Josef Bazala

Kdysi projížděly Uherským Hradištěm tanky. Dnes o demokracii rozhodujeme hlasem. 21. srpna 1968 se i Uherskohradišťsko probudilo do okupace. Bylo mi osm let. Na staroměstské křižovatce stály dlouhé kolony, jak městem přijížděla okupační vojska. Sovětská armáda pak dlouhé měsíce zůstala v okolí města, mimo jiné na Loukách a na Rochusu. Lidé tehdy dostávali jednoduchou radu: zachovat klid a neprovokovat. Přesto bylo jasné, že se stalo něco, co zásadně změnilo život celé země. Dnes máme to štěstí, že o své zemi můžeme rozhodovat sami. Bez tanků, bez strachu, ve svobodných volbách. Právě proto ale nesmíme svobodu a demokracii považovat za samozřejmost. Senát je jednou z pojistek naší demokracie. Má být místem, které dokáže říct „ne“, když je ohrožen právní stát, svoboda nebo pravidla, na kterých naše země stojí. Jako senátor chci tuto roli dál naplňovat. Protože demokracie se nebrání jen ve chvíli, kdy přijedou tanky. Brání se každý den. Svým hlasem, svými postoji a ochotou stát si za tím, co je správné.