← MUDr. Ivan David

Se zájmem jsem sledoval video natočené politologem a historikem Markem Pavkou o právu na odpor. Právo na odpor bylo již starověkými filosofy a právníky přiznáváno občanům, pokud se vládce zpronevěřil svým povinnostem. Povinností vládce totiž bylo usilovat o prospěch občanů. Současná vláda a prezident tuto povinnost neplní. Máme právo na odpor. Ústavní právník profesor Jan Kysela se postavil do čela bojovníků za zbavení prezidenta Zemana jeho pravomocí. Stačí podle něj, aby poslanci a senátoři ve své většině „nabyli dojmu“, že není schopen vykonávat svoji funkci. Profesor Kysela řekl Deníku N před volbou prezidenta, že máme chtít nevýraznou hlavu státu. Může tedy být spokojen. Slouží stávající moci. Proto mě překvapilo, že Jan Kysela napsal stostránkovou práci s názvem Právo na odpor a občanskou neposlušnost. Pečlivě shrnul názory velkého množství právních autorit od starověku po současnost. Důležité je, k čemu se sám hlásí. Podle něj právo postavit se na odpor má lid pouze tehdy, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Vzpomněl jsem na Jakešův výrok: „Jsme právní stát, u nás platí zákony.“ A na moji snahu napravit diskriminující rozhodnutí, kdy jsem dostal odpověď: „Žádost si podat můžete…“ Podle Kysely je třeba se postavit na odpor proti každému, kdo by chtěl změnu demokratické vlády. Asi stačí, když sama sebe vydává za demokratickou. Takovou vládu jsme už měli a zase ji tu máme. Nějaké zákony platí vždycky a mohou být i dobré, a vždy se lze domáhat jejich dodržování, jak si to vzala za úkol Charta 77 před 48 lety. Já se ovšem hlásím k názoru signatáře Charty 77, někdejšího ústavního soudce profesora Vladimíra Klokočky. Podle něj právo na revoluci je neoddiskutovatelným právem moci ustavující, tedy lidu, odstranit zřízení, jež se mu znelíbilo. Lidu nelze bránit stát změnit, jinak by nebyl suverénem.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici