← MUDr. Ivan David

Masové zatýkání v Turecku, když Erdogan žene Kurdy k soudu, snaží se eliminovat soupeře Erdogan zintenzivňuje zásahy proti kurdským a opozičním skupinám ve strachu z rivalů a politické nestability před volbami v roce 2028. O poměrech v kandidátksé zemi EU – Turecku – píše Amberin Zaman pro Al Monitor Obr 1: Kurdové drží velké transparentů zobrazujících vůdce Kurdské strany pracujících (PKK) Abdullaha Ocalana během demonstrace několika tisíc lidí z celé Evropy u příležitosti 26. výročí zatčení zakladatele PKK a požadujících jeho osvobození ve Štrasburku ve východní Francii dne 15. února 2025. Obr 2: Typický zásah turecké policie proti kurdským demonstrantům Turecké úřady v úterý zadržely více než 52 lidí. Je to součást eskalujícího zátahu proti kurdským a dalším skupinám, které se staví proti vládě tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Kritici tvrdí, že hromadné zatýkání popírá tvrzení vlády, že chce dohodu s uvězněným vůdcem kurdských rebelů Abdullahem Ocalanem, a zatýkání pravděpodobně souvisí s Erdoganovým úsilím eliminovat potenciální rivaly, potlačit disent a zůstat u moci i po roce 2028, kdy se mají konat příští prezidentské volby. Úterní vlna se zaměřila na Lidový demokratický kongres (HDK), zastřešující skupinu, která slouží jako most mezi prokurdskými, progresivními a levicovými stranami. Prokurátoři tvrdí, že je napojena na Ocalanovu zakázanou Stranu kurdských pracujících (PKK). Mezi zadrženými byli členové prokurdské strany Rovnost a demokracie lidu (DEM) a menších levicových stran. „Doposud nebyl žádný návrh, že HDP má přímé spojení s PKK,“ řekla Emma Sinclair-Webb, turecká ředitelka Human Rights Watch. "Vláda nyní říká, že je to nelegální skupina." Důkazy proti členům obecní rady, kteří minulý týden čelí obvinění z vlny zatýkání, že spojení s HDK z nich činí členy PKK, jsou zatím velmi vágní. Zahrnuje záznamy o tom, jak telefonovali jiným jednotlivcům, kteří měli údajně vazby na skupinu. "Spojení s hmotnými důkazy je stále méně," řekla Sinclair-Webb Al-Monitor. Ozgur Ozel, vůdce hlavní opoziční Republikánské lidové strany (CHP), dnes ve svém projevu v parlamentu označil kroky vlády za „převrat vedený civilisty“. Hlavním cílem je prý „příští prezident země“, řekl Ozel. CHP uvedla, že uspořádá stranický sjezd, aby určila svého prezidentského kandidáta. Není žádným tajemstvím, že mužem, kterého se Erdogan nejvíce obává, je istanbulský starosta CHP Ekrem Imamoglu, který se v roce 2024 díky kurdským hlasům prosadil do druhého funkčního období. Nedávné průzkumy veřejného mínění naznačují, že Imamoglu by ve druhém kole porazil Erdogana. „Imamoglu je jediný politik, který má stejné vůdčí atributy jako Erdogan, kromě schopnosti Erdogana riskovat,“ řekl pro Al-Monitor Ozer Sencar, který vede ankarskou volební organizaci Metropoll. „Naše zjištění ukazují, že má největší šanci na úspěch proti Erdoganovi, a proto nemá šanci kandidovat. Erdogan nemá v úmyslu vyklidit palác,“ poznamenal Sencar. „Erdogan našel svého vyzyvatele v Ekremovi Imamoglu. Starosta Istanbulu je lstivý a oblíbený protivník, který ho může porazit v jeho vlastní hře,“ řekl Gonul Tol, ředitel tureckého programu Middle East Institute. Na základě málo průkazných obvinění proti Imamoglu se výslovně požaduje, aby byl vyloučen z politického života. V širším měřítku se zdá, že Erdogan chce vrazit klín mezi kurdské strany a CHP ve snaze odrazit další potenciální volební spojenectví mezi nimi a zajistit si podporu Kurdů. (Dlužno dodat, že autentický kurdský politik, který se odvážil kandidovat proti Erdoganovi ve dvojích volbách, bývalý předseda prokurdské HDK Selahattin Demirtas, je bezpečně na 40 let za mřížemi za „terorismus“ – pozn. překl.) Erdoganovi je ústavně zakázáno ucházet se o třetí funkční období. Může buď upravit ústavu, k čemuž bude potřebovat podporu Kurdů, nebo vyhlásit předčasné volby, které pravděpodobně vyhraje pouze s podporou Kurdů. Analytici tvrdí, že s tímto úsilím úzce souvisí obrat a nabídka milosti vězněnému Ocalanovi, který by mohl vést k tomu, že PKK ukončí více než 40 let ozbrojeného povstání proti tureckému státu. Jak tedy vysvětlit současný zásah, který zahrnoval svržení devíti starostů Rovnosti a demokracie lidu (DEM)? "Vláda vyvolává přízrak smrti, aby přiměla Kurdy přijmout malárii," použil funkcionář DEM turecké přísloví, aby popsal vládní taktiku zastrašit Kurdy, aby se podřídili.Funkcionář, který chtěl zůstat anonymní, řekl: „Vidíme přímo skrz [Erdogana]. Ale stejnou hru mohou hrát i dva." Je to potřetí, co byli kurdští starostové odvoláni v dostatečném předstihu před plánovanými volbami. "Tento rozdíl je v tom, že v posledních několika měsících došlo také k mnohem koordinovanějšímu útoku na CHP," poznamenal Sinclair-Webb. Dva starostové CHP, jeden v okrese Istanbul a druhý v jihovýchodní provincii Tunceli (kurdský Dersim, pozn. překl.), byli násilně odstraněni. Ve stejné době bylo mnoho aktivistů, novinářů a v poslední době i jednotlivci z obchodního a filmového světa, kteří jsou považováni za sympatizující s CHP, podrobeni trestnímu stíhání. Patří mezi ně Halit Ergenc, který se proslavil po celém světě, když hrál osmanského sultána Soleimana I. v tureckém televizním seriálu „The Magnificent Century“. Ergenc je podezřelý ze spoluúčasti na údajném spiknutí s cílem svrhnout Erdogana kvůli jeho účasti na protestech Gezi v roce 2013. Ayse Barim, talentová agentka, která byla zatčena 24. ledna za svou údajnou roli v protestech v parku Gezi, tento týden prohrála žádost o propuštění a zůstává za mřížemi. Tolik Al Monitor. Pro upřesnění – protesty v parku Gezi v roce 2013 byly masové protesty proti vykácení parku v centru Istanbulu, kde hodlal Erdogan – ve spojení s „betonovou lobby“ - postavit obří nákupní centrum. Protesty začaly 28. května 2013 v Istanbulu. Poklidný protest stanujících byl násilně napaden policií, která stany zapalovala a proti protestujícím používala slzný plyn. V dalších dnech protesty na náměstí Taksim pokračovaly a rozšířily se do dalších měst včetně hlavního města Ankary. Dne 1. června pak policie zatkla dohromady v Istanbulu a Ankaře přes 939 osob. Byla to demonstrace nespokojenosti s vládou tehdejšího premiéra, dnešního prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a jeho Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP). Dodnes jsou za účast v tehdejších protestech lidé zatýkáni, souzeni a uvězněni na desetiletí.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici