← MUDr. Ivan David

Osudové volby pro Evropu Německo-francouzskému ekonomickému motoru hrozí selhání Zavedené strany dávají pochybné sliby. Oskar Lafontaine, nestor německé politiky, bývalý spolkový ministr financí a v 90. letech předseda německé sociální demokracie (SPD), se zamyslel nad budoucností Německa, a tedy i Evropy: Volby do německého Bundestagu 23. února jsou pro Evropu osudovými. Rozhodnou, zda příští spolková vláda napraví největší chybu rozpadlé koalice sociálního demokrata Olafa Scholze: ekonomickou válku s Ruskem vedenou na příkaz Washingtonu. Dlouho před ukrajinskou válkou řekl americký stratég George Friedman: "Prvotní obavou Spojených států je, že se německý kapitál a německé technologie spojí s ruskými surovinami a ruskou prací." Už sto let se tomu Spojené státy snaží zabránit. Plyn a ropa z Ruska jsou nezbytné Prostřednictvím ukrajinské války USA opět dosáhly tohoto geostrategického cíle. Němečtí politici naprosto nepochopili zájem Německa kombinovat své vlastní technologie s ruskými surovinami a udělali vše pro to, aby se podřídili geostrategii Washingtonu. Když se objeví téma zničení plynovodů Nord Stream ze strany Spojených států, ztuhnou strachem. Tento teroristický čin, který se rovná vyhlášení války Německu a Evropě, ukázal, do jaké míry USA proměnily Evropany v nesvéprávné vazaly. Je to unikátní historická konstelace, že nevyzpytatelný americký prezident Donald Trump, který má oči upřené na Kanadu, Panamu, Grónsko a pásmo Gazy, chce ukončit válku na Ukrajině. Pokud dosáhne tohoto cíle – aniž by provedl další salto vzad, které se od něj vždy dá očekávat – prokáže Ukrajincům a Evropanům velkou službu. Zabíjení a ničení na Ukrajině by se zastavilo a Evropané by měli šanci vybudovat nový evropský mírový řád, včetně Ruska. Německo a Francie se v tom musí ujmout vedení. Ale nejen francouzská, ale i německá politika je v katastrofálním stavu. Pravděpodobný kancléř Friedrich Merz chce Ukrajincům dodat rakety Taurus a tuto hrozbu zatím neodvolal. Kancléř Scholz bezmyšlenkovitě schválil rozmístění amerických raket středního doletu v Německu bez jakéhokoli předchozího varování pro Moskvu a pod výhradní kontrolou USA. A zatímco Trump vede mírová jednání s Putinem, německé hlavní strany CDU/CSU, SPD, Zelení, FDP a AfD se navzájem předhání s požadavky na vyšší obranné výdaje, aby se zalíbily Trumpovi a americkému zbrojnímu průmyslu. Například Zelení, kteří vzešli z mírového hnutí, chtějí utratit 140 miliard eur na přezbrojení a lídryně AfD Alice Weidelová požadovala 8. ledna na veřejnoprávní ZDF, aby byla na přezbrojení uvolněna téměř polovina spolkového rozpočtu, tedy asi 220 miliard eur – více než 5 procent HDP! Nejdůležitějším úkolem příští spolkové vlády by bylo zastavit hospodářský úpadek a deindustrializaci Německa. Protože to však vyžaduje nízké, mezinárodně konkurenceschopné ceny energie, nemůže to uspět, aniž by Německo znovu odebíralo plyn a ropu z Ruska. Pokud se Berlín bude držet své současné energetické politiky a bude preferovat předražený, ekologicky škodlivý břidlicový plyn z USA, další ekonomický pokles Německa je nevyhnutelný. Německá infrastruktura je navíc zchátralá. Potřeba investice se odhaduje na 600 miliard eur. I absurdní požadavky na vojenské přezbrojení, pokud by byly realizovány, by znemožnily modernizaci německé infrastruktury. Výše zmíněné strany přitom těší německé voliče naprosto nereálnými sliby o snížení daní. Německý institut pro hospodářský rozvoj například odhadl roční ztráty na příjmech ve výši 100 miliard eur u daňových plánů CDU, u dalších ještě vyšší. Vezmeme-li v úvahu i naléhání těchto stran na dluhovou brzdu, dojdeme k závěru, že v žádné jiné spolkové volbě nebyly nikdy vysloveny tak pochybné sliby ohledně financí. V každém případě jde o masivní škrty v sociální oblasti a vše nasvědčuje tomu, že hospodářský úpadek Německa bude po volbách pokračovat. To jsou také špatné vyhlídky pro celou Evropu. Pokud selže francouzsko-německý motor a největší evropská ekonomika půjde dolů, Trumpova administrativa je bude vidět pouze jako "poddanské vazaly" a státy BRICS také pokrčí rameny a zeptají se, jako kdysi Henry Kissinger: "Jaké je telefonní číslo Evropy?"Kopírovat text

Screenshot není k dispozici