← MUDr. Ivan David

Sankční mánie Zatím to vypadá, jako by chtěl nový spolkový ministr zahraničí Johann Wadephul konkurovat své předchůdkyni podle hesla „vždycky může být hůř“. Sice je na rozdíl o d ní schopen mluvit gramaticky správně, ale pravděpodobně způsobí přinejmenším stejně velké škody. Od Dagmar Hennové Je všeobecně známo, že Merzova vláda podporuje trvalé odstavení plynovodu Nord Stream a dokonce v rámci EU vehementně vede kampaň za prosazení tohoto sebepoškozování. Zdá se však, že ministr zahraničí Johann Wadephul má ještě dalekosáhlejší plány – setkal se s nejzuřivějším odpůrcem Ruska v americké politice, americkým senátorem Lindsey Grahamem. Graham je muž, který chce v americkém Senátu schválit návrh zákona, který by jako sekundární sankci uvalil 500procentní clo na všechny země dovážející ruskou ropu nebo plyn. A dál tvrdí, že už na to má oboustrannou většinu. Ne že by toto šílenství dosáhlo stanoveného politického cíle, ale skutečnost, že Wadephul s tímto projektem sympatizuje, ukazuje, že postoj proti Nord Streamu je pravděpodobně pouze předehrou k větší hrůze. Wadephul vítá další snížení (nezdařeného) cenového stropu pro ruskou ropu. "To tvrdě zasáhne ruskou ekonomiku a státní rozpočet," vysvětlil v programu ZDF Berlin Direkt a vyzval k zahrnutí plynárenského sektoru. "Německo nemá problém s tím, že se to dotkne i Severního proudu 1 a 2." Německo s tím samozřejmě má určitě problémy, což je denně vidět na zprávách o propadech výroby a zavírání továren. V tomto bodě ale Wadephul také striktně dodržuje linii své předchůdkyně Baerbockové: "Je mi jedno, co si myslí moji voliči." Nemluvě o tom, že nezáleží na tom, jak se tito voliči živí, vydělávají na živobytí nebo vytápějí své domovy. Wadephul také předem komentoval setkání s Grahamem: "Po diskuzích s Marcem Rubiem očekávám, že tento balíček bude příští týden projednán v Senátu USA a že budou učiněny první kroky k implementaci." Pokud tomu tak bude, Wadephul jej použije jako základ k tomu, aby přiměl EU, aby zcela zastavila dodávky ruské ropy a plynu. Tento zemní plyn stále tvoří 19 procent dodávek EU, nemluvě o tom, že některé země EU, jako například Maďarsko, stále spoléhají na dodávky energie z Ruska. Wadephulovi lze věřit, že takové americké sankce použije k trvalému zničení jejich ekonomik (za předpokladu, že to tyto země dovolí). Nikdo nemůže vážně očekávat, že se Indie a Čína zřeknou ruských energetických zdrojů; ani s tarify 500 procent. Svět je přece jen o něco větší než Spojené státy a EU dohromady a zejména čínské infrastrukturní projekty pomáhají africkým zemím vyvinout se v gigantický trh. Stále chudší EU-Evropa je dobrá věc, bez níž se obejdou. Zcela jiná je však situace pro německý průmysl, který si v mnoha odvětvích vybudoval úzce propojené dodavatelské řetězce do Číny, které by se náhle zhroutily, kdyby se k těmto absurdním sankcím připojil Brusel – s Wadephulovým požehnáním. O zákonnosti takových sankcí není třeba ani diskutovat. Sankce jsou legální pouze tehdy, pokud je stejně uvalí Rada bezpečnosti OSN; celá sebezničující podívaná je podle mezinárodního práva nezákonná. A „price cap“ zatím dosáhl přesně dvou věcí: Obchod s pojištěním tankerů se ještě více vzdálil od Londýna a země EU-NATO kolem Baltského moře ho využívají k provokacím proti obchodní lodní dopravě (klíčové slovo: „stínová flotila“). Je pochybné, zda je to další správný nápad. V každém případě Wadephul uznal za vhodné dát najevo svou podporu Grahamovým plánům formou schůzky. Toto setkání nelze interpretovat jinak. Graham nezastává žádnou funkci v Senátu, dokonce ani předsedu výboru. I když je ve stejné straně, není zrovna považován za přítele amerického prezidenta. Když se s ním německý ministr zahraničí sejde, není to v souladu s diplomatickým protokolem. Graham by se mohl setkat s německými zákonodárci, včetně předsedů výborů, ale setkání Wadephula s ním je jasným vyjádřením sympatií. Dá se tedy již uvažovat, co by takové sekundární sankce v podobě 500procentních cel znamenaly, pokud by o nich rozhodovala také EU. Koneckonců, myšlenkový proces nebude trvat příliš dlouho. Objem dvoustranného obchodu mezi Německem je 246 miliard eur. To by bylo prostě pryč. Následné náklady v důsledku narušených dodavatelských řetězců by byly mnohonásobně vyšší. Auta se pak v Německu už definitivně vyrábět nebudou. I Wadephul ví, že to nelze nahradit výrobou granátů. Předpokládáme-li nejhorší možný scénář (a se současnou politickou elitou je bohužel třeba být ve střehu), Grahamovi projdou jeho sekundární sankce a toho pak využijí nejzuřivější šílenci v EU (nechtějte si představit, o čem diskutují Wadephul a Kaja Kallasová) jako páku k okamžitému zastavení zbývajících dovozů energie z Ruska – a tím pádem by další zima opět přivedla německé ceny k explozi. Ty ale pravděpodobně ustoupí do pozadí ve světle prudce se zvyšující nezaměstnanosti, kterou zase (existují také plány EU na zvýšení cel na ruská hnojiva na 400 procent) doprovázejí explodující ceny potravin kvůli klesající produkci. Ano, kávový večírek mezi Wadephulem a Grahamem je skutečně důvodem k naději. Pokud jste fanda dystopických scénářů.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici