← Marian Bojko

Mezi klidem smrti a vášní pro válku: Rozpor české duše. Lidské zkušenosti s hranicí života a smrti často přinášejí hluboké vhledy do podstaty existence. Ti, kteří se vrátili z klinické smrti, popisují pocity hlubokého klidu, harmonie a spokojenosti. Necítí strach, nenávist ani bolest – jen nekonečný mír. Třeba příběh Dany Drábové, české vědkyně, která nedávno zemřela, vyvolává otázku: pokud někdy někoho nenáviděla, vzala si tuto nenávist s sebou? Pravděpodobně ne. Kdekoliv nyní je, zdá se, že nenávist nemá v prostoru za hranicí života místo. Tento klid však ostře kontrastuje s realitou světa, ve kterém žijeme – světa plného konfliktů, válek a rozporů. Zatímco někteří hledají smysl v transcendenci, svět se točí dál v kolotoči geopolitických her. Rusko nedávno úspěšně otestovalo svou jadernou triádu – zbraňový systém schopný rozpoutat apokalypsu. Tento krok připomíná, jak křehká je rovnováha sil na planetě. Zatímco většina světa – od Asie, přes USA až po Jižní Ameriku – hledá cesty, jak ukončit probíhající válku na Ukrajině, Evropská unie JAKO JEDINÁ, se zdá být zachycena v pasti vlastní rétoriky. Podpora zbrojení a prodlužování konfliktu se staly pro některé politiky a občany symbolem toho co oni považují za „spravedlnost“ a „svobodu“ i když tím co považuji za “správné” táhnou směrem k likvidaci i celý zbytek světa. V Česku tento rozpor nabývá zvláštní podoby. Skupina lidí, kteří se označují za zastánce svobody a demokracie, dokázala během krátké doby vybrat stovky milionů korun na zbraně pro Ukrajinu. Tato jednota je obdivuhodná – v jednotě je skutečně síla. Organizace sbírek ukazuje, jak dokáže část národa efektivně spolupracovat, když má jasný cíl, který z nějakého důvodu považuji za “správný”. Ale zároveň je znepokojivé, že tato energie a odhodlání se extrémně projevují při podpoře války a smrti, kterou již nechce ani většina Ukrajinců, kteří zůstali doma. Tito Ukrajinci a ne místní sponzoři Dana V1 budou OKAMŽITĚ postiženi ruskou odeberou. Ale to se nepočítá, protože koho zajímají nějací Ukrajinci na Ukrajině a jejich názory, že ano? Rozhodně ne sponzory V1. Oni přece ví lépe co Ukrajinci ma Ukrajině potřebují! Proč stejná míra vášně, jednoty a odhodlání této skupiny a kupodivu i jejího mediálního pokrytí, absentuje, když jde o pomoc dětem, nemocným nebo čehokoliv pozitivního, nespojeného s bojem, ničením “nepřítele”, smrtí povinně “lepšími lidmi” nenáviděných “Russáků”? Proč pro ně není stejně „sexy“ poslat korunu na dobročinnost za každou korunu věnovanou na zbraně a jít ostatním vzorem i tvůrčím přístupem? Proč je to samotné nenapadne? Sociální sítě odhalují další vrstvu tohoto paradoxu. Podle tisíců komentářů se lidé, kteří přispívají na zbraně, cítí hrdí, odvážní, silní. Cítí se být na správné straně barikády, cítí se být těmi “lepšími lidmi”. Podpora války i PROTI vůli Ukrajinců, kteří nikam neutekli – ať už jde o skutečného „nepřítele“ nebo abstraktní koncept – jim zjevně dává pocit nadřazenosti. Ničení a zabíjení “nenáviděného” se pro ně stalo symbolem “odvahy” a “důležitosti”. Naopak podpora tvoření, budování a záchrany životů v nich dnes nevyvolává žádnou vášeň a už vůbec ne pocit “lepšího člověka”. Zachránit život dítěte nebo pomoci potřebným objektivně prožívají jako méně „sexy“, než přispět na další várku munice, k čemuž se sami v těchto diskuzích přiznávají. Možná i pro to, že dnes nezní pokyn z médií, že se vlastní “lepšolidství” signalizuje charitou, ale pokusem zabít, případně i zavraždit jakéhokoliv “russáka”, nebo alespoň zničit cokoliv “rusského”! Tento kontrast vyvolává otázku: co nás jako společnost definuje? Opravdu jsme národ, který nachází sílu jen u hokeje a fotbalu a v dnes i v podpoře sebedestrukce, zatímco svět se snaží sám sebe zachránit? Zkušenosti těch, kteří se vrátili z hranice smrti, nám připomínají, že na konci není místo pro nenávist ani vášeň pro ničení. A ano, pokud jste podle sebe “svobodně” přispěli, protože si opravdu myslíte, že děláte tu “správnou věc”, buďte si naprosto jisti, že jestli něco po smrti existuje, určitě to není Dana Drábová dmoucí se pýchou a radostí, že VY chcete “pro ni” a jejím jménem zabíjet, když se okolo ní pohybují duše dětí z Donbasu. To je pouze velmi chytrý PR háček, který vás opět úspěšně chytil za temnou stránku vašeho ega a úspěšně umlčel jak vaši duši tak i rozum. Jste šikovní, jste jednotní, nejste lakomí, závidím vám vaši akceschopnost a sebejistotu v tom, že děláte “správnou věc”. Vím, že pokud by vás stejná média hnala do sbírky pro děti podpoříte i tuto, proto budete najednou cítit potřebu lepšolidně “signalizovat”, protože chytří lidé zmáčknou ten správný mediální knoflík ve vašem Egu. Ale nějak vás dnes nikdo v mediích do ničeho pozitivního ani láskyplného nežene, že ne? A vy SAMI, bez mediálního “kopance” nic neuděláte, zatímco, když ten kopanec přijde, s radostí letíte pro vás připraveným směrem. Až si jednou se “svou” “Danou” popovídáte, opravdu si myslíte, že s ní budete slavit kopii nacistické V1? Co to v tom případě o VÁS vypovídá? Že by něco o vašem mediálním Pavlovově reflexu? L. VolnýKopírovat text

Screenshot není k dispozici