Ing. Michal Kučera

„Sucho bylo vždycky.” Slýcháme to neustále a všude, stejně jako „horko bylo taky vždycky.” Můj kamarád prof. Jakub Hruška to říká jasně: srážek u nás dlouhodobě neubývá. Prší jen méně často a zato prudčeji, mnohem víc vody se z krajiny odpaří. Zbytek odteče dřív, než se stihne vsáknout. To je ten problém. Minulý týden napršelo na 81 procentech republiky do deseti milimetrů, na polovině území do pěti. Nasycení půdy kleslo pod deset procent na dvou třetinách republiky. Voda v zemi sice ještě je, ale drží se v ní tak pevně, že na na ni kořeny nedosáhnou. Vysychají potoky a klesají hladiny řek. Krajina si za to samozřejmě nemůže sama. Meze se rozoraly, potoky narovnaly, pole odvodnila. Postavili jsme si soustavu, jejímž jediným úkolem je dostat vodu co nejrychleji pryč. A ona to dělá spolehlivě. Zvrátit se to dá. Ne jedním velkým projektem, ale po krůčcích: obnovit koryta, vrátit vodu do niv, přidat tůně, mokřady a meze, nechat půdu, ať vsákne. Nic z toho není nové ani drahé. Chybí jen rozhodnutí to dělat systematicky, a ne jednou za čas, když je zrovna horko a někdo se ozve. Proto taky podporuji vyhlášení CHKO Krušné hory. Rašeliniště a prameniště tam nedrží vodu jen pro sebe. Drží ji pro celý kraj, který leží pod nimi.