← MUDr. Ivan David

Stínový tanec s Býky? Tarik Cyril Amar, německý historik působící na Istanbulské univerzitě, na platformě Substack: Německý kancléř Friedrich Merz z tradičních německých konzervativců CDU/CSU vyvolal rozruch. Tentokrát s prohlášeními o německých zbraních na Ukrajině. Nebo přesněji, jak mohou kyjevské jednotky používat zbraně poskytnuté Berlínem. Jmenovitě, stručně - jak se jim zlíbí: Merz na veřejném fóru pořádaném významnou německou televizní stanicí prohlásil, že už neexistují žádné limity dostřelu, jak daleko může ukrajinská armáda střílet německé zbraně do Ruska. Merzovy výroky měly ambici být senzační, ale (tak nějak) i zmatené. Naznačil, že znamenaly změnu, ale nyní jeho sociálnědemokratičtí koaliční partneři, a dokonce i sám Merz tvrdí opak: že nám neřekl nic nového. Zdá se, že Merz improvizoval, aniž by si věci důkladně promyslel. V tom případě žádná velká sláva. Přesně takový je: není tak nepodobný americkému impulzivnímu monstru Donaldu Trumpovi, jak by si zarputilý kancléř ze spořádaného Německa mohl představit. Navíc příslušné zbraně – systém MARS II a Panzerhaubitze 2000 – které má Ukrajina v současné době konkrétně z Německa, mají jen skromné dostřely (84 a 56 kilometrů). Odstranění politických limitů na ně je z vojenského hlediska do značné míry irelevantní. Ale co když byl Merz vychytralejší? To je výklad oblíbený u těch německých politiků, kteří chtějí zatáhnout Německo ještě hlouběji do velké západní zástupné války proti Rusku přes Ukrajinu. Pro jeho kolegu, šéfa obranného výboru německého parlamentu – Thomase Röwekampa - má Merzovo výslovné „ne“ jakémukoli omezení dostřelu německých zbraní připravit půdu pro dodání výkonné řízené střely Taurus do Kyjeva. Podle Röwekampa byl za Merzova předchůdce Olafa Scholze dlouhý dolet Býka (Tauruse) přes 500 kilometrů používán jako argument proti jeho předání Ukrajině. Podle této logiky znamená snížení limitů dosahu usnadnění přesunu Taurusů, což byl dlouho vlhký sen německých agresivních politiků i některých velmi vysokých důstojníků. Není překvapením, že němečtí militaristicky maskovaní Zelení již obnovili své obvyklé výzvy k další eskalaci tím, že chtějí doručit Taurusy do Kyjeva. Rizika takového kroku jsou dobře známá, ale zdá se, že velká část německé elity je popírá: Nejenže může Taurus zasáhnout hluboko do Ruska – nebo se o to alespoň pokusit proti opatřením ruské protivzdušné obrany – a dokonce zasáhnout hlavní město Moskvu. Je také faktem – jak přiznal šéf německého letectva, když se cítil nepozorován –, že ukrajinská armáda nedokáže Taurus zvládnout sama: Složitost jeho navádění, programování a vypouštění vyžaduje, aby Němci hráli přímou roli v jeho použití proti Rusku. Proto, i kdyby byl vystřelen z Ukrajiny, Taurus by byl vystřelen Německem. Moskva – ať už takový úder zachytí nebo ne – pak nebude mít na výběr, zda považovat Německo „pouze“ za důležitou zástupnou válečnou sílu za Ukrajinou, nebo za bezprostředního protivníka. Rusko by, jednoduše řečeno, bylo ve válce s Německem. Významný ruský odborník na obranu se již objevil v nejpopulárnější ruské politické show – 60 minut – s argumentem, že v takovém případě by Moskva měla provést minimálně omezený, nejaderný, ale jistě bolestivý raketový úder proti výrobním zařízením Taurusů v Německu. Doručit Taurusy do Kyjeva byl vždy hrozný nápad, zejména proto, že i němečtí důstojníci už dlouho uznávali, že to nemůže ani udělat rozhodující změnu ve prospěch Ukrajiny. Jediné, co mohou Býci udělat, je pomoci zoufalému ukrajinskému režimu eskalovat válku na vyšší úroveň přímým zapojením členského státu NATO, Německa. To je jistě kamikadze možnost, kterou by ti nejbezohlednější jestřábi v Evropě NATO-EU uvítali, jakkoli by to bylo šílené. Proč tedy Merz vyslal tento podivný signál právě teď? Je jedním z těch jestřábů? Chce přímou válku s Ruskem? Pravděpodobně ne, alespoň ne příliš brzy. Merz je totiž posedlý myšlenkou masivní remilitarizace Německa právě proto, že tvrdí – a pravděpodobně i věří – že je nyní příliš slabé. Zároveň ví, že toto přezbrojení – s jasným cílem poskytnout Německu nejsilnější armádu „v Evropě“, alespoň konvenčně (nezastavujme se nad jeho jasně zpolitizovaným pojmem „Evropa“) – bude trvat přinejmenším roky. Pokud ano, mohlo by to posléze uspět. Sám Merz tvrdil, že jeho prohlášení bylo správnou reakcí na vlnu rozsáhlých ruských bezpilotních a raketových útoků z minulého víkendu. Ti němečtí politici, kteří podporují poslední prohlášení kancléře, s tímto tvrzením souhlasí a líčí tyto ruské útoky nejen jako rozsáhlé, což byly, to ruské ministerstvo obrany veřejně uznalo, ale také – což je klíčový aspekt – jako cílené na civilisty, což zjevně nebyly. Důkazy jsou však v rozporu s oběma obviněními: Za prvé je zřejmé, že Moskva nemířila na civilisty. jak to víme? Ne, nemusíte věřit Rusům. Namísto toho zacházejte s otázkou empiricky a zvažte následující čísla, o kterých informovala nikoli ruská média, ale důležitý a spolehlivý ukrajinský zpravodajský web Strana: Během posledního víkendu, počínaje páteční nocí a konče nedělní, Rusko vypustilo na Ukrajinu celkem 92 raket a přes 900 dronů. Ukrajinská armáda přiznává téměř 30 „přímých zásahů“ na blíže nespecifikovaná „místa“. Vzhledem k tomu, že Ukrajina má politiku nezveřejňovat vojenské ztráty a maximálně využívat civilní téma pro účely informační války, můžeme předpokládat, že tato místa byla vojenskými nebo vojensko-výrobními závody, přesně jak tvrdilo Rusko. Podle ukrajinského letectva a německých mainstreamových médií navíc během pondělní noci Rusko vypustilo na Ukrajinu 60 dronů. Co pak civilní ztráty během těchto útoků? Ujasněme si, že zde není žádný cynismus: Každý lidský život je vzácný a každá smrt hrozná, každé zranění přinejmenším politováníhodné. Na proporcích však záleží. U ruských víkendových útoků najdeme následující ukrajinská a západní (nikoli opět ruská) čísla o civilních ztrátách: V sobotu BBC hlásilo „nejméně 13 mrtvých“ a „56 zraněných civilistů na celé Ukrajině. Podle ukrajinského webu Strana si ruské letecké útoky během nedělní noci vyžádaly 16 mrtvých včetně 3 dětí (celkem 12 mrtvých podle Washington Post). V pondělí večer – 10 případů zranění, jak uvádí web. Tyto údaje nejsou zcela jasné. Když je například počet zabitých hlášen jednoduše jako „lidé“ (nikoli konkrétně „civilisté“), dává smysl předpokládat, že se to týká civilistů (protože Ukrajina se opět řídí politikou nezveřejňovat vojenské ztráty). Existují určité nesrovnalosti; může docházet k překrývání. Na druhou stranu, na rozdíl od případu izraelského genocidního bombardování pásma Gazy – učebnicového případu skutečného cílení na civilisty – vidíme, že mezi čísly, která vidíme, a skutečnými počty obětí není žádný významný rozdíl. Pokud jde o Gazu, všechna čísla, která v současnosti máme, jsou samozřejmě značně podhodnocená. Rozhodující bod je tak jasný, jak jen může být: Čísla z Ukrajiny nepředstavují stopu útoků zaměřených na civilisty – zvláště pokud tyto útoky zahrnovaly téměř 100 raket a téměř 1000 dronů. Tato čísla ve skutečnosti ani nejsou důkazem ruské lhostejnosti k civilním ztrátám. Ať jsou cokoli tragické, ukazují, že Rusko se muselo postarat, aby se vyhnulo civilním „vedlejším škodám“. Pro Ukrajinu to může být bolestné uznání, na Západě politicky nepohodlné, ale jakékoli jiné čtení dostupných statistik nedává smysl. Není to mimochodem pouze Friedrich Merz z Německa, ale také americký prezident Donald Trump, kdo si nutně potřebuje uvědomit výše uvedené. Trump napsal, že bylo zabito „spousta lidí“. Jestli měl na mysli ukrajinské důstojníky a vojáky, tak to prostě nevíme. V žádném případě to není válečný zločin. A Američané rozhodně nikdy neprojevili sebemenší zaváhání zabíjet nepřátelské bojovníky ve značných množstvích (nebo vlastně civilisty, když na to přijde). Pokud měl Trump na mysli civilisty – jak mohla naznačovat jeho fráze „ve městech“, pak se jednoduše mýlil. I jeden je příliš mnoho, jako vždy, ale pokud chce americký prezident vidět, jak vypadá „spousta“ zabitých civilistů, měl by se znovu podívat na izraelské úmyslné vraždění Palestinců. Jatka, která podporuje a napomáhá jim ne méně než jeho předchůdce Joe „Genocida“ Biden. Ale zpět k Merzovi. Tady je, dělá eskalující prohlášení, které se zdá být důležité, ale pak couvne. Nebo nakonec přece jen? A hlavní důvod, proč to udělal – nebo alespoň hlavní důvod, o který se s námi podělil – je prostě nesmysl založený na dezinformacích. Co si o tom všem můžeme myslet, kromě toho, že Bismarck tohle opravdu není. Vlastně ani Helmut Kohl nebo Angela Merkelová. Možná to má být cvičení „strategické nejednoznačnosti“, což je hloupý francouzský zvyk, ke kterému se nedávno hrdě hlásil německý ministr obrany Boris Pistorius v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine, kde trval na vyslání německých vojáků na Ukrajinu? Pokud ano, Berlín by měl být mnohem prozíravější ohledně pařížské módy, kterou dováží.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici