapacitu jaderných zbraní, kterou získal, na životaschopnou schopnost jaderných zbraní, nebo bude zmenšen a/nebo eliminován pokračujícími izraelskými údery. Írán poté, co slíbil, že v případě útoku na jeho jaderná zařízení odstoupí od NPT, nemá jinou možnost, než nyní tuto hrozbu splnit. Pokud tak neučiní, bude to považováno za akt kapitulace ze strany íránského režimu, což by mohlo sloužit jako předpoklad pro změnu režimu. Otázkou tedy je, zda izraelské útoky dosáhly požadované úrovně zničení nezbytné k tomu, aby Írán nemohl rychle získat jaderné zbraně. Klíčem pro Izrael v tomto okamžiku je vyprovokovat Írán k odstoupení od NPT a k zahájení procesu získání atomové zbraně. Tento čin Íránu přiměje Spojené státy, které se distancovaly od počátečních izraelských náletů, a Evropu, jejíž hlavní státy (Velká Británie, Francie a Německo) vyjádřily, že Íránu nikdy nebude dovoleno vlastnit jaderné zbraně, aby se zapojily do vojenských úderů proti Íránu. K tomu musí Izrael zpomalit íránský proces výroby bomby. Toho nebude dosaženo zničením hluboce zakopaných obohacovacích zařízení – což je úkol přesahující konvenční možnosti Izraele i Spojených států – ale spíše zabitím vysokého vedení a managementu vyšších řad íránského vojenského a vojenského průmyslu a zničením kritické infrastruktury používané Íránem k výrobě různých součástí nezbytných pro výrobu jaderné zbraně a jeho nosičů balistických raket. Obohacovací zařízení v Natanzu Kombinace takových útoků by logicky byla navržena tak, aby zasévala chaos a nejistotu v íránském programu jaderných zbraní, který se kvůli politické atmosféře, která existovala před izraelskými útoky, ještě nedal dohromady jako životaschopná formální entita. Kdyby Izrael počkal další týden, Íránci by pravděpodobně byli schopni spojit nesourodé části svého prahového programu jaderných zbraní dohromady do formální struktury disponující odolností, redundancí a spolehlivostí. Zdá se, že Izrael zaútočil a zabil mnoho vysokých íránských představitelů, kteří by byli v centru sjednocujícího úsilí potřebného k uvedení programu jaderných zbraní k jejich manifestaci. Írán se bude muset z technického hlediska přeskupit, i když jeho vedení vytváří politický základ pro existenci programu jaderných zbraní, který má být formálně zahájen. Pokud Izrael dosáhne požadovaných výsledků ze svého úderu na Írán, bude toto přeskupení nějakou dobu trvat a čas není na straně Íránu. Írán slíbil masivní odvetu proti Izraeli a všem národům, které podporovaly izraelský útok na íránskou jadernou infrastrukturu. Pokud se Íránu nepodaří zahájit takový útok, ať už z jakéhokoli důvodu (nedostatek kapacit, nedostatek politické vůle nebo obojí), vytváří to příležitost pro diplomacii, aby ukázala svou ošklivou tvář a zavedla příměří, které zabetonuje izraelské zisky a zároveň otevře Írán mezinárodním kontrolám svého programu jaderného obohacování a infrastruktury výroby balistických raket – zkrátka obrovské izraelské vítězství a zničující vývoj pro Írán. Pokud se Írán bude snažit dokončit program jaderných zbraní, vyzývá k zapojení do války jak Spojené státy, tak Evropu. A to mohl být izraelský cíl po celou dobu. Navíc, zatímco prezident Trump a ministr zahraničí Marco Rubio se snažili distancovat od tohoto aktu izraelské vojenské agrese, v Trumpově administrativě a v americkém Kongresu existují lidé (příklad - senátor Lindsey Graham), které otevřeně podporují izraelské akce proti Íránu. Faktem je, že Spojené státy poskytly Izraeli tiché povolení k úderu na Írán, a to jak ve smyslu pomoci utvářet geopolitickou realitu nezbytnou k tomu, aby byla izraelská akce považována za rozumnou (sjednocení arabských národů v Perském zálivu tváří v tvář domnělé íránské agresi, a přimět Radu guvernérů MAAE, aby přijala rezoluci obviňující Írán z porušování jeho bezpečnostních závazků v rámci NPT), tím, že nakoupily jaderný čas ve prospěch Izraele. Tato jednání byla prezentována jako legitimní, ale byla jen o málo víc než snahou ze strany Spojených států vyprovokovat íránské chování, které by bylo sledováno zpravodajskými prostředky USA a EU/NATO, aby se vytvořily cíle, na které má Izrael udeřit. Změna režimu, ne odzbrojení Současné zprávy naznačují, že Írán může vyhlásit Izraeli válku. Takové prohlášení by přeměnilo tento konflikt v existenční boj mezi národem, Izraelem, který je představován americké veřejnosti jako oddaný spojenec Spojených států, a Íránem, který byl od samého počátku Islámské republiky považován za smrtelného nepřítele. Není pochyb o tom, na kterou stranu se USA postaví. To znamená, že nakonec – spíše dříve než později – Spojené státy vloží svou vojenskou sílu do služeb Izraele, aby dosáhly strategické porážky Íránu. „Strategická porážka“ je eufemismus pro změnu režimu. Írán měl jedinou příležitost, jak tomuto nevyhnutelnému a předvídatelnému výsledku zabránit – vyjednat se Spojenými státy novou jadernou dohodu, která by prokazatelně odstranila status Íránu jako státu na prahu jaderných zbraní. Spíše než uzavření USA do dohody však Írán nechal jednání protahovat, čímž se nechal uvěznit v procesu, který nikdy neměl za cíl vytvořit konečnou dohodu, ale vždy získat čas pro Izrael, aby mohl provést svůj úder. Dnes má Írán jen jednu šanci na přežití. Je třeba pochopit, že Íránu nikdy nebude dovoleno vlastnit jadernou zbraň. Pokud by o to nyní usiloval, Írán bude fyzicky zničen. Řešení íránského jaderného programu však nelze připustit prostřednictvím vojenské intervence ze strany Izraele a/nebo Spojených států. Místo toho musí Írán zasadit extrémně tvrdé údery proti státu Izrael, údery tak naprosto zničující, že Izrael nebude mít jinou možnost, než prosit Spojené státy, aby zprostředkovaly mírovou dohodu. A základem této mírové dohody musí být normalizace íránského jaderného programu v rámci NPT. Je takový výsledek možný? Ano. Ale bude to vyžadovat téměř zničení Izraele Íránem. Skutečný slib 3, dlouho očekávaný íránský útok balistických raket proti Izraeli, je Íránem slibován již mnoho měsíců. Írán nyní musí provést tuto operaci dokonale a rozhodně, chce-li přežít. Cokoli méně bude znamenat konec Íránské islámské republiky.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici